Jak jsme byli na Lausitz Rally Autor: Ondřej Plšek, 23. 10. 2007 00:01 Rok se s rokem sešel a opět se začala blížit Lausitz rally. Po přečtení loňského článku od Kolďáka a hlavně osobní konzultací s ním se rozhoduji, že letos na tomto šotolinovém festivalu rychlosti rozhodně nesmím chybět. Přeci jen mě moje poslední návštěva na rally moc nenadchla, a tak jsem si chtěl vylepšit chuť. K tomu samozřejmě přispěla i startovní listina, kde se objevil nejen větší počet vozů WRC, ale i soutěžní rarity, které u nás nemáme šanci spatřit, jako Volva, Trabanty, Audi a BMW. První tři erzety se jedou již v pátek večer a tak volíme návštěvu až sobotní etapy. A dobře děláme, první rychlostní zkouška je zrušena ještě před startem soutěže a v pátek se tedy jedou jen dva měřené testy. Přesto z Prahy vyrážíme již v pátek a to spolu s Martinem Raškou, Mravenczem a jeho kamarádem Jakubem. Míříme do České Lípy, kde máme sraz s Kolďákem, u kterého budeme spát. Jenže znáte jak vypadá situace v Praze v pátek odpoledne a proto hlavní město opouštíme se zpožděním, které se zvětšuje za Mělníkem, kde se čelně srazil osobní vůz s kamiónem. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Dáme si tedy večeři a pak se již jen těšíme na sobotní rally. Budíček nás po pár hodinách spánku nekompromismě budí po páté hodině a za chvíli již na nás venku čeká Mikulda s přítelkyní a jejich Škodou Fabia "WRC". Když mu sdělíme, že jeden z nás bude muset jen s ním, tak z toho moc velkou radost nemá, světlá výška jeho vozu není na převoz tolika lidí stavěna. Vybírá si tedy Martina, který jako jediný neatakuje hranici metráku a vyrážíme k hranici. Po jejím překročení zapínáme navigaci a směřuje do centra soutěže. Pomalu svítá a tak mohu sledovat krajinu v Německu. Silnice je perfektní, všude neskutečně čisto, přesto je vidět, že zdejší kraj nepatří k nejbohatším v Německu. To se nám pak potvrzuje i v centru soutěže, městečku Boxberg. Zde se potkáváme se Stanisem a Claarem a rozhodujeme se pro menší snídani. Hned vedle malebného sídliště je otevřený místní konzum a tak zamíříme přímo do něj. První dojem je šokující. Úplně prázdný obchod mě vrací do doby před rokem 89. Poloprázdné regály zachraňují kompoty, vyskládané v řadách vedle sebe, hodně zboží se jen tak volně povaluje na zemi... Prodavačka za pultem má v nabídce asi tři housky a několik zákusků, které ovšem vypadají velmi chutně a tak je zakupujeme, obzvláště když jejich cena je více než příznivá a chuť výborná. V okénku nám za pár centů uvařili i kávu a čaj a tak za chvíli spojeně míříme na RZ4, která se ten den jede jako první.
Obrovská elektrárna je dominantou celého kraje Po kouknutí do programu se rozhodujeme pro jedno divácké místo a vyrážíme na něj. Na příjezdové komunikaci je postaven zátaras a místní hasič nás kasíruje. To mě nepřekvapuje, ovšem další události již ano. Parkujeme na kraji silnice a spěcháme k trati, první wrco se má přiblížit každou chvíli. Po spatření diváckého místa ale panuje v našich řadách zděšení. Tohle je divácké místo? Vidíme totiž jen rovný úsek, který u nás přejede přes asfaltku a mizí v lese. Rychle měníme místo a po cestě na kraji jezera, které je skoro celé zahalené v mlze, za chvíli dobíháme k dalšímu diváckému místu, které je již o poznání lepší. Jedná se o vracák, ve kterém trať přechází ze šotoliny na asfalt. Špička závodního pole projíždí toto místo pěkně, ale ostatní již velmi pomalu, důvodem je že trať vede úzkou otevřenou brankou. Někteří jezdci zde jedou pomalu krokem, zajímavý je tak spíše pohled na automobily. Nejvíce mě zaujalo Audi TT, které není skoro slyšet a jehož jízda je velmi nudná. Máme tak čas se porozhlédnout po okolí. Stojíme u jezera, které vzniklo povrchovou těžbou. Pomalu se zvedá mlha a poprvé tak vidíme obrovskou elektrárku na druhé straně jezera. Od vody ale vane studený vítr a tak se přesouváme o kousek dál. Za chvíli totiž začínají jezdit jezdci národního poháru a nabízejí nám parádní pokoukanou. Velká Volva neustále ve smyku, trabanty na pokraji svých možností, malé Fiaty a to vše s nádherným nasazením. Je ale nejvyšší čas se přesunout dále a tak přejíždíme na konec této rychlostní zkoušky, kde je vyznačeno další divácké místo. Ovšem divácké místo je i zde silně nadnesený výraz. Nikde není natažena páska, na místě stojí jeden pořadatel a diváci, kterých je celkem málo a podstatnou část z nich tvoří Poláci, stojící volně roztroušeni kolem trati. Míříme tedy ke konci rychlostní zkoušky, kde je podle mapy několik pomalejších zatáček. Ty se však nacházejí na úzké trati v lese a tak z nouze volíme odbočení do lesa po dlouhé a rychlém příletu. Pár diváků stojí v místech, kde to není dvakrát nebezpečné, ale zde to nikomu moc nevadí. Naopak na bezpečném místě stojí Michal Moravec alias Medvěd, se kterým se dáváme do řeči. Kolem nás projede Armin Schwarz s Porsche Cayenne, ale velké monstrum atraktivní jízdu nepředvádí, mnohem zajímavější je průjezd Guy Wilkse s Porsche 911.
Nechybělo moc a stanis nám odjel na kapotě tohoto Mitsubishi Místo se ukazuje být lepší, než jsme si mysleli. Dlouhý přijezd po rovince a odbočení se ukazuje být velmi zajímavým. Nádherně tak vidíme, kdo na šotolině jezdit umí a kdo ne. Na skandinávských jezdcích je to poznat okamžitě, naopak jezdci odkojení asfaltem zde mají mnohem větší problémy. Po několika průjezdech se na rovince začíná tvořit nerovnost, která je čím dál tím větší. Jezdci na ní najíždějí v plné rychlosti a není tak nouze o krizové situace. Skvělou pokoukanou nám jako již v první zkoušce poskytují Volva a hlavně oranžový Trabant. Jeho jezdec jede s maximálním nasazením, Trabanta má pevně pod kontrolou a předvádí nádherný průjezd. Vychutnáváme si tak průjezd celého startovního pole a velmi spokojen je i Mravenecz, který je jinak zmlsán častými návštěvami světových soutěží. Blíží se poledne a vozy míří do servisu, my ovšem přejíždíme pát kilometrů na další rychlostní zkoušku, kde se nachází v programu avizovaný "Superjump". Díky navigaci a značení to není sebemenší problém. Projedeme lesem, okolo výběrčích a najednou se nám nabídne neskutečný pohled. Les zmizel a místo něj koukáme na povrchový důl obřích rozměrů. Kam oko dohlédne, tak vidí důl, jen v pozadí je možno spatřit siluetu všudypřítomné elektrárny. Krajina zde vypadá skoro jako na Mostecku, jen je to vše v poněkud větších měřítku. Všude jsou vidět obří vykácené plochy borovicového lesa a mimo cestu leží hromady pařezů. Příjíždíme k diváckému místu a jdeme se posilnit. V programu je napsáno, že na místě bude "catering". Ten se ale v realitě smrskává na jeden jediný stánek. Panuje trochu zklamání, ale hlad je hlad a tak se poctivě řadíme do fronty. Sortiment je dost přehledný. K jídlu je jen grilovaná bílá klobása. Cena je ale velmi slušná a klobása velmi chutná. Důkazem toho je Kolďák, který už hlady neviděl a klobásy si tak objednal rovnou tři.
Pořadatelé umístili na skok "radar", rychlosti na odskoku pak divákům oznamoval hlasatel Skok je uměle navršen, stejně tak jako "tribuny" pro diváky. Ti postupně doráží, ale ve většině případů nejde zrovna o typické fanoušky rally, jako spíše o místní, kteří se přišli podívat co že se to tady bude dít. Před startem jsem si přečetl, že na skoku, který byl již součástí shakedownu, dosahoval Matthias Kahle vzdáleností okolo čtyřiceti metrů. Při pohledu na dopad, kde jsou umístěny tabulky s údajem vzdálenosti se mi to nechce ani věřit. Do startu zkoušky zbývá necelá hodina a tak se bavíme různými historkami. Největší úspěch má jednoznačně úvaha od AlesGute. Ten nám vysvětluje podstatu základních sprostých slov a okolní Helmuti jen kroutí hlavami, čemu se to ti lidé mluvící tou divnou řečí tak smějí. Ačkoliv se blíží čas startu RZ, tak se stále nic neděje. Později se pořadatelům nelíbí rozmístění diváků podél skoku a tak rychle natahují pásku a snaží se diváky dostat za ní. Moc se jim to nedaří a tak se start stále více odkládá. Kolďák je krajně nespokojen, protože místo koukání na německé pořadatele mohl sedět někde v restauraci a pochutnávat si na šniclu. V krajní nouzi tak obírá Mravencze, který v ušatce "Swedish rally" budí obdiv, o piškoty. To Němci se ale baví jinak. Mikrofonu se ujímá jeden z diváků a vyzývá ostatní k vytvoření mexické vlny. Spořádaný národ ho okamžitě poslouchá a snaží se. Bohužel je mezi diváky hodně cizinců, kteří na podobné žerty nejsou zvědavi, nebo "hlasateli" jen nerozumí. Když nezabírá ani mexická vlna, tak je tu další pokus o rozehřátí diváků ohňostroj. Na chvíli ale vykoukne slunce a tak není skoro nic vidět. Situace už začíná být pomalu neúnosná. Skoro dvě hodiny stojíme na jednom místě, už nás bolí záda a nohy a teprve se rozjíždí první předjezdci. Pěkně si u nás skočí Guy Wilks s krásným Porsche, s "náklaďákem" stejné značky se Armin Schwarz sotva odlepí od země. Pak se již na skok blíží první vozy místního Suzuki cupu. Pohled na většinu německých juniorů je dost tristní, příjemně překvapí asi jen tři, ale naštěstí Suzuki není moc a už se těšíme na první wrca. Čekání je již velmi dlouhé, zpoždění ohromné, jen nikdo nějak netuší proč.
Široko daleko žádné obydlí, pojďme uspořádat šotolinovou šoutěž Konečně je z dálky slyšet zvuk Subaru a vidíme se blížit Madse Ostberga. Předvede pěkný skok do dálky asi 25 metrů a mizí v dáli. Hlasatel nám oznamuje Madsovu rychlost na odskoku 119 km/h. Mezi diváky panuje spokojenost a těšíme se na Kahleho. Matthias naše čekání bohatě odměňuje. Předvádí skok, za který by se nemusel stydět ani Markko Martin ve Finsku. Na místě Ostbergova dopadu je Němec ještě minimálně metr a půl ve vzduchu. Jeho let končí za hranicí čtyřiceti metrů, přímo před námi. Chvíli panuje ticho, které se v zápětí mění v jásot. Nádherný zážitek, který umocňuje oznámená hlasatele, že místní miláček se kolem nás přehnal rychlostí 141 km/h! Na jaře jsem strávil jeden průjezd na vyhlášeném "raketodromu" na Monte Lernu, ale německý letecký den ho hravě strčil do kapsy. Zbývající jezdci již logicky zůstávají ve stínu jezdce s Oktávií. Což ale neznamená, že se není na co koukat, Maik Stolzel posílá svůj zelený speciál do dálky třiceti metrů. Vyšší startovní čísla se často přes skok jen přehoupnou, přesto se vždy najde nějaký střelec, který zaujme pěknou vzdáleností. Ukazuje se také ohromný rozdíl v technice, když některé vozy po doskoku poskakují jako pingpongové míčky. Zůstáváme ještě na Volva, která ale díky své váze nemají šanci se moc odlepit od země. Opět potěší oranžový trabant, který jede skutečně naplno a odměnou mu je potlesk diváků. Zajímavé je i Audi Coupé, které po dopadu neposkakuje na zadní, ale na přední nápravě. Skutečně velmi zajímavý pohled. Začíná nám však pomalu být zima a tak se rozhodujeme pro odjezd zpět domů. Cestou k autu se ale dozvídáme, že další průjezd se zde uskuteční okamžitě po dojezdu této rychlostní zkoušky a tak zůstáváme. Nad krajinu ulehá pomalu tma a tak se nám poštěstila i jedna noční erzeta. Vybíráme si místo asi dvěstě metrů od skoku, kde po dlouhé zatáčce následuje odbočení vlevo. Stojíme na bezpečném místě uvnitř zatáčky a pár metrů od nás se mezi diváky vmísil Guy Wilks. Je vidět že má hodně energie, neustále někde pobíhá, něco vypráví s "volantem v ruce", fotí, lítá po lese s větví v ruce. Čekáme na prvního předjezdce a bavíme se pohledem na tohoto Brita.
Guy Wilks diváky nebavil jen za volantem, ale též jako divák Pak tmu prořízne světlo a za chvíli se k nám blíží Mads Ostberg. Po rovince se řítí velkou rychlostí, aby u nás začal brzdit, rozsvítil tak kotouče brzd a s elegantním smykem zatočil a opět pod plným plynem začal odjíždět. Ani ostatní jezdci se nenechají zahanbit a Nora zdařile napodobují. Moc pěkný pohled je i na Lancery a Imprezy, nejagresivnější průjezd nám předvádí Jiří Tošovský. Po něm ale již odcházíme k autu, přeci jen je již dost pozdě. Po projetí auta tedy přebíháme trať. Všude je ale tma a tak Mravenec šlápne do vyjeté koleje a spadne na zem. Sbírá se pomalu a nadává, že si něco udělal s kotníkem. Odplazí se na kraj a nevypadá to s ním moc dobře. To už ale u něj stojí maršál a ptá se ho, co se mu stalo. Vysvětluju situaci a Němec se ptá, zda má zavolat sanitku a přerušit erzetu. Odmítáme jeho pomoc a Mravenec dokulhává k autu. Normálně se v takovýchto reportážích píše, že cesta domů proběhla bez zvláštních událostí. U nás tomu ale tak nebylo :-) Cestou probíráme zážitky a těšíme se do hospody na večeři. Přijíždíme na hraniční přechod, německý pohraničník chce vidět naše doklady a v tom okamžiku zjišťujeme, že jeden z nás (nebudu ho jmenovat) v Německu ztratil občanku. Musíme tedy odstavit auto na straně a začíná se celá situace řešit. Český policista v celé věci nevidí velký problém a několika otázkami si zjišťuje identitu hříšníka. Německé duo ale odmítá celou věc tak jednoduše vyřešit a vidí v nás minimálně alkajdisty na cestě do výcvikového tábora. Zbývajícím zabaví občanky a někam zmizí. Po notné době se vrací a vyžadují si ještě doklady od auta. Stále jsme v klidu, tohle auto bylo již hodněkrát zkontrolováno a je s ním vše v pořádku. Nikoliv pro německé soudruhy. Majiteli vozu tvrdí, že něco není v pořádku, protože podle jejich záznamů bylo auto přihlášeno dříve než bylo vyrobeno. Prolézají tak skoro celé auto a neustále nás nutí z auta vystupovat a zase do něj nastupovat. Mezitím hranici projíždí bez kontroly několik aut plných německé mládeže, která k nám míří za levnou a zkaženou zábavou. V jednu chvíli to pro hříšníka už vypadá špatně, vyzývají ho aby si vzal osobní věci a odvádějí ho. Slibujeme mu návštěvu ve vazbě v Gorlitzu a že mu do týdne pošleme kartáček na zuby, ale nevypadá to nejlépe. Náladu nám tak zlepšuje český pohraničník, který si vybírá jedno
německé auto a recipročně ho podrobuje podobné kontrole. Po asi 40 minutách se vyřeší vše s autem a my tak můžeme konečně pokračovat do našich teplých domovů. Mohu tak konstatovat, že soutěž bylo pro diváka velmi povedená, šotolina je prostě atraktivnější než asfalt. Mezi jednoznačné plusy lze uvést velký počet vozů WRC, předvedené výkony špičky a hlavně fantastický sport předváděný oranžovým trabantem. Negativně pak musím označit na německé poměry zmatečnou organizaci a nedokonalé zabezpečení tratě. Pokud zde chtějí příští rok přivítat sérii IRC, tak mají pořadatelé ještě hodně co dohánět. Přesto, pokud pojedou i příští rok vozy WRC, tak v Německu nebudu rozhodně chybět.