Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice Život a dílo Josefa Lady Jméno a příjmení: Markéta Vítová Třída: 9.A Školní rok: 2010/2011 Garant / konzultant: Mgr.Markéta Drobečková Datum odevzdání: 27.05.2011
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracoval/a sám/sama pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených... podpis 2
OBSAH 1. Úvod Seznámení s tématem... 4 2.1 Život Josefa Lady....... 5 2.2 Literární díla...... 6 2.3 Významná výtvarná díla Josefa Lady........ 8 2.4 Památník a muzeum J.Lady... 10 2.5 Stezka kocoura Mikeše.. 12 2.6 J. Lada a film 13 3. Závěr... 13 4. Použité zdroje... 14 3
1.1 Úvod Tohoto malíře jsem si vybrala, protože se mi líbí jeho obrazy a to jak ilustruje knížky. Nejenom že ilustroval knížky a maloval obrazy, ale také se snažil je psát. Je hlavně proslulý tím, že ilustroval různé knížky, např: Kocour Mikeš, Bubáci a Hastrmani, Dobrý voják Švejk atd. Tyto knihy byly většinou určeny pro děti. A právě o Josefu Ladovi a jeho životě a díle budu psát. I have chosen this painter because I like his picture and his ilustrations of books. He was not only the painter and the ilustrator of books, but even he tried to write books. He is famous by his ilustrations of books as Kocour Mikeš, Bubáci a Hastrmani, Dobrý voják Švejk. These books ilustrated by him were especially devoted to children. And I have decided to write my coursework just about this famous person Josef Lada. I describe also his life and his work. 4
2.1 Život Josefa Lady Tento přední český malíř, kreslíř a ilustrátor se narodil 17. prosince roku 1887 v Hrusicích u Senohrab, v tehdy malé vesničce o 68 číslech se 425 obyvateli. Již ve věku několika měsíců se v Josefově životě odehrála první tragédie. Pádem si poranil pravé oko, na které posléze oslepl. Lada to tajil, i ve své autobiografii nazvané Kronika mého života (1942) se o tomto neštěstí zmiňuje jen, když mimochodem uvádí, že byl zproštěn vojenské služby pro oční defekt. Tato kniha nám, současným lidem, pomáhá vžít se do jeho doby, jeho života. Umělcův otec, vyučený švec, se narodil roku 1847, matka Alžběta byla o 3 roky starší. Josef Lada byl ze čtyř dětí. První z nich, skoro o 17 let starší František, velmi ovlivňoval Josefovu fantazii. Rád zpíval lidové písně, zvlášť v doprovodu sestry Marie. Druhorozenou byla o 10 let starší sestra Antonie, která musela díky sociálním poměrům už v raném mládí odejít z domu a živit se ve městě jako služka. Druhá sestra, již zmiňovaná Marie se narodila 6 let před Josefem a měla neobyčejně živou a veselou povahu. Také její silueta se častokrát objevuje mezi dětskými postavami na Ladových pozdějších kresbách, jimiž vzpomínal na dětství. Od 6 let chodil Lada do hrusické školy, ale učení ho nebavilo. Jen při kreslení a přírodopisu chlapec pookříval. Jeho 1. učitel v oboru výtvarnictví byl hrusický farář P. Růžička, vášnivý amatérský kreslíř. Brzy ho však z Hrusic přeložili jinam a Lada svého učitele ztratil. Přesto, že byl umělcův otec na svého nadaného syna pyšný, nebylo ani pomyšlení na nějakou výtvarnou školu. Po různých úvahách dali rodiče roku 1902 Josefa učit do Prahy na malíře pokojů. Učednická dřina však chlapce příliš vyčerpávala, a tak pokus po roce ztroskotal. Josef se pak učil knihařství. Jeho mistr byl mladý a podnikavý, nevadilo mu, když si Josef po večerech četl knihy, donesené domů ke svázání, nebo si kreslil. V roce 1904 týdeník Máj přijal a uveřejnil dvě Ladovy kresbičky. Od října tohoto roku navštěvoval Josef kreslířské kursy profesora Jakesche při Uměleckoprůmyslové škole. Po dalším roce, kdy dostal výuční list, se rozhodl postavit se na volnou nohu. V roce 1905 ho konečně na třetí pokus přijali k řádnému studiu na Uměleckoprůmyslové škole. Žáci však nesměli publikovat, 5
a tak Lada kreslil pod řadou pseudonymů, např. L. Horký, K. Gregor, V. Konečný nebo L. Rozner. Brzy však pochopil, že tato škola je ztrátou času. Přednášky o dějinách umění ho nebavily, deskriptivní geometrie byla pro absolventa hrusické školy a učňovské školy učiněná hrůza. Po půlroce Lada ze školy odešel. Začal ilustrovat knížky pro děti, dostával zakázky a těch přibývalo. Pracoval v mnoha listech a týdenících. Roku 1922 vytváří Lada slavnou obálku Haškova Švejka. V průběhu 20. a 30. let se Josef Lada stal plně uznávaným umělcem. Léta, která následují až do Ladovy smrti, se už odvíjejí ve znamení existenční jistoty, i když založené na tvrdé, nikdy nepolevující výtvarnické dřině. Roku 1926 pořádá první z dlouhé řady svých výstav. Jako umělec proráží i do zahraničí, vystavuje v mnoha cizích zemích. V roce 1923 se Josef Lada po dlouholeté známosti oženil s Hanou Budějovickou. S ní měl dvě dcery, z nichž mladší Eva zahynula při náletu na Prahu 14. února 1945. Pro svoji dceru udělal návrh na pomník na Olšanských hřbitovech, který je zde na hrobě Ladovy rodiny dodnes. Manželka Hana zemřela v roce 1951, on sám o šest let později. Je pochován na Olšanských hřbitovech. Dcera Alena byla také známou ilustrátorkou. V roce 1963 vydala knihu Můj táta Josef Lada. Zemřela roku 1992. 2.2 Literární díla Josef Lada je také autorem několika knih, především věnovaných dětem. Moje abeceda (1911), jako podklad posloužila národní říkadla (jednalo se asi o první barevnou dětskou knížku tohoto druhu), Kalamajka (1913), společně s Jaroslavem Haškem, Veselý přírodopis (1917), Svět zvířat (1919), Illustrovaná frazeologie a přísloví (1924), Ladovy veselé učebnice (1925, 1931, 1932, jednotlivé díly s názvy Ptáci, Savci, Brouci a hmyz a Vodní živočišstvo), Dobrodružství Tondy Čutala (1929), Mňoukačky naší kočky (1930), Ezopské bajky (1931), 6
Halekačky naší Kačky (1932), Kocour Mikeš (1934 1936, čtyři díly O Mikešovi, Do světa, Cirkus Mikeš a Kludský, Zlatý domov), pohádková kniha o mluvícím kocourkovi Mikešovi a jeho neuvěřitelných příhodách, které prožil sám i se svými kamarády, vepříkem Pašíkem a kozlem Bobešem, O chytré kmotře lišce (1937), pohádkové vyprávění o chytré lišce, která byla vychována mezi lidmi, naučila se mluvit a psát, a když se dostala na svobodu, proslavila se svými šprýmovnými kousky tak, že se nakonec stala vzorným hajným, Vzpomínky z dětství (1937), Pohádky naruby (1938), rozmarné, na ruby převrácené pohádky (např. o Popelákovi), Bubáci a hastrmani (1938), Straky na vrbě (1940), veselé příhody z rodných Hrusic a českého venkova, Kronika mého života (1942), autorovy vzpomínky na dětství v Hrusicích, na hry s hrusickými kluky a děvčaty, na první malířské začátky, na svízelnou cestu za uměním a na zážitky a zkušenosti z práce malířské, spisovatelské a redaktorské, Nezbedné pohádky (1946), Josef Lada dětem (1952), Říkadla (1955), Můj přítel Švejk (posmrtně 1963), kreslený román, jehož text Lada vytvořil jako úpravu světově proslulého Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války pod své obrázky, Ladovy pohádky (1971), souborné vydání knih Bubáci a hastrmani, O chytré kmotře lišce a Nezbedné pohádky, Bajky (1975), obdoba a převyprávění Ezopových bajek, Velká kniha českých říkadel (2008), výběr nejznámějších českých lidových říkadel a písní s ilustracemi Josefa Lady 7
2.3. Významná výtvarná díla Josefa Lady 2.3.1 obrazy K vrcholným obrazům patří vedle několika významných vodníků a rusalek Hajného sen a Zvířata přezimují v hájovně (1941), dnes velmi známý cyklus víceobrazů dvanácti měsíců (1941), Rvačka v hospodě (1943), série působivých nočních výjevů májových nocí a řada zimních scenerií včetně oblíbených venkovských zabijaček. Mistrovství dosáhl umělec i v pohledech na zasněženou vesnici či krajinu s dětskými postavami (Krajina s koledníky, 1942; Děti v zimě, 1943; Stavění sněhuláka a Zima, oba 1944), někdy bez lidí (Náves v zimní noci, 1942; Tichý večer se sochou svatého, 1944). V hospodě. Josef Lada se na tomto obrázku snažil zachytit jak se lidé v hospodě baví a popíjejí pivo a jak to kdysi v hospodách vypadalo a chodilo. Mezi oblíbené Ladovy pohádkové postavy patřili hastrmani. 8
2.3.2 betlémy V roce 1920 vytvořil první vystřihovací Betlém; k tomuto tématu se pak vracel opakovaně během dalších desetiletí i ve volné obrazové tvorbě 2.3.3 Knižní ilustrace Josef Lada také ilustroval nejen své knihy. Nejznámější jsou zřejmě ilustrace knihy Osudy dobrého vojáka Švejka. Tato podoba vojáka Švejka je nezapomenutelná. 9
2.3.4 tvorba v časopisech Josef Lada působil také jako karikaturista: A tady je ukázka z časopisu.v 60. letech vycházely Osudy dobrého vojáka Švejka jako kreslený seriál v časopisech. 2.4 Památník a muzeum J. Lady Památník malíře Josefa Lady se nachází v Hrusicích, malebné vesničce 22 km od Prahy nedaleko dálnice D1 na sjezdu u Mirošovic. Návštěvníky lehce k Památníku přivedou poutače s liškou. Památník je vlastně letní vilka rodiny Ladových, postavená Josefem Ladou ve 30. letech 20. století. V 60. letech věnovala paní Alena Ladová Vránová tento objekt státu, aby tu mohlo být zřízeno muzeum Josefa Lady. Od roku 1986 Památník Josefa Lady spravuje muzeum dnes Oblastní muzeum Praha - východ se sídlem v Brandýse nad Labem, jehož zřizovatelem je Středočeský kraj. 10
V Památníku se mohou návštěvníci seznámit s bohatým životem Josefa Lady, ale především si prohlédnou obrázky a knihy tohoto českého malíře a spisovatele. Každým rokem navštíví Památník Josefa Lady více než 10 000 malých i velkých návštěvníků. Je cílem především školních výletů a rodin s malými dětmi. O chod Památníku Josefa Lady se starají dvě průvodkyně, které podávají návštěvníkům ucelený výklad při organizované prohlídce. Prohlídka trvá 45 minut a začíná každou hodinu, v sobotu a v neděli každou půlhodinu. Pro návštěvníky ze zahraničí jsou připraveny tištěné překlady v němčině, angličtině a francouzštině. V prodeji jsou knihy Josefa Lady a upomínkové předměty s ladovskými motivy (pohlednice, kalendáře, přívěsky, puzzle, karty Černý Petr, pexesa, tužky, obrázky a omalovánky). 22. srpen 1998 - odhalení busty Josefa Lady Občané Ladovy rodné obce si nesmírně váží svého slavného rodáka a současně jsou nesmírně vděčni skutečnosti, že se Josef Lada narodil právě v Hrusicích. Ať zlatým písmem vyrytý nápis na žulovém podstavci busty: Věnuje rodná obec Hrusice" je navěky dokladem veliké úcty občanů k jejich rodákovi - národnímu umělci Josefu Ladovi. 11
2.5 Stezka kocoura Mikeše Kocour Mikeš patří k nejznámějším pohádkovým postavičkám. A každý, kdo se s ním alespoň na chvilinku setkal, určitě zná příběh jeho putování do světa. A kdo ho snad nezná, může se s ním seznámit na stezce, která vede z Hrusic do Říčan. Tudy se vypravil malý černý kocourek do světa, aby vydělal peníze na nový krajáč, který rozbil. Stezka má dvanáct zastavení a na každém se dozvíte příhodu, která se právě tady malému poutníkovi stala. A zastavit se můžete i v rodném domě spisovatele Josefa Lady, který Mikeše vymyslel. V domku je dnes muzeum věnované právě známému malíři i spisovateli. Kromě Cesty kocoura Mikeše přibližuje postavičky z Ladových pohádek i stezka nazvaná Pohádkové Hrusice. Poznáte na ní například, kde byla známá Jedličkova louže, na které se Mikeš učil bruslit, kde bydlel kozel Bobeš, kde strašil Mulisák a kde žili vodníci. Na rozdíl od Mikešovy cesty dlouhé 20 km je tahle o poznání kratší a hravě ji zvládnete za jediné 12
odpoledne. Měří totiž pouhých 6 km. Obě začínají v Hrusicích, kam se snadno dostanete z Prahy autem po dálnici D1. Z Jižního města je to asi 20 km anebo vlakem do zastávky Mirošovice 2.6 Josef Lada a film V roce 1955 vznikl dokumentární film Ladovi furianti, proběhla premiéra animovaného filmu Čert a Káča, jehož výtvarníkem byl Lada, a premiéra loutkového filmu Osudy dobrého vojáka Švejka, jehož režisér a scenárista Jiří Trnka zhotovil loutky dle Ladových výtvarných předloh. Malíř se nemohl osobně podílet na výtvarných realizacích připravovaného hraného filmu Hrátky s čertem, neboť se počátkem léta podrobil léčení ve Františkových Lázních. 3. Závěr Na závěr bych chtěla poděkovat, že jsem o Josefu Ladovi mohla psát, hodně nového jsem o něm dozvěděla a něco už jsem věděla dříve. Psala jsem o něm, protože se mi hodně líbila jeho díla a jeho knížky, které napsal. Znovu a ráda navštívím jeho rodnou vesnici Hrusice. Chtěla bych poděkovat rodině a několika lidem, kteří mi s touto prací pomohli. For the conclusion of my work I would like to thank for the opportunity to write and more recognize Josef Lada who I knew a little efore. I was writing about him because I have liked his art and his books. I would like to visit his native village of Hrusice again. I also would like to thank my own family and those people who have helped me. 13
4. Použité zdroje literatura: www.czechfolks.com www.toulavakamera.ct24.cz www.hrusice.muzeumompv.cz www.obec-hrusice.cz 14
15