ERIKA OLAHOVÁ NECHCI SE VRÁTIT MEZI MRTVÉ

ERIKA OLAHOVÁ NECHCI SE VRÁTIT MEZI MRTVÉ

Kniha vychází s laskavým přispěním Nadace Open Society Fund Praha ISBN tištěné verze 978-80-86138-18-6 ISBN verze PDF 978-80-87256-41-1 Nakladatelství Triáda, 2004 Erika Olahová, 2004

ERIKA OLAHOVÁ NECHCI SE VRÁTIT MEZI MRTVÉ SPOLEâNÁ BUDOUCNOST TRIÁDA 2004

OBSAH Beznadûj / 5 Mátoha / 11 Stín / 14 Potopa / 19 Prokletá rodina / 22 Star hrad / 28 Dítû / 32 Svatební závoj / 36 Sirotek / 39 Stfiíbrn klíãek / 46 Nov dûm / 48 Nechci se vrátit mezi mrtvé / 56

BEZNADùJ Prala u fieky, hlavu sklonûnou, slunce ji hfiálo do t la a zesvûtlovalo husté vlasy, které mûla stoãené kolem hlavy. Ve vodû byla spousta dûtí, bylo sly et dûtsk smích a v kfiiky. Stfiíkaly po sobû prûzraãnou vodou, jejich tûlíãka se tfipytila ve slunci a opût mizela v mûlké fiíãce. Eva v ak kolem sebe nevnímala dûtsk smích ani pfiekrásn den, kter má pfiinést radost. VyÏdímala poslední kus, narovnala si záda, vzala ko s prádlem a kráãela bosa ke své chalupû, která jí po smrti rodiãû zûstala. Provdala se tenkrát za Jura, s kter m ãekala dítko, aniï tu ila, jaké peklo na zemi jí tento muï pfiinese. Byl to panovaãn, tvrdohlav a sobeck Cikán, tvrd obliãej s krysíma oãima uï dávno mûl Evû fiíct, Ïe tento muï není schopen milovat. UÏ pfied svatbou ji bil, a ona pfiesto zûstávala. AÈ má dítû otce, snad se pak Jura zmûní, aï se malé narodí. Byla uï skoro pûlnoc, hroznû se bála, Ïe pfiijde zase opil. Dvefie se otevfiely tak náhle, Ïe jí srdíãko málem uteklo. Na tûle cítila studen pot a ruce se jí roztfiásly, kdyï rozsvûcela svíci. Ucítila jeho opil dech, zaãal kfiiãet a vlastní nadávky mu je tû dodávaly zufiivosti. Stáhl ji za vlasy z postele a uhodil do obliãeje takovou silou, Ïe málem ztratila vûdomí. Kfiiãel nûco o tom, Ïe mu není dobrou Ïenou. KdyÏ do ní kopal, leïela na zemi schoulená, uï ani necítila tu stra nou bolest. Byla tak otfiesená, Ïe kdyï upadala do bezvûdomí, byla ráda, Ïe uï nic necítí. Probrala se nûjak k ránu. Otevfiela pomalu oãi, na jedno vûbec nevidûla. Chtûla se pohnout, ale tûlo ji neposlouchalo, bylo jako v ohni. Dole v podbfii ku mûla velké kfieãe. SnaÏila se vstát, ale ne lo to, leïela tam je tû dlouho. Slunce jí svítilo do tváfie, spod- 5

niãku mûla roztrhanou a klín pln krve. NeodváÏila se vzbudit mu- Ïe, kter leïel na posteli ve sv ch vûcech a silnû chrápal. Bála se, Ïe kdyï ho vzbudí, tak ji zase bude bít je tû víc. Doplazila se ke dvefiím a pak zase ztratila vûdomí. Proberte se, sly ela jako zdálky, sly íte mû? Otevfiela oãi, je tû pofiád na to druhé nevidûla. Nad ní se sklánûl doktor v bílém plá ti. Je tû ho sly ela, jak fiíká, Ïe bohuïel o dítû pfii la. Její zmuãené a dobité tûlo se ãasem uzdraví. Ptal se, kdo jí tak ublíïil, ale Eva mlãela, a lékafi to radûji vzdal. Vûdûl, Ïe cikánské Ïeny na své muïe nikdy nic nefieknou a dokáïou je bránit i pfies to, Ïe jim takhle ublíïí. Její Jurko za ní ani jednou nepfii el. Byla jako omámená, kdyï ji ãekal po propu tûní venku. Sedûl na bryãce a pískal si, oãima jí pfiikázal, aby nasedla, a ani jedin m slûvkem se neoptal, jak je jí ãi dítûti. Práskl biãem, hvízdl na konû, jako by pfii la zrovna z trhu, a pánovitû se rozjel. V echno bylo zdánlivû jako dfiív, prala, vafiila a sná ela bití, nadávky i hrubé a násilné milování, které jí ubliïovalo nejvíce, zatínala nenávistí zuby a jediné, na co myslela, bylo její ztracené dítû, o které ji pfiipravil. Pro ni jako by Ïivot skonãil. Vûdûla, Ïe nemá pro co Ïít, a nic ji netû ilo. Do srdce se jí vkrádala ãerná nenávist. KaÏdou noc pfiem lela, co má dûlat, nemûla nikoho, ke komu by la, Ïádnou rodinu ani známé. Stejnû by ji vïdy na el a pfiivlekl domû. Chtûla své trápení skonãit, ale nevûdûla jak. Ko s prádlem byl tûïk. Do la k domku, rozvûsila prádlo na zahradû a ãerné my lenky ji ani na chvíli neopustily. Ve la do domu a sedla si, otoãila hlavu a zadívala se na odulou tváfi svého mu- 6

Ïe. Spal. V poslední dobû se domû chodil jenom vyspat a najíst. Eva se dívala kolem sebe, rozbité poloopravené Ïidle i chud nábytek svûdãily proti nûmu, silná hranatá noha od mycího stolu stála u dvefií a jako by se jí vysmívala: znala uï dlouho její tûlo! Îenû se zatmûlo pfied oãima, v echno se kolem ní toãilo, sly ela hlasy, které se jí vysmívaly. Ano, ten v smûch patfiil jí! Udûlalo se jí nevolno. V echno to pfiíkofií a bezmoc se v ní vzboufiily. AniÏ vûdûla, co dûlá, popadla tu tûïkou hranatou nohu od stolu a celou svou silou a nenávistí uhodila svého spícího muïe do hlavy, pak je tû a znovu a znovu! Pfiestala, celá ud chaná, tûlo se jí chvûlo a podlamovala se jí kolena, srdce jí bu ilo jako zbûsilé. Teprve teì vidûla tu spoustu krve, roztfií tûnou hlavu svého muïe, která nemûla obliãej. Na zdi i na zemi krev, která jako by kfiiãela! Zaãala zvracet. Mûla pocit, Ïe vyzvrací v echny vnitfinosti. Jako ílená vybûhla ven na zahradu. Udivilo ji to záfiivé slunce a zpûv ptákû, prádlo na ÀÛfie se pohupovalo v teplém vánku a cel svût byl jak má b t, jako by se nic nestalo, jako by tam neleïel v kaluïi krve její muï, kterého právû zavraïdila. Opustily ji síly. Svezla se do trávy a opfiela o strom, tûlo ani rozum ji neposlouchaly a ona tam zûstala jako bez du e takhle sedût aï do úplné tmy. V hlavû mûla prázdno. Nic necítila, ani strach, Ïádn zmatek ani pocit viny, neplakala, jen se dívala prázdn ma oãima do tmy, bylo to, jako by se v echno stalo nûkomu jinému, ne jí! Hvûzdy na nebi byly tak záfiivé a jí se zdálo, Ïe se mezi nimi ztrácí. Usly ela zahoukání sovy, neskuteãné a ponuré, bylo to nûkde blízko. Teì znovu, ne, to není sova, to je s ãek. Takhle smutnû pr houká s ãek, kdyï nûkdo z rodiny zemfie. To se mezi Romy 7

fiíkalo po generace, Eva jako by sly ela hlas své uï dávno mrtvé matky: Sly í, to nûkdo blízk dnes zemfie, zapal svíci, dítû moje, a modli se za jeho du i. To ji probralo. Nohy mûla jako ze dfieva, musela se pfiidrïet stromu, kdyï vstávala. AÏ teì jí do lo, co se vlastnû stalo. HrÛzou se jí sevfielo srdce. Strach ji pohltil a sevfiel hrdlo vzlyky. Proudy slz se draly na povrch a její pláã byl jako úpûní ranûného zvífiete. Ne, to pfieci není moïné, v echno v ní kfiiãelo, Cikánky své muïe vïdy poslouchaly, nemûly Ïádné právo ani odporovat, kdyï byly bity, a ona svého muïe zabila jako pra ivého psa. Svého mu- Ïe, kter pfiijde zpátky a vezme ji s sebou, ano, tak se to stane, mrtví se pfieci vïdy vracejí! Strach z toho, Ïe se pro ni vrátí a bude ji pronásledovat, jí úplnû ochromil tûlo i du i. Bezmy lenkovitû zaãala pod okny vyhrabávat kvûtiny, dávala je na stranu a rukama hrabala mûlkou jámu. Ve la potmû do domu, skoro poslepu chytila svého muïe za nohy a táhla jeho tûïké tûlo ven k té jámû. Byl opravdu velmi tûïk, ve svûtle hvûzd se na ni dívala jeho beztvárná tváfi. Pfievalila ho obliãejem do té mûlké jámy. KdyÏ dávala kvûtiny zpût, vypadalo to, jako by je nikdy nevyndala, byly tam a Jurovo dobité tûlo leïelo pod nimi, jako by tam patfiilo. Bála se jít do domu. Mûla hrûzu z toho, Ïe se ty kvûtiny zvednou a on se vynofií, cel zkrvaven a od hlíny. Chtûla se nûkam rozbûhnout a utéct. Pak ji zas napadlo, Ïe musí vzbudit faráfie a v e mu fiíct, vyzpovídat se, aby vûdûl, Ïe ji její muï tr znil a vzal jí to jediné, co chtûla. Její dítû, které v ní zabil i s láskou, kterou k nûmu kdysi mûla. Ale byla tma a ona uï nemûla sílu. Byla vyãerpaná, a tak sedûla u toho hrobu pod okny, prázdná, se semknut - 8

mi rty, které eptaly modlitbu a prosily Boha o odpu tûní za nejvût í hfiích, kter mûïe ãlovûk udûlat. Z domkû se trousili sousedé, Ïeny nabíraly vodu ze studní a kfiik mal ch dûtí prozrazoval, Ïe je nov den. Îena se pomalu zvedla a dívala se na dvefie svého domu. Byl uï den a ona se bála vejít. Pak pfieci jen s tlukoucím srdcem otevfiela. Jasné sluneãní svûtlo ukázalo na dfievûnou podlahu a postel plnou uschlé tmavé krve. V e vypadalo jako po boji. Otevfiela obû okna, ten pach se jí hnusil. Zase se jí chtûlo zvracet, vzala rychle dïber a la k pumpû pro vodu, v e namoãila a zaãala drhnout, jako by nechtûla um t jen tu krev, ale i svou du- i. Pofiád chodila pro vodu a snaïila se, jak mohla. KdyÏ skonãila, rozhlédla se kolem sebe: v ude bylo ãisto. la vylít poslední k bl a její oãi spoãinuly na záhonû kvûtin pfied okny. ÚÏasem otevfiela ústa, v echny kvûtiny byly rudé. To není moïné! Byly pfieci rûznobarevné! Vytfie tila oãi a vbûhla do svûtnice. Bylo to tam stejné jako pfied tím, kdyï zabila svého muïe Jura. V ude ta krev. Jako by na nic nesáhla, jen postel, na které lehával, byla prázdná... Co se to dûje? Nebo se jí to zdá? Vybûhla ven a znovu se vrátila, sahala na tu krev a mûla ji na rukou, jako by byla ãerstvá. To není pravda, to pfieci není moïné, aby ji takhle trápil i po smrti! S vytfie tûn ma oãima a skoro bezvládn m tûlem se vymotala ven, kvûtiny na ni tou rudou barvou kfiiãely. Jako ílená vybûhla ven do polí. AÏ za dlouho ji Roma na li: sedûla na cizím hrobû, pinavá a rozcuchaná, usmívala se. Zpívala si nûjakou píseà, takovou zvlá tní, jako ukolébavku, pak se najednou rozplakala. Nûco fiíkala, kfiiãela, ale nebylo jí rozumût. Vzali ji s sebou do vsi, ale pofiád jim utíkala, hledali jejího muïe, ale nena li. Pomatenou mladou Ïenu 9

pak nechali b t, jen jí obãas, kdyï pfii la, dali najíst. Zanedlouho Evu ráno na li mrtvou u jejího domku. V náruãí svírala plno rud ch kvûtin. LeÏely i vedle jejího tûla. Nikdo netu il, co se vlastnû stalo, a ona to uï nikomu nepoví! 10

MÁTOHA LeÏel na posteli, oãi dokofián a jen se díval, jako uï mnohokrát, na karedou zrûdnou Ïenu, která sedûla obkroãmo na jeho hrudi a jejíï velké ruce ho tlaãily na prsou, Ïe nemohl d chat. Byl zpocen a nucen se dívat do tváfie, o které z du e vûdûl, Ïe nepatfií mezi Ïivé. Jako kaïdé ráno ho pfii la Ïena vzbudit, pracoval v nedaleké sklárnû jako mnoho jin ch jeho vrstevníkû, Ïivit deset dûtí v té dobû bylo velmi tûïké. Pomalu a tûïce vstal, byl drobné postavy, a ty hrûzné noci, kdy ho chodilo stra it, jeho zdraví podlamovaly natolik, Ïe sotva chodil. Vlasy a obliãej mu ze edly a on své trápení a bolest nemohl nikomu fiíct, vïdy, kdyï to chtûl fiíct své Ïenû ãi pfiíbuzn m, sly el sám sebe, Ïe mluví o nûãem jiném, jako by byl proklet, jako by byl uãarován. Vstal, nefiekl jediné slovo, vzal si na sebe starou reïnou ko ili a aniï fiekl své Ïenû, kam jde vydal se vesnicí k malému kostelu. Faráfi mu s údivem otevfiel, hledû do jeho zsinalého, edého a ztrhaného obliãeje, a neï se zeptal, co by si muï pfiál, sly el, jak fiíká: Pán farár, prosím vás, potrebujem vysvätiè svoj dom, veºmo vás prosím, príìte e te dnes! Otoãil se a pomalu odcházel. Malí otrhaní pasáãci bosí vyhánûli své kravky, husy a beránky a Gabri ovi se trochu ulevilo. Cestou je tû potkal svého starého souseda ëura, kter zapfiahal své dvû hubené kobylky a s láskou je poplácával po hfibetû. KdyÏ se v ak Gabri pfiiblíïil, konû zaãali nervóznû frkat a vzpínat se, jako by cítili nûco zlého. 11

Star Cigán s podivem zakroutil hlavou a zaãal kobyly uklid- Àovat: âo je to s vami, do ºaka, ão ste videli diabla ãi ão? KdyÏ se Gabriel louãil a odcházel, konû se trochu uklidnili, jen zdálky pak vidûl, jak star muï pokyvoval hlavou. Do el pomalu vesnicí k svému domku a otevfiel si dvefie. Jako by se v nûm krev zastavila, Ïena z jeho noãních mûr sedûla pfied stfiepem z rozbitého zrcadla a ãesala si edivé, stfiapaté, dlouhé vlasy. Otoãila se k nûmu, její ãern, jako pergamen star obliãej se zaãal v podivném ú klebku mûnit a on sly el jako z velké dálky skfiehotav a hrûzn smích. Dnes si pre teba prídem, prídem! sly el je tû jako ozvûnu, záclonka na oknû se vzdouvala a v malé místnosti to bylo cítit ztuchlinou a ledov m vzduchem, kter ho po celém tûle pfie el a semknul jako ledov krun fi. Stál a tfiásl se, uï nevûfiil sv m smyslûm, bál se, Ïe se z toho zbláznil a v e je jenom v jeho chorobném mozku a nic není skuteãné. KdyÏ se trochu uklidnil, posadil se na velkou malovanou truhlu a horeãnû pfiem lel, co tohle v echno znamená, jestli to není jen nûjaké zlé poblouznûní mysli, jestli to není zlá noãní mûra. Z jeho pfiem lení ho vytrhlo hlasité zabouchání na dvefie: Gabriel, si doma? To som ja, otvor! el rychle otevfiít, kdyï poznal faráfie po hlase, ten ve el a s úlekem se podíval na muïe, kter byl bled jako smrt. Faráfi s kadidelnicí a svûcenou vodou zaãal vykrápût dûm, tfiikráte v kaïdém rohu místnosti. VÏdy, kdyï potfietí kropil svûcenou vodou, setmûlo se a zaãalo se bl skat a bylo sly et temn skfiehotav smích. Faráfi se zaãal kfiiïovat a modlit. Modlil se i po- 12

té, co Gabriela uloïil do postele, a prosil, aè se modlí k Bohu s ním, uï vûdûl, Ïe v tomto domû je velké zlo, které nechce odejít! Sedl si ke zmuãenému muïi na postel a ptal se, co se s ním dûje a kdo k nûmu v noci chodí, chudák jen ukazoval rukou na svou hruì. KdyÏ sluha BoÏí roztrhl Gabrielovi reïnou ko ili, strnul! Na útlé, ale lachovité hrudi je tû mladého muïe byly fialovoãerné, dokrvava vytlaãené velké pafiáty s dlouh mi nehty, které zanechaly hluboké r hy v kûïi je tû mladého Roma. Faráfi se s úlekem pokfiiïoval, vzal svou Bibli, poklekl vedle Gabrielovy postele a zaãal se hlasitû modlit a zároveà svûcenou vodou potíral tyto ìábelské krvavé skvrny. V místnosti se setmûlo a venku bylo sly et vzdálenou boufii, blesky kfiiïovaly oblohu. Faráfi v ak dál potíral a kropil muïovo tûlo, i kdyï blesk uhodil do domu a zapálil v e, co mu pfii lo pod ohniv jazyk, i kdyï uï sluhovi BoÏímu hofiel at a kdyï muï kfiiãel, aï krev v Ïilách tuhla, svat muï se modlil, aï padl jako podèat k zemi ãelem na otevfienou knihu Bible svaté. Nikdo pak nevûdûl, jak v echno pfiestáli. Knûze se jiï oïivit nepodafiilo. Jen kdyï Gabri e probrali jeho synové, vidûl a pfiísahal by na smrt své matky v plamenech hofiícího domu tváfi zrûdné a ìábelské Ïeny. 13

ERIKA OLAHOVÁ NECHCI SE VRÁTIT MEZI MRTVÉ K vydání připravil Jan Červenka Typografie Václav Sokol V roce 2004 knižně vydaly občanské sdružení Společná budoucnost, Hošťálkova 103, 169 00 Praha 6, a nakladatelství Triáda, Ostrovní 17, 110 00 Praha 1, jako svou 64. publikaci Redaktor Michal Kosák Počet stran tištěné verze 64 Knižní vydání první Elektronické vydání první (2013) ISBN tištěné verze 978-80-86138-18-6 ISBN verze PDF 978-80-87256-41-1 Nakladatelství Triáda, 2004 Erika Olahová, 2004

Triáda Nakladatelství Triáda www.i-triada.net Děkujeme Vám za zakoupení této elektronické knihy. Tuto knihu v tištěné podobě můžete v případě, že je dostupná, získat, stejně jako další tituly nakladatelství Triáda prostřednictvím e-shopu na www.i-triada.net se slevou 20 % z běžné prodejní ceny (zde naleznete též bližší informace o podmínkách prodeje). Nakladatelství Triáda vzniklo v roce 1994. Vydává současnou a starší českou i překladovou beletrii, filozofickou a historickou literaturu, literárněvědné a uměnovědné texty. Zaměřuje se na kvalitní a edičně náročné tituly, a to jak beletristické, tak odborné. Značný důraz je kladen na redakční přípravu a grafickou úpravu. Knihy Triády obdržely v minulých letech řadu ocenění a nominací v literárních soutěžích a anketách. Podrobněji k historii a zaměření nakladatelství Triáda viz heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945. Další informace o nakladatelství, novinkách, nabízených titulech, distribuci apod. naleznete na www.i-triada.net. Knihy nakladatelství Triáda vycházejí ve dvou edicích, Delfín a Paprsek. Zde je úplný seznam vydaných a připravovaných titulů (aktuální k 1. 1. 2013):

Edice Delfín 1994 2012 1. Jan Kameník Prózy 2. Jaromír Zelenka Přepadání 3. Václav Vokolek Pátým pádem 4. Ivan Diviš Kateřina Rynglová 5. Martin Komárek Mefitis 6. Jan Moštěk Tenkrát v Paříži... 7. Jan Kameník Překlady 8. Pavel Rejchrt Pozdní syn království 9. Elena Lacková Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou 10. Primo Levi V nejisté hodině 11. Vladimír Neuwirth Apokalyptický deník 12. Jaromír Zelenka Objetiny 13. Dragan Velikić Astrachán 14. Vasilij Rozanov Spadané listy 15. Wassily Kandinsky O duchovnosti v umění 16. Jiří Tomášek Banalita 17. Samuel Beckett Poèmes / Básně 18. Ivan Slavík Hory roků 19. Paul Klee Pedagogický náčrtník 20. Adolf Hermann Mých prvních pět životů 21. Triadické výnosy irské / Trecheng breth Féni 22. Václav Vokolek Cesta do pekel 23. Wassily Kandinsky Bod linie plocha 24. Vladimir Nabokov Ut pictura poesis 25. Václav Rozehnal Z letošního konce světa 26. Vladimír Neuwirth Vcházení do Evropy 27. Ivan Matoušek Poezie 28. Václav Vokolek Krajiny vzpomínek 29. Josef Frič Na ulici 30. Milena Hübschmannová a kol. Po židoch cigáni. Svědectví Romů ze Slovenska 1939 1945 I 31. Vladimír Binar Playback 32. Václav Marek Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska 33. Karel Jaromír Erben Kytice / Kresby Jiří Štourač

34. Jaromír Zemina Onufrius 35. Wilhelm Worringer Abstrakce a vcítění 36. Ivan Matoušek Spas 37. Piet Mondrian Lidem budoucnosti 38. László Moholy-Nagy Od materiálu k architektuře 39. Jaromír Zelenka Kostelík 40. Bedřich Fučík Kritické příležitosti II 41. Otec Jeroným Dopisy bratru Patrikovi 42. Gertruda Goepfertová Rodokmen 43. Vladimír Binar Emigrantský snář 44. Margita Reiznerová Suno / Sen 45. Hans-Georg Gadamer Aktualita krásného. Umění jako hra, symbol a slavnost 46. Skutky opata Sugera 47. Zdeněk Vašíček Podmínky volby 48. Alexandr Meň Rozbít led. Křesťan ve společnosti 49. Bedřich Fučík Rodná krajina básníkova 50. Putování za Svatým Grálem 51. Petr Rezek K teorii plastičnosti 52. Vilém Flusser Jazyk a skutečnost 53. Milena Hübschmannová a kol. Po židoch cigáni. Svědectví Romů ze Slovenska 1939 1945 II 54. Anne Franková Deník 55. Jiří Němec Profily 56. Jan Tesař Zamlčená diagnóza 57. Otec Jeroným, mnich. Částečný portrét 58. Adolf Hildebrand Problém formy ve výtvarném umění 59. Erika Olahová Nechci se vrátit mezi mrtvé 60. Zbyněk Hejda Cesta k Cerekvi 61. Jan Sokol Moje plány. Paměti architekta 62. Lev Lunc Města pravdy 63. Gerry T. M. Altmann Výstup na babylonskou věž 64. Miloslav Žilina Texty o literatuře 65. Gertruda Goepfertová Půlnoční deník 66. Bohumil Nuska Podzimy a jara

67. Jan Tesař Traktát o záchraně národa 68. Jan Franz Eseje, kritiky, korespondence 69. Pavel Kolmačka Stopy za obzor 70. Helena Maršíková Holka z Roztoky 71. Léon Bloy Stránky z díla 72. Bedřich Fučík Paralipomena. Bibliografie BF 73. Jacques Maritain Člověk a stát 74. Eliška Vlasáková Jedním okem 75. Čan Básně. Svazek první 76. Marcel Jouhandeau Jak dosáhnout počestnosti. Sedm povídek 77. Pavel Preiss Pod Minerviným štítem. Kapitoly o rakouském umění ve století osvícenství a jeho vztahu ke Království českému 78. Josef Čapek Publicistika 1 (sloupky, entrefilety, fejetony, črty aj.) 79. Jacques Maritain Sedm lekcí o jsoucnu 80. Andrej Stankovič Josef Florian a Stará Říše 81. Andrej Stankovič Co dělat, když Kolja vítězí 82. Erika Olahová Matné zrcadlo 83. Petr Holman Březiniana II. Dokumenty, ohlasy, paralely, přesahy 1966 2006 84. Zdeněk Vašíček / Françoise Mayer Minulost a současnost, paměť a dějiny 85. Roland Barthes Rozkoš z textu 86. Čan Básně. Svazek druhý 87. Otec Samuel Na ohnivém voze 88. Ingeborg Bachmannová Místo pro náhody I / Eseje, prózy, rozhovory 89. Vladimír Binar Hlava žáru 90. Romano Guardini O podstatě uměleckého díla 91. Jako když dvoranou proletí pták. Antologie nejstarší anglické poezie a prózy (700 1100) 92. Josef Čapek Knihy o umění (Nejskromnější umění, Málo o mnohém, Umění přírodních národů) 93. Jiří Tomášek Málo slov 94. Vladimír Binar Čin a slovo. Kniha o Jakubu Demlovi 95. Čan Básně. Svazek třetí 96. Ivan Matoušek Adepti

97. Ingeborg Bachmannová Místo pro náhody II / Eseje o literatuře, hudbě, filosofii 98. Jean Guitton Otevřené dopisy 99. Otec Jeroným Možnosti a melodie 100. Přemysl Havlík Autoři Triády. Fotografické portréty 101. Pavel Kolmačka Moře 102. Anna Blažíčková Psí víno 103. Před potopou. Vybrané kapitoly z americké literární kritiky 1930 1970 104. Miroslav Koloc Ustavičné senzace poutníka Karla Hynka Máchy 105. Josef Čapek Beletrie 2 (Kulhavý poutník, Psáno do mraků, Básně z koncentračního tábora) 106. Jaromír Zelenka Básně. Souborné vydání 107. Karel Hynek Mácha Máj / Monotypy Oldřich Hamera 108. Czesław Miłosz Poslední básně 109. Heda Kaufmannová Listy z rodinné kroniky 110. Šimon Wels U Bernatů 111. Martin Wels / Jaroslav Vrchlický Jarní romance 112. Raïssa Maritainová Velká přátelství 113. Jacques Maritain Odpovědnost umělce 114. Gejza Demeter Ráj na zemi. Romské pohádky 115. Vladimír Binar Číňanova pěna 116. Josef Čapek Beletrie 1 (Živý plamen, Tři prózy, Podzim 1914, Lelio, Lakomec, Moc pověry, Gassirova loutna, Pro delfína, Země mnoha jmen, Stín kapradiny) 117. Václav Petrbok Stýkání, nebo potýkání? Z dějin česko-německorakouských literárních vztahů od Bílé hory do napoleonských válek 118. Ivan Blatný Pomocná škola Bixley. 1979 1987 2011 119. Josef Serinek / Jan Tesař Česká cikánská rapsodie. I. svazek: Vzpomínky Josefa Serinka / Dokumenty 120. Josef Serinek / Jan Tesař Česká cikánská rapsodie. II. svazek: Jan Tesař: Komentáře / Doslov 121. Eliška Vlasáková Byla jsem s našima na procházce 122. Zdeněk Vašíček Jak se dělají filosofie 123. Joseph Lortz Reformace v Německu 124. Joseph Lortz Reformace v Německu

125. Jan Kameník Deníky a sny I 126. Josef Čapek Povídání o pejskovi a kočičce 127. Anna Blažíčková Teď něco ze života 128. Zbyněk Hejda Básně 129. Zbyněk Hejda Deníky a sny 130. Zbyněk Hejda Kritiky a glosy 131. Friedhelm Mennekes Nadšení a pochybnost. I / Nové umění ve starých kostelech 132. Josef Čapek Publicistika 2 (výtvarné eseje a kritiky 1905 1920) Edice Paprsek 1998 2012 1. Ernst Robert Curtius Evropská literatura a latinský středověk 2. Petr Fidelius Řeč komunistické moci 3. Tzvetan Todorov Poetika prózy 4. Meyer Howard Abrams Zrcadlo a lampa. Romantická teorie a tradice estetického myšlení 5. Václav Černý André Gide 6. Jürgen Serke Böhmische Dörfer. Putování opuštěnou literární krajinou 7. Gustav René Hocke Svět jako labyrint / Manýrismus v literatuře 8. Claudio Magris Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře 9. Terry Eagleton Úvod do literární teorie 10. Claudio Guillén Mezi jednotou a růzností. Úvod do srovnávací literární vědy 11. George Lakoff Ženy, oheň a nebezpečné věci. Co kategorie vypovídají o naší mysli 12. Přemysl Blažíček Kritika a interpretace 13. Jiří Pistorius Doba a slovesnost 14. Jan Lopatka Předpoklady tvorby 15. Emil Staiger Poetika, interpretace, styl 16. Kritický sborník 1981 1989. Výbor ze samizdatových ročníků 17. Leo Spitzer Stylistické studie z románských literatur 18. Hans-Georg Gadamer Pravda a metoda I. Nárys filosofické hermeneutiky 19. Hans-Georg Gadamer Pravda a metoda II. Dodatky. Rejstříky 20. George Steiner Po Bábelu. Otázky jazyka a překladu

21. Boris Ejchenbaum Gogolův Plášť a jiné studie 22. Přemysl Blažíček Knihy o poezii. Holan / Toman 23. Přemysl Blažíček Knihy o próze. Holeček / Hašek / Škvorecký