Parlament České republiky POSLANECKÁ SNĚMOVNA 2006 4. volební období 324. USNESENÍ výboru pro evropské záležitosti ze 46. schůze konané dne 17. května 2006 ke Zprávě Komise Radě o uplatňování zásady vzájemnosti ve věci bezvízového styku s některými třetími zeměmi v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, a jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni ve věci mechanismu vzájemnosti /kód dokumentu 5370/06, KOM(2006) 3 v konečném znění/ Výbor pro evropské záležitosti po vyslechnutí informace vrchního ředitele sekce právní a konzulární Ministerstva zahraničních věcí JUDr. Luboše Nového, po vyslechnutí zpravodajské zprávy posl. Stanislava Fischera a po rozpravě s c h v a l u j e stanovisko, které je přílohou tohoto usnesení. Jaroslav Lobkowicz v. r. Stanislav Fischer v. r. Pavel Svoboda v. r. ověřovatel výboru zpravodaj výboru předseda výboru 1
Příloha k usnesení č. 324 DOKUMENT 5370/06 ZPRÁVA KOMISE Zpráva Komise Radě o uplatňování zásady vzájemnosti ve věci bezvízového styku s některými třetími zeměmi v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, a jakož i seznam třetích zemí, jejichž stání příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni ve věci mechanismu vzájemnosti KOM(2006) 3 v konečném znění, kód Rady 5370/06 Právní základ: Dokument informační povahy. Datum zaslání Radě EU: 10. 1. 2006 Datum zaslání Poslanecké sněmovně prostřednictvím VEZ: 18. 1. 2006 Datum projednání ve VEZ: 17. 5. 2006 Procedura: Předběžné stanovisko vlády (dle 109a odst. 1 jednacího řádu PS): Datované dnem 14. 3. 2006, doručené do výboru pro evropské záležitosti dne 30. 3. 2006 prostřednictvím systému ISAP. Hodnocení z hlediska principu subsidiarity: Návrh je v souladu s principem subsidiarity. Odůvodnění a předmět: Předkládaný dokument č. 5370/06, vypracovaný ve formě zprávy Komise Radě o uplatňování zásady vzájemnosti ve věci bezvízového styku s některými třetími zeměmi (v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, a jakož i seznam třetích zemí, jejichž stání příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni ve věci mechanismu vzájemnosti), informuje o stavu vyjednávání s třetími státy na základě nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001. Toto nařízení předkládá mimo jiné seznam třetích 1
zemí, jejichž státní příslušníci mají vízovou povinnost před vstupem na území Evropské unie, a zemí, jejichž státní příslušníci tuto povinnost nemají 1. Obsah a dopad: Na základě nařízení č. 851/2005 2 měly členské státy Komisi ohlásit třetí země, které nesplňují zásadu reciprocity, pokud jde o vízové vztahy. Zpráva, která je nyní Komisí předkládána, Radě nedoporučuje žádná konkrétní opatření, pouze se snaží informovat o stavu vyjednávání. Zpráva je rozdělena do tří skupin podle dosažených výsledků. V první skupině jsou uvedeny státy, kde došlo k dosažení vízové reciprocity, a druhá skupina zahrnuje státy, které se v blízké době mají do první skupiny zařadit. Ke třetí skupině států se upírá největší pozornost, protože je politicky i mediálně skupinou nejsledovanější. Jedná se o USA, Kanadu a Austrálii. Z hodnocení Komise je zřejmá vyjednávací síla těchto zemí a pozice Komise, upřednostňující další vyjednávání před zaváděním recipročních opatření, tomu odpovídá. Odůvodnění, které zmíněné státy k dotazované vízové nereciprocitě uvedly, jsou Komisí hodnoceny jako v zásadě akceptovatelné. Nicméně se věří, že se během následujících jednání tyto státy budou vízové reciprocitě přibližovat. Austrálie zdůraznila sice zatím ne všem členským státům přístupný, ale zato výhodnější režim ETA (Electronic Travel Authority), který funguje na bázi okamžité odpovědi po zadání vstupní informace do databáze osob a cestovních dokladů. Osoba tak hned po zadání informace do systému ví, zda bude na australské území vpuštěna. Naproti tomu systém evisa, kterému zatím podléhají všechny nové členské státy, funguje na základě hodnocení postoupených informací o žadateli. Za vývoj v jednáních s Austrálií je považováno například zrušení (od 1. listopadu 2005) tranzitního víza, či snadnější udělování víz v rámci systému evisa. Současným cílem Komise v jednání s Austrálií je zapojení členských států, které dnes spadají pod systém evisa, do systému ETA. Třebaže je ETA taktéž vízovým systémem, tento systém je co do vyřizování pro žadatele rychlý a nenáročný. V případě USA je situace obdobná, především pak pokud jde o odlišení nových členských států. Deset nových členských států podléhá ve vztahu k USA vízové povinnosti. Podmínky účasti v programu bezvízového styku s USA stanovují zákony USA a Kongres USA má možnost další státy do tohoto programu zařadit. Deset nových členských států však zatím nebylo zařazeno ani do tohoto programu, a proto je také cíl bezvízového styku s USA považován Komisí za střednědobý, nikoli krátkodobý. Jediným oprávněným navrhovatelem do bezvízového programu (US Visa Waiver Programme) je sice Kongres USA, ale jako pozitivní je možné hodnotit fakt, že se k tématu vyjadřují i orgány zahrnuté do vízového procesu, stejně jako např. prezident Bush. Tito se vyjadřují pro co nejvhodnější přeformulování podmínek směrem k dřívějšímu začlenění i dalších členských států EU do zmíněného programu. Je zřejmé, že i přes společnou vízovou politiku Společenství přetrvává její národní charakter. Důkazem může být snaha o individuální národní tlak, který vposlední době Česká republika na USA vytváří ve snaze o odstranění vízové povinnosti pro naše občany. Česká republika by pravděpodobně bezvízový styk s USA přivítala i přes skutečnost, že jiné z členských států zatím tuto možnost nezískají. Princip solidarity a vízové reciprocity je tímto relativizován. Kromě toho má jakékoli reciproční opatření i své vedlejší dopady, 1 Nařízení Rady (ES) č. 539/2001, příloha I a II v platném znění. 2 Nařízení ze dne 2. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001. 2
primárně ekonomické. Navíc se nacházíme v situaci, kdy i ostatním z členských států, které dnes mají s USA bezvízový styk, nadchází doba přehodnocování. Pro skupinu dvaceti sedmi států, které dnes užívají bezvízový styk s USA a které chtějí tento stav zachovat, vznikla povinnost nové úpravy cestovních dokladů (zásadními změnami cestovních dokladů má být například zavedení biometrických údajů). Větší politický tlak ze strany do této skupiny náležejících členských států na USA je proto možné vyloučit. Zásadní pro vývoj v této oblasti bude spolupráce s USA a samozřejmě vývoj v nových členských státech. Kanada hodnotí jednotlivé členské státy dle odlišných kritérií, které se snaží nastavit dle situací v jednotlivých členských státech. Způsob, jakým Kanada hodnotí jednotlivé státy, které se u ní dožadují bezvízového styku, je považován za málo průhledný a nedostatečně předvídatelný, a proto se právě tímto směrem ubírají snahy Komise o zlepšení situace; s cílem ujasnit konkrétní podmínky a pravidla hodnocení a schvalování členských států jako bezvízových partnerů. Nařízení, které je základem pro zavádění vzájemnosti a zásady solidarity do vízového styku mezi členskými státy EU a třetími zeměmi, je i po svých změnách spíše politickou deklarací. Není proto pravděpodobné, že se dočkáme razantních kroků ze strany Komise, například ve formě demonstrativního znovuzavedení vízové politiky svýše uvedenými státy. Návrh znovuzavedení vízové povinnosti pro státní příslušníky třetí země, která zatím neumožnila bezvízový styk všem členským státům k tomuto datu, je prostředkem možným, ale již vzhledem k výše zmíněným souvislostem zůstává tato alternativa spíše možností teoretickou. Mimochodem sama Komise se v tomto smyslu vyjádřila v závěrečné části své zprávy. Do konce června plánuje v souladu s čl. 1 odst. 5 nařízení 539/2001 ve znění nařízení 851/2005 druhou monitorující zprávu. Komise usuzuje, že s ohledem na pokrok dosažený s našimi partnery, byť různým tempem, není v této fázi zapotřebí doprovodit tuto zprávu předlohou opatření tak, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 4 písm. c) nařízení 539/2001 ve znění nařízení 851/2005. Předpokládaný harmonogram projednávání v orgánech EU: Podle nařízení Rady (ES) č. 851/2005 má v tomto případě (pokud kterákoli třetí země uvedená na seznamu v příloze II 3 nebude nadále uplatňovat vůči kterémukoli členskému státu zásadu vzájemnosti, pokud jde o osvobození od vízové povinnosti) Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o takovémto neuplatňování vzájemnosti do 1. července každého sudého roku a v případě potřeby předloží vhodné návrhy k řešení této situace. Závěr: Výbor pro evropské záležitosti 1. b e r e n a v ě d o m í Zprávu Komise Radě o uplatňování zásady vzájemnosti ve věci bezvízového styku s některými třetími zeměmi v souladu s článkem 2 nařízení Rady (ES) č. 851/2005 ze dne 2. června 2005; 3 Nařízení Rady (ES) č. 539/2001, příloha II v platném znění. 3
2. k o n s t a t u j e, že v uplatňování této zásady již bylo dosaženo kladných výsledků zejména ve vztahu k zemím Latinské Ameriky, zatímco v případě některých asijských států nereciprocita přetrvává, ale její řešení se blíží; 3. z d ů r a z ň u j e, že v oblasti vízové politiky přetrvává nerovnoprávný vztah především mezi většinou nových členských zemí EU a na druhé straně USA, Kanadou a Austrálií, přičemž zpráva EK neobsahuje žádná konkrétní doporučení recipročních opatření vůči těmto třem státům; 4. p o d p o r u j e veškeré kroky a opatření MZV a vlády ČR směřující k nápravě této nepřijatelné situace; 5. d o p o r u č u j e, aby ČR po zveřejnění druhé monitorovací zprávy EK v červnu 2006 v případě, že se ani bezprostředně potom situace nezmění, iniciovala bezodkladnou aplikaci opatření, které Komisi dává Nařízení Rady (ES) č. 539/2001, v platném znění, tedy zavedení reciproční vízové povinnosti; 6. ž á d á MZV o průběžné informace o vývoji jednání mezi zúčastněnými stranami a dosažených výsledcích. Jaroslav Lobkowicz v. r. Stanislav Fischer v. r. Pavel Svoboda v. r. ověřovatel výboru zpravodaj výboru předseda výboru 4