Českosaské Švýcarsko www.ceskesvycarsko.cz 2012 Historie a kultura Nejcennější jsou příběhy Turistika Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda Aktivní odpočinek Jak si užít výlet s dětmi Les je nejlepší sparingpartner Do nitra magnetové hory Příroda Jenom tak jít spící krajinou Zážitky v Českosaském Švýcarsku Zážitky v Českém Švýcarsku
Mariina vyhlídka
Vítejte v Českosaském Švýcarsku Není tajemstvím, že právě České Švýcarsko je v oblasti turistiky výkladní skříní Ústeckého kraje. Mimochodem kraje, který skýtá i mnohá další turistická překvapení, počínaje čistými a tajemnými Krušnými horami přes malebné kopce Českého středohoří až k zajímavému Poohří. A právě krajina Českosaského Švýcarska, plná romantických zákoutí, úžasných scenerií pískovcových skal i říček a potoků, vás všechny srdečně zve k návštěvě. Abychom vám toto pozvání zpříjemnili, připravili jsme pro vás již třetí vydání Zážitků v Českosaském Švýcarsku. Přijměte pozvání do evropské excelentní destinace, do míst, která jsou tak krásná z přírodního i kulturního hlediska, že bychom je rádi dali zapsat do seznamu přírodního dědictví UNESCO. Vítáni jste všichni od těch nejstarších, seniorů, až po děti a mládež. Naše nabídky jsou také jako ušité pro rodiče s dětmi, případně pro milovníky turistiky na vozíčcích. Právě rodinná turistika, která vznikla v KČT v našem Ústeckém kraji a úspěšně se šíří do všech regionů České republiky, se začíná dobře rozvíjet a v naší oblasti je připravena řada zajímavých akcí pro rodiče s dětmi. Přátelé Českosaského Švýcarska z Čech, Saska i dalších destinací, vítáme vás v krajině plné kouzelných scenerií, v zeleném království Ústeckého kraje, v místech, kde je skutečně kvalitní nepoškozená příroda. Vítáme vás v oblasti, kudy kráčela bohatá historie, prezentovaná kromě jiného i skutečně skvostnou lidovou architekturou v čele s podstávkovými domy. Na cestách se zastavte, pokochejte se všemi krásami, odpočiňte si, kvalitně se najezte i napijte, zameditujte si v pěkném prostředí, účinně si zasportujte a na památku si kupte drobný suvenýr, který vám připomene, že jste v našem kraji vždy srdečně vítáni a že se k nám do Českosaského Švýcarska kdykoli můžete vrátit. Děkuji vám všem za vaši návštěvu i za podporu našeho kraje a těším se na váš další příjezd. S přáním úspěšného roku i s přátelským pozdravem Dr. Jan Eichler, předseda správní rady obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko Poznámka autorova Už potřetí s vámi vstupuju do stejné řeky. Jenomže ona není a nemůže být stejná. Putování po Českosaském Švýcarsku je pokaždé úplně jiné, ale vždycky krásné. Můžete nakrásně jít stejnou cestou, ale příroda nedopustí, abyste ji vnímali jako předtím. Krajina mého dětství, do které se překvapeně vracím a žasnu, mi zase nedovolila být nad věcí. A tak v některých článcích najdete otisky mých vzpomínek. Přijměte je jako další z mnoha barev, které tenhle požehnaný kraj má. A radujte se z jeho bohatství je třpytivé a je tu pro každého, kdo si ho dokáže vážit. Rostislav Křivánek autor textů Redakční rada časopisu (zleva): Filip Brodský, Jiří Šťastný, Dana Štefáčková, Rostislav Křivánek, Tomáš John Tento materiál je součástí souboru, který získal Cenu cestovního ruchu 2012 (3. místo) v kategorii Nejlepší marketingová kampaň.
OBSAH HISTORIE A KULTURA TURISTIKA AKTIVNÍ ODPOČINEK PŘÍRODA doprava zajímavosti Vysvětlivky Informace o vstupném a otevírací době Bezbariérový přístup Odkaz na stránku 22 s dalšími informacemi o lokalitě 7 Odkaz na mapu Geocaching Po stopách paměti krajiny...6 Nejcennější jsou příběhy...8 Rembrandt z fabriky...9 Mezi loupežníky a rytíře na Tolštejn... 10 Šluknovský fénix, zámek z popela zrozený... 11 Milovník krásy v každé formě... 12 Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda... 14 Drážďany saská Florencie na Labi... 16 Někdy stačí jenom se dívat... 18 Pohádka o Lipové... 20 Les je nejlepší sparingpartner... 22 Made in Českosaské Švýcarsko... 24 Do nitra magnetové hory... 26 Jak si užít výlet s dětmi čili Českým i Saským Švýcarskem s celou rodinou... 28 Za všechno můžou malíři... 29 Kde se dobře vaří... 30 Jenom tak jít spící krajinou... 32 Krajina, jíž vládnou živly. Vzduch... 34 Mezi hory stolové na bicyklu kolovém... 38 Staňte se neškodičem!... 39 Pozvání do obcí Českého Švýcarska... 40 Mapa... 42
Opravený kříž v Dolní Poustevně
HISTORIE A KULTURA Sakrální památky Bratrský oltář u České Kamenice 6 Praktické informace Podrobné informace o všech 27 opravených objektech naleznete na www.ceskesvycarsko.cz/ops/ drobne-sakralni-pamatky- -ceske-svycarsko/, kde bude k vidění i interaktivní mapa s vyznačením všech památek. Skládací mapa do ruky je k dispozici v infostřediscích národního parku 29. Köglerův kříž Po stopách paměti krajiny Každá krajina má svou kulturní paměť, stopy po životě lidí, po jejich naději, touze a víře. Bývalo zvykem, že lidé svou zbožnost projevovali krom jiného i tak, že budovali sochy, boží muka, kapličky, svaté obrázky, skalní reliéfy s náboženskými motivy, výklenkové kaple, smírčí kříže V Českém Švýcarsku je takových drobných sakrálních památek nespočet. Lemují někdejší kostelní stezky, překvapí nás na lesních rozcestích i na skalních stěnách, zdobí okolí obydlí. Bohužel, v poválečných letech většina památek chřadla a mnohé se dostaly na pokraj zániku. Mizely kříže, obrázky ze skalních výklenků, kaple pustly, povalené sokly zarůstaly travou. O jejich záchranu dříve usilovalo jen pár lidí, kteří bývali okolím pohříchu nahlíženi spíše jako podivíni. Na vlastní pěst, z vlastních prostředků a často i vlastníma rukama se snažili vyrvat zkáze cosi, co lhostejná většina považovala za zbytné, a dokonce zbytečné. Posledních dvacet let se záchrana drobných památek stává věcí čím dál podstatnější. Lidé na své kořeny přece jen ještě úplně nerezignovali. Sedmadvacet vyvolených Obecně prospěšná společnost České Švýcarsko se v roce 2009 přidala k evropskému projektu Naslouchejte hlasu venkova a s využitím evropských fondů se pustila do evidence památkově nechráněných drobných sakrálních památek v regionu. Našlo se jich celkem 327. Pak bylo nutno vydělit to všechno sumou peněz a reálností rekonstrukce, takže nakonec zbylo 27 vybraných objektů, které prošly celkovou obnovou. Dnes je
Sakrální památky HISTORIE A KULTURA z nich nádherný šperk pozoruhodné korálky navěšené na dlouhé a klikaté stužce. Obejít je všechny, to by byla sice nádherná, ale předlouhá štreka. A tak si je hýčkejme jako skvostné doplňky toulek po kraji, mějme na paměti, kde jsou, a zpestřujme si jimi své turistické výpady do kraje skal a lesů. Pojďme se namátkou zastavit alespoň u některých z nich. Rub a líc Köglerova kříže Až půjdete napříč strání nad Krásnou Lípou mezi domečky osady Kamenná Horka, dovede vás cesta až k číslu popisnému 22, k bývalému hostinci Josefa Köglera z konce 18. století. V zahrádce před domem stojí Köglerův kříž 1 dost možná nejpozoruhodnější ze všech sedmadvaceti opravených památek. Tenhle kříž je totiž oboustranný, co oboustranný on je zdobně vyveden do všech čtyř světových stran. Krista je vidět z domu, ale také z cesty. Bohatá ornamentální spleť akantů, rozet a volut, zprolamované zdobné držáky Kříž je vytvořen v nádherných a svítivých barvách, přesně tak, jak tomu podle laboratorních průzkumů bylo v době jeho vzniku. Pravda, odvykli jsme barevnosti soch a křížů to ale neznamená, že ještě před dvěma sty lety pestře nezářily daleko do kraje. Barevný je i podstavec, vytesaný z pískovce s krásnou železitou strukturou. Je z lomu nedaleko Pirny, ze stejného místa, odkud byl brán kámen na obnovu drážďanského Frauenkirche 17. Zjevení uprostřed lesa Výprava na vyhlídku Jehla nad Českou Kamenicí je už sama o sobě báječným nápadem. Jen pár set metrů odtud, uprostřed lesa, najdeme místo, které má v sobě tajemství i nesmírnou sílu. Bratrský oltář 2. Sem se po léta utíkali na tajné bohoslužby věřící té víry, která právě nebyla oficiální. Ještě v létě 2011 tu byly jen prázdné plochy po někdejší křížové cestě, torzo sochy Antonína Paduánského a nový reliéf připomínající význam místa. Dnes? Skoro je mi líto o tom psát, protože vás ochudím o to překvapení, když se mezi skalami a vysokými stromy náhle zaleskne třináct obrazů křížové cesty a dva nové odlitky soch anděla a svatého Jana Nepomuckého. Už už to vypadalo, že křížová cesta bude muset být osazena nově vytvořenými obrazy, pak se ale podařilo objevit v depozitáři děkanství v České Kamenici uschovaná původní díla, a tak mohly být vytvořeny jejich přesné kopie. Hledejte, a naleznete potěšení duše Stojí za to tuhle novou krásu hledat. Výklenková kaple na rozcestí v Dolní Chřibské s obrazem Navštívení Panny Marie, úchvatné malované kované kříže s postavami poletujících andělíčků v Mikulášovicích 5 a v Dolní Poustevně, kamenná stéla a kříž v Janově 6, úžasná malba Krista na kříži ve Starých Křečanech 7, Lischkeho kaple v Chřibské a kaple Panny Marie Karmelské ve Vlčí Hoře 8, skalní výklenek s obrazem Ukřižování v Jetřichovicích 9, každá z těch sedmadvaceti památek stojí za vidění. Za každou jsou totiž dva příběhy ten o vzniku a ten o záchraně. A až budete stát před některým z křížů nebo obrazů, všimněte si květin, kterými je lidé už zase zdobí. Zahřejí vás na duši, protože svědčí o tom, že člověk nezhloupl, jen otupěl. A to je stav, který se naštěstí dá zvrátit. Víte, že... všechny malby na opravených drobných sakrálních památkách jsou pouze kopiemi a nemají žádnou prodejní hodnotu? Až je budete v krajině hledat, pochopíte proč. Pořád je totiž spousta lidí, které nedojme krása předmětu spjatého s geniem loci. Jediné, co je dojme, je vidina peněz ve vlastní kapse. Tak na těchhle památkách si vážně nepřilepší. Nám ostatním nezbývá než věřit, že si na nich nikdo nevyleje svou malost a že budou tuhle zemi zdobit ještě dlouho. Kříž v Mikulášovicích Geocaching Více informací o níže uvedených památkách s GPS souřadnicemi najdete na http://l.cesv.cz/geo Lischkens Kapelle v Dolní Chřibské 3 Dolní Poustevna kostelík Centrum setkávání 4 kamenný podstavec s křížem v Horní Poustevně Pomník U Bílé paní v Dolní Poustevně kříž s kamenným soklem v Dolní Poustevně kříž s kamenným soklem v Nové Vísce u Dolní Poustevny 7
HISTORIE A KULTURA Rozhovor s Natálií Belisovou Nejcennější jsou příběhy Byla jednou z prvních, kdo se začali starat o osiřelé a poničené sakrální památky v Českém Švýcarsku a okolí. Dodnes ji to nepustilo. Natálie Belisová, autorka pozoruhodných knih, třeba té o putování po duchovním panství Krásnolipska, prošla ústeckým památkovým ústavem, děčínským muzeem a v současnosti pracuje na Správě Národního parku České Švýcarsko. Vím, že to nemáte ráda, ale říkává se o vás, že jste matkou všech drobných sakrálních památek v kraji. Proč je to pro vás tak důležité téma? Opravami a obnovou památek dochází k opravám a obnově lidí. Kříšení památek je vlastně cestou k hledání a znovunalezení krásy domova, a tím i sebe sama. Těch sedmadvacet nově opravených památek je hodně vidět. Příklady táhnou, určitě tedy někoho svedou k následování. Ostatně drobné památky Jen se podívejte do okolí Lobendavy nebo Severního, nejzazší obce ve Šluknovském výběžku, kde se to jimi doslova hemží. Dá se církevní památka nazvat drobnou, když z vysokého soklu ční i čtyřmetrový kříž? Tato krajina je neopakovatelnou uměleckou galerií pod širým nebem. Nádherná, jemná, rozkovávaná, měkká, filigránská kovářská práce na křížích poklady, jež ji činí jedinečnou a které dnes hlasitě volají o pomoc. Třeba si teď někdo řekne, že je zachrání. Kéž by citlivě a s pochopením Krása znovu nalézaná Vy jste zachraňovala památky ještě za minulého režimu. Jaké byly ty začátky? Chovala jsem se jako každý laik. Vyhledávala jsem ty nejatraktivnější věci, zajímaly mě hlavně smírčí kříže a sloupková boží muka. Také jsem byla schopná proběhnout kolem nenápadných, v té době pro mě zcela anonymních a často úplně v troskách rozvalených objektů. Čím míň toho člověk ví, tím víc si troufá. Vzpomínám si, jak jsme se s mým tehdejším mužem Karlem Steinem rozhodli, že spolu s kamarády zachráníme kříž na hřbitůvku ve Sněžné. Nechali jsme si udělat obruč, stáhli sokl, který se trhal korodujícím křížem, a opadané části soklu opatlali betonem No zvěrstvo, ale pro nás bylo strašně důležité, že jsme kříž zachránili. Taky jsme si dávali svérázné dárky. Když jsme se například rozhodli, že sloupkovým mukám na Maxičkách vrátíme ztracenou kaplici a kámen na vysekání přišel na dost peněz dali jsme si ho k Ježíšku. Podobně pentlí převázaná byla i kamenná římsa pro boží muka v Krásném Studenci. Uznejte, že takový dárek potěší víc než ponožky 8 Co vás vlastně na péči o památky tak vzrušuje? Za posledních patnáct let se toho hodně změnilo. Lidé už nejsou neteční, najednou mají radost, když krajina dostane svoji korunu nebo alespoň drobnou perličku. Také jsem se dost změnila. Už nejsem mesiáškou s betonem a s obručí. Stárnu, trčím v archivech a najednou je anonymita všech těch opomíjených památek pryč. Každá je naprosto jedinečná příběhem, který v sobě tají. Je mi ale jasné, že ty skutečné, prapůvodní, člověk nemůže dohledat ani v pohořích archiválií. Sama jsem si to prožila. Svého času jsem malovala obraz do pusté Farské kapličky u Rybniště, kterou před válkou zdobilo dílo Augusta Frinda (moje náhrada byla opravdu strašnou mazanicí, takže mě pobavilo, když ji před pár lety kdosi odnesl a mně volali lidé, že ten nádherný obraz od Frinda zmizel ). Než byl obraz hotový, zemřel rodině mých věřících kamarádů otec, zarytý bezvěrec. Jejich strach o duši nebožtíka mě zasáhl a tak jsem na zadní stranu obrazu potají připsala modlitbu za člověka, o kterém jsem na začátku svého snažení vlastně nevěděla nic, natož že umře. Když o tajném věnování nevěděla ani rodina zesnulého jak chcete vypátrat skutečné příběhy v archivech? Jenže ono i samo tušení, že za obrázkem ve výklenku, za drobnou kapličkou nebo za křížem u cesty tiše číhá příběh někoho, komu byla odpovědí na silný zážitek, cit, životní situaci, stačí, aby se už člověk nikdy na žádný kříž nedíval jako na obyčejný. Natálie, dobrá víla Dolského mlýna 10
Rozhovor s Michalem Janovským HISTORIE A KULTURA Rembrandt z fabriky Michal Janovský. Dělník v továrně. Autor většiny maleb na nově opravených drobných sakrálních památkách. Kříže, deskové obrazy. Nejde vám to dohromady? Mně to taky nedalo spát. Brzy jsem zjistil, že Michal má střední a vyšší odbornou sklářskou školu, že kvůli krizi v oboru hned po skončení školy zběhl k reklamě, že má rád hudbu a historii, hlavně napoleonské války Jak to vlastně přišlo, že právě vy jste se stal dvorním malířem téhle akce? Od mala jsem rád kreslil, ale do žádných kroužků jsem nikdy nechodil a na střední školu jsem šel jenom na popud učitelky ze základky, která tvrdila, že mám talent a byla by škoda ho zahodit. Zhruba ve čtrnácti jsem ve škole dostal šanci namalovat na zeď historii lidstva. Normálně balakrylem, pětadvacet metrů dlouhý pás, metr na výšku. Začal jsem u mamutů a šel celou historií až do dneška. Tři měsíce práce. Dostal jsem za to od ředitele svoji první sadu olejových barev. Připadal jsem si jako mistr světa, ale na střední mě z toho rychle vyvedli. Začínal jsem od základů a učil se kreslit. Pak jsem začal dělat první obrazy, hodně jsem kopíroval, nejradši Rembrandta a klasicisty, a dostal tak do sebe i základy malby. Pak se mi začaly zapalovat lejtka a malování šlo stranou. Na dlouho. Vlastně až do roku 2009. Lischkens Kapelle u Chřibské Co jste podnikal? Nejdřív jsem dělal v reklamce a pak jsem se zkoušel v Praze živit jako makléř. Slušnej životní omyl. Ale právě tam jsem se dostal k pár zakázkám na obrazy a najednou mě to znova chytlo. Hned první zakázka bylo Michelangelovo Zrození Adama. A nato Muchova roční období. Velké formáty. Pak jsem si dal inzerát a narazil na Honzu Fedorčáka. On vyhrál konkurz na velkou zakázku, měl na triku všechny restaurátorské práce na sedmadvaceti drobných sakrálních památkách v Českém Švýcarsku. Začalo to zostra dva kříže se spoustou postav a andílků, obrovský kříž a obraz svatého Josefa. Docela mi vyrazilo dech, kolik práce to bylo, hlavně proto, že v té době už jsem nevydržel s nervy a nastoupil do fabriky na třísměnný provoz. K pásu. Aby byl nějaký jistý výdělek. Všechno jsou kopie původních předloh? Vůbec ne, sotva polovina. Většinou jsem dostal jen téma. Bylo to dost náročný, protože jsem neznal Bibli, a když někdo řekl Navštívení Panny Marie nebo Čtrnáct svatých pomocníků s Ježíšem Kristem, Božím okem a dušemi v očistci, tak já neměl tušení, jak by to mělo vypadat. Musel jsem na internet a do knížek a začít se v tom orientovat, jaký má kdo atributy, barvy a tak Třeba u velkýho Krista v Křečanech, tam se dochoval jen obrys. Tak jsem vyšel prostě jen z anatomie a udělal svýho Krista. Z hlavy. No, a visí tam. Kde máte ateliér? Nemám. Maluju doma, tady v paneláku. Kdybych byl někde v ateliéru, tak by tu přítelkyně byla sama, a to nechci. Tak ona se dívá na televizi a já vedle ní, stojan na koberečku, a maluju. Skalní výklenek s obrazem Ukřižování v Jetřichovicích 9
HISTORIE A KULTURA Tolštejn Mezi loupežníky a rytíře na Tolštejn Mezi Krásnou Lípou a Varnsdorfem leží na úpatí Křížové hory půvabná obec Jiřetín pod Jedlovou. Právě odtud je možno vyraziti za přemnohými dobrodružstvími, která vás nakonec přivésti mohou až do rytířské družiny samotného pana Albrechta Berky z Dubé. To se ale ze všeho nejdříve musíte vyšplhat na Tolštejn 11. Tolštejnské slavnosti Praktické informace Tolštejnské panství má vynikající dopravní napojení. Vlaková stanice Jiřetín pod Jedlovou je od náměstí vzdálena pouze 800 m. Romantické duše nechť vystoupí ve vlakové stanici Jedlová uprostřed hlubokých lesů na opačném konci tolštejnského panství. Automobiloví výletníci mohou zaparkovat na náměstí nebo v osadě Rozhled, hradu Tolštejn na dohled. Co je ještě okolo Pohádková galerie řemesel přímo na náměstí v Jiřetíně. Sportovní areál v Jiřetíně s širokou nabídkou sportovišť a zábavy. Nádherná rokoková křížová cesta na Křížové hoře nad Jiřetínem. Prohlídka štoly sv. Jana Evangelisty 26 pár set metrů z Jiřetína směrem na Horní Podluží. Rozhledna Jedlová 22 na Jedlové hoře (otevřená denně a celoročně). 10 Historie gotického hradu Tolštejn (původně Dohlenstein Kavčí skála), korunujícího nedaleký vrch, začíná někdy hluboko ve čtrnáctém století a končí za třicetileté války, kdy byl vypleněn a vypálen. Vystřídalo se na něm panstvo vznešené i zcela bezectné často totiž byl sídlem loupeživých rytířů a nejrůznější zločinecké chásky. Je opentlen nesčetnými pověstmi, má svou bílou paní, ale především je dodnes krásný. Sice ruina a zřícenina, ale velmi vyhledávaná. Z nejvyššího bodu je vidět daleko do kraje, přehlédnete odtud vlastně celé tolštejnské panství, jeden z takzvaných pohádkových regionů České republiky. Když se dosyta vynadíváte, můžete si sbalit tuláckou mošnu a vyrazit vandrovat. Na vandru za razítky Na náměstíčku v Jiřetíně si v informačním středisku vyzvednete oficiální vandrovní pas, zjistíte si tu, kde všude do něj můžete získat razítka a vzhůru za poznáním. Až budete mít v pase razítek šest, stanete se poddaným, při dosažení dvanácti z vás bude panoš, se šestatřiceti se stanete zemanem, rytíř musí mít razítek dvaasedmdesát, a teprve máte-li i dvě razítka z dalších pohádkových regionů, budete na Tolštejnských slavnostech slovutným Albrechtem Berkou z Dubé pasováni na člena jeho rytířské družiny. Cesta vás zavede do Českého Švýcarska i do Lužických hor, do měst, vesnic, skal i luk a jedno vám mohu slíbit nudit se zaručeně nebudete. Bujaré veselí ve stínu hradních zdí Na Tolštejnské slavnosti, bývají obvykle o prvním červnovém víkendu, se ovšem můžete vypravit i bez razítek, třeba s tradičním světluškovým průvodem z Jiřetína anebo z Varnsdorfu, krásnou cestou kolem Hraničního Buku. Tak jako tak vás čekají koncerty a divadla, jarmark plný tradičních řemesel, rekonstrukce bitev, purkmistrovské oslavy, tanečníci, fakíři, ohnivci, sokolníci, děti nadchne pohádkový les a spousta dalších atrakcí to všechno pod hrdými černožlutými praporci panství tolštejnského. Tolštejn, místo pověstmi opředené
Šluknov HISTORIE A KULTURA Šluknovský fénix, zámek z popela zrozený Druhého dubna 1986 vstával Šluknov do dne plného kouře. Lidé vybíhali z domů a v úžasu zírali na plameny stravující budovu zámku. Střechu, krov, třetí a část druhého patra zničil oheň, zbytek dokonala voda z hasičských hadic a déšť, protože i nebe plakalo nad tou hrůzou. Osiřelé zdi umouněně trčely do prostoru, někdejší chlouba saské renesance se změnila v ohořelou trosku. Sen, který se vyplnil Touha vrátit zámku jeho někdejší lesk nedala Šluknovským spát. Trvalo ale dlouhých devatenáct let, než začala skutečně smysluplná a z dnešního pohledu úchvatná rekonstrukce. Ti, kteří se na ní podíleli, stáli před otázkou dokážeme ještě dnes to, co uměli naši předkové? Inu, běžte se podívat. Skvostné podlahy, nádherné kazetové stropy a dveře, čalouněná křesla, křehké lustry, kachlová kamna, doslova ze střepů poskládaná za to všechno nevděčíme, jak tomu na zámcích bývá zvykem, generacím, které nás předešly, ale současníkům. Je povznášející nechat se vést po prohlídkové trase a vědět, že historické exponáty obklopuje stejně dokonalý um těch, kteří s námi sdílejí jednadvacáté století. A tak můžeme na zbrusu nové skládané parketové podlaze obdivovat třeba naprosto unikátní dámský psací stůl značky Danhouser z roku 1840, jeden z pouhých tří dochovaných exemplářů Historie na vlastní kůži Expozice šluknovského zámku jsou otevřené po celý rok, denně s výjimkou vánočních svátků. To není běžné. Stejně výjimečné jsou i akce, které zámek, povětšinou ve spolupráci s městem, pořádá. O posledním červnovém víkendu se například vyplatí vyšňořit se v duchu vybraného historického období a vypravit se na zdejší Zámecké slavnosti. Probíhají v zámku i v celém nově rekonstruovaném zámeckém parku, a vypravíte-li se sem, ocitnete se rovnýma nohama uprostřed dobového trhu, obklopeni kejklíři, šermíři, muzikanty a komedianty, zažijete dobovou módní přehlídku, dělostřeleckou show, ohňostroj Anebo na podzim a v zimě, kdy jiné zámky spí pod petlicemi, vždy jeden pátek v měsíci můžete prožít Zámecký večer s netradiční noční prohlídkou zámku za svitu štíhlých svic, kdy vás průvodci nebudou zahrnovat daty a jmény, ale oblečeni do historických kostýmů vás uvedou přímo do příběhu z doby Mansfeldů či Šlejniců, budete pátrat po osudu zdejší bílé paní, jen tak tak se vyhnete zuřivému souboji rytířů A nakonec vystoupáte až na nádhernou zámeckou půdu, kde, zahřívajíce se některým z horkých zázraků zdejší čajovny, uvelebeni v křesle či rozvaleni v sedacím polštáři zhlédnete koncert anebo divadelní představení. Šluknovský zámek Praktické informace Šluknovský zámek 12, který najdete nedaleko náměstí, nejsnáze ze zdejší pěší zóny, je otevřen po celý rok, každý den, s výjimkou vánočních svátků, Silvestra a Nového roku. Veškeré informace o zámku i jeho akcích najdete na www.mesto-sluknov.cz Co je ještě okolo Byla by chyba být ve Šluknově a nezajít se podívat na nádhernou klasicistní křížovou cestu s pozoruhodnou Getsemanskou zahradou. Najdete ji u silnice na Krásnou Lípu, za Domovem důchodců, u místního hřbitova. Iniciátorem její výstavby byl pivovarnický tovaryš Anton Drösel, který dal kdysi slib, že najde-li ve Šluknově práci a domov, postaví na skalnatém kopci křížovou cestu. Tajný tip V přízemí zámku najdete báječnou cukrárnu Dlask, o které se více dočtete na straně 31, a budete vlídně přijati i v Regionálním informačním centru s širokou nabídkou zboží a služeb. 11
HISTORIE A KULTURA Osobnost Milovník krásy v každé formě 12 Dr. Miroslav Tyrš Víte, že... se malý Friedrich mohl na zámku setkat s Fryderykem Chopinem? Ten tu totiž na pozvání hraběcí rodiny Thunů pobýval v roce 1835 a mladičké Juže Thunové tu dokonce složil a věnoval Děčínský valčík As dur. Je tedy docela dobře možné, že tříletý chlapec z okna rodného domku naslouchal křehkým tónům klavíru Paže tuž, vlasti služ! Je trochu paradoxní, že jeden z největších vlastenců, propagátorů češství, filozof a zakladatel organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách byl Němec Friedrich Emmanuel Tiersch, kterého my dnes známe jako Miroslava Tyrše. Co věštily sudičky Friedrich poprvé z plných plic zakřičel ve zdech zahradního domu číslo 3 v traktu děčínského zámku určeném pro zámecký personál. Bylo to v roce 1832 a kolem kolébky dojatě postávala rodina panského a lázeňského lékaře doktora Tiersche. Sudičky, které nad ránem přízračně připluly barokní Dlouhou jízdou, s ním měly pozoruhodné záměry. V Děčíně zůstane pouhé čtyři roky, rodiče i sestry mu zemřou na tuberkulózu a malý Friedrich se jako šestiletý ocitne v českém prostředí, v rodině svého strýce na Mladoboleslavsku, stane se Čechem, změní si jméno, dokonce po významu, a ne pouhým překladem, a bude tak trochu neduživým dítětem. Lékař mu doporučí navštěvovat úplnou novotu tělocvičný ústav. Gymnazista Miroslav se tu bude tužit a získávat vztah ke sportu a kultuře těla. Přesídlí do Prahy a bude z něj všestranný a vzdělaný člověk stane se doktorem filozofie, estetikem a teoretikem umění, jedním ze zakladatelů české výtvarné kritiky, pomůže k uplatnění nejednomu českému umělci, třeba Myslbekovi, Ženíškovi, Hynaisovi, Alšovi nebo Mánesovi, bude demokratickým politikem, poslancem Národ český si ho ale bude ještě desetiletí po jeho smrti pamatovat jako zakladatele Sokola a neúnavného propagátora české tělovýchovy. Miroslav prohlásí: Prostřednictvím tělocviku dokažme zlepšit jakost českého národa po všech stránkách, na úroveň, kterou kdysi dosahovali duševně a tělesně vyspělí a mravně ukáznění lidé ve starém Řecku, a po celý život za tím půjde. Zorganizuje první cvičitelský sbor, dá řád cvičebním hodinám. Založí tělovýchovnou knihovnu, časopis Sokol, čtvrt století před Coubertinem bude propagovat myšlenku olympismu, vytvoří dosud nepřekonanou tělocvičnou soustavu a vypracuje výstižné a především české tělocvičné názvosloví. Bude svobodným zednářem, přesvědčeným o nutnosti žít v ideálu lidského bratrství. Povýší Sokol na obecně vnímané české vlastenecké sdružení a bude jeho duší a dlouholetým náčelníkem. V roce 1884 si odjede léčit pocuchané nervy do vesničky Ötz v Tyrolských Alpách, kde spadne do divoké horské říčky a nalezne tu svou smrt.
Dr. Miroslav Tyrš HISTORIE A KULTURA Zámek Děčín Děčínské stopy Miroslava Tyrše Ty nejvíce viditelné jsou tři kopie Tyršovy sochy z dílny Ladislava Šalouna v zámeckém parku na Smetanově nábřeží, pamětní deska na stěně domu, který stojí v areálu zámku zhruba v místech, kde se Miroslav Tyrš narodil, a především Tyršova rodná světnička v tomtéž domě. Vitríny tvořící expozici sem byly děčínskými sokoly převezeny z rakouského Ötzu a příslušníci Sokola, konkrétně župy Severočeské Novákovy, o světničku pečují a provádějí v ní turisty. Jsou tu ale i stopy viditelné méně. Třeba nádherný barokní gloriet v areálu zámecké Růžové zahrady. Jeho součástí jsou sochy oslavující krom jiného ideál krásy a dokonalosti lidského těla. Malý Friedrich se na ně možná dívával s úžasem, který později přerostl v životní směřování. V útrobách glorietu pak začíná krytá chodba na pilířových arkádách, která ústí do kaple Panny Marie Sněžné a vede až na panskou emporu nad oltářem kostela Povýšení svatého Kříže. Tudy chodívali na mši Thunové a je dost pravděpodobné, že tudy pyšný otec a matka Tierschovi nesli v září 1832 nekřtěňátko, aby přijalo svátost křtu. My bohudík dnes už máme to štěstí a můžeme tahle místa, vyrvaná zmaru, který tu zanechala šedesátiletá přítomnost čtyř armád, obdivovat jako součást zámeckého vyhlídkového okruhu Barokní perly zámku (patří sem navíc i skvostná konírna a sala terrena v Růžové zahradě). A tak, prohlížejíce si děčínský zámek ať už oblíbené západní anebo úplně nově otevřené jižní křídlo, můžeme s jistým rozechvěním zaznamenat energii, kterou tu zanechal dětský smích člověka, který, ač rodem Němec, Čechem se stal a Čechem zůstal. Praktické informace Tyršova světnička je otevřena celoročně, vždy v pondělí a čtvrtek od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin. V případě zájmu v jiný den je třeba se objednat na čísle 412 526 128. Děčínský zámek 13 je otevřen celoročně. Zámecké interiéry můžete obdivovat kdykoli (včetně pondělků), ostatní vyhlídkové okruhy pouze v hlavní sezóně. V barokní konírně děčínského zámku je k vidění ojedinělá výstava historických kočárů. Barokní gloriet v Růžové zahradě 13
TURISTIKA Soutěsky 14 Praktické informace Edmundova (Tichá) soutěska měří 960 m, Divoká 450 m. Jízda trvá v Edmundově soutěsce asi 20 minut, v Divoké pak 15 minut. Lodě jezdí od jara do podzimu, denně od 9 ráno do 18 večer (Divoká končí už v 17). Pozor nejezdí-li lodě, trasu nelze projít! Informace na www.hrensko.cz/soutesky Loď Poseidon 39 odjíždí z Děčína směrem na Hřensko po celý týden vždy v 9:30, zpátky jede v 15:30. Plavební sezóna je od května do října. Proplutím Českého Švýcarska navážete na dlouhou tradici první turisté sem totiž na bočnokolesovém parníku přijeli už začátkem 40. let 19. století. Edmundova soutěska Soutěsky, kde krutě i vlídně vládne paní Voda Díl první Apokalypsa Je sobota ráno, 7. srpna 2010. Zataženo, poprchává, ale turisté mířící do soutěsek na řece Kamenici se nedají jen tak odradit. Poslední dny dost pršelo, voda je zhruba o půl metru výš než obvykle, a tak bidelníci sice baví pasažéry lodí jako obvykle, ale oči jim neustále ujíždějí k nebi. Voda stoupá, není to dobré. Provoz je zastaven, turisté i personál opouštějí soutěsky. V té době už o desítky kilometrů dál směrem na severovýchod letí voda koryty potoků a řek. Sbírá sílu, mohutní, ničí. Odpoledne vtrhne do kaňonu Kamenice. Co jí stojí v cestě, bere s sebou. Soutěskami letí nepředstavitelnou rychlostí obrovské množství padlých stromů. Živel běsní a řve, skály se chvějí, hladina je o pět metrů výš než jindy. Klády se mění v torpéda, která sestřelují mosty, budovy, kameny. Zabetonované stoly a židle, jeřáb na přepravu lodí vězící hluboko v betonu, přístaviště, pokladny během okamžiku je všechno pryč. Blesková povodeň třímá děsivý palcát a řítí se do Hřenska. Zkáza je dokonána. A pak je najednou klid. A ticho. Zbyly jen několikametrové nánosy písku a kamení a pohřebiště klád. Dokonce dva obrovské skalní bloky uprostřed řečiště se po tisíci letech pohnuly a změnily polohu. Soutěsky se proměnily: jsou hlubší, místy je tu náhle hloubka přes deset metrů, jsou širší, neboť voda vzala letité nánosy u břehů, kde rostly keře a stromy jsou prostě jiné. Nezbývá než zatnout zuby a začít odklízet spoušť. Metr po metru
Soutěsky TURISTIKA se prokousávat troskami a pomalu začít budovat všechno znovu. Tři lodě vzaly za své. Je třeba dostat sem nové. Lodě, materiál, vlastně všechno, co člověk neunese na zádech, je třeba krkolomně spustit po skoro kolmé stráni, po provazech, kterými muži s botami zarytými do země brzdí náklad a píď po pídi ho posouvají dolů. Technika se do úzké skalnaté pukliny nedostane. Nesplnitelná mise Díl druhý Zázrak Je zase sobota, 2. července 2011, na den přesně jedenáct měsíců po vodním direktu. Edmundovou i Divokou soutěskou 14 se nese smích turistů naštosovaných do lodě. Bidelníci popisují bizarní útvary, spouštějí špagátovou Niagaru, vtipkují. Po cestách mezi přístavišti, skalními tunýlky, po galeriích přilepených ke kolmým stěnám proudí výletníci. Je tu krásně. A takový klid. Zamyšlená paní uchváceně pozoruje hravou, v těchto místech sotva dva metry širokou říčku a nejde jí to do hlavy tady že byla povodeň? Jenom jestli to není nějaká mediální bublina Není. Jenom to prostě místní fachmani dokázali. A nevěří-li někdo na zázraky, pak podceňuje lidskou zabejčilost, vytrvalost a nezdolnost. A tak má Hřensko zase svoji Po klidné hladině mezi skalami plout největší chloubu. Díl třetí Uvidět a pochopit Už nějaký čas pro vás mapuju všechny možné zážitky v Českosaském Švýcarsku. Můžete mi ale věřit, že výprava do skalní rozsedliny, kterou se hrne dravá Kamenice, patří mezi nejsilnější. Vědomí, že se o tyhle soutěsky musí člověk občas s přírodou pořádně poprat, zážitek ještě prohlubuje. Nejkrásnější je dopravit se do Hřenska parníkem, projít městečkem, sevřeným příkrými stráněmi, a vydat se po žluté proti proudu řeky, projít soutěskami, dva úseky cesty se nechat vézt loďkou a nakonec vystoupat na Mezní Louku a pak se, je-li ještě síla a nálada, vydat dál, po úchvatné Gabrielině stezce až k Pravčické bráně 33 a zase zpátky do Hřenska 18. Čeká vás divoká a nezkrotná příroda, hlomozící peřeje i tiché tůně, ze kterých kolmo mnoho desítek metrů vzhůru vzlínají hladké skalní stěny, podivuhodné skalní věže roztodivných tvarů, visuté stezky přilepené ke skalám jako vlaštovčí hnízda, do skal vytesané průchody a tunely, hučící jezy, lososí přechody pro nejkrásnější ryby, které tu člověk už několik let vysazuje a ony se skutečně, už dospělé, vracejí z moře do míst, kde svou pouť začaly. Na jaře tu můžete docela běžně zahlédnout tyrkysovou raketu letící nízko nad vodou ledňáčka říčního, a když se odpolední slunce líně položí na hladinu poťouchle klidné Kamenice, zažijete intenzivní pocit krásy a pochopíte, že tohle místo lidé vyhledávají už od samých počátků turistiky, neboť první lodě s dámami v krinolínách a pány ve fracích se tu plavily už v roce 1890. Co je ještě okolo Pravčická brána 15 s restaurací Sokolí hnízdo a okolními vyhlídkami. Golfové hřiště v Janově 16 se spektakulárním rozhledem. Saské městečko Bad Schandau 17 s vodním rájem Toskana Therme, skalním výtahem, interaktivní expozicí v centru národního parku Saské Švýcarsko a stanicí tramvaje, která jezdí do skal. Vyhlídky u Pravčické brány Víte, že... původní slovanský název obce Hřensko (nejníže položeného místa v České republice 115 m n. m.) se psal Horniss Kretzmar neboli Krčma pod skalním výběžkem a o něco později i Herrnskretschen či Hrzensko? 15
TURISTIKA Výlet k sousedům Drážďany 16 Víte, že... název Dresden byl odvozen ze starolužickosrbského slova Drežďany, které označovalo lidi pocházející z oblastí bažin a lužních lesů? A že první písemná zmínka o městě pochází už z roku 1206? Drážďany saská Florencie na Labi Bylo nebylo inu, bohužel, bylo Nedá mi to, abych se nevrátil v čase, protože je nějak čím dál tím víc lidí, kteří ztrácejí paměť. V sedmdesátých letech, sobotu co sobotu, zastavily pod Tyršovým mostem v Děčíně dva parníky Friedrich Engels a Karl Marx. Vyřinuly se davy Sasů. Ti na několik hodin zaplavili město, skupovali hlavně potraviny, a pámbů ví proč úplně nejvíc olejovky. Češi ovšem nákupní výpady pilně opětovali a houfně nakupovali elektroniku, oblečení a především boty. Pamatuju se na ty svrchovaně ponižující výlety. To se sedlo do vlaku v ošuntělých škrpálech, v Drážďanech se nakoupily nové boty a ty staré se hodily před obchodem do koše. (Však taky před Schuhgeschäfty bývaly baterie odpadkových nádob posíleny ) Nové boty se pečlivě zpatinovaly o trávník, ideální bylo bláto nebo prach. Ve vlaku zpátky už šlo jen o to, nedat najevo strach. Někdy to prošlo, jindy si celníci zgustli, a člověk šel domů v igelitových pytlíkách přetažených zavařovací gumou, které uniformovaní státní bachaři škodolibě rozdávali proti zabaveným botám. Pozoruhodné na tom ovšem je, že to ani Sasům, ani Čechům nezabránilo v tom, aby si navzájem užívali krás navštívených měst. A Drážďany v tomto směru odjakživa poskytovaly vrchovatou nůši nevšedních zážitků. Semperova opera
Drážďany TURISTIKA Kostel, který povstal z ruin Dnes jsou Drážďany v mnohém jiné. A přece, ten úžasný pocit z klidné procházky nádherným historickým městem, jehož pozoruhodné centrum je velké jako dlaň a člověk ho volným krokem obejde za chvíli, ten zůstal. Největší proměnou prošla někdejší plotem obehnaná halda kamenů s ruinami zdí kostel Frauenkirche, jenž měl být na věčné časy ponechán v troskách jako memento vybombardování města. Dnes povstal z prachu, pyšně se tyčí k nebi a je jedním slovem úchvatný. Interiér je dokonale jiný, než na jaký jsme z kostelů zvyklí, jedinečný a originální. Pohled z věže na město je nepopsatelný a má jedinou chybu není odtud vidět Frauenkirche. Takže stojí za to vyšplhat na věž některého z okolních kostelů, doporučuji třeba Kreuzkirche s nádherně strohým a minimalistickým interiérem, a pokochat se stavbou, která trvala pouhých dvanáct let a všechny její nosné pilíře jsou jak jinak v tomto kraji z pískovce. Noblesně klidná procházka Nejkrásnější je přijet do Drážďan po Labi parníkem a při přistání mezi mosty si uvědomit, že právě tady kotví nejstarší a největší flotila bočnokolesových parníků na světě. Možná ještě o něco působivější je přijet po labské cyklostezce na kole. Z Děčína je to nějakých 60 kilometrů, kolo se tu dá leckde bezpečně zaparkovat a můžeme vyrazit. Vlastně ani není třeba vědět kam. A je-li kdo bezradný, ať si prolistuje průvodce. My se spíše pojďme věnovat atmosféře. Je totiž neskonale fajn korzovat po balkónu Evropy Brühelské terase nad důstojným Labem, courat kolem vznosných kostelů a tiše do nich vstupovat, obdivovat snoubení historie se současnou architekturou třeba slavný mačkač na citróny, tedy budovu Drážďanské galerie moderního umění, stát s hlavou zakloněnou u slavného 102 metry dlouhého nástěnného Knížecího průvodu složeného z 25 tisíc kachlů z míšeňského porcelánu, obdivovat Semperovu operu navrženou novorenesančním architektem Gottfriedem Semperem, lapat po dechu nad nádherou barokní katedrály Hofkirche, jediného Zwinger katolického svatostánku postaveného v protestantském městě, posadit se do některé z kaváren a jen tak civět na podivně pomalý pohyb turistů, kteří vědí, že tady jim nic neuteče, že všechno je na dosah. A možná dojdeme až do Zwingeru, nejbližší skutečně světové galerie od českých hranic, a projdeme se zahradami, kolem zdobných kamenných fontán, zajdeme do expozic zbraní a porcelánu anebo si vyčleníme dostatečnou porci času a vejdeme do chrámu umění a necháme na sebe působit díla Rembrandtova, Rubensova, Tizianova, Vermeerova, Cranachova, Cannalettova, Liotardova, až staneme před dílem nejslavnějším, Rafaelovou Sixtinskou madonou. Navzdory tomu, co naznačuje jejich české jméno, jsou Drážďany veskrze klidným městem a jejich historické srdce je vlídně nakloněno všem zvědavcům a všudybylům. Když se dosyta vynadíváme, když už nás nohy bolí, můžeme se nechat dopravit třeba zase stylově parníkem na nedaleký zámek Pillnitz, uprostřed vinic postavený v netradičním stylu chinoiserie, který napodobuje čínské interiéry i exteriéry. V jeho rajské zahradě pak pohodlně spočineme a všechna únava nás jako kouzlem opustí. Praktické informace Dejte si poradit a jeďte do Drážďan vlakem na přeshraniční celodenní jízdenku REGIONet Labe- -Elbe. Platí pro jednu osobu (200 Kč) nebo skupinu až pěti osob (400 Kč). S touhle jízdenkou můžete jezdit celý den křížem krážem po celém Ústeckém kraji a Saském Švýcarsku, přesněji Horním Polabí. Dojedete s ní třeba až do Míšně. Nejlepší je, že platí nejen v regionálních vlacích, ale i autobusech, tramvajích a přívozech na Labi. K dostání je na vlakových a autobusových nádražích. Jak jednoduché. Máte-li ovšem raději prohlídky s průvodcem, nabízí vám České Švýcarsko, o. p. s., zajímavé komentované výlety pro skupiny. Podívejte se na http://www.ceskesvycarsko.cz/ nabidka-pro-skupiny/ historicke-drazdany/ Frauenkirche 17
TURISTIKA Vyhlídky Za úsvitu a soumraku jsou výhledy nejkrásnější Praktické informace Je dobré vědět, že většina vyhlídek poskytuje nejlepší zážitek brzy ráno a při západu slunce. Pokud jste nadšení fotoamatéři a máte chuť se nechat zdokonalit machry v oboru, zkuste velmi oblíbené FOTOWORKSHOPY v Českém Švýcarsku, spojené s fotografováním v terénu. A kdo se spokojí s nádhernými fotografiemi a informacemi o vyhlídkách v knižní podobě, ať se pídí po Nejkrásnějších výhledech na Českosaské Švýcarsko. Více informací na http://www.ceskesvycarsko.cz Někdy stačí jenom se dívat V kraji skal je nevýslovně krásné dotknout se sluncem prohřátého pískovce, pohladit drsnou kůru staletého stromu, posadit se na generacemi ošlapaný práh podstávkového domu, vstoupit do ledově křišťálové vody potoka, zkrátka být na dosah. Co je ale ještě úchvatnější, to je pohled na všechen ten soulad z odstupu, z vršku, z dáli. Tentokrát necháme rozhledny stranou a vypravíme se hledat vyhlídky, protože právě ony jsou jedním z nejtypičtějších fenoménů Českosaského Švýcarska. Začínáme na Pastevním vrchu Kde ale začít, když míst, odkud je skvostný výhled, je tu tolik Možná trochu překvapivě na nevysokém, jen 402 metrů nad mořem čnícím Pastevním vrchu 19. Z vesničky Růžová je to sem slabý kilometr po zelené značce zdejší naučné stezky. Obec tu nedávno nechala zbudovat jednoduchý dřevěný posed, díky kterému se dá vystoupat nad úroveň keřů a rozhlédnout se doslova kolem dokola. Až tu budete stát a necháte si větrem vzdouvat šat, pochopíte, proč nezbylo než začít právě tady. Kolem vás defilují všechny saské stolové hory, neskutečná hradba Stříbrných a Křídelních stěn, Jetřichovické skály prostě celé Českosaské Švýcarsko. Oči to ještě nestačily pobrat, a už je tu čedičová dominanta kraje Růžovský vrch, Lužické hory, dokonce České středohoří a Děčínský Sněžník korunovaný kamennou rozhlednou. Kopec prostě dělá čest svému jménu je to dokonalá a velmi výživná pastva pro oči. 18
Vyhlídky TURISTIKA Putování za vyhlídkami Kam dál? Upřímně řečeno, skoro kamkoli. Jdete-li krajinou alespoň půl hodinky, dozajista vás překvapí náhlý průhled do daleka. A věřte tomu, že vyhlídky, které si objevíte sami, jsou nejkrásnější, protože v sobě skrývají moment překvapení. Ale abych vás v tom nenechal úplně samotné zkuste třeba Jetřichovické skály 20. To vyšplháte z Jetřichovic na Mariinu skálu s dřevěným altánkem a necháte si vyrazit dech panoramatem dalekého obzoru, skal, lesů, roklí a luk. Jen o kousek dál vás čeká Vilemínina stěna a ještě dál po hřebeni Rudolfův kámen. Tyhle tři vyhlídky patří k rodinnému stříbru Českého Švýcarska a vynechat je je jednoduše nemoudré. A odkud ještě je Českosaské Švýcarsko exkluzivně vidět? Tak třeba ze skalního hrádku Šaunštejn 21 tyčícího se nad Vysokou Lípou. Tady je vyhlídka zaslouženou odměnou za trochu adrenalinový šplh po kolmých žebřících uzounkými skalními puklinami. Horní kamenné plato, opatřené zábradlím, je jako příď nebeského korábu plujícího nad zemí. Anebo méně známá vyhlídka z Křížového vrchu 22 nad Rynarticemi, tajné místo fotografů. Bohatství scenerie je tu až opulentní a nadto, vypravíte-li se sem na přelomu května a června, okouzlí vás bohatý koberec velmi vzácných a přísně chráněných lilií zlatohlavých v květu. Bašta na stolech Vypravíte-li se za vyhlídkami do Saského Švýcarska, je rozhodně dobré začít na té nejslavnější, na Bastei 23. Proslulá Bašta se vypíná jako přísné hradby nad půvabným městečkem Kurort Rathen a vystoupáte sem doslova za chvíli. Těsně za hradbami skal vás čeká monumentální pěší most, který byl jako vůbec první výhradně turistice určená stavba v Evropě vyklenut už v roce 1851. Výhledy na kaňon Labe a nedaleké stolové hory jsou neskutečné, skalní kotlina na odvrácené straně je také k neukoukání. Nejste-li líní, vydejte se z Kurort Rathen na Bastei oklikou. Po zhruba sedmi stech schodech divokou skalní průrvou Švédských děr objevíte vyhlídku, která slavnou Bastei v lecčems i předčí. Zase trochu jinak uvidíte líně se plazící hadí tělo Labe a kamenné stolce kolem něj z legendárního skalního města Schrammsteine nad Bad Schandau anebo ze slavných, malíři a fotografy opěvovaných vyhlídek Kipphorn na jihozápadním svahu Velkého Winterbergu. Výborný nápad je vydat se ke stolovým horám, vystoupat nahoru a nechat se ohromit vyhlídkami, které nabízejí. Třeba tou z Liliensteinu anebo z hradeb kamenné pevnosti na vrcholu Königsteinu. A co teprve pohled od Poledního kamene z vrcholu Großer Zschirnsteinu odtud jsou při dobrém počasí k zahlédnutí i štíhlé věže Míšně, o panoramatu saských i českých skal a skalních měst nemluvě. Vynechat podivuhodný útvar nejmenší stolové hory Zirkelsteinu by také byla chyba, protože odtud je České Švýcarsko jako na dlani rozmarného obra. Přidáte-li i Papstein, kde vás zajímavá a nečekaná vyhlídka překvapí doslova na každém kroku, můžete směle říct, že víte, jak vypadá svět ze saských stolových hor. Skalní hrádek Šaunštejn Co je ještě okolo Vyšplháte-li na Pastevní vrch, držte se dál zelené naučné stezky dovede vás až do Kamenické Stráně 24 s ojedinělým souborem ukázek typické lidové architektury, k romantické ruině Dolského mlýna v údolí řeky Kamenice a po úpatí Růžáku zpátky do výchozího místa. Těch deset a půl kilometru vážně stojí za to. Skalní most na Bastei 19
TURISTIKA Lipová Víte, že...... v Lipové probíhá rok co rok koncem srpna tradiční Lipovský dřevák? Vrcholem celodenního zábavného programu je dřevosochání krásných objektů, které najdete rozestavěné po celé obci. A ještě jedna akce stojí za pozornost, pestrobarevný, kostýmovaný a veskrze zábavný Lipovský jarmark. Náměstí v Lipové začátkem 20. století Pohádka o Lipové Pojďte zvu vás na prohlídku skoro neznámého, a přitom magického a pozoruhodného místa. Obec Lipová 25 leží stranou zájmu většiny turistů, tak trochu zapomenutá v nejsevernějším koutku Česka. Její historie překvapí každého. Možná ani ne to, že první osídlení tu bylo zaznamenáno už kolem 11. století a první doložená zmínka je z roku 1346. Daleko zajímavější je totiž osud někdejšího městyse a obce ve dvacátém století. Představte si, že v roce 1927, kdy Lipová požádala o povýšení na město, tu ve 438 domech žilo 2816 obyvatel. (Dnes má obec kolem 140 domů se 657 obyvateli.) Až do roku 1938 tu sídlil okresní soud, katastrální a berní úřad, notářství, správa lesů a panských statků, děkanský úřad a vikářství, bylo tu několik škol, pivovar, továrna na likéry a octárna, válcovna hliníkových fólií, továrny na knoflíky, umělé květiny, nýty A teď si k tomu přidejte, že tu byly dokonce dva zámky. O tom prvním víme, že tu stál už kolem roku 1500, že se v polovině 18. století stal součástí pivovaru a kolem roku 1960 byly jeho ruiny srovnány se zemí. O slávě a kráse Tradiční jarmark v Lipové 20 Nový zámek byl postaven v době, kdy starý už přestal vyhovovat nárokům tehdejšího majitele panství. Leopold Anton Salm oslovil slavného italského architekta Girolama Costu, aby pro něj navrhl a postavil sídlo v západním stylu, v duchu uměřeného francouzského barokního klasicismu. V letech 1737 1739 byl nový zámek skutečně postaven. Trochu vám ho popíšu. Trojkřídlá patrová budova ve tvaru písmene U, střední křídlo kryté valbovou střechou s vikýři, na vstupní straně ozdobné rizality zakončené trojúhelníkovými