Náhrada škody při porušení autorských práv

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva Náhrada škody při porušení autorských práv diplomová práce Autor: Tomáš Chrastil Finance, Evropská unie Vedoucí práce: JUDr. Jiří Matzner, Ph.D. Praha Duben, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Kolíně dne 14.4.2009.. Tomáš Chrastil Děkuji JUDr. Jiřímu Matznerovi, Ph.D. za odborné vedení práce, jeho rady, pomoc a připomínky. 2

Anotace Téma diplomové práce náhrada škody při porušení autorských práv je velmi obsáhlé a pokusil jsem se jej v této práci co nejobšírněji popsat. Vzhledem k tomu, že jsem se tématem dlouhodobě zabýval, myslím si, že odkazující úprava v autorském zákoně v 40 odst. 4 je odkazem nanejvýše vhodným a logickým. Nevyvratitelná právní domněnka autorského zákona je také vhodným prostředkem k určení výše ušlého zisku. Úprava náhrady škody v občanského zákoníku je již dlouhou dobu naplňována právě jak teorií, tak praxí a myslím si, že vhodným způsobem. Ovšem vzhledem ke studiu tohoto tématu jsem si nemohl nevšimnout základního rozdílu mezi obecnou právní úpravou občanského zákoníku a úpravou odpovědnosti za škodu vzniklou autorovi zásahem do autorského práva, který spočívá právě ve skutečnosti, že ve vztahu k zásahu do autorského práva zákon nevyžaduje zavinění, ačkoliv v obecné úpravě občanského zákoníku je zavinění jedním z předpokladů náhrady škody. Tato diplomová práce shrnuje veškeré poznatky, které jsem při jejím zpracování učinil a především ukazuje podstatné rozdíly mezi úpravou obecnou a zvláštní, tedy kdy autorský zákon odkazuje ve své podstatě na obecné znění o náhradě škody občanského zákoníku. Annotation The topic of this thesis, damages for copyright infringement, is very extensive and this thesis describes it as broadly as possible. Given that I have dealt with the topic for a long time, I think that referring regulation in copyright law in Section 40, paragraph 4, is extremely appropriate and logical. The incontrovertible legal presumption of copyright law is also an appropriate means of determining the amount of lost profit. The adjustment of compensation in the Civil Code has been implemented for a long time both in the theory and practice. This is in my opinion appropriate. However, due to the study of this topic I could not miss the distinction between the general legislation and regulation of the Civil Code and the regulation of liability for loss or damage ensued to the author by the interference with the copyright, which rests precisely in the fact that the law does not require the fault in relation to the 3

interference with the copyright law, although in the general arrangement of the Civil Code, the fault is of one of the prerequisites of damages. This thesis summarizes all the information that I have achieved during its processing and shows significant differences between the general and specific regulation, that is, that the Copyright Act refers in essence to the general wording of the Civil Code damages. 4

Obsah Úvod... str.7 1. Úvod do autorského práva... str.9 1.1 Předmět autorského práva. str.9 1.2 Vznik a obsah autorského práva.. str.14 2. Zásahy do práva na ochranu autorských práv str.19 Právní prostředky ochrany autorských práv... str.19 Veřejnoprávní ochrana autorských práv.... str.23 Porušování autorského práva tzv. softwarovým pirátstvím str.25 3. Předpoklady náhrady škody v autorském právu... str.27 3.1 Právní úprava odpovědnosti za škodu v autorském právu str.27 3.2 Odpovědnost za škodu podle občanského zákoníku str.28 3.3 Odpovědnost za škodu podle obchodního zákoníku. str.31 3.4 Porušení právní povinnosti.. str.32 4. Zásah do autorského práva.. str.37 Neoprávněné zásahy do autorského práva str.37 Mezinárodněprávní úpravy a úpravy Evropské unie. str.41 5. Vznik škody. str.43 Výklad pojmu škoda. str.43 Pirátství a vznik škody.. str.47 6. Porušení právní povinnosti a vznik škody str.48 Příčinná souvislost... str.48 Kritéria příčinné souvislosti. str.50 7. Presumované zavinění.. str.52 7.1. Předpokládané zavinění str.52 7.2 Úmyslné zavinění. str.53 7.2.1 Přímý úmysl. str.54 7.2.2 Nepřímý úmysl.. str.55 7.3 Nedbalostní zavinění.. str.56 7.3.1 Vědomá nedbalost. str.57 7.3.2 Nevědomá nedbalost. str.57 7.4 Subjekty odpovědnosti za škodu str.58 5

7.4.1 Fyzické osoby str.58 7.4.2 Právnické osoby str.59 7.4.3 Stát a územní samosprávné celky v samostatné působnosti str.60 8. Odlišnosti mezi obecnou a zvláštní úpravou str.61 8.1. Zavinění str.61 8.2. Výše škody str.61 8.3 Úprava v novém občanském zákoníku.. str.63 Závěr str.65 Bibliografie.. str.67 6

Úvod Obsahem mé diplomové práce je téma náhrada škody při porušení autorských práv, srovnání a představení principů, zásahů a forem náhrad škod obecných a specifických, včetně judikatury k dané problematice. Vzhledem k té skutečnosti, že autorský zákon v souvislosti s náhradou škody ve svém ustanovení 40 odst. 4 odkazuje na úpravu občanskoprávní, je i tato diplomová práce ve větším rozsahu věnována občanskoprávní náhradě škody. Do autorského zákona se v současné technicky vyspělé době promítá i problematika tzv. softwarového pirátství, kterou jsem začlenil do této diplomové práce z důvodu jeho aktuálnosti vzhledem k danému tématu. Ovšem tématem této diplomové práce je především právě právo na náhradu škody ve spojení s porušováním autorských práv, kdy se pokusím o jeho co nejucelenější výklad dle četných pramenů a v této souvislosti jsem pro doplnění práce uvedl některá krátká pojednání o tzv. softwarovém pirátství. Autorská práva jsou souborem ještě širšího komplexu právních disciplín, která jsou označována jako práva duševního vlastnictví. Předmět úpravy autorského zákona je vyčleněn v 1 autorského zákona a v 10 a násl. autorského zákona se nacházejí ustanovení o tzv. dualistické koncepci, která obsahuje práva osobnostní a majetková, tímto se zabývám v úvodu této diplomové práce. Dále práce pokračuje ustanoveními konkrétních právních prostředků ochrany autorských práv a především ustanovením 40 odst. 4 autorského zákona, kdy s právem na náhradu škody jsou oprávněné osoby odkázány na obecné občanskoprávní ustanovení o náhradě škody a ze zřejmých důvodů jsem zařadil do této části práce ochranu veřejnoprávní a úvahu o problematice tzv. softwarového pirátství. Následující kapitola obsahuje předpoklady náhrady škody v autorském právu, ale také z praktického hlediska i předpoklady v právu občanském a obchodním. Nejpodstatnější část, která také upozorňuje na jeden z rozdílů úprav obecné a zvláštní je výše ušlého zisku. Koncem této kapitoly je celkové shrnutí porušení právní povinnosti a taktéž okolnosti vylučující protiprávnost. Ve čtvrté kapitole jsem po neoprávněných zásazích do autorského práva dle 43 až 45 autorského zákona, uvedl mezinárodně právní úpravy a úpravy Evropské unie, které souvisejí s autorským právem. Kapitola pátá vykládá pojem škody a uvedl jsem zde opět obecné úpravy předmětných zákoníků, ale také jsem se pokusil ukázat na konkrétním případu neadekvátnost ve výši náhrady škody. Následující kapitola 7

navazuje porušením právní povinnosti a vznikem škody, tedy kausální nexus a jeho důležitost v řízení o náhradu škody. Presumované neboli předpokládané zavinění dle úpravy dle 420 odst. 3 občanského zákoníku, řeší další kapitola a dále se pak zabývá jednotlivými formami zavinění. Předmět těchto dvou kapitol lze bezpochyby také aplikovat na porušování autorských práv v tzv. softwarovém pirátství. Závěrečná kapitola shrnuje veškeré poznatky, které jsem v této práci učinil a ukazuje podstatné rozdíly mezi úpravou obecnou a zvláštní, tedy kdy autorský zákon odkazuje ve své podstatě na obecné znění o náhradě škody občanského zákoníku, ale je třeba zdůraznit, že v ustanovení těchto dvou právních úprav se nacházejí dva podstatné rozdíly. Není bez zajímavosti, že na úplný konec diplomové práce ještě uvádím ustanovení o náhradě škody, která obsahuje návrh nového občanského zákoníku. Cílem této práce nebylo dospět k novému řešení, které by ukazovalo změny v autorském právu nebo právu občanském, ale seznámit čtenáře se základními znaky tohoto velice zajímavého a obsáhlého institutu. 8

1. Úvod do autorského práva Na úvod této práce se zaměřím na obecný pojem autorského práva a na jeho funkci ve společnosti, tak i na příbuzné právo osobnostní, tedy ochranu osobnosti. Dále je nutné uvést specifikaci díla jako takového dle zákonné úpravy, odlišit úpravu průmyslově-právní a již na začátek této práce uvést, že autorský zákon jako soukromoprávní předpis obsahuje převážně dispozitivní (doporučující) právní normy a v jakých případech naopak obsahuje normy kogentní (donucující). Pro informaci, která je pro všeobecný přehled o daném tématu potřebná ještě uvádím v závěru této kapitoly zásadu teritoriality a její uplatnění právě v právu autorském. V podkapitole 1.2 jsem věnoval pozornost tzv. dualistické koncepci, která rozděluje autorská práva na práva osobnostní a majetková, přičemž na závěr tohoto celku jsem uvedl změnu v délce trvání majetkových práv. Úvodem bych chtěl upozornit na cíl své práce, kterým má být dosaženo jasného, přesného a uceleného popisu autorského práva z oblasti práva soukromého i veřejného s ohledem na zásahy do autorského práva a následné náhradě škody, ale také upozornit na velice aktuální problematiku tzv. softwarového pirátství, ke kterému se vracím po úvodním výkladu ve většině kapitol. Tyto zásahy do autorských práv jsou v době dynamického a rychlého rozvoje digitálních technologií velmi viditelné, především ve společnosti současné mladší generace, která velmi snadno využívá metod jako je upload, sdílení, stahování, blogy, camcording apod., přestože se jedná o porušování autorského práva s případnými i trestněprávními následky. 1.1 Předmět autorského práva Právo autorské upravuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů autorský zákon (dále jen autorský zákon). Tento autorský zákon nahradil předchozí český zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Autorský zákon je z hlediska českého ústavního řádu jedním z mnoha obyčejných zákonů, kterými je provedena Listina základních práv a svobod, resp. i jiné předpisy ústavního řádu, zejména Ústava v užším smyslu. Pokud jde o právo 9

autorské a o práva výkonných umělců, jakožto o práva tvůrčí, jedná se o provedení čl. 34 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tento článek stanoví veřejné subjektivní právo každého tedy i cizince bez ohledu na vzájemnost k výsledkům tvorby. Jedná se o kulturní lidské právo k výtvorům, včetně výtvorů technických. Autorský zákon provádí též čl. 11 Listiny základních práv a svobod, který stanoví veřejné subjektivní právo každého tedy opět i cizince bez ohledu na vzájemnost vlastnit majetek. Toto právo se týká jakéhokoli druhu majetku, tedy i majetku nehmotného. 1 Autorské právo je jednou ze specifických oblastí širšího komplexu právních disciplín označovaných souhrnně jako práva duševního vlastnictví. Tato svébytná disciplína rovněž úzce souvisí s oblastí občanskoprávních vztahů a ve vztahu k občanskému zákoníku je třeba autorský zákon chápat jako lex specialis. Obecně je pojem autorského práva chápán a vykládán ve dvojím smyslu, a to objektivním a subjektivním. Ve smyslu objektivním jej chápeme jako soubor právních norem upravujících společenské vztahy vznikající z tvorby a společenského uplatňování literárních, vědeckých a uměleckých děl souhrnně označovaných jako díla autorská. Z širšího hlediska se nejedná pouze o právní normy obsažené v autorském zákoně, ale můžeme sem zahrnovat i řadu dalších norem obsažených v jiných právních předpisech, které rovněž regulují výše uvedenou kategorii právních vztahů. Pokud hovoříme o kategorii autorského práva v subjektivním smyslu, pak pod tímto pojmem rozumíme oprávnění, která autorovi vznikají a která může realizovat ve vztahu k jím vytvořenému dílu. 2 Za předmět autorského práva v objektivním smyslu považujeme díla literární, vědecká a umělecká. V této podobě jsou v nejširším smyslu vyjádřeny a zachyceny základní hodnoty lidské kultury od nejjednodušších prehistorických výtvarných projevů až po nejkomplikovanější tvůrčí postupy za použití technicky náročných vyjadřovacích prostředků, které do značné míry podmiňují samotný vznik a existenci některých specifických druhů autorských děl. 3 Již ze své podstaty je pochopitelně každé dílo výrazem osobnosti svého autora, ale každý tvůrce zároveň ve své osobité autorské činnosti vychází z širšího kontextu kulturního povědomí a kulturních souvislostí daného prostředí a dané doby. V tomto 1 Telec I., Některé základní a obecné otázky nového českého autorského zákona (prvá část). Bulletin advokacie č. 2/2001, str. 25 2 Knap. K., Autorský zákon a předpisy související. Komentář. 6. vydání. Linde Praha 1998, 588 s. str. 15 3 Knap. K., Autorský zákon a předpisy související. Komentář. 6. vydání. Linde Praha 1998, 588 s. str. 15 10

smyslu také autor vychází a čerpá z kulturní úrovně dosažené v minulosti a v současnosti a zároveň dává svůj tvůrčí přínos jako jeden z možných zdrojů inspirace pro tvorbu jiných autorů v současnosti či budoucnosti. Z logiky věci vyplývá, že realizovat toto společenské poslání mohou pouze díla, která jsou vyjádřena v objektivní smyslově vnímatelné formě a která jsou jako taková sdělitelná navenek a která tak cestou smyslového vnímání mohou působit na příjemce. 4 Jednotlivé tvůrčí a netvůrčí činnosti vykonávané při vzniku, realizaci a společenském uplatnění díla se navzájem podmiňují a ke konečnému výsledku, který je smyslem tvůrčího procesu, nemůže v mnoha případech dojít bez spolupůsobení a součinnosti všech složek. Nemůže tedy existovat autor bez nakladatele a stejně tak nakladatel bez autorů a tím méně by mohly fungovat složitější vztahy při tvorbě audiovizuálních děl. Pojem autorskoprávní ochrany nelze tedy pouze zúžit na ochranu práv autorů. Cílem autorskoprávní ochrany by tedy měla být efektivní a účinná právní ochrana oprávněných morálních a materiálních zájmů autorů, ale také ostatních subjektů, které se účastní na tvorbě, realizaci a společenském uplatňování děl, která jsou výsledky duševní tvůrčí činnosti autorů jako zcela specifické skupiny. Vedle práv k výkonu výkonné umělce je autorskému právu velice blízké i právo na ochranu osobnosti upravované občanským zákoníkem v 11 až 16. Tato příbuznost se jeví nejvýrazněji v oblasti subjektivních práv, pokud se jedná o právo na ochranu osobnosti ze strany jedné a o jemu velmi příbuzná osobní práva autorská ze strany druhé. Autorské právo stejně jako právo na ochranu osobnosti je svojí podstatou právem osobnostním. Tak jako jsou jednotlivé složky osobnosti fyzické osoby vázány na danou konkrétní osobnost, je autorské dílo odrazem osobnosti svého autora. Z tohoto hlediska jsou předmětem práva na ochranu osobnosti bezprostředně jednotlivé složky lidské osobnosti, resp. její obecné navenek reprezentovatelné a vnímatelné projevy a předmětem práva autorského jsou z tohoto pohledu specifické projevy osobnosti autora, které jsou výsledkem zvláštní tvůrčí činnosti, jejímž výsledkem jsou pak konkrétní díla literární, vědecká nebo umělecká. Právo na ochranu osobnosti má však obecnou osobnostní povahu, a náleží tudíž každé fyzické osobě bez rozdílu. Naproti tomu autorské právo řadíme do zvláštní skupiny osobnostních práv, jejíchž vznik je vázán na realizaci výše zmíněné specifické tvůrčí činnosti, a proto 4 Knap. K., Autorský zákon a předpisy související. Komentář. 6. vydání. Linde Praha 1998, 588 s. str. 16 11

mohou tato práva příslušet pouze tomu, kdo takovou činnost směřující ke vzniku díla jako jeho autor vyvíjí. 5 Předmětem úpravy autorského zákona jsou 6 : a) práva autora k jeho autorskému dílu, b) práva související s právem autorským: 1. práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, 2. právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, 3. právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu, 4. právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání, 5. právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, 6. právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu, c) právo pořizovatele k jím pořízené databázi, d) ochranu práv podle tohoto zákona, e) kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským. Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické. Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem 7. 5 Knap. K., Autorský zákon a předpisy související. Komentář. 6. vydání. Linde Praha 1998, 588 s. str. 20 6 1 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů autorský zákon 7 2 odst. 1,2 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů autorský zákon 12

Základním znakem díla je kumulativní splnění určených podmínek, tedy že dílo je výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti autora a že je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě. Autorské dílo, je tedy vnímáno jako nehmotný statek, který je odrazem osobnosti samotného autora. Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, pokud splňují v předchozích odstavcích citované podmínky. Dále je dle autorského zákona předmětem práva autorského také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Předmět ochrany podle práva autorského bych na úvod doplnil citací rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR: Předmětem práva původského 8 není látka, myšlenka literárního díla nebo jeho části o sobě, nýbrž tvůrčí, a proto chráněná činnost zpracovatele jevící se v tom, jak byla tato látka ve své vnější i vnitřní formě zpracována. Tato činnost musí být svérázná, osobitá, nezávislá na cizím dílu, třebas bylo předlohou, cizí dílo nesmí být zpracovateli vodítkem, nýbrž jen podkladem pro zcela novou činnost. 9 Je také nutno v některých případech odlišovat mezi ochranou díla z hlediska autorskoprávního od ochrany průmyslově-právní. Tato otázka je praktická zejména u počítačových programů. Autorské právo chrání svými předpisy dílo tak jak se navenek projevuje, jak jej vnímá uživatel. Vlastní algoritmy programu autorským právem chráněny nejsou. Jinými slovy autorské právo chrání počítačový program, tak jak se projevuje na monitoru uživatele, zatímco předpisy průmyslového práva pak chrání event. vlastní algoritmy počítačového programu. Předpokladem pro autorskoprávní ochranu ovšem stále samozřejmě zůstává, aby projev díla byl nový a původní (aby se jednalo dílo o dílo v autorskoprávním smyslu, jak shora uvedeno). Předpokladem pro průmyslově právně ochranu pak je, aby soubor algoritmů programu představoval nové a původní technické řešení. 8 zákon z 24.11.1926 č. 218 Sb., o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (op právu autorském), ve znění zákona z 24.4.1936 č. 120 Sb. 9 NS, Zm I 413/29 (č. 3848/30 Sb. rozh.tr.) 13

Autorský zákon, podobně jako většina předpisů českého soukromého práva, v zásadě obsahuje dispozitivní právní normy. Kogentní (donucující) právní normy stanoví např. pojmové znaky děl ( 2 autorského zákona), právní povahu osobnostních autorských práv ( 11 odst. 4 a 5 autorského zákona) a majetkových autorských práv ( 26 autorského zákona), trvání majetkových autorských práv ( 27 autorského zákona) aj. Kogentní právní normy převažují v kolektivní správě práv a při ochraně práv. Jinými slovy, kogentní právní normy převažují nebo jsou výlučné tam, kde to vyplývá z povahy věci nebo tam, kde stát klade zvlášť důraz na obecný či veřejný zájem. 10 Práva k nehmotným statkům, a tedy i právo autorské, jsou dosud ovládána zásadou teritoriality, tedy oproti právům věcným, kde je vlastník chráněn z titulu vlastnictví k věci hmotné, kterou nabyl v jedné zemi bez dalšího i v jiných zemích, je v důsledku národních úprav, které chápou povahu nehmotných statků odlišně, autor, resp. jeho dílo vzniklé v jedné zemi, chráněn v zemích jiných zásadně pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro vznik autorskoprávní ochrany podle právního řádu jiných zemí. Negativní důsledky zásady teritoriality jsou však zmírňovány předpisy mezinárodního práva veřejného, zejména úmluvami, které ukládají členským státům poskytovat právní ochranu též některým kategoriím autorských děl bez ohledu na jejich původ, resp. na původ jejich autora. 1.2 Vznik a obsah autorského práva Ustanovení 9 autorského zákona vychází především z principu neformálního vzniku díla, kdy není nutná žádná registrace. Podmínkou vzniku autorského práva a tedy i ochrany díla a autora dle tohoto zákona, je vyjádření díla v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, tedy vnímatelné lidskými smysly. Zásadou, která zdůrazňuje nezávislost práva autorského na právu vlastnickém, je ustanovení 9 odst. 3 autorského zákona, podle kterého vlastník věci je ohledně svého vlastnictví omezen tak, že s věcí nenabývá automaticky oprávnění k výkonu práva dílo užít. Vlastnické právo však požívá ochrany bez ohledu na toto oprávnění. Autor nemá na další event. převod vlastnického práva k originálu nebo rozmnoženině 10 Telec I., Některé základní a obecné otázky nového českého autorského zákona (prvá část). Bulletin advokacie č. 2/2001, str. 25 14

díla vliv ( 14 odst. 2 autorského zákona), tento převod věci hmotného substrátu díla zůstává na vůli vlastníka, nicméně autorova majetková a osobnostní práva zůstávají zachována. 11 Autorský zákon zavádí tzv. dualistickou koncepci, která je vyjádřena v 10 autorského zákona, kdy rozděluje autorská práva na práva osobnostní a majetková. Práva osobnostní jsou spojena pouze s osobou autora a zanikají smrtí tohoto autora. Zatímco práva majetková jsou způsobilá být předmětem dědictví. Těmito osobnostními právy jsou práva autora uvedená zejména v ust. 11 autorského zákona: 1) Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla. 2) Autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé. 3) Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak, anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na autorský dohled umožnil. 4) Osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Ustanovení odstavce 5 tím není dotčeno. 5) Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu a je-li to obvyklé, musí být uveden autor díla, nejde-li o dílo anonymní. Ochrany se může domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých, toto oprávnění mají, i když uplynula doba trvání majetkových práv 11 Chaloupková H., Svobodová H., Holý P.: Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy související. 2. vydání. C.H.Beck, Praha 2004, s., str. 71 15

autorských. Této ochrany se může vždy domáhat i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce podle tohoto zákona ( 97). 12 Jedná se tedy především o právo na ochranu autorství, právo určit dílo k uveřejnění, právo na nedotknutelnost díla. Tato práva jako práva osobnostní a nemajetková, do jisté míry absolutní se nepromlčují a prostředky jejich ochrany jsou poněkud jiné, než u práv majetkových. Majetkovými právy autorskými jsou práva uvedená v 12 až 25 autorského zákona, dle 12 se jedná o tato práva: 1) Autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem. 2) Poskytnutím oprávnění podle odstavce 1 právo autorovi nezaniká; autorovi vzniká pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy. 3) Autor má právo požadovat na vlastníku věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, aby mu ji zpřístupnil, pokud je toho třeba k výkonu práv autorských podle tohoto zákona. Toto právo nelze uplatnit v rozporu s oprávněnými zájmy vlastníka; vlastník není povinen autorovi takovou věc vydat, je však povinen na žádost a náklady autora zhotovit fotografii nebo jinou rozmnoženinu díla a odevzdat ji autorovi. 4) Právem dílo užít je a) právo na rozmnožování díla ( 13), b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla ( 14), c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla ( 15), d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla ( 16), e) právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla ( 17), 12 11 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů autorský zákon 16

f) právo na sdělování díla veřejnosti ( 18), zejména 1. právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla ( 19 a 20), 2. právo na vysílání díla rozhlasem či televizí ( 21), 3. právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla ( 22), 4. právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla ( 23). 5) Způsoby užití díla vyplývající z odstavce 4 se pro účely tohoto zákona vymezují v ustanoveních 13 až 23. Dílo lze užít i jiným způsobem než způsoby uvedenými v odstavci 4. 13 Jde tedy zejména o právo dílo užít a právo na odměnu. Tato majetková práva trvají zásadně podle 27 autorského zákona, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Toto ustanovení je v souladu se směrnicí č. 2006/116/ES, o době ochrany práva autorského a některých práv příbuzných, trvají obecná majetková práva po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti (post mortem auctoris). Dřívější úprava 50 let jako minimální podle Bernské úmluvy byla shledána za nedostatečnou z hlediska prodloužení lidského věku, čili zachování příjmů z užívání nejméně po dobu dvou generací autorových dědiců. Autorský zákon zavedl v ustanoveních přechodných ( 106 odst. 3 autorského zákona) institut obnovy doby trvání majetkových práv, dle kterého se doba trvání majetkových práv řídí úpravou danou v tomto ustanovení i tehdy, pokud začala běžet před nabytím účinnosti tohoto zákona, tj. 1.12.2000. Pokud však doba trvání těchto práv již uplynula, avšak podle tohoto ustanovení by trvala ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, obnovuje se ochrana na zbývající dobu. 14 V příkladech bych zde uvedl specifikaci jednotlivých ustanovení autorského zákona o porušení autorských práv s ohledem na tzv. softwarové pirátství, kdy tato porušení spočívají především v 12 odst. 4 písm. f) ve spojení s 18 autorského zákona, kdy je spatřováno v uploadu, přičemž se jedná o sdělování díla veřejnosti, 13 12 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů autorský zákon 14 Chaloupková H., Holý P.: Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy související. 3. vydání. C.H.Beck, Praha 2007, 640 s., str. 42 17

ke kterému je vždy nutné získat souhlas autora a o stejné porušení se jedná v případě sdílení, jako užití autorského díla prostřednictvím peer-to-peer (P2P) výměnných sítí na internetu. O tentýž případ se jedná i u zveřejňování odkazů na neoprávněné rozmnoženiny autorských děl prostřednictvím tzv. blogů a v neposlední řadě i Video index Sites tedy webové stránky, na nichž lze v okně prohlížeče přehrávat filmy a jiné obrazové a zvukové záznamy, tedy neoprávněně užívat dílo. 18

2. Zásahy do práva na ochranu autorských práv V této kapitole uvádím konkrétní právní prostředky ochrany autorských práv a především úpravu 40 odst. 4 autorského zákona, kdy s právem na náhradu škody jsou oprávněné osoby odkázány na obecné občanskoprávní ustanovení o náhradě škody a související ustanovení o promlčení nároku. Pochopitelně jsem do této kapitoly zařadil ochranu veřejnoprávní, tedy ustanovení trestního zákona o trestném činu porušování práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi a ustanovení o neoprávněném zásahu do zákonem chráněných práv. Na závěr jsem ještě zmínil úpravu přestupků dle autorského zákona a již úplně na okraj také možnost domáhat se bezdůvodného obohacení. Úvahou zde otevírám také problematiku tzv. softwarového pirátství. 2.1 Právní prostředky ochrany autorských práv Ustanovení 40 a následují autorského zákona upravuje právní prostředky ochrany autorských práv 15 : 1) Autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může se domáhat zejména a) určení svého autorství, b) zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby, neoprávněného obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu originálu nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování díla veřejnosti, jakož i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy, c) sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla, o způsobu a rozsahu jejího neoprávněného užití, o její ceně, o ceně služby, která s neoprávněným užitím díla souvisí, a o osobách, které se neoprávněného užití díla účastní, včetně osob, kterým byly předmětné rozmnoženiny či 15 40 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů autorský zákon 19

napodobeniny díla určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě; práva na informace podle tohoto ustanovení se autor může domáhat vůči osobě, která do jeho práva neoprávněně zasáhla nebo je neoprávněně ohrozila, a dále zejména vůči osobě, která 1. má nebo měla v držení neoprávněně zhotovenou rozmnoženinu či napodobeninu díla za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, 2. využívá nebo využívala za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu službu, která neoprávněně zasahuje nebo zasahovala do práva autora nebo je neoprávněně ohrožuje nebo ohrožovala, 3. poskytuje nebo poskytovala za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu službu užívanou při činnostech, které neoprávněně zasahují do práva autora nebo je neoprávněně ohrožují, anebo 4. byla označena osobou uvedenou v bodě 1, 2 nebo 3 jako osoba, která se účastní pořízení, výroby nebo distribuce rozmnoženiny či napodobeniny díla anebo poskytování služeb, které neoprávněně zasahují do práva autora nebo je neoprávněně ohrožují, d) odstranění následků zásahu do práva, zejména 1. stažením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle 43 odst. 2 z obchodování nebo jiného užití, 2. stažením z obchodování a zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle 43 odst. 2, 3. zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle 43 odst. 2, 4. zničením nebo odstraněním materiálů a nástrojů použitých výlučně nebo převážně k výrobě neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle 43 odst. 2, e) poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, zejména 20