VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií. Kuřáctví jako významný rizikový faktor v dnešní společnosti

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Kuřáctví jako významný rizikový faktor v dnešní společnosti Bakalářská práce Autor: Ivana Faltýnová Vedoucí práce: PhDr. Kateřina Emmerová Jihlava 2012

Anotace Tato práce je zaměřena na zjištění názorů na kouření a frekvenci kouření mezi studujícími ţenami. Teoretická část je věnována kouření samotnému, zdravotním následkům, prevenci a léčbě závislosti na nikotin. V praktické části představuji zejména metodiku výzkumné práce, vlastní výsledky výzkumu a diskusi. V závěru shrnuji dosaţené výsledky práce s náznakem řešení dané problematiky. Klíčová slova Prevence, nikotin, závislost, léčba. Annotation This work deals with smoking in today's society. The theoretical part focuses on smoking itself, health consequences, prevention and treatment of addiction to nicotine. The practical part introduces the practical methodology of research, research results and discussion. In conclusion, I summarize the results of my work and put forvard a proposal of solution of this problem. Keywords Prevention, nicotine, addiction, treatment

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce PhDr. Kateřině Emmerové za odborné vedení práce a za podporu a trpělivost při jejím vytváření. Ráda bych také poděkovala své rodině a všem blízkým, kteří mě při tvorbě této práce podpořili.

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

OBSAH 1. Úvod práce a cíle 8 1.1 Úvod do problematiky 8 1.2 Cíle práce 10 1.3 Hypotézy 10 2. Teoretická část 11 2.1 Kouření 11 2.1.1 Fyziologie kouření 11 2.1.2 Sloţení tabákového kouře 12 2.2 Princip kuřáctví 14 2.2.1 Vliv kouření na zdraví člověka 15 2.3 Proč stále kouříme 19 2.3.1 Jak pomoci těm, kteří chtějí přestat 20 2.3.2 Pomáhají i léky 21 2.4 Kouření a reklama 22 2.5 Příslušenství ke kouření 23 2.6 Prevence kouření 25 2.6.1 Výchova ke zdraví 29 2.8 Úloha sestry v edukaci 20 3. Výzkumná část 32 3.1 Metodika výzkumu 32 3.2 Organizace výzkumu 33 3.3 Charakteristika souboru 34 3.4 Analýza výsledků 37 3.5 Diskuze 53 4. Závěr 55 Literatura 59 Přílohy 7

1 Úvod a cíle práce 1.1 Úvod do problematiky Téma kouření jako významného rizikového faktoru dnešní společnosti je pro mne velice zajímavé a impulsem pro jeho zpracování mi byly i přednášky z vnitřního lékařství a onkologie během studia. Prevence v této oblasti je velmi důleţitá, protoţe kouření spolu s dalšími rizikovými faktory způsobuje častá onemocnění, která člověku mohou zkrátit ţivot o několik let. Práce se zaměřuje na výzkum názorů týkajících se kouření a frekvenci kouření mezi studujícími ţenami. Vzhledem k tomu, ţe tabákové výrobky zkrátí ţivot polovině svých pravidelných konzumentů, v ČR je to konkrétně o 15 let, znamená to, ţe 600 000 000 dnes ţijících kuřáků, tedy víc neţ půl miliardy, kvůli tomu, ţe kouří, zemře dřív. Představte si, ţe by byl na trhu třeba takhle nebezpečný sýr stačilo by vám, ţe by na něm byla cedulka způsobuje rakovinu? Pak by se mohl klidně prodávat? I kdyţ by způsoboval závislost, takţe i lidé alergičtí na mléko nebo ti, kterým by vysloveně nechutnal, by si ho i za poslední peníze vţdycky museli koupit. Tak tomu u cigaret totiţ bývá. (Kozák, Králíková, 2003) Na přednáškách, které jsem absolvovala ve škole v rámci výuky vnitřního lékařství, jsem získala informace o vlivu kouření na lidský organismus. Vlivem kouření dochází ke změnám v morfologii a funkci kardiovaskulárního systému. Dochází tak k endoteální dysfunkci, poruše venostázy na podkladě aktivace destiček aţ vzniku aterosklerózy se všemi jejími následky od náhlého úmrtí aţ po kardiovaskulární onemocnění, která významně ovlivňují kvalitu našeho ţivota. Ve svém okolí se často setkávám s matkami kuřačkami, jak s těhotnými nebo s dětmi. Kuřačky si sniţují své šance na otěhotnění, hrozí jim riziko neplodnosti, komplikace během těhotenství, předčasný porod, spontánní potrat a riziko narození mrtvého dítěte. (Chmel, 2004) Novorozenci ţen, které se nevzdaly cigaret ani během těhotenství mají niţší porodní váhu neţ novorozenci nekuřaček v těhotenství. (Chmel, 2004) 8

SIDS syndrom náhlého úmrtí novorozenců, ohroţuje děti maminek, které v průběhu těhotenství kouřily. Dalším moţným rizikem kouření v těhotenství je riziko nesprávného vyvinutí plic a moţnost, ţe dítě bude trpět astmatem nebo respiračními infekcemi. (Chmel, 2004) Mateřské mléko kuřaček obsahuje mnoţství škodlivin a nikotinu, a tím se zhoršuje kvalita mateřského mléka a organismus dítěte je zatěţován škodlivinami. Děti mohou trpět četnými kolikami, zvracením, špatným přibýváním na váze a neklidem. (Chmel, 2004) Na odděleních, jeţ jsem prošla v průběhu praxe, jsem se nejčastěji setkávala u kuřáků s chronickou obstrukční plicní nemocí, chrapotem i rakovinou plic. 9

1.2 Cíle práce 1. Zjistit názory respondentů na současný přístup společnosti ke kouření. 2. Zjistit, zda se prevalence kouření odvíjí od prostředí, ve kterém zkoumané osoby vyrůstaly. 3. Zjistit, zda kuřáci dovedou určit negativní důsledky kouření na lidský organismus. 1.3 Hypotézy Protoţe jsem se s tímto problémem setkala ve svém blízkém okolí, dále na základě praxe na onkologickém (čtyři týdny) a plicním (dva týdny) oddělení a znalostí z odborné literatury byly pro bakalářskou práci stanoveny následující hypotézy: Hypotéza 1: 80% kuřáků respektuje zákazy kouření. Hypotéza 2: 30% respondentů má zájem o léčbu závislosti na kouření. Hypotéza 3: 40% respondentů má negativní vzory v rodině (rodiče, sourozenec kouří). 10

2 Teoretická část 2.1 Kouření Kouření se od poloviny 19. a 20. století stalo fenoménem moderní společnosti. Cigareta se stala pro moderního člověka módním doplňkem. Lidé si na kouření ve svém ţivotě zvykli a oblíbili si ho, uţ to pro ně nebyl jen doplněk, který dotvářel jejich ţivotní styl, ale závislost. V dnešní době se stává kouření stále víc a víc nemoderní a to v důsledku toho, ţe se vedou dost silné kampaně proti kouření, které mají oporu v protikuřáckém zákonodárství. V období, kdy chce kaţdý ţít zdravým ţivotním stylem, tabák ztrácí místo v našem ţivotě. (Comby, 2007) Kouření cigaret má vysoký podíl a vliv na většinu úmrtí ve světě. Vlivem tabákového kouře se do organismu dostávají škodlivé látky, které škodí kaţdému orgánu v těle člověka. Jak pasivní tak i aktivní kouření má za následek zkrácení délky našeho ţivota v průměru o deset let a postupné změny v našem organismu. To má za následek celou řadu chorob. (Comby, 2007) Dříve platilo, ţe více kouří muţi neţ ţeny. Dnes se tyto rozdíly vyrovnávají. Celkově ve světě převládá kouření u mladších generací neţ u starších. Do velké míry také hraje roli vzdělání, sociální poměry a země, ve které člověk ţije. (Comby, 2007) 2.1.1 Fyziologie kouření Drogy jsou chemické látky, které se konzumují záměrně za účelem navození poţadovaného účinku. My se budeme zabývat drogou, tabákem, kterou nejčastěji vdechujeme do plic. Tento způsob nabízí mnoho výhod, protoţe vdechovaná látka působí na ohromnou plochu plic a je rychle vstřebaná do krve. (Riesel, 1999) Plíce se skládají ze systému mohutně rozvětvených kanálků, které končí v miniaturních citlivých sklípcích, jimiţ se do krve vstřebává kyslík, a které zároveň odvádějí oxid uhličitý. Lidské plíce obsahují kolem 300 milionů sklípků a jejich celková plocha dosahuje kolem 70 m 2. Inhalace se pouţívá k přijímání mnoho zdraví prospěšných drog. Patří mezi ně plynná anestetika a léky pouţívané k léčbě plicních chorob. (Riesel, 1999) 11

Abychom mohli vůbec tabák kouřit, musí mít jisté fytochemické vlastnosti. Kouř se vytváří zahříváním nebo spalováním, k čemuţ se pouţívají buď rostlinné materiály, které obsahují aktivní drogu, anebo přímo čistá látka. Aktivní drogou rozumíme látku, kterou je moţno vysokou teplotou přeměnit na plyn. Takový plyn by byl příliš horký na to, aby se vdechoval přímo do plic, ale kdyţ se plyn ochladí v kuřácké pomůcce dýmce nebo cigaretě, plynné skupenství drogy se rychle kondenzuje do skupenství pevného nebo tekutého. Vzniká kouř obsahující aktivní drogu. Kouř se vdechuje do plic a rychle se vstřebává do krevního oběhu. Tento způsob aplikace nabízí rychlé vstřebání drogy, o něţ právě mnoho uţivatelům jde. Zkušení konzumenti tabáku vědí, jak kontrolovat mnoţství vdechované drogy, a tím pádem i mnoţství, které proniká do mozku. Dosahují toho střídavou frekvencí vdechování a hloubkou nádechů nebo tím, jak dlouho drţí kouř v plicích, čímţ regulují vstřebávání aktivní látky. Mnoho výzkumných studií prokázalo, ţe kdyţ kuřáci tabáku dostanou neomezené mnoţství cigaret obsahující různé mnoţství aktivní látky, mohou změnit svou zaţitou techniku kouření, aby získali poţadované mnoţství aktivní drogy. Pokud kuřáci dostanou slabší cigaretu, vdechují hlouběji a častěji. Účinky psychoaktivních drog, kam patří i tabák, které se kouří, se liší podle specifických receptorů nervových buněk v mozku, k nimţ se molekuly drogy váţou. Kdyţ k tomu dojde, spustí droga změnu funkce nervové buňky, takţe ta se stane více či méně vnímavou, a vzápětí změní vzorce mozkové aktivity, jeţ jsou následně uţivatelem vykládány jako příjemné proţitky. Psychoaktivní drogy fungují díky napadení přirozených mechanismů mozku. Impulzy v mozku překonávají vzdálenosti mezi nervy díky chemickým přenašečům (neurotransmitery), které vznikají a ukládají se v nervovém zakončení, a uvolňují se jako reakce na elektrické impulzy, které do nervových zakončení dorazí. Uvolněný neurotransmiter zapadne do mezery, spojí se s receptory na druhé straně a spustí změny v aktivitách nervu, který tyto receptory nese. Takto je nikotin rozeznán mozkovými receptory, které normálně reagují na přirozeně se vyskytující chemické látky. (Riesel, 1999) 2.1.2 Sloţení tabákového kouře V tabákovém kouři je obsaţeno velmi velké mnoţství nebezpečných chemických látek. Nikotin je jednou z 2 000 jeho chemických sloţek. Vyvolává fyzickou a psychickou závislost. V důsledku nesprávného spalování tabáku dochází k tomu, ţe se při kouření 12

uvolňuje skoro 4 000 chemikálií, z toho je asi 60 karcinogenů, tabákospecifických nitrosaminů a aromatických aminů. Cigareta ale také obsahuje mutageny, alergeny a toxické látky. Do cigaret se přidávají aditiva, která umoţňují, aby se dal kouř vdechnout nebo aby se kouř pěkně vinul. (Silver, 2006) Nikotin Nikotin je alkaloid, který se vyskytuje v rostlině tabáku. Nikotin je vysoce návykový, zvyšuje tepovou frekvenci, krevní tlak a podporuje trávicí trakt. Smrtící dávka nikotinu pro nekuřáka je asi 60 mg. Otrava nikotinem zapříčiní výpadek funkce centrální nervové soustavy a dochází k následnému udušení. Nikotin z plic rychle vstoupí do krve, kde je za 10 sekund dopraven do mozku, kde se spojí s nikotinovými receptory a dojde k pocitu uspokojení vlivem uvolněného dopaminu. (Silver, 2006) Dehet Dehet je pevná sloţka cigaretového kouře, která nasedá na dýchací cesty v plicích. Je karcinogenní a potenciálně můţe způsobit rakovinné bujení. Dehet má za následek ranní kuřácký kašel, ke zklidnění dochází po zapálení první ranní cigarety. Vyvolává dlouhotrvající záněty dýchacích cest. (Silver, 2006) Oxid uhelnatý Oxid uhelnatý je součástí cigaretového kouře, ve kterém se vyskytuje ve vysoké koncentraci. Dále je přítomen ve výfukových plynech při spalování benzínu. Kuřák při nadechování z jedné cigarety nadechne více CO, neţ by nadýchal na rušné křiţovatce za hodinu. CO se naváţe na červené krvinky a tím dochází k špatnému přenosu kyslíku ke tkáním. (Silver, 2006) Arsen Arsen je karcinogen, jehoţ dlouhodobé uţívání má vliv na změny na pokoţce, způsobuje cévní a srdeční poruchy a vznik nádorového onemocnění. (Silver, 2006) Kyanid Kyanid je prudký jed. (Silver, 2006) 13

Formaldehyd Bezbarvý štiplavý plyn, který podráţdí sliznice. Dlouhodobé působení má za následek záněty průdušek, u citlivých jedinců astma. (Silver, 2006) Radioaktivní polonium Radioaktivní polonium je radioaktivní kov. Kuřák za svou kariéru vdechne tolik radioaktivních částic, jako by chodil kaţdý pátý den na rentgen plic. (Silver, 2006) Karcinogeny Karcinogeny jsou látky, které mohou způsobit nebo se podílet na vzniku zhoubného novotvaru, ale i přesto se stále prodávají cigarety, které tyto látky obsahují. (Silver, 2006) 2.2 Princip kuřáctví Závislost Závislost je stav, ve kterém má určitý člověk silný návyk na chemickou látku, určitou věc. Pokud se mu tento podnět nedostává, dostaví se u něho abstinenční příznaky a je dočasně sníţena kvalita ţivota nebo ohroţen jeho ţivot. (Vosatá, Zentrich, Vogeltanz, 1995) Podle Světové lékařské organizace je závislost na tabáku označena jako diagnóza F- 17. Kouření je závislost, a to jak psychosociální tak i fyzická (drogová). Psychosociální závislost Psychosociální závislost se pravidelně projevuje v situacích a určitých příleţitostech, při kterých kuřák sahá po cigaretě. Je to závislost na cigaretě jako předmětu, bez ohledu na její sloţení. (Neuman, 2002) 14

Fyzická (drogová) závislost Fyzická závislost je způsobena nikotinem, který kuřák vdechuje z cigarety. Chemická reakce, která probíhá po vdechnutí nikotinu je podobná jako u závislosti na heroinu nebo kokainu. To platí i u abstinenčních příznaků. Mezi abstinenční příznaky patří silná nutkavá touha po cigaretě, deprese, špatná nálada, nespavost, podráţděnost, frustrace, zlost, úzkost, neschopnost soustředit se, zvýšená chuť k jídlu. (Neuman, 2002) 2.2.1 Vliv kouření na zdraví člověka S kouřením má spojitost mnoţství onemocnění, která se u nekuřáků téměř nevyskytují. Kouření cigaret zhoršuje rovněţ průběh nemocí a zpomaluje hojení. Zásluhou kouření v České republice ročně umírá kolem 18 000 lidí. (Wolfran, Saseha, 2011) Dýchací soustava Dýchací soustava je prvním kontaktním místem, které je nejvíce ohroţeno cigaretovým kouřem. Rakovina plic Rakovina plic je nejznámější příčinou smrti kuřáka a prakticky se nevyskytuje u nekuřáků, s výjimkou pasivních kuřáků. Tento nádor plic je velmi záludný, protoţe se jeho přítomnost zjistí obvykle hodně pozdě, kdy je jiţ velmi sloţité ho léčit. Počátek nádoru je těţké odhalit, jelikoţ zatím nebyla vynalezena účinná screeningová metoda. Více neţ 90% rakoviny plic vzniká v důsledku kouření, jak aktivního, tak pasivního. S mnoţstvím vykouřených cigaret se riziko rakoviny plic zvyšuje. Toto riziko je ještě zvýšeno vysokým obsahem dehtu v cigaretách a pracovním prostředím. Bronchiální karcinom se vyskytoval častěji u muţů. Bylo to způsobeno tím, ţe dříve více kouřili muţi. Současný nárůst kuřaček mezi ţenami tento rozdíl pomalu vyrovnává. Ţeny jsou ke škodlivinám obsaţeným v cigaretovém kouři více vnímavé. Na rakovinu plic zemře kaţdý rok přibliţně 5 000 lidí. V tomto směru je důleţitá prevence rakoviny, a to je nekouřit. (Wolfran, Saseha, 2011) 15

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) Chronická obstrukční plicní nemoc je pomalu postupující zuţování dýchacích cest, které se ani po ukončení kouření plně nevrátí k normě. Hlavní příčina CHOPN je kouření. CHOPN sdruţuje zánět průdušek a rozedmu plic. Toto onemocnění velmi zhoršuje kvalitu ţivota, omezuje kuřáka ve fyzické námaze a přináší nepříjemné příznaky, mezi které patří dušnost, kašel nebo vykašlávání hlenů. I kdyţ je CHOPN onemocnění polic, ovlivňuje i další orgány (např. srdce). Pokud člověk s CHOPN přestane kouřit v době diagnózy, má velmi dobrou prognózu, ţe se mu onemocnění nebude tak rapidně zhoršovat a má šanci, ţe se jeho stav zlepší. Je velmi sloţité ovlivnit toto onemocnění léčbou. Lidé s CHOPN netrpí bolestmi, ale dušnost zpravidla vnímají hůř neţ bolest. Kaţdý rok v České republice zemře asi 1 700 lidí na CHOPN. (Wolfran, Saseha, 2011) Nádor hrtanu Příkladem dalšího zhoubného onemocnění způsobeného kouřením je nádor hrtanu. Nejčastěji je diagnostikován na hlasivkách, proto je nejvarovnějším příznakem chrapot trvající déle jak 3 týdny. Léčba tohoto typu nádoru je chirurgická odstranění celého hrtanu s hlasivkami s následnou ztrátou hlasu. (Wolfran, Saseha, 2011) Ranní kuřácký kašel Ranní kuřácký kašel je obranná reakce, způsobená snahou průdušek zbavit se škodlivin, které kuřák vdechl při kouření. Ranní výskyt kašle je způsoben tím, ţe jsou řasinky v dýchacích cestách přes den utlumené kouřem a probouzí se aţ po několika hodinách nekouření ráno. Kuřáci vědí, ţe tento ranní kuřácký kašel utlumí cigaretou. Tím opět utlumí své průduškové řasinky, čímţ přirozeně zabrání procesu zbavování se škodlivin a nečistoty zůstávají v dýchacích cestách dál. (Wolfran, Saseha, 2011) Kardiovaskulární systém Cévy Nikotin napomáhá ke vzniku aterosklerózy, kornatění tepen. Dochází k tomu, ţe se usazuje tuk ve stěnách cév a postupně dochází k zuţování cév. Velké mnoţství tuku ve 16

stěně můţe vyvolat prasknutí a vznik sraţeniny, která způsobí infarkt v oblasti zásobované touto tepnou a můţe dojít ke vzniku infarktu myokardu, cévní mozkové příhodě, ischemické chorobě dolních končetin. Na kardiovaskulární nemoci umírá asi 8 000 kuřáků ročně. (Wolfran, Saseha, 2011) Srdce Srdce trpí v důsledku kouření nedostatkem krve bohaté na kyslík. Krev kuřáka je ochuzena o kyslík, čímţ způsobuje nedostatečnou výţivu srdeční tkáně. Ve spojení s vyšší srdeční zátěţí u kuřáků dochází zpravidla ke zvýšení krevního tlaku. Poškození plic zabraňuje správnému průtoku krve plicní tkání, v důsledku toho je srdce nuceno zesílit svůj výkon. (Wolfran, Saseha, 2011) Cévní mozková příhoda (CMP) Cévní mozková příhoda je další moţnou komplikací aterosklerózy. Její příčinou je uzávěr mozkové tepny nebo krvácení do mozku. Příznaky CMP jsou velmi rozmanité. Rozsáhlejší příhoda se obvykle projevuje ztrátou vědomí a závaţnou poruchou hybnosti, nejčastěji jednostranným ochrnutím. Další projevem můţe být také porucha citlivosti, poruchy mozkové či okohybné inervace, zvracení, bolesti hlavy a další příznaky. Pacienti bohuţel často přichází k lékaři pozdě. (Wolfran, Saseha, 2011) Ischemická choroba dolních končetin Ischemická choroba dolních končetin je velmi časté onemocnění. Cévy vedoucí do dolních končetin se velice často ucpávají a dochází ke zhoršení prokrvení dolních končetin. Projevem je prudká bolest, která nastává po určité době pohybu končetin. Ve spojení s diabetes mellitus se můţe vytvořit gangréna, při které můţe hrozit i amputace končetiny. (Wolfran, Saseha, 2011) Krev Kouření zvyšuje sráţlivost krve. Pokud ţena spolu s hormonální antikoncepcí i kouří, hrozí výrazně vyšší riziko vzniku plicní embólie. Krev má niţší saturaci kyslíkem, tzn., ţe krev kuřáka obsahuje méně kyslíku neţ je tomu u nekuřáka. Důsledkem toho je nedostatek kyslíku ve tkáních kuřáka. Je to způsobeno tím, ţe krev kuřáka obsahuje 17

vyšší obsah oxidu uhelnatého, jehoţ výskyt je u nekuřáka minimální. (Wolfran, Saseha, 2011) Gastrointestinální trakt Karcinom ţaludku je u kuřáků častější, protoţe část vdechovaného vzduchu se dostává do ţaludku, který má málo odolnou stěnu vůči toxickým látkám z cigaretového kouře. Dále uţivatelé cigaret často trpí vředovým onemocněním ţaludku a dvanáctníku. Příčinou je pravděpodobně způsob ţivotního stylu, při kterém si kuřák zapaluje svou první ranní cigaretu nalačno. Ke zhoršení situace dochází, pokud si kuřák k této cigaretě vypije černou kávu. (Wolfran, Saseha, 2011) Pohlavní systém Nikotin sniţuje funkci estrogenu. Z tohoto důvodu mohou mít kuřačky vyšší riziko srdeční příhody neţ nekuřačky. Mají problémy s menstruačním cyklem, příchod do menopauzy nastává dříve. Hůře dosahují orgasmu. Mají poškozenou membránu vajíček, proto se jim často nedaří otěhotnět. Nikotin také sniţuje funkci testosteronu. Kuřáci mají po několika letech kouření problémy s impotencí, která je spojená s aterosklerózou. (Wolfran, Saseha, 2011) ORL Kuřáci mají uši více citlivé na hluk a častěji přicházejí k ORL specialistovi s akutním akustickým traumatem. Lidé, kteří jsou častěji vystaveni zakouřenému prostředí, trpí na záněty středního ucha. Zvláště typické je to pro děti vystavené pasivnímu kouření. Kuřák častěji trpí záněty horních cest dýchacích. Můţe to být způsobeno například sníţenou imunitou: cigaretový kouř brání pohybu řasinek v dýchacích cestách a tím zároveň brání hlavní obranné reakci našeho organismu před infekcí. (Wolfran, Saseha, 2011) 18

Oči, zuby, vlasy Sliznice oka dráţdí formaldehyd, který je součástí cigaretového kouře, a to je příčinou zarudnutí a pálení očí u aktivních a pasivních kuřáků. Kouření cigaret můţe způsobit kazivost zubů a podílet se na vzniku paradontózy. Kuřákům snadněji vypadávají vlasy, dříve se jim tvoří vrásky. Kuřáci vypadají starší a ztrácí svůj mladistvý vzhled. (Wolfran, Saseha, 2011). Imunita Kouřením se sniţuje imunita. Cigaretový kouř způsobuje nedostatečnou reakci bílých krvinek na infekci a cizorodý materiál. Ve sloţení cigaretového kouře je více neţ 1 000 radikálů, které napadají buněčné membrány a oslabují je. Kuřáci mají poškozeny sliznice v dýchacích cestách, a tím se do těla snadněji dostávají mikroorganismy. Kuřáci tak mají zvýšené riziko onemocnění infekčními chorobami a obvykle trpí častěji chřipkou, rýmou. (Wolfran, Saseha, 2011) Kouření v těhotenství Riziko pro správný nitroţilní vývoj nenastává pouze v případě, je-li matka kuřačka, ale i pokud je matka vystavena pasivnímu kouření. V obou případech působí kouř negativně na plod. Hlavními činiteli poškozujícími vývoj jsou patrně oxid uhelnatý a nikotin. Oxid uhelnatý můţe způsobit hypoxii plodu. Nikotin sniţuje prokrvení placenty, přechází do krve zárodku a ovlivňuje tak přímo cévní, nervový a zaţívací systém dítěte. (Wolfran, Saseha, 2011). 2.3 Proč stále kouříme Mechanismus navykání a odvykání Proč lidé stále kouří cigarety, kdyţ jsou zdravotní rizika a následky všeobecně známy? Odpovědí je, ţe nikotin je silně návykovou látkou, i kdyţ se tabákový průmysl snaţí tuto pravdu popírat. V 90. letech minulého století podnikl bývalý člen komise amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léků David Kessler šetření a nakonec tabákový průmysl musel přiznat, ţe je tomu tak. Šetření prokázalo, ţe průmysl po léta systematicky manipuloval s obsahem nikotinu v cigaretách dokonce i tak, ţe pěstoval 19

geneticky upravené druhy tabáku s obzvlášť vysokým obsahem nikotinu. (Comby, 2007) Co rozumíme pod pojmem návyk? Dvěma klíčovými charakteristikami jsou nucení si vzít drogu, a odvykací syndrom, který má za následky psychické a někdy i fyzické změny pokud je člověku droga odpírána. Záporem odvykání je to, ţe můţe být doprovázeno silným fyzickým strádáním. Lidé závislí na heroinu mohou při odvykání trpět silnou bolestí zaţívacího traktu, bolestmi hlavy a křečemi. Odvykání u nikotinu doprovázejí mírnější fyzické syndromy, ale psychické útrapy jsou velice silné včetně depresivní nálady, popudlivosti, pocitu zoufalství, úzkosti, frustrace a neschopnosti soustředit se. Tyto nepříjemné psychické příznaky odvykání od nikotinu přetrvávají dlouhou dobu, během níţ odvykávající kuřáci proţívají období intenzivní touhy. V případě nikotinu je pokračující uţívání drogy řízeno přáním vyhnout se nepříjemným následkům odvykání. (Comby, 2007) U kuřáků tabáku vyvolává nikotin, přinejmenším v případě kaţdé první cigarety, pozitivní posilující účinky včetně mírné euforie, zvýšené energie, povzbuzení, sníţení stresu a úzkosti a potlačení chuti k jídlu. Tyto pozitivní účinky jsou zásadní v tvorbě vzorce opakovaného podávání a to můţe mít za následek, ţe toto opakované podávání nakonec způsobuje jistou dlouhodobou adaptaci mechanismů mozku, která nakonec vede k závislosti. Psychologové jsou toho názoru, ţe takzvané sekundární posilovače se mohou stát důleţitými komponenty, které ovládají trvalé uţívání drogy. Závislost na nikotinu ovlivňuje velké procento kuřáků pravděpodobně více neţ 90%. Jen 10-20 % těch, kteří s kouřením přestali, uspěli na dobu dvanáct a více měsíců většina z nich podlehla recidivě mnohem dříve. (Comby, 2007) 2.3.1 Jak pomoci těm, kteří chtějí přestat Nebezpečný rituál Kouření je především naučené chování. Kouří-li člověk dvanáctku denně, dvanáckrát denně trénuje osmiminutový rituál: vytaţení krabičky a následně cigarety, zapálení, manipulace s cigaretou, pozorování ladně se vinoucího kouře, aţ po zadušení oharku. Kdyby člověk po několik desítek let denně něco trénoval, bude to nepochybně skvěle umět a dělat automaticky stejně jako třeba řazení rychlosti v autě. Z toho plyne, ţe 20

změnit naučené chování můţe jen sám člověk. Partner, rodiče, děti, kamarádi ani lékař to za nikoho udělat nemohou. A nejen, ţe to člověk musí udělat sám, ono to navíc nejde ani ze dne na den, ale trvá to řádově měsíce. Stejně tak se cigareta zabudovala do denního stereotypu, aţ se dostala do stadia, kdy s ní kuřák automaticky tráví několik hodin denně. Tudíţ to kuřáci musí při odvykávání udělat opačně, pomalu se naučit proţívat den bez cigarety. (Carr, 2003) Denní stereotyp Nejprve si kuřák musí uvědomit, jaké jsou jeho typické kuřácké situace, které proţívá zásadně s cigaretou. Pití kávy? Poloţení příboru po jídle? Překonání stresu? Jízda autem? Těmto situacím by se měl tři měsíce (průměrná doba problémů) vyhnout, nebo si připravit náhradní řešení v případě, ţe se jim vyhnout nemůţe. Neexistuje univerzální recept, kaţdý je trochu jiný, naše povahy se liší. A tak si své řešení musí kaţdý najít sám ale předem, ještě před dnem D kuřák musí jasně vědět, co v jaké situaci udělá místo kouření. Například kouří-li při pití kávy: tři měsíce ji nebude pít, můţe ji nahradit zeleným čajem nebo colou light, aby dostal kofein a přitom nepřibral. Své řešení si zkrátka kuřák musí najít sám. Ale kdyţ je bude mít předem, výrazně si usnadní překonání těch několika desítek vteřin chuti. Pokud se svým kuřáckým situacím nemůţe vyhnout, musí se na ně připravit: třeba nosit kartáček na zuby a pastu a po kaţdém jídle si vyčistit zuby. (Králová, Kozák, 2003) Kdy si kuřák můţe říct, ţe přestal kouřit? Zhruba po roce od poslední vykouřené cigarety. Pokud si ale jen občas zapálí doutník nebo cigaretu nekupuje a kouří jen nabídnuté, rozhodně se svým zlozvykem neskoncoval. (Králová, Kozák, 2003) 2.3.2 Pomáhají i léky Bylo objeveno mnoho způsobů, jak pomoci od závislosti na tabáku. Některým kuřákům můţe účinně pomoci cvičení vůle nebo hypnóza, další mohou uspět díky léčivům, která byla vyvinuta jako pomoc při odvykání. Jednou z metod prokazatelně poměrně účinných je pro kuřáky uţívání samotného nikotinu jako náhraţky za tabák. Jediným problémem je, ţe nikotin se dobře nevstřebává, pokud není podáván ústně, proto byly vyvinuty alternativní metody uţívání. Jednou z forem uţívání nikotinu je ţvýkačka tento způsob podávání těţí z faktu, ţe prostředí v ústech je lehce zásadité, coţ vstřebávání nikotinu napomáhá. Díky volitelné intenzitě ţvýkání je moţno mnoţství 21

poţitého nikotinu kontrolovat. Další oblíbená pomůcka vyuţívá trvalé dodávky nikotinu z náplasti přilepené na pokoţce. Obě pomůcky dopraví do krevního oběhu podobné mnoţství nikotinu, jakého by kuřák dosáhl po vykouření několika cigaret. Co ale simulovat nedokáţou, je onen prvotní nápor nikotinu, jehoţ lze dosáhnout pouze při kouření. Tento nedostatek dokáţe napravit nedávno vynalezená umělá cigareta. Je to malá plastová věc, připomínající tvarem cigaretu, v níţ je uloţena kapsle s nikotinem. Při kouření inhalací ze zařízení dojde k uvolnění dávky nikotinu, která se rovná mnoţství v jedné cigaretě, a tak k jejímu vdechnutí do plic. Další moţností rychlého návalu nikotinu je aplikace nosního spreje s drogou. Přestoţe u některých lidí se pouţívání náhraţek nikotinu prokázalo jako úspěšné, statisticky celková úspěšnost bohuţel tak impozantní není. Nicméně zatímco při nulové léčbě se po dvanácti měsících ke kouření vrátí zhruba 90% kuřáků, v případě nikotinové léčby dochází k recidivě u 75-80%. Na obzoru se rýsují i další lékařské vynálezy. Jiţ teď se hovoří o moţném pouţití drog potlačujících CRF, které dokáţou bojovat s některými negativními psychickými rysy odvykání. Dalším pokrokem je potenciální pouţití antidepresiv, která pomáhají léčit pocity deprese, jeţ jsou častým a významným symptomem odvykání. Nedávno byla jako pomůcka pro kuřáky tabáku, kteří chtějí přestat, schválena droga bupropion, která byla původně vyvinuta jako antidepresivum. Tento lék se při rozsáhlých klinických klinických testech prokázal jako účinný a dostalo se mu oficiálního schválení. Bupropion částečně funguje tak, ţe v mozku vytváří další volný dopamin. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o účinek, který v mozku spouští také nikotin, můţe být efektivita léku způsobena právě jeho schopností tuto akci imitovat. (Comby, 2007) 2.4 Kouření a reklama Marlboro Man, tato postava byla více neţ padesát let prominentní ikonou americké reklamy na tabák. Jeho vzkaz byl: Lidé, kteří kouří, jsou v pohodě. V posledních desetiletích došlo ke změně náhledu na kouření. Kouření je nyní něco, co je vysoce neatraktivní. (Šimon, 2002) Jedním z nejzajímavějších aspektů kouření moţná není kouření samotné, ale to jak významně se změnilo postavení společnosti ke kouření. Co kdysi bývalo projevem označovaným jako znamení noblesy a intelektu, je nyní charakterizováno jako bláznovství a nevhodnost. Podívejme se na změny ve filmu. Pozitivní reprezentace 22

kouření ve filmu a v televizi od 50. let podstatně ubylo. V počátcích televizního vysílání bylo běţné, ţe filmové hvězdy ve filmu kouřily. Tyto praktiky částečně odráţely kulturní mínění, ţe kuřáci jsou tajemní a příjemní. Částečně se kouření v televizi a ve filmu objevovalo díky marketingovým snahám tabákových společností ty platily za čas, kdy herci kouřili jejich produkty. Od té doby bylo kouření v televizi a ve filmu zredukováno. Reklamy na tabákové výrobky byly v americkém televizním a rozhlasovém vysílání zakázány v roce 1971 a brzy nato následovaly mnohé další země. Ve stejné době se všude vynořovaly protikuřácké reklamy. Dnes prohlášení veřejného zdravotnictví křičí do světa v nejrůznějších formách, ţe kouření je nebezpečné a ţe kuřáci jsou nechutní a světová zdravotnická organizace naléhá na sektor veřejného vzdělávání, aby mladým lidem zamezilo v kouření. (Šimon, 2002) Nicméně existuje jeden unikátní aspekt kouření, který zesiluje předsudky proti kuřákům: pasivní kouření. Na rozdíl od mnoha jiných působí na zdraví nekuřáků. Nekuřáci popisují kouř jako nepříjemný, protoţe jim z něj slzí oči a pálí je v krku. Nekuřáci také uvádějí, ţe kouření zanechává v interiéru ošklivý pach a ţe dlouhodobě způsobuje blednutí bytových textilií i stěn. Výzkumníci naznačují, ţe zřejmě nejhorší ze všech kritizovaných vlastností je to, ţe pasivní kouření vede k závaţným zdravotním problémům u těch, kteří jsou mu vystaveni. (Walló, 2005) 2.5 Příslušenství ke kouření Rituál kouření, v závislosti na tom, jakým způsobem se tabák konzumoval, vţdy vyţadoval nějaké pomůcky. Pouze máčení (vlhké šňupání) a ţvýkání tabáku se obešlo bez příslušenství. Příslušenstvím rozumíme volitelné pomůcky, jeţ se pouţívají kvůli většímu pohodlí, potěše nebo vzhledu. Na konci 18. století a na začátku 19. století existovala anglická firma, která ve svém 51 stránkovém katalogu nabízela doutníky a cigaretové dutinky, krabičky a pouzdra na ně, balící strojky a papírky, krabičky na šňupání a další sortiment ke kouření. Dnešní běţné cigarety vyţadují pouze zápalku nebo zapalovač a nádobu na odhození nedopalku. U ostatních podob tabáku to tak jednoduché není. Ti, kteří tabák šňupali nebo kouřili dýmky či doutníky, potřebovali vţdy další pomůcky, aby mohli svůj obřad provozovat správně a důstojně a zadruhé, aby z této činnosti vytěţili maximální potěšení. Proto vzniklo tolik kuřáckých potřeb. (Homolka, 2001) 23

Dýmka Dýmka na tabák, kterou svět zná někdy od konce 16. století, se od té doby pouţívá neustále, přestoţe se její podoba i výrobní materiál často měnily. Kdysi tolik oblíbená hliněná dýmka, vyráběná v evropských zemích, téměř vymizela. V různých velikostech a v různé kvalitě se jiţ více neţ 250 let vyrábějí dýmky porcelánové. Ke kouření dýmky je potřeba stejných věcí jako před třemi sty lety. Něco na zapálení tabáku, dále pěchovátko k udusání tabáku v hlavičce, něco jako maličký pohrabáč na odstranění zbytku tabáku a vyčištění dýmky, kapesní váček s tabákem a nádoba, v níţ se tabák skladuje. (Homolka, 2001) Příslušenství k doutníkům a další pomůcky Doutník představuje poměrně zvláštní formu potěšení. Stejně jako cigareta je konzumován téměř celý, ale pro správné kouření je potřeba jisté speciální přípravky. Jsou jimi kapesní propichovátko, nůţky nebo ořezávátko, s nimiţ se uřízne špička doutníku, aby vznikla díra pro průchod kouře. Dále je potřeba nějaký stojan a truhlička na doutníky. (Homolka, 2001) Cigarety, špičky a další V dnešní době je kouření cigaret více méně rutinní záleţitostí člověk si vytáhne cigaretu z měkké nebo z kartonové krabičky a zapálí si. Zase to není tak dávno, co kouření cigaret vyţadovalo eleganci a vkus. Cigaretové špičky a kazety zřejmě vznikly kvůli ţenám, ale obojí se nakonec stalo oblíbeným příslušenstvím i pro muţe. Vezmeme-li v úvahu více neţ 120 let výroby cigaret ve světě, tak se vyráběly různé ochucené cigarety, s filtrem i bez filtru, s různým druhem tabáku. Dále se vyráběly lehké, ve standardní délce či dlouhé. (Homolka, 2001) Popelníky Popelník se po světě rozšířil zhruba ve stejné době, kdy se kouření cigaret stalo všeobecně přijatelné. Začaly se vyrábět i specifické popelníky pro různé podniky, například do salónu, a pro veřejná místa, kde se kuřáci scházeli. Začaly se vyrábět i rozdílné popelníky pro kuřáky doutníků a cigaret, protoţe kaţdý z nich potřebuje mít 24

trochu jiný tvar a styl. Časem se popelník vyvinul z prosté funkční nádoby v umělecký předmět. (Homolka, 2001) Zapalování Oheň je skoro to nejdůleţitější pro kuřáka, aby si mohl vůbec cigaretu vychutnat. Začalo to od misek, hubek pro přenášení ohně, přes rozdělávání ohně dřívky, aţ k dnes běţnému zapalovači. (Homolka, 2001) Nepřerušená konzumace tabáku v nejrůznějších podobách, téměř ve všech koutech civilizovaného světa po více neţ čtyři stovky let, dala vzniknout spoustě nezbytných přístrojů, nádob, pomůcek a příslušenství, které svému původnímu účelu dobře slouţily. Mimo to také obohatila naše ţivoty, protoţe ta pozoruhodná škála uměleckých předmětů dodnes vypovídá o významu, jaký mělo a má kouření pro miliony lidí. (Homolka, 2001) 2.6 Prevence kouření Drogová závislost (DZ) bývá označovaná také jako toxikomanie, závislost na omamných nebo návykových látkách, abúzus. Drogou zde zmiňuji návykové látky, ke kterým patří i tabák. Jsou to psychotropně aktivní látky, které jsou schopny navodit stav náruţivosti (tj. velmi těţce zvladatelnou potřebu opakovaného nutkavého uţívání těchto látek). (Nešpor, 1995) Závislosti na návykových látkách patří mezi chronická onemocnění centrálního nervového systému (CNS) a bývají provázeny opakujícími se relapsy i během léčby. Jedná se o komplexní bio-psycho-sociální onemocnění, kde se jednotlivé faktory vzájemně doplňují a integrují. Vţdy je proto třeba dbát na komplexní přístup k DZ v léčení, prevenci i výzkumu. Znalost mechanismů účinku drog a poznání neurobiologických mechanismů závislosti významně přispívá k prevenci i léčbě DZ i stavů předávkování. Stav závislosti bývá u nemocného provázen řadou dalších patologických komplikací, které do velké míry určují nebezpečnost dané závislosti i její interakční moţnosti (s patologií i další medikací u závislého). DZ můţe změnit účinek léků pouţívaných v jiných indikacích, především léků působících na CNS. Je důleţité si uvědomit, ţe do drogové problematiky patří také uţívání drog tzv. společensky tolerovaných v našich podmínkách zejména kouření a alkohol. S problematikou DZ 25

úzce souvisí i uţívání jiných psychotropních látek, které mají sice minimální nebo jen velmi nízký návykový potenciál (rozvoj závislosti je málo pravděpodobný), ale jejich uţívání s sebou nese řadu rizik zdravotních i společenských. Patří sem především halucinogeny (např. LSD, některé houby). (Nešpor, 1995) Prevence drogových závislostí rozdělení Prevence DZ je souhrnný pojem zahrnující různorodé komplexní aktivity a postupy, které by měly zabránit uţívání drog, tedy zabránit vzniku závislosti, zamezit jejímu rozvoji, resp. závislost vyléčit, zamezit jejímu opětovnému propuknutí (relaps) a sniţovat rizika uţívání drog. Tyto preventivní aktivity probíhají v různých rovinách, které se vzájemně prolínají; zhruba lze rozlišit prevenci primární, sekundární a terciární. (Nešpor, 1995) Primární prevence Má zabránit vzniku DZ, v ideálním případě předejít styku jedince s drogou vůbec; ve svém dopadu by tedy měla být nejúčinnější formou prevence DZ. Je povaţovaná za nejobtíţnější část protidrogových postupů a má zatím nejspornější a těţko hodnotitelné výsledky. Principem je sniţování nabídky drog a sníţení poptávky po drogách, přičemţ oba principy se musí vzájemně doplňovat. Snižování nabídky drog (dostupnost drog ve společnosti) spadá nejklasičtěji do kompetence represivních sfér tedy potírání výroby a šíření drog. Snižování poptávky po drogách, tedy sniţování zájmu o drogy, představuje velmi obtíţný úkol, kterým se zabývá řada státních i nestátních organizací zaměřených na drogovou problematiku. Zásadní je opět komplexní přístup, velkou roli má i celkové klima společnosti, její hodnotová orientace, obecný náhled na drogy a jejich uţívání (dostupnost drog, a to i společensky tolerovaných, veřejná i skrytá reklama na tyto drogy atp.). Do specifické primární prevence se neřadí obecné volnočasové aktivity, různé zájmové krouţky, sportovní a umělecké organizace atp., které ale samozřejmě přispívají ke sníţení zájmu o drogy (někdy bývají označovány jako tzv. nespecifická primární prevence DZ). Oblast primární prevence DZ je velmi široká, zaměřená na celou společnost i specificky na příslušné nejohroţenější skupiny obyvatel děti a mládeţ, ţeny. Účinky drog na dosud nezralý organismus jsou masivnější, často i odlišné od běţného efektu, navíc duševní nevyzrálost jedince umoţňuje snadnou manipulovatelnost. Proto jsou děti a mladiství nejvíce ohroţenou 26

skupinou a převáţná část specifických preventivních programů je zaměřena právě na ně a bývá součástí výchovně vzdělávacího procesu na školách. Existuje řada postupů a programů specifické primární prevence DZ, které lze rozdělit do tří základních úrovní. Nejvyšší úroveň (makroprostředí) se zaměřuje na co největší skupiny lidí, cílem je ovlivnit veřejné mínění, např. pomocí různých kampaní. Výtěţnost těchto většinou velmi nákladných megalo-akcí bývá sporná. Na této celospolečenské úrovni jsou pravděpodobně daleko účinnější nespecifické formy primární prevence vytváření podmínek pro volnočasové aktivity, sníţení podpory propagace kouření a alkoholu atd. Střední úroveň (meziprostředí) je zaměřena na menší lokality a skupiny (městská část, obec, děti II. stupně základní školy, zdravotnický personál atp.). I zde jsou nejefektivnější dlouhodobé a koncepční preventivní programy, jejichţ realizace je ale často z personálního i finančního hlediska obtíţná. Při působení na této úrovni se nejvíce vyuţívá mediálních kampaní, vydávání odborně naučných publikací, vytváření pořadů v rámci profesního vzdělávání. Místní úroveň (mikroprostředí) je z hlediska specifické prevence DZ nejefektivnější. Programy jsou šity na míru přesně definovaným cílovým skupinám. Mezi formy uţívané v této oblasti patří: a) přednášky a besedy; b) komponované pořady (přednášky a diskuse o drogách spojené s hudební, filmovou produkcí, setkáním se zajímavou osobností); c) klasické peer programy (vrstevnické) dobrovolníci projdou speciálním školením a pak šíří mezi svými vrstevníky protidrogové postoje; tato metoda vyţaduje náročné vedení zkušeného odborníka); d) dlouhodobé programy (jedná se vlastně o souhrn výše uvedených postupů rozloţených v dlouhém časovém úseku; zaručí kontakt s kolektivem v průběhu několika let, coţ je efektivnější, ale zároveň obtíţné). (Sovinová, Csémy, Sadílek, 1999) Sekundární prevence Zahrnuje veškeré léčebné programy. Má tedy za úkol vyléčit závislost a zabránit relapsům onemocnění a také minimalizovat újmy na zdraví způsobené účinky drog. V léčbě DZ, tedy chronického bio-psycho-sociálního onemocnění, je opět zásadní komplexní postup zahrnující: a) psychologický přístup, b) úpravu sociálního zázemí pacienta, event. c) farmakoterapii. V léčbě DZ se pouţívá řada různých postupů, kdy záleţí nejen na příslušném typu závislosti, ale také na fázi rozvoje závislosti. Vedle psychologických postupů, změny prostředí, lze pouţít náhradní aplikační formy drogy a sníţení dávkování či podání jiné látky s obdobným účinkem jako droga, ale niţším 27

návykovým potenciálem (tzv. substituční léčba). I v České republice existuje řada tzv. substitučních programů. Prevenci relapsu DZ můţe podpořit i aplikace látek, které sniţují ţádostivost po droze, např. tzv. anti-cravingových látek (třeba podávání bupropionu u kouření). (Sovinová, Csémy, Sadílek, 1999) Terciární prevence Zahrnuje nejrůznější postupy z oblasti harm reduction, tedy sniţování rizik při uţívání drog. V terminologii drogové problematiky se harm reduction objevuje v souvislosti s novým přístupem k uţivatelům drog v 80. letech 20. století. Základem tohoto pohledu je pragmatičnost. Místo toho, aby usiloval o absolutní eliminaci drog a jejich uţívání, které je podle historické zkušenosti neodstranitelné, snaţí se s ním pracovat tak, aby negativní důsledky takového chování byly co nejmenší. Upřednostňuje zdraví, osobní zodpovědnost a léčbu uţivatele před perzekucí, má na zřeteli i ochranu celé společnosti před neţádoucími dopady uţívání drog a souvisí tedy se strategií ochrany veřejného zdraví. Nejznámější je například uplatnění harm reduction v boji proti šíření epidemie HIV/AIDS. Mezi preventivními programy, kromě bezplatného poskytování kondomů a vzdělávání v oblasti bezpečného sexu, je také nácvik bezpečnějšího uţívání nástrojů pro aplikaci drog, výměna injekčních stříkaček ( výměnné programy ), zavedení aplikačních místností se zázemím apod. Principy bezpečnější aplikace drog zabraňují šíření i dalších infekčních chorob, např. ţloutenky. V rámci harm reduction byla zavedena i substituce drog a v některých zemích dokonce preskripce návykových látek lékaři. Mezi harm reduction aktivity patří poskytování informačních a konzultačních sluţeb o rizicích uţívání drog veškerých typů, o zvláště nebezpečných kombinacích, navrţení postupů první pomoci při předávkování, léčebných postupů včetně poskytnutí kontaktů atd. Informace jsou podávány zdarma formou osobních konzultací, letáků nebo na internetových stránkách příslušných organizací (včetně moţnosti internetové poradny). Důleţitým principem harm reduction je nízkoprahový přístup tedy zásadní je, aby sluţba zaloţená na principu sníţení rizik byla pro všechny snadno dostupná, s cílem oslovit co nejvíce lidí (uţivatele, rodinné příslušníky, potenciální uţivatele drog, ostatní lidi v komunitě). (Abrahámová, Vorlíček, Vorlíčková, 2006) 28

2.6.1 Výchova ke zdraví Aby byl člověk schopen uspokojovat své ţivotní potřeby a cíle, musí splňovat při nejmenším dva základní předpoklady: být zdravý a být vzdělaný. Zdraví v širokém slova smyslu, ve všech jeho aspektech, jak z ohledu fyzického, duševního i sociálního zdraví, je největší devizou našeho ţivota. Být zdravý je první podmínka ke štěstí, k úspěchu. Budeme-li zdraví, budeme mít větší šanci uskutečňovat vše, po čem v ţivotě zatouţíme. Zdravý člověk nedosáhne výhod jen sám pro sebe, ale dává hodnoty i svému okolí, společnosti. Zdraví však není samozřejmé a jeho kvalita kolísá v závislosti na čase a podmínkách, ve kterých ţijeme. Proto pouze uvědomělým přístupem lze vést děti k zodpovědnosti ke svému zdraví i zdraví ostatních. Nejen výchovou samotnou, ale také osobním příkladem a vzděláváním našich dětí ve zdravých podmínkách, můţeme zvýšit jejich vyhlídku na zdravý ţivot, který ţijí nyní a budou ţít v dospělosti. Získáním zdravých podmínek a zdraví podporujícího prostředí významně vedeme děti k tomu, aby se vzdělávaly rády. (Čeladová, Čevela, 2010) Potřeba vzdělávat se člověka 21. století se významně rozšířila od potřeb člověka 20. století. Vlivem rychlého technického rozvoje se zrychlilo ţivotní tempo lidí, objevují se nové pracovní technologie, lidé více komunikují, cestují, různě tráví svůj volný čas, způsob ţivota se změnil. To vše sebou nese nové příleţitosti, ale i nová rizika. Zabránit těmto rizikům ţádá také jiný přístup ve vzdělávání. Výchova ke zdraví se stává neodmyslitelnou součástí školního kurikula, a lze předpokládat, ţe svou kvalitní úrovní mnohdy přesáhne moţnosti výchovy v rodině. (Čeladová, Čevela 2006) Zodpovědný postoj ke zdraví se vyplatí! Řadě zdravotních rizik se nedá zcela vyvarovat (genetické dispozice, nepříznivé sociální podmínky aj.), přesto způsob ţivota, jaký vedeme, můţe některá rizika zvýšit. Nejsnazším, nejúčinnějším a současně nejlevnějším opatřením je předcházet rizikům výchovou k zodpovědnosti za zdraví, výchovou ke zdravému ţivotnímu stylu. Se vztahem ke svému zdraví se člověk nerodí, nezíská tento postoj zcela automaticky, ale vytváří si ho postupně v průběhu celého ţivota tím, jak je schopen si uvědomit rozdíly mezi zdravím a nemocí, a posoudit výhody zdraví oproti nevýhodám nemoci. Čím dříve je jedinec schopen tuto souvislost pochopit, tím je šance proţít ţivot v dobrém zdraví větší. (Hrubá, 2008) 29

2.7 Zákony o kouření V České republice je několik zákonů, které se zabývají kontrolou tabáku. Nový zákon č. 379/2005 Sb. o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami byl schválen k 1. 1. 2006. Tento zákon obsahuje omezení dostupnosti tabákových výrobků a zákazy kouření a dále: - zákaz prodeje tabákových výrobků osobám mladším 18 let - zákaz prodeje výrobků napodobujících tvar a vzhled tabákových výrobků ve formě potravinářských výrobků či hraček - na kulturních, společenských a sportovních akcích určených pro osoby mladší 18 let je prodej tabákových výrobků zakázán - zákaz kouření na nástupištích, v čekárnách, v zařízeních společného stravování na základě hostinské činnosti, pokud nemají nekuřácké prostory. (Marková, 2011) Zákon 132/2003 Sb. regulace reklamy na tabák. Zákon 231/2001 Sb. rozhlasové a televizní vysílání reklamy na tabák. Vyhláška 344/2003 obsahuje zdravotní varování na obalech a další poţadavky na tabákové výrobky. Zákon 37/1989 Sb. reguluje prodej tabákových výrobků. Vyhláška 275/2005 Sb., která stanovuje postup při zpracování návrhů cen pro konečného spotřebitele u cigaret. Zákon 217/2005 Sb., kterým se mění zákon č.353/2003 Sb. o spotřebních daních, Vyhláška 113/2005 Sb., obsahuje označování potravin a tabákových výrobků. Vyhláška 467/2003 Sb., informuje o tabákových nálepkách při značení tabákových výrobků. Vyhláška 276/2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 467/2003 Sb, o pouţívání tabákových nálepek při značení tabákových výrobků. 2.8 Úloha sester v edukaci Součástí výchovy v rámci studia medicíny zdravotníků je také téma škodlivosti kouření. Zdravotníci mají nejlepší informace o škodlivém vlivu kouření na zdraví. I kdyţ jsou detailně seznámeni s vlivem kouření na lidský organismus, neřídí se odstrašující zkušeností. (Staňková, 2002) 30

Zaměříme-li se na kuřáctví u zdravotních sester, můţeme tento zlozvyk z části přisoudit neznalostí základních rolí sestry v moderním ošetřovatelství. Sestra je pečovatel a poskytuje základní ošetřovatelskou péči. Sestra je koordinátor, plánuje a realizuje ošetřovatelskou péči a spolupracuje s ostatními členy. Sestra je asistent a spolupracuje s lékařem. Sestra je i obhájce nemocného a sestra je i edukátor nemocného a jeho rodiny. (Staňková, 2002) V moderním ošetřovatelství je tato činnost zdůrazňována. Sestra pomáhá nemocnému ţít s nemocí, učí jeho i rodinu různým úkonům, například převazovat rány, aplikovat inzulín aj. Svými znalostmi se podílí na prevenci onemocnění a upevňování zdraví. (Staňková, 2002) V rámci běţné komunikace i cílené ošetřovatelské diagnózy by měla poskytováním informací a instrukcí vést nemocné k podpoře nekuřáctví a k zanechání kuřáctví. Pokud má však být taková edukační práce smysluplná, měla by být podpořena vlastním příkladem. (Staňková, 2002) V dnešním přístupu k ošetřovatelství má sestra velké pole působnosti v oblasti edukace a její snahy jsou podpořeny stanoveným ošetřovatelským procesem. Ošetřovatelský proces, jako vědecká metoda, je určen k řešení konkrétních problémů nemocných. V pěti fázích sestra zjišťuje informace, stanoví ošetřovatelskou diagnózu, plánuje ošetřovatelskou péči, provádí navrţené opatření a hodnotí svoji poskytovanou péči. (Staňková, 2002) Jiţ v první fázi, při odebírání ošetřovatelské anamnézy v otázkách na ţivotní styl nemocného, se sestra dotazuje na kouření. Zda kouří, co kouří, zda doutníky, dýmku nebo cigarety, kolikrát denně. Jestliţe nemocný přestal, ptá se, kdy to bylo a jak dlouho je nekuřák. (Staňková 2002) 31

3 Výzkumná část 3.1 Metodika výzkumu K dosaţení cílů práce jsem pouţila kvantitativní metodu výzkumu formou anonymního dotazníku vlastní konstrukce (viz Příloha A). Výzkumné šetření v rámci této bakalářské práce jsem realizovala kvantitativním způsobem. Pro shromáţdění kvantitativních dat jsem pouţila anonymní dotazník vlastní konstrukce s uzavřeným a polootevřeným typem otázek. Dotazník je sloţen ze dvou částí. První část je zaměřena na zjištění věku, vzdělání, zaměstnání. Druhá část dotazníku se zabývá závislostí respondentů na tabáku. Pro lepší čitelnost dat jsem pouţila grafy a tabulky, ve kterých jsou srovnávány jednotlivé odpovědi respondentů na poloţené otázky. V tabulkách je zobrazeno: n i absolutní četnost f i relativní četnost v % Bakalářská práce je zpracována v Microsoft Office 2007. Textová část je napsána v Microsoft Office World 2007. Tabulky a grafy jsou vytvořeny v Microsoft Office Exel 2007. 32