Hurvínkovo přání Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Martin Klásek, Ondřej Lážnovský Hurvínkovo přání e-kniha Copyright Albatros Media a. s., 2016 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Obsah 1. Úklid 3 2. Před kinem 8 3. Hurvínkovo přání 12 4. Pátrání po Hurvínkovi 20 5. Filmové studio 25 6. Na policejní stanici 31 7. Hurvínek u filmu 34 8. Mánička zasahuje 38 9. Za mřížemi 42 10. Doma 46
1. Úklid V Praze, v Dejvické ulici číslo 38, stojí činžovní dům. V něm bydlí pan Josef Spejbl se svým desetiletým synkem Hurvínkem. Ačkoliv není jejich byt právě velký, je alespoň útulný. Pokud ovšem Hurvínek zrovna nesuší své ponožky na lustru a jejich foxteriér Žeryk se nesnaží rozkousat peřinu. I docela malé dítě by na první pohled poznalo, že tomuto bytu nevládne ženská ruka. Kytky v truhlíku vadnou, záclony neviděly prací prášek od předminulého léta a tapety pokoje se vzorem autíček už také ledacos pamatují. Ale není se co divit, sám pan Spejbl na všechno nestačí. Vždyť jen starost o nezbedného synka Hurvínka mu zabírá spoustu času. Musí mu denně prát jeho stále ušpiněné svršky i spodky, žehlit mu oblýskaná kaťata, ucmuchtit tomu stále hladovému klukovi něco k snědku, a dohlédnout na jeho školní přípravu. Pak musí vyvenčit Žeryka a tak pořád dokola. Je na to na všechno zkrátka příliš sám. A Hurvínek? Ten má za úkol jen vynášet odpadky, nezlobit, psát úkoly a uklízet si pokojíček. Jenže co dělat, když se mu to právě dnes nehodí? Už od včerejška se totiž těší do kina na nový dobrodružný film Velký Bob Zachránce světa, s jeho milovaným hrdinou Eugenem Kchoulínkem v hlavní roli. Ostatně plakát s tímto oblíbeným hereckým idolem si Hurvínek už dávno pověsil nad postýlku ve svém pokojíčku. A teď by se o to měl nechat připravit? Do začátku slavnostní filmové premiéry zbývá už jen něco málo přes hodinu. K tomu všemu Mánička, což je Hurvínkova nejlepší kamarádka a spolužačka, už na něho navíc určitě čeká před kinem. Jenže vyprávějte něco takového Hurvínkovu otci, jakým je pan Spejbl. Ten jen zvedl ukazováček a pronesl: Hurvajz, nejdřív úklid, potom zábava. Jinak žádný film nebude! a odkráčel volným krokem do kuchyně. 3
4
To je pěkná otrava, mumlal si kluk, den co den to samé uklidit si pokojíček, vynést smetí, vyvenčit Žeryka, jít do školy, ze školy do poškoly, pak domů, psát úkoly, uklidit a tak pořád dokola. Jó, ti dospělí se mají! Můžou si dělat, co se jim zlíbí. Už abych byl velký. Jenže hubování mu nepomohlo, musel si pospíšit. Všechno, co se válelo na podlaze, nastrkal do veliké skříně. A že se tam toho vejde houpací koník, plyšový medvěd, kterému chybí levé oko a pravé ucho, krabice se stavebnicí, dřeváky na doma, dřeváky na ven a koloběžka bez kola. Zbytek, na který už nebylo místo, klučina mazaně zasunul s pomocí smetáku pod postel. A tak tam krom svetříku zmizela obrázková knížka o letadlech, děravé ponožky i noční košilka. Div, že v tom ukrutném spěchu Hurvínek nezametl pod postel i pejska Žeryka, odpočívajícího na ušmudlaném koberečku. Když bylo konečně všechno hotové, plácl sebou malý uklízeč na postel a začal šíleně nahlas oddychovat. To aby taťulda slyšel, jak je z toho namáhavého úklidu náramně vyčerpaný. Hotovo, taťulínku, je hotovo! zavolal směrem ke kuchyni. Do dveří nakoukla bezvlasá hlava pana Spejbla. To byla ale rychlost, synku. Vidíš, když chceš, umíš být i šikovný. pochvaloval si spokojeně uklizený pokoj. Tak už můžu jít do kina? loudil kluk, já totiž náramně spěchám! 5
Vtom se zpoza postele ozvalo Žerykovo zavrčení. Když se vysoukal celý zaprášený ven, Hurvínek se polekal. Pejsek držel v tlamičce Hurvínkovu noční košilku a pyšně přitom vrtěl ocáskem. Hurvajz, co to má znamenat? zamračil se Spejbl. To níííc, vymlouval se synáček, ta košilka tam zapadla jaksi a já jsem ji přehlédl! Potom se Hurvínek rychle naklonil k Žerykovi a špitnul, aby to jeho rodič neslyšel: Žeryku, že se nestydíš, to jsi věrný přítel člověka? A když viděl, že se pejsek zastyděl, ještě dodal: Žalobníček žaluje, pod čumák si maluje! Co si to tam šuškáte? zajímal se Spejbl. Níííc, já jen říkal Žerykovi, aby tu košilku rychle uklidil, protože už musím běžet. Kino nepočká. To Hurvínkova tatíka poněkud rozčílilo: Kino sice nepočká, ale ty ano! Já ti nejdřív předvedu, jak se má uklízet, aby sis to konečně zapamatoval. Do kina půjdeš teprve tehdy, až bude opravdu uklizeno. 6
Hurvínek bezmocně zakoulel očima a zklamaně se posadil na postel. Jeho přísný taťulda popadl smeták, prachovku, kýbl s vodou, mokrý mop a začal uklízet. Strkat věci pod postel. To se dělá, uličníku? hudroval pilný tatík, zatímco zametal, utíral prach a vynášel smetí. Než se nakonec pyšně rozhlédl po Hurvínkově uklizeném pokojíčku, ještě vytáhl zpod postele kusy oblečení a vydal se s nimi ke skříni. Oblečení patří do skříně a ne pod postel! zahalasil. Jujda, do skříně ne! zaječel Hurvínek, ale jeho varovný hlásek zanikl v řevu pana Spejbla, který zavalen všemi krámy, které tam klouček nastrkal, sliboval synkovi peklo na zemi. To už ale ten malý rošťák neslyšel. Uháněl po ulici směrem ke kinu. 7
2. Před kinem Hurvínek pádil, co mu síly stačily. Mohlo za to jeho špatné svědomí. Ve chvíli, kdy se blížil ke kinu, na věžních hodinách právě třikrát odbilo. Tři čtvrtě na čtyři, lekl se kluk a prudce zahnul do pasáže. Hurvínkova kamarádka Mánička tam už hodnou chvíli čekala. Měla strach, že její kamarád nepřijde, jako obvykle, včas. Jenže právě dnes? Když má premiéru film Velký Bob Zachránce světa, na který se Hurvínek tolik těšil? Mánička by stejně šla raději na Pinocchia, kterého dávají ve druhém kině hned za rohem. Určitě to bude moc hezké, vzdychla si posmutněle. Jenže co měla dělat, když její kamarád tolik toužil po filmu s Eugenem Kchoulínkem. Lidé před pokladnou mezitím utvořili dlouhou frontu. Potom konečně zaslechla známý klapot Hurvínkových dřeváků. Zanedlouho ho uviděla. 8
Haló, Hurvínku, tady jsem! zapištěla holčička vysokým hláskem. Až se někteří, co stáli ve frontě na vstupenky, s úlekem otáčeli. Neječ, už jsem tady, uklidňoval ji zadýchaný kamarád. Popadl Máničku za ruku a postavil se s ní na konec fronty. Pan pokladník se činil, a tak fronta filmových nadšenců rychle ubývala. Jé! vypískla holčička. Co je? lekl se Hurvínek. Mánička ukázala prstíkem na ceduli pod oknem pokladny. Klučík se zhrozil: Tě pic, na ten film se smí až od patnácti let! Mánička si ale poskočila radostí: A jde se na Pinocchia, jupí! Než jí stačil Hurvínek odpovědět, už stáli před okénkem pokladny. Dvě vstupenky na Velkého Boba, prosím, pokusil se Hurvínek nasadit hluboký hlas, aby působil jako dospělák. Z okénka pokladny vykoukl pokladníkův zamračený obličej.
Haló, vy dva, oslovil děti, je tady někde napsáno, že jsem tu pro švandu králíkům? Obě děti mlčky zavrtěly hlavou. Není, viďte? A co je napsáno tady? ukázal prstem na ceduli. Od patnácti let! Což znamená, že prckům je vstup zakázán. Hurvínek se ale rozhodl, že se tak lehce nevzdá. Prosíme dvě vstupenky, řekl opět tím rádoby hlubokým dospělým hlasem. A bylo vám už patnáct? zeptal se nevrle ten v pokladně. Hurvínek si dál škrtil hlasivky: Už dávno, viď, manželko? Mánička jen zdrženlivě pokrčila ramínky. To už bylo na pana pokladníka příliš. Jaká manželka? Odkdy se takoví prckové žení? Koukejte odsud mazat, mrňata! houkl na ně nasupeně. 10