Kronika MĚSTA Kamenice nad Lipou 1995

Kronika MĚSTA Kamenice nad Lipou 1995

1995 KRONIKA MÁ... LISTŮ SLOVY...... podpis starosty... podpis tajemníka Vypracoval: Miloslav Němeček Kamenice nad Lipou 103 2(46)

Letošní rok nám připomene dvě významná výročí českého kronikářství. Na základě bavorských zkušeností vydal v roce 1835 (160 let) nejvyšší purkrabí České země hrabě Karel Chotek přísné nařízení o psaní pamětních knih obecních. Jsou však zachovány důkazy, že již před tímto nařízením byly obecné kroniky dosti rozšířeny a napomáhaly k zrovnoprávnění českého národa v monarchii Habsburků. Vytvořila se tak mnohaletá tradice a na toto bezesporu záslužné dílo navázala Československá republika. První prezident T.G.Masaryk podepsal v roce 1920 (75 let) zákon č. 80 o povinném psaní kronik a pamětních knih obecních. Tento zákon nebyl nikdy zrušen. Po 2. světové válce převzala péči nad kronikami muzea. V období let 1990 a 1991 se metodická péče o kroniky vrací do obecních úřadů, které mají tuto povinnost ze zákona. Kronikářství je nezastupitelným zdrojem informací o minulém a současném životě obcí a tím i celého národa. Vědomi si této skutečnosti nařídili němečtí okupanti už v roce 1940 odevzdání obecních kronik a v létech totality se "zařídilo" popisování "oslavných" událostí nejen v celostátním, ale i mezinárodním měřítku. Prostě, ale důkladně zařízené odvádění pozornosti. Protože život přináší jakoukoliv událost jako jediný fakt, je morální povinností kronikáře tuto záležitost popsat tak, jak se stala, bez ohledu na názory kohokoliv. 3(46)

100 let školy Je nutné předeslat, že vzpomínkové slavnosti stoletého výročí se týkaly dostavby a otevření jedné části budovy a zřízení měšťanské školy v ní. Do nově postavené budovy se přestěhovala i obecná škola ze "starého hejtmanství", kterou tam zřídil v roce 1822 hrabě Rej. Na této budově (na jižní části u kostela) je dosud umístěn Rejův železný znak. Měšťanská škola byla zřízena v Kamenici nad Lipou až v roce 1895, na rozdíl od jiných městeček v okolí, (v pozdější době s menším významem) kde byly měšťanky už dříve. Zejména musíme připomenout město Počátky, odkud přišel do Kamenice n.l. učitel Jakub Alois Jindra a stal se u nás v létech 1895-1908 prvním ředitelem spojených kamenických škol. Škola obecná a měšťanka se pak dostaly pod jednu střechu. Protože některé třídy byly určené pro chlapce, jiné pro děvčata, byla budova rozdělena na školu chlapeckou a dívčí od první obecné do třetí, později čtvrté měšťanky. Do chlapecké školy se vcházelo levými vraty, do dívčí vchodem blíže městu. Toto dělení bylo až do škol roku 1941-42, kdy vedle čtvrté třídy označené písmenem A (pro dívky) a B (pro chlapce) přibyla ještě jedna, označená jako "smíšená" se třemi /!/ třídními učiteli - Fr. Sadílkem, Jar. Nechvátalem a Jos. Rypáčkem. I když to byl značně silný ročník, toto "oddělení" smíšené třídy nebylo vybráno, jak to v pozdějších létech bylo zvykem, podle abecedy. Jsou zde totiž jména začínající písmeny B a D, ale i N a P. Později tyto třídy, které se nazývaly "smíšenými", byly přejmenovány na kurzy s dalším významem. Ať byli žáci pro tuto třídu vybráni podle jakýchkoliv kritérií, faktem zůstává, že to byly jakési zkušební testy pro učitele. Osvědčilo se. Chlapci a děvčata se začali vyučovat společně a to nejen na měšťance, ale i na obecné. Původní část budovy pro chlapce obsadila škola obecná, druhou dívčí - měšťanka. Školní rok 1941-42 znamenal i významný zvrat, protože byly zřízeny čtvrté ročníky měšťanek s povinnou docházkou. Ředitelé škol v budově, která se letos dožívá jednoho sta let. Chlapecké třídy 1895-1908 Jakub Alois Jindra 1908-1913 Tomáš Peterka 1913-1934 Václav Škorpík 1934-1939 František Doutlík 1939-1945 Antonín Klátil Dívčí třídy vedli ředitelé 1902-1906 Vojtěch Skýre 1906-1908 Karolina Křiklánová 1908-1910 Konrád Pospíšil 1910-1927 Alois Dráb 1927-1939 Božena Pauerová 1939-1945 František Kouřimský 4(46)

Od roku 1945 ustanoven jeden ředitel 1945-1948 František Kouřimský 1948-1951 Josef Mikš 1951-1958 opět František Kouřimský 1958-1960 Miroslav Hladílek 1960-1970 Vladislav Vacek 1970-1984 Stanislav Matějek 1984-1990 Jana Kodešová 1990 - dosud Věra Sadílková Počty žáků, kteří vycházeli v průběhu prvních padesáti let Okolní vesnice měly své jedno - i dvoutřídní školy, postavené a otevřené v průběhu let do zřízení Protektorátu. Jejich žáci po uzákonění povinné školní docházky prodloužené o tři, později čtyři třídy 2. stupně, docházeli do Měšťanské školy v Kamenici nad Lipou. Doslova docházeli, protože pravidelné autobusové spojení začalo až několik let po válce. Vlakového spojení mohly použít děti jenom ze Včelničky a z poloviční cesty z Bohdalína. Vlak byl dán do provozu v roce 1906. Zastávka Rodinov mohla sloužit dětem z osady Rachačky teprve od roku 1955. Chodívalo se tedy z Pravíkova, Antonky, Pelce, a Častrova, Vlásenice, Lhoty, Rodinova, Gabrielky, Vodné (Rachačky, Kutlov) Včelničky, Březí, Bohdalína, Mirotína, Nové Vsi, Dráchova a Těmic, Babína s Markvarcem. - Označené vesnice měly vlastní obecné školy. Ve školním roce 1902-03 poprvé vycházejí z měšťanky ve své samostatné třídě i děvčata. Protože tehdejší měšťanské školy zahrnovaly tři ročníky, započala pro ně výuka na této škole až v roce 1900-01. Některé ročníky, zejména z předělu století a jeho počátku, se zdají být počtem žáků dosti malé. Nesmíme však zapomínat, že žáci t této doby pocházeli pouze z Kamenice nad Lipou. - Naproti tomu l. ročník 1895 zaznamenal největší počet žáků. To svědčí o tom, že byl sestaven ze dvou, nebo i tří věkových ročníků. Někteří chlapci se učili u svých otců řemeslům, pomáhali v zemědělství a vrátili se do školy. rovněž i obecní zastupitelstvo mělo nemalý zájem o co největší naplnění nově zřízené školy. To se zdá jako nejpravděpodobnější vysvětlení. Žáci, kteří byli zapsáni v roce 1895 a docházku dokončili ve škol. roce 1897-98 45 chlapců 1898-99 18 ch. 1899-1900 17 ch. 1900-01 14 ch. 1901-02 15 ch. 1902-03 16 ch. 26 děvčat 1903-04 15 ch. nebyl obsazen minulý ročník 1904-05 20 ch. 20 d. 1905-06 23 ch. 15 d. 1906-07 18 ch. 12 d. 1907-08 18 ch. 9 d. 1908-09 16 ch. 14 d. 5(46)

1909-10 20 ch. 13 d. 1910-11 28 ch. 21 d. 1911-12 19 ch. 24 d. 1912-13 22 ch 22 d. 1913-14 21 ch. 29 d. 1914-15 21 ch. 27 d. 1915-16 20 ch. 33 d. 1916-17 20 ch. 30 d. 1917-18 16 ch. 30 d. 1918-19 22 ch. 26 d. 1919-20 37 ch. 36 d. 1920-21 40 ch. 30 d. 1921-22 44 ch. 37 d. 1922-23 25 ch. 25 d. 1923-24 30 ch. 31 d. 1924-25 28 ch. 32 d. 1925-26 24 ch. 27 d. 1926-27 34 ch. 34 d. 1927-28 34 ch. 24 d. 1928-29 30 ch. 25 d. 1929-30 34 ch. 20 d. 1930-31 28 ch. 24 d. 1931-32 26 ch. 15 d. 1932-33 34 ch. 27 d. 1933-34 30 ch. 27 d. 1934-35 34 ch. 34 d. 1935-36 45 ch. 34 d. 1936-37 36 ch. 31 d. 1937-38 36 ch. 38 d. 1938-39 31 chlapců 35 dívek 1939-40 34 ch. 24 d. 1940-41 31 ch. 26 d. V roce 1941 byl na měšťanské škole zřízen IV. ročník a většina žáků, zejména z města, do něho přešla. I tím se dá do jisté míry vysvětlit vznik tzv. smíšené třídy. 1941-42 22 ch. 32 d. 54 smíšená 1942-43 38 ch. 30 d. 43 kurz 1943-44 třída A 19 třída B 51 třída C 47 1944-45 třída A 51 třída B 48 Doba válečná a co po ní následovalo Budova naší školy sloužila od roku 1944 do ukončení II. světové války jako kasárna bojovému praporu 6(46)

vermachtu a SS. Z toho důvodu byly všechny učební prostory uvolněny a jednotlivé třídy přemístěny do různých prostor. Vyučovalo se na směny na radnici, na děkanství, v budově školky a pod. V prvních mírových měsících školního vyučování a samozřejmě o prázdninách, se věnovalo mnoho úsilí a času na opravy, úklid, rekonstrukce. Budova byla zčásti i podminována, odstranění munice provedli pyrotechnici voj. posádky z J. Hradce. Ve třídách byly umístěny portréty prezidenta - Osvoboditele Tomáše Gyarigua Masaryka a prezidenta - Budovatele dr. Edvarda Beneše. Do školních lavic se nevrátili žáci židovského původu, kteří byli i se svými rodiči transportováni do koncentračního tábora Osvětim a zahubeni v plynových komorách. Od září 1945 byl žáky, za přispění některých členů učitelského sboru (např. Marie Tomasové) vydáván časopis, jakýsi občasník, s případným názvem "Škola po bouři". Bohužel, čtenáři se dočkali jenom několika čísel. Po ukončení školního roku 1948-49 bylo přikročeno k vytvoření tzv. jednotného školství. Zřizovatelem bylo Ministerstvo školství a osvěty, v čele s prof. Zdeňkem Nejedlým. Co to v praxi znamenalo? Latinská a klasická gymnázia po odmaturování posledních ročníků byla zrušena (J. Hradec, Pelhřimov) a ostatní studenti se stali žáky Měšťanských škol. Zlikvidovaly se velmi účinné odrazové můstky na vysoké školy, zmizely tak důležité zkoušky dospělosti - maturity. Ty měly být nahrazeny ve školním roce 1949-50 zkouškami před komisemi, z poloviny sestavenými z tehdejších politických činitelů v regionu. Žáci neskrývali obdiv nad znalostmi gymnazistů, i když kamenická měšťanka vůbec nepatřila mezi zanedbané poválečné školy, co se týče učitelského sboru. Náhle byl celostátně patrný propastný rozdíl mezi školou, která připravovala studenty do poslucháren, a žáky školy, která poskytovala vzdělání budoucím řemeslníkům, zemědělcům, obchodníkům a dělníkům. Staří profesoři byli penzionováni a pomalu se uzavíral kruh. Vždyť i profesor nebo asistent na vysoké škole musel být někdy a někde studentem. A tento student byl náhle degradován na žáka. O částečnou nápravu se pokoušeli "tvůrci reformy" od 1. září 1954, kdy byla v Kamenici nad Lipou zřízena jedenáctiletá střední škola. Trvala do roku 1959, po ní dvanáctiletá střední škola měla svou existenci ještě kratší, jenom do roku 1961. Pak si roky své existence prodloužila SVVŠ (střední všeobecně vzdělávací škola). Byla zde od roku 1961 do roku 1970. Gymnázium bylo v Kamenici nad Lipou zřízeno v roce 1970 a končilo zde v roce 1978. Poslední údaje poskytla prof. Helena Palcová, učitelka této školy. (almanach str. 36.) Dalším neblahým následkem reorganizace nižšího školství bylo i to, že zrušili obecné školy na vesnicích. Za dlouhá desetiletí se osvědčily a tohle byl skok do neznáma. Děti mívaly školu v místě bydliště. Nyní nastávalo trmácení do vzdálenějších míst (a někdy hodně vzdálených), právě těch nejmenších. Není fráze to, že místní kantor měl pro své spoluobčany nedocenitelný význam při plnění různých mimoškolních úkonů (knihovna, ochotnické divadlo, nácvik s muzikanty, vyřizování obecní agendy apod.). Spojení rodiny se školou bylo každodenní a neformální. Hospodáři se se svým panem řídícím (byl mnohdy i jejich učitelem) vídali velmi často, a tak mohli společnou dohodou všelicos zvládnout a lecčemu předejít. Je nutné si přiznat, že autorita učitele, a týká se to i těch ve městech, byla proti současnosti nesrovnatelně vysoká. To bylo podporováno tehdejším společenským zřízením. Později inteligence dobrovolně sehnula své hlavy, aby mohla být označena jako "pracující" a zahrnuta (jako poslední) do protěžovaného pokrokového trojlístku s dělníky (čti: proletáře) a rolníky (čti: chalupníky). Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1989 lidé dostali demokracii téměř zadarmo a nevědí, co s ní. Určité skupiny se zviditelňují stávkami, i když by na sebe měly upozornit jinak. Bohužel, učitelé se letos rozhodli také stávkovat za zvýšení svých platů. Ty měly být upraveny od začátku prázdnin a když ne, od 1. září stávka. Bohudík z toho sešlo. 7(46)

Vlastní oslavy 100. výročí od postavení školy se skládaly ze dvou částí. Před koncem školního roku, v neděli 18. června, to byla slavnost dětská. Před školou se řadil průvod všech 24 tříd, hrála jim k tomu dechová hudba Základní umělecké školy. Každá třída se nějak představila. Byly tam postavy z pohádek, hodně čarodějnic, postavy z řecké historie, kovbojové, převlek za mateřskou školu, mažoretky a další. Po průchodu městem zaplnily děti a přihlížející náměstí. Zde byly připraveny různé hry a soutěže, často i netradiční, děti se mohly povozit na poníku, k poslechu opět hrála dechová hudba ZUŠ. A prodával se také almanach sestavený z žákovských prací. Počasí oslavám nepřálo, průvod zmokl, i v dalším průběhu stále hrozil déšť. Hlavní část oslav se odehrála ve dnech 15. - 17. září 1995. pátek 15. září 17.30 hod. Zahájení oslav v kulturním domě. Mimořádné představení divadla Sládci. Neformální setkání učitelů a žáků. sobota 16. září 8.00 hod. Kamenické trhy 9.00 hod. Otevření školy k prohlídce 10.00 hod. Setkání bývalých a současných kamenických 14.00 hod. Setkání za školou. Vystoupí: Dechovka KD, Kamenička, Chmelařinka, 19.30 hod. Slavnostní večer Oficiální i společenská část v KD-hraje Generace neděle 17. září 9.15 hod. Slavnostní mše v kostele Všech svatých Vstup na účastnickou stužku Kč 30,- Výtěžek na nadaci ZŠ. V pátek 15. září od rána mrholilo, byl smutný podzimní den. V kulturním domě započaly oslavy stoletého výročí školy. Po repríze hry K.J.Erbena "Sládci", provedené skupinou kamenických ochotníků, přišly na řadu vzpomínky na neformální besedě bývalých žáků a jejich učitelů. Přišli si popovídat hudební skladatel Miloš Vacek, spisovatelka Helena Longinová a také, asi nejstarší bývalý žák zdejší školy Jaroslav Šmíd, v doprovodu svého bratra. Počasí při odchodu z KD neslibovalo pro příští den nic dobrého, ale náladu to většině nepokazilo. V sobotu, v ranních hodinách vítaly návštěvníky před školou obě dechové hudby: dospělých muzikantů a kapela žáků Základní umělecké školy. Paní ředitelka Věra Sadílková několika slovy všechny přivítala a otevřela vrata staré budovy - oslavenkyně. Bylo to v místech, kudy se původně vcházelo do dívčí školy, později do měšťanky. Lidé vcházejí a pojednou umlkl hlasitý hovor a hluk. Co se to tak podivného stalo? Vždyť už většina z nás dlouhá desetiletí není pod pátravým a bedlivým pohledem svých učitelů, co s námi udělala ta setmělá krátká chodba se strmým schodištěm a "lítačkami" nad ním? Kouzlo starých chrámů a svatyň. Vlevo vchod do staré tělocvičny. V nové je uspořádána výstavka o historii školy, žactva a učitelského sboru. Bylo si co připomínat, na co se dívat. Vše obdivovali i životní partneři bývalých žáků, kteří s nimi přijeli na návštěvu. S touto školou nemají nic společného, jenom svého druha, tady "modelovaného". Jiné skupiny chvátaly po schodišti do "svých" tříd. Chvátaly, ale přece jenom každý poctivě našlapoval na jednotlivý schod a "nebral" to po dvou a po třech, jako před léty. Copak, copak, že bychom to nebyli ani my? 8(46)

Ve sborovně nové školy se sešli naši učitelé s prokvetlými vlasy, někteří už přikrčeni pod tíhou let, ale s rozzářenýma očima, když v někom poznali svého bývalého žáka, také už prošedivělého a v paměti dávna ztraceného. Z tohoto shromáždění jsem si přinesl list s několika podpisy nejstarších kantorů. Je umístěn v této kronice. Zde také předal hudební skladatel Miloš Vacek, bývalý žák naší školy, magnetofonové pásky se dvěma svými díly. Ve 14.00 hodin začal v kulturním domě zábavný program. Mnozí ho shlédli celý, jiní návštěvníci se šli rozhlédnout po Kamenici. Kdo tady nebyl delší dobu, musel uznat, že se mnoho změnilo, a co nestačil navštívit, dozvěděl se od svých známých. V neděli 17. září byla v kostele Všech svatých sloužena mše svatá, kterou celebroval páter Pavel Šimák a kázal MUDr. Jaroslav Kašparů, římskokatolický diákon. Oba jsou bývalými žáky naší školy. Tak skončily oslavy zřízení měšťanky v našem městě, postavení a otevření budovy (celá byla zprovozněna až v roce 1896), které jsme si už nyní zvykli říkat "stará škola". V tomto označení není nic hanlivého, jako není nic pošetilého hovořit o délce doby jakékoliv tradice. A naše škola mezi takové "znamenité" bezesporu patří. 9(46)

Podskalák (a nejen on) měl návštěvu Jedna část národní kultury - folklór, je vytvořen nejen mentalitou lidí v tom kterém regionu, ale i celkovým životním prostředím. Proto v něm shledáváme tolik odlišností. Přijel k nám z dalekého Holandska, z města Waddinxveenu taneční soubor Veselka. Hostitelem byl náš taneční soubor Podskalák. Kameničtí se mohli seznámit s něčím, co dosud neznali. Holandsko, bohatá rovinatá země tulipánů, větrných mlýnů a dřeváčků, lidí dobře živených produkty zdravé přírody - na druhé straně Českomoravská vysočina "země zamyšlená" s lidmi šetrnými i veselými, kraj kopcovitý a chudý. Holanďané byli u památné lípy v zámecké zahradě, byli v kostele, navštívili sklárnu pana Rückla a byli přijati na radnici starostou Ing. Pavlem Sadílkem. Uvítal je chlebem a solí a děti z tanečního souboru předvedly, co je jejich rodiče z Podskaláka naučili. A jak to při každé podobné návštěvě bývá, chtěli jsme znát dojmy z pobytu v našem městě. Tlumočnice pí. Věra Zámečníková překládala. Členové holandského souboru byli prý přímo šokováni tím, kolik mužů je v Podskaláku. S úžasem přihlíželi téměř profesionálnímu vystoupení souboru. Obdivovali naše kroje s jejich pečlivou výzdobou a co je nejvíc zaujalo, bylo veliké přátelství v souboru a vstřícnost všech členů. Máme tedy i v Kamenici přece jenom seskupení lidí s hezkými zájmy, báječnou povahou a snahou co nejdéle se udržet. Proto mají tak dobrou uměleckou úroveň. 10(46)

Otevření nové čerpací stanice pohonných hmot V pátek 2. června byla za velké účasti zvědavých slavnostně otevřena čerpací stanice pohonných hmot na výpadovce do Pelhřimova poblíž Heřmaně. Stanici, která si svou výstavností nikterak nezadá s nejmodernějšími, vybudoval jindřichohradecký podnikatel Karel Lutovský. Celá stavba je umístněna do terénu, o kterém se dříve nemohlo říkat, že by svým malebným uspořádáním zrovna lahodil očím. Stavba splňuje požadavky předpisů ochrany životního prostředí - má svou vlastní čistírnu odpadních vod. Stavba je bezpečná, umístněná v dostatečné vzdálenosti od jiných hospodářských a obytných objektů. Čerpadla jsou samoobslužná a vyjíždění na silnici je přehledné. Součástí stanice je prodejna doplňkového materiálu a také je možné se zde občerstvit. Až bude dokončen a otevřen obchvat Kamenice n.l., poblíž něhož stanice stojí, bude značně odlehčeno jiné, kterou vlastní Benzina a která je umístněna v blízkosti města. 11(46)

Restaurace na koupališti Veřejná obchodní společnost K.T.N. zahájila 29. dubna provoz na koupališti. V měsíci květnu a červnu je každé pondělí zavřeno, ostatní dny otevřeno od 16,00 do 22,00 hodin, s výjimkou víkendů, kdy se otvírá v 10,00 hodin a zavírá ve 23,00 hodin, v neděli ve 20,00 hodin. V červenci a v srpnu "modré" pondělky odpadly a hosté mohli služeb restaurace využít od 10,00 hodin do 22,00 hodin, v pátek a v soboru o hodinu déle, v neděli opět do 20,00 hodin. Rovněž bylo možné ubytování. Protože zřizovatelé a obsluha na stanovenou provozní dobu nekompromisně dbali, byl zde přímo vzorný pořádek. Pochybovači se svými neméně pochybnými názory typu: To vám zkrátí tržbu, opět neuspěli. 12(46)

Generální oprava kašny na Husově náměstí Historická kamenná kašna s vytesaným letopočtem 1688 se konečně dočkala zasloužené pozornosti po svém nepěkném poválečném osudu. Stávala kdysi na spodní části rozsáhlého nádvoří "panského dvora" (dnešní STS) mezi čtyřmi lípami. V pozdějších létech byla nefunkční. Na předělu let 1947-1948 byla v prostorách "panského dvora" zřízena Strojní traktorová stanice. Stromy na nádvoří vykáceny, středový sloup kašny, ukončený pěknou kamennou mísou, odstraněn a naštěstí položen hned vedle. Nešlo o uchování historické památky, ale o stavební materiál ke zbudování vykládací rampy. Po zahrnutí měla STS rampu a Kamenice n.l. o jednu kašnu méně. V šedesátých létech byla z Husova náměstí odstraněna kovová kašna, nyní už značně poškozená stářím. Byla zhotovena ze železných plátů snýtovaných k sobě, vytvářely nádobu o průměru 5x5 m a hlubokou 1,80 m. Z venkovní strany byla kašna obezděna až k obrubníku. Čím ji nahradit? Kašnou ze dvora traktorové stanice. Největší zásluhu na vykopání kamenné kašny z rampy STS měl Jaroslav Filsak, zaměstnanec tohoto podniku a člen školské a kulturní komise MNV, a také ti, kteří s ním v STS v té době pracovali. Nápad znovu instalovat kamennou kašnu do historické části města byl velmi dobrý a záslužný. Kašna byla tedy umístněna na místo kašny železné a letošního roku se dočkala větší opravy. Práci provedla l. Kamenická stavební společnost. Přibrala si k tomu ještě rekonstrukci povrchu vozovky na tomto náměstí. Obojí bylo provedeno v květnu a červnu. 13(46)

V sále Kulturního domu - "Večer jubilantů" Velmi pěkný umělecký zážitek připravil Kulturní dům ve spolupráci s pěveckým sborem "Lípa", recitátory a několika hudebníky, s příznačným názvem: "Večer hudby a poezie kamenických autorů a jubilantů". Průvodní slovo měl PhDr. Josef Bílek CSc., na jehož popud se večer uskutečnil a který s Václavem Marelem sestavil program. Verše kamenické spisovatelky, básnířky a zakladatelky dětského dramatického souboru "Lipka" Jarmily Hanzálkové k jejím nedožitým 85. narozeninám (zemřela v r. 1992) přednesli Helena Palcová Milan Pauk. Další oslavenec (85 let) - nejstarší dosud výkonný kamenický muzikant, houslista Jaromír Vodička zahrál tři skladby pro housle a klavír od Vít. Nováka, Ant. Dvořáka a Václ. Marela. Letošní rok si Kamenice nad Lipou připomíná 125. výročí narození významného rodáka Vítězslava Nováka. Také několik jeho drobných skladeb a písní zaznělo tento večer. Bohužel v jeho bohaté tvorbě se nenajde ani jediná věnovaná rodnému městu. V hudebním programu účinkovali: houslista Jaromír Vodička, Jana Kořínková - klarinet, Eva Chýnová a Václav Marel - klavír. 14(46)

Oprava Havlíčkovy ulice Od konce dubna až do počátku června provedla firma Mareček z Jindř. Hradce podle projektu zpracovaného projektanty a.s. Strabag předláždění Havlíčkovy ulice, včetně oprav chodníků. Ulice je po generálce zařazena do pěší zóny - na jejím konci u ulice Palackého jsou umístěny dva velké dřevěné truhlíky se zelení, takže je pro auta neprůjezdná. Náklad na projekt byl 16,5 tis, na vlastní stavbu 409 tis. Nová podnikatelská firma Z celé republiky sem přijíždějí zájemci a zákazníci pro náhradní díly na dojicí soupravy. Firma měla své technické provozovny v Pelhřimově a sklady v Jarošově nad Nežárkou. Bylo to značně nevýhodné pro zákazníky a samozřejmě i pro majitele firmy, kterými jsou Jiří Kohout a Karel Kněžínek. Proto obě místa zrušili a vše se přemístilo do objektů bývalého Okresního stavebního podniku v našem městě. Areál zmenšený o část, která byla vrácena v restituci, tato firma koupila ve veřejné dražbě. Zdá se, že smysl pro vtipné řešení čehokoliv, tolik nezbytné pro podnikání, oba mladí majitelé firmy mají. Přesvědčuje nás o tom i poutač umístěný u vchodu: Název firmy: J. S. K., což znamená Jistotu - Spokojenost - Kvalitu, ale také prozaičtější připomenutí obou mozků firmy: Jirka S Karlem 15(46)

Zajímavosti 1. "Zpravodaj" zavedl zajímavou rubriku dokumentovanou fotografiemi s příznačným názvem: co se mi v Kamenici líbí a nelíbí... Vzbudila zaslouženou pozornost a ve značné míře i nápravu, i když mnohému pokazila náladu. 2. Městské zastupitelstvo ve svém zasedání 9. března rozhodlo, že svoz domovního odpadu bude provádět jindřichohradecká firma Tesco, spol. s r.o. Tato služba byla zavedena od června letošního roku vždy v úterý a zbytek ve středu. Také byl zaveden známkový způsob úhrady pro občany a organizace. Známky jsou jednorázové i celoroční, prodávané na Městs. úřadě. Pro úplnost: 1. srpna 1991 nabyl účinnosti zákon o odpadech s nařízením, aby od počátku příštího roku byla vedená přesná evidence odpadů v jednotlivých regionech. Skládka Štičí rok Uloženo 1992 3005 t 1993 3089 t 1994 2823 t 1995 1122 t 31.3. byla skládka Štičí pro komunální odpad uzavřena a v měsíci červnu téhož roku byl dán souhlas k provozu skládky pro vybrané inertní odpadky kategorie "O". V následujících dvou měsících (duben, květen) zajišťuje svoz odpadu Kuka vůz MěÚ, ale odpad je odvážen do J. Hradce. Od června dochází k zásadní změně, jak je uvedeno v prvním odstavci. V následujících měsících je skládka Štičí upravována. Na srovnaný materiál je navezeno cca 5000m 3 zeminy ze stavby obchvatu města a pozemek je upraven pro odtok dešťové vody. 3. "Topolová ulice" přišla o své topoly. Byly pokáceny. Svými kořeny narušovaly přilehlou vozovku a pronikaly základovým zdivem do sklepů domů na druhé straně ulice. Obyvatelé domů v této ulici si na tento stav několik let stěžovali, čím dál důrazněji. Hledalo se řešení, jedním bylo i vybudování podzemní betonové clony, která by průniku kořenů zamezila. Protože však toto by bylo nákladné a podle posudku dendrologa byly stromy na konci své životnosti, přistoupil majitel - Dětský domov s ozdravovnou - k pokácení. 16(46)

O P U S Občanské sdružení OPUS v Kamenici nad Lipou uspořádalo 4. března v kulturním domě l. Dobročinný ples. Čistý výtěžek byl přidán k základním finančním prostředkům OPUSu. Protože v minulých dobách byly všechny taneční zábavy, včetně slavnostních plesů. výrazně ziskové, rozhodlo se představenstvo OPUSu rovněž políčit na Štěstěnu. Značně k tomu dopomohla nabídka muzikantů GENERACE - vedoucího kapely P.Nováka, Mgr. M. Hájka, J. Cimpla a Ing. A. Moravce, že by rádi přinesli sdružení užitek a kamenickým občanům pěkný zážitek tím, že bez nároků na honorář zahrají na plese. Povedlo se a zábava byla příjemná i pro střední generaci a hlavně, podpořila se dobrá věc. Klub kynologů Klub byl založen v roce 1986 a jeho prvními členy byli: V. Pauk, R. Schober, L. Košler, V. Skála a L. Ondřejka. V letošním roce má již klub 27 členů, kteří se scházejí 2x týdně, v zimním období 1x týdně. Věnují se individuálnímu výcviku. Hlavními cvičiteli v klubu jsou Dana Koubová pro mladé psy a Ladislav Košler z Těmic pro psy starší. Výcvik sleduje tato základní pravidla: štěňata se cvičí ve stáří od 2 až 3 měsíců hlavně návykové cviky, tak jako u lidských mláďat hravou formou. Od půl roku má pes zvládnout základní cviky a hlavně být poslušný. Za normálních podmínek v přírodě má pes rozpoznat a zachytit stopu starou 15 minut. Nejvyšším cílem výcviku je dosáhnout u psa naprosté poslušnosti a s ní spojené schopnosti hlídat cokoliv a kdekoliv. Do kamenického klubu jezdí cvičit kynologové z Pacova, Žirovnice a Pelhřimova a Kameničtí k nim. Je třeba připomenout, že majitelka psa Dana Koubová získala v roce 1990 na závodech v Kamenici nad Lipou 1. cenu. 17(46)

Přijela k nám pouť Tři týdny po Velikonocích je u nás první pouť. Letos připadla na 7. května a vyznačovala se dvěma odlišnostmi, které je nutno zaznamenat. Byla to dosud největší pouť od konce socialismu, ve kterém se takovéto slavnosti potlačovaly a likvidovaly. Stánky cukrářů, hračkářů i pouhých prodejců hraček, obchodníků s textilem, opánky i pantoflemi, perníkářů s různě velkými sladkými srdci a s různě velkými cenami bez srdce se rozložily od budovy závodní kuchyně kolem kulturního domu až na půl cesty k nádraží. Stály po obou stranách ulice. Na prostranství u kulturního domu se rozložily pouťové atrakce všeho druhu. Klasické houpačky, kolotoče, střelnice i ty méně obvyklé jako jsou elektrická autíčka pro představy pilota F1, nebo v kruhu chodící tři osedlaní poníci pro splnění úplně jiných představ. - To byl svět dětí a jejich hrajících si otců. I dospělí si přišli na své. Scénka jako když vypadne z některého, dnes už obvyklého programu televize. Jednatřicetiletý muž z Kamenice nad Lipou ztropil výtržnost tím, že odcizeným nožem ohrožoval účastníky poutě. Vykřikoval, že chce peníze a snažil se dostat k pokladně jedné z atrakcí. A to je ta druhá odlišnost letošní jarní poutě. 18(46)

Jak je to s poštou? Jedna z impozantních staveb našeho města je budova pošty. S neuvěřitelnou trpělivostí, ale s velmi chatrným zevnějškem přežila budování socialismu. Když padající omítka ohrožovala návštěvníky a personál, přistavilo se ke vchodu jakési zastřešení z vlnitého plechu na čtyřech lešenářských trubkách. Sloužilo věrně a poctivě téměř 10 let a musíme přiznat, že nebyl zaznamenán ani jeden případ vážného ohrožení zdraví vstupujících a vycházejících návštěvníků. Budova čekala dál a občané také, i když se znechuceně odvraceli. Teprve loňského roku se začalo vážně uvažovat. Při dělení Spojů mezi Českou poštu a Telecom, připadla budova Telecomu. Pošta je tedy v nájmu a platí za užívané prostory. Záměry Telecomu: Připravit prostory pro digitální ústřednu v budově na dvoře a starou budovu pošty nabídnout k prodeji. Geniální rozhodnutí, neboť od roku 1907 byla pošta umístěna v této budově po přestěhování z Aneltova domu (Vondráčkův hostinec). Dvoupatrový dům dnešní pošty nechal v roce 1906 postavit Josef Kozel, zeť prvního poštmistra a hostinského a také starosty města a velitele hasičského sboru Františka Vyhnálka. Pošta byla v prvním patře. Jedná se tedy o historický objekt sloužící stejnému účelu téměř sto let. 5. ledna letošního roku proběhlo řízení za účasti oblastní správy Telecomu v Č.Budějovicích s rozhodnutím budovu opravit. Provoz České pošty byl po dobu oprav přemístěn do budovy zemědělského družstva (dříve Hospodářské družstvo). 19(46)

125. výročí narození hudebního skladatele Vítězslava Nováka Společnost V.Nováka v našem městě uspořádala ve dnech 21. a 22. října oslavu na počest významného kamenického rodáka. Průběh slavnosti předkládám podle článku Františka Kameníka otištěného ve 12. čísle sedmnáctého ročníku Zpravodaje města Kamenice nad Lipou. "VI. Novákovské dny 1995 byly zahájeny přijetím hostů starostou města Ing. Pavlem Sadílkem na radnici. Ve 14,00 hodin se konalo odhalení busty Vítězslava Nováka před kamenickým zámkem. Slavnostní projev přednesl předseda společnosti Vítězslava Nováka prof. dr. Ilja Hurník, poté vystoupil v krátkém programu pěvecký sbor Lípa za řízení Václava Marela. Závěrečné slovo patřilo aktivnímu propagátoru Novákovy tvorby PhDr. Josefu Bílkovi, CSc. Busta je dílem sochaře Jana Kodeta. Pomník navrhl Ing. architekt Zdeněk Urbanec z Českých Budějovic a realizoval Ondřej Špaček z Prahy. Večerní slavnostní koncert z díla Vítězslava Nováka byl zahájen l. smyčcovým kvartetem G dur v podání Moravského kvarteta. V druhé skladbě večera - Klavírním kvintetu a moll dominoval virtuózní výkon klavíristky doc. Daniely Velebové v JAMU Brno. Vzpomínku Antonína Devátého na svého učitele V. Nováka přednesla Helena Palcová. Druhý den, v neděli, pokračovalo matiné uvedením dalších skladeb V. Nováka v podání brněnských studentek: zpěv Jaroslava Hýlová a Martina Kučavová za klavírního doprovodu Jarmily Příhodové. Verše Jarmily Hanzálkové jsme slyšeli v přednesu Milady Spálovské. K instrumentaci vokální tvorby přečetla svoji diplomovou práci Ludmila Peřinová. Závěrem dopoledního koncertu vyslechli posluchači klavírní cyklus Vzpomínky. Tento náročný klavírní part virtuosně přednesla mladá klavíristka Andrea Velebová. Závěrem možno říci, že VI. Novákovské dny 1995 v Kamenici nad Lipou se vydařily." Dodávám, že počet návštěvníků ani zdaleka nesplnil skromné očekávání pořadatelů. A tak člověka maně napadá, jestli je vždy nejvhodnější způsob, uměle vytvářet jakékoliv vztahy. Z vyprávění a vzpomínek mého otce a později i jiných pamětníků mohu směle prohlásit, že Mistr příliš velkou láskou ke Kamenici neoplýval. Ze svého dětství na ni jistě žádné vzpomínky neměl, pokud mezi ně nepočítáme stěhování Novákovy rodiny v jeho raném věku do blízkých Počátek, kde jeho otec pokračoval v lékařské praxi. Ani tam se dlouho nezdrželi a jen co chlapec vychodil obecnou školu, stěhovali se do Jindřichova Hradce. Otec pocházel z Kostelní Radouně z velmi starého selského rodu - písmáků. Matka se narodila a v mládí žila na Johance. Ani ona ve svém synovi nedovedla vzbudit vřelejší vztah k jeho i svému rodnému místu. Uvědomujeme-li si, že rodiče, a především oni, vytvářejí v dušičkách svých potomků lásku ke všemu a ke všem potom nám nezbývá, než se divit, proč se to nestalo i zde, v mysli jistě chápavého a bystrého chlapce. Už se asi nikdy nedozvíme, co všechno tomu předcházelo. Snad nechuť pana doktora se sžíti s kamenickými "specifickými" poměry a tím vznikla touha dostat se do Počátek, města, které právě v této době nechávalo v rozvoji a kultuře Kamenici nad Lipou daleko za sebou. Po úspěšné umělecké a pedagogické činnosti Vítězslava Nováka Kamenice záhy pochopila, že ignorace této osobnosti by byla krajně nevhodná. A tak se stalo, že během dlouhých let se díky našim otcům a nám samotným, objevila na Mistrově rodném domku pamětní deska (1). Muzeum zřídilo stálou expozici (2), městem prochází modrými tabulkami označená ulice VN (3) i škola dostala jméno po tomto velikánu (4). Před její budovou je také umístěna busta (5) zobrazující ušlechtilou tvář tohoto člověka. V roce 1983 zde vznikla i Společnost přátel VN (6) a v rodném domě je stále udržovaná místnost, ve které se VN narodil (7). Na horní části náměstí poblíž zámku byla letos odhalena Mistrova busta s neviditelným označením číslo 8. 20(46)

Jeden z předních hostů oslav, prof. Ilja Hurník (narozen 1922 v Ostravě - autor dvou oper Dáma a lupiči a Mudrci a bloudi), při slavnostním projevu prohlásil: "Kdyby tady byl Mistr s námi, poklesl by mu pravý koutek úst, jak bývalo jeho zvykem a řekl by -, to je dost `..." Je vidět, že i při tak vážném aktu jako je odhalování pomníku, se dá žertovat. Hlavními sponzory byli: Česká hudební společnost, Český hudební fond, baron Ing. Rudolf Geymüller (který se s manželkou zúčastnil slavnostního odhalení pomníku), p. děkan Lad. Daněk, p. Rückl, Tylex, pěvecký sbor Lípa, Průmyslový podnik, Jednota, Společnost VN, MěÚ Kamenice n.l., Dr. Josef Bílek, P. Šebor z Prahy, P. Marie Hronová č. 631, manželé Dupalovi, manželé Duškovi z Olomouce a sponzor, který nechtěl být jmenován. Pomník stál Kč 85000,-. 21(46)

Toulavé tržiště Z historie je nutné připomenout letošní třistaleté výročí obnovení trhů v našem městě. Od roku 1487 byly v Kamenici (?) pořádány trhy. Z tohoto století opravdu přesně nevíme, jak se Kamenice jmenovala dál, jestli Česká nebo Hrazená. Proto ten otazník. Svolení k trhům vydal Ferdinand III. na žádost majitele zdejšího panství Bartoloměje de la Sagy. Listinu vlastní městské muzeum a stojí za zmínku, že je psána česky. Bartoměj de la Saga byl synovcem Jindřicha Paradise, pána na Černovicích. Poměr obou rodů ke Kamenici nebyl dobrý. Za jejich vlády bylo město potrestáno za vzpouru proti Ferdinandovi odnětím všech svých práv, např. vaření piva, vybíráním mýta, pořádáním trhů, ztrátou poplatků z chlebových a mastných krámů pro město, a jestliže jim později Bartoloměj vymohl na císaři povolení k provozování trhů, nebyl to určitě ústup a lidumilství. Dá se spíše věřit na hojné zisky, které měla z těchto trhů vrchnost a která, v neposlední řadě, mohla počítat s velkým množstvím občanů, kteří jí za to budou blahořečit. Bylo to tedy takové povolení - nepovolení. Ostatní práva vrácena nebyla, až později, v roce 1695 vydává císař Leopold manifest, kterým se Kamenici vracejí všechna stará práva, s výjimkou vaření piva. Toto si ponechává majitel panství Ezaiáš z Hartigů, který kupuje v roce 1692 Kamenici od Martina de la Sagy, syna Bartoloměje. Uvedený manifest, nazvaný Pardón, opět stanovoval právo pořádat výroční trhy. Ty však nabyly skutečného významu až koncem minulého a počátkem 20. století zřízením dobytčích trhů, které poskytovaly hospodářům a přes ně i celému městu značné finanční prostředky. Trhy se odbývaly na prostorách kolem kostela (Husovo náměstí), krámky trhovců stávaly v Široké (dnes Vackově) ulici a bylo jim dáno k dispozici celé velké náměstí, kde v té době ještě nebyl park. Kašna postavená v r. 1853, socha sv. Václava v roce 1765 (letos 230 let) už zde samozřejmě byly, i když socha stála na dolejší části náměstí. V roce 1904 bylo vyhrazeno místo pro dobytčí trhy za řadami stodol u silnice k Pelhřimovu. Stodoly zmizely, je tam nyní zbudována nová obytná čtvrť, ale místu se dosud říká "Na tržišti". Nutnost obnovení pouličního stánkového prodeje se projevila na počátku roku 1990. Liberalizace cen je jedním z hlavních pilířů kapitalismu. Čím početnější jsou místa prodeje, tím snáze nastupuje konkurence v cenách a kvalitě zboží, i když to přináší jiné negativní stránky. Stálé denní trhy zřídila okolní města, postarala se o ně i Kamenice. Začalo se "Na Rybníčku". Nevyhovovalo to z důvodu stavby trafostanice. Byl dán souhlas s provizorním umístěním na spodní části náměstí Čsl. armády. Po dokončení trafostanice zvažovalo zastupitelstvo další umístění v několika variantách. Vybralo z nich místo podle mého názoru nevhodné a zdá se, že se zatleskalo tomuto prvnímu nápadu se značnou netrpělivostí, jen aby to "bylo za námi": v ulici vedoucí z Husova náměstí k budově nové školy a dál ke sportovnímu areálu. Z obou stran je toto místo opatřeno značkami zákazu vjezdu a vývěsní skříňkou s "tržním řádem" a s grafickým znázorněním použitelného místa. Žijeme ale ve státě, kde se a./ všechno rádo obchází a za b./ benevolencí k české povaze, nebo její neznalostí se tomu napomáhá. Snad už příští rok bude moci kronikář poznamenat, že pro tržiště je konečně vybráno trvalé a především vhodné místo, které odolá i oprávněné kritice. Kromě běžného stánkového prodeje se v Kamenici konají každou první sobotu v měsíci "výroční" trhy na náměstí. V teplejších měsících obsazují trhovci výhodnější místa od časného rána, mezi 8. a 11. hodinou je na náměstí velice živo, potom ruch utichá. Statistika: stánkového prodeje se zúčastnilo celkem 36 podnikatelů (kromě trhů) a vzhledem k jejich opakované účasti bylo vystaveno celkem 236 povolení k prodeji. Trhy na náměstí: 1.4.-7stánků/ 6.5.-19stánků/ 3.6.-16stánků/ 1.7.-15stánků/ 5.8.-29 stánků/ 2.9.- 13stánků/ 7.10.-29stánků/ 4.11.-pro špatné počasí se trh nekonal/ 2.12.-20stánků. 22(46)

Méně úspěšný pokus o návraty Hra se zpěvy, nebo také operetka a ještě k tomu veselohra? Ve čtvrtek 15., v pátek 16. a následující pátek 23. června 1995 sehráli v kulturním domě divadelní ochotníci, většinou všichni obdařeni pěveckými vlohami, hru se zpěvy K.J.Erbena úpravě J.Vorla nazvanou SLÁDCI. Iniciátor a první režisér nácviku Fr. Kameník, obsadil do všech rolí chvalně známé členy souboru. Sám sebe do role sládka a do dalších: Helenu Palcovou, Luďku Houserovou, Jaromíra Paříka, Františka Kadlece, Radko Kinšta, Jarmilu Beránkovou, Vincence Veselého a Jiřinu Vrzalovou. A tak se stalo, že v orchestřišti zasedlo sedm hudebníků. Byli to nestor kamenických muzikantů, letos pětaosmdesátiletý Jaromír Vodička, Václav Marel, Josef Dvořák, Fr. Hejda a muzikantská rodina Houserů - František, Vladimír a Jaroslav. Řídil novovčelnický Antonín Vítek, který více dbal na hudební přednes než na podbarvování mluveného slova melodiemi. Rozepsání na nástroje podle klavírního výtahu zdařile provedl Zdeněk Beneš z Pelhřimova. Na těchto dvou přespolních je patrné, jak nelehký je úkol v současné době u nás něco připravit. Čtyři představení Sládků shlédlo celkem 641 diváků. O měsíc později, 14. července, byla u rakve Miroslava Taliána pronesena tato, pro ochotníky z Kamenice téměř alarmující slova: "Sám podle své vlastní zkušenosti pak mohu všechno stvrdit při rekapitulaci celého řetězu divadelních operetních představení, která za jeho (Taliánova) hudebního vedení sklízela veliké úspěchy a dosahovala v těch kdysi úspěšných dobách mnoha a mnoha repríz, s hledištěm do posledního místečka naplněným nadšenými diváky" (PhDr. K. Aldorf). Můžeme se ptát, zda tento počet diváků je hodně nebo málo, vyprodaný kulturní dům je však už jen vzpomínkou na minulost, kdy ochotníci byli mladší a diváci vděčnější. 5. července1995 zemřel po krátké nemoci ve věku 69 let Miroslav Talián, vynikající kamenický muzikant. K poslednímu rozloučení s tímto významným kulturním pracovníkem se sešlo 14. července v obřadní síni a po celém hřbitově značné množství jeho přátel a známých. Přijeli sólisté Národního divadla, rozloučily se i dvě dechové hudby - Kamenická a Černovická. Protože byl dlouholetým hasičem a v pořadí čtvrtým kapelníkem jejich hudby, stáli u rakve čestnou stráž tři dvojice příslušníků sboru. Po krátkých církevních obřadech deštěnského kněze (p. Talián pocházel z Deštné a toto bylo jeho výslovné přání) se s ním několika slovy za Kamenici nad Lipou rozloučil PhDr. Karel Aldorf. Tělesné ostatky Slávy Taliána byly odvezeny ke zpopelnění a urna je uložena v místním urnovém háji. Rozloučení kamenických občanů se svým Miroslavem Taliánem slovy PhDr.Karla Aldorfa na pohřbu 14. července 1995 Jsou osobnosti, které svou jsoucností, chováním a činností prorůstají prostřednictvím rodiny a obohacují v dalším, mnohdy širokém, dalekém a hlubokém působení a okruhu lidskou společnost nejen blízce příbuznou, ale i občanskou. Dosahují k ostatním lidem nejen činností pracovní, i jinak účelovou, nejen ve formě jednání z očí do očí, ale obdarovávají moc a moc lidí známých i neznámých, které mají v dosahu své úsměvné laskavosti, dovednosti a uměleckého působení. Takovým člověkem, který ovlivňoval a oblažoval širokou občanskou společnost všeho věku a zaměření v našem městě byl a v našich vzpomínkách zůstane pan Miroslav Talián. Vezměme jeho práci v hudební škole; účinně vychovával pověstné české muzikanty a to nejen v úrovni radostného a všechno kolem obšťastňujícího lidového muzikantství, ale i perspektivní umělce vyšší a náročnější úrovně s úspěšným profesionální uplatněním. 23(46)

Tolik znamenal pro naše město v oblasti kulturní činnosti, v nepřestávající důsledné snaze všady a vždycky, kde a kdy hudba a zpěv mohly obohatit a obohacovaly náš život. Úspěšně řídil pěvecký sbor, za jeho vedení dosáhl dobré úrovně a pak i uplatnění velký orchestr, dokázal hudebníky inspirovat k vytvoření působivých malých hudebních skupin, dovedl vtisknout se svou muzikantskou skupinou pravé radostné ovzduší noblesnímu společenskému plesu i příležitostní lidové zábavě a svátečnímu pochodu ulicemi města. Sám podle své vlastní zkušenosti pak mohu všechno stvrdit při přehlídce, rekapitulaci, celého řetězu divadelních operetních představení, která za jeho hudebního vedení sklízela veliké úspěchy a dosahovala v těch kdysi úspěšných dobách mnoha a mnoha repríz, s hledištěm naplněným do posledního místečka nadšenými diváky. A všední setkání s ním? Vždy to byla milá chvíle, úsměvná zastavení, živé a povzbuzující posezení. Jednal a mluvil lidsky přímo a prostě, bez snahy imponovat okázalostí, uměleckou nadřazeností a strojenou rezervovaností, či dokonce nadutostí. Byl v tom nejlepším slova smyslu mezi lidmi znám, uznáván a vítán. Zemřela paní učitelka Františka Chábová V tomto případě jsou ta dvě poslední slova pojmem. Čím více se zvětšuje časová mezera mezi současností a vyjitím ze školy, tím více vzpomínek na ni paměť přináší. Paní učitelka Františka Chábová. Drobná rtuťovitá postavička v neustálém pohybu. Paní učitelka z našich prvních tříd. Neměla vlastních dětí, ale ty stovky prvňáčků jsou všechny její. Obdařena mateřským citem, kde převládá spravedlivá přísnost, která neignoruje přestupky, ale pracně modeluje to, čemu se někdy bude říkat člověk a za co se nikdo, včetně rodičů, nebude stydět. Měla vynikající paměť a s jistotou lze tvrdit, že z divadelních ochotníků ona první se orientovala v textech postav, když jim v mladších létech napovídala. Byly to stovky hodin. Její nezbytné rekvizity: židle u rampy jeviště při zkouškách, nápovědní budka při představeních v sále hotelu Lípa. Potom nemocné hlasivky jako prémie. Později pomáhala Jarmile Hanzálkové při zkouškách dětského divadelního souboru "Lipka". Někomu se při styku s lidmi zvětší mrzutá nálada a mnohdy není ani čemu se divit. Paní učitelka měla veliký smysl pro humor, vypravěčské nadání, které zhustilo podstatné do několika vět a proto každého potěšilo ji poslouchat. Ve stáří přišla těžká nemoc a ona byla s námi jenom částečně. Neuvědomovala si to, ale my ano a bylo nám smutno. Osud ji dopřál žíti do 86 let. Zemřela klidně a odevzdaně 22. července 1995. Při církevních obřadech na jejím pohřbu v kostele Všech svatých se s ní přišli rozloučit všichni dosud žijící její kolegové. Ať v životě přemýšleli jinak, ať měli odlišné názory, před majestátem smrti jsou všechny tituly a postavení pouhé - nic. Když byla vynášena rakev, jedna paní tam polohlasně řekla: "Učila mě v první třídě a moji holku také." Ta paní má už prošedivělé vlasy a její dcera rovněž. Františko Chábová, naše paní učitelko, díky za to, že jste žila mezi námi. 24(46)

Kamenické zvony Byla sobota 18. března a předvečer svátku sv. Josefa. V naplněném kostele byl při slavnostní mši posvěcen od českobudějovického biskupa ThDr. Antonína Lišky nový zvon "sv. Josef". Tento zvon je duplikát a nové odlití provedla firma BOROKO z Brodku u Přerova. Touto firmou byl také zvon 3.dubna vyzdvižen na věž, zavěšen a odzkoušen jeho hlas samostatně a s ostatními zvony dohromady. V roce 1977 byly zásluhou tehdejšího děkana Václava Matějů zavěšeny všechny čtyři zvony, ale za tehdejších politických a tedy i hospodářsky složitých poměrů se nepovedlo provést jejich bezpečné osazení na staré stolici. Byla obava z jejich uvolnění a případného poškození. Proto největší zvon nikdy nezvonil a "Sv.Josef" zanedlouho praskl, a proto nezvonil také. V roce 1994 byla opravována věž kostela a v souvislosti s tím byla zhotovena a postavena nová stolice. 3. dubna letošního roku se poslední ze zvonů, zhotovený ve zvonařské dílně pí. Tomášové- Dytrychové v Brodku u Přerova, vrací na své původní místo. Majitelka firmy BOROKO nabídla farníkům možnost placení zvonu a ostatních prací (cca Kč 60000,-) ve splátkách. Zvony jsou bezpečně upevněny, vyladěny (protože způsob jejich upevnění je i ve zdánlivých maličkostech velmi důležitý), a tak zvoník Jenda Šimák může uspořádat koncert, ve kterém vychutnáme sílu a krásu těchto mohutných a neobyčejných hudebních nástrojů. Rozezvučí se největší z nich, zvon "Všech svatých" 1200 kg těžký, menší "Sv. Václav" (850 kg), "Sv. Ludmila" (490 kg) a "Sv. Josef" (38 kg). Jak prohlásila zástupkyně starosty ing. Marie Klubalová, která byla přítomna slavnostnímu posvěcení a byla i čelní organizátorkou prací na obnově kostela: "Důležité je, aby krásný hlas zvonu každého nějak oslovil. Věřící, které svolává k modlitbě a na mši svatou, všechny pak, aby volal a vyzýval k dobrým skutkům a pokání. Z historie: V minulém století byly instalovány všechny tři původní zvony a "umíráček". Největší z nich, vážící 1330 kg už v roce 1821. Jistě přinesly do našeho chudého kraje klid a pohodu a také hrdost nad dílem lidského ducha. Za několik desítek let přišlo "jubilejní, kulaté" 20. století. Od svého počátku přinášelo pro většinu obyvatel této planety nesmírné utrpení. To bylo také dílem lidského ducha. První světová válka: 24. ledna 1917 byl zrekvírován pro válečné účely největší zvon. Vojáci jej na věži rozbili a kousky snášely dolů. 5. prosince téhož roku došlo i na druhý zvon o váze 640 kg. Ten vojáci vyhodili oknem. I "umíráček" byl odvezen a později nahrazen zvonkem z bradelské kaple. Na kostelní věži tedy zůstal jediný zvon a v období mezi dvěma válkami se s ním zvonilo. Později k němu přibyly další dva zvony, bohužel pouze železné. Druhá světová válka: 7. dubna 1942 byl původní zvon sňat z věže, aby ho bylo použito k vítězství nacistických vojsk. Na věži zůstaly oba železné zvony s nepěknými hlasy. Koncem sedmdesátých let byla provedena oprava fasády a interiéru kostela. Zásluhu na tom má především p. děkan Václav Matějů. Ve stejné době z jeho popudu byla provedena sbírka barevných kovů a financí za účelem odlití nových zvonů. Práce byly zadány zvonařské dílně v Brodku u Přerova. V tehdejších podmínkách bylo potřeba nevšední obětavosti k vyřízení všech nutných podmínek k jejich ulití, zavěšení a zřízení elektrického ovládání. V roce 1976 byly zvony zhotoveny a o rok později vysvěceny a zavěšeny. Pro velmi špatný technický stav stolice nemohl být největší z nich používán. 25(46)

Nezájem a lhostejnost o historické památky dost výmluvně hovoří o některých ideologiích a jejich neslavných koncích. 26(46)

Největší závod v našem městě Je jím bezpochyby TYLEX, který od začátku letošního roku zaznamenává dvě důležité změny. Je stále součástí akc. společnosti Tylex Letovice, ale mění své číselné označení z dřívějšího 03 na závod 02. Závod v Podivíně byl prodán, a proto ta změna v číslování. Nejpodstatnější změnou je však nástup nového ředitele ing. Miloslava Mauleho. Dosavadní ředitel Karel Mastný odchází do důchodu, ale ze závodu prozatím ne. Bude odborným poradcem řediteli, než ten vnikne do všech složitostí výroby. Ing. Maule pochází ze Žirovnice a byl vybrán na místo ředitele na základě výběrového řízení vedením akciové společnosti v Letovicích. Dříve pracoval v technických funkcích, v knoflíkářském průmyslu jako ekonom a naposledy ve státní správě ve statistice. Dostatečným dokladem kvalitní práce celého závodu je stálý vysoký zájem o jeho výrobky. Asi 90 % výrobků odchází k západním zahraničním odběratelům. Od loňského roku se rovněž změnil způsob vzorování. Veškeré návrhy nových vzorů a schválené výkresy vznikají v Kamenici a ne v Letovicích, jako tomu bylo doposud. Z výkresu se pak děrná páska pro vyšívací automat vyráběla na ručním vytloukacím stroji. Nyní se zhotovuje na výkonném počítači, který byl zakoupen ve Švýcarsku. Tylex stále zaměstnává velké množství žen z Kamenice, ale i ze vzdálenějšího okolí. Dvě sousední městečka osudově spřízněná V době, kdy Kamenice n.l. jako okresní město mělo ve svém nejvyšším úřadě zaměstnány převážně Žirovničáky, nikoho ani ve snu nenapadlo, že se právě v Žirovnici stane už dvakrát za sebou starostou kamenický rodák. Je jím p. Milan Šmíd (ODS). Cítíme morální zadostiučinění. V loňských komunálních volbách získali kameničtí komunisté větší počet míst v Městském zastupitelstvu, i když čtyři mandáty jsou úspěchem v patnáctičlenném zastupitelstvu velmi relativním. ODS v Žirovnici získala absolutní většinu, a proto ani nepotřebuje koaličního partnera z ostatních demokratických stran. Co však obě městečka osudově sbližuje, je naprostá neprofesionalita některých našich zákonů. Je z toho smutno, protože Parlament máme doslova přecpaný právníky. Osud kamenického a už dávno prodaného hotelu U Lípy připomíná osud žirovnického hotelu Perla. Oba objekty nabídnuty, kupeny a nechány na pospas. 27(46)

Ke 120. výročí založení Hasičského sboru v Kamenici nad Lipou Každý si během let vytváříme stupnici hodnot, která pak vyjadřuje náš vztah k lidem, spolkům, politickým řádům a k životu vůbec. Také vím, že prostředky psaného slova jsou i přes jakoukoliv výrazovou rozmanitost velmi omezené. 120 let je významné jubileum, které si zaslouží malou rekapitulaci. Historie Jak začít jinak, než otevřením "Knihy zápisů", nahrazující kroniku a vedenou bohužel teprve od roku 1894. První zápis nadepsaný letopočtem 1894 (5. srpna): Sbor dobrovolných hasičů v Kamenici nad Lipou počal svoji činnost v roce 1875. Dějiny sboru toho vedeny nebyly, a proto nebylo možností v tuto nově založenou knihu běh dřívějších let uvésti až do dne 5. srpna 1894. Sbor dobrovolných hasičů v Kamenici nad Lipou čítal v roce 1894 58 členů jako pp.: Matěj Hubrt velitel sboru František Kameník podvelitel Karel Ira cvičitel Karel Mrzena jednatel František Nápravník náčelník lezců Václav Vacek náčelník 1. stříkačky Jan Kvěch náčelník 2. stříkačky Antonín Jelínek náčelník mužstva Karel Mráz vrchní trubač. Následuje seznam členů, mezi kterými figuruje jména Jakuba Aloise Jindry, ředitele měšťanských škol v Kamenici nad Lipou. Je to nepřesný údaj, protože jmenovaný byl přijat na svoji žádost ze člena sboru o 14 měsíců později, jak je uvedeno v zápise z mimořádné výborové schůze ze dne 13. října 1895. Jeho vstup do sboru byl mimořádně významný, protože již dříve byl průkopníkem výchovy příslušníků hasičských sborů a vynikajícím funkcionářem ústředních orgánů hasičstva. Narodil se 24. července 1853 ve Bzí u Týna nad Vltavou a do Kamenice se přestěhoval z Počátek, kde působil jako učitel. Od roku 1895 byl ředitelem měšťanských škol v Kamenici nad lipou. Zemřel v r. 1908 a je pohřben v Č. Budějovicích. Jiný záznam nám upřesňuje přijetí Františka Vaníčka za člena sboru. Stalo se tak 19. července 1900. František Vaníček byl dlouholetým kapelníkem orchestru, který předcházel vzniku hasičské kapely. Zemřel v r. 1930 na cukrovku. Vznikl sbor skutečně v roce 1875? Obětavý a nezapomenutelný Miloslav Hadrava náhodou v hasičských papírech našel a v roce 1973 dal k dispozici text, prozatím neznámého autora, který se pravděpodobně pokoušel o chronologické sestavení významných událostí hasičského sboru v Kamenici nad Lipou a tím chtěl dát základ ucelené kronice. Nejobtížnější bylo doplnit nejstarší údobí, jak sám v tomto fragmentu uvádí: Po dvacetiosmiletém trvání sboru sdělovati jeho dějiny jest dozajista obtížná úloha - která tím těžší jest, že nikde není čárky zaznamenáno a údaje starších členů nesprávné povětšině jsou. Jak v památníku pacovského a pelhřimovského sboru se dočítáme, meškal v roce 1875 známý emigrant polský Brasz, oblíbený tehdáž cvičitel hasičů, v Kamenici a cvičil občanstvo ve službě požárové ve Hvězdě v sále. Teprve rok po tom v roce 1876 založen byl spolek pravděpodobně tím, že byly zadány 28(46)