Mirek Vladyka ohrožený druh: Pohodář a dobrodruh Světlý rozcuch na hlavě, dvě nadšeně zářící modré oči, úsměv od ucha k uchu, klimbající nohy na boku lodi a věčně dobrá nálada, přesně tak si Mirka Vladyku pamatuju, když jsme se potkali poprvé. 40
napsala Pavla Charvátová Pavel Vácha & Pavla Charvátová Na lodi, která nám na jachtařských závodech v Chorvatsku pořád ujížděla. Jachtař. A pak dlouho nic, člověk jenom občas zaslechl něco o Africe, Norsku, zaoceánských plavbách, potápění a co já vím co ještě. Zkrátka dobrodruh tělem i duší. A najednou, z čista jasna, jsme do sebe vrazili na Slapech v recepci na golfu. Takže i golfista! To mě teda zajímá, a tak jsem Mirka pozvala na hru. To je pro mě záhada, jak si najdeš čas na tolik sportů, koníčků, krásných zálib? No, já si říkám, že odpočívat se dá v devadesáti. A tak si ten život užívám. Myslím si, že každej má na všechno času dost, jen ho neumí využít. Já se třeba seberu a jedu na noční lyžování, přespím v autě nebo vedle auta, to proto, že tě ráno vyžene zima, u bufáče si dám snídani a krásně si zajezdím, než přijdou lidi. Myslím ty davy, pak se seberu a jdu na běžky. V poledne to zabalím, ve dvě jsem v Praze a ve tři jedu třeba na zájezd a lidi se mě ptaj, jestli mi to stálo za to. A já vím, že jo! Pravda je, že toho dělám hodně a asi nic úplně pořádně, ale mě to nevadí. A golf tě popadl kdy? Poprvé jsem golf zkoušel asi tak před deseti lety. Kamarád Míra Zapotil mě vzal na hřiště, mně se to moc líbilo, ale u třetí jamky jsem řek, že už hraju ke klubovně, protože je to málo akční a že jedu radši na kolo. A vloni mě vzaly dvě krásný kamarádky na golf a mně to šlo. Mám dojem, že už se mi tak nedařilo nikdy. A tak jsem začal hrát a vypadá to, že se mě jen tak nezbavíte. Takže jsi oprášil hole a udělal si tehdy ještě tzv. zelenou kartu, a co s tím dál? Já jsem neměl co oprašovat, nic jsem neměl. Ale když jsem řek před Jirkou Macháčkem, že jsem se dal na golf a že si jdu půjčit hole, tak mě obdařil širokým úsměvem a plným pytlem holí. Jirka je vlastně takovej můj sponzor. Pak jsem si udělal u Míry Zapotila v Liberci zelenou kartu a stal jsem se členem Golf Club Liberec. Míra je další můj sponzor, krom spousty času a dobrý 41 nálady mi dal taky spoustu míčků. A pak jsem začal chodit hrát a tady musím poděkovat třetímu sponzorovi, jmenuje se Ivan Vršinský a krom mnoha krásnejch chvil v životě, který mi dal, je na mě hodnej na hřišti a nevadí mu, že mi to nejde. A teď už se do toho budu muset dát pořádně, protože asi budu hrát profesionálně, musím se naučit hrát golf pro jednu roli. Nutno podotknout, že tou dobou jsme měli za sebou už tři jamky a Mirkovi to šlo dost dobře, takže průprava na roli probíhá více než dobře, ale prozradit něco víc o tom, co to bude a koho bude hrát, to Mirek nechtěl, aby to prý nezakřikl, tak si holt budeme muset počkat až na výsledek. Co tě na golfu baví nejvíc? No, mě na něm baví, že nemusím shánět parťáka, abych si moh zahrát. Vezmu si dva míčky a hraju sám proti sobě, má to výhodu, vždycky
42
vyhraju. To třeba na tenis fakt někoho potřebuju. A další věc je, že ty hřiště jsou strašně krásný. Svatej klid, zeleno a pohoda. Dá se tenhle pocit nějak porovnat s pocitem na lodi? Jasně že dá. Na lodi je přece taky pohoda. Taky je člověk v přírodě a taky tam mám pocit svobody. Na vodě je to ještě lepší, když je ošklivo, skoro nikoho nepotkáš. Kam jezdíš rád hrát a proč? Já musím říct, že mám rád své rodné hřiště v Liberci, ale protože je pro mě trochu z ruky, tak nejradši hraju na Slapech. Je tam krásný nový hřiště s nádhernejma výhledama, takže si nejen úžasně zahraju, ale taky se kochám. A taky jsou tam strašně prima lidi, se kterejma se rád potkávám. Ráno si přijedu zahrát, na recepci si dám kafíčko, poklábosím, pak se poraduju na hřišti, cestou prohodím pár slov s klukama na sekačkách a případně s marshalem (samozřejmě jen když nezdržuju) a pak se zase jdu radovat někam jinam něčím jiným. Jsi v golfu pravá Váha? Myslím znamení zvěrokruhu, rozvážné a přemýšlivé znamení. Když ti to nejde, co to s tebou dělá? Já jsem váhavej, ale na golfu moc ne, protože mi řekli, že tu kuličku musím dostat do ďůlku na co nejmíň ran, tak to tak dělám. Mirek Vladyka Narozen: 24. září 1959 v Praze Vystudoval: herectví na DAMU Začínal: v Divadle na Vinohradech Další angažmá a spolupráce: Studio Ypsilon, Divadlo na Jezerce, karlínské divadlo, ABC = Městská divadla pražská Filmografie: hraje od pěti let, např.: Káťa a krokodýl (1965), Přijela k nám pouť (1973), Případ mrtvého muže (1974), Vrchní, prchni (1980), Krakonoš a lyžníci (1980), Divoké pivo (1993), Bumerang (1997), německo-chorvatský film Josephine (2001), Doktor od jezera hrochů (2010), Román pro muže (2010) TV Seriály: My všichni školou povinní, Křeček v noční košili, Život na zámku, Zdivočelá země, Škola na výsluní Dokumenty: Cestomanie a Nová cestomanie Dabing: dětské seriály Šmoulové, Příhody dráčka Soptíka, kultovní sci-fi sitcom BBC Červený trpaslík Takže hraješ pro radost a hon za lepším HCP je ti cizí, znamená to ale taky, že nejsi soutěživý? Já když něco dělám, tak naplno, ale vůbec mi nevadí, když nevyhraju. A to je teda fakt. Mirek si to dopoledne fakticky užíval, a když to poslal do trnek nebo do bunkru, nebyl ani nevrlý, ani otrávený, a dokonce ani smutný nebo naštvaný, že se tahle rána nebo příhra zrovna nepovedla, pořád koukal kolem sebe a pochvaloval si, jak je krásně, slunko svítí, voda pod námi se vlní, ptáci zpívají, jak z golfu půjde zpátky na loď, poklábosí s kámošema, zkrátka, jak se máme pěkně. Byla to fakt pohoda a moc prima hra, a to naprosto a zcela bez ohledu na výsledek. Mirek si prostě hrál pro radost. Jak často se dostaneš na golf? Jak kdy, podle toho, jak si na něj udělám čas. Je rozdíl hrát s chlapem a s ženskou? Je, holky se mi líběj víc než chlapi. Myslíš, že golf prověří lidský charakter? Já mám pocit, že to je podobné jako na lodi na vodě se celkem rychle pozná, co jsou lidi zač Už jsi někdy šel ve flightu s někým, kdo 43 podváděl a neuměl prohrávat? Já bych v tomhle vůbec nesrovnával loď a golf. Jsem si jistej, že na lodi je daleko tvrdší prostředí. A švindlování už jsem taky zažil, ale ten člověk byl vlastně strašně směšnej, takže dobře mu tak. Když jsme u těch lidských povah, ty jsi byl v květnu letošního roku přizván k jedné moc zajímavé akci, která právě krásně ukázala, jak je důležité brát život vždy z té lepší stránky. Hrál jsi na turnaji handicapovaných golfistů z celé Evropy. Jaký to pro tebe byl zážitek? To bylo moc bezva! Šel jsem se dvěma klukama z Holandska a musím říct, že hráli oba skvěle. Byli o sto procent lepší než já, což není žádnej problém, ale oba byli na vozejčku. Bylo strašně zajímavý sledovat, jak se musejí postavit s vozejčkem, jak si měří ránu a jak výborně hrajou. Ale hlavně bylo prima, že s nima byla neuvěřitelná pohoda. Oba se mi smáli, že musím chodit pěšky a tahat bag a oni že si jezděj na vozejčku! Musím říct, že z toho střetnutí jsem odjížděl plnej strašně krásnýho pocitu. Já mám kamarády z občanského sdružení Restart, kteří se chodí potápět s vozejčkářema. Párkrát jsem byl s nima a musím říct, že mi tihle lidi nalejou pokaždý do žil strašnou pohodu. Tak si myslím, že handicapovaný nejsou lidi, kteří se nemůžou dobře hejbat, ale lidi, kteří si neuvědomujou, jak se máme dobře. No vidíš, a to mi řekni, čím to je, že tady u nás se na sebe lidi pořád tak mračí! Sedneš do
Na turnaji hendikepovaných golfistů metra, bubáci. Stojíš ve frontě u pokladny, bubáci. Objednáváš si v restauraci a zase samej bubák. Ještěže se najdou takoví jako ty, co se pořád smějou. I když ti určitě taky nebylo vždycky do smíchu. Mně je do smíchu skoro vždycky a na to blbý nemám moc času vzpomínat. Máš sny? Mám. Jaké? No, to raději nebudu říkat. Šly by po mně strašně holky! A golfové sny máš taky? To ne, ale možná to ještě přijde. Hmm, tak ti mě napadá taková otázka Jak podle tebe, Míro, vypadá ráj? Čistě hypoteticky samozřejmě, řekněme, že takové místo někde je. Je to spíš vlnící se oceán, hluboký norský fjord nebo nekonečná zelená fairway? Anebo nic, anebo ještě něco úplně jiného? To já nevím, jen si víc a víc myslím, že když si to nebudeme kazit, tak my Evropani máme ráj už tady na Zemi. A s tím nelze než souhlasit. Před námi je jamka číslo devět, green se zelená v zapadajícím slunci tam někde před námi, Mirek vytahuje hůl, soustřeďuje se a odpálí krásnou ránu doprostřed fairwaye. Nádhera. Poslední jamka dnešního dne, krásné za končení prima hry a moc hezkého popovídání. Třetí ranou jsme na greenu a užíváme si poslední chvilky na hřišti. Pak si potřeseme rukama a jdeme směr recepce. Ale kafíčko bude až příště, v loděnici, kde Mirek kotví svou loďku a která je nedaleko odtud, už na něj čekají kamarádi. Tak hezký večer, Míro! A příště se zase těším na golfu Mirek Vladyka čte dráhu puttu na jamce č.9 na Slapech 44 Knedlo zelo vepřo, nebo buřtík nad ohněm? KZV v restauraci a buřtíky u ohně. Zima, nebo léto? V zimě zima, v létě léto. Slapy, nebo Jadran? To kde zrovna jsem. 19., nebo 21. století? No, už je mi dost, to je pravda. Bag na záda, nebo elektrický vozík? Bag, vozejk mi Jirka nedal. Holky, nebo vdolky? Po holkách dobrý vdolky. Kytara, nebo saxofon? Oboje, ale na nic neumím. Formule, nebo rallye? Podle toho, jaký auto mi kdo půjčí. Rallye už jsem párkrát jel, formule ještě ne. Zlaté ručičky, nebo zlatá ústa? Kecy nemaj cenu. Pes, nebo kočka? Pes.