ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU

Hospodářská komora České republiky Odbor Informačních míst pro podnikatele OBOROVÁ PŘÍRUČKA ZPROSTŘEDKOVÁNÍ OBCHODU AKTUALIZACE Odborná část Pro Hospodářskou komoru ČR, odbor InMP připravilo OKM Obchod a cestovní ruch. Aktualizaci zpracoval: DRING Consulting s.r.o. Poslední aktualizace: srpen 2009

Obsah 1. Vymezení oboru... 3 1.1 Charakter ţivnosti... 3 2. Základní podmínky pro podnikání v oboru... 5 2.1 Podmínky provozování ţivnosti - obecné... 5 2.2 Přerušení ţivnosti... 8 2.3 Zrušení a zánik ţivnosti... 9 2.4 Provozování ţivnosti prostřednictvím odpovědného zástupce... 10 2.5 Provozování ţivnosti v provozovně (provozovnách)... 11 2.6 Funkce CRM... 12 2.7 Stručný přehled nejdůleţitějších změn pro ţivnostníka v roce 2009... 13 3. Obecně důleţité právní předpisy... 14 3.1 Občanský zákoník... 15 3.2 Obchodní zákoník... 20 3.3 Zákon o ochraně spotřebitele... 23 3.4 Zákon o obecné bezpečnosti výrobků... 27 3.5 Pracovněprávní předpisy... 29 3.6 Bezpečnost práce... 33 3.7 Poţární ochrana... 35 3.8 Oblast účetnictví... 35 3.9 Oblast daně z příjmů... 36 3.10 Autorský zákon... 36 3.11 Zákon o regulaci reklamy... 37 4. Vzory smluv... 38 4.1 Vzor smlouvy o obchodním zastoupení... 38 4.2 Vzor smlouvy o obstarání prodeje věci... 40 4.3 Příklad komisionářské smlouvy... 41 4.4 Přehled ţivnostenských společenstev a dalších institucí působících v oboru... 43 1

1. Vymezení oboru Zprostředkování obchodu se jako volná živnost řídí ţivnostenským zákonem (zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Touto činností se rozumí: Zprostředkování nákupu a prodeje věcí movitých, včetně provádění transakcí na účet jiných nebo v zastoupení jiného subjektu. Zprostředkování sluţeb v dopravě (dopravní dispečink a podobně), v oblasti řemeslných prací (například rychlých sluţeb zámečníků, instalatérů a podobně), zprostředkování stavebního spoření, zprostředkování úvěrů, zahraničně-studijních pobytů (například jazykových kurzů, aupair) a zprostředkování jiných sluţeb. Dále se jedná o činnost agentů nebo agentur zastupujících jiné osoby za účelem získání účasti v hraných filmech, divadelních představeních, koncertech nebo jiných druzích uměleckých z zábavních představení, vyhledávání nakladatelů či výrobců knih, divadelních her, uměleckých výtvarných děl a podobně. Obsahem činnosti není zprostředkování nákupu a prodeje nemovitostí, zprostředkování nákupu a prodeje kulturních památek a předmětů kulturní hodnoty, zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a v oblasti přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů, zprostředkování zaměstnání, činnost zprostředkovatelů a rozhodců kolektivních sporů, výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem autorským, zprostředkování prodeje zájezdů a jiných sluţeb cestovního ruchu, zprostředkování přepravy nákladů (zasilatelství) a podobně. 1.1 Charakter živnosti Zprostředkovatelé v obchodě jsou mezičlánkem mezi dvěma obchodními subjekty. Charakteristickým rysem zprostředkování je, ţe se v průběhu obchodní činnosti zprostředkovatel zpravidla nestává majitelem zboţí, ale v podstatě pouze poskytuje obchodní sluţby vyhledává trhy, vhodné obchodní partnery, dojednává podmínky obchodu, informuje o vlastnostech zboţí a o podmínkách prodeje. Součástí zprostředkování bývá i předvádění zboţí.

Teorie obchodu rozděluje zprostředkování na tyto hlavní skupiny obchodní zástupce, makléř (obchodní zprostředkovatel), komisionář, speditér (zasílatel), veletrh, aukce (draţby), burza. Ţivnost zprostředkování obchodu však všechny tyto kategorie zprostředkovatelů nezahrnuje. Pro provozování ţivnosti zprostředkování obchodu je důleţitá zejména činnost obchodních zástupců, obchodních zprostředkovatelů a komisionářů. Obchodní zástupce je samostatný subjekt, který na základě smlouvy o obchodním zastoupení pracuje jménem a na účet zastoupeného. Činnost spočívá především ve vyhledávání odběratelů, ale zpravidla se obchodní zástupce zabývá i průzkumem trhu, propagací výrobků, sledováním bonity jednotlivých zákazníků, pomocí zákazníkům při vyřizování formalit, reklamací nebo zajištěním servisu. Obchodní zástupce ve většině případů vstupuje v osobní kontakt se zákazníky. Je tedy jakousi prodlouţenou rukou zastupovaného. Časté je zastoupení v zahraničním obchodě výhodou pro zastupovaný zahraniční subjekt je pouţití místního obchodního zástupce obeznámeného s místním trhem a vyuţívajícího svých odborných znalostí regionu. Efektivní vztah mezi zástupcem a zastoupeným předpokládá dlouhodobou spolupráci. Obchodní zástupce potřebuje pro získání informací o zboţí, trhu a obchodních zvyklostech určitou dobu. Vybudování nového obchodního zastoupení vyţaduje i značné finanční náklady. Zastoupený subjekt si většinou ověřuje kvalitu potenciálního zástupce. Nejprve jej často nechává sjednat jednorázový obchod, později s ním uzavře smlouvu o obchodním zastoupení na dobu určitou v řádu několika měsíců. Teprve s osvědčeným obchodním zástupcem uzavře dlouhodobou smlouvu. Obchodní zástupce, umoţňuje-li mu to smlouva, můţe svoji činnost vykonávat pro více zastoupených. Sortiment by pak měl být volen tak, aby si jednotlivé výrobky různých zastoupených přímo nekonkurovaly, aby se pokud moţno doplňovaly. Makléř (obchodní zprostředkovatel) se v zásadě od obchodního zástupce neliší. Připravuje obchodní transakce tak, aby kontrakt byl výhodný pro oba obchodní partnery. Jedná cizím jménem a na cizí účet a nepřichází do styku ani se zboţím ani s peněţními prostředky. Pokud disponuje plnou mocí, můţe sám sjednat obchod. 4

Makléř by měl disponovat důkladnými znalostmi trhu a subjektů na trhu v daném oboru. Makléř obvykle nepracuje pouze pro jednoho zastupovaného, ale má určitý okruh prodávajících a kupujících, mezi kterými zprostředkovává obchodní transakce. Typickými zástupci jsou makléři komoditních burz. Komisionář obchoduje vlastním jménem na cizí účet (tzn. na účet komitenta), a to na základě komisionářské smlouvy. Další smlouva (zpravidla kupní) se pak uzavírá mezi komisionářem a zákazníkem. Komisionář můţe svou činnost vykonávat jak při nákupu, tak při prodeji. Obchod uzavírá svým jménem a za cenu, jejíţ výše je určena komisionářskou smlouvou. Při sjednávání obchodu nemusí komisionář sdělovat, ţe obchoduje na účet komitenta. Výše provize komisionáře se stanoví většinou dvojím způsobem a to procentem z prodejní či kupní ceny nebo rozdílem mezi cenou poţadovanou komitentem a cenou uhrazenou zákazníkem. Komisionář se nestává vlastníkem prodávaného či nakupovaného zboţí, výjimkou je tzv. samovstup komisionáře, kdy komisionář koupí zboţí na vlastní účet. Ztrácí tak však postavení komisionáře. V oblasti zahraničního obchodu při prodeji zboţí prostřednictvím komisionáře se zboţí zpravidla umisťuje do tzv. konsignačních skladů, kam dává komitent komisionáři zboţí k dispozici. Ustanovení komisionářské smlouvy pak upravují i fungování konsignačních skladů a podmínky, za jakých komisionář můţe zboţí vydat zákazníkovi. 2. Základní podmínky pro podnikání v oboru 2.1 Podmínky provozování živnosti - obecné Podrobnosti jsou uvedeny v zákonu číslo 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Provozovat ţivnost můţe jen osoba (fyzická nebo právnická), která má pro uvedenou činnost ţivnostenské oprávnění. Všeobecnými podmínkami provozování ţivnosti fyzickými osobami, pokud tento zákon nestanoví jinak, jsou: 5

a) dosaţení věku 18 let, b) způsobilost k právním úkonům, c) bezúhonnost. Fyzická osoba, která chce začít provozovat ţivnost volnou, vázanou nebo řemeslnou (ohlašovací ţivnosti), je povinna ohlásit své rozhodnutí jakémukoliv ţivnostenskému úřadu na území České republiky, na kontaktním místě CZECH POINT. Kontaktními místy jsou: notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, zastupitelské úřady, Hospodářská komora ČR, drţitel poštovní licence Česká pošta. Oprávnění provozovat ţivnost vzniká jiţ dnem podání ohlášení. Splnil-li ohlašovatel všechny podmínky stanovené zákonem, provede ţivnostenský úřad zápis do ţivnostenského rejstříku do 5 dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis. Ohlášení je nutné podat na vyplněném formuláři CRM Jednotný registrační formulář fyzická osoba V ohlášení fyzická osoba uvádí zejména tyto údaje: jméno a příjmení, státní občanství, trvalé bydliště, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození, zahraniční fyzická osoba uvede své bydliště mimo území České republiky a místo pobytu v České republice, údaj, zda soud nebo správní orgán uloţil zákaz činnosti nebo zda trvá jiná překáţka týkající se provozování ţivnosti, provozuje-li se ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce, uvedou se údaje týkající se jeho osoby, obchodní jméno, předmět a místo podnikání, identifikační číslo (IČO), bylo-li přiděleno, provozovna nebo provozovny, pokud jsou zřízeny, datum zahájení provozování ţivnosti, datum ukončení provozování ţivnosti, pokud zamýšlí provozovat ţivnost na dobu určitou. 6

Fyzická osoba připojí k ohlášení, nestanoví-li zákon jinak: 1. doklad o bezúhonnosti: a) je-li občanem jiného členského státu Evropské unie: výpis z evidence trestů (není zapotřebí, je-li členským státem posledního pobytu Česká republika); b) je-li občanem jiného státu neţ členského státu EU: výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, jehoţ je fyzická osoba občanem. Uvedený doklad nesmí být starší 3 měsíců; 2. doklady prokazující odbornou způsobilost, je-li zákonem vyţadována; 3. doklad prokazující právní důvod pro uţívání prostor, kde má podnikatel umístěno své místo podnikání, liší-li se od bydliště (postačí i písemný souhlas formou prohlášení vlastníka nemovitosti s umístěním); 4. doklad prokazující udělení víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu (zahraniční osoba, která nezřizuje na území ČR organizační sloţku, není-li občanem EU nebo Švýcarska); 5. doklady prokazující existenci podniku mimo ČR (zahraniční osoba, která zřizuje na území ČR organizační sloţku); 6. doklady o provozování podniku mimo ČR (zahraniční osoba, která zřizuje na území ČR organizační sloţku, není-li občanem EU, EHP nebo Švýcarska); 7. doklad o zaplacení správního poplatku. Právnická osoba, která hodlá zaloţit ţivnost, ohlásí tuto skutečnost ţivnostenskému úřadu. Na ţádost zakladatelů, popř. orgánů nebo osob oprávněných podat návrh na zápis české právnické osoby do obchodního nebo obdobného rejstříku, ţivnostenský úřad potvrdí splnění podmínek pro provozování ţivnosti vydáním výpisu, je-li prokázáno, ţe právnická osoba byla zaloţena. Těmto právnickým osobám vzniká ţivnostenské oprávnění dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku. Zápis do obchodního rejstříku je potřebné podat ve lhůtě 90 dnů od doručení výpisu, jinak ţivnostenské oprávnění zaniká. Právnickým osobám jiţ zapsaným do obchodního nebo obdobného rejstříku vzniká ţivnostenské oprávnění dnem ohlášení, nebo pokud je v ohlášení uveden pozdější den vzniku ţivnostenského oprávnění, tímto dnem. 7

Jedná-li se o zahraniční fyzickou osobu, která za účelem podnikání nezřizuje na území České republiky organizační sloţku podniku, podává ohlášení ţivnostenskému úřadu příslušnému podle místa povoleného pobytu na území České republiky, popř. nelze-li příslušnost takto určit dle místa podnikání na území České republiky. Jedná-li se o zahraniční fyzickou osobu, která za účelem podnikání zřizuje na území České republiky organizační sloţku podniku, podává ohlášení ţivnostenskému úřadu příslušnému podle umístění organizační sloţky podniku na území České republiky (dle 45, odst. (2), ţivnostenského zákona). Živnostenský úřad je povinen vystavit živnostenský list do 15 dnů od doručení ohlášení, pokud jsou všechny náleţitosti splněny. Zahraničním osobám, které se zapisují do obchodního rejstříku, se při splnění stanovených podmínek vydá ţivnostenský list před zápisem do tohoto rejstříku. Těmto právnickým osobám vzniká ţivnostenské oprávnění dnem zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku. Zápis do obchodního rejstříku je potřebné podat ve lhůtě 90 dnů od doručení výpisu, jinak ţivnostenské oprávnění zaniká. Správní poplatky jsou pro české i zahraniční fyzické a právnické osoby stejné. Po předloţení všech potřebných dokladů je třeba uhradit 1000,- Kč za vydání ţivnostenského listu. 2.2 Přerušení živnosti Provozovanou ţivnost můţe podnikatel přerušit na libovolně dlouhou dobu. Pokud hodlá podnikatel přerušit podnikání na dobu delší jak 6 měsíců, je povinen předem tuto skutečnost písemně oznámit ţivnostenskému úřadu nebo na kontaktním místě veřejné správy. Provozovaná ţivnost je přerušena dnem doručení oznámení o přerušení provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení. V případě, ţe je podnikání přerušeno na dobu kratší 6 měsíců a podnikatel toto přerušení oznámí přesto, ţe to není jeho povinností, ţivnostenský úřad, kterému bylo oznámení doručeno, toto zaznamená do ţivnostenského rejstříku a o provedeném zápisu podnikatele informuje. Pokračovat v provozování ţivnosti před uplynutím doby, na kterou byla ţivnost přerušena, je podnikatel povinen předem písemně oznámení ţivnostenskému úřadu 8

nebo kontaktnímu místu veřejné správy (CZECH POINT). V provozování ţivnosti je moţno pokračovat nejdříve dnem doručení oznámení o pokračování v provozování ţivnosti ţivnostenskému úřadu nebo pozdějším datem uvedeným v oznámení. Po dobu přerušení provozování ţivnosti nemusí být ustanoven odpovědný zástupce. Ţádost se podává na tzv. změnovém listu. 2.3 Zrušení a zánik živnosti Kaţdá fyzická nebo právnická osoba, která jiţ dále nehodlá provozovat ţivnost, můţe poţádat o zrušení ţivnostenského oprávnění, na kterémkoli ţivnostenském úřadu po celé ČR, na kontaktním místě CZECH POINT. Kontaktními místy jsou: notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, zastupitelské úřady, Hospodářská komora ČR, drţitel poštovní licence Česká pošta. Ţádost o zrušení ţivnostenského oprávnění se podává v písemné formě. Ţivnostenské oprávnění zaniká také: a) smrtí podnikatele, nepokračují-li v ţivnosti dědicové, správce dědictví nebo insolvenční správce (oprávnění však zanikne nejpozději uplynutím lhůty uvedené v 13 odst. 4); b) zánikem právnické osoby, nejde-li o případy podle 14; c) uplynutím doby, pokud bylo ţivnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou; d) výmazem zahraniční osoby nebo jejího předmětu podnikání z obchodního rejstříku; e) stanoví-li tak zvláštní právní předpis; f) rozhodnutím ţivnostenského úřadu o zrušení ţivnostenského oprávnění. Ţivnostenský úřad můţe ţivnostenské oprávnění zrušit, pokud podnikatel např.: přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, nastaly překáţky v provozování ţivnosti nebo v dalších případech podle 58. Ţivnost nemůţe provozovat podnikatel, kterému bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění podle 58 odst. 2 aţ 4. Podnikatel můţe ohlásit ohlašovací ţivnost nebo poţádat o udělení koncese v oboru nebo příbuzném oboru nejdříve po uplynutí 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění. To neplatí, jedná-li se o zrušení ţivnostenského oprávnění podle 58 odst. 3 věty poslední. Ţádost o udělení koncese v jiném oboru 9

můţe podnikatel podat nejdříve po uplynutí 1 roku od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění. 2.4 Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce Podnikatel můţe provozovat ţivnost prostřednictvím odpovědného zástupce. Odpovědný zástupce je fyzická osoba ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz ţivnosti a za dodrţování ţivnostenskoprávních předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu. Nikdo nemůţe být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více neţ čtyři podnikatele. Odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování ţivnosti podle 6 a 7. Odpovědným zástupcem právnické osoby nemůţe být člen dozorčí rady či jiného kontrolního orgánu této právnické osoby nebo fyzická osoba, u níţ trvá překáţka provozování ţivnosti podle 8. Odpovědným zástupcem v oboru nebo příbuzném oboru ţivnosti nemůţe být ani osoba, které bylo zrušeno ţivnostenské oprávnění podle 58 odst. 2 aţ 4, a to po dobu jednoho roku od právní moci rozhodnutí o zrušení ţivnostenského oprávnění. Toto neplatí v případě, kdy bylo ţivnostenské oprávnění zrušeno z důvodu neprovozování ţivnosti déle neţ 4 roky. Ustanovení odpovědného zástupce pro ţivnost ohlašovací i ukončení výkonu jeho funkce je podnikatel povinen oznámit ţivnostenskému úřadu do 15 dnů ode dne, kdy uvedená skutečnost nastala. Ustanovuje-li podnikatel odpovědného zástupce, je potřebné kromě povinných příloh dodat navíc následující doklady týkající se odpovědného zástupce: 1. doklad o bezúhonnosti - je-li odpovědný zástupce státním příslušníkem členského státu Evropské unie, výpis z evidence trestů (není zapotřebí, je-li členským státem posledního pobytu Česká republika), ne starší 3 měsíců; 2. doklady prokazující odbornou způsobilost, je-li zákonem vyţadována; 3. prohlášení odpovědného zástupce, ţe souhlasí s ustanovením do funkce; podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, pokud nebyl učiněn osobně na ţivnostenském úřadě. 10

2.5 Provozování živnosti v provozovně (provozovnách) Provozovnou se pro účely ţivnostenského zákona rozumí prostor, v němţ je ţivnost provozována. Za provozovnu se povaţuje i automat nebo obdobné zařízení slouţící k prodeji zboţí nebo poskytování sluţeb (dále jen automat ) a mobilní provozovna. Ţivnost můţe být provozována ve více provozovnách, pokud k nim podnikatel má vlastnické nebo uţívací právo. Na ţádost ţivnostenského úřadu je podnikatel povinen prokázat vlastnické nebo uţívací právo k objektům nebo místnostem provozovny. Je-li provozovna umístěna v bytě a není-li podnikatel vlastníkem tohoto bytu, můţe v něm provozovat ţivnost pouze se souhlasem vlastníka. Podnikatel je povinen zajistit, aby provozovna byla způsobilá pro provozování ţivnosti podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu - stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů a byla řádně označena. Pro kaţdou provozovnu musí být ustanovena osoba odpovědná za činnost provozovny (splňující podmínky znalosti českého nebo slovenského jazyka). Toto ustanovení neplatí pro automaty. Pokud to nezakazuje zvláštní právní předpis, můţe podnikatel prodávat zboţí pomocí automatů obsluhovaných spotřebitelem, avšak tento prodej nesmí umoţnit získat určité druhy zboţí osobám chráněným zvláštním zákonem. Tabákové výrobky a alkoholické nápoje nelze prodávat pomocí automatů (s výjimkou míst kam nemají přístup osoby mladší 18 let), neboť způsob prodeje nezaručuje dodrţení zákazu jejich prodeje těmto osobám (dle zákona č. 379/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů o ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými, ve znění pozdějších předpisů) upozornění mít cedulku zákaz prodeje osobám mladším 18 let. Automat musí být označen názvem obchodní firmy, nebo jménem a příjmením provozovatele a identifikačním číslem a jeho umístění musí být předem oznámeno příslušnému ţivnostenskému úřadu, v jehoţ územním obvodu má být automat umístěn. Zboţí nebo sluţby, které provozovatel poskytuje spotřebiteli, je povinen označit cenami, nebo zpřístupnit zákazníkům ceník (jídelní a nápojový lístek, ceník ubytování apod.). Případně musí zákazníka informovat o ceně vhodným způsobem tak, aby si 11

mohl ověřit správnost účtovaných cen a správnost měření. Provozovatel je povinen vydat zákazníkovi doklad o poskytnutých sluţbách s poţadovanými náleţitostmi. Provozovatel na sebe dále přebírá odpovědnost před kontrolními orgány za hodnověrné prokázání způsobu nabytí zboţí a materiálu. Při provozování ţivnosti musí provozovatel dodrţovat podmínky stanovené ţivnostenským zákonem nebo zvláštními předpisy. V oznámení podle ţivnostenského úřadu, pokud tak neučinil při ohlášení ţivnosti, podnikatel uvede: a) obchodní firmu nebo název nebo jméno a příjmení; b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno; c) sídlo nebo trvalý pobyt, popřípadě místo podnikání; zahraniční osoba uvede adresu pobytu na území České republiky, byl-li jí pobyt povolen, a umístění organizační sloţky podniku na území České republiky, pokud ji zřizuje; d) adresu provozovny a předmět podnikání v této provozovně, u ţivnosti volné obor činnosti; e) datum zahájení (ukončení) provozování ţivnosti v provozovně. 2.6 Funkce CRM Registrační povinnosti fyzické osoby, která zahajuje podnikatelskou činnost v reţimu ţivnostenského zákona, je moţno splnit na kterémkoliv obecním ţivnostenském úřadě (centrálním registračním místě CRM), jimiţ jsou určené odbory v 227 obcích na území ČR. Na CRM je moţné prostřednictvím Jednotného registračního formuláře (JRF) učinit tyto registrace, resp. přihlášky do následujících evidencí: Ve vztahu k ţivnostenskému úřadu: ohlášení ţivnosti, ţádost o koncesi. Ve vztahu k finančnímu úřadu: přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob, přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty, přihláška k dani z nemovitosti, přihláška k dani silniční, 12

přihláška k registraci pokladny, přihláška k registraci stálá provozovna, přihláška k dani z příjmů jako plátci - daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků; daně z příjmů vybírané sráţkou podle zvláštní sazby daně; zajišťující daň z příjmů. Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení: oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti OSVČ, přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ. Ve vztahu k Úřadu práce: hlášení volného pracovního místa. Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně: oznámení pojištěnce o zahájení samostatné výdělečné činnosti. 2.7 Stručný přehled nejdůležitějších změn pro živnostníka v roce 2009 - od odvodů pojistného je osvobozena ta část příjmu, která převyšuje čtyřnásobek průměrného platu (nyní cca 84 000 Kč). Tento strop platí pro zaměstnance i ţivnostníky. - od ledna 2008 se ruší minimální daň pro ţivnostníky. Jejich daně se nyní budou počítat z rozdílu mezi skutečnými příjmy a výdaji. - se zavedením jednotné sazby daně (15 %) ztrácí pro ţivnostníky význam rozdělovat své příjmy do více zdaňovacích období, aby ušetřili na daních. - od roku 2008 se prodluţují odpisy osobních aut; platí to i pro auta, která se jiţ odpisovat začala. - nyní je také moţné dát do nákladů ve formě odpisů plnou výši pořizovací ceny automobilu; byla zrušena hranice 1,5 milionu korun. - se změnou základu daně (tzv. superhrubou mzdou) se také ruší moţnost odečíst povinné zdravotní a sociální pojištění. Pojistné se od letošního ledna jiţ nedá odečíst z daní. - Pokud v roce 2007 platil ţivnostník nízké zálohy na sociálním a zdravotním pojištění a bude muset příští rok pojistné doplácet, nebude si moci tento doplatek přidat mezi daňově uznatelné náklady. Zálohy na pojistné zaplacené v roce 2008 jiţ daňově uznatelné budou. 13

- reforma zavádí maximální vyměřovací základ pro odvody na sociální a zdravotní dávky. Pro OSVČ je tato maximální částka stejná jako pro zaměstnance, tj. pro rok 2009 se jedná o částku 1 130 640 Kč. To je pro podnikatele negativní, protoţe někteří budou platit vyšší pojistné a navíc si ho nebudou moci odečíst jako daňově uznatelný náklad. - do daňově uznatelných výdajů můţou podnikatelé nově zahrnout likvidaci zásob materiálů a zboţí. - nově se zavádí dodatečné zdanění neuhrazených závazků, od jejichţ splatnosti uplynulo více neţ 36 měsíců nebo u kterých jiţ došlo k promlčení. - u pohledávek nad 200 tisíc korun se zpřísňuje tvorba opravných položek. Ty jsou odstupňovány délkou doby po splatnosti a vţdy je nutné soudní či jiné vymáhání. 3. Obecně důležité právní předpisy Podnikání v oboru ţivnosti, která je tématem této publikace, se dotýká celá řada obecných právních předpisů. Jde především o: Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník; Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník; Zákon č. 455/1991 Sb. o ţivnostenském podnikání; Zákon č. 262/2006 Sb. Zákoník práce; Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele; Zákon č. 526/1990 Sb. o cenách; Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů; Zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví; Zákon č. 234/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty; Zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěţe; Zákon č. 121/2000 Sb. autorský zákon; Zákon č. 477/2001 Sb. o obalech; Zákon č. 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku; Zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků; Zákon č. 22/1997 Sb. o technických poţadavcích na výrobky; 14

Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví; Zákon č. 505/1990 Sb. o metrologii; Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy; Zákon č. 468/1991 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Nejdůleţitější z těchto právních norem budou podrobněji rozebrány v následujících kapitolách. 3.1 Občanský zákoník Prodej zboţí v obchodě se uskutečňuje dle Občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění (dále jen OBČZ) prostřednictvím kupní smlouvu, z níţ vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. Vedle obecné úpravy kupní smlouvy ( 588-600 OBČZ) se podle občanského zákoníku na prodej zboţí v obchodě vztahuje i úprava zvláštní ( 612-627 OBČZ), jestliţe fyzická nebo právnická osoba prodává zboţí jako podnikatel (dále jen "prodávající") v rámci své podnikatelské činnosti, která má před obecnou úpravou přednost. S ohledem na vymezení prodeje v obchodě, jako vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem, se na něj v rámci občanského zákoníku vztahuje i úprava spotřebitelských smluv ( 51 57 OBČZ) a jejím prostřednictvím úprava obsaţená v dalších právních předpisech, zejména v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a v zákoně č. 477/2001 Sb., o obalech. Tradičním doplňkem zákonné úpravy prodeje zboţí v obchodě, především pokud se týká odpovědnosti za vady a vyřizování reklamací jsou reklamační řády. Podrobněji související problematiku upravuje zákon o ochraně spotřebitele. V občanském zákoníku je upravená odpovědnost za vady prodané věci v 619-627, jenţ se uplatňují u prodávajícího, u kterého byla věc zakoupena. K povinnostem prodávajícího, jejichţ plnění bude mít významný vliv na moţnost omezení či zproštění se odpovědnosti vůči kupujícímu, patří povinnost informační ( 616 odst. 2 a 617 OBČZ). V jejím rámci je prodávající povinen prodávanou věc před kupujícím překontrolovat nebo mu ji předvést. Při prodeji věcí, u kterých při uţívání musí být zachovávána zvláštní pravidla (návod, technické normy), musí být 15

s nimi kupující seznámen. Výjimku představuje případ, kdy se jedná o pravidla obecně známá. Speciální informační povinnost zákon stanovuje pro případ prodeje věci se slevou, která je kupujícímu poskytována z důvodu vad, které ale nebrání uţívání věci k určenému účelu. Kupující musí být o vadnosti výrobku i konkrétní vadě informován, ledaţe by tyto skutečnosti byly zřejmé z povahy prodeje ( 618 OBČZ). Toto ustanovení nelze pouţít na prodej se slevou, která je poskytována z důvodů např. výprodeje zboţí pro jeho sezónní charakter (vánoční kolekce, velikonoční cukroví). Prodávající ze zákona odpovídá za vady zboţí, které se projevují jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční lhůtě ( 619 OBČZ). Tímto ustanovením je zúţen pojem rozpor s kupní smlouvou pouze na vady věci a jen ve vztahu k vadám poskytuje prodávající kupujícímu na prodávané věci záruku. Záruka se nevztahuje na: rozpor s kupní smlouvou, jeţ vznikne běţným opotřebením věci; na vady věci, pro které bylo zboţí prodáváno se slevou; na vady odpovídající míře opotřebení či pouţívání, jsou-li předmětem prodeje věci pouţité. Záruční doba podle novelizovaného 620 odst. 1 OBČZ činí: u potravinářského zboţí osm dní; u krmiv tři týdny; u zvířat šest týdnů; u ostatního zboţí 24 měsíce. V případě, ţe na prodávané věci, jejím obalu nebo v návodu k věci připojenému, je vyznačena v souladu se zvláštními předpisy lhůta k pouţití věci, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. U věcí dlouhodobé spotřeby nebo jejich částí mohou zvláštní předpisy stanovit záruční lhůtu delší neţ 24 měsíce ( 620 odst. 2 OBČZ). Prodávající navíc můţe poskytnout kupujícímu záruční lhůtu delší, neţ stanoví zákon a v jiném širším rozsahu neţ je stanovena. Musí to však prohlásit v záručním listu, z něhoţ musí vyplývat rovněţ podmínky a rozsah poskytnuté záruky ( 620 odst. 5 OBČZ). Záruční doba začíná běţet od převzetí věci kupujícím. Týká-li se záruka věci, kterou má uvést do provozu jiný podnikatel neţ prodávající, začne záruční lhůta běţet aţ ode dne uvedení věci do provozu. Předpokladem ale je, ţe kupující objednal do tří 16

týdnů od převzetí věci její uvedení do provozu a poskytl při něm řádně a včas potřebnou součinnost (např. umoţnil přístup do bytu, zajistil potřebné povolení apod.) ( 621 OBČZ). Uplatněním práva z odpovědnosti za vady (uplatněním reklamace) dochází k zastavení běhu záruční lhůty, a to do doby provedení opravy. To znamená, ţe doba, ode dne reklamace do dne, kdy byl kupující po skončení opravy povinen věc převzít, se do záruční lhůty nepočítá. O tuto dobu se fakticky záruční lhůta prodluţuje. Je-li vadné zboţí, popř. jeho součást, vyměněno, začíná od převzetí nové věci (součásti) běţet nová záruční lhůta ( 627 OBČZ). V případě zákonné záruky není její poskytnutí vázáno na vydání záručního listu nebo jiného dokladu ( 620 odst. 4 poslední věta OBČZ). Vyplývá to mimo jiné i z 620 odst. 3 OBČZ, který stanovuje, ţe o písemné poskytnutí záruky, tzn. vydání záručního listu, musí kupující poţádat. Této ţádosti musí prodávající vyhovět. Záruční list musí podle 620 odst. 3 OBČZ obsahovat: jméno a příjmení, resp. obchodní firmu prodávajícího; IČO; bydliště nebo sídlo. V případě, ţe to umoţňuje povaha věci, můţe být záruční list nahrazen dokladem o koupi věci obsahujícím uvedené údaje. Svá práva vůči prodávajícímu vyplývající z odpovědnosti za vady je kupující povinen uplatnit - reklamovat - u prodávajícího, popř. jiného podnikatele, který je určen v záručním listě k provádění oprav, řádně a včas, tzn. v reklamační lhůtě ( 625 OBČZ). Reklamační lhůta (objektivní) je: u věcí, na které je poskytnuta záruka, shodná se záruční lhůtou; u věcí pouţitých 24 měsíce, a to ode dne převzetí věci (dohodou můţe být tato doba zkrácena, ne však na dobu kratší neţ 12 měsíců, zkrácení reklamační lhůty musí být uvedeno na dokladu o prodeji); u rychle se kazícího zboţí jeden den. Reklamační lhůty jsou lhůtami prekluzivními, tzn. jejich marným uplynutím práva z odpovědnosti za vady zanikají, a to i v případě, kdy věcně by reklamace byla opodstatněná ( 626 OBČZ). O tom, kdy kupující právo uplatnil, tj. reklamoval, a kdy byla oprava provedena, je prodávající povinen vydat potvrzení. 17

Nároky kupujícího z titulu odpovědnosti za vady jsou v novelizované právní úpravě rozděleny na nároky spojené s vadami, jako jedním z případů rozporu s kupní smlouvou (viz výše), které se projeví při převzetí věci, resp. během šesti měsíců po převzetí, a na nároky spojené s vadami v případě, kdy vada vznikla po uplynutí šesti měsíců po převzetí věci (v záruce) a není proto moţné pouţít ustanovení 616 odst. 3 a 4 OBČZ. Odpovědnost za škodu, tzn. za majetkovou újmu, je podle občanského zákoníku upravena jako odpovědnost subjektivní, tzn. je zaloţená na principu zavinění. Základními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou vedle porušení právní povinnosti vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním a zaviněným jednáním a vznikem škody. Podle občanského zákoníku se zavinění škůdce předpokládá (presumpce zavinění) a povinný se odpovědnosti můţe zprostit, pokud prokáţe, ţe škodu nezavinil. Poškozený má právo na náhradu skutečné škody a ušlého zisku. Pro určení výše škody je rozhodná cena v době poškození, tj. s přihlédnutím k případnému opotřebení. Zvláštním případem odpovědnosti za škodu je odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku, a to na zdraví, dojde-li k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, neţ je samotný výrobek. Tato odpovědnost je upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, v platném znění. Jde o speciální právní úpravu s tím, ţe pokud tento zákon nestanoví něco jiného, pouţijí se ustanovení zákoníku občanského. Poškozenému je ale přiznáno právo volby, zda své právo na náhradu škody bude uplatňovat podle této zvláštní úpravy nebo podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu. Odpovědným za škodu je v tomto případě výrobce, kterým zákon rozumí: výrobce konečného výrobku, surovin nebo součástí; osobu, která na výrobku uvede své jméno, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací znak; osobu, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného způsobu uţití; dodavatele výrobku, není-li moţné určit přímého výrobce a pokud do jednoho měsíce po uplatnění nároku na náhradu škody nesdělí 18

poškozenému totoţnost výrobce nebo osoby, která mu výrobek dodala, popř. dovezla. Ve smyslu tohoto zákona se výrobek, tzn. jakákoli movitá věc, která nezávisle na stupni zpracování je určena k uvedení na trh, povaţuje za vadný, pokud z hlediska bezpečnosti uţití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, a to zejména s ohledem: na prezentaci výrobku, včetně poskytnutých informací o něm; na předpokládaný účel, k němuţ má výrobek slouţit; na dobu, kdy byl uveden na trh. Odpovědnost výrobce za škodu je odpovědností objektivní, které se můţe zprostit pouze z důvodů uvedených v zákoně. Poškozený musí prokázat vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a vzniklou škodou. Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají společně a nerozdílně. Poškozený v takovém případě můţe uplatnit nárok u kteréhokoli z nich. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku nelze předem vyloučit ani omezit, ani dohodou, ani jednostranným prohlášením výrobce. Pro uplatnění práva na náhradu škody stanovuje zákon tříletou promlčecí lhůtu, která začíná běţet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo s přihlédnutím k okolnostem lze v odůvodněných případech předpokládat, ţe se mohl dozvědět o vadě, o škodě a o totoţnosti výrobce. Právo na náhradu škody zaniká uplynutím 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh vadný výrobek, který způsobil škodu. Shrnutí Prodej zboţí v obchodě je kupní smlouvou podle občanského zákoníku, právním vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Vlastnické právo přechází převzetím zboţí, u samoobsluţného prodeje aţ jeho zaplacením. Prodávající má informační povinnosti seznámit kupujícího s pravidly uţívání zboţí (nejsou-li obecně známá), u prodeje věci se slevou z důvodu vad musí prodávající konkrétně o vadě informovat. Rozpor s kupní smlouvou představují vady i nenaplnění kupujícím očekávaných či prodávajícím popisovaných uţitných vlastností. 19