DOPRAVA Jaký druh dopravy je nejšetrnější? Když budeme chvíli uvažovat, tak určitě přijdeme na to, že ze všech možných způsobů dopravy je nejekologičtější (a asi také nejzdravější) chodit po svých. Mezi velmi ekologicky šetrné formy dopravy patří také cyklistika (přestože se bicykly musí vyrábět v továrnách při ohromné spotřebě energie). Prostředky hromadné dopravy (s výjimkou letecké dopravy) také ještě řadíme mezi šetrné. To platí zejména o vlacích. Ekologicky velmi problematické se zdají být automobily, které pro životní prostředí i lidské zdraví představují obrovskou zátěž. Automobilová doprava je velmi kritizovaná nejen proto, že je to nejrizikovější forma dopravy pokud jde o úrazy, ale také pro zdraví škodlivé výfukové zplodiny. Kritizuje se jak nadměrné užívání osobních automobilů, tak nadměrné užívání kamionů zejména pro účely tranzitu (přeprava zboží přes stát) - tedy tam, kde je například ve Švýcarsku nahradilo šetrnější železniční dopravou. Pro každého člověka, který upřímně chce být šetrný k životnímu prostředí je auto těžká zkouška. Kdo z nás netoužil po tom vlastnit pohodlné elegantní a rychlé auto, kterým by se mohl svobodně přepravovat po světě. Požadavek nejezdit autem je pro mnoho lidí skutečně velmi přísný. Podívejme se, jak si automobil skutečně stojí mezi ostatními formami dopravy: Následující grafy jsou převzaty z internetové aplikace ECOPASSENGER (http://ecopassenger.org), která slouží uživatelům k tomu, aby zjistily jaké formy dopravy nejméně zatěžují životní prostředí. Uvádí se tam srovnání vlakové, automobilové a letecké dopravy (v našem případě se jedná o cestu z Prahy do norského hlavního města Oslo). Zátěž se přepočítává na jednoho pasažéra vychází se z průměrných obsazeností daných dopravních prostředků (a průměrných emisí). Například průměrná obsazenost automobilů je 1,5 pasažéra na auto. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Grafy jsou velmi srozumitelné čím vyšší sloupec, tím větší ekologická zátěž pro daný dopravní prostředek. U prvního grafu je nápis Carbon dioxide graf vyjadřuje množství emisí skleníkového plynu oxidu uhličitého (CO 2 ). Jak je vidět cesta autem a letadlem představuje z hlediska oxidu uhličitého téměř stejnou zátěž. Vlak má emise oxidu uhličitého přibližně čtyřikrát menší. Další graf Energy resource consumption zobrazuje, jak moc dané formy dopravy zatěžují přírodní zdroje energie. Graf Particular matter zobrazuje, jak moc jsou emise z daného dopravního prostředku nebezpečné pro lidské zdraví. Graf Nitrogen oxides zobrazuje množství emisí oxidů dusíku, které jsou nebezpečné nejen lidskému zdraví, ale způsobují i takzvané kyselé deště, které okyselují půdu a ohrožují tak vegetaci. Poslední graf poukazuje na podíl na tzv. letním smogu (jeho podstatnou složkou je ozón) Vlak z toho, jak se zdá, vychází ve všech parametrech nejlépe. Letadlo se běžně označuje jako ekologicky zdaleka nejhorší forma dopravy z grafu vidíme, že při průměrné obsazenosti auta je na tom na cestě z Prahy do Oslo automobil často hůř (zejména pokud jde Particular matter vliv na lidské zdraví). Nyní si prohlédněme výčet složek výfukových emisí a jejich vliv na lidské zdraví a na životní prostředí: Vliv samotných aut na lidské zdraví je rozmanitý. První zdravotní hrozbou je riziko v smrtelných této nejrizikovější formy dopravy. V jistém smyslu mohou ohrožovat zdraví (minimálně kondici) špatné návyků - pohodlný životního styl, kdy nahrazujme vlastní pohyb pohybem auta. Což nepřímo vézt například k obezitě a dalším civilizačním neduhům. Ale v environmentálním semináři se budeme zabývat zejména hrozbami, které se spojují s nebezpečnými automobilovými emisemi vznikají v důsledku užívání automobilů v podobě nebezpečných výfukových emisí, které jsou nebezpečné zejména v tom, že jsou mezi nás vypouštěny přímo na ulicích. Mezi nebezpečné složky výfukových emisí patří: oxid uhelnatý (snižuje schopnost krve přenášet kyslík), nespálené organické látky (vyvolávají dýchací potíže, dráždí oční sliznici) formaldehyd (zřejmě karcinogen) částice uhlíku - mohou obsahovat nebezpečné (karcinogenní, mutagenní) kondenzované aromatické uhlovodíky PAH - polyaromatic hydrocarbons Zdraví nebezpečné jsou také oxidy dusíku (podle Horák 2007; Kolářová 2003) Do ovzduší se díky automobilům dostává i oxid uhličitý (není jedovatý, ale z ekologického hlediska jeho riziko spočívá v tom, že je nejvýznamnějším skleníkovým plynem. Ze všech forem dopravy má silniční největší podíl na produkci oxidu uhličitého (podle Houghton 1998). Další rizika spojená se silniční dopravou: Pro lidské zdraví (i pro jiné živočichy) představuje riziko nadměrný hluk, který sebou automobilismus přináší Automobily mají také ohromný ekologický tlumok (veličina, která měří v kilogramech, kolik materiálu se spotřebuje při výrobě daného výrobku). Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
Úkoly: 1. Jak je vidět, je ježdění autem skutečně závažná volba, ať už z hlediska přírody či zdraví obyvatel měst. Co nám zbývá? Zamyslete se nad následujícími možnostmi. Pro diskusi ve vyučovací hodině: Můžeme zavřít oči před problematickými zdravotními a ekologickými stránkami automobilismu, nepřemýšlet nad tím a jezdit bez omezování (každý přeci jezdí autem, tak co?) Můžeme úplně omezit ježdění autem a nevlastnit auto Můžeme udělat kompromis: pořídíme si auto, ale budeme jej užívat, jen když je to bude nezbytné Můžeme si pořídit ekologicky šetrné auto, které prokazatelně poškozuje životní prostředí podstatně méně než jiná auta Můžeme jezdit autem, když budeme se budeme jinak chovat ekologicky (třídit odpad, kupovat ekologicky šetrné výrobky, omezit kontumaci masa a výrobků ze vzdálených zemí apod.) 2. Pokuste se najít na internetové aplikaci EVOPASSENGER <(http://ecopassenger.org> spoj mezi dvěma vámi zvolenými městy a porovnejte ekologickou zátěž jednotlivých forem dopravy. Zdroje: HORÁK, J.; LINHART, I.; KLUSOŇ, P. Úvod do toxikologie a ekologie pro chemiky. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická, 2007. ISBN 978-80-7080-548-0. HOUGHTON, J. Globální oteplování. Praha : ACADEMIA, 1998. 228 s. ISBN 80-200-0636-2. KOLÁŘOVÁ, H. Co je a kde se vzala udržitelná doprava. Bedrník časopis pro ekogramotnost, 2003, roč. 1, č. 6, s. 14. EVOPASSENGER <(http://ecopassenger.org> Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky