49. ČEZ Jizerská 50 8. 10. 1. 2 0 1 6 Již po 49. se letos konala v Bedřichově Jizerská 50. Bohužel bylo málo sněhu a musela být uzpůsobena speciální 4km trať, lépe řečeno okruh, který byl zasněžován a obíhal se stále dokola. Rovněž závodní úseky byly uzpůsobeny tak, že kdo by normálně běžel 50km, běžel 4x tento 4km okruh, kdo by běžel 25km, běžel 3x a kdo by běžel 10km, běžel 2x tentýž 4km okruh. Tyto závody se konaly v sobotu 9. 1., v neděli si mohla zaběhat plných 50km pouze tzv. elita, ovšem opět pouze po tomto samém 4km okruhu. Běželo se klasickým stylem. Nadace Leontinka již poněkolikáté přihlásila a sponzorovala účast nevidomých závodníků, mezi které patří i oddíl ZORY. Konkrétně se závodů účastnili Ivoš Budil zástupce nevidomých a jeho trasér Petr Müller, dalším trasérem ze ZORY se zúčastnil Tomáš Trnka. Já jsem se zúčastnila takovéto akce poprvé jako doprovod a asistentka. Upřímně jsem byla nadšena, přestože se konaly závody netradičním způsobem. Přijeli jsme do Bedřichova v pátek večer. Ubytovali jsme se v penzionu Eva dle plánu a šli na večeři, kde jsme se přivítali s ostatními. Radka z nadace Leontinka nás mile přivítala a kluci dostali potřebné informace k zítřejšímu závodu. Po večeři Petr ještě jel pro Tomáše a Honzu do Liberce, kteří přijeli z Prahy autobusem. Já s Ivošem jsme se vydali na malou večerní procházku. Povedla se nám najít bezva zkratka krásnou přírodou přímo na závodiště. Jindy se vše obcházelo po silnici, kde jezdí mnoho aut a cesta nebyla tak příjemná. Byli jsme velice nadšeni, došli jsme až na závodiště, kde jsme si půjčili od ostatních lyžařů, kteří trénovali hůlky, a zažertovali jsme si tím, že jsme již vše vyhráli. Bylo tam tak hezky, že bych nejraději skočila na lyže a šla si zajezdit, přestože to asi neumím.
V sobotu jsme vstávali časně ráno, ještě před 7hodinou, abychom vše stihli. Závody sice začínali až v 10h, avšak bylo nutné si nechat namazat lyže a Radka z Leontinky domluvila specialistu, který na nás bude čekat krátce po 8h. Počasí nám přálo, hned po ránu svítilo slunce, snídaně v penzionu byla rozmanitá. Den začínal krásně a procházka do areálu závodiště byla velice povzbuzující, nejprve do kopce, pak chvíli po rovince jsme se kochali krásami přírody a pohledem na Bedřichov a sestup k závodišti. Došli jsme ke stánku Leontinky a Petr s Radkou odnesli lyže na důkladné namazání, aby jim to šlo hladce. Následovalo volno. Hned vedle stánku Leontinky jsme měli k dispozici relaxační lehátka od společnosti ČEPS, tak jsme toho s Petrem využili. Lehátka příjemně vibrovala a také lehce hřála, to bylo prima. Mezitím již specialista na voskování dostatečně připravil lyže, tak jsme je s Petrem vyzvedli a hned si je s Ivošem šli vyzkoušet. Atmosféra před závodem byla výborná, Ivoš se loučil s Runou, měla jsem ji v průběhu závodu na starosti. Nesměla se závodu v žádném případě zúčastnit
Nakonec i Tomáš s Vaškem ulehli na relaxační lehátka a vychutnávali si chvíle pohody. Runa byla moc hodná, je vidět, že je to dobře vychovaný pejsek. Velký Honza s malým Honzou jsou úchvatná dvojka. Nejmenší trasér s nejvyšším zrakově postiženým závodníkem, nicméně to klukům sluší, fotka se přímo nabádala. V průběhu závodu jsem zkusila jít s Runou na obhlídku, věřila jsem jí, že bude poslušná a opravdu nezklamala. Měly jsme štěstí, zahlédly jsme Petra s Ivošem, jak závodí a zrovna projeli do třetího, již posledního kola. Tak se ještě chvilku projdeme a půjdeme jim naproti do cíle. A už jedou! Mají výborný čas 49,45 minut! Ovšem měli náskok před ostatním o cca 15 minut, takže je nutné je k výsledku přičíst. Všechno natáčí Česká televize a v cíli je čekají medaile z českého křišťálu, které v sobě mají ornament jakoby běžkařské stopy.
Moc se s Runou na kluky těšíme a vítáme je Hlavně Runa, je moc šťastná, že se jí páníček vrátil. První místo v závodě na 25km Ivoš s Petrem hravě zvládli a vychutnávají si vítězství. Ivoš získává další medaili od nadace Leontinka a také za první místo zlatý pohár. Následně Leontinka oceňuje závodníky z trasy na 10km: Zlatý pohár si odnáší Honza Bošek se svým trasérem Honzou Markem, druhé místo vybojoval Vašek a třetí mladý Ondra.
Nakonec nastupují na pódium všichni zrakově postižení závodníci a jejich traséři. Pohár je nejlepší něčím naplnit, tak se i stalo. Ivoš poskytuje rozhovor do novin, velice hezky popisuje své zážitky nejenom z letošních závodů, avšak také ze svého sportovního života. Letošního lyžařského závodění se zúčastnilo celkem 14 zrakově postižených sportovců, z toho 5 dětí na pátečních závodech a další závodili v sobotu, všichni dojeli až do cíle. Celkově se zúčastnilo mnohem méně sportovců, než každoročně, to především kvůli nedostatku sněhu. Závodníci si závody prý velmi dobře užili, počasí přálo, sluneční paprsky byly velice příjemné a v závodišti vládla po celou dobu skvělá atmosféra. Jakmile Ivoš s Petrem dojeli do cíle, chtěli jet ještě jedno kolečko, aby mohli splnit Jizerskou 50. Bohužel to již nešlo, což Ivoše trochu rmoutilo.
Oficiální výsledky závodníků: 49. HERVIS JIZERSKÁ 25 Umístění zrakově postižených Celkové umístění Čas Nevidomý závodník Trasér 1 359 01:03:58 Ivoš Budil Petr Müller 2 456 01:11:58 Eva Lesová Táňa Balatková 1. ČT JIZERSKÁ 10 1 7 34:32 Jan Bošek Jan Marek 2 15 36:13 Václav Svoboda 3 32 40:01 Ondřej Gurecký Libor Procházka 4 65 44:54 Terezie Hřídelová 5 79 47:05 Lukáš Fejfer 6 117 51:35 Ondřej Zmeškal 7 135 53:48 Tomáš Koudelka Tomáš Trnka Na poslední chvíli jsme se šli občerstvit do zdejších restaurací ve stanech, kde bylo připraveno spoustu dobrot. Odpoledne máme volné, tak jsme se rozhodli jít na procházku, abychom zjistili, kolik je sněhu v okolí a zda se nám vyplatí zůstat v Jizerkách až do neděle a jít druhý den na běžky. Sněhu není moc, nicméně na běžky by nám měl postačit. Potkali jsme několik běžkařů, tak je rozhodnuto. Zůstali jsme my tři, Ivoš, Petr a já ještě jsme k sobě přibrali Honzu Boška. Vzhledem k tomu, že jsme s tím tak zcela nepočítali, nebrala jsem si ani své běžky a ani oblečení. Běžky a boty mi Petr domluvil s menším Honzou, ovšem s oblečením to bylo horší. Měla jsem s sebou jen oteplovačky na postávání v zimě a upnuté jeansy. Petr vykoumal, že nejlepší by bylo, kdybych jela v kalhotách od pyžama. A tak se i stalo, byla to nejlepší možnost. Ráno se naše silná čtyřka chystá na cestu do hor. Vzhledem k tomu, že jsem na běžkách stála poprvé asi před 10 ti lety, a to jen na chvíli, docela jsem se obávala, jestli to s kluky, navíc se samými vítězi zvládnu. Až doposud jsem dávala přednost sjezdu na sjezdovkách. Říkala jsem si, že v nejhorším se budu jen procházet a počkám, až si zajezdí.
Pěšky jsme došli na Novou louku a Petr mě vzal na projížďku s tím, že mi ukáže základní kroky. Ujeli jsme asi ¾ km a domluvili jsme se, že Petr sjede pro kluky a já se mohu svým tempem posunovat ke Kristiánovu, tam je takové rozcestí, pak se dáme k chatě jménem Knajpa. Jedu, jedu, za mnou nikdo. U rozcestí jsem se zeptala na cestu, paní mi pochválila, jaké mám pěkné pyžamo, samozřejmě se toho hned všimla, tak jsme si zažertovali a pokračuji dál. Už mi to začínalo být divné, kde jsou, ale věděla jsem, že mám správný směr, tak jsem se snažila popojíždět svým volným stylem, jak jen to šlo co nejrychleji, abych měla náskok. A už mě dojíždí, také už měli obavy, kde jsem, prý jsem hrozně rychlá Společně jsme dojeli až ke Knajpě, kde jsme se ohřáli a odpočinuli si. Kluci se tam již s místními dobře znají. Od horské stanice Knajpa jsme měli namířeno k dalšímu bodu, stánek Na hřebínku. Jedeme a sněhu jako kdyby ubývalo, občas jsme museli dávat velký pozor, hůlky nešly ani zabodnout. Po cestě na rozcestí jsme potkali jednoho mladíka, který nás informoval, že stánek Hřebínek
je zavřený a cesta také nic moc. Rozhodli jsme se tedy již jet rovnou na výchozí bod na Novou louku s tím, že se zahřejeme v penzionu Šámalka. Začínalo se pomalu stmívat, bylo již po 16h a díky tomu, že jsme jeli často z kopce, tak byla cesta podstatně rychlejší. Byla jsem šťastná, že jsem to dojela, kluci mne chválili, prý bych mohla trénovat a v příštím roce jet jako trasér. Hezky jsme si zajezdili, a tak jsme si dali všichni teplý boršč, který je prý zde vyhlášený a pivo. Měli jsme nyní na vybranou ze dvou možností. Buď sundáme lyže a půjdeme pěšky zpět k autu, které jsme parkovali u penzionu Eva, kde jsme nocovali. Cesta asi 3-4km. Druhá možnost je ta, že projedeme lesem a napojíme se na konečnou fázi 4km okruhu Jizerské 50, který již by mohl být volný. Ivoš s Petrem chtěli jet na běžkách, i když už je tma. Honza si již nebyl ve tmě jistý a rozhodl se jít pěšky. Já jsem také chtěla jet, ovšem zase jsem nechtěla nechat jít Honzu samotného. Klidně prý mohu jet, zvládne to sám, tak jsem tedy jela s Ivošem a Petrem. Projeli jsme lesem, přijíždíme k okruhu, a co nevidíme Elita stále ještě závodí! Nyní již na výběr nemáme, domluvili jsme se tedy, že dokončíme náš výlet dle plánu a projedeme cílem nějak nepozorovaně. Asi 200 m před cílovou rovinkou ještě v lese na mne Petr s Ivošem počkali a Ivoš mi povídá, že nyní projedeme cílem, ať je vše v klidu a nijak se prosím v cíli nezdržuji. Byl to pro mne opravdu zážitek, dalo by se říci poprvé na běžkách, ujeli jsme cca 25km, po cestě nám lidé fandili a v cíli jsme všichni dostali medaile za účast Jizerské 50 mezi elitou! To vše jsem s kluky absolvovala v pyžamu Ivoš, který se nechtěl v cíli zdržovat, byl ihned odchycen k rozhovoru. Všichni byli velice milí a vůbec se na nás nezlobili, vzali to s humorem. Dokonce i Honza, který v tu dobu akorát procházel nad areálem, vše slyšel, bylo mu jasné, kde jsme. Zkrátka dojeli jsme s celou tou parádou okolo. Ivoš měl radost, že se účastnil Jizerské 50 a dokladovat to může medailí a já měla radost, že jsem si mohla užít toho nočního lyžování na osvětlené trase, jak jsem zatoužila v pátek. Medaile, to byl bonus navíc, o tom by se mi mohlo leda tak zdát. Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravách letošní Jizerské 50, všichni máme krásné zážitky a vzpomínky. Autor článku: Gabriela Nella Požárová