Platební styk a trestné činy

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních oborů Platební styk a trestné činy Bakalářská práce Autor: Tomáš Podzimek Bankovní management: Bankovní manaţer Vedoucí práce: Ing. Marcela Soldánová Praha Srpen, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Platební styk a trestné činy vypracoval samostatně a za pouţití uvedené literatury. V Praze, dne 18. srpna 2010 Tomáš Podzimek 2

Poděkování: Na tomto místě bych chtěl především poděkovat Ing. Marcele Soldánové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. 3

Anotace Bakalářská práce je svým obsahem zaměřená na trestné činy páchané v platebním styku na území České republiky. Na začátku práce je pro neodbornou veřejnost ve stručnosti popsáno co to vlastně platební styk je, co zahrnuje a jaké jsou jeho nástroje. Mnozí lidé si totiţ nedokáţou ani představit, co se pod tímto pojmem skrývá. Dále jsou zde zmíněny neméně důleţité součásti platebního styku a to jsou právní normy upravující jeho bezchybný chod, regulaci ale především právní ochranu. V práci jsou rovněţ popsány ochranné prvky pouţívané při výrobě platebních prostředků v hotovostním a bezhotovostním platebním styku a nástroje pouţívané při podezření na jejich padělání. Trestným činům je věnována poslední - čtvrtá kapitola, kde jsou vyjmenovány a popsány všechny známé i méně známé praktiky a způsoby pachatelů pohybujících se ve světě peněz. Klíčová slova: platební styk, platební karta, trestný čin, padělání, praní špinavých peněz Annotation Bachelor work its content focused on crimes commited with system of payments on territory of Czech Republic. In begin my work is for not specialist public in brief used up what system of payment is, what involves and which are his instruments. Many people can t imagine, what does it mean. In next session are mentioned another important parts of system of payments and it means legal rules for its mistake-free running, regulation and mainly legal protection. In work are used up proctection elements used in production means of payments used by cash balance and noncash system of payments and instruments used by suspicion on thein falsification. Crimes, are in the last chapter, where are enumerated and use dup all known and less known practics and methods wrong-doers in world of money. Key words: system of payments, payment cards, criminal act, money laundering 4

Obsah Úvod... 7 1. Platební styk a jeho charakteristika... 9 1.1 Vymezení pojmu platební styk... 9 1.2 Hotovostní platební styk... 11 1.3 Bezhotovostní platební styk... 13 1.4 Nástroje platebního styku... 13 1.4.1 Platební karty... 14 1.4.2 Šeky... 17 1.4.3 Směnka... 18 1.4.4 Bankovní převody... 19 2. Právní aspekty ve vztahu k platebnímu styku... 22 2.1 Právní úprava platebního styku... 22 2.2 Vyhlášky České národní banky... 27 2.3 Předpisy Evropského společenství... 28 2.4 Právní úprava v platebním styku ve vztahu k trestným činům... 29 3. Ochrana platebních prostředků a jejich drţitelů... 34 3.1 Ochranné prvky bankovek a mincí... 34 3.2 Ochrana platebních karet... 35 3.3 Technické prostředky pro ověřování pravosti platebních prostředků... 38 4. Trestné činy v platebním styku... 41 4.1 Podvody v hotovostním platebním styku... 41 4.1.1 Padělání peněz... 41 4.1.2 Pozměnění peněz... 43 4.1.3 Napodobeniny peněz... 45 4.1.4 Klasifikace a evidence padělků mincí a bankovek... 45 4.2 Podvody při bezhotovostních platbách... 48 4.2.1 Technické členění podvodů... 49 4.2.2 Transakční členění podvodů... 58 5

4.2.3 Padělání a pozměnění veřejných listin... 62 4.2.4 Evidence podvodů bezhotovostním platebním styku... 64 4.3 Praní špinavých peněz... 66 Závěry a doporučení... 68 Seznam pouţité literatury... 70 Přílohy..... 77 6

Úvod Pro napsání bakalářské práce jsem zvolil téma Platební styk a trestné činy. Toto téma je dle mého názoru velmi zajímavé a aktuální ve vztahu k našemu kaţdodennímu ţivotu, ve kterém by se mohlo zdát, ţe se vše točí kolem peněz a nástrah s nimi spojenými. Z historických pramenů nelze přesně zjistit první pouţití nějakého masového platebního prostředku. Nejstarší dochované zmínky jsou z doby před více jak 4500 let z území starověké Mezopotámie. K nejstaršímu státem regulovanému vyrábění a emisi peněz došlo jiţ v 7. století před naším letopočtem v Malé Asii. 1 Není však cílem této práce zabývat se historií peněz, jen bych chtěl poukázat na fakt, ţe zároveň se vznikem peněz, jejich výrobou a pouţíváním platebních prostředků vůbec se také rozvíjí trestné činy padělatelství. Pro finanční svět je tento problém zásadní. Všechny státy světa s vyspělou ekonomikou emitující vlastní měnu ať uţ ve formě bankovek a mincí nebo pomocí elektronického bankovnictví, se snaţí tyto peněţní prostředky chránit především vydáváním příslušných zákonů a pouţíváním ochranných prvků při jejich výrobě s vyuţitím vyspělých technologických postupů a metod, ale také především za pomoci nejmodernější výpočetní techniky. Bohuţel musím konstatovat, ţe společně s vývojem všech zmíněných ochranných prvků, technologií a zákonů dochází ke zdokonalování praktik padělatelů a všech kriminálních ţivlů působících v ekonomice jako skrytá hrozba. Je velmi těţké říci, která strana zákona je napřed a úplné analýza této problematiky je zcela nemoţná. Padělání je širokým pojmem. Dochází k němu v nejrůznějších oborech lidské činnosti. Dalo by se říci, ţe jsme padělky přímo obklopeni. Padělají se značkové oděvy, počítačové hry, elektronika, smlouvy, umělecká díla, doklady a mnoho dalších věcí kolem nás. Nejznámější odvětví, se kterým si lidé tento termín nejčastěji spojují, je právě svět peněţních prostředků. O padělání a pozměnění peněz byl natočen také nespočet filmů a detektivních seriálů a stalo se tak vděčným tématem světové kinematografie, kde se stávají padělatelé nejen zápornými postavami, ale mnohdy také kladnými hrdiny, kteří dokáţou obelstít zákon a tím si získat sympatie diváků. Ve skutečnosti je však opak pravdou. V případě padělání nebo pozměnění peněz a platebních prostředků se jedná o velmi těţký zločin, coţ je známo i z historie. Od nepaměti bylo padělatelství velmi přísně trestáno. Ve 1 Innes, Brian. Falza a padělky. s. 9. 7

středověku se za tento trestný čin zločincům dokonce amputovaly ruce, hrozilo upálení nebo oběšení. V dnešní době pachatelům této trestné činnosti tak kruté tresty jiţ nehrozí. Zákony k nim bývají mnohem shovívavější a pachatelé odcházejí od soudů s tresty pouze ve formě odnětí svobody, případně peněţitých trestů. Cílem této bakalářské práce je vytvoření uceleného pohledu na problematiku trestných činů páchaných v současné době v oblasti platebního styku a peněţních prostředků. Práce je členěna do čtyř základních kapitol. První kapitola se zabývá charakteristikou platebního styku, jeho formami a nástroji. Ve druhé kapitole jsou zmiňovány nejdůleţitější zákony, vyhlášky České národní banky a předpisy Evropského společenství upravující platební styk v České republice a také zákony upravující trestné činy páchané v této oblasti. V kapitole třetí jsou popsány způsoby, jakými je platební styk a v něm pouţívané platební prostředky chráněny před narušiteli za pomoci ochranných prvků pouţívaných při jejich výrobě a jsou zde také popsány technické prostředky pro odhalování padělků. Čtvrtá kapitola je věnována trestným činům, které souvisejí nejen s paděláním a pozměněním bankovek a mincí, ale také s platebními prostředky bezhotovostního platebního styku. V této kapitole také zmiňuji padělání veřejných listin a praní špinavých peněz, které je poslední dobou velmi aktuálním tématem. Všechna svá zjištění získaná při tvorbě bakalářské práce se snaţím popsat v závěrech a doporučení. 8

1. Platební styk a jeho charakteristika Platební styk se stal nedílnou součástí našeho ţivota a je úzce spjat s vynálezem peněz, které jsou povaţovány za největší vynález lidstva. Kaţdý den je na celém světě provedeno nespočet finančních transakcí, bez kterých by se lidé neobešli. Jsou prováděny úhrady, za nejrůznější zboţí a sluţby pomocí hotovostních peněz nebo elektronického bankovnictví. Fenoménem posledních let se stal internet, který je nejdynamičtěji rozvíjejícím se prostředníkem realizace bezhotovostních úhrad mezi různými subjekty a v provádění platebního styku vůbec. 1.1. Vymezení pojmu platební styk Pojem platební styk lze obecně definovat jako vztah mezi plátcem a příjemcem vyuţívajících mezi sebou různých způsobů placení a zúčtování peněţních prostředků. V širším slova smyslu se jedná o systém organizovaný bankami a finančními institucemi, který umoţňuje hotovostní a bezhotovostní finanční přesuny mezi jednotlivými subjekty hospodářského ţivota, fyzickými i právnickými osobami, a to jak v rámci jednoho státu, tak i ve vztahu k zahraničí 2. Z právního hlediska platební styk probíhá mezi osobami fyzickými a právnickými, a to včetně státu. Stát zde vystupuje v roli odvozené od jeho konkrétní pozice. Můţe být rovnocenným partnerem v soukromoprávním vztahu, nebo suverénem zabezpečujícím bezproblémový chod platebního styku jako celku. Stát pouţívá ke splnění tohoto náročného úkolu specifické nástroje ve formě zákonů, nařízení a jiných obecně závazných právních aktů. Zajišťování platebního styku patří mezi nejvýznamnější národohospodářské úkoly nejenom státu, ale především bank. V České republice platební styk metodicky řídí Česká národní banka. 3 Platební styk je upraven zákonem č. 284/2009 o platebním styku, jenţ nabyl účinnosti dne 1. 11. 2009. Největším přínosem je jistě sjednocení trhu platebních sluţeb v Evropské unii. Cílem je, aby platební sluţby ve všech státech Evropské unie byly stejné a za stejných podmínek. Zákon o platebním styku nově vymezuje sjednocení právní úpravy a definuje platební sluţby takto 4 : 2 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. s. 13. 3 2 zákona č. 6/1993 Sb., zákon o České národní bance. 9

a) sluţba umoţňující vloţení hotovosti na platební účet vedený poskytovatelem, b) sluţba umoţňující výběr hotovosti z platebního účtu vedeného poskytovatelem, c) provedení převodu peněţních prostředků 1. z podnětu plátce, 2. z podnětu příjemce na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci, poskytovateli příjemce nebo svému poskytovateli, a to bez pouţití platebního prostředku k udělení tohoto souhlasu (dále jen "inkaso"), nebo 3. na základě podnětu daného platebním prostředkem, 4. nejedná-li se o převod podle písmen d) nebo f) ani o platební transakci podle písmene g), d) provedení převodu peněţních prostředků podle písmene c), kterým je poskytnut úvěr uţivateli poskytovatelem, nejedná-li se o převod podle písmene f) nebo g), e) vydávání a správa platebních prostředků a zařízení k přijímání platebních prostředků, nejedná-li se o platební transakci podle písmene g), f) provedení převodu peněţních prostředků, při němţ plátce ani příjemce nevyuţívají platební účet u poskytovatele plátce, nebo g) provedení platební transakce poskytovatelem sluţeb elektronických komunikací, jestliţe je souhlas plátce s provedením platební transakce dáván prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení. Základní členění platebního styku je podle způsobu placení na hotovostní a bezhotovostní. A tím upřesňuje, zda při platebního styku dochází k fyzickému předávání peněz, nebo zda se jedná o převod peněz elektronicky, kde peníze v hotovostní formě prakticky nefigurují. V těchto formách platebního styku dochází k nejrozsáhlejšímu páchání trestných činů, coţ je tématem a cílem této bakalářské práce, a proto budou tyto formy platebního styku podrobněji popsány v dalších podkapitolách. Platební styk lze dále dělit podle teritoria na vnitrostátní, přeshraniční a zahraniční. Vnitrostátní probíhá mezi subjekty uvnitř naší národní ekonomiky a to v CZK, Přeshraniční se odehrává mezi subjekty Evropského společenství v EURO nebo v měnách pouţívaných zeměmi Evropského hospodářského prostoru. Zahraniční zahrnuje placení do a ze zahraničí mezi tuzemskými a zahraničními subjekty včetně plateb uskutečňovaných tuzemskými subjekty v zahraničí za pouţití 4 3 zákona č. 284/2009 Sb., zákon o platebním styku. 10

jiné měny neţ je EUR. I kdyţ nový zákon o platebním styku zná pouze platební styk vnitrostátní a přeshraniční, banky stále tento termín běţně pouţívají. Z hlediska náleţitostí průvodních dokumentů se platební styk dělí na hladké platby a dokumentární platby. Hladké platby jsou nejjednodušší a nejrozsáhlejší formou placení. Neobsahují ţádný závazek banky a nemají vazbu na předloţené průvodní dokumenty, Dokumentární platby na rozdíl od hladkých plateb vazbu na průvodní dokumenty a mohou obsahovat i bankovní závazek. Podle lhůt k provedení na přednostní platby a standardní platby. Přednostní (expresní) platby zajišťují přednostní odepsání peněţních prostředků z účtu klienta oproti běţným standardům stanoveným v obchodních podmínkách bank, Standardní platby je forma platebního styku zajišťující provedení příkazu klienta na základě předem dohodnutých podmínek. Podle toho zda banka vstupuje do závazku či nikoliv. Bezzávazkový platební styk - banka vstupuje vedle klienta popřípadě i za něho do závazku při realizaci daného platebního instrumentu (například při dokumentárním akreditivu, bankovní záruce), Závazkový platební styk banka zde vystupuje pouze jako prostředník a nemá k platbě ţádný závazkový vztah (například hladké platby, dokumentární inkaso). 5 1.2 Hotovostní platební styk Hotovostní platební styk zahrnuje všechny peněţní pohyby uskutečněné za pouţití bankovek a mincí. Bankovky jsou peníze vyšších nominálních hodnot vyrobené ze speciálního papíru. Mince jsou kovové peníze menší nominální hodnoty. Většina hotovostních plateb je směřována mimo bankovní sféru. Hlavní oblastí hotovostního placení jsou kaţdodenní běţné platby převáţně za zboţí a sluţby prováděné občany na nejrůznějších místech. Hotovostní platby jsou obvykle oboustranné, coţ znamená, ţe na obou stranách transakce si peníze uchovávají formu hotových peněz. 5 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. s. 25. 11

Existují však platby, během kterých peníze svou formu promění z hotovosti na peníze bezhotovostní a naopak. V těchto případech se jedná o částečný hotovostní platební styk. Takovým případem můţe být například vklad hotovosti na účet v bance, nebo platba šekem, kdy majitel šeku v bance vyinkasuje hodnotu šeku v hotových penězích. V hotovostním platebním styku mají nezastupitelný a zvláštní význam banky a pošta. Úloha bank spočívá v tom, ţe dodávají do národního hospodářství potřebnou hotovost a naopak vracejí zpět do centrální banky hotovostní peníze, pokud jsou v daném okamţiku v národním hospodářství přebytečné. Mezi formy hotovostního bankovního platebního styku patří: Sloţení hotovosti ve prospěch účtu příjemce, kdy klienti banky mohou ukládat hotovost na účty v bance. Uloţit hotovost na účet můţe jakákoliv třetí osoba. Banka je však povinna kontrolovat totoţnost vkladatele. Výběr hotovosti z účtu - smí provést pouze majitel účtu nebo osoba, která má tzv. dispoziční právo. Podkladem pro výběr z účtu je výběrový lístek. Nejdůleţitější náleţitostí tohoto dokladu je podpis osoby vybírající hotovost, který musí být vytvořen pouze oprávněnou osobou k disponování s peněţními prostředky na tomto účtu, proto mají pracovníci banky právo kontrolovat totoţnost klienta a jeho podpis porovnávají s podpisovým vzorem uloţeným v bance. Dalšími ze způsobů jakým lze vybrat hotovost z běţného účtu je pomocí platební karty a bankomatu. Trendem poslední doby je i nová sluţba Cash Back, spočívající ve výběru hotovosti na pokladnách obchodních řetězců pomocí platební karty. Při nákupu v minimální 300 Kč můţe zákazník u pokladny v prodejně označené logem Cash Back poţádat o vydání hotovosti aţ do výše 1 500 Kč. 6 Z bezpečnostního, ale i ekonomických hlediska je dávána přednost bezhotovostnímu platebnímu styku, a proto má hotovostní platební styk na celém světě klesající tendenci. Úplné nahrazení hotových peněz však předpokládat nelze, protoţe v určitých směrech je hotovostní platební styk zatím nenahraditelný. 6 Zdroj: http://www.csob.cz/cz/lide/platebni-karty/stranky/cashback.aspx. [cit. 10.02.2010]. 12

1.3 Bezhotovostní platební styk Bezhotovostní platební styk je realizován bankami, spořitelnami, druţstevními záloţnami, stavebními spořitelnami, ale i dalšími právnickými osobami mající přidělenou licenci od České národní banky. Tyto instituce vystupují při provádění bezhotovostního platebního styku především v roli zprostředkovatelů. Pohyby peněţních prostředků na platebních účtech mohou provádět pouze majitelé těchto účtů a osoby s dispozičním právem. V rámci bezhotovostního platebního styku mají peníze formu zápisu na účtech klientů tzv. elektronických peněz, a proto musí být veškeré pohyby těchto peněz řádně zaúčtovány. 7 Bezhotovostní platebním stykem se v obecném pojetí rozumí platby nebo inkasa provedené bezhotovostním převodem peněţních prostředků na území České republiky nebo z území České republiky do jiného státu prostřednictvím peněţního ústavu v české nebo cizí měně 1.4 Nástroje platebního styku Nástroji platebního styku se rozumí všechny druhy prostředků pouţívaných bankami a jinými institucemi k provádění platebních operací. Dále popisované nástroje platebního styku jsou převáţně spojeny s platebním účtem, a proto jej v krátkosti také zmiňuji. Tento druh účtu vedou banky pro své klienty a slouţí především k likvidnímu uloţení peněţních prostředků klientů k provádění bezhotovostního platebního styku. 8 Platebním účtem lze nazvat také běţný účet, účet Sporoţirový, B-konto, Osobní konto, Expres konto a jiný, kde se jedná pouze o jiné obchodní pojmenování stejného produktu. 9 Banky zřizují a vedou platební účty svým klientům na základě smlouvy uzavřené v souladu s 708 aţ 715, obchodního zákoníku. Klienty mohou být fyzické i právnické osoby a není podstatné, zda se jedná o tuzemce nebo cizozemce. Platební účet můţe být veden v domácí měně nebo měně cizí, záleţí na nabídce konkrétní banky. Platby a převody z platebního účtu lze provádět jak ve vnitrostátním platebním styku tak přeshraničním. 10 Dalším druhem bankovního účtu je kontokorentní účet. Jedná se o platební účet v kombinaci s účtem úvěrovým. Mezi bankovní účty lze zařadit také účty úvěrové, vkladové termínované, depotní a jiné. Ty mají však s klasickým platebním stykem velmi málo společného. 7 MEJSTŘÍK, Michal, PEČENÁ, Marie, TEPLÝ, Petr. Základní Principy bankovnictví. s. 318. 8 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. s. 261. 9 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. s. 27. 10 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. s. 28. 13

1.4.1 Platební karty Platební karty jsou moderním platebním nástrojem. Pod tento pojem lze zahrnout mnoho druhů platebních prostředků v podobě plastových karet, vyrobených z materiálu odpovídajícího mezinárodní normě ISO 3554. Tato norma předepisuje standardní rozměry karet 85,6 x 54,0 x 0,76 mm a stanovuje formát informací, které jsou na kartě uvedeny. V České republice jsou všechny platební karty nazývány nesprávným označením kreditní neboli slangově kreditka. Jedná se o výraz převzatý ze zahraničí, kde jsou kreditní karty mnohem více rozšířené. 11 Podle způsobu zúčtování transakcí se platební karty dělí na: 12 Charge karta - platební karta, jejímţ principem je odloţení splacení celkové částky za provedené transakce uskutečněné prostřednictvím této karty. Drţiteli karty je tak umoţněno krátkodobé zadluţení. Klient po obdrţení sumarizace těchto transakcí je povinen tuto částku bance ve stanovené lhůtě uhradit. Na obdobném principu jsou vydávány i nákupní úvěrové karty, vydávané nebankovními institucemi. 13 Kreditní karta - je úvěrová karta umoţňující odloţit platbu na určitou dobu, obvykle jednoho měsíce. Tato karta je formou krátkodobého spotřebního úvěru. Od Charge karet se liší především termínem splacení dluhu a umoţňuje hradit závazky vzniklé uţíváním karty i v delším časovém horizontu. Pro klienta můţe být nevýhodou výše úrokové sazby dané tím, ţe klient určuje, kdy bude úvěr čerpat a tak bance roste úvěrové riziko. Kreditní karta není vázána k platebnímu účtu. Debetní karta je platební karta určená především k placení, výběrům z bankomatů nebo transakcím prováděných přes internet. Tento druh karty je velmi populární a pouţívá ho široké spektrum klientů, kteří tento typ karty dostávají většinou automaticky ke svým platebním účtům na které je vázána. Majitel debetní karty smí disponovat pouze peněţními prostředky, které má na svém účtu uloţené. Platební karty se mohou lišit podle druhu provedení záznamu dat na této kartě. Data jsou na platebních kartách zaznamenána těmito způsoby: 11 SCHLOSSBERGER, Otakar, HOZÁK, Ladislav. Elektronické platební prostředky. s. 106. 12 JUŘÍK, Pavel. Svět platebních a identifikačních karet. s. 59. 13 Mezi tyto karty vydávané nebankovními institucemi patří například: OK karta nebo karta vydávaná společností Aura. 14

Reliéfní písmo jedná se o vyraţení (embosování) identifikačních údajů přímo na kartu. Tento druh karty je pouţitelný jak pro elektronické transakce na platebních terminálech, tak pro papírové transakce za poţití mechanického přístroje imprinteru. Magnetický záznam data jsou zaznamenávána na magnetickém prouţku platebních karet. Pouţití karet je vázáno na PIN kód (osobní identifikační číslo), identifikující drţitele karty a to především při výběrech z bankomatu. Při běţné platbě u obchodníků nemusí být zadání PIN kódu poţadováno. Drţitel karty v tomto případě stvrzuje transakci svým podpisem podle vzoru na zadní straně karty. Čipová technologie paměťovým médiem karet je čip umístěný pod povrchem plastiku, ze kterého je karta vyrobena. Umístění čipu je normalizované. Pro bankovní účely jsou pouţívány takzvané Smart Cards s aktivní inteligencí, jejichţ čip je vybaven pamětí a lze je programovat. Smart Card umoţňují čtení dat i moţnost provádění jejich změny a jsou v současné době kartami mající nejvyšší stupeň ochrany. V současné době jsou vydávány na přechodnou dobu platební karty hybridní, mající čip i magnetický prouţek z důvodu nemoţnosti okamţitého přechodu na jednotnou technologii. Laserový záznam tato technologie pouţívá stejný princip záznamu dat jako kompaktní disk. Její předností je vysoká kapacita paměti. Nedokáţe však bezpečně ochránit vloţená data před neoprávněným přístupem, jelikoţ data lze velmi jednoduše zkopírovat. V bankovnictví se karty s laserovým záznamem pouţívají jen v omezené míře a to z důvodu vysoké pořizovací ceny a malé bezpečnosti. 14 Dělení karet podle funkce: Bankomatová karta tuto kartu lze pouţít pouze k výběrům hotovosti z bankomatů. K placení za zboţí nebo sluţby pouţít však nelze. Platební karta jedná se o univerzální prostředek bezhotovostního placení. Můţe se s ní vybírat hotovost z bankomatů, platit u obchodníků, v bankách či směnárnách a většina z nich umoţňuje platbu přes internet. Předplatná karta pouţívání těchto karet je omezeno částkou, která je na nich zaznamenaná. Částka se postupným pouţíváním sniţuje. Některé karty lze obnovit a tzv. dobít. Pouţívají se jako karty věrnostní, telefonní, klubové, pro nákup pohonných hmot a jiné. 14 SCHLOSSBERGER, Otakar, HOZÁK, Ladislav. Elektronické platební prostředky. s. 64 a 65. 15

Elektronická peněţenka jedná se o prostředek k bezhotovostnímu placení drobných transakcí například jízdného v autobusu nebo občerstvení v jídelnách. Dělení karet podle teritoria: Karta platná pouze v zemi vydavatele takzvaná tuzemská karta. Karta s mezinárodní platností patří k nejrozšířenějším kartám a není teritoriálně nijak omezena. Společně s kartou jsou klientovi nabízeny i doplňkové sluţby jako například cestovní pojištění, úrazové pojištění, slevy u obchodníků, asistenční sluţby podobně. Dělení karet podle uţivatele: Osobní karty jsou určené pouze pro soukromé účely a jsou vystaveny na jméno drţitele karty. Sluţební karty slouţí k hrazení výdajů firmy za různé sluţby a zboţí spojené s plněním pracovních úkolů. Bývají to především úhrady za ubytování, stravování, kancelářské potřeby, pohonné hmoty a další sluţby. Karta je vystavena na firmu a pracovníci jsou zmocněni k jejímu vyuţívání. Dělení podle segmentu: Karta základní (Mass Card) - je dosaţitelná téměř pro všechny klienty. Pouţívá jí 75% zdroj všech klientů bank. Jedná se převáţně o kartu debetní, určenou k výběru hotovosti z bankomatů a pro placení. Její vydání je závislé na zaloţení běţného účtu. Karta prestiţní (Gold Card) jedná se o platební kartu určenou pro dobře finančně situované klienty. Podmínky jejího vydání jsou proto poměrně přísné a pro klienty je velmi prestiţní záleţitostí. Tento druh karty vlastní zhruba 20% klientů. Karta výběrová (Platinum Card) je nabízena pouze nejlepším klientům. Běţným způsobem o ni nelze zaţádat. Touto kartou disponuje přibliţně jen několik desítek tisíc klientů majících na účtech v bance značné sumy peněz. Banky k těmto kartám poskytují nadstandardní sluţby. 15 Co-branded karty je speciální druh karty vydávaný bankami ve spolupráci s různými společnostmi jako například leteckými společnostmi, cestovními kancelářemi, sítí čerpacích stanic a podobně. Drţitel tohoto druhu karty má vedle bankovních sluţeb také výhody u partnerských společností ve formě slev, přednostního práva, bonusových sluţeb a dalších. 16 15 JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. s. 193. 16 SCHLOSSBERGER, Otakar, HOZÁK, Ladislav. Elektronické platební prostředky. s. 72 aţ 85. 16

1.4.2 Šeky Šeky patří ke klasickým nástrojům bezhotovostního platebního styku. Dnes jim však konkuruje řada dalších bankovních produktů, především platební karty, a proto je jejich pouţívání na ústupu. V České republice je pouţívání šeků upraveno zákonem směnečným a šekovým, který je v souladu s Ţenevskými konvencemi, coţ je mezinárodně platná dohoda, podle které je právo šekové upraveno v řadě evropských zemí. S šeky se lze setkat při převodu plateb v obchodním styku, ale také při platbách mezi fyzickými osobami. 17 Šek je cenný papír obsahující bezpodmínečný příkaz výstavce šeku bance, aby vyplatila z jeho účtu oprávněnému majiteli šeku peněţní částku na šeku uvedenou. Jednou z podmínek je sepsání šeku v jednom jazyce. Podle zákona musí mít šek tyto předepsané náleţitosti: označení, ţe se jedná o šek, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţní sumu, jméno toho, kdo má platit (banka šekovník), údaj místa, kde má být placeno, datum a místo vystavení šeku.nesmí samozřejmě chybět podpis výstavce, který musí být v souladu s podpisovým vzorem. 18 Druhy šeků: Podle výstavce: Bankovní šek je vystaven bankou nebo jiným peněţním ústavem. Majitel šeku má jistotu, ţe mu bude částka proplacena. Soukromý šek - výstavcem je fyzická osoba nebo nebankovní právnický subjekt mající v bance účet. Podle způsobu převoditelnosti: Šek na řad - je vystaven na určitou osobu a lze ho převádět na jiné osoby. Musí být označen určitým jménem a výslovnou doloţkou na řad, Rektašek je vystavený na jméno určité oprávněné osoby s doloţkou nikoli na řad, uvedenou za jménem osoby, Šek na majitele - zde není uveden ţádný konkrétní majitel šeku, nebo je zde uvedeno konkrétní jméno s doloţkou nebo majiteli. Oprávněným majitelem šeku je v tomto případě osoba, v jejíchţ rukou se šek momentálně nachází. Pro převedení tohoto šeku na nového majitele postačí jeho fyzické předání. Šek na jméno - šek vystavený jmenovitě na konkrétní osobu. 17 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. s. 356 aţ 357. 18 Oddíl II., 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. 17

Podle způsobu pouţití: Šek pokladní - slouţí k výběrům hotovosti z banky. Šek k zúčtování - zde je proplacení v hotovosti vyloučeno, šekovník ho můţe vyrovnat pouze bezhotovostním způsobem. Šek je proto označen slovy jen k zúčtování. Cestovní šek je speciální druh šeku vydávaný velkými bankami nebo finančními společnostmi pro potřebu mezinárodního cestovního ruchu. Cestovní šek opravňuje na něm uvedené osobě proplatit příslušnou částku hotových peněz. V případě ztráty nebo krádeţe jsou proti hotovosti mnohem lépe chráněny, neboť jejich pouţití je vázáno vlastnoručním podpisem drţitele nebo k zaplacení ve vybraných obchodech či restauracích. Náleţitosti a způsoby pouţívání cestovních šeků jsou upraveny v 720 aţ 724 zákona č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku. Podle tohoto zákona musí mít označení, ţe se jedná o cestovní šek, příkaz nebo slib k vyplacení uvedené částky, jméno výstavce a jeho vlastnoruční podpis. 19 Nejznámější jsou cestovní šeky vydávané společnostmi American Express a Thomas Cook. 1.4.3 Směnka Směnku lze definovat jako převoditelný cenný papír, ze něhoţ vyplývá dluţnický závazek dávající směnečnému dluţníkovi povinnost k zaplacení a zároveň majiteli směnky dává oprávnění poţadovat zaplacení uvedené sumy v daném čase a na určitém místě. Vydávání a pouţívání směnky je řízeno zákonem směnečnýma šekovým. Stejně jako v případě šeku musí také směnka obsahovat podstatné náleţitosti, jako je označení, ţe se jedná o směnku, bezpodmínečný příkaz zaplatit peněţitou sumu, jméno dluţníka popřípadě směnečníka, údaj splatnosti, místo kde má být placeno, jméno komu má být placeno, datum a místo vystavení a podpis výstavce. Směnka můţe mít jedině listinnou podobu. 20 Podle zákona směnečného a šekového jsou směnky členěny na dva základní druhy: Směnka vlastní v případě tohoto druhu směnky se výstavce zavazuje zaplatit danou směnečnou částku určité osobě na jeho řad. Směnka cizí dluţník (výstavce směnky) přikazuje směnečníkovi, aby uhradil danou částku ve prospěch třetí osoby. 19 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. s. 366 a 367. 20 DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. s. 306 aţ 315. 18

1.4.4 Bankovní převody Jsou jednoduchou a rychlou formou bezhotovostního placení. V České republice mohou mít formu příkazu úhrady nebo příkazu inkasa. Příkaz k úhradě neboli platební příkaz je základním a nejběţnějším nástrojem tuzemské bezhotovostní platby. Při tomto druhu placení zadává plátce své bance příkaz, aby z jeho účtu převedla na účet příjemce stanovenou částku. Platební příkaz musí být předloţen plátcem bance na stanoveném formuláři. Musí obsahovat označení, ţe se jedná o příkaz k úhradě, bankovní spojení plátce i příjemce, částku v CZK a podpis. Mezi další údaje platebního příkazu můţe patřit datum splatnosti, variabilní symbol, specifický symbol, zprávu pro příjemce, případně i datum vystavení příkazu. Pokud však jiţ bylo placení formou příkazu k úhradě jiţ definitivně provedeno, nemůţe být platba měněna ani odvolána. Příkazce můţe příkaz k úhradě zrušit nebo změnit, jen v případě, ţe zatím bankou nebyl proveden. Příkaz k inkasu - jedná se o příkaz příjemce platby jeho bance, aby zprostředkovala převod peněţních prostředků na vrub účtu plátce ve prospěch účtu výstavce inkasního příkazu. Stejně jako u platební úhrady musí být příkaz předloţen na stanoveném formuláři. Obsahuje také stejné náleţitosti. Pouţití je však omezeno. Musí být dohodnuto mezi plátcem a jeho bankou na základě společného ujednání. Nejčastější formou placení inkasa je SIPO 21 zajišťující pravidelné platby za plyn, elektřinu, nájem, a jiné sluţby. Hromadný příkaz k úhradě nebo k inkasu jsou stejné formy výše zmiňovaných příkazů s tím rozdílem, ţe se provádí více zúčtovacích transakcí najednou. Trvalý příkaz k úhradě nebo inkasu tímto způsobem se provádí pravidelně opakující se platby v určité výši jednomu příjemci nebo platby od stejného plátce. Tento způsob je výhodný jak pro klienta tak banku. Klient se po zadání trvalého příkazu ze svého účtu nemusí jiţ starat o plnění svých plateb, jelikoţ za něj tento úkol pravidelně plní banka, která má jiţ tento příkaz zavedený do elektronického systému a tím se příkaz provádí automaticky. 22 21 SIPO - Sdruţené inkaso plateb obyvatelstva. 22 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. s. 82. 19

V současné době se díky větší dostupnosti moderních komunikačních prostředků stále více rozšiřuje zadávání platebních příkazů formou elektronického bankovnictví, které se právem povaţuje za nejvíce rozvíjející se trend v platebním styku a bankovnictví vůbec. Jednoznačnou výhodou je pohodlí pro klienta, který můţe přímo z domova manipulovat se svými peněţními prostředky uloţených na jeho účtu a to v neomezeném čase. 23 Mezi sluţby elektronického bankovnictví patří: Home banking, Phonebanking, GSM banking, a Internet banking. Home banking - tato forma elektronického bankovnictví byla velmi oblíbená na konci 90. let minulého století, kdy ještě nebyl tolik rozšířený internet a s ním spojené internetové bankovnictví. Princip této sluţby je zaloţený na vzájemné komunikaci mezi klientem a bankou podmíněné propojením počítače klienta s počítačem banky za pomocí speciálního programu. Home banking je určen převáţně pro pouţívání firemními klienty a umoţňuje provádět téměř veškeré operace s účtem. Nevýhodou je jeho závislost na konkrétní počítač klienta. Pro zabezpečení této sluţby je pouţíván tzv. podpisový certifikát, který je spojením klientova počítače s bankou přes šifrované SSL spojení nebo přímý modem. 24 Phone banking neboli callbanking je provádění transakcí pomocí telefonu a to komunikací hlasovou přímo s operátorem banky nebo tlačítkovou přes hlasový automat a klávesnici telefonu. Princip spočívá v zavolání klienta na telefonní linku banky zřízenou pro tento druh sluţby. Většina bank má toto číslo bezplatné a lze na ně volat i prostřednictvím mobilního telefonu. Klient se při hovoru prokazuje přiděleným identifikačním číslem a PIN kódem. Sluţba je podmíněna vlastnictvím telefonu s tónovou volbou. 25 GSM banking umoţňuje komunikaci s bankou prostřednictvím mobilního telefonu. V případě této sluţby existuje několik druhů způsobů provádění. Prvním je pomocí sluţby SIM Toolkit, kde má klient v mobilním telefonu na SIM kartě stáhnutou bankovní aplikaci, která se objeví přímo v menu telefonu. Při nahrávání této aplikace je SIM karta zašifrovaná a nelze z ní získat ţádná data bez přístupových kódů a to ani v případě odcizení telefonu. Přístup do této aplikace je chráněn speciálním bankovním 23 Zdroj: http://www.sfinance.cz/osobni-finance/informace/prime-bankovnictvi/. [cit. 13.03.2010]. 24 Zdroj: http://www.sfinance.cz/osobni-finance/informace/prime-bankovnictvi/internetbanking-homebanking/. [cit. 13.03.2010]. 25 Zdroj: http://www.sfinance.cz/osobni-finance/informace/prime-bankovnictvi/telebanking/. [cit. 13.03.2010]. 20

kódem, který se nazývá BPIN. Klient po zadání BPINu můţe pomocí menu aplikace vybrat některou ze základních sluţeb jako například zjišťování zůstatku peněz na účtu, přehled historie pohybů na účtu, přehled kursů, zadávání příkazů a další. Po provedení zadání obdrţí klient informaci o zvolené sluţbě formou textové (SMS) zprávy zpět na mobilní telefon, nebo formou e-mailu do elektronické pošty klienta. Dalším druhem této sluţby je SMS banking, jehoţ výhodou je pouţitelnost u všech typů mobilních telefonů a bez ohledu na zvoleného operátora. Komunikace probíhá prostřednictvím textových SMS zpráv. Banka k této sluţbě vydává tzv. autentizační kalkulátor, s jehoţ pomocí klient vygeneruje speciální kód, který vloţí do textu SMS zprávy. Mezi nevýhody patří sloţitější manipulace, jelikoţ SMS zprávy je podmíněno posílat v přesně stanoveném formátu určeného bankou. Posledním způsobem GSM bankingu je WAP, umoţňující spojení s účtem prostřednictví mobilního telefonu vybaveného WAP technologií. Tuto technologii umoţňují většinou technicky vybavenější mobilní telefony. Pomocí mobilního telefonu a autorizačního klíče můţe klient zadávat například příkazy k úhradě, zjišťovat zůstatek na účtu, historii plateb, zřizovat termínované vklady nebo zjistit aktuální kursy. Omezujícím článkem tohoto produktu je prozatím nízká rychlost připojení k internetu. 26 Internet banking umoţňuje komunikaci klienta s bankou přes počítač připojený na internet a to z místa kdekoli na světě. K pouţití této sluţby stačí běţný počítač s internetovým prohlíţečem a připojení k internetu. Na internetu si klient do vyhledavače zadá www adresu své banky, kde do příslušného formuláře zadá uţivatelské jméno a bezpečnostní kód. Po ověření přístupového oprávnění se klientovi zobrazí speciální stránky banky, pomocí kterých můţe velice snadno zjišťovat informace o svém účtu a provádět různé operace jako například zadávání příkazů k úhradě i do zahraničí, zadávání a rušení trvalých příkazů nebo zřizování a rušení termínovaných vkladů. Vše je prováděno s autorizačním klíčem, zabezpečujícím případné zneuţití. 27 26 Zdroj: http://www.sfinance.cz/osobni-finance/informace/prime-bankovnictvi/gsm-banking-wap-banking/. [cit. 13.03.2010]. 27 Zdroj: http://www.sfinance.cz/osobni-finance/informace/prime-bankovnictvi/internetbanking-homebanking/. [cit. 13.03.2010]. 21

2. Právní aspekty ve vztahu k platebnímu styku Platební styk v České republice upravuje mnoho zákonů a vyhlášek, které musí být v souladu se směrnicemi Evropského společenství. Tento fakt neomezuje ani ta skutečnost, ţe Česká republika doposud nepouţívá, jako právoplatný člen Evropské unie, společnou měnu euro. Přesný termín přijetí eura čeští zákonodárci zatím nestanovili, ale naše zákony a vyhlášky jsou však na tento krok připraveny jiţ nyní. 2.1 Právní úprava platebního styku Obsáhnout všechny právní normy, ve kterých je zmínka o platebním styku, do této práce by bylo zcela nemoţné, proto jsem se rozhodl popsat jen ty nejdůleţitější. Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku Základní právní normou závaznou pro bankovní i nebankovní instituce, které působí na území České republiky včetně poboček zahraničních bank, je zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Jedná se o zcela nový zákon, který od 1. listopadu 2009 nahradil dosavadní zákon o platebním styku č. 124/2002 Sb.. Zákon byl vytvořen především podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES, o platebních sluţbách na vnitřním trhu, a zavádí dvě kategorie doposud neregulovaných poskytovatelů platebních sluţeb. V prvé řadě to jsou platební instituce oprávněné poskytovat platební sluţby a vydávat elektronické peníze na základě povolení České národní banky ( 5 aţ 7) a v druhé řadě se jedná o subjekty nesplňující poţadavky kladené na platební instituce, tyto subjekty mohou nyní poskytovat platební sluţby a vydávat elektronické peníze v omezeném rozsahu ( 36). Zákon definuje platební sluţby jako sluţby prováděné pomocí hotových peněz nebo peněz elektronických, pouţívaných k bezhotovostním převodům ( 3). Elektronické peníze podle tohoto zákona jsou prostředky uchovávající stejnou hodnotu jako peníze hotové ( 4). Upravuje převody peněţních prostředků, stanovuje práva a povinnosti poskytovatelů a uţivatelů platebních sluţeb, činnost osob oprávněných poskytovat platební sluţby a podmínky, za kterých lze vydávat elektronické peníze a to i v zahraničí ( 5). Dále se zabývá povolováním činností zahraničních platebních institucí, mající sídlo v jiném členském státě, provozovat svoji činnost v České republice, na základě licencí, které jim byly uděleny orgány dohledu domovských členských států ( 31). Upravuje účast v platebních systémech včetně vzniku a provozování těchto systémů ( 60 aţ 73). Zákon také upravuje uzavírání smluv o 22

poskytování platebních sluţeb, definuje podrobnou úpravu informačních povinností před a během trvání těchto smluv, autorizací platebních transakcí, způsobu a lhůt pro provádění platebních transakcí a odpovědnosti poskytovatele platebních sluţeb ( 74 aţ 117). Všechny platební instituce podléhají při výkonu své činnosti na území České republiky dohledu České národní banky a mají povinnost jí poskytovat poţadované informace a potřebná vysvětlení. Nejvíce diskuzí vzniklo okolo 116. Podle něj nese plátce odpovědnost za ztráty z neautorizovaného pouţití své platební karty do celkového limitu odpovídajícího v přepočtu 150 EUR. Tento limit se vztahuje na celkový souhrn částek všech neautorizovaných platebních transakcí, coţ znamená, ţe drţitel platební karty neutrpí ani při opakovaném zneuţití zcizené či ztracené platební karty větší škodu. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance Tento zákon stanovuje Českou národní banku ústřední bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem ( 1). V souladu s tímto zákonem určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank ( 2). Dohlíţí na bankovní sektor, kapitálový trh, pojišťovnictví, penzijní fondy, druţstevní záloţny, směnárny, ale také na instituce v oblasti platebního styku. Má jedinečné právo vydávat bankovky a mince, spravovat jejich zásoby a organizovat jejich dodávky od výrobců podle poţadavků peněţního oběhu ( 12). Určuje bankovky a mince v jejich nominálních hodnotách vydané Českou národní bankou, jako zákonná platidla pro všechny platby prováděné na území České republiky ( 16). V 21 upravuje postup při důvodném podezření na padělané nebo pozměněné bankovky a mince české nebo cizí měny. V případě takového podezření právnické i fyzické osoby přijímací peníze, mají právo podezřelá platidla odebrat bez náhrady a předat je České národní bance. Tyto osoby jsou oprávněny poţadovat od předloţitele podezřelých platidel, aby prokázaly svou totoţnost. Osoba, která podezřelé bankovky nebo mince odebrala, musí tento skutek neprodleně oznámit orgánům činným v trestním řízení. Podle 22 Česká národní banka stanovuje svými vyhláškami: nominální hodnotu bankovek a mincí, jejich rozměry, hmotnost, sloţení materiálu, vzhled a jiné náleţitosti včetně jejich dávání do oběhu, 23

jak mají fyzické a právnické osoby postupovat fyzických a právnických osob při příjímání zákonných platidel, nakládání s nimi, včetně postupu při odebírání podezřelých bankovek a mincí, poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince, ukončení platnosti bankovek a mincí a způsob a dobu jejich výměny za jiné bankovky a mince, podmínky, za kterých lze reprodukovat symboly peněz nebo vyrábět předměty, které je úpravou napodobují. Česká národní banka je oprávněna dle 38, provozovat systémy pro mezibankovní platební styk. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Zákon upravuje platební styk mezi bankami na území České republiky. Podle 1 tohoto zákona mohou banky nabízet svým klientům platební styk a zúčtování, vydávat a spravovat platební prostředky, otevírání akreditivů, obstarávání inkasa a mohou provádět směnárenskou činnost. V souvislosti s platebním stykem stanovuje 20c podmínky opravného zúčtování a za zmínku také stojí 38, kterým je vymezeno bankovní tajemství ve vztahu k bankovním obchodům, peněţním sluţbám a tím i k platebnímu styku. Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Tento zákon stanovuje, ţe platby převyšující částku 15 000 EUR musí být provedeny bezhotovostním převodem. 28 Výjimku tvoří pouze přímo platby definované v 3 tohoto zákona, jako například placení daní, poplatků, cla, důchodů z důchodového pojištění, úschovy u notáře a další. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu Tento zákon se jinými slovy nazývá zákon proti praní špinavých peněz. Ve svých stanovách vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při uplatňování opatření definované tímto zákonem. Zákon v 2 přímo definuje tzv. povinné osoby, mezi které patří obchodní banky, spořitelní a úvěrová druţstva, pojišťovny, zajišťovny, osoby oprávněné ke směnárenské činnosti a další, pomocí kterých by mohlo docházet k odhalování legalizace 28 4 zákona č. 254/2004 Sb., zákon o omezení plateb v hotovosti. 24

peněz plynoucích z trestných činů a aktivit teroristických skupin ve spojení s platebním stykem. Zákon přímo definuje ţe: Legalizací výnosů z trestné činnosti se pro účely tohoto zákona rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného původu jakékoliv ekonomické výhody vyplývající z trestné činnosti s cílem vzbudit zdání, ţe jde o majetkový prospěch nabytý v souladu se zákonem 29. Banky jsou proto povinné v souladu tohoto zákona jednat a být obezřetné při kaţdé transakci, kterou provádějí. Je zde stanovena informační povinnost zjišťovat, kdo je skutečný majitel účtu. Velmi záleţí na první identifikaci klienta, aby se osobně zúčastnil uzavírání smlouvy o poskytování sluţeb ( 8). Dále jsou banky povinny před uskutečněním obchodu či převodu převyšující částku 15000 EUR kontrolovat odesilatele a především toho kdo je příjemcem ( 9). V případě pochybností má banka právo přezkoumávat zdroje peněţních prostředků a můţe takový obchod či převod odmítnout provést. Musí však tuto skutečnost oznámit do pěti dnů Ministerstvu financí ( 18). Ve smyslu tohoto zákona jsou banky povinny proškolovat své zaměstnance, kteří se při výkonu své činnosti mohou setkat s podezřelými obchody nebo převody peněz ( 23). V zákoně jsou také popsány sankce pro případ, ţe banky nebo jiné povinné osoby neplní své povinnosti při identifikacích a kontrolách klientů v souladu s tímto zákonem ( 44 aţ 49). Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Důleţitým právním předpisem souvisejícím s platebním stykem je obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Tato právní norma upravuje zásady při uzavírání nejrůznějších druhů smluv. Pro platební styk je nejdůleţitější ustanovení v 708 aţ 715a, kde je upraveno uzavírání smlouvy o běţném účtu a jeho vedení. Samozřejmě ve svých stanovách také upravuje závazkové vztahy uzavírané v mezinárodním obchodě a přihlíţí k obchodním zvyklostem obecně zachovávaných v příslušném obchodním odvětví při uzavírání mezinárodních obchodů, jestliţe se tyto vztahy řídí československým právním řádem. Dále v 720 aţ 724 přímo definuje platební prostředek ve formě cestovního šeku, jeho náleţitosti a způsoby pouţívání. 29 3 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. 25

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon upravuje v 778 aţ 787 podmínky vkladů respektive vznik smlouvy o vkladech mezi fyzickými nebo právnickými osobami a peněţními ústavy při sloţení vkladů u peněţních ústavů a jejich přijetím peněţními ústavy. Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi V rámci příprav vstupu České republiky do Evropské unie byl k 1. lednu 2003 přijat zákon o finančním arbitrovi. Hlavním posláním finančního arbitra je zajištění rychlého, bezplatného a efektivního vyřizování sporů klientů s finančními institucemi mimosoudní cestou. 30 Zákon vymezuje kompetence finančního arbitra k rozhodování spory mezi poskytovateli platebních sluţeb (bankami, institucemi vydávajícími elektronické platební prostředky) a uţivateli platebních sluţeb (klienty) při poskytování platebních sluţeb nebo mezi vydavateli elektronických peněz a drţiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz. 31 Finanční arbitr ve většině případů řeší spory vzniklé například při neoprávněném pouţití platebních karet při platbách u obchodníků nebo v bankomatech, neoprávněné převody v rámci internetového bankovnictví, neoprávněné převody finančních prostředků z účtu a podobně. Arbitr neřeší spory z oblasti hypoték, úvěrů, stavebního spoření nebo spory vzniklé mimo členské státy Evropské unie. Řízení před finančním arbitrem se zahajuje na návrh navrhovatele podaného na příslušném formuláři vydaného finančním arbitrem Toto řízení má stejné právní účinky jako ţaloba před soudem32 Finanční arbitr v souladu s 15 rozhoduje spory do 30 dnů od zahájení řízení, a pokud se jedná o mimořádně sloţitý případ, je v jeho kompetenci lhůtu řízení přiměřeně prodlouţit. Finanční arbitr především usiluje o to, aby byl spor vyřešen smírně. 30 Zdroj: http://www.finarbitr.cz/cs/financni-arbitr-poslani-a-ukoly-financniho-arbitra.html. [cit. 15.02.2009]. 31 1 zákona č. 229/2002 Sb., zákon o finančním arbitrovi. 32 8 zákona č. č. 229/2002 Sb., zákon o finančním arbitrovi. 26

2.2 Vyhlášky České národní banky Vyhláška ČNB č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, Tato vyhláška patří mezi právní normy zabývající se platebním stykem v České republice. Stanovuje způsob provádění platebního styku mezi bankami a pobočkami zahraničních bank, zúčtování na bankovních účtech a určuje technické postupy bank při opravném zúčtování. Česká národní banka ve vyhlášce upravuje veškeré náleţitosti platebních příkazů k zúčtování ( 3), náleţitosti bankovního spojení identifikující účet klienta na tuzemském trhu ( 4), vymezuje náleţitosti výpisů z účtů ( 6) a určuje technické postupy bank při opravném zúčtování ( 10). Vyhláška ČNB č. 37/1994 Sb., kterou se stanoví postup při příjmu peněz a nakládání s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince Vyhláška upřesňuje přijímání zákonných peněz ČNB, bankami, právnickými a fyzickými osobami a to i poškozených a necelých. Jestliţe bankovky nebo mince předkládané jako zákonné peníze jsou padělané nebo pozměněné nebo vznikne-li takové podezření, mohou fyzické osoby jejich přijetí odmítnout. Právnické osoby takové bankovky nebo mince odeberou bez náhrady. O odebrání takových platidel jsou právnické osoby povinné vystavit předloţiteli takových platidel potvrzení (viz příloha č. 12). Vyhláška dále stanovuje podmínky výměna zákonných peněz a neplatných zákonných peněz a podmínky pro poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince. Vyhláška ČNB č. 553/2006 Sb., o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobují Vyhláška nahradila vyhlášku č. 38/1994 Sb. a upravuje, za jakých podmínek lze vyrábět reprodukce platných bankovek a mincí, nebo předměty, které platidla svou úpravou napodobují. Stanovuje rozměry šířek a délek jednostranných i oboustranných reprodukcí v poměru k pravým platidlům a určuje nezaměnitelnost s materiály, z nichţ jsou pravé bankovky a mince vyrobeny. Vyhláška se také vztahuje na reprodukce šeků, cenných papírů a platebních karet, kdy lze vyrábět jejich napodobeniny jen se souhlasem jejich vydavatele. 27

Vyhláška ČNB č. 32/2010 Sb., o platebních systémech s neodvolatelností zúčtování Tato vyhláška stanoví obsah principů zúčtování v platebních systémech s neodvolatelností zúčtování a podmínky, za kterých lze platební systémy provozovat včetně náleţitostí, které musí fyzické i právnické osoby předloţit společně s ţádostí o povolení k provozování platebního systému. 2.3 Předpisy Evropského společenství Nařízení EP a Rady (ES) č. 924/2009 o přeshraničních platbách ve Společenství Nařízení stanovuje povinnost poskytovatelům platebního styku účtovat poplatky za platby v eurech ve stejné výši pro vnitrostátní i přeshraniční platby. Posuzuje se srovnatelný typ transakce. Nařízení se můţe rovněţ vztahovat i na další pouţívané měny členskými státy Evropského společenství, které ještě nezavedly společnou měnu euro, ale pouze v případě, se tato země rozhodne. Poţadavek na stejnou výši poplatků jiţ neplatí pouze u bezhotovostních převodů, ale nově se rozšiřuje i na inkasní platby. Nařízení zavádí povinnost poskytovatelům platebního styku, umoţnit svým klientům provádění plateb prostřednictvím tzv. SEPA 33 inkas. Směrnice EP a Rady 2007/64/ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu Jako hlavní cíl směrnice lze povaţovat sjednocení právní úpravy platebních sluţeb v celé Evropské unii a dosaţení jednotných pravidel při platbách prováděných v rámci Evropské unie. Vymezuje subjekty, které mohou poskytovat platební sluţby. Podle této směrnice mohou subjekty poskytovat platební sluţby za stejných podmínek a je jim umoţněno poskytovat platební sluţby na základě tzv. jednotného evropského pasu v celém evropském hospodářském prostoru. Dále upravuje poţadavky na informační povinnost a transparentnost podmínek a při poskytování platebních sluţeb. Tím by se měla zvýšit konkurence a efektivnost při poskytování platebních sluţeb a ochrana uţivatelů. Členské státy Evropské unie se zavázaly k transpozici této směrnice do svých zákonů nejpozději k 1. listopadu 2009. V České republice byla jedním z hlavních důvodů pro vznik nového zákona č. 284/2009 Sb., o platebního styku. 33 SEPA - (Single Euro Payments Area) Jednotná oblast pro platby v eurech, 28

Směrnice EP a Rady č. 2009/110/ES, o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností Cílem směrnice je zjednodušit přístup finančním institucím na trh a usnadnit jejich činnost spojenou s vydáváním elektronických peněz. Stanovení a kontrola pravidel, kterým tyto instituce podléhají a zajištění stejných podmínek pro všechny poskytovatele platebních sluţeb. Instituce elektronických peněz budou kromě vydávání elektronických peněz oprávněny k poskytování platebních sluţeb týkajících se vydaných elektronických peněz. Kromě toho budou instituce elektronických peněz moci poskytovat platební sluţby, které se netýkají vydaných elektronických peněz. Osoby, které nesplní poţadavky kladené na instituce elektronických peněz, budou moci vydávat elektronické peníze v omezeném rozsahu. Snahou směrnice je zamezení nekontrolovaných emisí elektronických peněz, zvýšení právní jistoty klientů a získání důvěry lidí k platebním prostředkům. 2.4 Právní úprava platebního styku ve vztahu k trestným činům Platební styk je spjat s trestnými činy. V této oblasti je kriminalita relativně vysoká, touha lidí obohatit se na úkor druhých je známá od nepaměti. K obraně proti těmto trestným činům nám slouţí nejrůznější zákony. Za základní právní normu (dovolím si napsat celosvětovou) zabývající se trestnými činy páchaných v oblasti peněz lze právem povaţovat Úmluvu o potírání penězokazectví z 20. 4. 1929. Vzhledem k tomu, ţe se padělatelství platebních prostředků stalo mezinárodním problémem, byla v roce 1929 v Ţenevě uzavřena Úmluva o potírání penězokazectví. V roce 1931 byla Úmluva ratifikovaná také Československou republikou a následně vydána ve Sbírce zákonů č. 15/1932 Sb. Za tehdejší Československo Úmluvu podepsali prezident Tomáš Garrigue Masaryk a ministr zahraničních věcí Dr. Edvard Beneš. Tento akt osobně povaţuji za důleţitý mezník v tvorbě trestního práva v boji proti padělání a pozměňování peněz v naší historii. Důkazem toho je fakt, ţe tato úmluva je v České republice dodnes stále platná a stala se výchozím bodem pro tvorbu 233 aţ 238 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Zakládajícími stranami Úmluvy byla převáţná část států z celého světa s vyspělou ekonomikou. Mezi nejvýznamnější státy patřily například USA, Německo, Velká Británie, Francie, SSSR 34. Podepsání Úmluvy tak velkého počtu států celého světa dokládá to, ţe 34 Ostatní země, které podepsaly Úmluvu o potírání penězokazectví: Albánie, Rakouska, Belgie, Irska a britských zemí zámořských, Indie, Bulharska, Číny, Kolumbie, Kuby, Dánska, Svobodného města Gdaňska, 29

páchání trestných činů v oblasti peněz bylo jiţ ve třicátých letech minulého století velmi závaţným mezinárodním problémem. Předmětem Úmluvy byla dohoda těchto států na společných pravidlech při potírání tohoto druhu zločinu. 35 V článku 2 Úmluvy jsou definovány pod pojmem peníze bankovky a kovové mince. Ve srovnání s dnešním platebním stykem je názorně vidět jak šel vývoj za 80 let kupředu a rozdělení na pouhé dva druhy platebních prostředků by bylo dnes nedostačující. Nejpodstatnější část Úmluvy se nachází v článku 3, kde se smluvní strany dohodly na přesné definici trestného činu padělání a pozměňování peněz a na tom, kdo bude potrestán ve vztahu k páchání těchto trestných činů. Podle článku 5 nelze dělat rozdíly mezi domácí a cizí měnou. Zadrţené falešné peníze a nástroje musí být zabaveny, prohlášeny za propadlé a učiněny nezpůsobilými k dalšímu uţití 36. Ve všech státech, které úmluvu podepsaly, má být v rámci vnitřních zákonů vytvořena organizace zabývající se oborem penězokazectví s ústřednou propojující cedulové ústavy, policejní útvary uvnitř státu a ústřednami ostatních stát. 37 Ústředny jednotlivých států mají mezi sebou přímo komunikovat a spolupracovat. 38 Kaţdá ústředna by měla u ostatních ústředen uloţit sbírku pravých peněz domácí měny, znehodnocených k dalšímu pouţití jako vzor pro srovnání při podezření padělku. Ústředny se mají vzájemně informovat o emisích nových peněz ve svém státě a o stahování peněz z oběhu. Dále by se měly vzájemně informovat o objevech falešných peněz, technických popisech padělků, pátrání, stíhání a odsouzení penězokazců a měly vyměňovat informace týkající se popisů podezřelých osob, otisků prstů případně podobenek penězokazců pohybujících se na zemí daného státu 39. Tato úmluva se nedotýká zásady, ţe trestné činy uvedené v článku 3 Úmluvy se v kaţdém státě kvalifikují, stíhají a posuzují podle obecných zásad vnitřního zákonodárství daného státu. 40 V souladu s Úmluvou probíhá vzájemná spolupráce mezi Českou národní bankou jako cedulovým ústavem a speciálními útvary Policie České republiky zabývajících se činností na Španělska, Řecka, Maďarska, Itálie, Japonska, Lucemburska Monaka, Norska, Panamy, Nizozemí, Polska, Portugalska, Rumunska, Chorvatů a Slovinců a Švýcarska. 35 Čl. 1 zákona č, 15/1932 Sb., Úmluvy o potírání penězokazectví. 36 Čl. 11 zákona č, 15/1932 Sb., Úmluvy o potírání penězokazectví. 37 Čl. 12 zákona č, 15/1932 Sb., Úmluvy o potírání penězokazectví. 38 Čl. 13 zákona č, 15/1932 Sb., Úmluvy o potírání penězokazectví. 39 Čl. 14 zákona č, 15/1932 Sb., Úmluvy o potírání penězokazectví. 40 Čl. 18 zákona č, 15/1932 Sb., Úmluvy o potírání penězokazectví. 30

úseku boje proti penězokazectví. Tato spolupráce tvoří zvláštní ústřednu v souladu s výše uvedenou Úmluvou a je nazývána Národní centrálou proti penězokazectví 41. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Nový trestní zákoník, jak je tato právní norma nazývána, sice vychází z trestního zákona č. 140/1961 Sb., který za 49 let pouţívání doznal téměř 70 novelizací, ale s podstatnými změnami výrazně mění a modernizuje české trestní právo. Zcela nahrazuje starý trestní zákon a přináší mnoho novinek, od systematických změn po zavedení zcela nových alternativních trestů, jako například domácího vězení. Tento zákon ve svých stanovách přikládá větší důraz při ochraně lidského ţivota, soukromého majetku a ostatních práv jednotlivců. Zájmy jednotlivce upřednostňuje před zájmy společnosti a státu (v předešlé normě tomu bylo přesně naopak). Na první místo řadí trestné činy páchané proti ţivotu, zdraví, rodině, dětem, svobodě a lidské důstojnosti. Nový trestní zákoník, je moderní právní normou vytvořenou v souladu s evropskými standardy mající poskytovat větší ochranu společnosti před pachateli trestných činů. Měl by být i přísnějším nástrojem pro trestání současné kriminality. Definuje skutkové podstaty nově vzniklých trestných činů, souvisejících s vývojem moderní společnosti a nezadrţitelným technickým pokrokem. Zákon neopomíná ani trestné činy páchané v oblasti platebního styku. Pro výkladový účel zákona jsou zařazeny v hlavě páté zvláštní části trestné činy proti majetku, které se vyznačují útokem na věc cizí, v rámci platebního styku se jedná především o peněţní prostředky. Mezi takové trestné činy patří především krádeţe a podvody. Trestného činu krádeţe 42 se dopustí ten, kdo si cizí věc přisvojí a způsobí tak škodu nikoliv nepatrnou. Trestní zákoník sankcionuje za takto způsobenou škodu pachatele trestem odnětí svobody na jeden rok aţ pět let nebo peněţitým trestem a za čin spáchaný ve velkém rozsahu je sazba pět aţ deset let. Podvod je trestním zákoníkem 43 definován jako skutečnost, kdy se pachatel dopustí takového trestného činu, při němţ se obohatí tím, ţe uvede někoho v omyl, vyuţije omylu někoho nebo zamlčí podstatné skutečnosti. Za trestný čin podvodu hrozí pachateli trest odnětí svobody aţ na deset let a to v případě způsobení škody velkého rozsahu. 41 Zdroj: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR. 42 205 Zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 43 209 Zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 31

Trestní zákoník upravuje také legalizaci výnosů z trestné činnosti 44 a legalizaci výnosů z trestné činnosti z nedbalosti 45. Legalizaci výnosů z trestné činnosti zákoník definuje jako protiprávní jednání toho, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíţeno nebo znemoţněno zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině. Za takový trestný čin hrozí pachateli peněţitý trest, zákaz činnosti, propadnutí věci nebo odnětí svobody aţ na čtyři roky. V případě, ţe je pachatel členem organizované skupiny, získá-li takovým činem větší prospěch nebo hodnoty, můţe ve vězení strávit aţ osm let. Pod pojmem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti zákoník rozumí umoţnění pachateli zastřít původ nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty ve větší hodnotě, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině, nebo jako odměna za něj. Za takový čin můţe být takový člověk potrestán jednoletým vězením, a pokud tak učiní v souvislosti s jeho povoláním, hrozí mu sazba aţ tři roky. V 230 aţ 232 zákoník postihuje počítačovou kriminalitu, která se stala fenoménem posledních let. Jedná se o neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti. V hlavě šesté nový trestní zákoník vymezuje trestné činy hospodářské - Trestné činy proti měně a platebním prostředkům, kde v 233 aţ 239 jsou definovány trestné činy padělání a pozměnění peněz, neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, udávání padělaných a pozměněných peněz, výroba a drţení padělatelského náčiní, neoprávněná výroba peněz a také ohroţování oběhu tuzemských peněz. V případě spáchání takových trestných činů hrozí pachateli trest v odnětí svobody aţ na osm let a pokud je trestný čin spáchán v rámci organizovaného zločinu můţe pachatel skončit za mříţemi aţ na dvanáct let. Lépe neţ ve starém trestním zákoně jsou v těchto paragrafech popsány trestné činy páchané ve vztahu k platebním kartám a jiným platebním prostředkům uchovávajících záznam ve formě peněz. Mnohdy pachatelé v minulosti dostali menší trest jen proto, ţe způsob, kterým byl podvod spáchán, nebyl v trestním zákoně dostatečně popsán, a tudíţ se 44 216 Zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 45 217 Zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 32

rozcházely názory, jak mají být takové trestné činy potrestány. Ve většině případů pachatelé od soudu odcházeli s trestem niţším, neţ kdyby padělali hotové peníze. Hlava desátá - Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných v díle čtvrtém upravuje 348 postih trestných činů padělání a pozměnění veřejných listin. Podle tohoto paragrafu bude potrestán odnětím svobody aţ na tři roky nebo zákazem činnosti ten, kdo padělá veřejnou listinu nebo podstatně změní její obsah v úmyslu, aby jí bylo pouţito jako pravé, nebo jí jako pravou uţije. Trestné je i pouhé opatření takové listiny pro sebe nebo někoho jiného případně její přechovávání s úmyslem uţití jako pravé. Postihu neujde ani ten, kdo vyrobí, nabízí, prodá, zprostředkuje nebo jinak zpřístupní, sobě či jinému opatří nebo přechovává nástroj, zařízení, jeho součást, postup, pomůcku nebo jakýkoli jiný prostředek, včetně počítačového programu, vytvořený nebo přizpůsobený k padělání nebo pozměnění veřejných listin. Spácháli takový čin pachatel jako člen organizované skupiny nebo způsobí-li značnou škodu, je trestní sazba za takový čin od jednoho roku rok do šesti let. 33

3. Ochrana platebních prostředků a jejich drţitelů Vydavatelé platební prostředky chrání před jejich paděláním nejrůznějšími ochrannými prvky. V současné době jsou ochrannými prvky vybaveny nejen bankovky a mince, ale i platební karty, šeky a cenné papíry. Ochranné prvky slouţí k tomu, aby co nejvíce usnadnily identifikaci pravých peněz od padělaných a co nejvíce znesnadnili jejich padělání nebo pozměnění. Jedná se o souhrn sloţitých technických prvků, které se stávají součástí platebních nástrojů jiţ v průběhu výroby. Rozeznáváme celkem tři druhy ochranných prvků určené pro veřejnost, určené bankovním pracovníkům a pokladním, a určené odborníkům ve specializovaných laboratořích. Ochranné prvky určené pro veřejnost musí být jednoduché a snadno pozorovatelné bez jakýchkoliv pomůcek, proto se pouţívají portréty významných osobností nebo obrazy budov a krajin, které si lidé snadno zapamatují a u většiny padělků jsou pouhým okem schopni zjistit rozdíly. Pro inspekční a bankovní úroveň jsou určeny ochranné prvky, pro jejichţ ověření jsou potřeba různé speciální prostředky, jako je lupa, UV světlo, mikroskop nebo chemické prostředky. 46 3.1 Ochranné prvky bankovek a mincí Pro veřejnost jsou nejznámější ochranné prvky, které mají bankovky a mince. Ochranné prvky bankovek a mincí charakterizujeme jako soustavu sloţitých technických prvků, které mají za účel znemoţnit anebo maximálně znesnadnit jejich padělání. 47 Mezi nejvíce padělaný platební prostředek bezesporu patří bankovky. Pro ujištění, ţe lidé dostávají do ruky pravé bankovky, by měli při jejich přijímání provést laickou kontrolu alespoň několika ochranných prvků. Tu by měl zvládnout téměř kaţdý a kontrola pravosti zabere jen pár vteřin. Lidé se takovou malou kontrolou mohou vyvarovat zbytečně velkých nepříjemností. Pravá bankovka je poznatelná především hmatem, nastavením proti světlu či nakloněním v úrovni očí. První věcí na co by se měl přijímající zaměřit je papír. Bankovní papír je od běţného druhu papíru velmi specifický a rozdílný. Hlavní rozdíl spočívá v odlišných chemických vlastnostech a v jeho kvalitě. Musí vydrţet několik tisíc 46 JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. s. 18. 47 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. s. 220. 34

dvojohybů. Rozdíl od běţných papírů je i ve váze, průsvitnosti a odolnosti proti natrţení. 48 Ochranné prvky se u bankovek pouţívají jak v designu, tak v pouţitém materiálu. Ukázka designových ochranných prvků českých bankovek a bankovek eurových je v příloze číslo 1 a 2 a jejich detailnější popis v příloze číslo 3. Ochranné znaky bankovek a jiných cenin (například šeků, směnek nebo platebních příkazů), jsou neodmyslitelně spjaty také s technikami tisku pouţívaných při jejich výrobě. Zpravidla se uţívá více druhů tisku najednou. Rozdílnými technikami tisku vznikají samotné ochranné prvky a lze předpokládat, ţe sebelepší padělatelská dílna nedokáţe napodobit všechny druhy tisku a to z důvodu vysoké pořizovací ceny kvalitních tiskařských strojů. V současné době mezi nejpouţívanější druhy patří liniový hlubotisk, ofsetový tisk, tisk z výšky a raţba neboli vodotisk. Výše uvedené metody tisku se pouţívají i při výrobě šeků, směnek, dokladů a jiných cenin. 49 Jednotlivé druhy tisků jsou podrobněji popsány v příloze č. 4. Mezi ochranné prvky českých mincí patří především zvolený druh kovu a jeho charakteristická barva, hmotnost mince, obrazec a především úprava hrany. Hrana bývá vroubkovaná, hladká, s reliéfem nebo s vlysem. Euromince mají ochranné prvky, které umoţňují jejich identifikaci především v přístrojích pro příjem a výdej mincí. Bez ohledu na to, ve kterém členském státě Evropské unie byly mince vyrobeny, je lze pouţívat v prodejních automatech v kterékoli zemi eurozóny. Při výrobě mincí s nominální hodnotou 1 a 2 EUR se pouţívá vyspělá technologie plátování a kombinace odlišných barev slitiny pro střed a mezikruţí mince. Materiál pouţitý pro mince v hodnotě 10, 20 a 50 eurocentů je zvláštní slitina (tzv. severské zlato), která je velmi obtíţné vyrobitelná a pouţívá se výhradně při výrobě mincí. 3.2 Ochrana platebních karet Platební karty slouţící jako nejmasovější nástroj k manipulaci s bezhotovostními penězi, nezůstaly stranou od pozornosti padělatelů a podvodníku stejně jako bankovky a mince. Z tohoto důvodu jsou stejně jako jiné platební prostředky chráněny proti páchání podvodů různými druhy technologií a ochrannými prvky. 48 PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky? s. 20 aţ 40. 49 Zdroj: http://www.stc.cz/cze/czech.htm. [cit. 14.11.2009]. 35

Základní ochranou pro banky je především dobrá znalost svých klientů a schopnost zjistit jejich zhoršenou finanční situaci. Z tohoto důvodu jsou mezi klienty a bankami sjednávány finanční limity transakcí. Při většině transakcí je prováděna autorizace pro ověření, zda je poţadovaná operace kryta dostatečným mnoţstvím peněţních prostředků na účtu klienta a to v souladu s finančním limitem. V případě je-li limit nebo zůstatek na účtu překročen, není operace autorizována. Tento systém můţe chránit i samotné klienty před vybráním vyšší částky neţ je daný limit při zneuţití karty cizí osobou. 50 Podle mezinárodních standardů jsou unifikovány platební systémy ochrany platebních karet, které jsou děleny na fyzickou a systémovou ochranu. Fyzická ochrana v sobě zahrnuje implementaci bezpečnostních prvků přímo umístěných na platební kartě. Parametry a umístění těchto prvků je dáno dle pravidel vydavatelských asociací. Ochranné prvky se dělí na primární a sekundární. Mezi primární prvky patří snadno identifikovatelné údaje drţitele karty, bez pouţití zvláštních zařízení. Mezi ně lze zařadit podpis drţitele, sklopný efekt hologramu a případně i fotografie umístněná přímo na kartě. Do sekundárních se řadí speciální sloţení materiálu pouţitého při výrobě karty, obtíţně padělatelné ochranné prvky a speciální ochrana dat ve formě operačních systémů, čipů, šifer, klíčů a PIN kódu. Na platebních kartách jsou umístěny tyto ochranné prvky: Hologram trojrozměrný obrazec, který pod úhlem dopadajícího světla mění barvu a tvar. Pro padělatele je napodobení velmi sloţité a finančně náročné, Mikrotext miniaturním písmem napsaný text napsaný většinou u loga vydávající asociace. Tento text je pouhým okem velmi špatně čitelný, Kódové rozmístění dat na magnetickém prouţku zde jsou zakódovány veškeré informace o kartě, jejím drţiteli, číslu karty včetně a její platnosti. Ultrafialový tisk - při vloţení pod ultrafialové světlo se na přední straně kartě objeví identifikační znaky vydavatelských asociací, Kód CVC a CVV tomuto prvku se říká Card Verification Value, případně Card Verification Code, zkráceně CVV nebo CVC. Tímto kódem je dodatečné číslo, které je na kartách MasterCard a Visa umístěno na zadní straně u podpisového vzoru. Uţívá 50 JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie platebních karet. s. 225. 36

se pro zvýšení ochrany před zneuţitím při elektronickém převodu peněz. Zkontrolovat ho můţe i pokladní v obchodě, kde se kód zobrazuje na displeji při autorizaci karty. Podpisový prouţek je vyroben ze speciálního papíru s podtiskem. Jeho umístění je na zadní straně karty. K jeho výrobě je pouţit speciální papír citlivý na chemické a mechanické pozměňování údajů. V případě jakéhokoliv pokusu o změnu údajů, prouţek mění svou strukturu a objeví se na něm slovo VOID. Podpis - patří k nejčastějším způsobům ověření oprávněného drţitele platební karty. Zaměstnanci bank a obchodů porovnávají podpis drţitele platební karty na stvrzence s podpisovým vzorem uvedeným na zadní straně karty. Čip potřebná data jsou zapsána na čipu, který umoţňuje vyšší zabezpečení pomocí dynamického šifrovacího algoritmu, který umoţňuje uloţení PINu a pouţitelnost platebních karet pro elektronické transakce bez ověření v kartovém centru. Všechny banky se postupně snaţí přejít z pouţívání magnetického prouţku právě na čipovou technologii, která je podstatně bezpečnější. PIN - kaţdý drţitel, kterému je vydána platební karta, dostává osobní identifikační číslo tzv. PIN. Jedná se o čtyřmístný aţ šestimístný kód slouţící k identifikaci oprávněného drţitele karty při výběrech hotovosti z bankomatu nebo při platbách u obchodníků. PIN je speciálně vygenerován prostřednictvím bezpečnostního zařízení s tajným algoritmem. Biometrické údaje nejsou u nás zatím moc rozšířené a jedná se spíše o řešení v budoucnosti. Mezi biometrické údaje lze zařadit například fotografie, otisk prstu, DNA a jiné. V České republice zatím jako jediná banka vydávající platební karty s fotografií drţitele, je Citibank. Na obrázku číslo 1 je názorně popsáno, kde se na platební kartě jednotlivé ochranné prky nacházejí. 37

Obrázek č. 1: Umístění ochranných prvků na rubu a líci platební karty Přední strana: 1. Logo banky 2. Čip 3. Hologram 4. Číslo kreditní karty 5. Logo vydavatele karty 6. Platnost karty 7. Jméno majitele Zadní strana: 1. Magnetický prouţek 2. Podpisový vzor 3. Kód CVC nebo CVV Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/platebni_karta. [cit. 12.12.2009]. 3.3 Technické prostředky pro ověřování pravosti platebních prostředků Stálým pravidlem pro kontrolu platebních prostředků před jejich přijetím je obezřetnost a dobrý pozorovací smysl. Přijímající osoba by se měla zaměřit na ochranné prvky a jejich kvalitu. V případě, ţe by se přijímající osobě cokoliv nezdálo, má právo platební prostředek odmítnout. Ke zjišťování pravosti platebních prostředků lze pouţít i různé druhy testovacích pomůcek a zařízení, z nichţ nejběţnější a mnohdy postačující je obyčejná lupa. Dalšími dostupnými prostředky jsou různá testovací zařízení. Například pro ověření pravosti bankovek různých měn mimo kanadského dolaru je nejpouţívanější tuţkový detektor ve formě fixu, při jehoţ pouţití barva čáry provedená tímto testerem na pravé bankovce je ţlutá a v případě padělku má čára barvu jinou ve většině případů šedou. 38

Tento druh ověřování je zaloţen na chemickém sloţení papíru, ze kterého jsou bankovky vyrobeny. Velmi oblíbeným prostředkem pro kontrolu je kapesní tester na zjišťování přítomnosti ochranných prvků viditelných pod UV zářením. U pravých platebních prostředků se pod UV světlem zviditelní UV ochranné prvky, které při běţném osvětlení zpravidla nejsou vidět. Dále existují stolní UV testery, které obsahují UV lampu, prosvětlovací lampu, lupu, nebo bílou osvětlovací lampu se zvýšeným výkonem pro detekci ochranných prvků. Tento druh testeru pouţívají především obchodníci a zaměstnanci hotovostních přepáţek v bankách. Jedná se o profesionální verifikátor fungující na principu kontroly cenin UV zářením, doplněným o kontrolu průsvitek. Je vybaven UV zářivkami zajišťujícími vysokou intenzitu UV záření, takţe s ním lze pracovat i při vyšší intenzitě osvětlení místnosti. Je určen především pro rychlou kontrolu bankovek, šeků, platebních karet stravenek a dalších cenin vybavených fluorescenčním tiskem. Rozpozná také padělky zhotovené na barevné kopírce nebo papír pouţívaný pro kopírky a tiskárny, který pod UV zářením fluoreskuje. Bílé světlo umístěné ve spodní části umoţňuje rychlou kontrolu marketů, jako jsou průsvitka, soutiskové znaky a celistvost kovového prouţku. Na trhu jsou i třídičky bankovek a mincí, které rozpoznají padělaná platidla. Třídičky bankovek pomocí přídavných funkcí, kterými je kontrola délky, šířky a tloušťky bankovek, detekce pravosti bankovek ve spektru UV, magnetická detekce, detekce bankovek ve spektru IR, ale i funkce rozpoznání hodnoty bankovek u neroztříděných trţeb. Třídičky mincí fungují na principu převaţování mincí. Některé typy dokáţou rozpoznat i několik měn najednou. Kromě těchto testovacích zařízen určených převáţně pro veřejnost a firmy existují přístroje určené především pro odborníky. Jedná se o zařízení spojená s výpočetní technikou, mikroskopem případně i s videokamerou, která zjišťují sloţení papíru, hologramů, tisk mikrotextů s velkým zvětšením a jinými funkcemi bez poškození integrity zkoumaných vzorků. V případě zadrţení podezřelého platebního prostředku se v rámci ověřování pravosti platidla a ceniny zasílají na odbornou expertizu převáţně do Kriminalistického ústavu, kde zkoumají především papírová platidla a mince, platební karty, šeky, kolky, poštovní známky, dálniční nálepky, cenné poukázky a jiné ceniny. 51 Při zkoumání se určuje nejen pravost, ale i způsob, kterým byly padělky vyrobeny a za pouţití jakých 51 Zdroj: http://www.policie.cz/docdetail.aspx?docid=81634&doctype=art&chnum=6. [cit. 09.07.2010]. 39

materiálů a zařízení. Podezřelé platební prostředky se podrobují důkladné analýze také z hlediska tzv. grafometrických veličin písma a z hlediska způsobu tvoření jednotlivých písmen a po následné syntéze všech moţných porovnatelných znaků se stanovuje vyhodnocení podle převaţujících znaků, zda jsou shodné a podobné, nebo rozdílné a odlišné. Při zkoumání pravosti podpisů např. na platebních příkazech, platebních kartách, šecích či směnkách se provádí expertiza zaloţena na tzv. premisu, coţ znamená, ţe ţádná osoba se nikdy nepodepíše shodně dvakrát po sobě. U zkoumání znaků písma a to zejména u podpisů se pouţívá systém LUCIA DI s programem Signature, který umoţňuje přesné měření snímaného obrazu za pomoci digitální kamery s vysokým rozlišením. Dále v Kriminalistickém ústavu pouţívají k ověřování pravosti platebních prostředků videospektrální komparátor DOCUCENTER Expert pracující na principu různých vlnových délek světelného spektra umoţňující přesnou dokumentaci ochranných znaků přímo z jednotlivých výstupů. Navíc slouţí i jako databáze uchování dat zkoumaných vzorků pro porovnávání při dalším zkoumání. 52 Podobný druh testovacích zařízení vlastní také zkušebna platidel České národní banky a speciální útvary Policie České republiky zabývající se paděláním. 53 Obrázek č. 2: Stolní UV tester Zdroj: http://www.protomat.cz/webmagazine/articles.asp?idk=301&ida=185. [cit. 23.02.2010]. Z obrázku je patrný rozdíl mezi pravou bankovkou a bankovkou vyrobenou z běţného papíru. Při osvícení UV světlem jsou pravé bankovky tmavé, protoţe neodráţejí UV světlo, ale běţný bílý papír se pod UV světlem jasně rozsvítí. 52 Zdroj: http://www.policie.cz/docdetail.aspx?docid=81634&doctype=art&chnum=6. [cit. 09.07.2010]. 53 Broţ, Jiří, Hradecký, Michal. Platební prostředky jejich ochrana a padělání. s. 28 a 29. 40

4 Trestné činy v platebním styku Peníze v podobě bankovek, mincí, platebních karet, šeků a jiných platebních prostředků, vyuţívané k běţnému dennímu ţivotu, jsou chráněny stále se zdokonalujícími ochrannými prvky, které mají zkomplikovat jejich padělání a napodobování. Avšak s rozvojem výpočetní, kopírovacích a jiné techniky se rozvíjí a zdokonalují i způsoby pomocí kterých jsou tyto trestné činy v tomto oboru páchány. Tato technika napomáhá k výrobě stále dokonalejších padělků a situace se stává stále váţnější. Nejvíce dynamicky rozvíjejícími se trestnými činy začínají být podvody páchané pomocí internetu a mobilních telefonů. Pachatelé stále přicházejí s novými a novými způsoby, jak připravit o peníze bezúhonné občany a instituce působící v platebním styku. Neţ stačí okolní svět na nové způsoby podvodů zareagovat, pachatelé jiţ slaví úspěchy a sčítají mnohdy nemalé výdělky. V této kapitole se budu snaţit popsat trestné činy páchané v platebním styku. Mnohé z nich jsou neznámé, ale určitě se mezi nimi najdou i takové, se kterými se kaţdý z nás jiţ někdy setkal, nebo alespoň o nich něco zaslechl. 4.1 Podvody v hotovostním platebním styku Mezi základní formy páchání trestné činnosti v platebním styku patří padělání a pozměnění peněz. V historii jsou známy případy tzv. zlehčování mincí, ke kterému docházelo ostřiţením, opilováním nebo vyhloubením a zaplněním nebo také chemické, případně elektrochemické rozpouštění mincí. Jednalo se o získávání drahého kovu, ze kterého byly mince vyrobené. Zlehčování mincí bylo charakteristické především pro 16. a 17. století n. l. V současnosti se mince určené pro oběh jiţ z drahých kovů nevyrábějí, a proto byl tento způsob trestný do 31. 12. 1961. 54 4.1.1 Padělání peněz Padělané peníze jsou jakékoliv reprodukce peněz vyrobené za účelem jejich udání do oběhu namísto pravých peněz. 55 Padělání peněz lze dělit na padělání papírových peněz a padělání mincí. 54 Podle zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon. 55 Zdroj: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/ vystoupeni_projevy/download/rezabek_20090223_padelky.pdf. [cit. 09.1.2009]. 41

Nejčastějším způsobem zhotovování padělků mincí je lítí. Jedná se o nejlacinější, nejméně nápadný a poměrně jednoduchý způsob. Naopak méně častým způsobem padělání mincí je v současné době raţba, ke které je potřeba dobrý razící stroj. Padělané mince jsou vyráběny ve většině případů z jiných materiálů neţ mince pravé. Není-li povrch těchto padělků následné pokoven, mají jinou barvu a delším oběhem trpí a odírají se. Na mnoha místech, nejzřetelněji na hranách, začne prosvítat původní materiál. Na rozdíl od litých padělků mají raţené mince charakteristický zvonivý zvuk. 56 Vzhledem k malé nominální hodnotě takto získaných mincí a poměru trestních sazeb stanovených zákonem za tento druh trestného činu, je jejich padělání v České republice oproti padělání jiných prostředků platby ojedinělým případem. Nicméně takové padělky v oběhu jsou, ale pravděpodobnost, ţe se s nimi někdo setká, je mizivá. Pachatelem v některých případech totiţ bývá pouze ambiciózní kutil, který si takovýmto způsobem dokazuje svoji zručnost. K tomuto stavu u nás napomáhá i skutečnost, ţe česká měna není ve světě tak rozšířená a padělatelé se soustřeďují spíše na masovější měnu, především euro. 57 Kuriózní situace v oboru padělání mincí se stala u našich sousedů na Slovensku, kde prodavačka ve slovenském městě Dolný Kubín odhalila padělanou českou dvoueurovou minci. Na zadní straně byl portrét Tomáše Garrigue Masaryka a nápis Česká republika. V tomto případě jsou padělatelé napřed neţ samotní vydavatelé zákonných platidel, jen začali s jejich emisí mnohem dříve, neţ vůbec vznikl originál. Pro názornost je zadrţená mince vyobrazena na obrázku číslo 3. Obrázek č. 3: Padělaná česká euromince Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/195468-na-slovensku-odhalili padelanouceskou-eurominci.html. [cit. 23.02.2010]. 56 SCHLOSSBERGER, Otakar, SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. s. 216. 57 Zdroj: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR. 42

V případě bankovek je oproti padělání mincí situace váţnější. Bankovky mají vyšší nominální hodnotu neţ mince, a proto jsou mnohem rozšířenějším padělaným platebním prostředkem. Za pomocí kvalitní tiskárny a papíru se dají vytvořit celkem dobré padělky. I přesto, ţe je padělání bankovek značně rozšířené, je pravděpodobnost narazit na padělek poměrně malá. Na jednu padělanou bankovku připadá zhruba 128 000 kusů bankovek v oběhu. Nejčastěji je moţné se s padělkem setkat na místech, kde lidé penězům při placení nedávají příliš velkou pozornost. Nebezpečný je například pouliční prodej nebo herny a bary, kde není na bankovky dobře vidět. 58 Obrázek č.4: Ukázka padělaných bankovek Zdroj: http://www.policie.cz/clanek/padelky-za-pet-milionu.aspx, [cit. 18.09.2009]. V září 2009 se podařilo policistům z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu České republiky zadrţet před obchodním centrem Olympia v Brně čtyři pachatele s rekordním počtem 1990 kusů padělaných stoeurových bankovek. Na obrázku číslo 4 jsou vyobrazeny zadrţené padělky dosti vysoké kvality rozloţené na několika psacích stolech. 4.1.2 Pozměnění peněz Pod pojmem pozměnění peněz rozumíme provedení jejich změny tak, aby měly podobu peněz vyšší hodnoty v oběhu. Mezi pozměnění peněz patří metody 59 : - jejich úprava za účelem zvýšení jejich nominální hodnoty - jejich přeměna neplatných peněz na peníze platné - jejich úprava za účelem změny na jinou měnu - jejich skládání z různých pravých peněz - jejich skládání z pravých a nepravých peněz 58 Zdroj: http://www.mesec.cz/clanky/padelek-je-levnejsi-poznat-predem/. [cit. 15.09.2009]. 59 Zdroj: Výuková prezentace Policie ČR. 43

Mezi typické způsoby pozměnění nominální hodnoty oběţiva patří grafická úprava označení hodnoty a úprava technických parametrů. Způsoby přeměny neplatných peněz na platné jsou grafická úprava jejich směrodatných údajů nebo úprava technických parametrů. Pozměňování peněz za účelem vytvoření peněz jiné měny se děje grafickou úpravou směrodatných údajů, úpravou technických parametrů nebo zvláštními způsoby souvisejícími s přechodným nestandardním stavem oběţiva (například odstraněním kolku, výměnou kolku,.). Mezi způsoby skládání různých pravých peněz řadíme tzv. Shapirův řez, případně jiné sloţení pravých peněz týchţ nebo různých vzorů. Shapirův řez jedná se o způsob pozměnění bankovky na principu rozstříhání 10 ks bankovek stejné nominální hodnoty a následným slepením z těchto částí 11 ks bankovek necelých. Rozlišujeme řezy příčné nebo podélné. Takové bankovky jsou o 5 aţ 7 mm uţší nebo niţší (podle toho, zda jsou stříhány podélně nebo na výšku). V důsledku chybějících dílů bankovek se tiskový obrazec jeví jako deformovaný. Tento způsob je velmi náročný na zručnost pachatele, a proto s rozvíjející se výpočetní technikou a dokonalejšími způsoby tisku, pachatelé od této metody postupně pomalu ustupují. 60 Skládání pravých a nepravých peněz Dalším způsobem pozměnění peněz je skládáním pravých a nepravých peněz, převáţně bankovek tzv. plošnou formou. Pachatelé rozstříhají platné bankovky na několik dílů a poskládají je nazpět a jeden nebo několik dílů nahradí dílem nepravým. Z takto sloţených peněz pachatelé získají několik pravých bankovek navíc. Ve 20. století byly zaznamenány případy pozměnění peněz vrstvovým sloţením pravých a nepravých peněz tzv. rozštěpem, kdy jedna strana bankovky byla pravá a druhá falešná. Tento způsob padělání dovolovala nedokonalá struktura papíru, ze kterého byly bankovky vyrobené. Stačilo oddělit líc a rub bankovky a nahradit je falešnou stranou. 60 BROŢ, Jiří, HRADECKÝ, Michal. Platební prostředky jejich ochrana a padělání. s. 102. 44

Padělání a pozměnění peněz je jednání pachatele udat takové peníze do oběhu jako pravé bez ohledu na to, zda je sám padělal nebo si je pouze za tímto účelem opatřil. Podle 233 trestního zákoníku bude pachatel za takový trestný čin odsouzen na jeden rok aţ osm let. V případě prokázání, ţe se jedná o páchání trestného činu v rámci organizované skupiny je trestní sazba aţ deset let. Za pouhé udávání takových peněz do oběhu můţe být pachatel potrestán vězením aţ na dvě léta. 61 Trestná je i výroba a drţení padělatelského náčiní. Podle trestního zákoníku se jedná o jakýkoli nástroj technicky způsobilý a určený k padělání a pozměnění peněz, například tiskařský lis, jiný nástroj k tištění bankovek raznice na raţení mincí, forma na odlévání mincí, ale můţe se to týkat i pouhé barvy nebo papíru. V případě prokázání můţe pachatel být potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. Přitěţující okolností můţe být, je-li takový trestný čin spáchán při výkonu povolání. To zvyšuje trestní sazbu aţ na pět let. 62 4.1.3 Napodobeniny peněz Napodobeniny peněz jsou jakékoliv reprodukce (kopie) peněz vyrobené za jiným účelem neţ udání do oběhu namísto pravých peněz. Napodobeniny se pouţívají především jako divadelní a filmové rekvizity, reklama, upomínkové předměty, učební pomůcky, poukázky na zboţí a podobně. Tuto problematiku upravuje vyhláška č. 553/2006 Sb., ze dne 30. 11. 2006 o podmínkách, za kterých lze reprodukovat bankovky, mince, šeky, cenné papíry a platební karty a vyrábět předměty, které je úpravou napodobují. I kdyţ je na první pohled rozeznatelné, ţe se nejedná o pravé peníze (dokonce je to na nich ve většině případů i napsáno), jsou známy pokusy těmito atrapami zaplatit. V tomto případě se jiţ jedná o trestný čin. Pokud je přijímající člověk, alespoň trochu všímavý, nemůţe se mu stát, ţe by napodobeninu bankovky přijal. Jedná se totiţ pouze o natištěný obyčejný papír. 63 4.1.4 Klasifikace a evidence padělků mincí a bankovek Bankovky a mince tuzemské i zahraniční měny zadrţené na území České republiky podezřelé na padělání jsou zasílány do zkušebny platidel České národní banky na odbornou expertízu. Pokud analýza podezření prokáţe, je padělek řazen podle měny a nominální hodnoty do typů a podtypů. První zadrţený padělek obdrţí typové označení, a pokud se vyskytnou další padělky stejného typu, jsou zařazeny do stejného typu i v číselné 61 235 Zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 62 236 Zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 63 http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/ vystoupeni_projevy/download/rezabek_20090223_padelky.pdf. [cit. 16.09.2009]. 45

řadě chronologicky řazené podle doby zadrţení. Podobnou klasifikaci u měny EUR vede i Evropská centrální banka, s níţ Česká národní banka na základě vzájemné spolupráce porovnává padělky měny euro zadrţené na území České republiky. Česká národní banka poté přiřazuje ke svému typu i typové označení z Evropské centrální banky. Stejným způsobem spolupracují s Evropskou centrální bankou u měny euro i další národní centrální banky a tak vzniká mezinárodní spolupráce při srovnání padělků EUR z jedné padělatelské dílny kdekoliv na světě. 64 Česká národní banka na základě několika kritérií řadí padělky podle stupně nebezpečnosti: 1. stupeň - velmi nebezpečný jedná se o padělky dokonale zhotovené odborníky a při jejich výrobě jsou pouţity stejné tiskové techniky jako u originálů. Ochranné prvky jsou napodobeny velmi dokonale, 2. stupeň nebezpečné jsou padělky zhotovené jinými tiskovými technikami neţ originál. Ochranné prvky jsou napodobeny částečně a barevný vjem je velmi dobrý, 3. stupeň zdařilé jsou padělky zhotovené jinými tiskovými technikami neţ originál. Ochranné prvky jsou napodobeny nedokonale nebo úplně chybí, 4. stupeň méně zdařilé jsou padělky, kde jsou tiskové techniky i ochranné prvky na podobeny velmi nedokonale. Způsobilé k oklamání příjemce jen za zvláště nepříznivých podmínek, 5. stupeň neumělé jsou padělky způsobilé k oklamání příjemce jen ve výjimečných případech. Výše uvedené stupně nebezpečnosti se stanovují jen u peněz padělaných a jsou interním označením zkušebny platidel ČNB. Podle nich mohou orgány činné v trestním řízení posuzovat nebezpečnost padělků v souvislosti s pácháním trestné činnosti a pro důkazní řízení soudu je nutná jejich trvalá fyzická úschova, a proto se od roku 1953 padělky mincí a bankovek neskartují a jsou uschovány v archivu zkušebny platidel ČNB se sídlem na Praze 1 v ulici na příkopě 28, která vede evidenci padělků tuzemských i cizozemských platidel zadrţených na území České republiky. Do roku 1991 se evidence vedla pouze v listinné (papírové) podobě prostřednictvím evidenčních listů a karet, poté přešla na počítačovou evidenci s operačním systémem Windows. 64 BROŢ, Jiří, HRADECKÝ, Michal. Platební prostředky jejich ochrana a padělání. s. 21. 46

U napodobenin a pozměněných peněz nejsou stupně nebezpečnosti stanoveny a nevede se ani jejich evidence. 65 Graf č. 1: Výskyt padělků bankovek české měny podle stupně nebezpečnosti v roce 2008 Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/ download/rezabek_20090223_padelky.pdf. [cit. 10.09.2009]. Podle údajů z grafu č. 1 lze vysledovat, ţe nejčastěji zadrţené padělky nebyly moc dobré kvality. Evidence padělků v Evropské unii Základním prostředkem evidence padělků v Evropské unii je CMS The Counterfeit Monitoring System. Pomáhá orgánům činným v trestním řízení při stíhání trestných činů spojených s paděláním peněz, poskytuje informace bankám pro odhalování padělků a statistické informace o padělání EUR. Uţivatelé, kteří mají právo zápisu a čtení v tomto systému jsou: - Národní koordinační centra (NCC) - Národní centra pro analýzu padělků bankovek (NAC) - Národní centra pro analýzu padělků mincí (CNAC) - Centrum pro analýzu padělků (CAC) - Evropské technické a vědecké centrum (ETSC). Mezi další uţivatele, kteří mají oprávnění získávat informace z tohoto systému, ale bez moţnosti zápisu patří národní policie zabývající se bojem proti padělání a Europol. 65 PEKÁREK, Jiří. Poznáte padělek bankovky? s. 58. 47

Evidenci a analýzu padělků platidel v Evropské unii koordinuje Centrum pro analýzu padělků Evropské centrální banky. Dalším střediskem analýzy padělaných euromincí v rámci celé Evropské unie je ETSC pomáhající ostatním národním institucím. Níţe uvedená tabulka uvádí národní instituce zabývající se touto problematikou uvnitř jednotlivých zemí Evropského společenství. Tabulka č. 1: Národní instituce zabývající se analýzou a evidencí padělků v jednotlivých zemích EU Země EU Německo, Irsko, Španělsko, Lucembursko, ČR, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko Řecko, Portugalsko, Finsko, Dánsko, Švédsko, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Slovinsko Francie, Itálie, Rakousko, Belgie, Nizozemsko Národní centrální banka NCC NAC CNAC NCC NCC NAC Národní policie NAC CNAC Velká Británie NAC, NCC CNAC Mincovna CNAC Zdroj: Výuková prezentace Policie ČR. 4.2 Podvody při bezhotovostních platbách V současné době je narůstajícím trendem pouţívat k placení za jakékoliv sluţby a zboţí nástroje bezhotovostního platebního styku tzv. elektronické peníze. S rozvojem těchto způsobů placení rostou i rizika podvodů s nimi spojená. Páchání podvodů při bezhotovostních platbách je problémem nejen v Evropě, ale na celém světě. Současný zločin je spojen s existencí dobře organizovaných skupin, jejichţ aktivity jsou především přeshraniční. S tím souvisí poţadavky bank a asociací, vydávajících především platební karty, na účinnější prevenci a ochranu před různými nekalými a podvodnými praktikami pachatelů. Při bezhotovostních platbách se lidé často chovají velmi neopatrně a nezodpovědně. V této podkapitole se budu snaţit popsat souhrn všech dostupných informací vztahujících se právě k podvodům páchaných při platbách platebními kartami, internetových platbách, převodech a při operacích s bankomaty. Zmiňuji zde také padělání a pozměnění veřejných listin. 48

Podvody páchané v bezhotovostním platebním styku se mohou dělit podle způsobu jejich provádění na technické a transakční. 4.2.1 Technické členění podvodů K páchání trestných činů v bezhotovostním platebním styku pouţívají pachatelé nejrůznější technické pomůcky, přístroje a důmyslná zařízení. Mnohdy je aţ zaráţející, jak jednoduché zařízení stačí ke spáchání takového podvodu. Pachatelé rozhodně drţí krok s dobou. Rozvoj technologií a výpočetní technicky včetně počítačových programů k těmto podvodům velmi napomáhá. Libanonská smyčka Nejznámější a nejstarší technikou pouţívanou při páchání trestných činů je Libanonská smyčka. Tímto způsobem se pachatelé zmocňují platebních karet přímo z bankomatu. Jedná se o jednoduché zařízení v podobě plastového výlisku vyrobeného podle otvoru pro vkládání karet do bankomatu opatřený kouskem pásku z videokazety. Plastový výlisek se nacvakne nebo přilepí k danému otvoru pro vkládání karet a pásek se zastrčí dovnitř tohoto otvoru. Po zasunutí karty do bankomatu se karta zachytí na magnetofonový pásek a karta se jiţ nedostane do bankomatu ani zpět. Právoplatný uţivatel nemůţe provést poţadovanou transakci a bankomat platební kartu nevrátí. Pachatel se vţdy pohybuje v blízkosti a přistupuje jako dobrá duše s pomocí. Různými radami a kličkami radí opětovné zadání PINu, který odpozoruje. Poté co uţivatel odejde reklamovat zadrţení karty do banky, pachatel se zmocní karty a s odpozorovaným PINem provádí výběry peněz nebo neoprávněné platby aţ do doby, neţ je karta zablokována. Proti tomuto způsobu dnes většinou existuje účinná obrana, kterou banky implementují na bankomaty v podobě dodatečným ochranných adaptérů tzv. zelených zobáků. 66 Z tohoto důvodu se stává tento způsob podvodu ojedinělým. Princip libanonské smyčky je názorně ukázán na obrázku číslo 5. 66 BROŢ, Jiří, HRADECKÝ, Michal. Platební prostředky jejich ochrana a padělání. s. 103. 49

Obrázek č. 5: Libanonská smyčka Zdroj: Prezentace Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR Skimming Znamená zkopírování magnetického prouţku platební karty za účelem vyrobení padělku této karty. Tento způsob má pro padělatele nesmírné výhody v elegantním řešení a velkých ziscích, proto patří k nejvíce rozšířeným praktikám při páchání trestných činů v platebním styku. Podvod probíhá prostřednictvím tzv. Skimmovacího zařízení, které je za pomoci suchých zipů nebo oboustranné lepicí pásky upevněno na vstupní otvor bankomatu pro vloţení karty. K tomuto zařízením pachatelé umisťují do okolí bankomatu nebo přímo na něj minikameru s dobrým výhledem na klávesnici. Po vloţení karty do otvoru v bankomatu se pomocí skimmovacího zařízení do paměti, která je jeho součástí, zkopírují data uloţená na magnetickém prouţku karty. Miniaturní kamera zaznamená PIN, který klient banky při provádění transakce zadal. Takto získaná data pachatelé přenesou do počítače a následně za pomoci různých nahrávacích zařízení vyrobí kopii karty, se kterou jsou následně prováděny neoprávněné výběry peněz nebo platby v obchodech. U Policie České republiky v současné době neexistuje ţádná přesná evidence nasazených skimmovacích zařízení na bankomatech. 67 67 Zdroj: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR. 50

Obrázek č. 6: Skimmovací zařízení Zdroj: Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR Na obrázku číslo 6 je znázorněno skimmovací zařízení zadrţené na bankomatu v České republice. Jak je z těchto snímků jistě patrné, jedná se o velmi věrohodně vypadající zařízení, kterého si nemusí klient vybírající hotovost ani všimnout a povaţuje ho za originální součást bankomatu. Skrytá kamera Pomocí miniaturní kamery pachatelé zjišťují PIN a ostatní údaje uvedené na platební kartě. Pachatelé tento způsob obvykle kombinují se skimmingem nebo libanonskou smyčkou. Skrytou kamerou můţe být běţný mobilní telefon se zabudovaným fotoaparátem nebo malá kamera. Při neopatrné manipulaci s platební kartou můţe dojít k zaznamenání čísla karty, kódu CVC, doby platnosti, ale i podpisu osobou stojící nenápadně poblíţ klienta platícího v obchodě nebo při vybírání hotovosti z bankomatu, kdy osoba stojící poblíţ můţe za pomoci takového zařízení jednoduše vše nahrát. Taková zařízení bývají velmi často namontována přímo na bankomatu a jsou zakryta lištami, které jsou vyrobeny a uzpůsobeny tak, ţe se na první pohled zdají jako originální součásti bankomatu. Tento způsob je znázorněn na obrázku číslo 7. 68 68 Zdroj: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR. 51

Obrázek č. 7: Mobilní telefon umístěný na bankomatu, určený ke snímání dat Zdroj: Prezentace Útvaru pro odhalování organizovanéh zločinu Policie ČR. Hradecká lišta Tento trik získal svůj název podle města Hradec Králové, kde tuto fintu pachatelé v České republice údajně pouţili poprvé. Princip je velmi jednoduchý. V nestřeţeném okamţiku zloděj přilepí na otvor pro vydávání peněz speciální hliníkovou lištu, na jejíţ druhé straně je oboustranná lepicí páska. Pak uţ stačí jen čekat na člověka, který si přijde vybrat peníze. Vše probíhá na první pohled běţným způsobem. Bankomat přijme kartu, vyţádá si zadání PINu, zákazník zadá poţadovanou sumu, bankomat poté kartu vrátí, vydá stvrzenku, ale peníze z bankomatu jiţ nevylezou. Nemají kudy. Vydávací otvor je zalepený tak dobře, ţe vlastně ani není zřejmé, kde původně byl. Po chvilce zákazník svou snahu většinou vzdá. Na tento okamţik zloděj čeká, přichází opět k bankomatu, lištu odlepí a peníze, které se na ni přilepily, odcizí. Po Hradci Králové zloději stejný trik pouţili jiţ také na jiných místech naší republiky. 69 Dotekové senzory a podvodná klávesnice Z pohledu kriminalistů se jedná o málo pouţívaný způsob k získávání PINu. Pachatelé instalují přídavné dotekové senzory na klávesnici bankomatu nebo na vstupní dveře samoobsluţné zóny bankomatu, kde klient před vstupem musí vloţit kartu a zadat vstupní kód, kterým bývá právě PIN. Policii se jiţ podařilo zadrţet několik takových zařízení. Jedním z nich byla přesná kopie klávesnice bankomatu překrývající klávesnici původní. Tato klávesnice je na první pohled od původní klávesnice k nerozeznání. Součástí podvodné klávesnice, jak je patrné z obrázku číslo 8, bylo záznamové zařízení 69 Zdroj: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR. 52

zaznamenávající PIN při provádění transakce klienty banky. Tento způsob můţe být rovněţ kombinován se skimmingem, libanonskou smyčkou nebo účelovou krádeţí. 70 Obrázek č. 8: Přední a zadní strana podvodné klávesnice Zdroj: Útvaru pro odhalování organizovanéh zločinu Policie ČR. Výše uvedené praktiky pachatelů jsou zaměřené na platební karty ve spojení s uţitím bankomatu. Klienti bank by měli věnovat zvýšenou pozornost místu, kde se bankomat nachází a zaměřit se také na samotný bankomat, zda na něm není něco neobvyklého ještě před tím, neţ začnou transakci. Zvýšenou ostraţitost je nutné také věnovat lidem pohybujících se kolem bankomatu. Obzvláště nebezpečné bývají skupinky osob pozorující dění u bankomatu z povzdálí, přistupující k bankomatu příleţitostně, aniţ by prováděli nějakou transakci. Ještě před zahájením transakce je nutné se přesvědčit, zda je klient u bankomatu sám a v bezprostřední blízkosti se nenachází jiné osoby. Před zadáním PIN kódu se doporučuje zakrytí části klávesnice s čísly druhou rukou nebo nějakým předmětem např. peněţenkou, novinami apod. Takovýmto jednoduchým způsobem lze zabránit odpozorování nebo snímání číselné kombinace PIN kódu. V případě podezření na umístnění skimmovacího zařízení nebo zjištění jakýchkoliv abnormalit je nutné nezahajovat transakci a ihned obeznámit policii. Skimmovací zařízení na terminálech POS Velmi rozsáhlým a nebezpečným případem zcizování dat z platební karty, hodnoceným jako technicky nejkvalitnějším, je stahování dat z tzv. POS terminálů. POS terminál (z anglického Point-of-sale jinými slovy platební terminál) je elektronické zařízení, které umoţňuje provedení bezhotovostní transakce platební kartou u obchodníků. Podstatou tohoto podvodu je zabudování přídavného čtecího a vysílacího zařízení. To můţe být 70 Zdroj: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR. 53

instalováno jiţ při výrobě těchto platebních terminálů. Obchodníci, kteří si takto upravený přístroj pořídí ani netuší, ţe se stávají nedobrovolnými prostředníky podvodného jednání organizovaného zločinu. Podvodné zařízení můţe být do terminálu zabudováno i dodatečně, a to buď samotným obchodníkem, nebo pachateli, kteří vniknou do obchodu mimo otevírací dobu a zařízení instalují. Po autorizaci platby jsou data společně s PINem následně stahována z platební karty do paměti podvodného zařízení a jednou za den pomocí vysílačky odesílána pachatelům. Způsob jakým celý podvod probíhá je názorně popsán níţe. 71 Obrázek č. 9: Princip funkce podvodných terminálů POS Zdroj: Prezentace německé policie poskytnutá Policii České republiky v rámci spolupráce. Nejčastěji k tomuto druhu skimmingu dochází v barech, restauracích, hotelech nebo na čerpacích stanicích. Doposud bylo zadrţeno několik stovek takto upravených terminálů v několika zemích Evropy. Česká republika mezi nimi zatím nefiguruje, ale čeští kriminalisté jsou o tomto způsobu páchání trestné činnosti informování od svých kolegů z Německa, kteří jim poskytli potřebné materiály a prezentace k podrobnému seznámení s tímto druhem zločinu. Na obrázku číslo 10 je vyobrazen rozebraný terminál POS, na kterém je přimontováno snímací zařízení s vysílačkou pro odesílání informací útočníkům. 71 Zdroj: Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR. 54