Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta managementu v Jindřichově Hradci

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci D i p l o m o v á p r á c e Eva Méryová, BBus (Hons) 2008

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu Jindřichův Hradec D i p l o m o v á p r á c e Eva Méryová, BBus (Hons) 2008

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Katedra managementu podnikatelské sféry Koncepce zvyšování kvalifikace pracovníků silniční přepravy Vypracovala: Eva Méryová, BBus (Hons) Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. František Kovář, CSc. Jindřichův Hradec, květen 2008

Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Koncepce zvyšování kvalifikace pracovníků silniční přepravy jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. Jindřichův Hradec, květen 2008 podpis studenta

Anotace Koncepce zvyšování kvalifikace pracovníků silniční přepravy Cílem práce je uvést teoretická východiska silniční přepravy nebezpečných látek na základě restrukturalizované Dohody ADR a analyzovat koncepci zvyšování kvalifikace pracovníků, kteří se podílejí na silniční přepravě nebezpečných látek ve vybrané dopravní firmě. Součástí práce jsou i návrhy a opatření ke zlepšení efektivnosti zvyšování kvalifikace pracovníků v této oblasti. květen 2008

Poděkování Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěla poděkovat prof. Ing. Františku Kovářovi, CSc., z Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci. Za užitečné informace, rady a připomínky děkuji také Ing. Pavlu Hluskovi ze sdružení ČESMAD Bohemia České Budějovice a Ing. Petru Reitingerovi, jednateli Petschl Transporte (Česko) s. r. o. České Budějovice.

Obsah ÚVOD...1 TEORETICKO-METODOLOGICKÁ ČÁST...2 1 ÚVOD DO PŘEPRAVY NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ...4 1.1 Předpisy pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí...4 1.2 Historie a vývoj silniční přepravy nebezpečných věcí...5 1.3 Vnitrostátní silniční přeprava nebezpečných věcí...6 1.4 Členské a nečlenské státy Dohody ADR...6 2 PŘEPRAVA NEBEZPEČNÝCH VĚCÍ A LÁTEK DLE DOHODY ADR...7 2.1 Nebezpečné věci a látky...7 2.1.1 Třídění nebezpečných věcí...8 2.1.2 Identifikační číslo látky...9 2.1.3 Obalová skupina...9 2.2 Balení a označování nebezpečných věcí...10 2.2.1 Druhy obalů...10 2.2.2 Kódování konstrukčních typů obalů a jejich značení...10 2.2.3 Význam značení UN kódem...11 2.2.4 Označovaní kusů nápisy...11 2.2.5 Označování kusů bezpečnostními značkami...12 2.2.6 Označování velkými bezpečnostními značkami...12 2.2.7 Označování oranžovými tabulkami...12 2.2.8 Význam identifikačních čísel nebezpečnosti...13 2.3 Vybavení dopravní jednotky...14 2.3.1 Hasící přístroje...14 2.3.2 Další výbava...15 2.4 Školení pracovníků při silniční přepravě nebezpečných věcí...16 2.5 Průvodní doklady k silniční přepravě nebezpečných věcí...17 2.6 Povinnosti účastníků v silniční přepravě nebezpečných věcí...18 2.6.1 Povinnosti hlavních účastníků...18 2.6.2 Povinnosti ostatních účastníků...20 2.7 Bezpečnostní předpisy a podnikové směrnice...22 2.7.1 Bezpečnostní plán...23 2.7.2 Doporučené součásti bezpečnostního plánu...24 PRAKTICKÁ ČÁST...25

3 PETSCHL TRANSPORTE...25 3.1 Petschl Transporte Österreich GmbH (mateřská firma)...25 3.1.1 Sídlo centrály a poboček...26 3.1.2 Historie dopravní firmy...26 3.1.3 Předmět činnosti...28 3.1.4 Certifikáty mateřské firmy...28 3.2 Petschl Transporte (Česko) s. r. o. (pobočka)...29 3.2.1 Předmět činnosti...29 3.2.2 Personální obsazení...29 3.2.3 Vozový park...31 4 ANALÝZA PRŮBĚHU ZVYŠOVÁNÍ KVALIFIKACE PRACOVNÍKŮ...32 4.1 Bezpečnostní poradce...33 4.1.1 Školení bezpečnostních poradců...34 4.1.2 Zadání cvičné případové studie pro školení bezpečnostních poradců...35 4.1.3 Řešení cvičné případové studie pro školení bezpečnostních poradců...36 4.1.4 Zadání cvičných krátkých otázek s otevřeným koncem...38 4.1.5 Řešení cvičných krátkých otázek s otevřeným koncem...39 4.1.6 Systém přihlašování ke zkouškám...40 4.1.7 Zkouška a její průběh...40 4.1.8 Osvědčení o odborné způsobilosti...43 4.1.9 Členství v organizacích...44 4.1.10 Obnovovací školení...44 4.1.11 Obnovovací zkouška...45 4.2 Řidiči - osádka dopravní jednotky...46 4.2.1 Kvalifikace řidiče při silniční přepravě nebezpečných věcí...46 4.2.2 Přijímání nových řidičů...47 4.2.3 Požadavky na osádku vozidla...48 4.2.4 Struktura kurzů...48 4.2.5 Program a průběh školení...49 4.2.6 Školení při přepravě vysoce rizikových nebezpečných věcí...49 4.2.7 Závěrečné zkoušky...50 4.2.8 Osvědčení o absolvování školení a zkoušky...50 4.2.9 Obnovovací kurzy...51 4.3 Školení ostatního personálu...52 4.4 Školící organizace...53

4.4.1 ČESMAD Bohemia...53 4.4.2 Centrum dopravního výzkumu...55 4.4.3 ÚSMD Dekra...56 5 ZHODNOCENÍ A NÁVRHY NA OPATŘENÍ...59 5.1 Zhodnocení procesu zvyšování kvalifikace ve firmě...59 5.2 Všeobecná opatření v oblasti zvyšování kvalifikace...60 5.2.1 Bezpečnostní poradci...60 5.2.2 Řidiči osádka dopravní jednotky...60 ZÁVĚR...61 LITERATURA...63 POUŽITÉ ZKRATKY A POJMY...66 SEZNAM OBRÁZKŮ...67 SEZNAM TABULEK...68 SEZNAM PŘÍLOH...69

Úvod Odvětví dopravy považuji za jedno z nejzajímavějších a nejrychleji se rozvíjejících na trhu, a proto jsem se rozhodla vybrat si jako téma své diplomové práce právě problematiku z této oblasti. Samotný pojem doprava je pojem široký, proto je mým záměrem se v této práci specializovat na vybranou oblast, kterou je silniční přeprava nebezpečných látek a věcí. Důvodů, které mě vedly ke zpracování tohoto odborného tématu, je mnoho. V první řadě se jedná o problematiku, o kterou se již několik let zajímám, protože si myslím, že s nárůstem objemu přeprav nebezpečných látek a věcí v silniční přepravě je nutno této problematice s ohledem na rizika, vyplývající z těchto přeprav, věnovat zvýšenou pozornost. Zjistila jsem také, že se touto specifickou oblastí v odvětví dopravy ještě nikdo na Fakultě managementu v Jindřichově Hradci nezabýval, a proto je mým cílem tuto problematiku všem zájemcům přiblížit. A v poslední řadě mám k tomuto tématu velké množství informací a podkladů, neboť člen mojí rodiny je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce a má v této problematice pětiletou praxi. Aktuálnost, důležitost a zajímavost této specifické oblasti odvětví dopravy mě proto dále vedly ke zpracování samotné koncepce zvyšování kvalifikace pracovníků v oblasti silniční přepravy nebezpečných látek. Nejprve jsem prostřednictvím Teoreticko-metodologické části podrobně popsala postup tvorby celé práce. Další částí práce je část teoretická, jejímž cílem je popsat východiska silniční přepravy nebezpečných látek na základě restrukturalizované Dohody ADR a seznámit s jednotlivými dílčími předpisy, vyplývajícími z této dohody. Praktická část má za cíl analyzovat samotnou koncepci zvyšování kvalifikace pracovníků silniční přepravy ve zvolené dopravní firmě, a to především průběh zvyšování kvalifikace bezpečnostních poradců, řidičů a ostatních osob, kterých se po pracovní stránce přepravy nebezpečného zboží dotýkají. V závěrečné části práce jsem uvedla některá opatření, která by podle mého názoru mohla přispět k větší efektivnosti zvyšování kvalifikace pracovníků v oblasti, kterou se v této práci budu zabývat. 1

Teoreticko-metodologická část V teoreticko-metodologické části je podrobně popsán postup tvorby této diplomové práce. Uvedu zde podrobně, jakým způsobem jsem postupovala při tvorbě jednotlivých částí práce. Cílem mojí práce v teoretické části je zabývat se problematikou silniční přepravy nebezpečných látek a věcí v obecné rovině s využitím dostupné literatury. Čerpat budu především z mezinárodních předpisů Dohody ADR, která je podstatou celé teoretické části. Zmíním se o předpisech pro přepravu nebezpečných věcí jinou dopravou než silniční. Dále je třeba uvést celou řadu základních pojmů a přiblížit třídění nebezpečných věcí a látek do jednotlivých tříd, vysvětlit pojem identifikační číslo látky (tzv. UN číslo) a identifikační číslo nebezpečnosti (tzv. Kemlerův kód). Důležité je zmínit se o tom, jak se vlastně balí a označují jednotlivé látky a vozidla. V této části uvedu jednotlivé druhy obalů, způsoby označování kusů nebezpečných věcí a označování vozidel předepsanými cedulemi. Nesmím také zapomenout na povinnou výbavu dopravních jednotek. O školení všech osob, podílejících se na silniční přepravě nebezpečných látek se zmíním pouze okrajově, neboť tuto oblast budu podrobněji analyzovat v praktické části této práce. Následovat bude kapitola o průvodních dokladech, nezbytných k tomuto zvláštnímu druhu přepravy a povinnosti všech osob, podílejících se na silniční přepravě nebezpečných věcí. Teoretickou část ještě doplním o neméně důležitou kapitolu Dohody ADR z 1. 1. 2005 s názvem Bezpečnostní předpisy, která se bude týkat bezpečnostního plánu. V praktické resp. analytické části je mým cílem analyzovat koncepci zvyšování kvalifikace pracovníků, podílejících se na silniční přepravě nebezpečných věcí ve vybrané dopravní firmě. Protože mnou vybraná firma je pouze dopravcem nebezpečných látek, nikoliv příjemcem či odesilatelem, budu se zabývat pouze průběhem zvyšování kvalifikace bezpečnostních poradců a řidičů dopravních jednotek. Nejprve vybranou dopravní firmu představím a poté budu analyzovat průběh koncepce zvyšování kvalifikace bezpečnostních poradců. Ta bude zahrnovat systém školení, způsob přihlašování ke zkouškám, průběh samotné zkoušky až po získání osvědčení o odborné způsobilosti. Dále se budu zabývat zvyšováním kvalifikace řidičů. Je třeba analyzovat kritéria, která souvisejí s přijímáním nových řidičů do firmy a požadavky, které jsou kladeny na osádku vozidla. Pokračovat budu 2

dále školením řidičů, analýzou struktury kurzů a programem a průběhem školení, včetně závěrečných zkoušek až po získání osvědčení o absolvování školení. Za přínosné považuji i uvedení největších organizací, které jsou k provádění tohoto specifického druhu školení pověřeny Ministerstvem dopravy. V závěru práce se rovněž budu věnovat návrhům na opatření pro zvýšení efektivnosti zvyšování kvalifikace pracovníků silniční přepravy nebezpečných látek. Informace budu čerpat především z odborných publikací, Dohody ADR, Sbírky mezinárodních smluv z roku 2007, odborných časopisů, zabývajících se nákladní silniční dopravou a internetových stránek. K praktické části práce se mi budou jistě hodit materiály ze seminářů pro bezpečnostní poradce, spolu s cvičnými otázkami a případovými studiemi. Celá diplomová práce je členěna do pěti kapitol a jednotlivé kapitoly jsou členěny do logických celků. 3

1 Úvod do přepravy nebezpečných věcí 1.1 Předpisy pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí V úvodu do přepravy nebezpečných věcí bych chtěla uvést předpisy, které upravují mezinárodní 1 přepravu nebezpečných věcí. Nebezpečné věci a látky se dopravují různými druhy dopravy silniční, železniční, leteckou, námořní a říční. Předpisy, které platí pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí jsou uvedeny na obrázku č. 1: Obrázek 1 Předpisy pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí Předpisy pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí ADR RID ICAO TI IMDG Code ADNR Zdroj: vlastní Tyto předpisy vycházejí z tzv. Vzorových předpisů OSN (tzv. oranžová kniha). Patří k nim: silniční přeprava nebezpečných věcí: ADR touto zkratkou se rozumí Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, originální název: European Agreement concerning the international carriage of dangerous goods by road. železniční přeprava nebezpečných věcí: RID pod touto zkratkou se rozumí Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží. 2, originální název: Reglement international concernant le transport des marchandises dangereuses par chemins de fer. letecká přeprava nebezpečných věcí: ICAO 3 Technical Instructions tzv. ICAO Technické pokyny, originální název: Technical Instructions for the Safe Transport of Dangerous Goods by Air 4, dále jsou to předpisy pro přepravu nebezpečných věcí 1 PETRUNČÍK, P. ADR 2007 Přeprava nebezpečných věcí po silnici. Praha: Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, 2007. str. 8. 2 Tento Řád je přílohou č. 1 k Jednotným právním předpisům pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM), Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě COTIF. 4

DGR tzn. Dangerous Goods Regulations, které vydává IATA 5. námořní přeprava nebezpečných věcí IMDG Code tzn. Předpisy pro mezinárodní námořní dopravu nebezpečných věcí 6, originální název: International Maritime Dangerous Goods Code. říční přeprava nebezpečných věcí ADNR jedná se o Předpisy pro říční přepravu nebezpečných věcí, originální název: Accord européen relatif au transport international des marchandises dangereuses par navigation du Rhin. 1.2 Historie a vývoj silniční přepravy nebezpečných věcí Martin Vošta, vedoucí mezinárodních přepravních služeb VIAMONT, hovoří o přepravě nebezpečných věcí z historického hlediska: Přeprava nebezpečných věcí je stará jako lidstvo samo. Již od pradávných dob se přepravovaly různé suroviny nebo výrobky, které byly nebezpečné pro člověka nebo jeho okolí. V té době neexistovaly specifické předpisy, důkladné kontroly ani přísné finanční sankce. 7 Pro bezpečnou silniční přepravu nebezpečných věcí a látek proto byla uzavřena tzv. Dohoda ADR a samotná zkratka byla vytvořena z počátečních písmen francouzského názvu dohody: ACCORD DANGEREUSE ROUTE dohoda nebezpečné cesta Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (dále jen Dohoda ADR) upravuje mezinárodní silniční přepravu nebezpečných věcí. Dohoda ADR byla uzavřena 3 ICAO je zkratka originálního názvu Mezinárodní organizace pro civilní letectví - International Civil Aviation Organisation. 4 Tyto předpisy doplňují Přílohu 18 Chicagské úmluvy o mezinárodním civilním letectví (Chicago 1944), uveřejněné Mezinárodní organizací pro civilní letectví (ICAO) v Montrealu. 5 IATA je sdružení leteckých společností, zkratka je z názvu International Air Transport Association. 6 Tyto předpisy naplňují kapitolu VII, část A Mezinárodní úmluvy o bezpečnosti života na moři - International Convention for the Safety of Life at Sea (SOLAS), vydané Mezinárodní námořní organizací (IMO), Londýn. 7 VOŠTA, M. Jak se vyvíjí ADR a RID?. Nebezpečný náklad. 2007, roč. 1, č. 2, str. 18-19. 5

30. září 1957 v Ženevě pod patronátem Evropské hospodářské komise a v platnost vstoupila mezi vyspělými státy již v roce 1968 8. 1.3 Vnitrostátní silniční přeprava nebezpečných věcí Česká republika převzala zákonem č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě do vnitrostátní legislativy stejné podmínky pro silniční přepravu nebezpečných věcí, které předepisuje Dohoda ADR. Silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv 9, a to za podmínek v ní uvedených. 1.4 Členské a nečlenské státy Dohody ADR Ke členům Dohody ADR patří celkem 42 států: Albánie, Ázerbajdžán, Belgie, Bělorusko, Bosna-Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Kazachstán, Kypr, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Makedonie, Moldávie, Maroko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Ruská federace, Řecko, Slovenská republika, Slovinsko, Srbsko, SRN, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Ukrajina. Členy Dohody ADR nejsou např. Turecko, Albánie, Malta. Proto je při silniční přepravě nebezpečných látek třeba dodržovat vnitrostátní předpisy těchto států. Obrázek 2 ADR Zdroj: BITTNER CONSULTING, Centrum dopravního vzdělávání [online]. Dostupné z: <http://www.bittner.eu/cz/bezpecnostni-poradce-adr/>. 8 Česká republika se stala řádným členem Dohody ADR po bývalé ČSSR, která se připojila k Dohodě v roce 1986. 9 Vyhláška č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), ve znění pozdějších předpisů. 6

2 Přeprava nebezpečných věcí a látek dle Dohody ADR 2.1 Nebezpečné věci a látky Pro pochopení jakékoliv odborné problematiky je nejprve zapotřebí objasnit některé základní pojmy, které budu ve své práci používat. Proto bude mým cílem v následujících kapitolách nejdůležitější odborné pojmy uvést a vysvětlit. Nejdůležitější pojem, okolo kterého se celá Dohoda ADR točí, je samotný pojem nebezpečná věc, která je silničním zákonem definována takto: Nebezpečné věci jsou látky a předměty, pro jejichž povahu, vlastnosti nebo stav může být v souvislosti s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat a věcí nebo ohroženo životní prostředí. 10 Vlastnostmi nebezpečných věcí se v tomto případě rozumí toxicita, žíravost, hořlavost, výbušnost, samozápalnost, infekčnost nebo radioaktivita. Zákon o chemických látkách definuje nebezpečné látky jako látky a přípravky, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností a pro tyto vlastnosti jsou klasifikovány za podmínek stanovených zákonem jako výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, hořlavé, vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilující, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci a nebezpečné pro životní prostředí. 11 Kromě výše uvedené definice Pavel Petrunčík ve své publikaci objasňuje pojem nebezpečné látky také ve smyslu Dohody ADR následovně: Nebezpečnými věcmi se rozumějí látky a předměty, jejichž přeprava je Dohodou ADR zakázána, nebo je dovolena pouze za podmínek předepsaných v dohodě. 12 Dalším důležitým pojmem je přeprava. Přepravou se rozumí souborný proces zahrnující příjem, dopravu (konkrétní dopravní prostředek nákladní automobil) a odesílání (pokud hovoříme o přepravě, je myšleno přemístění z místa A na místo B, pokud hovoříme o dopravě, je myšlen konkrétní dopravní prostředek nákladní automobil). 13 10 Zákon č. 111/1994 o silniční dopravě. Část III, 22, odst. 1. 11 Zákon č. 157/1998 Sb. o chemických látkách (novela 352/1999 Sb.), 2 odst. 8. [cit. 2008-02-27]. Dostupné z: <http://www.fire.cz/storage/vos/nliiis.doc>. 12 PETRUNČÍK, P. ADR 2007 Přeprava nebezpečných věcí po silnici. Praha: Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, 2007. str. 16. 13 AGROFERT : úvodem malé vysvětlení pojmů [online]. 2004 [cit. 2008-02-27]. Dostupné z: <http://www.agrofert.cz/index.php?produkty/phm/adr>. 7

2.1.1 Třídění nebezpečných věcí S ohledem na nebezpečné vlastnosti nebezpečných věcí a látek se nebezpečné věci podle Dohody ADR zařazují do jednotlivých tříd. Dohoda ADR rozeznává tyto třídy nebezpečných věcí: Třída 1 Výbušné látky a předměty výlučná Třída 2 Plyny výlučná Třída 3 Hořlavé kapaliny volná Třída 4.1 Hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky volná Třída 4.2 Samozápalné látky volná Třída 4.3 Látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny volná Třída 5.1 Látky podporující hoření volná Třída 5.2 Organické peroxidy volná Třída 6.1 Toxické látky volná Třída 6.2 Infekční látky výlučná Třída 7 Radioaktivní látky výlučná Třída 8 Žíravé látky a předměty volná Třída 9 Jiné nebezpečné látky a předměty volná Označení tříd 1, 2, 6.2 a 7 jako výlučné znamená, že k přepravě mohou být převzaty pouze ty nebezpečné látky a předměty, které jsou vyjmenovány v ustanoveních těchto tříd, a to pouze za podmínek, předepsaných v těchto ustanoveních. Ostatní nebezpečné látky a předměty těchto tříd jsou z přepravy vyloučeny. Naproti tomu označení ostatních tříd, které jsou označeny jako volné znamená, že z přepravy jsou vyloučeny některé nebezpečné látky a předměty, které patří do těchto tříd, podle poznámek, které jsou uvedeny v ustanoveních těchto tříd. Přepravovat je dovoleno pouze ty nebezpečné látky a předměty, které jsou uvedené v ustanoveních jednotlivých tříd, a to pouze za podmínek stanovených příslušnými ustanoveními. 8

2.1.2 Identifikační číslo látky Identifikačním číslem látky se rozumí to, že každé položce (tzn. látce nebo skupině látek) v jednotlivých třídách je přiřazeno tzv. identifikační číslo látky (tzn. UN 14 číslo). Ve smyslu Dohody ADR se rozeznávají jednotlivé druhy položek 15, a to: A. samostatné položky; Příklad: UN 1090 ACETON Jedná se o samostatné položky pro přesně definované látky nebo předměty, včetně položek pokrývajících více isomerů 16. B. druhové položky; Příklad: UN 3101 PEROXID ORGANICKÝ, TYP B, KAPALNÝ Jedná se o druhové položky pro přesně definované skupiny látek nebo předmětů, které nejsou J. N. 17 položkami. C. specifické J. N. položky; Příklad: UN 1477 DUSIČNANY, ANORGANICKÉ, J. N. Jedná se o specifické J. N. položky, které zahrnují skupiny látek nebo předmětů, které mají určitou technickou nebo chemickou povahu a jsou J. N. D. všeobecné J. N. položky. Příklad: UN 1993 LÁTKA HOŘLAVÁ, KAPALNÁ, J. N. Jedná se o specifické J. N. položky, které zahrnují skupiny látek nebo předmětů, které mají jednu nebo více všeobecných nebezpečných vlastností, jinde nejmenované. 2.1.3 Obalová skupina Některé látky mohou být pro účely balení přiřazeny k obalovým skupinám, což závisí na svém stupni nebezpečí. Netýká se to ovšem látek tříd 1, 2, 5.2, 6.2. a 7, a též samovolně se rozkládajících látek třídy 4.1. Podle označení obalové skupiny se posuzuje význam nebezpečnosti jednotlivých látek. Obalová skupina I značí látky velmi nebezpečné, obalová skupina II látky středně nebezpečné a obalová skupina III látky málo nebezpečné. 14 UN je zkratka anglického názvu United Nations Spojené Národy. 15 PETRUNČÍK, P. ADR 2007: Přeprava nebezpečných věcí po silnici. Praha: Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, 2007. str. 16. 16 Isomery jsou sloučeniny, které mají stejný sumární vzorec a jiné strukturní uspořádání atomů v molekule, a tedy i chemické nebo fyzikální vlastnosti. 17 Zkratkou J.N. se rozumí látka jinde nejmenovaná. 9

2.2 Balení a označování nebezpečných věcí Jednou z nejdůležitějších činností a základních povinností odesilatele je umět nebezpečnou látku nebo předmět správně a dle stanoveného způsobu zabalit (za předpokladu, že dohoda ADR neumožňuje látku přepravovat jako volně loženou). Proto bych se v následujícím oddíle chtěla věnovat právě problematice balení a označování nebezpečných látek a předmětů. 2.2.1 Druhy obalů Pro balení nebezpečných látek a předmětů se používá několik různých typů obalů. Vždy platí ale zásada, že každý obal musí být vyrobený a uzavřený tak, aby při přepravě nedošlo k úniku obsahu. To je jedna podmínka. Druhou podmínkou je, že každý obal (kromě vnitřních obalů), musí odpovídat vzoru (prototypu), který vyhověl předepsaným zkouškám. K těm patří např. ověřování chemické snášenlivosti, zkouška pádem, těsnosti apod. Samotným pojmem obal se rozumí nádoba a všechny její součásti a materiály, které jsou nezbytné k tomu, aby nádoba mohla plnit svou obalovou funkci 18. Rozeznáváme několik druhů obalů. K těm patří např. obal kompozitní (ze skla, porcelánu, plastu nebo kameniny), dále obal opakovaně použitelný, skupinový, velký, vnější, vnitřní, z jemného plechu, záchranný nebo kontejner, kontejner malý, IBC (dřevěná, flexibilní), kus, nádoba, nádoba kryogenní, tlaková, trubková, dále láhev, svazek lahví nebo přepravní obalový soubor. 2.2.2 Kódování konstrukčních typů obalů a jejich značení Uvádí se, že každý obal, jehož prototyp byl schválen pověřenou zkušebnou pro přepravu nebezpečných věcí, musí být výrobcem značen předepsaným UN kódem obalu. 19 Konstrukční kód obalu je dále součástí tohoto značení. Tento kód se skládá z následujících složek: arabské číslice, která označuje druh obalu, následované jedním, případně několika velkými písmeny, které označují druh materiálu arabská číslice, která označuje kategorii obalu v rámci konstrukčního typu obalu. 18 PETRUNČÍK, P. ADR 2007: Přeprava nebezpečných věcí po silnici. Praha: Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, 2007. str. 36. 19 PETRUNČÍK, P. ADR 2007: Přeprava nebezpečných věcí po silnici. Praha: Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, 2007. str. 38. 10

Druh obalu dále udávají následující číslice: 1. Sud, 2. Vyhrazeno, 3. Kanystr, 4. Bedna, 5. Pytel, 6. Kompozitní obal, 7. (vyhrazeno), 8. Obaly z jemného plechu. Velká písmena, následující za číslicí potom určují materiál, ze kterého je obal vyroben: A. Ocel, B. Hliník, C. Dřevo přírodní, D. Překližka, F. Rekonstituované dřevo, G. Lepenka, H. Plast, L. Textilní tkanina, M. Papír vícevrstvý, N. Kov, P. Sklo, porcelán nebo kamenina. 2.2.3 Význam značení UN kódem Každý obal, který je určený pro silniční přepravu nebezpečných látek a věcí, musí být označený UN kódem obalu a UN kód musí být trvanlivý, dobře čitelný o rozměru přiměřeném velikosti obalu a umístěn tak, aby byl dobře viditelný. Umístěním značení (UN kódu) na obalu se potvrzuje, že sériově vyráběné obaly odpovídají schválenému konstrukčnímu typu, a že jsou splněny požadavky uvedené v dokladu o schválení. Značení je určeno zejména pro výrobce, odesilatele, opraváře a uživatele obalů, dopravce a další orgány. 20 2.2.4 Označovaní kusů nápisy V Dohodě ADR se dále uvádí, že každý kus, pokud Dohoda ADR nepředepisuje jinak, musí být prostřednictvím odesilatele zřetelně a trvale označen UN číslem nebezpečné věci. Označení kusů musí být umístěno na takovém místě, které zaručí zřetelnost a čitelnost nápisu, stejně tak jako jeho odolnost vůči povětrnosti. Dále musí být tzv. záchranné obaly označeny jedním z těchto nápisů buď označením ZÁCHRANNÝ (v češtině) nebo SALVAGE, BERGUNG či EMBALLAGE DE SECOURS v cizím jazyce pro mezinárodní přepravu. 20 PETRUNČÍK, P. ADR 2007: Přeprava nebezpečných věcí po silnici. Praha: Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, 2007. str. 40. 11

2.2.5 Označování kusů bezpečnostními značkami V Dohodě ADR je také uvedeno ustanovení o bezpečnostních značkách 21. Je předepsáno, jak má bezpečnostní značka vypadat: Bezpečnostní značky musí mít tvar čtverce postaveného na vrchol pod úhlem 45 s nejmenšími rozměry 100 mm x 100 mm. Bezpečnostní značky jsou opatřeny uvnitř po celé délce svého obvodu čarou stejné barvy jako symbol ve vzdálenosti 5 mm od jejich okraje. Bezpečnostní značky musí být umístěny na podkladu v kontrastní barvě, nebo musí být orámovány buď vytečkovanou, nebo plnou čarou. 22 Bezpečnostní značky mohou mít i menší rozměry, musí být ale zachována jejich zřetelnost a viditelnost. 2.2.6 Označování velkými bezpečnostními značkami Kromě klasických bezpečnostních značek se dále rozlišují tzv. velké bezpečnostní značky. Umisťují se např. na vnější povrch kontejnerů, MEGC 23, cisternových kontejnerů, vozidel a dále přemístitelných cisteren a vozidel. Svou barvou a symbolem musí odpovídat předepsaným vzorům bezpečnostních značek pro kusy. Jejich velikost je nejméně 250 mm x 250 mm. Velké bezpečnostní značky, které se nevztahují na přepravované nebezpečné věci nebo jejich zbytky, musí být buď odstraněny, nebo zakryty. 2.2.7 Označování oranžovými tabulkami Dopravní jednotka se označuje oranžovými tabulkami. Pavel Petrunčík hovoří o provedení: Oranžové tabulky musí být reflexivní a musí být 40 cm široké a 30 cm vysoké. Tyto tabulky musí mít černý okraj 15 mm široký. Použitý materiál musí být odolný proti povětrnosti a musí zaručit trvanlivé označení. Tabulka se nesmí uvolnit ze svého držáku po 15 minutách přímého působení ohně. Tabulky mohou být ve středu rozděleny vodorovnou černou čarou o tloušťce 15 mm. Identifikační číslo nebezpečnosti musí být uvedeno v horní části a UN číslo v dolní části tabulky, musí být od sebe oddělena v polovině tabulky vodorovnou černou čárou. Identifikační čísla musí být nesmazatelná a musí zůstat čitelná po 15 minutách působení přímého ohně. 24 21 Vzory bezpečnostních značek jsou uvedeny v příloze č. 1 této práce. 22 DOŠEK, J. - KOKEŠ, J. ADR 2007: část 4-9. 1. vyd. Praha: Ústav silniční a městské dopravy, 2007. str. 789. 23 Označením MEGC se rozumí vícečlánkový kontejner určený k přepravě plynů. 24 PETRUNČÍK, P. ADR 2007: Přeprava nebezpečných věcí po silnici. Praha: Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, 2007. str. 62. 12

Obrázek 3 Typy reflexních tabulí ADR a) Tabule ADR s čísly b) Tabule ADR s čísly sklopná c) Reflexní tabule ADR sklopná zmenšená 300 x 120 mm Zdroj: Profi Truck Shop autopříslušenství [online]. Dostupné z: <http://www.profitruck-shop.cz/shop/tabule-adr-tir-a-dalsi-adr-znaceni-c- 33_72.html?zenid=f38a6fecf2265cb978a34b94a6d6d8ed>. Dopravní jednotky 25, které přepravují pouze jednu nebezpečnou látku, nemusí mít oranžové tabulky na bočních stranách, pokud je na oranžových tabulích, které jsou umístěny vpředu a vzadu jednotky, uvedeno příslušné identifikační číslo nebezpečnosti a UN číslo. 2.2.8 Význam identifikačních čísel nebezpečnosti Kromě již dříve zmíněného identifikačního čísla látky (UN čísla) je velmi důležité také tzv. identifikační číslo nebezpečnosti (tzv. Kemlerův kód). Prostřednictvím tohoto čísla se rozlišují jednotlivá nebezpečí. Identifikační číslo nebezpečnosti je složeno ze dvou nebo třech číslic a obecně číslice označují tato nebezpečí 26 : 2 Únik plynu pod tlakem nebo chemickou reakcí 3 Hořlavost kapalin (par) a plynů nebo kapalin, které jsou schopné samoohřevu 4 Hořlavost tuhých látek nebo tuhých látek, které jsou schopné samoohřevu 5 Podpora hoření 6 Toxicita nebo nebezpečí infekce 7 Radioaktivita 8 Žíravost 9 Nebezpečí prudké samovolné reakce (samovolný rozklad) X Látka nesmí přijít do styku s vodou (uvádí se před číslicí) Zdvojení konkrétní číslice vyjadřuje zvýšení, resp. intenzitu příslušného nebezpečí. Postačí-li k označení nebezpečnosti látky jediná číslice, doplní se za ni na druhém místě 0 (nula). 25 Vzory označování vozidel jsou uvedeny v příloze č. 2 této práce. 26 DOŠEK, J. - KOKEŠ, J. ADR 2007: část 4-9. 1. vyd. Praha: Ústav silniční a městské dopravy, 2007. str. 800. 13

2.3 Vybavení dopravní jednotky Následující kapitola bude zaměřena na všeobecné požadavky na dopravní jednotky a jejich povinné a předepsané vybavení. Výbava dopravní jednotky zahrnuje i průvodní doklady, kterým se ale budu podrobněji věnovat v kapitole 2.5. Dohoda ADR určuje vybavení vozidel přepravujících nebezpečné látky a předměty. Václav Podstawka, šéfredaktor periodika Nebezpečný náklad, dodává, že každé nákladní vozidlo přepravující nebezpečné věci musí být vybaveno ochrannými prostředky odpovídajícími požadavkům objednavatelů přeprav. Tyto prostředky, které jsou známé též jako výbava ADR, slouží v případě nehody k ochraně řidiče a nejbližšího okolí. 27 2.3.1 Hasící přístroje Dohoda ADR předepisuje, že každá dopravní jednotka musí být vybavena hasícími přístroji: (a) každá dopravní jednotka alespoň jedním přenosným hasícím přístrojem s obsahem nejméně 2 kg suchého prášku (nebo s odpovídajícím obsahem jiné vhodné hasící látky); (b) dodatečně se vyžaduje vybavení: pro dopravní jednotky o největší povolené hmotnosti nad 7,5 tuny jedním nebo více přenosnými hasícími přístroji s celkovým obsahem nejméně 12 kg suchého prášku; pro dopravní jednotky o největší povolené hmotnosti 3,5 7,5 tuny jedním nebo více přenosnými hasícími přístroji s celkovým obsahem nejméně 8 kg suchého prášku; pro dopravní jednotky o největší povolené hmotnosti do 3,5 tuny jedním nebo více přenosnými hasicími přístroji s celkovým obsahem nejméně 4 kg suchého prášku. 27 PODSTAWKA, V. Výbavu vozidel je nutné kontrolovat. Nebezpečný náklad. Prosinec 2007, roč. 1, č. 6, str. 28. 14

2.3.2 Další výbava Každá dopravní jednotka musí být vybavena kromě hasících přístrojů také další výbavou 28 : (a) bezpečnostní výbavou pro všeobecné účely: pro každé vozidlo alespoň jedním zakládacím klínem, jehož rozměry odpovídají hmotnosti vozidla a průměru jeho kol; dvěma stojacími výstražnými prostředky (např. reflexními kužely nebo trojúhelníky nebo blikajícími oranžovými svítilnami, které jsou nezávislé na elektrickém systému vozidla); vhodnou fluoreskující výstražnou vestou nebo oděvem (např. jak je uvedeno v evropské normě EN 471) pro každého člena osádky vozidla; jednou ruční svítilnou pro každého člena osádky vozidla; (b) respiračním ochranným přístrojem podle dodatečného požadavku S7 (viz kapitola 8.5 Dohody ADR); (c) osobními ochrannými pomůckami a výbavou, které jsou nezbytné pro dodatečná anebo zvláštní bezpečnostní opatření uvedená v písemných pokynech podle oddílu 5.4.3 Dohody ADR. Obrázek 4 Ukázka základního havarijního vaku Zdroj: Profi Truck Shop autopříslušenství [online]. Dostupné z: <http://www.profitruck-shop.cz/shop/havarijni-vak-adr-zakladni-p-350.html>. 28 DOŠEK, J. - KOKEŠ, J. ADR 2007: část 4-9. 1. vyd. Praha: Ústav silniční a městské dopravy, 2007. str. 1064-1065. 15

2.4 Školení pracovníků při silniční přepravě nebezpečných věcí Podrobné analýze koncepce zvyšování kvalifikace pracovníků silniční přepravy bezpečnostních poradců, řidičů a ostatních pracovníků, podílejících se na silniční přepravě nebezpečných věcí bude věnována celá analytická část této práce. V České republice je na základě ustanovení Dohody ADR proškolování řidičů a ostatních osob, zúčastněných na přepravách nebezpečných látek a předmětů, vzhledem k neustále se rozvíjejícím přepravním požadavkům a různé struktuře přepravovaných nebezpečných látek nezbytné a nutné. Důležitým odborným pracovníkem v dopravní firmě, která podniká v oblasti silniční přepravy nebezpečných věcí, je bezpečnostní poradce. Ustanovení Dohody ADR jasně říká, že každý podnik, jehož činnosti zahrnují silniční přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou související operace balení, nakládky, plnění nebo vykládky nebezpečných věcí, musí jmenovat jednoho nebo více bezpečnostních poradců, dále nazývaných poradci pro přepravu nebezpečných věcí, odpovědných za pomoc při zabránění rizikům při těchto činnostech s ohledem na osoby, majetek a životní prostředí. 29 Dalšími důležitými zaměstnanci v dopravní firmě jsou řidiči, tzn. osádka dopravní jednotky. Zdeněk Pikous, vedoucího školícího a poradenského střediska ČESMAD Bohemia potvrzuje, že je třeba si uvědomit, že rozhodující vliv na kvalitu a bezpečnost u jakékoliv dopravy má činnost řidiče, který dopravuje daný materiál podle dispozic objednavatele. 30 Roman Krejčík ze společnosti LC Sokotrans hovoří o školení v souvislosti s produkty, které řidiči přepravují: Vzhledem k povaze nebezpečných věcí je nutné lidi vést, školit, informovat. Pochopitelně existuje zpětná kontrola, kdy na základě teoretických a praktických zkoušek lze dosáhnout přesného vyhodnocení řidičů. Výsledky jsou sledovány a s řidiči zpětně projednávány. 31 29 ADR - Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí. Bezpečnostní poradce - Kapitola 1.8.3. In Sbírka mezinárodních smluv č. 14/2007. 2007, str. 1504. 30 PIKOUS, Z. Kvalifikace řidiče při přepravě nebezpečných věcí [online]. 2004-04-13 [cit. 2008-05-20]. Dostupné z: <http://www.prodopravce.cz/zprava-c2715.php>. 31 PODSTAWKA, V. Silnice není závodní dráha. Nebezpečný náklad. Červen 2007, roč. 1, č. 3, str. 25. 16

2.5 Průvodní doklady k silniční přepravě nebezpečných věcí Průvodní doklady k silniční přepravě nebezpečných věcí považuji za nezbytnou součást povinné výbavy dopravní jednotky. Kromě dokladů, které jsou vyžadovány jinými předpisy, musí být dopravní jednotka vybavena ještě těmito dalšími průvodními doklady 32 : (a) přepravními doklady včetně osvědčení o naložení kontejneru (pokud je to vhodné); (b) písemnými pokyny pro řidiče pro případ nehody, které se vztahují na všechny přepravované nebezpečné věci; (c) (vyhrazeno); (d) průkazy totožnosti s fotografií každého člena osádky vozidla. Pokud je Dohodou ADR stanoveno, musí být dopravní jednotka ještě vybavena těmito doklady: (a) osvědčením o schválení pro každou dopravní jednotku nebo vozidlo; (b) osvědčením o školení řidiče; (c) kopií schválení příslušného orgánu (pokud je to vyžadováno). Přepravní doklad pro silniční přepravu nebezpečných věcí je velmi důležitým dokladem. Údaje, které jsou v něm uvedeny, musí být v úředním jazyce odesílající země a také pokud tímto jazykem není angličtina, francouzština nebo němčina ještě v jednom z těchto uvedených jazyků. Je třeba zajistit čitelnost a průkaznost jednotlivých údajů. Dalším nezbytným dokladem v oblasti silniční přepravy nebezpečných věcí jsou písemné pokyny pro případ nehody. V těchto pokynech jsou uvedeny informace, co má řidič dělat v případě nehody nebo mimořádné události, ke které může během přepravy neočekávaně dojít. Písemné pokyny se řidiči dopravní jednotky musí předat nejpozději při nakládce a za jejich obsah odpovídá odesilatel nebezpečných látek. Dopravce odpovídá především za to, aby řidiči uvedeným údajům v písemných pokynech rozuměli a uměli je v praxi použít. Doklad musí být umístěn na přehledném a zřetelném místě v kabině dopravní jednotky. Z písemných pokynů pro řidiče pro případ nehody vyplývají jeho jasné povinnosti, a to zastavit motor a zdržovat se na návětrné straně vozidla, nekouřit a nepoužívat otevřený plamen, označit vozovku a varovat ostatní uživatele a chodce, co nejrychleji informovat hasiče a policii a zabránit přístupu nepovolaných osob. V písemných pokynech je uvedena výbava ADR, která musí být uložena ve vozidle. 32 ADR - Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí. Průvodní doklady Kapitola 8.1.2. In Sbírka mezinárodních smluv č. 14/2007. 2007, str. 2507. 17

2.6 Povinnosti účastníků v silniční přepravě nebezpečných věcí V Dohodě ADR se dále rozlišují povinnosti hlavních účastníků a povinnosti ostatních účastníků. Nejprve se budu zabývat povinnostmi hlavních účastníků, tzn. odesilatele, dopravce a příjemce. Poté přistoupím k povinnostem ostatních účastníků, tj. nakládce, baliče, plniče a provozovatele cisternového kontejneru. Pavel Petrunčík z Ministerstva dopravy ČR v rámci všeobecných bezpečnostních opatření uvádí, že účastníci přepravy nebezpečných věcí musí učinit přiměřená opatření podle povahy a rozsahu předvídatelných opatření tak, aby se zabránilo vzniku škod nebo zranění a, popřípadě aby se minimalizovaly jejich následky. Musí však ve všech případech splnit požadavky ADR vztahující se na jejich činnost. Pokud se vyskytuje bezprostřední riziko, že může být přímo ohrožena bezpečnost veřejnosti, účastníci přepravy musí neprodleně uvědomit zásahové jednotky a musí jim sdělit všechny informace potřebné pro jejich činnost. 33 2.6.1 Povinnosti hlavních účastníků K hlavním účastníkům patří odesilatel, dopravce a příjemce. Odesilatel Odesilatel nebezpečných věcí je povinen předat k silniční přepravě jen takové zásilky, které odpovídají ustanovením a požadavkům ADR. K jeho povinnostem patří: přesvědčit se, že nebezpečné věci je možno přepravovat dle ADR; předat dopravci údaje a informace, případně přepravní a průvodní doklady (zejména povolení, oznámení, osvědčení, schválení apod.); použít pouze takové obaly, cisterny, nádoby atd., které jsou vhodné a schválené pro přepravu a označené podle ADR; splnit veškeré požadavky, které se týkají způsobu odeslání nebezpečné látky; zajistit, aby prázdné a nevyčištěné cisterny nebo prázdná nevyčištěná vozidla byly příslušně označeny a opatřeny příslušnými bezpečnostními značkami. 33 PETRUNČÍK, P. ADR 2007: Přeprava nebezpečných věcí po silnici. Praha: Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, 2007. str. 108. 18

Dopravce Dopravce musí zejména učinit tyto kroky: ověřit si, že nebezpečné věci a látky, které se mají přepravovat, je dovoleno přepravovat podle Dohody ADR; přesvědčit se, že předepsané průvodní doklady má řidič v dopravní jednotce na zřetelně identifikovatelném místě; pohledem se přesvědčit, že vozidlo a náklad není nijak poškozeno, že nedošlo k netěsnostem nebo trhlinám; přesvědčit se, že neprošlo datum příští zkoušky cisternových vozidel; přesvědčit se, že vozidlo není vlivem naloženého nákladu přetížené; zkontrolovat, zda byly správně připevněny bezpečnostní značky a označení, která jsou předepsána v Dohodě ADR; zkontrolovat povinnou výbavu, která je předepsaná v písemných pokynech pro případ nehody. Pokud dopravce zjistí jakýkoliv nedostatek, nesmí v žádném případě zásilku s nebezpečnou látkou nebo věcí přepravovat, dokud tyto nedostatky nebudou odstraněny. Stejně tak pokud je během cesty zjištěna závada, která by mohla ohrozit bezpečnost přepravy, musí se zásilka, pokud možno co nejrychleji zadržet s ohledem na požadavky bezpečnosti silničního provozu, bezpečného odstavení zásilky a bezpečnost veřejnosti. V přepravě se může pokračovat až tehdy, až zásilka splňuje platné předpisy. Příslušný orgán může pro zbytek cesty vydat povolení pro pokračování přepravy. 34 Příjemce Příjemce je povinný nezadržovat bez pádných důvodů převzetí věcí a musí si po vykládce ověřit, že předpisy ADR, které se příjemce týkají, jsou dodrženy. K jeho povinnostem patří zejména následující: musí provést v případech, kdy to je ADR předepsáno, čištění a dekontaminaci vozidel a kontejnerů a zajistit, aby z kontejnerů bylo poté, co byly vyloženy, vyčištěny a dekontaminovány, odstraněno označení nebezpečnosti. 34 PETRUNČÍK, P. ADR 2007: Přeprava nebezpečných věcí po silnici. Praha: Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, 2007. str. 109. 19

2.6.2 Povinnosti ostatních účastníků K ostatním účastníkům patří nakládce, balič, plnič a provozovatel cisternového kontejneru nebo přemístitelné cisterny. Nakládce K hlavním povinnostem nakládce patří následující: smí předat dopravci nebezpečné věci pouze za předpokladu, že je jejich přeprava podle ADR dovolena; pokud předává k přepravě balené nebezpečné látky a věci, musí se přesvědčit, že obal není poškozen, za žádných okolností nesmí předat zásilku k přepravě, pokud je obal poškozen a není-li těsný, stejně tak jako pokud hrozí možnost úniku nebezpečných látek; musí splnit předpisy pro nakládku a manipulaci za předpokladu, že nakládá nebezpečné věci do vozidla; po nakládce nebezpečných věcí musí splnit předpisy, které se týkají správného označení; při nakládce kusů musí dodržet zákazy společné nakládky do vozidla a předpisy, které se týkají oddělení potravin, poživatin a krmiv. Balič Balič musí splnit zejména: předpisy, které se týkají podmínek balení nebo společného balení; v případě, že přepravuje kusy pro přepravu, předpisy, které se týkají nápisů a bezpečnostních značek na jednotlivých kusech. Plnič K povinnostem plniče patří následující: ověřit si před plněním cisteren, že jsou v dobrém technickém stavu; přesvědčit se, že neprošlo datum příští inspekce vozidel, cisteren, kontejnerů a MEGC; cisterny smí naplnit pouze nebezpečnými věcmi, které je dovoleno v cisternách přepravovat; při plnění cisterny musí dodržet pravidla a předpisy, které se týkají nebezpečných věcí v sousedních komorách; 20

dodržuje nejvyšší dovolený stupeň plnění; kontroluje těsnost uzavíracích zařízení; zajišťuje, aby zbytky naplněné nebezpečné látky neulpěly na vnějším povrchu cisterny; zajišťuje připevnění předepsaných výstražných oranžových tabulek a velkých bezpečnostních značek na cisterny a na vozidlo, na velké a malé kontejnery podle příslušných předpisů; kontroluje dodržení příslušných ustanovení o přepravě volně ložených látek ve vozidlech nebo kontejnerech. Provozovatel cisternového kontejneru nebo přemístitelné cisterny K jeho povinnostem patří zejména: zajištění dodržení předpisů na konstrukci, výstroj, zkoušky a označování; stará se o údržbu cisteren a jejich výstroje, aby odpovídaly předpisům ADR do své příští inspekce; zajišťuje provedení mimořádné kontroly v případě, že by bezpečnost nádrže nebo její výstroje byla snížena opravou, změnou nebo nehodou. 21

2.7 Bezpečnostní předpisy a podnikové směrnice Kapitola týkající se bezpečnostních předpisů nabyla účinnosti dne 1. ledna 2005 a byla současně uvedena do Dohody ADR jako samostatná kapitola č. 1.10 s názvem Bezpečnostní předpisy. Pro účely této kapitoly se slovem bezpečnost rozumí opatření nebo preventivní kroky ke snížení nebezpečí odcizení nebo zneužití nebezpečných věcí, v jehož důsledku by mohlo dojít k ohrožení osob, majetku nebo životního prostředí. 35 Tato kapitola byla zpracována na základě událostí z 11. září 2001: Po událostech z 11. září 2001 dospěli tvůrci mezinárodních předpisů k názoru, že je nezbytné vypracovat a zavést opatření k zajištění bezpečnosti přepravy nebezpečných věcí po silnici, železnici a vnitrozemských vodních cestách před možným rizikem teroristického útoku. 36 Podle mě je kapitola o bezpečnostních předpisech velmi důležitou součástí Dohody ADR právě z toho důvodu, že byla vytvořena za účelem snížení veškerých možných rizik z povahy těchto přeprav vyplývajících. Všechny firmy, které se účastní přepravního řetězce, by si měly být vědomy jakéhokoli nebezpečí, které může nepředvídatelně nastat a opatření, která se týkají bezpečnosti a snížení rizik, zahrnout do své koncepce managementu bezpečnosti. Všechny osoby, které se účastní procesu silniční přepravy nebezpečných látek a věcí musí dodržovat veškeré bezpečnostní předpisy, a to v přiměřené míře ke svým odpovědnostem a povinnostem. Každá zúčastněná osoba nebo firma by měla mít na zřeteli, jak obrovské je v dnešní době riziko zneužití vysoce rizikových nebezpečných věcí např. k teroristickým účelům. Dodržování příslušných předpisů by mělo být v souladu s odpovědnostmi příslušných pracovníků v rámci organizace každé dopravní firmy. 35 Podnikové směrnice při silniční přepravě nebezpečných látek - doporučení [online]. 2005-04 [cit. 2008-02-27]. Dostupné z: <http://dgsa-rid.cz/storage/legislativa/industry_security_guidelines_cz.pdf>. str. 6. 36 Podnikové směrnice při silniční přepravě nebezpečných látek - doporučení [online]. 2005-04 [cit. 2008-02-27]. Dostupné z: <http://dgsa-rid.cz/storage/legislativa/industry_security_guidelines_cz.pdf>. str. 4. 22

Aby byla taková opatření k bezpečnosti účinná, musí mít každá firma, účastnící se přepravního řetězce v oblasti silniční přepravy nebezpečných věcí, spolehlivé a odpovědné zaměstnance. V řadě podniků a firem se prověřuje, zda zaměstnanci, kteří se účastní na přepravě nebezpečných věcí, jsou držiteli ověřitelných dokladů, mezi něž patří oprávnění, certifikáty, povolení k obsluze a další povolení, týkající se vykonávání prací atd. Důsledně se také prověřuje pravdivost informací, protože pokud by došlo k poskytnutí falešných informací nebo zamlčení důležitých a podstatných skutečností, byl by to důvod odmítnutí přijímacího pohovoru nebo důvod k propuštění zaměstnance z pracovního poměru. Podnikové směrnice pro silniční přepravu nebezpečných věcí doporučení uvádějí seznam informací, které jsou zpravidla od uchazečů požadovány (většinu těchto informací lze získat v dobře strukturovaném a vedeném přijímacím pohovoru): jméno a příjmení; adresu; datum narození, osobní identifikační číslo (pokud je vnitrostátními orgány přidělováno); podrobné údaje o rozsudcích v trestních věcech vynesených v minulosti; záznam o vzdělání a pracovním poměru (např. navázání osobního kontaktu s předchozím zaměstnavatelem s cílem probrat charakter uchazeče a jeho přístup k práci, vyžádat si písemná vyjádření od zaměstnavatelů apod.); ověření totožnosti (např. předložením pasu, řidičského průkazu apod.); ověření řidičského oprávnění. 2.7.1 Bezpečnostní plán Bezpečnostní plány a jejich samotné vypracování a následná implementace jsou velmi důležitými opatřeními v oblasti silniční přepravy nebezpečných věcí. Ustanovení o vysoce rizikových nebezpečných věcech v podnikových směrnicích pro zajištění bezpečnosti silniční přepravy nebezpečných věcí - doporučení uvádí, že vysoce rizikovými nebezpečnými věcmi se rozumějí ty, které jsou potenciálně zneužitelné při teroristických akcích, a které mohou vyvolat v jejich důsledku vážné následky, jako jsou hromadné ztráty na lidských životech nebo hromadná zkáza. 37 37 Podnikové směrnice při silniční přepravě nebezpečných látek - doporučení [online]. 2005-04 [cit. 2008-02-27]. Dostupné z: <http://dgsa-rid.cz/storage/legislativa/industry_security_guidelines_cz.pdf>. str. 11. 23

Všichni účastníci, kterých se týkají oddíly 1.4.2 a 1.4.3. Dohody ADR musí vypracovat bezpečnostní plán, který by měl obsahovat doporučené součásti. Jednotlivé části plánu je možné upravit s ohledem na konkrétní potřeby každého podniku. Bezpečnostní plán se zavádí z důvodu, aby mohl dostatečně identifikovat veškerá bezpečnostní rizika, která souvisejí s oblastí silniční přepravy nebezpečných látek a věcí a zároveň je mohl snižovat nebo úplně vyloučit. Aby bylo plánování efektivní, doporučuje se, aby za celý plánovací proces odpovídala jedna pověřená osoba, která k tomu má dostatečné předpoklady, kompetence a potřebné zkušenosti. 2.7.2 Doporučené součásti bezpečnostního plánu Bezpečnostní plán musí obsahovat alespoň následující součásti 38 : (a) specifické přidělení odpovědností za bezpečnost způsobilým a kvalifikovaným osobám s odpovídající pravomocí k uplatnění svých odpovědností; (b) seznamy dotčených nebezpečných věcí nebo skupin nebezpečných věcí; (c) přehled běžných činností a rozbor bezpečnostních rizik, které z nich vyplývají, včetně všech zastávek nutných při přepravě, přítomnosti nebezpečných věcí ve vozidle, cisterně nebo kontejneru před zahájením dopravy, během ní a po jejím ukončení a dočasném skladování nebezpečných věcí za účelem jejich intermodální překládky nebo překládky na jiný dopravní prostředek; (d) jasná specifikace opatření, která se musí učinit ke snížení bezpečnostních rizik přiměřených k odpovědnostem a povinnostem účastníka; (e) účinné a moderní postupy pro ohlašování ohrožení, narušení bezpečnosti nebo případů s takovými situacemi souvisejících, a pro jednání v takových situacích; (f) postupy pro posuzování a testování bezpečnostních plánů a postupy pro periodickou revizi a aktualizaci těchto plánů; (g) opatření pro zajištění fyzické bezpečnosti dopravních informací obsažených v bezpečnostním plánu a; (h) opatření pro zajištění toho, aby šíření informací týkajících se přepravy obsažených v bezpečnostním plánu, bylo omezeno na ty osoby, které je potřebují mít. Po dokončení musí být plány dodržovány, soustavně aktualizovány (co se týče změn, které se týkají personálu a objektů) a prověřovány pravidelnými cvičeními. 38 Podnikové směrnice při silniční přepravě nebezpečných látek - doporučení [online]. 2005-04. Dostupné z: <http://dgsa-rid.cz/storage/legislativa/industry_security_guidelines_cz.pdf>. 24

Praktická část 3 Petschl Transporte Pro zpracování praktické části této práce jsem si zvolila dopravní firmu, která je dopravcem nebezpečných látek, nikoliv jejich příjemcem nebo odesilatelem a na které mohu dobře analyzovat proces zvyšování kvalifikace pracovníků silniční přepravy. Praktická část bude aplikována především na pobočku rakouské firmy Petschl Transporte (Česko) s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích. Nejprve je ale třeba představit její centrálu v Rakouském městě Perg, Horní Rakousko, k níž v následujících kapitolách uvedu předmět činnosti, sídlo centrály a poboček a průřez její historií. Obrázek 5 Logo firmy Zdroj: Petschl Transporte GmbH [online]. Dostupné z: <http://www.petschl-transporte.at/pages/hauptframe.html>. 3.1 Petschl Transporte Österreich GmbH (mateřská firma) Petschl Transporte GmbH je rakouská dopravní firma se sídlem v rakouském městě Perg (Horní Rakousko), Machlandstrasse č. 3. Zaměstnává cca 250 zaměstnanců. Obrázek 6 Dopravní jednotky Zdroj: Petschl Transporte GmbH [online]. Dostupné z: <http://www.petschl-transporte.at/pages/hauptframe.html>. 25