10 Evangelický měsíčník ročník 90/2014 cena 25 Kč www.ceskybratr.cz MODERNÍ DOBA: Duchařina Na parapsychické fenomény nemá psychiatrie diagnostickou nálepku. Zjednodušeně řečeno: Když se někdo svíjí v křečích na zemi a křičí, mohu o něm říci, že je hysterik, psychotik, nebo epileptik, ale když psychiatr vidí člověka, který se vznáší půl metru nad zemí, pak na něco takového žádnou nálepku nemá. Tyto jevy by měly být označeny za posedlost. Rozhovor s Prokopem Remešem, Ondřej Kolář 8 Staré a nové duchařinky Josef Souček, první synodní senior Ze škol Evangelické akademie Usnesení synodu k samofinancování 7 21 29 33
Ohlédnutí za létem, tábor Bratra Kálefa, Křídla
ÚVODNÍK 3 Duchové, démoni a džinové z lahve D. Ženatá ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME 4 Bible O. Macek BIBLICKÁ ÚVAHA 5 Bázeň před Hospodinem a strach lidský J. Souček TÉMA 7 Staré a nové duchařinky J. Hoblík 8 Ďábel nemá jen hollywoodskou podobu. Rozhovor s P. Remešem O. Kolář OTÁZKA NA TĚLO 12 Vyplnila se vám někdy silná předtucha? CÍRKEV ŽIJE 21 Josef Souček, 10. 10. 1864 7. 6. 1938 L. Roskovcová 25 Náš první synodní senior L. Roskovcová 25 Jak jsme slavili neděli v Herlíkovicích M. Čaňková 27 Hudba v létě J. Zeman 28 Byla to neděle jako každá jiná J. Ženatý, J. Liška 29 Zprávy ze škol Evangelické akademie R. Čunderlíková 31 Celý život hledám svůj výraz. Rozhovor s P. Fischerovou O. Kolář 32 Jan Čapek 80 staršovstvo FS ČCE v Liberci MOJE CÍRKEV 33 Rozhovor církve o hospodářské soběstačnosti sborů a samofinancování P. Stolař 34 Chrudimský seniorát M. Chyba 36 Perla secese v Herlíkovicích nejvýše položený evangelický kostel J. Kirschner, J. Louda 38 Bible má dva konce P. Říčan 39 Najdeš deset rozdílů? J. Mamula NOVÁ PÍSEŇ 40 Ó jak nádherné jsou dny v Božím království L. Moravetz DIAKONIE 42 Diakonie ČCE slavila 25 let A. Šůra 44 Přidejte se k nám M. Bárta SLOVO 45 Rybičky L. Ridzoňová 46 Jan Hus dosud aktuální P. Pokorný 47 Kudy do Bible Š. Grauová 48 Ježíš, který otevírá cestu ke křesťanství O. Macek 49 Boj o ducha P. Bělíková ÚVODNÍK Duchové, démoni a džinové z lahve Téma desátého čísla Českého bratra je zvláštní. Duchařina. Člověk křesťan tak trochu neví, co si o něm má myslet. Rozhodně je však zajímavé a nelze je brát na lehkou váhu. Představy o tom, co není vidět, ale působí na lidské myšlení, rozebírá poctivě v hlavním článku religionista Jiří Hoblík. Všímá si i vztahu spiritismu a křesťanství. Svěží rozhovor s renomovaným psychiatrem a teologem Prokopem Remešem přináší mimo jiné informace o takzvané hagioterapii, při které pacienti (zejména ti se závislostmi) za pomoci biblických příběhů sestupují k nejhlubším existenciálním a duchovním otázkám bez ohledu na to, zda se sami pokládají za věřící, či nikoli. V rozhovoru dojde i na parapsychické jevy a vymítání ďábla. Na otázku na tělo se tentokrát sešlo nebývale mnoho odpovědí, takže se zdaleka všechny nevešly, i když byly zajímavé. To vše najdete na stránkách 7 až 12. Velice nás těší, že kromě článků, které zadává redakční rada pro jednotlivé rubriky, přicházejí i příspěvky od vás čtenářů. Ať už z různých podařených akcí, k aktuálním tématům jako je budoucí samofinancování církve či vzpomínky na význačné osobnosti. Časopis není nafukovací (i když počet stránek stále roste), proto někdy články, které se do něj nevejdou, uchováváme do dalších čísel, některé však, které ztratí na aktuálnosti, se již uveřejnění nedočkají. Prosíme o shovívavost a pochopení, dbáme i na určitou vyváženost regionální a tematickou. Potýkat se s prázdnými stránkami by bylo rozhodně horší. Děkujeme, a pište! Na webových stránkách www.ceskybratr.cz jsme vylepšili prohlížení časopisu. Nyní můžete virtuálně listovat časopisem pouhým kliknutím myší. Zkuste to! Slunné podzimní dny a inspirativní čtení přeje všem příznivcům Daniela Ženatá 3
ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME Bible Když je kázání dlouhé, nudné nebo než začnou bohoslužby, můžeme třeba přemýšlet o věcech, které nás v kostele obklopují. Dnes jsem neměl při bohoslužbách z čeho číst. Nějak nám od minulé neděle zmizela ze stolu Páně Bible. Na stolech Páně občas ležívají staré Bible kralické z konce 19. století. Otevřené, zavřené, zaprášené, psané frakturou. Moc z nich nikdo nečte. Bible tam je však kvůli tomu, aby bylo nějak napovězeno, kudy chceme Boha do našeho shromáždění zvát, jak jej hledáme. Jaroslav Vítek, když s ním domlouvám, že u nás bude kázat, se vždycky ptá: A na co se u vás káže? Apoštolové a první sbory žádnou Bibli neměli, vyprávěli si Ježíšovy příběhy, četli Zákon, posílali si mezi sebou dopisy a o těch při bohoslužbách mluvili snad, moc nevíme. Bratři ve svém vyznání píší: Především zprávcové naši jednomyslně učí, o Písmích Svatých celé Biblí Starého a Nového zákona, zřízeně od církve za canon a pravidlo celého křesťanského pravého náboženství přijatých, že jsou pravá, jistá, víry hodná, jimžto se žádná jiná, jakákoli lidská psaní, vrovnati nemohou, ale ustoupiti, jako lidská Božím, musejí. Když si koupíte židovskou Bibli, je v ní tóra, pětikněží, už rozdělena na paraše, oddíly, po kterých je vykládána v synagoze. Zákon se má číst pořád dokola. Církev má perikopy, aby evangelium zaznělo během roku alespoň v těch základních podobách. Josef Veselý nás tuhle napomínal, že nemáme mít (byť třeba kvůli lepší čitelnosti) slova Bible přetištěna na papírech v černých deskách; že je máme číst pěkně z knížky. Aby bylo vidět, že se káže z Bible. Protože my samotní nemáme co předat. Bůh mluvil dřív. Ve Velké Lhotě u Dačic nakoupil František Kozák ze svého na konci 19. století do kostela Bible, aby si lidé mohli sledovat Ale teď u nás? Když Bible na stole Páně nebyla, jeden bratr v kostele ji ráno měl, mohl jsem si ji tedy od něho půjčit; kdyby se ale býval zvedl les rukou s Biblemi, jako tenkrát Kdysi se Bible četla a vykládala po rodinách, pak vlastní výklad nahradily různé postily a příručky na každý den, teď už čtení Bible zhusta nasloucháme jen v neděli v kostelech. Snad je Bible na kazatelně v Hořátvi to odraz nějaké krize, konců těžko dohlédnout. Možná bych měl víc dosvědčovat, že toto je cesta k životu na hlubině a že jiných, obdobně spolehlivých cest k Pánu Bohu nemáme. Možná je chyba v nás farářích, že ze čtení Bible děláme vědu, že ji je děsně těžké číst. Možná z nás málo čiší, že je k životu. Problém nebyl v tom, že na stole Páně nebyla dnes Bible, ale že ji čteme málo. Mluvím i za sebe. Ondřej Macek, foto Marta Procházková 4
BIBLICKÁ ÚVAHA Bázeň před Hospodinem a strach lidský Strašlivý člověk klade sobě osidla, ale kdo doufá v Hospodina, bude povýšen. (Př 29,25) Verši rozumíme tak, že strašlivý člověk je ten, z něhož jde strach. Ale v době překladu má význam jiný. Strašlivý není strach působící, ale stále strachem naplněný. Mnohým se zdá, že strach před člověkem je i dobrou věcí opatrnost nerozhněvat si toho, s kým jednáme. Ale přílišný strach před člověkem přece klade osidla. Příklad: Když Mojžíš byl nepřítomen v táboře Izraele, lidé naléhali na Árona, aby jim vyrobil bohy viditelné. Áron, přestože znal Boha jediného, lidu vyhověl: Proč? Bál se naléhajícího zástupu. Důsledkem byl ohavný hřích modloslužby, do kterého uvedl sebe a všechen lid. Podobně i Petr apoštol zapřel Pána ze strachu lidského. Takový strach může být bázní před hněvem, mstou druhého člověka, bázní před utrpením a pronásledováním, avšak může být také jen bázní před pomluvou, před posměchem. Jak často se stává, že mnozí svědci křivdy mluvívají: Co bych si pálil prsty? Co jest mně do toho? Copak jest to? Bázeň lidská! A jindy opět stává se, že třeba jest vyznati: Toto jest mé přesvědčení a mnohý neučiní tak pro lidskou bázeň, potupu. Ano, mít s lidmi pokoj a mít jejich přízeň jest dobrá věc, ale zaplatiti za to takovou drahou cenu, to jest zlá věc. Smlčeti křivdě, utlačení, mlčeti při rouhání, obtížiti svědomí spoluvinou, to jest drahé zaplacení. Jací máme býti? Neschází vzorů! Příklad máme na tomtéž Petrovi, kterýž později vytříben, vypustil bázeň lidskou ze srdce svého. My víme, že v Jeruzalémě dali jej a Jana do žaláře proto, že mluvili o Ježíši, kterého Židé ukřižovali. Žalář jim byl podivuhodným způsobem otevřen. Rada židovská, když oni zase v chrámě kázali Krista, dotazovala se jich: Zdali jsme vám nezakázali mluviti o Ježíši? My víme, co na to Petr odpověděl: Sluší se více poslouchati Boha než lidí. Takových, jako byl Petr, nescházelo nikdy v církvi křesťanské. Ale nejenom velicí a známí, nýbrž i mnozí nám neznámí nedají pro nic z ruky své pravdu a spravedlnost a nic je neodvrátí od toho, aby byli přímými, spravedlivými, pravdomluvnými ochránci cti a pravdy, obhájci utlačeného a sevřeného. A nejmilejší v Kristu, co jest prostředek, který vyhání bázeň před člověkem? Nic jiného než když srdce plno jest jiné bázně, bázně před Bohem! Báti se člověka jest modlářství, báti se Boha jest oprávněno. Proto praví i to slovo našeho textu kdož doufá v Hospodina, bude povýšen, bude spasen, jak dí jiný překlad. Strach před Bohem nemá býti bez důvěry a doufání v Boha. My nemáme Boha, který by neznal milosrdenství, nýbrž On sám jest láska. Důvěrná bázeň Hospodinova ostříhá člověka před pomíjející bázní lidskou. To také měl na paměti Petr: Lépe Boha jest poslouchati nežli lidí. A proto: čím více bázně Boží, tím méně bázně před lidmi. Bratři a sestry, nám křesťanům sluší se bát jenom Boha. Víra v Boha jest brnění duše a ti, kdož jsou jí oděni, vstupují v boj tohoto života beze strachu. A povýšení a spasení nebude jen v slibu! Bude již zde. Bůh své neopustí. Čest jim dá zde i potom na věčnosti. Amen. kázání Josefa Součka, prvního synodního seniora ČCE (kráceno, připravila Lydie Roskovcová) 5
Modlitba Nebeský Otče, Ty jsi stvořil svět hmotný i svět duchovní. Nic nepovstalo než skrze Tvé Slovo, jež na konci času přebývalo mezi námi v těle. Tvůj Duch se vznášel nad propastí i pustinou. Postav své anděly, vanutí větru a oheň plápolající kolem všech nepatrných, již uvěřili, že tvůj Syn má všechnu moc na nebi i na zemi. Buď naší záštitou proti přeludům temnoty a zmatku světa, horečky a nemoci duše. Překaz dílo modlářů, zaklínačů a kejklířů, každého, kdo si libuje ve lži. Amen Modlitba Tomáše Pavelky, kresba Lydie Férové CYKLUS: MODERNÍ DOBA, TÉMA DUCHAŘINA
POHLED RELIGIONISTY Staré a nové duchařinky Hledání dějů pod povrchem viditelného Už v pradávných dobách měli lidé za to, že svět a to nejen svět okolo, nýbrž svět včetně člověka má svou skrytou, neviditelnou dimenzi, že není jen to všechno, co je k vidění. Z té dimenze dýchalo tajemství a hledaly se v něm skryté živé síly. Bláhová vymyšlenost? Pokud to někoho napadá, ať se zkusí také zeptat, jestli sám někdy viděl život. Živé bytosti, to ano, živé lidi, živá zvířata nebo živé rostliny, ty vídáme, leckteré z nich vídáme. Ale život sám? Představy o světě zemřelých Do oněch skrytých rovin lidé také zasazovali další život svých zemřelých. Homo sapiens i Homo neanderthalensis se pohřbívali od středního paleolitu. A panuje názor, že jakousi představu o dalším životě, tedy o skryté dimenzi života, měli. Mezi živým a zemřelým člověkem se díky tomu nejevil zvlášť hluboký rozpor. V některých kulturách se představy o zvláštním světě zemřelých rozvinuly do velmi košatých představ, zejména ve starověkém Egyptě. Naproti tomu ve starověkém Izraeli, alespoň co se starozákonních dokladů týče, byla představa o onom světě v porovnání s pozemským životem velmi matná a vágní. Proto také v žalmu 115 čteme: Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha. (v. 17) Na pozadí těchto úvah můžeme rozumět praxi, spočívající v komunikaci, kterou vedli živí pozemšťané se svými zemřelými. O nich si mysleli, že vědí něco jiného, ba něco víc než oni sami, takže se od nich snažili jejich zvláštní vědomosti získat. Tomuto starověkému vyvolávání duchů se říká nekromantie (z řeckého nekros = mrtvý a mantos = věštění). Stačilo už to, že se lidem jejich zemřelí objevovali ve snech a vizích, to na ně tak silně působilo, že o jejich existenci nebyli s to pochybovat. Jak to bylo ve starém Izraeli Ovšem ve starověkém Izraeli došlo ke zvláštnímu vývoji. Otázka nebyla, zda je skrytý duchovní svět skutečný, či neskutečný anebo zda se zemřelými je, nebo není možné komunikovat. Když si král Saul nechal od specialistky věštkyně vyvolat ducha zemřelého Samuela, jak se vypravuje v 28. kapitole 1. knihy Samuelovy, nikdo nepochyboval, že je něco takového možné. Vyprávění hlavně líčí zoufalou situaci Saula, který musí čelit útoku Pelištejců, zatímco Hospodin s ním nechce komunikovat, a to právě ani tehdy, když si to Saul pomocí nekromantie vymůže. V průběhu vývoje došlo ovšem k tomu, že vyvolávání duchů bylo výslovně zakázáno, a to v takzvaném Prorockém zákoně v 18. kapitoly knihy Deuteronomium (18,9 21) ve verši 11. Tento zákaz nevznikl ale prostě proto, nýbrž měl svůj závažný důvod v těsném sepětí nekromantického dotazování zemřelým s uctíváním cizích božstev. Vznik spiritismu Přenesme se ale do moderní doby. Zdálo by se, že s tmářstvím a temnem by měl být konec, a přitom se na přelomu 19. a 20. století setkáváme s mocným hnutím, jemuž se dostane označení spiritismus (z latinského spiritus = duch). Vznik tohoto hnutí je poněkud kuriózní a jeho vývoj překotný. Na počátku byly dcery farmáře Johna Davida Foxe ze samoty v Hydesville (ve státě New York), které si vymyslely, že slyšely v domě různé zvuky a že Kate komunikuje s duchem obchodníka Charlese B. Rosmy. Díky této dětské fantazii, vzniklé pod vlivem babičky, kterou mrtví navštěvovali ve snech, se Maggie a Kate i se svou sestrou Leou proslavily, objížděly Spojené státy a předváděly své schopnosti coby médium. I když se časem sestry k podvodu přiznaly, vlně spiritismu už nebylo možno zabránit. Roku 1850 se v USA vyskytovalo 30 000 médií, přičemž roku 1856 spiritismus vyznávaly tři miliony a roku 1868 již deset milionů Američanů. Teorii spiritismu vytvořil Andrew Jackson Davis (1826 1910), který ji prohlašoval za zje- 7
venou a křesťanskou, a tak učinil spiritismus pro širokou veřejnost ještě přijatelnějším. Zakládaly se modlitebny, školy, začaly se vydávat časopisy i zpěvníky. I v Evropě se spiritismus rychle rozšířil. Zvláště díky francouzskému spiritistickému badateli Allanu Kardecovi (1804 1869), který mj. spiritismus spojil s teorií převtělování, se z něj stalo světově rozšířené náboženství a pod jeho vlivem dodnes působí mnoho spiritistických společností. Spiritismus chce mít přitom vědecké rysy a jeho vztah ke křesťanství je nezřídka distancovaný, ba i odmítavý. jako reakce na odcizující ráz moderní civilizace, nýbrž i jako úsilí duchovní postoj zasadit do života v jejím kontextu. Přitom se nejednalo jen o přechodnou vlnu, protože si někteří religionisté povšimli, že spiritismus se stal jedním ze základních zdrojů náboženských hnutí, rozvíjejících se zejména ve třetí třetině 20. století pod hlavičkou New Age (Nový věk). Poukazuje se v této souvislosti zejména na komunikaci s duchovními entitami a na řadu různých praktik, ale doplnit by se dala i snaha hledat děje pod povrchem na oko patrné skutečnosti. Blouznivci v českých zemích V Čechách se spiritismus mísil s jinými ezoterickými a okultními naukami a s vlivy asijských náboženství. Jak je známo, ujal se zejména v Podkrkonoší (nejvíc na Jilemnicku), které spisovatel Antal Stašek dobře znal a tamní spiritismus proslavil trilogií Blouznivci našich hor. Také v českých zemích se spiritisté začali organizovat, vznikaly spolky s pěveckými sbory a zpěvníky analogicky křesťanským obcím, vycházely časopisy jako Hvězda záhrobní, Posel záhrobní a další. Roku 1899 se u nás ke spiritismu hlásilo na 60 tisíc osob a jejich počet stále stoupal. Nacistický režim a pak komunistický převrat přivedly ale český spiritismus do stavu skomírání. Z naznačených drobných charakteristik je patrné, že spiritismus je jev doby moderní. Nejen Co si z toho všeho vzít? Malé poučení o povaze moderní doby, které je víc než jen nějaké povýšené opovržení. Vnější pohled na vztah mezi mentální silou člověka a duchovní dimenzí skutečnosti je totiž zrádný a nemůže o věci rozhodovat, pokud člověk nic duchařského nezažil. Závažnější je, že i když můžeme najít dobré důvody k hledání duchovní dimenze skutečnosti, raději to obejdeme jako nějakou podivnost nebo se nám prostě nechce pouštět do takové nepraktické námahy. A to se nad vrcholem vší duchovní i neduchovní skutečnosti nachází Bůh, o němž Evangelium podle Jana říká, že je duch (4,24). Oč lépe duchovnosti rozumíme než třeba spiritisté? Jiří Hoblík autor vyučuje na katedře politologie a filozofie Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem ROZHOVOR S PROKOPEM REMEŠEM Ďábel nemá jen hollywoodskou podobu Když psychiatrie neumí pomoci Prokop Remeš (1952) je mužem mnoha profesí. Původně gynekolog, později také psychiatr, teolog a psychoterapeut, uplatňuje při práci v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích celou šíři svých znalostí a dovedností. Vyvinul takzvanou hagioterapii, při které pacienti (zejména ti se závislostmi) za pomoci biblických příběhů sestupují k nejhlubším existenciálním a duchovním otázkám bez ohledu na to, zda se sami pokládají za věřící, či nikoli. Zakládal Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, která shromažďuje informace o současné náboženské scéně a poskytuje v této oblasti také poradenství. Je praktikující katolík. 8
Používáš při hagioterapii také příběhy o Ježíšově vymítání zlých duchů? Ano, hlavně uzdravení posedlého v Gerase a také to ovšem není vymítání setkání Ježíše s ďáblem na poušti. Jak na to pacienti reagují? Velmi dobře, protože pracuji s pacienty se závislostmi, kteří se v obraze posedlosti rychle uvidí. V posedlém člověku je něco, co je on a zároveň není on, ovládá ho to a zotročuje, on se z toho snaží vymanit. Paralela mezi posedlostí a závislostí je tedy jasná, obojí se bezproblémově potkává. Jsou to velmi oslovující příběhy, protože nasvěcují démonické, temné struktury či stránky naší duše. Když o těchto příbězích v Bohnicích hovořím, vždy upozorňuji na to, že tehdy lidé ještě neznali pojmy současné psychiatrie, ale pomocí představy démonů vyjadřovali podobnou skutečnost. Dalo by se to takto zobecnit? Základní otázka zní, co je to posedlost. Jediné relevantní informace o posedlých máme z Nového zákona. Jejich popisy jsou ovšem pro lékaře sugestivním obrazem duševních nemocí. Například u posedlého v Gerase si můžeme snadno představit psychotického pacienta, u chlapce, který má křeče, kroutí se, má pěnu u úst a ztrácí vědomí ještě zřetelněji vidíme obraz epileptického záchvatu. Na základě tohoto stanoviska je tedy posedlost a duševní nemoc totéž; co dnešní terminologie označuje jako psychózu, se tehdy nazývalo posedlostí. Psychiatrie jde v tomto směru tak daleko, že dokonce existuje diagnóza F 44,3 trans a stavy posedlosti a je definována jako situace, v níž má člověk pocit, že je ovládán nějakou silou. Psychiatrie si tak posedlost vlastně monopolizuje a prohlašuje, že neexistuje stav, kterému by nebylo možné přiřadit psychiatrickou diagnózu. Proti tomu stojí pojetí církevní (hovořím teď za katolickou církev), které říká, že posedlost právě duševní nemoc není. V liturgické knize Rituale Romanum jsou kromě exorcistického obřadu obsažena také kritéria, podle nichž lze posedlost rozpoznat. Jsou to stavy, pro které se žádná psychiatrická diagnóza nehodí. Netvrdím, že se tento postup vždy dodržuje, protože tlak lidí na to, aby z nich byl démon vymítán, je stále větší. Ale každý člověk s podezřením na posedlost má být nejprve psychiatricky vyšetřen. Teprve když psychiatr potvrdí, že se nejedná o psychickou nemoc, může biskup svolit k exorcismu. O jaké případy se jedná? Na parapsychické fenomény psychiatrie nemá diagnostickou nálepku. Zjednodušeně řečeno: Když se někdo svíjí v křečích na zemi a křičí, mohu o něm říci, že je hysterik, psychotik, nebo epileptik, ale když psychiatr vidí člověka, který se vznáší půl metru nad zemí, pak na něco takového žádnou nálepku nemá. Tyto jevy by měly být označeny za posedlost. V Rituale Romanum se konkrétně uvádí mluvení cizími jazyky, takzvaná xenoglosie najednou bych třeba začal mluvit staroegyptštinou. Uznají ale vůbec nevěřící psychiatři, že existují jevy, které se všem diagnózám vymykají? V zásadě lze dát nálepku čemukoli. Oblast psychiatrie a psychologie má hranice dosti nejasné. Nezáleží i na postoji daného psychiatra? Zda má pokoru uznat, že některým psychickým jevům prostě nerozumí? To samozřejmě. Ale my pořádně nerozumíme ani těm psychickým nemocem. Problém je hlavně v tom, co s takovým stavem dělat zda použít exorcismus, nebo léky. Přitom tyto jevy narůstají. Zatímco v padesátých letech pan profesor Vondráček napsal, že u psychotiků úplně vymizely náboženské bludy a halucinace, my zde v Bohnicích jsme za poslední rok měli hned tři případy takzvaných halucinací posedlosti ďáblem, před pár desetiletími zcela raritních. Pravda ovšem je, že těmto pacientům velmi rychle pomohla antipsychotika. Před čtyřiceti roky byl medializován případ Anneliese Michelové v Bavorsku, která trpěla křečovitými stavy, ale na EEG nebyla zjištěna epilepsie a lékaři si s ní nevěděli rady. Dívka stále chřadla, až její rodiče v zoufalství požádali dva kněze, aby z ní vymítali ďábla. Asi po půlroce dívka zemřela a v Německu z toho byl obrovský skandál. Církev byla obviňována z tmářství, třebaže se nedá prokázat, že by jí 9
ty exorcismy způsobily smrt. Když ale medicína neumí pomoci, proč se neuchýlit k prostředkům, které nabízí církev? Byl jsi někdy svědkem toho, že exorcismus ke zlepšení stavu pacienta skutečně vedl? Ještě za minulého režimu, v roce 1987, tu byla hospitalizována dívka, která měla nezvladatelné agresivní výpady. Hrozilo, že skončí někde v síťovém lůžku. Její psycholožka ji chtěla poslat na stereotaktickou operaci, aby jí centrum agresivity vypálili, avšak lékaři zákrok odmítli provést. Ta psycholožka byla čerstvá konvertitka, byla ve styku s podzemní církví, a tak požádala jednoho kněze o exorcismus. Tehdy to samozřejmě nešlo provést legálně, to by bylo na zavření. Kněz nakonec souhlasil s tím, že vymítání provede na dálku. Obával se také, že démon má pak tendenci na posedlého člověka útočit. Exorcismus proběhl v jednom bytě v Libni a ta dívka byla celou dobu v Bohnicích. Po nějaké době mě psycholožka navštívila a zeptala se mě na můj názor. Nejprve jsem jí vynadal, že je tmářka, ale ona mi sdělila, že dívka už čtrnáct dní nemá záchvaty přitom předtím je měla denně. Nejdřív jsem tomu nechtěl věřit, ale pak jsme pacientku sledovali další měsíce a záchvaty se nevracely. Paní primářka pak říkala té doktorce: Vy jste ji chtěla poslat na stereotaktickou operaci a vidíte, jak se to krásně spravilo! Po čtyřech měsících se záchvaty sice vrátily, ale v jiné podobě, byly to spíš úzkosti. Nemůžu dokázat příčinnou souvislost mezi exorcismem a zlepšením stavu, ale časová souvislost tu jistě byla. Můj kritický lékařský duch si s tím ovšem neví moc rady. Tvůj křesťanský duch by zas ale měl zajásat Mohli bychom to vnímat jako zázračné uzdravení. Je to do značné míry otázka terminologie. C. G. Jung mluvil o egodystonních vzorcích našeho chování. To jsou vzorce, které naše já nepřijímá, štvou nás, ale přesto nás ovládají. Sem patří i závislost a sexuální deviace. Může zde psychiatr vyloučit, že se jedná o zásah nějaké vnější psychiky, jakéhosi psychického klubka, které se tradičně nazývá démon? Jednoznačné soudy tu nejsou možné. Byl jsi někdy přizván jako odborník k pacientovi, u něhož se zvažovalo, zda se jedná o nemoc, nebo o posedlost? To se mi nestalo, ale setkávám se s pacienty z věřícího prostředí, o nichž okolí říká, že jsou možná posedlí. Jednou tu dlouhodobě byla mladá dívka, psychotička. Během víkendových propustek navštěvovala dva kněze, z nichž jeden z ní údajně vymítal zlé duchy. Když se v pondělí vracela od tohoto kněze, její stav byl horší. To znamená, že exorcismus může lidi také rozhodit. Je potřeba být v tom opatrný. Jak si vlastně představuješ ďábla? Já jeho existenci nepopírám. Ale za největší ďábelský svátek považuju spíš třeba Osvětim. Myslím, že když hledáme nějaké s nadsázkou řečeno čertíky s kopyty, hledáme asi falešně. Ďábel nemá jen efektní podobu, o které se točí hollywoodské filmy. Ďábelské působení se děje na jiných rovinách, a ty nám často unikají. Má ďábel osobní podobu, nebo ho vnímáš spíš jako jakousi sílu? Jsem přesvědčen o jeho personálním charakteru, ale jde mi hlavně o to, jak účinkuje na lidi. Přicházíme s ním do styku uvnitř naší duše, když se vypořádáváme s destruktivními myšlenkami. Kde se tyto myšlenky berou? Jdou z našeho nevědomí? Ale co je to vlastně nevědomí? Umím si představit, že to je sémě někoho, kdo je do naší duše zasel. Když otcové pouště mluvili o démonech, vyjadřovali se dost nejasně, takže nevíme, jestli měli na mysli duševní stav člověka, nebo nějakého zlého ducha. Evagrius Poncitus píše, že démon hněvu není nic jiného než hněvem posedlý člověk. Co tento výrok vypovídá? Když posedlý v Gerase volá: Co je ti po mě, Ježíši říká to ten démon, nebo posedlý? Démoni navíc někdy používají množné číslo Přesně tak. Jeden z nich říká: Mé jméno je legie, protože je nás mnoho. Nepátrám po tom, co za tím je. Pro praxi to není až tak podstatné. Jeden řekne, že nečistý duch, druhý zas, že je to psychický komplex ale my stejně nevíme, co je to psychický komplex! Jsem proti alternativě 10
buď anebo. Důležité je, co s tím máme dělat. V tom nám mohou zkušenosti křesťanské duchovní tradice pomoci. proti kterým se bouříme my všichni. Na první konferenci o tomto tématu před bezmála dvaceti lety doktor Vojtíšek sehnal satanistu, který už tehdy měl své internetové stránky. Z pléna padl dotaz, proč je satanista. On řekl: Víte, křesťané vždy proti sobě vedli náboženské války, upalovali čarodějnice. A já jsem naopak proti násilí a zabíjení, proto jsem satanista. On se bouřil proti svému obrazu křesťanství. Když se někde objeví nálepka satanismu, je potřeba zkoumat, co se pod tím skrývá. Pokud v tom není nic destruktivního a kriminálního, třeba šikana, drogy nebo dokonce rituální vraždy, je možné to tak nechat a počkat, až to ty lidi přestane bavit. Být satanistou ve vyšším věku je trochu divné. Vždyť ani Bible nám jednoznačně neříká, kdo je to démon. V příběhu o Ježíšově pokušení se najednou objeví ďábel, aniž je řečeno, jak vypadal, zda přišel zvnějšku, nebo z nitra Pokud odstoupíme od otázek, kdo ten ďábel byl, a zůstaneme u pokušení samotných, může nám právě tento příběh velmi pomoci. Je v tom pokušení moci, konzumní životní styl, touha mít všechno hned Když končíme terapeutickou skupinu, máme společnou modlitbu, držíme se za ruce a já říkám: Pane Ježíši, když ty jsi to dokázal, tak dej, ať my to dokážeme taky. Co si myslíš o satanismu? Panuje o něm několik mýtů, je tedy předně potřeba zdůraznit, že to není sekta, ale spíš hnutí lidí, kteří spolu většinou nemají nic moc společného. Je překvapivé, že asi osmdesát procent satanistů nevěří v žádného satana. Pro ně je satan symbol vzpoury. Avšak oni se někdy bouří proti věcem, Představitelé církví často varují před satanismem, okultismem či čarodějnictvím, protože je považují za obzvlášť nebezpečný kanál, kudy ten zlý vstupuje do naší duše. Nemyslím, že by to bylo něco obzvlášť nebezpečného. Spíš je to taková utržená plytká spiritualita. Ďábel tu jistě může působit, nechci to bagatelizovat, ale spíš ve smyslu ohrožení životních hodnot, nikoli tak, že by se někdo upisoval ďáblu, jak to slyším z církevních úst. Zde chci upozornit ještě na jeden aspekt. Spolu s upadáním víry v západním světě upadá také autorita kněží coby odborníků na Boha. A oni najednou cítí, že se v očích lidí stávají odborníky přes ďábla. Lidé po nich chtějí, aby jim něco posvětili či vymítali. Kněží kteří dosud měli pocit, že o ně nikdo nestojí, si najednou připadají znovu důležití, a proto tento trend spíš nevědomky podporují. Není současná obliba exorcismu také důsledkem toho, že lidé chtějí řešit složité duševní problémy pokud možno rychle a bezbolestně? Může to tak být. Když jsem před třiceti lety řekl, že věřím v Boha, pokládali mě sice za tmáře, ale tolerovali to. Kdybych ale tehdy býval řekl, že věřím v ďábla či anděly, pokládali by mě automaticky za duševně nemocného. A teď je to spíš naopak. Lidé spíš uvěří v satana, než aby věřili v Boha. Ano, je to tak. ptal se Ondřej Kolář 11
OTÁZKA NA TĚLO Vyplnila se vám někdy silná předtucha? Samuel Hejzlar ml., farář v Dobříši Ne. Předtucha nikoli; naopak se mi několikrát vyplnilo to, co bych nikdy nečekal a jsem za to velice vděčný. Gabriela Fraňková Malinová, redaktorka Můj otec vyprávěl, že jeho matka věděla předem, že přinese špatnou známku, ještě než přišel ze školy. Já jsem měla předtuchu, že si syn přivede pejska z útulku, když mi k Mikuláši věnoval pejska perníkového s nápisem PF 2012. A skutečně na Štědrý den nás seznámil s novou psí slečnou. Samuel Hejzlar st., farář v důchodu Při maturitě z ruštiny jsem nebyl vůbec připraven a říkal si alespoň toho M. Gorkého kdybych dostal. Šel jsem na WC, kde jsem si toto téma v rychlosti přečetl a skutečně si je pak i vylosoval. Profesor se mi posléze omlouval, že mi musí dát stejně za tři, neboť moje písemná práce byla propadák. Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International Naposledy tuhle v sobotu v Ďolíčku, kde Bohemka vyhrála nad Slávií 2:0. My všichni klokani jsme tušili, že to tentokrát vyjde. Jana Slámová, někdejší ředitelka škol Evangelické akademie Ano, i když si nejsem jistá, zda nemám osobité chápání, co to ta předtucha je. Jsem zvyklá si v duchu probírat různé situace a jejich možný vývoj. Už několikrát jsem na základě předtuchy zareagovala a bylo to dobře. Nedal mi ji do mysli sám Duch svatý? Šárka Grauová, lingvistka Nevím, jestli bych to nazvala předtuchou, ale několikrát v životě se mi stalo, že jsem ve spánku obdržela informaci o dějích, které probíhaly třeba i na opačné polokouli. Přestože to zdánlivě byl sen, po probuzení jsem věděla, že se podle toho musím zařídit. Jednou jsem takto zničehonic odletěla za starou přítelkyní do Spojených států. Krátce po mém návratu do Prahy jí byla diagnostikována rakovina slinivky a zanedlouho zemřela. Emílie Ouzká, farářka v Klášteře nad Dědinou Nikdy jsem neměla silnou předtuchu konkrétního charakteru. Jen nejasná tušení, zato čehosi velmi významného. Dana Rotkovská, farářka v Libčicích Nevyplnila. Možná proto, že nejsem dosti vnímavá, ale svoje očekávání či obavy za předtuchy nepovažuji a ani je nechci tak vnímat. Iva Benešová, bývalá tisková mluvčí Netvrdím, že cosi jako předtucha neexistuje. Některou předtuchu asi lze vysvětlit mechanicky zvířata jsou nervózní před bouřkou, zemětřesením apod. U silných vztahů a citlivých jedinců vzájemné napojení může existovat. Existenciální obava nebo úzkost může být založena na reálném, ale samozřejmě i nereálném podkladě Na vaši otázku tedy odpovídám ne. Ale s pocitem déjá vu, tedy opakem předtuchy, jsem se, jako mnoho lidí, setkala. Vyšší vědomí o událostech, jak píše C. G. Jung, asi existuje, já se ale s různým úspěchem snažím respektovat Boží tajemství. DaZ, kresba Petra Fischerová 12
NÁSTĚNKA.SYNODNÍ RADA. Na zasedáních dne 19. 8. a 9. 9. 2014 projednala synodní rada 79 titulů. Z nich vybíráme: Sbory a pracovníci Synodní rada potvrdila volbu Maroše Klačka za faráře v Praze 5-Smíchově, Debory Hurtové za farářku v Prosetíně, Anny Halamové za farářku Ochranovského seniorátu při ČCE v Jablonci na Nisou, Emílie Ouzké za farářku v Klášteře nad Dědinou všichni na plný úvazek; Ludmily Míchalové Mikšíkové za farářku ve Strmilově na poloviční úvazek. SR přijala návrh faráře Jana Kupky na ukončení zaměstnaneckého poměru v církvi ke dni 30. 9. 2014; na vědomí vzala rezignaci Jiřího Marvána na povolání kazatele a souhlasila s ukončením jeho zaměstnaneckého poměru ke dni 31. 8. 2014; vzala na vědomí rezignaci Hany Pfannové na povolání kazatelky a souhlasí s ukončením jejího zaměstnaneckého poměru dohodou ke dni 30. 9. 2014, SR vzala rovněž na vědomí její rezignaci na členství v poradním odboru teologickém. SR prodloužila pověření Martiny Dvořákové jako pastorační pracovnice v Novém Městě na Moravě na 75% úvazek. SR udělila faráři Danielu Hellerovi tříměsíční studijní volno na základě projektu zaměřeného na badatelskou činnost v pozůstalosti profesora Jana Hellera, který předložil Komisi pro celoživotní vzdělávání kazatelů. Fakulta a bohoslovci Synodní rada souhlasí s přijetím studenta 3. ročníku bohosloví Filipa Boháče mezi kandidáty služby v církvi. Správa církve Synodní rada vzala na vědomí zprávy ze zasedání seniorátních výborů Ochranovského, Moravskoslezského, Východomoravského a Ústeckého seniorátu; výboru Jihočeského seniorátu se zástupci staršovstva ze sboru ve Volyni. Armáda, vězeňská služba Synodní rada pověřuje Ústřední církevní kancelář, aby na popud koordinátora vězeňských kaplanů zorganizovala setkání vězeňských kaplanů a dobrovolníků docházejících do věznic. Hospodaření Synodní rada schválila rozpočet knihkupectví a nakladatelství Kalich na rok 2014. Rovněž schválila nové vydání 2000 výtisků Biblické dějepravy Miloslava Hájka a nové vydání 3000 výtisků zpěvníku Svítá s dedikací zemřelé spoluautorce Ireně Škeříkové. V rámci spolupráce s divadlem Kalich vítá knihkupectví Kalich možnost tisknout na vstupenky do divadla nabídku na 10% slevu na nákup publikací v kamenné prodejně. SR vzala s povděkem na vědomí předběžný souhlas vedení divadla Kalich se zapůjčením divadla na den 5. 7. 2015 pro představení Divadla Járy Cimrmana České nebe. SR souhlasí s investicí sboru v Krnově na koupi a rekonstrukci objektu v Albrechtické ulici 8; tuto budovu v blízkosti kostela bude sbor po rekonstrukci užívat jako faru. Ekumena Slavnosti Gustav -Adolfského díla (GAW) Bádenské církve se zúčastnili Ester Čašková a Petr Pivoňka. Ester Čašková ve zprávě popisuje inspirativní setkání s farářem Florianem Barthem, který se originálním a účinným způsobem věnuje práci s chudými a s imigranty. SR pověřuje E. Čaškovou, aby předala své zkušenosti 13
vedení Diakonie ČCE a napomohla vzájemným kontaktům mezi patřičnými osobami. Druhým podnětem je případná spolupráce GAW v oblasti dobrovolné práce mladých lidí v zahraničí, k čemuž by bylo dobré inspirovat i naši mládež a zprostředkovat kontakty. Jindřich Halama se zúčastnil zasedání regionální skupiny Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE) pro jihovýchodní Evropu. Hlavním tématem bylo vzdělávání; zprávu vzala SR na vědomí. Na setkání synodálů Společenství evangelických církví v Evropě (GEKE) v lednu 2015 deleguje SR Hanu Jüptnerovou z Vrchlabí a Pavla Stolaře, člena synodní rady. Na výroční zasedání spolku skotské církve v září 2014 v Dundee delegovala SR Kateřinu Vojkůvkovou z Dobříše. Na slavnost uvedení Anne Heitmannové do úřadu v Bádensku vyslala SR Jonáše Plíška, referenta ekumenického oddělení. Na Forum Bildung Europa deleguje SR Karla Müllera. Petr Brodský podal zprávu za další období svého působení jako kazatele pro české sbory ve východní Evropě. Navštívil Polsko, Chorvatsko a Ukrajinu. Na oslavy 600. výročí podobojí v říjnu pozval L. Sverdlovou, M. Provazníkovou (UA) a J. Kalouska (RU), rovněž po jednom zástupci z Polska a Chorvatska. SR souhlasí s návrhem delšího pobytu faráře v Bohemce na jaře příštího roku. Uvítala by, kdyby to byl budoucí nástupce Petra Brodského. Členové synodní rady jsou připraveni se v příštím roce dle svých možností cest do krajanských sborů účastnit. SR vzala na vědomí současný stav příprav mezinárodní konference k výročí M. J. Husa, která se uskuteční v dubnu 2015. SR vzala na vědomí rezignaci Romana Mazura na předsednictví i členství v komisi pro rozdělování finanční podpory z Partnerhilfe a jmenovala předsedkyní komise Martu Zemánkovou. SR souhlasí s převozem knih po zesnulém faráři Š. M. Pavlincovi ze Švýcarska do Prahy a jejich rozdělením pro potřeby Evangelické teologické fakulty a Ústřední církevní kanceláře. Evangelická akademie Synodní rada pověřila duchovenskou službou na Konzervatoři Evangelické akademie v Olomouci faráře Aleše Wranu. Diakonie U projektu Chráněného bydlení Nosislav bylo úspěšně ukončeno výběrové řízení na dodavatele stavby, avšak se značným časovým posunem. SR souhlasí s uzavřením dodatku ke smlouvě o půjčce mezi ČCE a střediskem Diakonie ČCE Nosislav, kde bude uvedena změna výše půjčky (7 milionů korun) a splatnosti půjčky (do 31. 11. 2015). Různé Synodní rada souhlasila s předloženou koncepcí práce mediálního oddělení. Vedle práce v redakci periodik a webů se připravuje personální posílení o pracovníka určeného pro komunikaci s médii a veřejností (poloviční úvazek). SR souhlasí s vydáním brožury o večeři Páně s textem Pavla Filipiho, kterou připravuje propagační komise. Rozsahem a grafikou má navazovat na již vydanou brožuru o církvi. Text je určen pro řadové členy sborů nebo pro ty, kdo se nad tématem zamýšlejí, ale nemají s ním žádnou bližší zkušenost. Synodní rada ukládá propagační komisi připravit koncepci vydání publikace Církev v proměnách času III a předložit ji synodní radě k posouzení s cílem vydat knihu v roce 2018. SR souhlasila s poskytnutím daru ve výši 200 000 Kč pro Středisko humanitární a rozvojové pomoci Diakonie ČCE ve prospěch Ukrajiny. DaZ.ÚMRTÍ. Ve věku 105 let zemřela 26. srpna v Hradci Králové Eva Pellarová, roz. Luklová, vdova po faráři J. A. Pellarovi. Ve věku 85 let let zemřel v Boskovicích Miroslav Rozbořil, farář ČCE v důchodu, v letech 1994 až 1996 tajemník synodní rady. Kazatelskou službu 14
spojil ponejvíce se sbory v Kostelci nad Orlicí a v Boskovicích. Dne 21. září zemřela v Pardubicích ve věku 92 let Miloslava Rychetská, sborová sestra pardubického sboru a iniciátorka systematického uspořádání sborových archivů v celé ČCE...WWW.CESKYBRATR.CZ.. Milí čtenáři, snažíme se pro vás zdokonalovat web Českého bratra. Nyní si můžete jednotlivá čísla časopisu prohlížet na webových stránkách listováním prostřednictvím aplikace zvané FlipSnack. Takto již můžete listovat všemi čísly letošního ročníku. Navštivte www.ceskybratr.cz! redakce..fórum ŽIDŮ, KŘESŤANŮ A MUSLIMŮ.. Prohlášení Společného hlasu Iniciativa Společný hlas, fórum židů, křesťanů a muslimů v České republice, jednoznačně odsuzuje jakékoliv zneužívání náboženství k šíření a ospravedlňování nenávisti a násilí. Zároveň odmítáme neoprávněné zevšeobecňování, které dnes u nás vede k projevům nepřátelství vůči muslimům v České republice, ačkoliv místní muslimská komunita se od islámského extremismu opakovaně jasně distancovala. Znepokojuje nás šíření jednostranného negativního obrazu islámu v médiích, nevhodné výroky politiků (včetně hlavy našeho státu) o islámu a populistické využívání protimuslimských nálad v předvolebních kampaních. Vyzýváme ke zklidnění společnosti, k spravedlivému a vyváženému hodnocení každého člověka a k překonávání předsudků. Vážíme si všech, kteří již k rozumnému dialogu a k pokojnému soužití jednotlivých skupin v naší společnosti přispívají. V Praze 23. září 2014 Zuzana Amrani, muslimská obec v Praze, Tomáš Butta, patriarcha Církve československé husitské Masorti Ron Hoffberg, rabín židovské komunity prof. Tomáš Halík, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy doc. Pavel Hošek, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy Emir Omić, bývalý imám pražské muslimské komunity..fairtrade. Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické Dr. Vladimír Sáňka, muslimská obec v Praze Miloslav kardinál Vlk doc. Zdeněk Vojtíšek, Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy Sylvie Wittmannová, členka Rady Federace židovských obcí Obchůdek Jeden svět a Fairtrade slaví 20. narozeniny Fairtrade funguje od poloviny minulého století. Fairtraide vyjadřuje myšlenku, inspiraci. Fairtraide je symbolem naplnění, úspěchu. Představuje dnes už celosvětově známou a žádoucí značku, pečeť. Fairtrade se bytostně týká těch na okraji: dětí a žen, ale taky vzdělávání, osvěty, obrazného otevírání dveří, lidské důstojnosti. Takový program logicky oslovuje církve. Stály na začátku Fairtrade v Americe i v Česku. Od dob Mojžíšových vědí, že chudé budeme vždycky mít s sebou a že biblická spravedlnost znamená mezilidské vztahy. Co je Fairtrade, jsme před 20 lety nevěděli ani my, kdo jsme Jeden svět zakládali. Na začátku byly dva pražské sbory ČCE: Vinohrady a Jarov. Přidaly se Salvátor a Libeň. Dnes je Fairtrade doma v celé církvi. Před vánocemi zásobujeme 39 sborů, 15
to cenami šetřiví zákazníci v Česku vyrovnají? Tak, že loni vypili na 14 milionů šálků prvotřídní Fairtrade kávy. (Fairtrade Česko a Slovensko). Půvab Fairtrade spočívá i v tom, že pomáháte, i když o tom ani nevíte. Nakoupíte a už jste pomohli plantážníkům v Etiopii, v Ghaně, na Srí Lance. Za každým předmětem je příběh živého člověka a v našem Obchůdku ho potkáváte. Slavíme 20 let Fairtrade v Česku. Chceme poděkovat zahraničním přátelům za to, že nám pomáhají a sami taky jednají vždycky fair. Zakladatelským sborům, jejich staršovstvům, Ústřední církevní kanceláři, správní radě, o. s. Jeden svět, dobrovolníkům, sborům, které nás podporují, zapáleným nadšencům, Ondřeji Radovi za výtvarnou koncepci, zákazníkům za zájem, za to, že nám přejí požehnání a nezapomínají na nás. Děkujeme. Věra Lukášová.SETKÁNÍ.. šest sborů má certifikát fairtradový a budou přibývat další. Pro nás od začátku Fairtrade = rukodělné výrobky. Každý má svůj příběh, nápady nemají meze a vkus se stále mění. Na začátku jsme prodávávali šátky, dnes jsou v módě šály. Začínali jsme se stříbrnými šperky, dnes jim kraluje tagua slonovina bez mrtvých slonů. A šperkařským hitem jsou náhrdelníky, náramky, a dokonce prsteny z nepálské plsti. Před 20 lety se prodavačky ostýchaly otevřít v Obchůdku byť jen zásuvku. Dnes jsou ve svém Obchůdku doma a vyrostly z nich odbornice. Všechny říkají shodně: Ano, investujeme čas, ale zažíváme pravdivost žalmistových slov: Kdo svlažuje, sám bude zavlažen. (Ž 11,25) Podaly jsme Fairtrade prst a spolkl nás celé, i s rodinami. Před deseti lety mohla v Česku vzniknout Asociace pro Fairtrade a Fairtrade se tím pozvedl na evropskou úroveň. Aby mohla vzniknout, musel v zemi existovat aspoň jeden trvale otevřený Obchůdek s pravidelnou prodejní dobou a stanoveným odběrem zboží. Tu podmínku splňoval v celém postkomunistickém bloku jenom Obchůdek náš. Jeden svět už pouhou svou existencí vstup na evropskou scénu umožnil. Asociace pro Fairtrade rozšířila sortiment řemeslných výrobků o potraviny, nejvýnosnější proud rozvojové pomoci. Fairtrade káva, čaj, kakao, čokoláda se totiž prodávají za ceny, které pokrývají skutečné náklady, a proto jsou dražší. Jak se s těmi- Podzimní setkání rodin s dětmi v Janských Lázních Zveme vás na tradiční pobyt rodin s dětmi předškolního věku od neděle 9. 11. do soboty 15. 11. 2014. Duchovní vedení: farářka Drahomíra Dušková Havlíčková. Na programu se budeme podílet společně. Možnost procházek, společných výletů, 16
návštěva bazénu, keramická dílna Bosorka a spousta dalších zajímavostí. Stravování (plná penze) a ubytování zajištěno v penzionu Sola fide. Cena: dospělí 2340 Kč, děti 4 12 let 1500 Kč, děti do 4 let zdarma (strava dle toho, zda ji budou odebírat). Přihlášky do konce října 2014 u Miroslava Cejnara, e -mail: solafide@solafide.cz, telefon: 499 875 425. Prosím přihlášené o zaslání e -mailové adresy, na kterou pošleme bližší informace. Alena Mostecká (alena.mostecka@seznam.cz) a Drahomíra Dušková Havlíčková (hawlic@yahoo.com)..horský DOMOV.. Herlíkovice zvou Zvěřinové hody Po roce vás opět zveme do Horského domova na hody. Tentokrát si pochutnáme na zvěřině, a to v termínu 14. 17. 11. 2014. Společně s farářem Markem Vančou nás znovu čeká prodloužený víkend plný povídání, zpívání, výletů, ale i všelijakých dobrot. Těšíme se na každého z vás, neváhejte a ubytování si rezervujte! Podzimní čas Barevný podzim v Krkonoších můžete prožít i během individuálních pobytů. Připomínáme trvalou možnost přijet mimo hlavní sezónu, tedy právě na podzim a na jaře, za zvýhodněných finančních podmínek viz www.horskydomov. cz nebo www.e -cirkev.cz (levně na hory, program slev). Provoz střediska je celoroční, některé termíny na jaře či během letních prázdnin jsou zamluveny již rok dopředu. Plánujete-li tedy pobyt, kontaktujte nás prosím včas. Silvestr a jarní prázdniny Milovníky zimy a zimních sportů chceme ujistit, že i letos v Horském domově pořádáme Silvestr i všech šest týdnů jarních prázdnin 2015 s křesťanským programem. Koncem října rozešleme do sborů jména vedoucích farářů a do vánoc pak kompletní pozvánky. Termíny se pomalu plní, pokud máte tedy chuť strávit jarní prázdniny na horách a zároveň v křesťanském prostředí, nezapomeňte si pobyt objednat co nejdříve. Na setkání s vámi se těší Bártovi! horskydomov@e -cirkev.cz, tel.: +420 604 434 300..VERITAS.. Edice tolerančních přihlášek země Čechy, kraj 5. Litoměřice Historická společnost VERITAS dává na vědomí všem zájemcům, že na září 2014 připravila k distribuci druhé doplněné a opravené vydání Edice tolerančních přihlášek z let 1781 1782. Jde o svazek: země Čechy, kraj 5. Litoměřice. Svazek je rozšiřován elektronicky volně ke stažení na webové adrese http://veritas.evangnet. cz. Elektronickou verzi zasíláme též na CD -ROM. Zájemci o tištěnou verzi si ji mohou pomocí jednoduchého formuláře rovněž objednat. Formulář je k dispozici na výše uvedené internetové adrese nebo si o něj napište na adresu: VERITAS, kpt. Jaroše 1109/26, 289 22 Lysá nad Labem; případně email: veritas@evangnet.cz. Edice tolerančních přihlášek přináší systematicky utříděné prameny o průběhu prvního roku po vydání tolerančního patentu, včetně jmenných přihlášek k evangelické víře. Využijí ji například rodopisci nebo historikové zaměřující se na tuto nedílnou část dějin naší země. Neměla by chybět v žádné historicky zaměřené vědecké knihovně. Výbor historické společnosti VERITAS M. Soukup 17
..SETKÁNÍ MLADÝCH TAIZÉ.. Poslední etapa příprav evropského setkání v Praze začala Bratři z Taizé začali budovat v Praze v Domě Franze Kafky tzv. přípravné centrum, ze kterého budou koordinovat Evropské setkání mladých. To v českém hlavním městě proběhne už podruhé, a to od 29. prosince 2014 do 2. ledna 2015. Záštitu nad setkáním mladých křesťanů z celé Evropy převzali předseda České biskupské konference kardinál Dominik Duka a předseda Ekumenické rady církví v České republice Ing. Daniel Fajfr. Pražská základna, kterou bratři připravili společně s desítkami mladých dobrovolníků, se otevřela veřejnosti 25. září. Kontaktní osobou je bratr Marek, tel. +420 736 512 306, e -mail: media@ taize.fr Komunita Taizé je křesťanské ekumenické společenství, které tvoří sto bratří zhruba třiceti různých národností, kteří jsou buď katolického nebo různých protestantských vyznání. V roce 1940 ji v malé francouzské vesničce jménem Taizé v jižním Burgundsku založil pětadvacetiletý Švýcar, bratr Roger. Už od počátku její existence si přál, aby se ve světě stala konkrétním znamením smíření mezi rozdělenými křesťany a mezi odloučenými národy. a letos se setkání do českého hlavního města vrací. V roce 2005, kdy zemřel bratr Roger, napsal Václav Havel tato slova: Ne náhodou se z vesničky Taizé stalo poutní místo i pro mnoho především mladých lidí z naší země. Bratr Roger byl pro mne jedním z duchovních pilířů sjednocující se Evropy. Snaha komunity Taizé o smíření a pokoj si získala pozornost a bratr Roger obdržel několik prestižních mezinárodních ocenění: kromě jiných Templetonovu cenu, Cenu UNESCO za výchovu k míru, Cenu Karla Velikého a Cenu Roberta Schumanna. Po smrti bratra Rogera se úřadu představeného komunity Taizé ujal bratr Alois. Pochází z Německa, ale jeho rodiče se narodili a vyrostli v Sudetech v bývalém Československu. Společně s bratrem Rogerem několikrát Československo v sedmdesátých a osmdesátých letech navštívil a setkal se zde s křesťany, kteří nemohli svobodně vyjadřovat své přesvědčení. TZ Taizé/DaZ..BENEFICE PRO CITADELU.. Třicet pět let komunita Taizé zve mladé lidi, aby se zúčastnili tzv. Evropských setkání mladých, která se konají každoročně na konci kalendářního roku v některé z velkých evropských metropolí (Berlín, Paříž, Řím, Štrasburk atd.). V roce 1990 byla hostitelem této akce Praha Koncert Marty Kubišové Letošní benefiční koncert pro Citadelu bude naprosto výjimečný. Pozvání přijala a bez nároku na honorář vystoupí paní Marta Kubišová. Z výtěžku koncertu pořídíme oxygenerátory na podporu dýchání nevyléčitelně nemocných, lineární dávkovače léků, léky na léčbu bolesti, materiál 18
na vlhké hojení ran, odsávačky, sítě ke zvedákům a další pomůcky, které umožní šetrné překládání klientů z lůžka do invalidního vozíku nebo sprchovacího lůžka, invalidní vozíky, WC křesla a další. Paní Kubišová vystoupí bez nároku na odměnu, ale přeje si, aby se nám z výtěžku koncertu podařilo nakoupit pro naše pacienty a klienty co nejvíce zdravotnických a kompenzačních pomůcek. Koupím knihy Koupím knihu Moderní člověk a náboženství T. G. Masaryka a Evang. kalendář z r. 1961. Zdeněk Šimůnek, tel. 737 086 335. Prodám stavební pozemek Prodám stavební pozemek 2000 m/2/ nedaleko tábora J. A. Komenského v Bělči nad Orlicí u Hradce Králové (lesy a houby, cyklistika, koupání atd.). Do centra HK 10 km. Všechny sítě. Kontakty: pozemek.belec@seznam.cz, 605 803 368 Nabízím pomoc potřebným Hledám práci v sociálních službách, nabízím i asistenci člověku na vozíku či jinak handicapovanému, ač jsem vyučen v jiném oboru. Práci hledám kdekoliv v České republice, avšak s podmínkou ubytování. Jsem vychován v křesťanské tradici. V případě zájmu prosím piště na adresu p. slanc@seznam.cz Uspořádali jsme sbírku šperků, které dobrovolníci a klienti připravují k prodeji. Každý z návštěvníků bude mít možnost sobě nebo své dámě krásný šperk koupit už hodinu před koncertem. Šperk na fotografii darovala paní Marta Kubišová. V dražbě ho získá ten, kdo nabídne nejvyšší cenu. Koncert se uskuteční ve středu 22. října 2014 v 18 hodin v sále Kulturního zařízení ve Valašském Meziříčí; bazárek šperků bude otevřen už od 17 hodin. Vstupenky si můžete rezervovat na adrese kopecka@citadela.cz...oznámení.. Ruth Kopecká, Diakonie ČCE hospic Citadela Nabídka bydlení v Dobříši V klidné části centra Dobříše nabízím od 1. 8. 2014 přízemní byt 3+1 v RD, cca 80 m 2, zahrada. Hledám zájemce o dlouhodobý pronájem a o aktivní členství v místním sboru. Nájem 6500 Kč na měsíc plus zálohy na energie a vodné. Informace u faráře Samuela Hejzlara, tel: 603 578 108, e -mail: sammyhej@gmail.com Bohoslužba vděčnosti za stvoření Ekologická sekce České křesťanské akademie zve na Bohoslužbu vděčnosti za stvoření, která se bude konat v úterý 14. 10. 2014 v 18:00 hodin ve sboru Československé církve husitské v Praze 6, Wuchterlova 5 (metro A Dejvická). Káže doc. ThDr. Pavel Hošek z Evangelické teologické fakulty UK. Zpívat bude pěvecký sbor Obce křesťanů. Před bohoslužbou od 17.30 proběhne vyhlášení výsledků výtvarné soutěže na téma Staň se pozorovatelem. Po bohoslužbě (přibližně od 19 h) následuje beseda s ředitelem soukromého gymnázia Přírodní škola v Praze 7 Mgr. Františkem Tichým. JNe Pozvánka na historickou přednášku Historická společnost VERITAS zve na svůj tradiční seminář, tentokrát s přednáškou ThDr. Jana Rokyty na téma Matěj z Janova. Seminář se bude konat v Pardubicích v sobotu 25. října 2014 od 10 hodin, a to na faře ČCE v ulici Sladkovského č. 638. Fara je šestý dům za evangelickým kostelem. Vstup je volný, všichni zájemci jsou srdečně zváni. 19
CÍRKEV ŽIJE Marie a Josef Součkovi v červnu 1914