,A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu.

Roč. 7, číslo 10/2004 Adventní a vánoční program Svědectví Pavla Navrátila Sborový den Reportáž z cesty na Ukrajinu 2003 Obrat k lepšímu?,a ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu." Mt 2,6 B r á n a Sbor Církve bratrské v Havířově 1

Pravidelná setkání Sbor Havířov Shromáždění neděle 9 00 čtvrtek 18 00 Modlitební chvíle neděle 8 30 Dorost pátek 17 00 Koinonia pondělí 17 00 Stanice Orlová Shromáždění neděle 10 00 Modlitební shromáždění středa 17 30 Dorost pátek (CB Havířov) 17 00 Stanice Frýdlant nad Ostravicí Shromáždění neděle 16 00 Další aktivity pondělí 16 00 Teensing úterý 8: 30 setkání týmu mládeže středa 16 00 KlubÁčko sobota 16 00 Mládež/dorost Skupinky smíšená neděle 19: 00 (ved. D. Patty) holky pondělí, pátek (ved. K. Vlnová) holky čtvrtek (ved. M. Lachová) kluci pondělí, středa (ved. B. Lach) Kontakty Kazatel: Tomáš Holubec, Fryštátská 21, Havířov, tel.: 596 440 410, tholubec@volny.cz Vikář: David Kubíček, Dolní 74, Ostrava, tel.: 596 784 581, david.kubicek@cb.cz Starší: Vláďa Bednář, Orlí 5, Havířov, tel.: 596 889 098, bednarovi02@seznam.cz Ivo Kupský, Dlouhá 101c, Havířov, tel.: 596 434 484, ivokupsky@volny.cz Jarek Slováček, Moskevská 2a, Havířov, tel.: 596 435 069, slovacek@okd.cz Vašek Litvan, Bezručova 739, Orlová Ken Pitcher, Nová Ves 300, Frýdlant, tel.: 558 676 347, ken.pitcher@volny.cz Sbor: Církev bratrská, Fryštátská 21/922, 735 64 Havířov-Suchá, IČO: 26520109 www.cb.cz/havirov, e-mail: havirov@cb.cz Hlavní účet: 1722423309/0800 Podúčet pro dorost: 0191722423309/0800 Podúčet pro mládež: 0351722423309/0800 Orlová: Církev bratrská, Lutyňská 350, 735 14 Orlová, tel.: 605 457 054 kontakt: P. Kašuba 603 294 063 Č.ú. 1727199369/0800 Frýdlant: Beskydy Mountain Academy, Dvořákova 1269 739 11 Frýdlant n. O. kontakt: Ken Pitcher Č.ú. KB 86-5768760237/0100 2

Adventní a vánoční program v modlitebně Vánoční dárky pro děti na Ukrajině První, druhou a třetí adv. neděle Info: Soňa Slováčková tel 596435069 1. adventní neděle 28.11. v 9:00 slovo Ivo Kupský Vánoční setkání seniorů 4. 12. v 15:00 vede Alexandr Legát 2. adventní neděle 5.12. v 9:00 slovo Tomáš Holubec 3. adventní neděle 12.12. v 9:00 slovo Pavel Fér 4. adventní neděle 19.12. v 9:00 Dětská vánoční slavnost Vánoční Koinonie 20.12. v 17:00 Setkání mládeže Dětské hudební vystoupení 22.12. v 17:00 Soukromá hudební škola Štědrý den 24.12. ve 22:00 "Pod širým nebem" (Půlnoční v parku naproti Renetě) 2. vánoční svátek 26.12. v 9:00 slovo David Kubíček "Silvestr" 30.12 v 17:00 Shromáždění na konec roku 31.12. v 18:00 Mládež Novoroční bohoslužba 2.1.2005 v 9:00 slovo Tomáš Holubec Srdečně zveme Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. L 2,11 3

SVĚDECTVÍ Jak jsem uvěřil Jak jsem uvěřil, to bylo hodně dávno. Za devatero horami a devatero řekami před mnoha lety... Tedy, před 10 lety přišla k nám teta a s mamkou si o něčem povídala. My kluci jsme neměli čas. Zrovna jsme si hráli na policajty a teroristy. V té době ještě ani Counter- Strike neexistoval a my jsme již tehdy provozovali tuto dnes tak populární hru, sice ne před monitory počítačů, ale přímo na živo. Bratranci Michal a Josef měli zelené maskovací oblečení a zálesácké vybavení. Já ještě s dalším bratrancem Jirkou jsme měli modré policejní oblečky a červené čapky jako vystřižené z Četníka ze Saint- Tropez. Taky jsme měli vysílačky, píšťalky a hlavně to, co neměla ta druhá strana - dalekohled, ale jak se vždy ukázalo, tak nám byl vždy k ničemu. Jak chcete taky najít v lese týpka, který je oblečený v maskovacím úboru, hlavu má od bláta a je schovaný v roští, kde by jsme se s Jirkou ani za peníze všeho světa nechtěli dobrovolně podívat. A tak nás vždy nějak přepadli a zvítězili. Nás takové léto bavilo a jako kluci jsme se na něj vždy těšili, ale naše maminky si myslely něco jiného, a tak když uviděly nabídku na letní tábor s výukou angličtiny, tak si pomyslely, že je to to pravé pro nás. Když nám to oznámily, tak se nám upřímně jet nechtělo. "Učit se i o prázdninách, se asi zbláznili ne?" jsme si mysleli. Ale mamky se nedaly jen tak přesvědčit, protože sami sebe přesvědčily, že srdce mladého muže musí vysloveně toužit po vzdělání, ať je venku sebevíc krásně. Že touží po čtení knížek v originále, aby si mohl vychutnat příběh v originálním podání, protože to je přeci lepší, než nějaké potulování se po lese. Číst si třeba Shakespeara v originále a prožívat v původním podání ten úžasný příběh lásky Romea a Julie je daleko lepší. Pro holky možná, ale pro nás v tom našem věku rozhodně ne. Nám se nechtělo učit ani když bylo venku hnusně a tak vám ani nemusím říkat, že jsme měli naše čelisti překvapením až dole na zemi. Jsme se šli dokonce přesvědčit, jestli naše mamky nejsou na mol a tak jsme se šli tajně podívat na dědův sklad slivovice. Nic tam nechybělo a tak jsme to připisovali úpalu ze sluníčka. Když jsme o táboře jen mluvili, tak to bylo dobré. Vždycky jsme zdrhli do lesa a tím jsme rozhovor na toto téma odročili na večer. Ale pak přišel den, kdy nám začali balit, a to jsme již tušili, že je pozdě na nějaké protesty. Ale přesto jsme začali protestní vzdor. To, že tábor vedou Američani, maminkám k našemu utišení nepomohlo, protože my jsme byli 100% přesvědčení, že to budou tyrani, protože mučit děti školou o prázdninách je zločin nejvyššího stupně. Nepomohlo nám to a tak nás naše mámy s radostným úsměvem na tváři odprovázely na náš první English Camp. Očividně jim z našich protáhlých tváři nedošlo, že se nám vůbec jet nechce. Ale za chvíli bylo vše jiné, když pro nás přijel Američan jménem Chuck Hughson se svým americkým autem. Bylo to moderní rodinné pravé a nefalšované německé BMW se samolepkou USA. Jako kluci jsme nemohli radostí a štěstím ani dýchat. Hned se naše protáhlé obličeje změnily na usměvavé tvářičky. Když jsme dorazili na místo, tak jsme překvapením zůstali stát, byli jsme jako opaření vřelým čajem. Jedna polorozpadlá chajda staromoravského stylu a jedna rozestavěná nová budova bez omítky. Ale říkali jsme si, že dobrodružství musí být. Hned nás vzali na testy, aby věděli jak jsme na tom s angličtinou. Tehdy jsme se kasal, že anglicky umím velmi dobře, neboť jsem měl ve škole vždy samé jedničky ze slovíček, ale pak přišla realita, která se jmenuje mluvení anglicky. Psaní, to mně i šlo, ale výslovnost byla strašná, taková s 4 Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí. Iz 40,11

ruským přízvukem. Naše učitelka angličtiny dříve učila rusky, a aby ji nevyhodili, tak se učila anglicky spolu s námi, byla o lekci napřed. A tak jsem skončil u začátečníků, což jsem bral jako obrovské ponížení, ale protestovat jsem se neodvážil. Přeci jenom, když dokáží přežít v této divočině, tak na tom budou fyzicky asi lépe než já. Tehdy jsem ještě netušil, že se pak z toho stane tradice na příští léta, od začátečníků jsem se hnul asi až za 6 let. Jako učitele jsem dostal Chucka Hughsona, byl výborný učitel a snahu dokázal vždy ocenit. Nejlépe tak, že nás vzal svým autem do města do cukrárny, útratu platil on. Vždy jsem se cítil jako velký muž, když jsme s Chuckem přijeli do města jeho BMW. Pukněte závistí, jsem si myslel vždy, když jsme okolo někoho jeli. Já jsem někdo. Pýchou jsem se nadnášel, že se vezu v takové fáru. Jako kluci jsme spali ve stanu. Holky spaly v té staromoravské chajdě. Nezáviděli jsme jim až do té doby, kdy jsme zjistili, že nás ve stanu v noci otravuje všelijaká broučí havěť. Hned nám došlo, že i když ta chajda vypadá, že se každou chvíli zboří, tak brouci v ní asi nebudou. Bratrancovi Jirkovi jednou v noci došly nervy a tak si od jednoho vedoucího sehnal Raid na hubení hmyzu. Byl tak účinný, že mohl přiotrávit v koncentrovaném množství i člověka, ale Jirkovi to nevadilo a tak se vždy zavřel ve stanu, utěsnil všechny otvory a začal hubit broučí havěť. Toto ale vadilo bratranci Pepovi, protože stan se pak vždy musel větrat a on byl vždy příliš unavený na to, aby čekal několik hodin někde na trávě. A tak se vždy hádali. Pepa řval na Jirku, ať jde fetovat někde jinde a Jirka zase, že v bleším cirkuse spát nebude. Jednu noc to skončilo radikálním řešením, kdy Pepa vyhodil všechny Jirkovy věci před stan a řekl mu, ať si najde někde klidné místo pro spánek a Raidem si ho pečlivě vyčistí. Prý pod širákem má místa dost. Jirka pochopil, že je již fakt zle a tak se Raidu odhodlal zbavit a vrátil ho vedoucímu, přeci jenom pod širákem se mu spát nechtělo. Mě tyto jejich hádky bavily jen omezenou dobu a jednoho dne jsem je nechal a šel jsem se podívat do té rozestavěné budovy. Byl tam Chuck a povídali jsme si. Byl to rozhovor o světě, o hříchu a o Bohu. Moc jsem mu nerozuměl, i když uměl česky asi tak stejně dobře jako Dave Patty. Mluvil o věcech, jež jsem znal od babičky a z hodin náboženství trochu jinak. V jeho hlase jsem cítil lásku. To bylo něco, co jsem u žádného z farářů nikdy nepozoroval. Taky jsem si všiml jeho vděčnosti Bohu. Vždy, když mluvil o Ježíši, tak se mu trochu leskly oči. Neplakal, ale jen se leskly. Bylo to něco, co na mě začalo působit. Začal jsem něco v sobě cítit. Nějaký hlas, který říkal pojď za mnou. Připadal jsem si jako v horečce, jako blázen. Slyším nějaké hlasy. Pořád jsem o tom musel přemýšlet. O tom rozhovoru s Chuckem. Bral Ježíše jako Boha a přítele. Bral Ho jako přítele. To byla myšlenka, která byla pro mě nová, a která mě žrala zvědavostí. Potřeboval jsem o tom přemýšlet, a tak jsem se pak Chuckovi záměrně vyhýbal, mimo hodin angličtiny na ty jsem chodil. Nechtěl jsem již od něj nic slyšet, vše jsem znal z náboženství a od babičky. Babička na nás vždy dbala, abychom se modlili a chodili do kostela. Dívala se, zda dodržujeme tu stejnou formu co ona. Dívala se jen na formu a ne na obsah. Ona v té své formě znala i obsah, ale my jsme ho nikdy neviděli. Sice si přála, abychom měli tu stejnou touhu co ona, ale my jsme nechápali, proč to máme dělat, jaký to má smysl, proč se modlit, proč chodit do kostela. Chodit do kostela se nám moc nechtělo, protože nám utíkaly pohádky v televizi. A najednou jsem potkal člověka, který nemluvil o formě, ale o obsahu. O tom, jaký je Bůh, a o tom, co udělal Ježíš. Bylo to něco nového. Jednoho dne jsem se s Chuckem potkal a on mohl se mnou dokončit ten rozhovor, který tehdy započal. Mluvil o tom, jak přijmout Ježíše do svého srdce, že mám vyznat to, že jsem hříšný a mám pozvat Ježíše do svého života a svého srdce. Nechápal jsem, jak to myslí, a tak jsem se ho zeptal, jak to mám udělat. On se mě Znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. J 10,14-15 5

zeptal, zda to chci udělat teď hned. Jeho nabídka mě překvapila a postrašila. Řekl jsem, že ne. Dostal jsem strach. A on mi řekl, že to nevadí, že mi řekne, jak přijal Ježíše on. Byla to modlitba, úplně jiná, než jsem znal od babičky. Nebyla napsaná v žádné knize, ale byla napsaná v srdci. Další věc, která mě dostala, a kterou jsem nechápal. On se modlí, jak chce, to asi nebude dobrý křesťan. Vždyť Bůh nám dal formu modlitby, kterou se máme modlit a zapsal ji do knihy. Tehdy jsem nechápal, jak je velký rozdíl mezi kancionálem s písněmi a modlitbami a tím co je psáno v Bibli, nikdy předtím jsem ji totiž nečetl. Nikdy mě to ani nelákalo, protože jsem si myslel, že je to zbytečné, neboť když chodím do kostela, tak vždy každý týden tam z ní kousek přečtou. Myslel jsem si, že Bible začíná Vánocemi a končí ukřižováním, že za celý rok se před modlitbami stihne přečíst celá Bible. To, že se pletu, jsem poznal již první den, kdy bylo čtení z anglické Bible. Každý den jsme vždy četli z anglické Bible a pak jsme se snažili text v anglické Bibli přeložit do češtiny. Svoji Bibli jsem neměl, a tak jsem byl odkázaný na to, co mi řeknou naši čeští vedoucí. Tehdy jsem poprvé v životě viděl Bibli jinou, než tu, kterou jsme měli doma. Nebyly v ní žádné obrázky, ale jen text. To mi připadalo nudné. Kdo by si četl v knize bez obrázků? Ne, Chuckovým slovům nebudu věřit, vždyť je to lhář. On není křesťan, ale nějaký blázen. Pak přišla neděle. Bylo to v půlce tábora. Říkali, že bude nedělní shromáždění. Těšil jsem se. Myslel jsem si, že přijede farář ve svém tradičním úboru, odněkud dotáhnou varhany a bude normální mše, na jakou jsem zvyklý. Nebyla. Slovo měl Jan Titěra, dnes je tajemník Bratrské Jednoty Baptistů. Bylo to úplně jiné, než co jsem kdy zažil. Další bod na přemýšlení. Taky zpívají jiné písně, než na jaké jsem zvyklý. Toho jsem si všiml již první večer, když jsme se setkali okolo táboráku. Byly to písně na kytaru a ne na varhany. Byly zpívané celým srdcem, to bylo na těch lidech vidět. Když jsem se jen na ně podíval, tak jsem viděl ten obrovský rozdíl v jejich vztahu k Bohu oproti mě. Měli něco, co jsem neměl, a já jsem to chtěl mít. Chtěl jsem být jako oni. Mít to, co oni. Mluvilo ze mě mé sobectví: Chci to, co mají oni a chci to hned teď. A tak jsem se naštval a šel jsem za Chuckem: Chci to, co máš ty, dej mi to. Ale Chuck mi řekl, že mně to dát nemůže, to může jen Bůh. On nás mění a proměňuje a díky Jeho svatému Duchu získáváme do našich životů něco z Krista. Nechápal jsem, a to mě štvalo. Nevěděl jsem, o čem mluví, a tak jsme se začali o Bohu bavit i na hodinách angličtiny. Něco ve mně mi stále říkalo, ať jdu za tím, co slyším. Něco ve mně pracovalo a já jsem se cítil strašně špatně. Najednou jsem viděl svět jiný než předtím. Viděl jsem, jak jsem hříšný a špatný. Viděl jsem, jak moc pro mě Ježíš udělal. Začal jsem to chápat díky zkušenostem s mámou. Vždy, když jsem ji naštval, tak byla na mě naštvaná a nemluvila se mnou. Pak na mě začala najednou řvát a vyhrožovat mi, že mě prodá, že mě nenávidí a bylo by lepší, kdybych se nenarodil. Nemyslela to tak, ale já jsem to nechápal. Byla jen zraněná a potřebovala to ze sebe dostat pryč, všechnu tu zlobu. Ale již jí nikdy nedošlo, co to se mnou dělá. Mě to zraňovalo do strašných hloubek a jednoho dne jsem toho měl již dost a chtěl jsem se zabít. Neměl jsem proč žít, vlastní máma mě nenávidí. Neměl jsem důvod žít, a tak jsem skočil ze střechy našeho bunkru. Ani jsem nechtěl, ale uklouzla mi noha a já jsem si jen zlomil ruku, to bylo v mých 6 letech, tedy před 18 lety. Když se dověděla, že jsem spadl a zlomil si ruku, tak hned za mnou běžela a začala brečet. Hladila mě a utěšovala mě. A já jsem poznal, že mě má máma ráda. Je zajímavé, že když chcete udělat něco proti Bohu, tak ďábel vám vždy dá způsob, jak to udělat. Otevře vám dveře a ukáže možnosti a způsoby, jak to udělat. Ukáže vám, jak je to snadné. Místa, okolo kterých denně chodíte, a která vypadají zcela normálně, najednou začnete třídit 6 'Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme', jak to říkají i někteří z vašich básníků:

podle jiného klíče. Ne podle krásy, ale podle obtížnosti ukončit svůj život. Najednou vidíte, kde všude je možné se zabít, normálně vám to ani nepřijde, ale ďábel vám to ukáže. Vždy, když jste úplně na dně, tak přichází ďábel a říká, kde máte možnost se zabít. Stále opakuje, že život nemá cenu, nemá cenu jít s Bohem, ukazuje problémy života. Proč se dál trápit, vždyť jednodušší je se zabít a bude po problémech. Ale je něco ve mně, co mně to nikdy nedovolilo a nedovolí. Co je daleko silnější než to ďáblovo volání. Něco, co mi říká, že život je nádherný, že má cenu odpouštět a jít jím dál. Něco, co mi říká, že jsem milovaný a přijímaný. Je tam Ježíš. Život s Bohem není peříčko. Neudělá váš život jednodušší a snazší, ale dá vám sílu jít dál a překonat problémy. Bůh může změnit okolnosti, ale spíše bude pracovat na vás. Život s Bohem z tebe neudělá atraktivního týpka pro druhé pohlaví, ani z tebe neudělá superstar. Ale když ti bude špatně a budeš fakt na dně, tak tě bude držet a nepouštět. Věci, co se znají nemožné, budou díky Jeho práci na tobě možné. Ať se bude dít v tvém životě cokoliv, tak tě bude vždy milovat a vždy bude stát při tobě. Bůh tě nikdy neopustí. Je to přítel, který nikdy nezradí. Když jsem to tak pochopil, tak jsem se začal modlit svou první modlitbu od srdce: Bože, plný lásky, jsem ti vděčný za Tebe a Tvého syna Ježíše, který zemřel za mě pro mé hříchy, aby mi mohly být odpuštěny. Díky Jeho smrti na kříži teď můžu být čistý před tvojí tváří. Přiznávám, že jsem hříšný člověk, a že jsem hřešil jak proti Tobě, tak proti rodičům. Jsem ti vděčný za to, že jsi mi odpustil všechny mé hříchy a zvu tě do svého života a do svého srdce. Toužím po tom, abys ho měnil a přebýval jsi v něm. Jakmile jsem to dořekl, tak jsem začal plakat. Byl to pláč, který jsem nemohl utišit, a tak jsem na sebe upozornil procházejícího Chucka. Ptal se mě, proč pláču. A já jsem mu odpověděl, že jsem se právě modlil podobnou modlitbu, jakou on mě předtím říkal, a že jsem přijal Krista do svého srdce. Chuck mě objal a začal mě konejšit. Druhý den mi věnoval Bibli. Byla to má první Bible. Měl jsem z ní obrovskou radost a dokonce mi do ní napsal i věnování. Na konci napsal verš: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Titovi 3:5 Od té doby začal můj život s Kristem, ale ještě hodně let trvalo, než jsem začal taky i dávat z toho, co jsem od Boha dostal. Hodně let jsem byl pasivním křesťanem, který se jen modlil a četl Bibli, studoval písmo a jezdil na křesťanské akce, ale Bůh v mém životě nebyl moc vidět, tedy ne tak moc, jako po tom, co se mi stalo v létě 2002, tedy o 8 let později. Dříve jsem nechápal tu pravou podstatu Boží lásky a tak jsem ji ani nemohl dávat a nadšeně o ní mluvit. Něco mi chybělo a pořád jsem nebyl takový, jako byl Chuck. Chyběla v mém životě láska. Něco ve mně poutalo Krista a bránilo mu se projevit v plné síle a zbroji. Měl jsem strach říkat lidem evangelium, měl jsem strach přiznat se, že jsem křesťan. Stále jsem jenom konzumoval a rostl ve všem, co šlo, ale jen někdy a některým křesťanům jsem z toho, co jsem dostal, taky i něco dal. To léto jsem byl na English Campu s chebskou mládeží. Nerad na tento tábor vzpomínám, protože jsem se na něm seznámil se sestrou, která mě zranila, jako nikdo předtím. Uvěřila teprve před dvěma lety, a tak mnohé věci byly pro ni nové a neznámé. Moc jim nerozuměla a tak byla často zmatená a měnila své názory velmi rychle, ale byla plná Boží lásky a porozumění. Dá se říci poklad pro své přátele, ale již ne pro lidi, kteří jí lezou do jejích plánů či zpochybňují její špatné závěry. Měla svou hlavu, ale ona není důležitá v tomto příběhu. Důležitá je Američanka jménem Debie. Jednou večer měla svědectví, a to svědectví hnulo mým srdcem. Vyprávěla v něm o svém životě: Narodila se v rodině, kde nepoznala lásku. Máma ji věčně bila a týrala ji. Měla ještě další sourozence, Debie byla nejstarší. 'Vždyť jsme jeho děti.' Sk 17,28 7

Trpěla životem s mámou. Máma pila a brala drogy. Když ztratila práci, tak skončila i s dětmi na ulici. Několik let vyrůstala Debie mezi bezdomovci, pak si máma našla práci začala prodávat své tělo, stala se prostitutkou. Debie trpěla tím, jak si máma k sobě vedla klienty. Jednou ve škole při tělocviku našla učitelka na Debie stopy po mláceni, a tak zavolala sociálku. Ta děti vzala od mámy a mámu zažalovala. Máma se u soudu bránila, že je v pohodě a přestane brát drogy. Chodila na léčení a našla si poctivou práci. A tak se stalo, že jí děti vrátili zpět. Ale ve skutečnosti se nic nezměnilo. Máma to nevydržela a začala zase brát drogy a mlátit svoje děti. To jí již nic nepomohlo a děti od ní opět vzali. Debie šla do jiného domova než její sourozenci. Ti byli ještě malí a na nic z toho si nepamatovali. Debie je již nikdy neviděla. Nenáviděla stát a dětský domov. Jednou se svého štěstí dočkala i ona. Přišli si pro ni noví rodiče. Byli úžasní a plní lásky. Později v té rodině taky i uvěřila. Když se jednoho dne vraceli z výletu, tak pršelo docela dost hustě. Auto dostalo smyk a otec prudce zastavil. Debie nebyla připoutaná, a tak proletěla předním sklem na vozovku před auto. Nemohla se hýbat. Pršelo na ni a krvácela. Okolo jelo auto se dvěma muži. Jeden jel pro pomoc a druhý ji začal ošetřovat. Když se k ní naklonil, tak se ji zeptal: Víš, že pokud dnes umřeš, tak půjdeš do nebe? Ona odpověděla: Ano, vím. Když přijela sanitka, tak ji naložili a vezli ji do nemocnice. V sanitce se ji jeden lékař zeptal, zda ví o tom, že pokud dnes umře, že půjde do nebe. Ona odpověděla, že to ví. Když přijeli do nemocnice, tak lékaři rodičům řekli, že nemá šanci přežít noc, ale přesto se pokusí zastavit vnitřní krvácení. Když ji vezli na sál, tak se nad ní sklonil jeden z operačního týmu a zeptal se ji, jestli ví, že když dnes umře, že půjde do nebe. Ona do třetice řekla, že to ví. Po celou dobu operace, a taky až do rána, se scházel personál k modlitbám. Modlili se za ni intenzivně po celou dobu až do rána a ona to přežila. Mohla stát přede mnou a říkat mi svůj příběh. Když skončila, tak začala brečet. Musel jsem jít pryč ze sálu, byla to moc silná káva i na mě. Šel jsem pryč a začal jsem brečet. Netušil jsem, že mě někdo sleduje. Byla to Zdeňka. Pak jsme se spolu modlili. Nikdy předtím mi nedošlo, jak velká je Boží moc a láska. I když se věci zdají nemožné, tak díky němu jsou možné, protože On má možnost to změnit. On je Bůh, všemocný Pán tohoto světa. Modlitba má velkou moc, větší než si někdy myslíme. To léto byla ještě jedna akce, na které jsem byl, a která mě taky hodně změnila a dovedla ještě víc ke Kristu. Byl to VIRUS, letní konference mládeže BJB. Konala se v Malenovicích ve středisku Křesťanské akademie mladých. Tehdy jsem se seznámil s Davem Pattym. Jeho slovo mě neoslovilo, ale znělka celé konference. Pamatuji si ji dodnes: /:ví VIR, ví VIR radu, nepodpírej si bradu:/ Vykročit vpřed, nekoukat zpátky; Inspirací překonat zmatky; Rozjet, co stálo; VIR ví, jak dál!; Uctívat Pána, ze všech sil; Sloužit Mu cele, to je náš cíl; Rozjet, co stálo; VIR ví, jak dál! Ta konference zapálila ve mně vše, o čem mluvila, plamenem, jaký jsem předtím ve svém životě nepoznal. Zapálila: Víru, Inspiraci, Radost, Uctívání, Službu 8 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. J 1,12

Umožnila mi: Vykročit vpřed Integrovat se ještě víc do Boha Rozjet, co stálo Užasnout nad Boží silou a Božím plamenem ve mně získat Svobodu v Kristu Mnohé hradby byly zbořeny, mnohé okovy byly zlomeny, získal jsem svobodu. Pak jsem se dal konečně po mnoha letech pokřtít a stal se členem BJB a později CB v Havířově. Přeji vám všem požehnaný čas v Kristu. Pavel Navrátil POZVÁNKY Pochod živých 2005 aktuální informace Příští rok se koná 5. 5. 2005 pochod do Osvětimi, na který jsou výslovně zváni také křesťané. Česká pobočka ICEJ bude účast křesťanů z ČR koordinovat. Budeme mít spojení s hlavními organizátory v USA, od nichž získáme informace a předáme je dál. Jinak by organizování autobusových výprav z různých míst mělo být na místních lidech. Vyzýváme všechny členy ICEJ, aby informovali svůj okruh kontaktů v církvích. Základní článek vyšel ve Slově z Jeruzaléma, další informace budeme postupně zasílat Pro účastníky z České republiky nabízíme dvoudenní výpravu pod hlavičkou ICEJ: odjezd 4. května, jeden nocleh v Polsku, příjezd 5. května večer. Přesnou cenu oznámíme, jakmile se ji dozvíme od organizátorů. Vyzýváme zájemce, aby se hlásili na těchto regionálních kontaktních místech: Praha: ICEJ, 28. pluku 15, 101 00 Praha 10, e-mail: icej@ecn.cz Brno: tel. 543 244 782, e-mail icejbrno@volny.cz Střední Morava: tel. 603 154 532, e-mail: jindrich.kimler@tiscali.cz Severní Morava a Slezsko: tel. 558 323 485, e-mail: jrusz@cmail.cz Nezapomeňte uvést na sebe spojení telefon a email, abychom vás mohli kontaktovat. Můžete si k přihlášení vybrat místo, které je relativně nejblíže vašemu bydlišti a kam byste případně mohli dojet. Podle počtu účastníků budou organizovány autobusy z různých míst. O podrobnostech vás budeme včas informovat. Na výše uvedených kontaktních adresách se mohou přihlásit také další potenciální organizátoři zájezdů. Každý vedoucí zájezdu bude osobně ručit za spolehlivost svých svěřenců, případně všechny osobně (po)zná a poskytne jejich seznam s přesnou a plnou adresou každého účastníka (bezpečnostní důvody). ICEJ Úterý 11.1.2005 v 18:00 společné alianční modlitby havířovských sborů v budově Apoštolské církve (na Majáku). Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Ř 8,16 9

ZE ŽIVOTA SBORU Z jednání s t a r š o v s t v a 25.10. a 15.11. Staršovstvo vítá některé změny, týkající se nedělních chval, jako např. rozšíření počtu písní a přípravu nového, většího zpěvníčku. Povzbudili jsme vedoucí chval také k dalšímu vyhledávání zpěváků a hudebníků, kteří touží sloužit tímto způsobem Pánu Ježíši a mají k tomu předpoklady. Jsme velmi vděční za to, že můžeme každou neděli zpívat chvály. Spadl nám kámen ze srdce, když Šárka Burkotová odpověděla kladně na naši žádost, aby začala od ledna 2005 dělat pro náš sbor podvojné účetnictví / vyžaduje to nový zákon/, a děkujeme jí tímto! Děkujeme všem, kdo přispěli do sbírky na Bible pro KONGO, vynesla 7000,- Kč, které jsme poslali na účet České biblické společnosti. Máme radost, že se znovu oživuje zájem o domácí skupinky a chceme tento trend podporovat. Vidíme velkou potřebu vedoucích skupinek, proto vás prosíme o modlitby. Staršovstvo souhlasí s tím, aby Tomáš H. věnoval této oblasti v letošním školním roce více času. Aktualizovaný seznam i s novými domácími skupinkami se objeví v BRÁNĚ. Staršovstvo se usneslo, že začneme pravidelně o některých nedělích připomínat, představovat či uvádět do služby vedoucí jednotlivých oblastí práce ve sboru. Chceme je tím povzbuzovat a společně se za ně i modlit. Rozhodli jsme uspořádat v našem sboru modlitební shromáždění, ve kterém se soustředíme na přímluvné modlitby i chvály za lidi a problémy, které nám leží na srdci. Chceme tak navázat a prohloubit myšlenku modlitební záložky s ovečkami, kterou používáme v nedělních shromážděních. Podrobnosti ohlásíme později. Předběžně na neděli 27. února plánujeme shromáždění modliteb a chval. Začneme odpoledne v jídelně kávou a čajem a pokračovat budeme dole v sále modlitbami a chválami. Budeme se přitom sdílet o modlitební potřeby a připomínat si lidi napsané na našich modlitebních záložkách. Podrobnosti později. Schválili jsme případnou cestu Davida K. a Iva K. do Denveru v USA na pozvání sboru Bethany Church. Máme zájem o rozvíjení kontaktů a jsme vděčni za zájem tohoto sboru o vývoj stanice v Orlové. Letošní advent chceme lépe využít k pozvání přátel do sboru. Připravili jsme adventní pozvánky Pozvání k adventu 2004, a každou adventní neděli si budeme k modlitbám připomínat, že vánoce jsou obdobím, kdy se lidé více otvírají pro evangelium. Tomáš Holubec 10 A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi;

Sborový den Ostravy a Havířova v CB Ostrava 7.11.2004) Společně jsme seděli v lavicích, poslouchali a zpívali Slavili Večeři Páně Pojedli něco dobrého O přestávkách si povídali trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. Ř 8, 17 11

Zatímco jiní nám sloužili: Chválami Slovíčkem pro děti Božím Slovem SKUPINKY Pokud vás některá ze skupinek zaujala, obraťte se prosím na kontaktní osobu o bližší informace. Skupinka maminek: každý druhý čtvrtek v 9 hod. dopoledne v modlitebně (i s dětmi). Kontakt: Bára Holubcová, program: Ovoce Ducha, sdílení, modlitby. Modlitební skupinka: každé druhé úterý v 18:45 hod. v domě s pečovatelskou službou na ul. Mládežnické. Kontakt: L. Poliačiková, M. Sedláčková Program: modlitby za známé a přátele, za potřeby sboru, lidi ve sboru, město apod. Skupinka u Maňásků: co 14 dní v pátek ve 20:00 hod. u Maňásků v bytě. Vedoucí: Zdeněk Maňásek, program: každou skupinku má vedení někdo jiný, 1. část sdílecí, modlitební, 2. část - studium. 12 Dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium. Sk 5.42

ORLOVÁ Obrat k lepšímu? Po řadě spíše pesimisticky laděných zpráv se pokusím o optimistický náhled do budoucna, přesně v duchu hesla o optimismu, jakožto stavu nevědomosti, neboť člověk vědoucí nemůže být ničím jiným, než kromobyčejným skeptikem. Pokud zůstanu ještě chvilku u slovních hříček, napadá mně přímá souvislost s vírou. Víra, jako taková, nemá v zásadě žádnou přímou spojitost mezi optimismem a skepsí na straně druhé. Víru chápali novozákonní i starozákonní učenci a apoštolové jakožto přesvědčení na základě jasně definovaných faktů a dat, na základě skutků Hospodinových, nikoliv na životních pocitech toho či onoho aktéra dění. Víra může být velká u člověka, který je stíhán osudem jako Jób nebo Jeremiáš, stejně tak dosahuje úžasných kvalit u lidí, kteří podobné věci (zatím) neprožili. Žalmy praotce Davida jsou esencí života takového jaký je. Jsem přesvědčený o tom, že víra není pesimismem ani optimismem. Víra VÍ, že tomu bude tak či onak. Víra VÍ, že Ježíš Kristus se na začátku letopočtu narodil v Betlémě se všemi následky tohoto aktu Boží milosti. Víra je vědění. Z vědění pramení radost, která má jen málo společného s aktuálním naladěním i viděním světa do barvy černé nebo světlejší. Jsou tomu asi dva týdny, kdy v Orlové nebyl nikdo, kdo by kázal nebo vyučoval. Jinými slovy rozhodli jsme se uspořádat shromáždění svědectví o Bohu a naších osobních zkušenostech s Ním. Se svědectvími se roztrhl pytel, bylo jich opravdu dost. Některá byla i se slzami v očích a díkuvzdáním Bohu někde uvnitř. Kromobyčejné příběhy normálních lidí, kteří zažívají někdy i obtížné životní situace. Skoro každý dospělý, který byl zrovna na shromáždění, měl co říci. Díky Bohu. Kubíčkovi o týden později křtili svou malou Lýdijku. Teda nechali křtít. Bratr Toušek, který křtil, měl opravdu krásné slovo o Boží milosti. Modlitebna byla plná skoro k prasknutí, díky Bohu vše dopadlo dobře, přes počáteční obtíže s vytápěním a 12 centimetry čerstvého sněhu venku. Celé shromáždění bylo výmluvným svědectvím o Boží milosti a lásce. Mimochodem přejeme Kubíčkovým přesně toto. Skupinky pokračují dál. Což je dobře. Měl jsem obavu, že půjdou do ztracena, zatím tomu nic nenasvědčuje. Je pravděpodobné, že jedině tudy vede cesta k růstu sboru ve smyslu duchovním i početním. Vichřice, která zpustošila Tatry a učinila mnoho škod i v našem okolí, nevynechala zahradu modlitebny. Zlomila jeden krásný vzrostlý smrk přesně uprostřed. Je to škoda. Pozitivní je to, že upotřebíme ulomenou cca pětimetrovou horní část na vánoční strom. Ještě nevíme, zda-li bude na půlnoční bohoslužbě uprostřed města nebo zůstane u nás na zahradě a bude upozorňovat na blížící se Vánoce. Čeká nás tedy další Ekumenická půlnoční bohoslužba s betlémem venku i doprovodným stánkem, který se stal již tradicí předvánočního času. A Vánoce, s nimi dárečky pro naše blízké, vánoční besídka s našimi nejmenšími, mnoho radosti z dávání. To je všechno? V podstatě ano. Akorát příště nechám více mluvit druhé z naší malé stanice. Adam Gamrot, Orlová Máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, 1Tm 4,10 13

Z FRÝDLANTU Na konci října jsme měli křest tří holek: Petra (23), Werča (17) a Markéta (15). Bylo to úžasné. Pro mě to bylo velké povzbuzení, protože vidím ovoce toho, co jsme zaseli, a Bůh dal vzrůst. Máme tady jedno hřiště, kterému říkáme Rampa. Je to takové centrum dění, kde se děcka scházejí, chlastaj, kouří atd. Děcka, které uvěřili tento rok, tam začínají sloužit samy od sebe. Jeden kluk z mládeže, jmenuje se Marek, uvěřil před rokem, ale odešel od Boha. Dneska je zpátky a je rozhodnutý jít za Bohem. Tak tenhle týpek byl na rampě a jeden kluk se mu svěřil, že má problémy s policií, protože prodával trávu na hřišti. Měl hrozný strach. Markova reakce na to byla, že zavolal jednu holku z mládeže a začali se za něho modlit!!! To je Boží milost, že proměňuje postupně jejich myšlení. Z Klub@čka: Podzimní vidlácká párty 14 Poznáš, že já jsem Hospodin, tvůj spasitel, tvůj vykupitel, Iz 60,16

Modlitební náměty: - mládež: aby tam mohly děcka opravdu čerpat, aby to proměnovalo jejich životy - za vedoucí: Marka Krupu, Katku Vlnovou, Martinu a Bogdana Lachovi - aby jako vedoucí byli pastýři a ne řezníci - za malé skupinky: ustálení skupinek, aby vnímali, že skupinku potřebují k růstu - za náš sbor: za jednotu mezi námi, živé a svobodné chvály - za Kena: ochranu pro jeho rodinu, za živé slovo, za jeho vedení sboru - za naši rodinu: pokoj v srdci ohledně financí, stěhování, za mimčo v bříšku, za náš vztah Bogdan L. Hrabání listí v domově důchodců Vánoční radost pro Ukrajinu I letošním roce probíhá znovu v našem sboru sbírka pro děti na Ukrajině-konkretně pro sbory v PODKARPATSKE RUSI. Přečtěte si reportáž z minulého roku. Pokud budete cítit, že máte pro tyto děti udělat něco i vy, připojte se i k letošnímu projektu. /3.12., 12.12. - bližší informace byly sděleny v oznámení a jsou také vyvěšeny ve vestibulu modlitebny/. Začátkem roku 2005 si budete moci přečíst reportáž o tom, jak to proběhlo letos. Zapůjčit si videokazetu z této akce. -dhl- Reportáž z humanitární cesty na Ukrajinu 2003 Posádka: Stanislav Hezcko, Petr Kučera, Pavel Průša, Kryštof Rajca Termín: 2.1. - 7.1.2003 Čtvrtek 2.1.2003 Ráno na osmou jedeme na celnici do Třince (Pavel a Kryštof). Cestou zjišťujeme, že nám u přívěsu nebrzdí brzdy. Po absolvování celnice jedeme zpátky a pouštíme se do opravy. Zjišťujeme, že na všech kolech už pravděpodobně velmi dlouho chybí brzdové obložení. Ať sháníme jak sháníme, do pondělí šestého ho nikde poblíž neseženeme. Nakonec se rozhodujeme, že pojedeme bez brzd na přívěsu. Budeme potřebovat ještě více andělů strážných. V Třinci na nádraží na nás už notnou chvíli čeká mladý kazatel Petr Kučera. Bratr Stanislav Heczko jel vlakem až do Žiliny, kde ho máme na nádraží vyzvednout. Vyjíždíme tedy až po druhé hodině. Na CZ/SK hranici jde vše bez problémů. Začíná pršet, mrzne a silnice začínají být velmi nebezpečné. V Žilině nabíráme bratra Heczka. Naše auto se cestou postupně obaluje vrstvou ledu. V 23:30 dorážíme na SK/UA hranice. SK celnici absolvujeme poměrně rychle. Ukrajinská celnice je v poměrně prudkém kopci, který leží pod vrstvou sněhu a ledu. Všechny kamiony zůstávají bezúspěšně stát. My zázračně kopec zvládáme a jsme zde tedy jediní. Na UA celnici nevěříme vlastním očím a uším. Jsme obletováni úředníky, a až na výjimky se nám snaží vyjít vstříc a nedělají problémy. Oběhneme potřebných šest kanceláří (ve všech se nás ptají na to samé), získáme potřebná razítka a za dvě hodinky jsme hotovi. Pátek 3.1.2003 Hranice opouštíme ve 2:00 ráno. Jedeme směrem na Mukačevo a dále na Rachiv. Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. L 14,13 15

Cestou se střídá hustý déšť a sněžení. Silnice jsou neudržované a tak jedeme pomalu. I přesto, že jsme potkali několik traktorů s radlicemi a pluhů, jejich práce neměla velkého efektu. Do Kobylecké Poljany dorážíme v 6:30 ještě za tmy. Po několika dotazech jsme úspěšně našli bratra Hartovance. Auto jsme museli nechat na hlavní silnici, protože k jeho domu nebylo možno se dostat. Místní občan nás upozornil na to, že se nám na přívěsu hýbe kolo. Už cestou jsme zaznamenali podezřelé zvuky, ale po zběžné prohlídce jsme nic nenašli. Po lehké snídani - boršč se smetanou a leleky s omáčkou si jdeme lehnout. Dostáváme k dispozici jejich manželskou postel. Mezitím bratr Hartovanec odjíždí s dokumenty na celnici do Rachiva. Po dvouhodinovém spánku se jdeme s Kryštofem kouknout na přívěs. Po zvednutí přívěsu hewerem zjišťujeme, že je utržená celá přední náprava u přívěsu. Potom už jen čekáme a čekáme, než se bratr vrátí. V sedm večer přijel bratr Nemeš (předseda Baptistické církve zakarpatské oblasti) a v osm bratr Hartovanec s celníkem. Při večeři nám pan celník vypráví, jak je to vše s naší humanitárkou složité, co mu to dalo práce, jak musel obcházet zákony atd. Po večeři už jen strhává plomby, dostává dárky pro své děti a nic dalšího ho nezajímá. Všechny náležitosti a dokumenty již udělali v Rachivě. Potom ještě schováváme auto do údajně hlídaného objektu místního podniku. Bratři nás seznamují s jejich představou dalších dní. Po desáté se jdeme konečně vyspat. Sobota 4.1.2003 Po snídaní, vývar s krupičnými knedličky, lečo a smažené maso všeho druhu, překládáme dárky (větší polovinu přívěsu) do náklaďáku kazatelova bratra a vezeme je do domu kde bydlíme. Tyto dárky jsou určeny do místního sboru, místní školky a do chudých rodin. Potom jdeme opravovat přívěs do místní továrny. Za 20Euro nám to místní dělník pětkou elektrodou provařil a snad to chvíli vydrží. Během opravy absolvujeme exkurzi po místní fabričce. Jsme nadšeni. 10 bucharů které nemají využití, polorozpadlá vyhřívací pec, efektivita práce maximálně 50%. Měsíčně vyrobí 6-12 tisíc lopat pro Německo. Jednu dostal Petr Kučera. Po opravě přívěsu jdeme na oběd a po obědě na návštěvu do chudých rodin. Navštěvujeme 6 rodin v Kobylecké Poljaně, které žijí skutečně žalostně. Ve dvou místnostech o rozměrech 3x4 m žijí prarodiče, rodiče a jejich 3,4 a více dětí. V místnosti je většinou pec nebo kamna, malý stůl, kredenc a postele. Bída, skutečná bída. Bratr kazatel jim vždy poví kdo jsme, proč jsme přijeli, krátce poví něco o vánocích a pozve je do sboru. Odpoledne odjíždíme do Buština, kde překládáme zbytek dárků z přívěsu do sborového mikrobusu. Přívěs zde necháváme a pokračujeme dále do Ugljy k Nemešům. Cestou ještě navštěvujeme sborovou pekárnu, kde právě probíhá směna. Nádhera. Pak nás čeká večeře a spánek. Neděle 5.1.2003 Ráno jdeme do sboru. Začíná se v 10 místního času (tzn. našeho středoevropského). Ve shromáždění slaví památku Večeře páně. Hned po dopoledním shromáždění mají děti zkoušku na dětskou slavnost, která bude 7.1. Potom má mládež pro děti připraven vánoční program (písničky, hádanky, scénky) po kterém rozdáváme dětem dárky. Moc se na ně těšily. Po pozdním obědě jedeme do vesničky Ganiči, kde je též baptistický 16...aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých. Mt 18,14

sbor a shromáždění. Přijíždíme trochu pozdě a tak děti byly rády, že jsme nakonec dorazili. Na dárky musely čekat ještě více než dvě hodiny, po které shromáždění trvalo. Zpět k Nemešům přijíždíme po deváté hodině. Pondělí 6.1.2003 Dnes je Svatý večer. Už od rána chodí dům od domu koledníci. Koledníci chodí v převleku tří králů a nosí velkou maketu kostela, do které sbírají peníze. My v 8 hodin odjíždíme do Vylšan. Cestou ještě nakupujeme chleba a čokolády pro děti. Ve Vylšanech je veliký ústav pro asi 200 sirotků. Jsou to převážně děti s mentálním a kombinovaným postižením. Věnuje se nám ředitel, na kterém je skutečně vidět srdce pro tuto práci. Sám bojoval ve Vietnamu, kde byl zraněn a tak se vrátil zpět do civilu. Tuto práci dělá již 27let. Mají dobrou spolupráci s Francouzi, které je učili s dětmi pracovat. V mezích možností s dětmi pracují a snaží se je naučit co nejvíce. Dětem dáváme sladkosti, pan ředitel pak pro děti dostává hračky, pastelky, vodovky a chleby, které jsme nakoupili ve sborové pekárně. Všude kolem máme spousta zvědavců a pomocníků. Děti z nás mají ohromnou radost. Bylo to pro ně nečekané překvapení. Na oběd se vracíme do Uglji a odpoledne vyrážíme do Grušova (cca 40km). Probíhá zde shromáždění s dětskou vánoční slavností. Po dětských písničkách a básničkách, tak jako i na jiných místech, předává bratr Heczko vánoční poselství a bratr Kučera se přidává s pozdravy. Potom rozdáváme dětem dárky. Pak teprve začíná kázání, které trvá ještě více než půl hodiny. Děti musí v klidu sedět vpředu. Po shromáždění zde ještě necháváme dárky pro děti do chudých rodin, které místní bratři navštíví. S nimi už nepůjdeme, protože se musíme vrátit zpět a připravit na zítřejší den. Večer jde ještě mládež zpívat koledy po vesnici. Bratr Kučera jde s nimi a vrací se hluboko po půlnoci. Úterý 7.1.2003 Dnes je den narození Krista. Ráno vstáváme v půl šesté, abychom v devět byli na shromáždění v Kobylecké Poljaně. Zvládáme to tak tak, protože cesty jsou zledovatělé a děravé. Zde jsme na ranním shromáždění. To probíhá v malém domečku uprostřed vesnice. Je plné a velmi slavnostní. Zpívají se vánoční písně, děti mají připraveny vánoční básně a písničky, zaznívá vánoční evangelium. Po shromáždění děti dostávají dárky. Bratr kazatel je má jmenovitě připravené. Další dáváme hostům, kteří na shromáždění přišli. Po obědě odjíždíme do vesničky Verchne vodjane. Zde mají odpolední shromáždění. Moc lidí zde ale není. Je to malá vesnička uprostřed hor. Lidé se sem scházejí z širokého okolí. Někteří musí jít pěšky až osm kilometrů a tak na odpolední shromáždění již nepřišli. Rozdáváme dárky těm málo dětem, které přišly. Dárky pro svá vnoučata si berou babičky a dědečkové. Zbytek zase roznesou po rodinách. Po shromáždění jsme pozváni ještě na čaj k jedné sestře a pak už vyrážíme do Buština a domů. Od rána drobně sněží. Odpoledne začíná sněžit hustěji a na silnici je přes 15cm sněhu. Jen s obtížemi se s přívěsem rozjíždíme. Lopatou musíme odhazovat sníh. Pak se ale definitivně rozjíždíme a zastavujeme až v Čechách. Díky Bohu bez vážnějších komplikací zázračně dorážíme domů. Praze 15.1.2003 Pavel Průša www.cb.cz/diakonie/ Jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Mt 18,10 17

VÁNOČNÍ NABÍDKA Vánoční inspirace v České biblické společnosti S vybranou knihou, která Vás zaujala, můžete dostat i vánoční dárek pro své blízké. Co nabízíme? Vyberte si z naší nabídky Bible v různých formátech a další literaturu, s níž Vás podrobněji seznamujeme: /4862/ Průvodce Biblí: Publikace, která je obohacena více než 700 barevnými fotografiemi, 68 přehlednými mapami, 20 tabulkami a grafy je trvale světovým bestsellerem. Obsahuje 126 odborných článků od předních badatelů a profesorů teologie z celého světa. Je zde možné nalézt rady, jak s Biblí zacházet, jak jí rozumět a jak ji studovat. Pevná vazba s přebalem, 816 stran, 1 569,- Kč /1809/ Příběhy z Bible: V publikaci jsou převyprávěné a ilustrované základní části biblických knih pro děti a mládež. Pevná laminovaná vazba, 399 stran, 449,- Kč /1824/ Dětem na dobrou noc - S. Jeffsová: Soubor převyprávěných biblických příběhů určených především dětem předškolního věku, ale též jejich rodičům a prarodičům, kteří jim mohou předčítat. Pevná vazba, 96 stran, 216,- Kč /1802/ Ilustrovaná Bible: Obsahuje vybrané hlavní příběhy ze Starého a Nového zákona. Biblický text podle českého ekumenického překladu doplňují krátké úvody, které vysvětlují historická pozadí biblických příběhů. Text je bohatě ilustrován a doplněn mapkami. Pevná vazba, 312 stran, 495,- Kč /4863/ Velký biblický atlas: Překlad biblického atlasu The Concise Atlas of The Bible, který redigoval J. B. Pritchard. Většinou dvoustránkové mapy zachycují historii Palestiny od osídlení Kenaanu až po vznik křesťanské církve. Mapy jsou doplněny textem, tabulkami, vyobrazeními, rodokmeny atd. Publikace obsahuje zevrubné rejstříky. Pevná vazba s přebalem, 152 stran, 640,- Kč Nabídka Biblí /1106/1/ Bible ekum. př., včetně deuterokanonických knih, pevná vazba, černá koženka, 157 x 210 mm, 549,- Kč /1115/ Bible ekum. př., včetně deuterokanonických knih, pevná vazba, modrá koženka, 113 x 156 mm, 430,- Kč /1114/ Bible ekum. př., vydání bez deuterokanonických knih, pevná vazba, modrá koženka, 113 x 156 mm, 400,- Kč /1133/ Bible ekum. př., včetně deuterokanonických knih, nové revidované vydání s novou grafickou úpravou. Biblický text je v jednom sloupci s odkazy na vnějším okraji stránky a poznámkami v dolní části pod hlavním textem, pevná vazba, šedomodrá koženka, 125 x 182 mm, 329,- Kč /1132/ Bible ekum. př., nové revidované vydání bez deuterokanonických knih, pevná vazba, šedomodrá koženka, 125 x 182 mm, 313,- Kč /1134/ Bible ekum. př., nové revidované vydání včetně deuterokanonických knih, rodinný formát, pevná vazba, tmavěmodrá koženka s ražbou, 180 x 250 mm, 1314 stran, 869,- Kč /1201/ Bible kralická, podle posledního vydání kralického z roku 1613, pevná vazba, modrá koženka, 115 x 180 mm, 450,- Kč K objednávce si můžete vybrat z níže uvedených publikací jeden titul, který Vám zdarma přiložíme do balíčku! /4864/ Školní biblický atlas T. Dowley. Vhodná pomůcka pro hodiny dějepisu, zeměpisu a náboženství. 18 Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim,

/4865/ Školní průvodce Biblí T. Dowley. Barevný ilustrovaný úvod do četby Bible vhodný pro rodinu, školu, sbor a nedělní školu. /1829/ Co nevíš o Bibli M.Bič, P. Pokorný. Kniha poslouží k základní orientaci těm, kdo se chtějí blíže seznámit s Biblí. /1830/ Vyprávění nejen pro Teofila. Příběh apoštola Petra pro malé děti převyprávěl a ilustroval Jan Bárta. /1848/ Jonáš. Obsahuje celý text proroctví v českém ekumenickém překladu s ilustracemi Česlavy Talafantové.Publikace je určená malým dětem. /7097/ Teologické a exegetické studie.sborník exegetických a teologických studií významného českého biblisty J. B. Součka, profesora novozákonní vědy na Husově a později na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. /6040/ Kalendář Zemí Bible 2005.Nástěnný kalendář s barevnými fotografiemi z Izraele ve spirálové vazbě. Všechny uvedené tituly /s označením katalogového čísla a vybraným dárkem/ je možné si objednat přes naši zásilkovou službu na adrese: Česká biblická společnost Dům Bible, Náhorní 1816/12, 182 00 Praha 8 -Kobylisy. Telefonicky je možné si tituly objednat přímo v obchodním oddělení ČBS na čísle 284 693 926, e-mailem, nebo faxem 284 693 933. Další nabídku knih najdete na našich stránkách www.dumbible.cz. Tim dva dva Milí přátelé, zpřístupnit biblické poselství dětem prakticky, to je to, o co nám běží a co se vine jako červená nit všemi pracovními oblastmi Tim dva dva. Je škoda, když např. naše literatura a hudba jen zabírají místo ve skladu, místo aby zahřívaly dětská srdce a přinášely do jejich života Boží slovo. Jako malá křesťanská organizace si ovšem nemůžeme dovolit vynakládat velké finance na reklamu. Zda se naše nabídka dostane také do Vašeho okolí, záleží proto do značné míry i na Vaší spolupráci. Vánoce k tomu nabízejí zvlášť vhodnou příležitost, protože v této době každý z nás hledá nějaký dárek, kterým by potěšil své milé. Proč třeba nedat dobrý tip např. babičce nebo dědečkovi? Rádi Vám pošleme bezplatně náš katalog. Ještě pohodlnější je však objednat si prostřednictvím internetu na http://tim.webpark.cz. Tam najdete také ukázky ze všech našich publikací a můžete si dokonce poslechnout ukázky z hudebních nahrávek. Došlé objednávky jsou u nás neprodleně zpracovány, takže byste měli žádané věci obdržet včas před Vánocemi. Pokud nám kromě své objednávky na internetu pošlete ještě krátkou zprávu jako odpověď na tento mail, nebudeme Vám účtovat poštovné a balné - to je náš malý vánoční dárek pro Vás! Doufám v to a modlím se, aby naše literatura a hudba našla cestu pod mnoho vánočních stromků a přinesla radost dětem i dospělým. Srdečně Vás zdraví Manuela Jungová, ředitelka Tim dva dva P.S. Ještě malý tip: Navštivte klauníka Jo na internetu (nebo to poraďte svým dětem). Každý měsíc se tam najde nový příběh, hádanky, hry, návody na ruční práce... Adresa: http://klaunikjo.webpark.cz Kontakt: Tim 2,2 o.s., Leštínská 22, 193 00 Praha 9, tel./fax: 281 926 563 (po-pá 9-16 hod.) internet: tim.webpark.cz, dětská stránka: klaunikjo.webpark.cz neboť takovým patří království Boží. L 18,16 19

Konečně začala zima a užili jsme si už i trochu sněhu. Právě začal advent a vy asi víte, co to znamená: už se kvapem blíží vánoce! Určitě se těšíte na stromeček, cukroví, vánoční prázdniny a hlavně...na dárky! Možná už jste začali vymýšlet dárky pro své nejbližší. Aby vám ten čas do štědrého dne rychleji utekl, posílám vám typ na adventní kalendář. Můžete ho vyrobit pro sebe nebo i někoho podarovat. Co k tomu potřebujete: 24 krabiček od sirek barevný papír, na který se vejde přesně 24 krabiček nůžky nějaké barvy /vodovky, fixy, voskovky apod./ lepidlo 24 malých překvapení /bonbóny, malé hračky, obrázky, mince.../ Jak na to aneb know how? 1/ namalujte na papír pěkný obrázek, např.: vánoč. stromeček, anděla, sněhuláka atd. 2/ rozstřihejte papír na 24 dílů - každý ve velikosti krabičky od sirek - a nalepte na vrchní stranu krabiček 3/ vložte do každé krabičky nějakou drobnost, poskládejte obrázek a adventní překvapení je na světě! Tady máte navrch jednu hádanku: Co je to? Ve vzduchu to chytíš stěží, na zemi to tiše leží, na stromech to sedává, na dlani to roztává, v krbu vysuší to plamen, v páru změní to žár kamen, v řece se to utopí. Co? Chytrý to pochopí! (G. Ch. Dieffenbach) Přeji vám krásný advent a nezapomeňte že největším vánočním darem je pro nás Pán Ježíš! Vaše teta Barbora 20 Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. 1K 14,20