AK Rally Fans - deníček WRC Finsko 2013 - část druhá Autor: Michal Knedla, 12. 8. 2013 15:21 Středa 31.7. Osmá ranní je časem, na který byl dohodnut budíček.ovšem díky příjemné nervozitě z velkého dnu, je většina na nohou již dříve. Do Jyvaskyly to máme něco přes půl hodinku a tak lehce po deváté, stylově jeden vedle druhého oblečeni do zbrusu nových, modro-bílých AK RallyFans triček,vyrážíme směr servis. Díky Řízkově zkušenosti s touto soutěží ukládáme vozy do středu města na placené parkoviště a po projítí místního vlakového nádraží se před námi otevírá srdce finské rally - Servisní park, jež se právě probouzel k životu. Jako první se zastavujeme u stánků s oblečením a snad každý z nás si odnáší nějaký ten wrc suvenýr. Zázemí továrních týmů je ve srovnání s těmi soukromými skutečně obří. Dvoupatrová budova Citroenu tomu jen dáva korunu.po obhlédnutí všech stanů nás opouští Řízkova posádka s tím, že jdou nakoupit nějaký ten proviant a zda prý jdeme s nimi. To s pocitem toho, že nás ještě určitě čeká zajímavý moment odmítáme a dále se potulujeme mezi výkvětem techniky pro mistrovství světa. U stanu VW potkáváme moravskou partu nám dobře známou.není to nikdo jiný, než pánové pocházející ze stejné vesnice jako jezdec, jež je našemu srdci nejbližší. Panstvo z Komárna u Valašského Meziříčí. Společně se smějeme jejich historce, kdy si po cestě do Finska museli 100 kilometrů zajet, aby se mohli vyfotit u cedule malého přistavního města v Estonsku s hanlivým pojmenováním dámského přirození. To už však přichází jeden z hlavních momentů dopoledního programu. U stanu citroenu potkáváme Mikka Hirvonena. Je to zajímavý pocit vidět konečně na vlastní oči jednoho ze svých idolů, jehož průjezdy do té doby hltáte jen v TV a na obrazovkách počítače.fotka samozřejmě nesmí chybět. S pěkným zážitkem a vědomím,že nám za pár minut končí parkovné tak už chceme odcházet, v tom však spatřím do servisu přijíždět bilé EVO s číslem 21 na okně. "Borci Prst je tady"!!!
Rychle si to zamíříme ke stanu JipoCaru a s hlasitým "Maaaaaartin Prooookop alé alé aleeeeeeee" přilákáme Martina k nám. Ten nás s úsměvem zdraví a dokonce nás pozve pod stan, abychom mohli udělat společné foto i s prozatím odpočívající Fionou. Plni dojmů rychle vyrážíme k autu.za 2 minuty nám končí parking, takže jídlo už asi nestíháme. No co, za setkáni s Prstem a Hirvem to stálo. Teď už hurá na Ruuhimaki. Na trati shaku jsme si za své místo již den předem vybrali úsek kousek před cílem,kde šlo ze skály sledovat celkem tři velké horizonty po sobě.společně s námi už na místě stojí parta francouzů, přidávají se poláci i belgičané.nejen jezdecky,ale i mezi fanoušky je obsazení vskutku mezinárodní a pocit, že jsme na mistrovství světa začíná nabývat na intenzitě. Dvě hodiny do startu a je čas ospalou atmosféru zamračeného odpoledne trošku rozproudit. Začínají se otevírat lahve "Tuzemské klasiky, Irské ohnivé vody i jeleního bylinkového moku" ;). Na řadu přichází poslední vychytávka našeho fanclubu a tím je Martinem sehnaný megafon. Až do startu se tak snažíme trošku rozzářit zašedlou oblohu a zvuky napodobující WRCa, moravskými písněmi i pokřiky pro jezdce jež hodláme ve Finsku podporovat přivodit úsměv na rty na náš vkus pro WRC až moc usedlému publiku. Nálada je ještě veselejší, když se z lesa opět vynoří banda "Komárňáků" v zelených tričkách, rozhodnuta naše řady českých vlajek a vybrané mluvy rozšířit ;). V ten moment se už jako supi slétají z okolí naší veselou náladou přitáhnutí fotografové i kameramani a pořizují s námi pár záběrů, což samozřejmě vyvolává takový kotel, že ani neslyšíme přijet Mini WRC s Riku Tahkem za volantem.všichni jako když utne...pozorní a potichu jako pěny.koncert začíná...
Už se z dálky řítí další vůz...chlupy na těle se ježí z polese se rozléhajícího řevu WRC. Najednou na horizontu asi 200 metrů před námi vylétá do vzduchu tovární Polo a během tří - ctyř sekund v dalším obrovském skoku nad našimi hlavami mizí za stromy Jari-Matti Latvala.Euforie propuká v plné míře a když pohlédnu na bandu přátel, kde se střidají otevřena ústa s hodně sprostými slovy, jež stejně nedokáží popsat, co jsme právě viděli, je to tady.rallyový orgasmus. Jedna věc je, když to vidíte na videu,ale ten pocit to zažít a vidět na vlastní oči.to vám žádné video na světě nesprostředkuje. Projíždí další a další WRCy, z nichž nejde vybrat ten nejlepší...na oko jsou všichni takoví dávači, že vám padá huba až do mechu na zemi. Pro večerní kvalifikaci v 19:00 se chceme posunout ještě o kus k cíli, kde je kromě menších skoků vidět i táhlá levá zatáčka. Tedy je...byla vidět...ale naposledy asi tak v 16:00...teď je totiž kolem trati narváno k prasknutí a my jsme tak rádi,že se štěstím chytáme zpět svá místa na skocích. Pokud někdo trošku ubral během shaku, během kvalifikace se už jede uplný doraz a auta skáčou opravdu daleko a skutečně hodně vysoko. Když pak začnou jezdit nové R5, S2000, nebo RRC, je to pěkná podívaná...ovšem proti WRCům je to tak markantní rozdíl, že už nás to nijak nevyvede z míry. V tu
chvíli Řízkova posádka vytahuje plynový gril a začnou s přípravou dopoledne nakoupeného masíčka. Trošku závidíme a s nosy plnými vůně grilovaného masa raději koukáme jinam. Máme přece fotky s Prstem ;) Kamarádi jsou však solidární a o maso se nakonec podělí :) děkujeme. Protože je nám u trati dobře, čekáme až do konce shaku. Podívaná krásná, zážitky silné. A protože první etapa startuje až 12:15, není kam spěchat. Další přijemný večer před chatkou u jezera tak dokáží znepříjemnit jen opravdu hodně se krve dožadující hejna komárů. Dlouhé kalhoty a pořádný repelent však fungují. Čtvrtek 1.srpna 2013 Pro první etapu vybíráme pro nás nejbližší RZ dne a tou je vložka Himos, která je jako první a pátá v pořadí.zkouška startuje pod lyžařským areálem, stoupá po široké silnici do lesů nad sjezdovkami a po asi 3 a půl kilometrech se z prudkého kopce, po obslužné komunikaci vrací okruhem zpět do místa startu, kde je při prvním průjezdu cíl, v druhém si posádky dávají ještě jedno kolo navíc. Protože nejsme zastánci přeplňených diváckých míst, podle mapy raději vybíráme místo schované v lese, i za cenu nějaké té procházky. Pohled na sjezdovku,kterou je po příjezdu potřeba vyšlápnout nás utvrdí ve faktu,že bude lepší si nabalit věci na celý den.za vydatného sluníčka tak stoupáme na bod se snad nejvyšší nadmořskou výškou ve Finsku :D Po zdolání vrcholu se už ocitáme na RZ a po dalších 500ti metrech v protisměru nacházíme své místo...po velkém náletu stojíme v utahovací pravé přes horizont, po dalších 100 metrech vidíme ještě ostrou levou.na místě se dáváme do řeči s partou Rakušáků, kteří všichni v oranžových trikách s nápisy soutěží, jež už absolvovali dávají na srozuměnou, že také nejsou žadní rallyoví zelenáči. Po výměně našich piv za jejich značky se opět pokoušíme navodit tu správnou atmosféru pomocí megafonu a našich nacvičených "chorálů".a protože v tomto místě je jen minimum chladných seveřanů a naopak se to spíše hemží národy slovanskými, (obzvláště jedna rusovlasá polka zůstane značné části našeho zájedu asi dlouho v paměti ;) ) nálada je naprosto skvělá.na to se od Rakouské party dozvídáme, že tohle je jeden z důvodů, proč rádi jezdí na Barumku - Ta atmosféra, na kterou mají češi na rally snad patent.
Ale to už přilétá Riku Tahko a krásnými dveřmi nás posype sprškou kamínků...martin Prokop v tomto místě celkem vlažný, ovšem takový bok ve velké rychlosti co si dáva PG Andersson, to už vyvoláva potlesk.celá špička pak předvádí opět famózní průjezdy, u nichž nejdivočejší je k našemu veselí Juho Hanninen, který to ven z trati má opravdu blízko. Překonává ho pak už myslím ve velké krizi Robert Kubica, u nějž je záď vozu málem až na skále, která číhá na vnější straně pravé zatáčky. Ve finsku jsou však na oko velmi výživné i dvoukolky. Špička WRC 3 na citroenech, Junioři s Fiestami, i řada místních střelců předvádi takový sport, že tohle prostě na našich tratích nikdy neuvidíte. Nabiti silnými zážitky,ale také lehce zklamáni zprávou, jak na RZ2 dopadl náš oblíbenec Latvala, vyrážíme na druhý průjezd k padáku ze sjezdovky dolů. Na skále asi tři metry nad tratí se tady dá sledovat nějakých 500 metrů RZ se dvěma rychlými zatáčkami a za keři trošku schovaným skokem. Parádní úsek, který díky tomu, že je z kopce ukáže, kdo tam to srdce závodníka má, ať jede na jakémkoliv voze ;) Protože do startu máme asi tři hodiny čas, únava po tůře na sjezdovku se dostavila a všude kolem je měkoučký mech,jeden po druhém usínáme. Vstáváme akorát, když z druhé strany než jsme přisli náročným terénem my a na dohled od druhého parkoviště (dost vzdáleného od toho našeho) přichází energií kypící Řízek. Ihned je domluveno, že jednoho z členů našeho týmu po konci RZ hodí zpátky na druhé parkoviště pro Vivaro a ten nás následně posbírá. O Průjezdech vozů WRC snad už nemá ani cenu psát. Ta auta, s těmito jezdci a na takových tratích.to se popsat nedá. To se, znova opakuji, musí vidět. Na průjezd Prsta jdeme s českou vlajkou až k trati a euforickou náladu nezkazí ani přicházející průtrž mračen, na kterou reagujeme sborovým "Nooo tak prší no a coooooo" :D Tady si také všímám pravidla, že déšť na rally vlastně řídí Řízek, který dokud má u sebe pláštěnku, ani nekápne.nechá-li ji však v autě, vždycky leje :D na to si u něj prosím dávejte všichni pozor. Největší liják tady schytává Hirvo a jeho čas je toho pak taky odrazem. Po opět velmi na srdce - jedoucích juniorech se už pomalu sbíráme a jdeme k vozu. Na parkovišti pak ještě stíháme soutěž s
partou finů - Kdo ma silnější hlasivky a zda se v kopcích bude více rozléhat "Maaaartin Proookop" a nebo "Miiiiikko Hirvonen". Po vytáhnutí megafonu je však vítěz jasný a my skáčeme do Vivara. Narozdíl od v Yetíku jedoucí posádky, která si to opět šine směrem k Revontuli, nás čeká noc v lese někde u jezera Jukojarvi. Když přijíždíme před půlnocí na RZ, je už v lese celkem tma a prší čím dál víc... Konec druhé části