PRÁVNÍ POMOC OBĚTEM TRESTNÝCH ČINŮ. Mgr. Katarína Danková JUDr. Vladimír Pelc

PRÁVNÍ POMOC OBĚTEM TRESTNÝCH ČINŮ Mgr. Katarína Danková JUDr. Vladimír Pelc CSSP 2014

Publikace vznikla díky finanční podpoře z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Odpovědný redaktor: PhDr. Marie Šusterová Korektorka: PhDr. Hana Pelešková Grafická úprava publikace a obálky: Jaroslava Jones Tisk: Ing. Bohuslav Šír 1. vydání Náklad: 700 ks Copyright CSSP 2014

Obsah Seznam zkratek 4 1. Úvodní slovo 5 2. Klíčové pojmy problematiky obětí trestných činů 7 2.1 Oběť trestného činu a osoba poškozená 9 2.2 Viktimizace 15 2.3 Trestný čin 16 2.4 Trestní řízení 17 3. Orientace v zákoně o obětech trestných činů 20 4. První kontakt s obětí 23 5. Právo na informace 26 5.1 Rozsah informační povinnosti 27 5.2 Fáze poskytování právních informací a způsob plnění informačních povinností 27 Poučovací formuláře pro prosté oběti trestných činů a pro zvlášť zranitelné oběti (možno stáhnout na www.intervencnicentrum.cz) 6. Účast oběti v trestním řízení 34 6.1 Nutná účast oběti v trestním řízení 34 6.1.1 Trestní oznámení 35 6.1.2 Souhlas s trestním stíháním 37 6.1.3 Výslech oběti 38 6.2 Dobrovolná účast oběti v trestním řízení 41 6.3 Ochrana oběti před pachatelem 42 6.3.1 Ochrana oběti v soukromí 42 6.3.2 Ochrana oběti při úkonech trestního řízení 43 6.4 Náhrada újmy způsobené trestným činem 44 7. Právo na peněžitou pomoc od státu (odškodnění) 46 7.1 Účel peněžité pomoci 46 7.2 Nejdůležitější ustanovení zákona o obětech trestných činů z pohledu peněžité pomoci 47 7.3 Okruh oprávněných osob, výše peněžité pomoci a další podmínky peněžité pomoci 48 7.4 Žádost o poskytnutí peněžité pomoci 51 Přílohy č. 1-4 1. Vzor trestního oznámení 53 2. Vzor prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život 54 3. Vzor žádosti o bezplatného zmocněnce 55 4. Vzor návrhu na předběžné opatření podle trestního řádu 56 O autorech 58 30

Seznam zkratek LPS Listina základních práv a svobod, vyhlášená předsednictvem České národní rady dne 16. 12. 1992 jako součást ústavního pořádku České republiky (č. 2/1993 Sb.), ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. NOZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (účinný od 1. 1. 2014) obč. zák. přest. zák. tr. řád tr. zák. Ústava ZOTČ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (účinný do 1. 1. 2014) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb., ústavního zákona č. 515/2002 Sb., ústavního zákona č. 319/2009 Sb., ústavního zákona č. 98/2013 Sb.) Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů).

1. Úvodní slovo autorů Právní pomoc obětem trestných činů Centrum sociálních služeb Praha středisko Intervenční centrum přišlo s ideou vytvořit publikaci, která novým způsobem zpracuje problematiku právní pomoci obětem trestných činů. Základní myšlenkou, která se zrodila v průběhu vzdělávacího semináře věnovaného novému zákonu o obětech trestných činů, jenž pod záštitou Intervenčního centra Praha vedli v červnu 2013 autoři této publikace, bylo vytvořit dílo, které by poskytlo komplexní metodiku k plnému využití právního instrumentária, jež může v konkrétní situaci pomoci oběti trestného činu. Tohoto vzdělávacího semináře pořádaného v krásných secesních prostorách primátora hlavního města Prahy se účastnili kromě pracovníků pomáhajících organizací a neziskového sektoru také policisté a zástupci justice. Publikace byla vytvořena v průběhu projektu Efektivnější pomoc obětem domácího násilí prostřednictvím interdisciplinární spolupráce - přenos znalostí a zkušeností ze zahraničí. Tento projekt s mezinárodním rozměrem realizovala v letech 2012-2014 příspěvková organizace Centrum sociálních služeb Praha. Projekt byl podpořen globálním grantem Mezinárodní spolupráce z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Je zaměřený na posílení profesionálních kompetencí cílové skupiny českých odborníků, kteří se dostávají do kontaktu s oběťmi domácího násilí. Patří mezi ně zástupci organizací a institucí vyšších a nižších územně samosprávných celků a pracovníci pomáhajících organizací. Hlavním účelem projektu bylo přispět ke zlepšení interdisciplinární spolupráce při ochraně před domácím násilím a ke zvýšení senzibility odborníků k této problematice. Vzdělávací workshopy, semináře a pracovní stáže napomohly ke zvýšení informovanosti odborníků. Partnery v projektu byly zkušené organizace z Rakouska, Itálie a Velké Británie, konkrétně se jedná o Centrum na ochranu proti násilí v Linci, azylový dům Kolping Österreich v Mistelbachu, Asociaci GEA pro solidaritu žen proti násilí v italském Bolzanu a jednu z největších britských charitativních organizací The Haven Wolverhampton. Pracovníci Intervenčního centra Praha získali u zahraničních partnerů podněty zaměřit se mimo jiné i na ochranu obětí trestných činů v praxi. Podle našeho názoru je pro důslednou ochranu a efektivní pomoc důležitým článkem informovaný a citlivý člověk, který přichází do kontaktu s obětí (sociální pracovník, právník, úředník, informační pracovník, policista, státní zástupce, soudce, justiční pracovník apod.). Z pohledu neziskového sektoru je žádoucí, aby jeho pracovníci byli dobře seznámeni s problematikou domácího násilí, znali síť pomáhajících organizací v regionu a dokázali oběť v první fázi efektivně podpořit v dalších krocích, které ji vedou ven z kruhu násilí. Publikace se proto zaměřuje na metodiku práce s oběťmi trestných činů pro pomáhající profese v kontextu nového zákona o obětech trestných činů. Proto v názvu úmyslně hovoříme o právní pomoci, ačkoli to není úplně přesné, avšak je 7

to jistě výstižnější než spojení, které používá zákon o obětech trestných činů, a sice poskytování právních informací. Naší snahou je, aby výklady znění zákona byly srozumitelné a jasné, přitom fakticky správné. Usilovali jsme o přehledně strukturovanou charakteristiku postupů při efektivním pomáhání obětem trestných činů. Z hlediska metodiky je totiž důležité informovat oběť postupně o možnosti ochrany a využívat přitom jednoduchých pouček. Profesionálním přístupem pomáhajícího pracovníka se daří oběť připravit na jednotlivé úkony trestního řízení tak, aby složitý proces fyzicky i psychicky zvládla, nebála se spolupracovat, vypovídat a získala zpět svou sebedůvěru a sebejistotu. Z pracovní stáže v Centru na ochranu proti násilí v Linci si účastníci odnesli zkušenost, že i zvlášť zranitelná oběť, která cítí oporu u kontaktního pracovníka a získá v pravý čas potřebné informace, se může stát suverénním svědkem před soudem. Čtenáři této publikace mohou být prakticky všichni zájemci o problematiku obětí trestných činů. Primárně však bude sloužit pro pracovníky intervenčních center, ale i jiných pomáhajících organizací. Dále může být cennou pomůckou i pro pracovníky orgánů sociálněprávní ochrany dětí (tzv. OSPOD) a sociální pracovníky městských částí, kteří pracují se seniory, ale i další odborníky, kteří se dostávají do kontaktu s oběťmi trestných činů. Autoři se snažili vypořádat s nelehkým úkolem vtělit rozbor složitých právních institutů do podoby čitelné i pro neprávníky a zachovat přitom věcnou správnost vyjádření. Pro řešení složitých právních problémů bude proto čas od času nezbytné, aby čtenář nahlédl do komentáře 1, který rozpracovává jednotlivé otázky vyčerpávajícím způsobem a komplexně, tedy z více úhlů pohledu. Pro názorné pochopení problematiky a právních institutů, týkajících se ochrany obětí trestných činů a pomoci jim, se v textu uvádí několik názorných příkladů vycházejících z následujícího smyšleného příběhu: Manželský pár, Lenka a Lukáš, se přestěhoval natrvalo do Prahy. Oba manželé zde měli slušnou práci a několik opravdu dobrých přátel. Přesto jejich životy nebyly zality sluncem. Z důvodu zvýšení přehlednosti je na závěr dvou kapitol (2 a 4) obsaženo krátké heslovité shrnutí probrané problematiky. Bližší informace o projektu najdete: www.csspraha.cz nebo www.intervencnicentrum.cz. 1 Doporučujeme následující komentář: Jelínek, J. a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, 320 str. 8

2. Klíčové pojmy problematiky obětí trestných činů Předpokladem poskytování služeb obětem trestných činů v oblasti práva je znalost základních právních termínů, které používá zákon (či jiný právní předpis) nebo které jsou používány praxí. Porozumění těmto pojmům je klíčové pro dobrou orientaci v problematice a následně pro poskytování pomoci k efektivnímu uplatnění práv obětí trestných činů. V této kapitole se proto zabýváme stěžejními pojmy, se kterými se nezbytně potká každý při poskytování služeb obětem trestných činů, např. při poskytování tzv. právních informací ve smyslu zákona o obětech trestných činů (k poskytování právních informací srov. 4 a 6 ZOTČ) 2. Výběr pojmů není nahodilý a obsahuje pouze ty, u nichž nestačí pouhá definice nebo stručná charakteristika, ale které je nutné rozebrat podrobněji, a to z důvodu jejich obecnosti nebo charakteristického vztahu k pojmům obdobným. Jedná se o následující pojmy: oběť trestného činu, poškozený, viktimizace, trestný čin, trestní řízení. Výchozím pojmem právní úpravy zkoumané materie je pojem oběť, který se od účinnosti zákona o obětech trestných činů (tj. od 1. 8. 2013) významově přiblížil skutečnému obsahu tohoto pojmu, jak je obecně vnímán. Přiblížil se tím pádem také významu pojmu oběti, jak je používán v jiných společenskovědních disciplínách, než je právo (např. ve viktimologii), Před účinností tohoto zákona byla oběť v právním řádu vymezena velmi restriktivně, a to tak, že zákon opomíjel velkou část obětí trestných činů. Důvodem byla mimo jiné skutečnost, že pojem oběti byl vymezen pouze pro účely peněžité pomoci. Navíc faktický obsah tohoto pojmu byl do značné míry tvořen tzv. bodovou vyhláškou (srov. vyhlášku č. 440/2001 Sb.), tedy podzákonným právním předpisem. Jelikož jedním z hlavních účelů přijetí ZOTČ bylo upravit náležitě vztah mezi orgány činnými v trestním řízení a obětí, byl pojem oběti rozšířen. Na tomto místě se však sluší připomenout, že při aplikaci ZOTČ je nutné, i přes významové přiblížení pojmu oběti v zákoně a pojmu oběti, jak je obecně pojímán, vnímat rozdíly mezi nimi. Při poskytování právní pomoci a právních informací je třeba vykládat pojem oběti pouze ve smyslu zákonné definice. Zákon dále nově zavedl pojem zvlášť zranitelné oběti. Rozšířená práva obětí se nezbytně projevila i v jejich postavení v rámci trestního řízení, kde je pro osobu zasaženou trestným činem tradičně užíván pojem poškozený. Vztahem těchto pojmů je nutné se zabývat a rozlišovat je (k pojmům oběti a poškozeného viz kap. 2.1). 2 Právní informace ve smyslu zákona o obětech trestných činů podrobně rozebírá kap. 5 této publikace. 9

Ačkoli viktimizace není logicky zákonným pojmem, zákonodárce již pracuje s termínem druhotná újma (srov. 2 odst. 4 písm. d), odst. 5, 3 odst. 2 a rubriku nad 17 až 22 ZOTČ), která představuje výsledek tzv. sekundární viktimizace 3. Zákon ve vztahu k tzv. zvlášť zranitelným obětem hovoří o zvýšeném nebezpečí způsobení druhotné újmy. V rámci pojmu viktimizace se budeme zabývat i podřazenými pojmy, kterými jsou primární viktimizace, sekundární viktimizace a opakovaná viktimizace. Pochopení pojmu viktimizace má praktický význam pro určení, zda určitá osoba je či není obětí trestného činu, určení charakteristiky oběti a míry její možné další viktimizace. Rozpoznání všech uvedených atributů je předpokladem efektivního a individuálně zaměřeného poskytnutí pomoci oběti trestného činu. Potřeby obětí totiž mohou být stejně jedinečné a komplikované jako lidské povahy a jejich příběhy, zvláště když jsou zasaženy trestnou činností, jejíž rozmanitost (v tomto případě v negativním slova smyslu) často předčí i naše nejdivočejší představy. Taková identifikace pak z druhé strany vymezuje rozsah práv dotyčné osoby a případné povinnosti orgánů činných v trestním řízení, ale také pomáhajících profesí, např. kontaktních pracovníků pomáhajících organizací (k pojmu viktimizace viz kap. 2.2). O oběti lze hovořit pouze tam, kde došlo ke spáchání trestného činu. Nikoli každá újma, která je člověku způsobena protiprávním jednáním, je způsobena trestným činem (může jít např. o přestupek nebo soukromoprávní delikt). Vedle toho také platí, že újma ve smyslu právním nemusí odpovídat představě konkrétního člověka o újmě, kterou mu někdo jiný způsobil, nebo která mu byla způsobena (např. absence příčinné souvislosti mezi jednáním domnělého škůdce a újmou, která nastala u osoby, jež se považuje za oběť). Trestnými činy jsou pouze nejzávažnější protiprávní jednání narušující nejdůležitější individuální nebo společenské zájmy a ohrožující tak hodnoty, přijímané většinou společnosti jako základní a nezbytné. Charakter těchto jednání ve spojení s jejich závažností pak odůvodňuje široký katalog práv, který zákonodárce obětem trestných činů přiznává, neboť v zásadě platí přímá úměra mezi závažností trestného činu a velikostí újmy, způsobené oběti (k pojmu trestný čin viz kap. 2.3). Trestné činy se projednávají v trestním řízení. Jedná se o poměrně složitý a vysoce formalizovaný proces, jehož se účastní osoby disponující silnými pravomocemi (orgány činné v trestním řízení), osoba obviněná z trestného činu, která má právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu, jež zpravidla realizuje prostřednictvím kvalifikované osoby, kterou může být pouze advokát. Postavení oběti jako poškozeného v trestním řízení se postupně posiluje, což pro oběť představuje větší možnost dosažení satisfakce, o kterou usiluje. V daném kontextu nemáme na mysli pouze satisfakci materiální (např. v podobě obdržení peněžité náhrady za újmu způsobenou trestným činem), ale i satisfakci morální, a to např. v podobě náležitého objasnění trestného činu a spravedlivého potrestání pachatele (k pojmu trestní řízení viz kap. 2.4 a podrobněji k němu z pohledu účasti oběti v něm viz kap. 6). 3 Důvodová zpráva k ZOTČ dokonce druhotnou újmu a sekundární viktimizaci ztotožňuje, což je drobná nepřesnost. 10

Právní pomoc obětem trestných činů 2.1 Oběť trestného činu a osoba poškozená Oběť trestného činu a osobu poškozenou bychom mohli ve vztahu k trestnému činu označit za pasivní subjekt oproti pachateli, který je ve vztahu k trestnému činu subjektem aktivním 4. Pojmem oběti se zabývají především vědecké disciplíny, jakými jsou kriminologie, viktimologie, kriminalistika a psychologie. Používá jej také zákon o obětech trestných činů. Oběť je v legislativním pojetí předně subjektem pomoci ze strany státu. Pojem poškozený je naproti tomu pojmem čistě procesním a používá jej trestní řád, který upravuje trestní řízení. Zákon o obětech trestných činů definuje oběť, osobu pozůstalou, kterou rovněž považuje za oběť, a oběť zvlášť zranitelnou, která je podkategorií obecnějšího pojmu oběť. Obětí se rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, byla způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil ( 2 odst. 2 ZOTČ). V tomto případě se jedná o tzv. přímou oběť. Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považuje se za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner nebo druh, je-li osobou blízkou ( 2 odst. 3 ZOTČ). Taková oběť se v literatuře označuje jako oběť nepřímá 5. Pojem zvlášť zranitelná oběť je podkategorií pojmu oběť a je vymezena v 2 odst. 4 ZOTČ. Platí tedy, že každá zvlášť zranitelná oběť musí zároveň splňovat kritéria oběti. Zvlášť zranitelná oběť vyžaduje vyšší míru péče a ochrany, zvláštní přístup, a to z důvodu zvýšeného rizika sekundární nebo opakované viktimizace. Zvlášť zranitelnou obětí podle zákona je: dítě (každá osoba mladší 18 let), osoba, která je postižena fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým poškozením, které ve spojení s různými překážkami může bránit plnému a účelnému uplatnění této osoby ve společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy, oběť trestného činu obchodování s lidmi podle 168 tr. zák., oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo trestného činu, který zahrnoval násilí či pohrůžku násilím, jestliže je v konkrétním případě zvýšené nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na její věk, pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo s ohledem na vztah k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost na ní. 4 Rozdělení subjektu trestného činu je tradiční v některých zahraničních naukách trestního práva. 5 K pojmům přímá a nepřímá oběť srov. Danková, K. Pojem obeť trestného činu a jej postavenie v trestnom konaní v komparatívnom kontexte. In Jelínek, J., Gřivna, T. Poškozený a oběť trestného činu z trestněprávního a kriminologického pohledu. Praha: Leges, 2014, str. 108 118. 11

V případě, že je obětí dítě nebo jde o oběť trestného činu obchodování s lidmi, jde bez dalšího o zvlášť zranitelnou oběť. Složitější je posouzení statusu zvlášť zranitelné oběti u osob hendikepovaných nebo osob se smyslovým poškozením a u obětí sexuálních a násilných trestných činů. Oběti, které jsou hendikepované nebo trpí smyslovým poškozením, budou zároveň zvlášť zranitelnými oběťmi pouze v případě, že to může bránit plnému a účelnému uplatnění této osoby ve společnosti ve srovnání s jejími ostatními členy. Musí jít tedy o hendikep nebo smyslové poškození určité závažnosti. Hendikepem tak bude např. mentální retardace, duševní nemoc nebo těžká asociální porucha osobnosti. Fyzický hendikep takové intenzity bude představovat např. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebo tělesné postižení v důsledku ochromení končetin nebo mozkové obrny. U poslední skupiny zvlášť zranitelných obětí existují tři problematická místa. Především je nutné určit, co lze rozumět trestným činem proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Otázkou je, zda sem mohou patřit pouze trestné činy uvedené v hlavě III trestního zákoníku, nebo i některé jiné, které sice nejsou zařazeny v uvedené hlavě, avšak materiálně (obsahově) jde o tzv. sexuální trestné činy. Podle našeho názoru je na místě extenzivní výklad, což bylo již v nauce zdůvodněno 6. Trestnými činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti pro potřeby vymezení zvlášť zranitelné oběti tedy podle našeho názoru jsou zejména: znásilnění ( 185 tr. zák.), sexuální nátlak ( 186 tr. zák.), kuplířství ( 189 tr. zák.). Druhým problematickým bodem je určení existence zvýšeného nebezpečí způsobení druhotné újmy zejména s ohledem na věk oběti, její pohlaví, rasu, národnost, sexuální orientaci, náboženské vyznání, zdravotní stav, rozumovou vyspělost, schopnost vyjadřovat se, životní situaci, v níž se nachází, nebo vztah oběti k osobě podezřelé ze spáchání trestného činu nebo závislost oběti na takové osobě. Ačkoli se nejedná o kritérium, které by mělo být primární a které by bylo určující podle zákona o obětech trestných činů, o statusu zvlášť zranitelné oběti může napovědět závažnost spáchaného trestného činu (je však třeba ji bezpodmínečně znát). Další skutečností, která by mohla pomoci při určení statusu oběti, je porovnání závažnosti trestného činu a jejich následků, jak jej vnímá oběť, a jak je vnímána obecně (srov. např. praktické zkušenosti svoje i svých spolupracovníků). V případě pochybností se i v tomto případě pravidlo o presumpci tvrzeného postavení oběti, podle kterého každou osobu, která se cítí být zvlášť zranitelnou obětí, je třeba považovat za zvlášť zranitelnou, dokud nevyjde najevo opak (srov. přiměřeně 3 odst. 1 ZOTČ). Posledním kritickým místem je určení trestných činů, které typicky obsahují prvek násilí či pohrůžku násilím. 6 Viz Jelínek, J. a kol. Zákon o obětech trestných činů. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2014, str. 37 a násl. 12

Právní pomoc obětem trestných činů Za násilí se považuje použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného či očekávaného odporu. Podle trestního zákoníku se za násilí považuje i uvedení jiného do stavu bezbrannosti lstí (viz 119 tr. zák.). Stavem bezbrannosti se rozumí kupř. hluboký spánek, silná opilost nebo omámení způsobené drogou. Taková lest pak může spočívat například v podání alkoholického nápoje s uspávacím prostředkem. Prvek násilí nebo pohrůžky násilí je přítomen zejména u následujících trestných činů: trestné činy proti zdraví (trestné činy těžkého ublížení na zdraví podle 145 tr. zák., ublížení na zdraví podle 146 tr. zák., ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle 146a tr. zák., těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle 147 tr. zák., ublížení na zdraví z nedbalosti podle 148 tr. zák.), vydírání podle 175 tr. zák., některé trestné činy proti rodině a dětem (týrání svěřené osoby podle 198 tr. zák. a týrání osoby žijící ve společném obydlí podle 199 tr. zák.), některé trestné činy narušující soužití lidí (zejm. trestné činy nebezpečného vyhrožování podle 353 tr. zák. a nebezpečného pronásledování podle 354 tr. zák.). V uvedeném výčtu nejsou uvedeny ty trestné činy, které spadají bez pochybností do jiné kategorie, např. trestný čin znásilnění podle 185 tr. zák., který je trestným činem proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. V konkrétním případě je totiž možné a u některých trestných činů to bude i obvyklé, že jejich oběti jsou tzv. zvlášť zranitelnými oběťmi, a to z více zákonných důvodů (je zde např. jak násilí, tak sexuální podtext, přičemž oběť je navíc dítětem, tedy osobou mladší 18 let). 13

Posouzení statusu oběti a zvlášť zranitelné oběti OBĚŤ ZVLÁŠŤ ZRANITELNÁ OBĚŤ bez dalšího bez dalšího je-li znevýhodněna při uplatňování práv oběti existuje-li zvýšené riziko sekundární viktimizace tzv. přímá oběť ( 2 odst. 2 ZOTČ), tj. fyzická osoba, které byla nebo měla být trestným činem způsobena majetková nebo nemajetková újma tzv. nepřímá oběť ( 2 odst. 3 ZOTČ), tj. pozůstalý po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela dítě [ 2 odst. 4 písm. a) ZOTČ] oběť trestného činu obchodování s lidmi podle 168 tr. zák. [ 2 odst. 4 písm. c) ZOTČ] hendikepovaná osoba [ 2 odst. 4 písm. b) ZOTČ] oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti [ 2 odst. 4 písm. d) ZOTČ] oběť násilného trestného činu [ 2 odst. 4 písm. d) ZOTČ] Poškozeným je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil ( 43 odst. 1 tr. řádu). Rozlišení pojmu oběti a poškozeného je složité v tom, že v určitých směrech je oběť pojmem širším a v určitých naopak pojmem užším. Nejdůležitějším rozdílem mezi oběma pojmy je, že obětí může být pouze fyzická a nikoli právnická osoba, neboť pouze člověk je schopen svými smysly vnímat útrapy spojené s trestným činem namířeným proti němu. Pojem poškozeného je také širší v tom smyslu, že osobou poškozenou může být i její právní nástupce (např. v případě postoupení pohledávky). Naopak poškozený je pojmem užším z toho pohledu, že újma této osobě již vznikla, kdežto obětí může být i osoba, které z trestného činu újma pouze hrozila, a dále v tom, že obětí může být na rozdíl od poškozeného i osoba pozůstalá po osobě, jež v důsledku trestného činu zemřela. 14

Právní pomoc obětem trestných činů Rozdíly mezi obětí a poškozeným CHARAKTERISTIKA SUBJEKT ÚJMA POSTAVENÍ PRÁVNÍHO NÁSTUPCE OBĚŤ subjekt pomoci ze strany státu fyzická osoba vzniklá hrozící nemá právního nástupce POŠKOZENÝ procesní subjekt fyzická osoba právnická osoba vzniklá právní nástupce nastupuje do majetkových práv poškozeného Oběti trestné činnosti lze, jak vyplývá z předešlého textu, rozdělovat podle druhu újmy, která jim byla trestným činem způsobena nebo způsobena být měla - např. pachatel se o trestný čin pouze pokusil nebo jej připravoval (v takovém případě však oběť nemůže být zároveň poškozeným, neboť u toho se vyžaduje reálný vznik újmy, tj. zpravidla dokonání trestného činu). Z uvedené tabulky vyplývá, že mohou nastat různé situace. Nejčastější samozřejmě bude, že oběť je zároveň osobou poškozenou. Může ovšem nastat případ, kdy půjde o oběť trestného činu, který byl pouze připravován nebo o nějž se pachatel neúspěšně pokusil. I v těchto situacích však nelze a priori vyloučit vznik újmy (zejm. nemajetkové). V případě absence újmy o osobu poškozenou jít nemůže. Přesto může existovat reálné nebezpečí opakované viktimizace, což bude znamenat nutnou péči o osobu jako oběť trestného činu. 15

Rozdělení obětí podle druhu újmy OBĚŤ POŠKOZENÝ DRUH ÚJMY újma na zdraví majetková škoda nemajetková újma bezdůvodné obohacení PŘÍKLADY fyzická: zlomenina (např. končetiny, žeber, sanice), poškození důležitého orgánu, zohyzdění, popáleniny, vyražení zubů, nakažení pohlavní nemocí psychická: např. prodělání mučivých psychických útrap nebo vznik posttraumatické stresové poruchy ztráta věci (např. finančních prostředků, ať již hotovostních či bezhotovostních, šperků, motorového vozidla, výpočetní techniky), poškození věci (např. vylomení dveří, poškození nábytku, vysklení oken, poškození oblečení a šperků), usmrcení domácího zvířete rozvrácení rodinného života, ztráta zaměstnání, ztráta dobré pověsti (např. v důsledku obvinění z trestného činu, nařčení, šíření nepravdivých informací, zveřejněním citlivých fotografií nebo videí), narušení svobody rozhodování (např. uzamčením v bytě a neustálým kontrolováním), v intimní oblasti (např. donucením k pohlavnímu styku, ponižováním) například neoprávněným užíváním cizí věci, čímž na jedné straně dojde k obohacení pachatele a na druhé straně k ochuzení oběti (např. amortizace automobilu, ztráta možnosti užívat byt apod.) Příklad č. 1: Lenku při nákupu potravin okradl neznámý muž, když jí v nestřežené chvíli, kdy si prohlížela zboží v regálu, sebral z nákupního košíku kabelku, ve které měla věci v hodnotě 15.000 Kč, a utekl z prodejny potravin. Řešení č. 1: V daném případě je Lenka prostou obětí, které vznikla majetková újma, a je zároveň osobou poškozenou. (Trestný čin neměl násilnou nebo sexuální povahu a nejde o trestný čin obchodování s lidmi, Lenka není dítětem ani hendikepovanou osobou a zároveň nemá žádný vztah k pachateli. Z útoku pachatele jí nevznikla újma na zdraví ani jiná nemajetková újma.) Příklad č. 2: Lenku cestou domů ze zaměstnání přepadl neznámý muž, který se jí snažil z ruky vytrhnout kabelku, ve které měla 15.000 Kč. To se mu však napoprvé nepodařilo, neboť Lenka ji pevně držela v rukou. Lupič musel Lenku dvakrát silně udeřit do obličeje, aby se zmocnil kabelky, čímž Lence způsobil zranění, která si vyžádala léčení po dobu 14 dní. 16

Právní pomoc obětem trestných činů Řešení č. 2: V daném případě je Lenka prostou obětí, které vznikla jednak majetková újma, jednak jí bylo ublíženo na zdraví. (V daném případě jde o násilný trestný čin, bude tedy nutné zvažovat, zda Lenka nemůže být zvlášť zranitelnou obětí z důvodu existence zvýšeného rizika sekundární viktimizace. V případě, že by oběť byla např. cizinkou, může tato okolnost hrát významnou roli, neboť v důsledku toho může existovat zvýšené riziko sekundární viktimizace.) Příklad č. 3: Paní Lenka se stala obětí trestného činu znásilnění. Řešení č. 3: V takovém případě je Lenku třeba považovat za tzv. zvlášť zranitelnou oběť. (U oběti znásilnění zpravidla existuje nebezpečí vzniku druhotné újmy. Ke kritériím srov. 2 odst. 4 písm. d) ZOTČ. Pozor, tato kritéria jsou uvedena demonstrativně a je vždy nutné citlivě posoudit okolnosti konkrétního případu. V případech znásilnění je třeba zpravidla zkoumat kromě možného ublížení na zdraví, zejména rozsah nemajetkové újmy.) Příklad č. 4: Paní Lenka se stala obětí trestného činu, jejž proti ní spáchal její manžel Lukáš, kterého milovala, a nedokázala si vůbec vysvětlit, jak se něco takového mohlo stát, neboť mezi nimi panovala vždy maximální důvěra. Řešení č. 4: Bez ohledu na typ trestného činu je třeba Lenku považovat za zvlášť zranitelnou oběť, neboť zvýšené nebezpečí vzniku sekundární újmy je dáno blízkým vztahem k pachateli. Obdobné jsou případy, kdy je zvýšené nebezpečí vzniku sekundární újmy dáno závislostí oběti na pachateli (např. pachatel má vůči oběti vyživovací povinnost). 2.2 Viktimizace Viktimizaci můžeme definovat jako proces, v jehož průběhu vzniká v důsledku spáchaného trestného činu určité osobě újma. Tuto újmu můžeme z hlediska jejího původu rozdělit na újmu primární, sekundární a opakovanou; taktéž lze v této souvislosti hovořit o primární, sekundární a opakované viktimizaci. Těmto pojmům pak částečně odpovídají pojmy primární a sekundární oběť. Primární (prvotní) újma je způsobena přímo a bezprostředně trestným činem. Sekundární (druhotná) újma obecně není způsobena přímo trestným činem, ale přístupem orgánů a osob odlišných od pachatele, a to po spáchání trestného činu. Od sekundární újmy musíme odlišovat újmu opakovanou, která vzniká v důsledku dalšího trestného činu pachatele směřujícího vůči oběti (např. opětovné fyzické napadení). Příklad č. 5: Paní Lenka byla soustavně fyzicky napadána ze strany svého manžela Lukáše. Ten svou manželku rovněž soustavně psychicky týral. Jednoho dne napadání eskalovalo ve fyzický útok, při kterém Lenka utrpěla mnohočetnou komplikovanou zlomeninu ruky. Toto zranění si vyžádalo léčení po dobu 6 měsíců. Další tři měsíce se Lenka léčila na psychiatrii. Tyto újmy považujeme za újmy primární. 17

Paní Lenka vyhledala pomoc Policie ČR, kde se setkala převážně s ohleduplným jednáním. Jeden z policistů si však neodpustil poznámku, že za způsobenou újmu mohou její krátké sukně, které nosí. Toto jednání přispělo ke zhoršení jejího psychického stavu a následnému zhroucení, neboť se začala obviňovat, že za situaci si může ona sama. Tuto újmu považujeme za újmu sekundární. Po uzdravení se Lenka vrátila k manželovi, který ji v posledním měsíci léčení pravidelně navštěvoval v léčebně a přesvědčil ji o tom, že už nikdy nedopustí, aby se pohádali a došlo mezi nimi k vzájemnému konfliktu. Po návratu domů se však situace vrátila do starých kolejí a Lukáš pokračoval ve svém násilnickém chování. Tuto újmu označujeme jako opakovanou. Smyslem zákona o obětech trestných činů je především ochrana obětí před sekundární a opakovanou viktimizací a jeho správné uchopení ze strany osob pomáhajících obětem může být efektivním nástrojem k předcházení druhotné nebo opakované újmy. Primární újmě musí zabraňovat především systém veřejné moci. 2.3 Trestný čin O oběti ve smyslu zákona o obětech trestných činů lze hovořit v zásadě pouze tehdy, když došlo ke spáchání trestného činu. Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákoník označuje za trestný (srov. 13 odst. 1 tr. zák.). Jde o jednání popsaná v trestním zákoníku (srov. zejm. jeho zvláštní část, tj. 140 až 418 tr. zák.). Trestným činem není pouze dokonaný čin, ale také jeho příprava a pokus, nebo organizátorství trestného činu či návod a pomoc k němu ( 111 tr. zák.). Zákon o obětech trestných činů považuje za trestný čin (tj. pro potřeby pomoci obětem) také čin jinak trestný. Umožňuje tak, aby pomoc obětem a jejich ochrana byla poskytnuta i v případech, kdy útočník není trestně odpovědný např. pro nedostatek věku (osoba mladší 15 let) či příčetnosti (osoba trpící vážnou trvalou duševní poruchou, která jí znemožňuje ovládat své jednání nebo rozpoznat jeho protiprávnost), avšak újma způsobená oběti je v zásadě stejná, jako by šlo o trestně odpovědnou osobu, tedy o pachatele trestného činu. Důležité je rozlišovat různé kategorie protiprávních činů, zejména odlišovat trestný čin a přestupek. Například u majetkových trestných činů je rozhodujícím kritériem výše způsobené škody. U násilných trestných činů může být určující např. doba potřebného léčení újmy na zdraví. Podle praxe se za trestný čin považuje úmyslné ublížení na zdraví, pokud porucha zdraví trvá po dobu nejméně 7 dnů a vyžaduje lékařské ošetření. V opačném případě (při tzv. drobné újmě na zdraví) půjde pouze o přestupek proti občanskému soužití [podle 49 odst. 1 písm. c) přest. zák.]. 18

Právní pomoc obětem trestných činů Příklad č. 6: Lukáš byl při obědě vyrušen zvukem sekačky ze sousedního pozemku, kde nově přistěhovaný soused sekal trávu. Lukáš v úmyslu sousedovi naznačit, aby ho u oběda nerušil, hodil po sousedovi jablko, kterým ho zasáhl do obličeje a způsobil mu lehkou pohmožděninu, která zmizela do tří dnů. Řešení č. 6: Soused není obětí trestného činu, neboť Lukáš spáchal pouhý přestupek proti občanskému soužití (způsobil sousedovi drobnou újmu na zdraví). Příklad č. 7: Lukáše sousedovo rušení rozlítilo natolik, že druhý den ráno při cestě do práce napadl souseda na ulici. Jedním úderem pěstí mu zlomil nos. Doba léčení byla 14 dní. Řešení č. 7: Soused je obětí trestného činu ublížení na zdraví podle 146 tr. zák. 7 [Pokud by porucha zdraví byla závažnější a doba léčení by byla minimálně 6 týdnů, jednalo by se zpravidla o těžkou újmu na zdraví, tj. o trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle 145 tr. zák. V dané situaci bude složité posoudit, zda soused nemůže být zvlášť zranitelnou obětí. Bude nutné v obou variantách, tj. při ublížení na zdraví i těžkém ublížení na zdraví, posoudit, zda zde existuje okolnost, která u souseda zvyšuje nebezpečí jeho sekundární viktimizace, např. z důvodu jeho vysokého věku nebo zdravotního stavu. K tomu srov. kritéria uvedená v 2 odst. 4 písm. d) ZOTČ.] Příklad č. 8: Lukáš byl ten den natolik rozčilen, že poté, co mu Lenka vyčetla, že doma vůbec nepomáhá s úklidem a dělá po sobě jen nepořádek, napadl ji stejným způsobem jako souseda, tj. úderem pěstí jí zlomil nos. Doba léčení byla u Lenky stejně dlouhá jako v případě napadeného souseda. Řešení č. 8: V daném případě nebude Lenka pouze prostou obětí, ale bude zvlášť zranitelnou obětí, a to s ohledem na vztah k pachateli. (V rodině se mohou typicky vyskytnout zvlášť zranitelné oběti, a to jednak s ohledem na blízký vztah k pachateli, jednak kvůli možné závislosti oběti na pachateli. Závislost totiž může mít jak materiální, tak citový charakter.) 2.4 Trestní řízení Pokud policie nebo státní zastupitelství odhalí trestný čin, nebo oběť podá trestní oznámení, následuje zpravidla trestní řízení. Trestní stíhání se zahajuje procesním úkonem policie, a to po prošetření základních okolností, které nasvědčují spáchání trestného činu, nikoli tedy samotným podáním trestního oznámení. Trestní oznámení je pouhým podnětem pro policii, aby prošetřila, zda určité jednání je nebo není trestným činem (vzor trestního oznámení je obsažen v příloze č. 1). 7 Takové jednání se bude posuzovat jako trestný čin výtržnictví podle 358 tr. zák., což však z hlediska kvalifikace oběti trestného činu není až tak důležité. Tato okolnost však může mít význam pro stanovení rozsahu primární újmy, neboť obětí může být útrpně vnímána i skutečnost, že byla napadena na místě veřejnosti přístupném. 19

Příklad č. 9: Paní Lenka šla po události popsané v příkladu č. 8 po ošetření v nemocnici na nejbližší služebnu Policie ČR, kde ústně (do protokolu) podala trestní oznámení na svého manžela Lukáše, který ji napadl. Zároveň s sebou přinesla lékařskou zprávu o způsobených zraněních, která byla ještě viditelná. Řešení č. 9: Policejní orgán sepsal úřední záznam o zahájení úkonů trestního řízení a začal prošetřovat okolnosti případu. Trestní řízení je proces, jehož hlavním účelem je objasnění trestného činu, zjištění a spravedlivé potrestání pachatele. Lze ho pro naše potřeby rozdělit na dvě základní fáze: I. přípravné řízení Přípravné řízení vede policejní orgán či státní zástupce. Tato fáze je neveřejná a můžete se jí účastnit jen na výzvu policejního orgánu. Legální definice přípravného řízení je obsažena v ustanovení 12 odst. 10 tr. řádu, kde je pro potřeby trestního řádu definováno i samotné trestní řízení. 8 II. řízení před soudem Řízení před soudem vede soudce. Tato fáze probíhá zpravidla ústně a je v zásadě veřejná. Ačkoli trend je takový, že těžiště trestního procesu se postupně přesouvá z přípravného řízení do řízení před soudem (v tomto případě do hlavního líčení konaného před soudem), je nutné, aby práva obětí (popř. poškozených) byla se stejnou pečlivostí realizována již v přípravném řízení (podrobně k účasti oběti v trestním řízení viz kap. 6). 8 Ustanovení 12 odst. 10 tr. řádu zní: Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování. 20