KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY 2010/2011 3. ročník koncertního cyklu JIŘÍ HOŠEK umělecký garant 10/11 28. září 2010 až 29. května 2011 Koncerty třetího ročníku věnovanému 900. jubileu Rokycan se mohou uskutečnit díky podpoře města Rokycany a grantu Plzeňského kraje.
Slovo úvodem Vážení přátelé, již potřetí mají příznivci koncertů vážné hudby příležitost navštívit v Rokycanech 9 koncertů dalšího ročníku cyklu Kruhu přátel hudby. Minulé dva ročníky prokázaly, že znovuoživení pravidelných koncertů řada občanů přivítala, což nejlépe dokumentuje upřímný zájem návštěvníků o tento svým zaměřením i cílenou dramaturgií unikátní kulturní projekt. S potěšením sleduji dramaturgický záměr jedinečných hudebních večerů, které s nesmírnou péčí připravil pro naše město docent Hudební fakulty AMU v Praze, Mgr. Jiří Hošek. Dramaturgie cyklu je opět vysoce kvalitní a nápaditá a vychází z historických souvislostí Rokycan a na koncertech se představí vynikající umělecké osobnosti. Přeji krásné umělecké zážitky. Ing. Jan Baloun, \ \ \ starosta města doc. Mgr. Jiří Hošek, violoncellista zakladatel a umělecký garant KPH Rokycany Nesmírně mne těší že příznivci rokycanského cyklu koncertů Kruhu přátel hudby, který se podařilo úspěšně oživit, ocenili již dva uplynulé ročníky svým upřímným zájmem o koncerty. Také nadcházející ročník jsem sestavoval s rozvahou a maximální péčí. Jen díky podpoře řady osob a institucí bylo možné uskutečnit poměrně rozsáhlý a závažný umělecký projekt, který chce být současně i kulturní vizitkou města podobně jako je tomu ve většině měst v ČR. Budu si jen přát, že si jednotlivé koncerty 3. sezóny KPH 2010/2011 najdou své posluchače, kterým přeji hluboké umělecké zážitky. Společnost EuWe Eugen Wexler ČR, s.r.o. se sídlem Kotelská ulice 1109, Rokycany vyrábí a dodává plastové výlisky pro automobilový průmysl. ZAJIŠŤUJE VÝVOJ DÍLŮ, VSTŘIKOVACÍCH FOREM Hlavní zákazníci: ŠKODA AUTO a.s., GM-OPEL, BMW, SUZUKI. EuWe Eugen Wexler ČR, s.r.o. Ing. Petr Krob, obchodní ředitel - jednatel Kotelská 1109, 337 03 ROKYCANY E-mail: sekret@euwe.cz, www.euwe.de
KRUH PŘÁTEL HUDBY ROKYCANY KONCERTNÍ SEZÓNA KPH 10/11 28. září 2010 až 29. května 2011 JIŘÍ HOŠEK Umělecký garant KPH Koncerty třetího ročníku věnovanému 900. jubileu Rokycan se mohou uskutečnit díky podpoře města Rokycany a grantu Plzeňského kraje.
28. září 2010 úterý Místo koncertu: Masarykovo náměstí, Rokycany v 16:00 h účinkují: program: Improvizace na píseň Svatý Václave KONCERT č. 1 Adam Václav MICHNA Z OTRADOVIC Loutna česká (výběr): Předmluva Žehnání se světem Andělské přátelství Svatební věneček Smutek bláznivých panen SVATOVÁCLAVSKÉ VYZVÁNĚNÍ Radek Rejšek - zvonohra (1600-1676): Improvizace na kryptogram jména Mistra Jana z Rokycan (asi 1396-1471) Jan Křtitel KUCHAŘ Fantazie d moll (pův. pro varhany) Improvizace na téma nedokončené skladby Františka ŠKROUPA Conversationstanz Václav Jan Křtitel TOMÁŠEK (1774-1850: Ekloga C dur q (1751-1829): (1801-1862): - 4 - Zdeněk FIBICH (1850-1900): Poem Bedřich SMETANA (1824-1884): Preludium c moll (ze sbírky 6 preludií pro varhany) Antonín DVOŘÁK (1841-1904): Humoreska Antonín DVOŘÁK (1841-1904): Árie z opery Rusalka (Měsíčku na nebi hlubokém) Josef Leopold ZVONAŘ (1824-1865): Čechy krásné, Čechy mé /improvizace Improvizace na téma rokycanského rodáka violoncellisty Antonína Krafta Improvizace s rokycanskými zvony (bonus)
Místo koncertu: Sokol Rokycany - Společenský sál Jiráskova 208, Rokycany 26. října 2010 úterý účinkují: KONCERT č. 2 v 19:00 h SLAVNOSTNÍ KONCERT K STÁTNÍMU SVÁTKU ČR Plzeňská filharmonie Petr Nouzovský - violoncello Koji Kawamoto (Japonsko) - dirigent q program: Wolfgang Amadeus MOZART (1756-1791): Divadelní ředitel KV. 486 Joseph HAYDN (1732-1809): Koncert pro violoncello a orchestr C dur Hob. VIIb Allegro moderato Andante Allegro vivace p ř e s t á v k a Antonín DVOŘÁK (1841-1904): Serenáda d moll pro dechové nástroje, cello a kontrabas, B77 op. 44 Moderato quasi marcia Menuetto. Tempo di minuetto Andante con moto Finale. Allegro molto - 5 -
23. listopadu 2010 úterý Místo koncertu: Společenský sál Na Střelnici Míru 24, Rokycany v 19:30 h q KONCERT č. 3 POCTA ČESKÉ KOMORNÍ HUDBĚ účinkují: Kvarteto Martinů Lubomír Havlák, Irena Herajnová - housle Jan Jíša - viola, Jitka Vlašánková - violoncello program: Ludwig van BEETHOVEN (1770-1827): Smyčcový kvartet op. 74 Es dur Harfový Poco adagio. Allegro Adagio ma non troppo Presto Allegretto con variazioni Viktor KALABIS (1923-2006): Smyčcový kvartet č. 2 Adagio molto quieto Allegro molto Epilog p ř e s t á v k a Bohuslav MARTINŮ (1890-1959): Tři jezdci - smyčcový kvartet Halbr. č. 1 (Polička, 1902) Dle stejnojmenné básně Jaroslava Vrchlického. Allegro non troppo Laro Andante Allegro Andante Leoš JANÁČEK (1854-1928): Smyčcový kvartet č. 2 Listy důvěrné Andante Adagio Moderato - 6 -
Místo koncertu: kostel Panny Marie Sněžné Rokycany 11. prosince 2010 sobota účinkují: KONCERT č. 4 v 18:00 h CHVALME BOHA VESELE ADVENTNÍ KONCERT DUCHOVNÍ HUDBY Christina Kluge (SRN) - soprán Jaroslav Mrázek - tenor Michal Daněk - hoboj Jiří Hošek - varhany program: Adventní písně: Chvalme Boha vesele Rodičko Boží vznešená Vesele zpívejme Johann Sebastian BACH Quia respexit (Magnifikat) + hoboj (1685-1750): František Xaver BRIXI Quem vidistes pastores + hoboj (1732-1771): q Giulio CACCINI (1550-1618): Ave Maria Cézar FRANCK Panis angelicus (1822-1890): Johannes BRAHMS Josef, lieber Josef mein (Josefe můj milý) (1833-1897): Georg Friedrich HÄNDEL Hört ihr Menschenkinder all Johann Sebastian BACH Koncert pro varhany G dur Allegro - Adagio - Allegro W. A. MOZART Ave verum (1756-1791): (1685-1759): (1685-1750): Antonín DVOŘÁK Biblické písně č. 4 a 10. (1841-1904): Andrew Lloyd WEBBER (1948) Pie Jesu (1813-1901): Giuseppe VERDI Ave Maria (árie Desdemony z opery Othello) Benedetto MARCELLO Koncert pro hoboj c-moll Allegro - Adagio - Allegro (1686-1739): Adam Václav MICHNA z OTRADOVIC Adventní písně - 7 - (1600-1676):
26. ledna 2011 středa v 19:00 h účinkují: q Místo koncertu: Základní umělecká škola Rokycany (ZUŠ) Koncertní sál Jiráskova 181, Rokycany KONCERT č. 5 ČESKÉ TRIO České trio Milan Langer - klavír Dana Vlachová - housle Miroslav Petráš - violoncello program: Josef SUK Trio c moll op. 2 Allegro Andante Vivace (1874-1935): Bedřich SMETANA Slepička z Českých tanců /klavír sólo/ (1824-1884): (* 1956): Pavel TROJAN Klavírní trio č. 2 /věnováno Českému triu, 2009/ Allegro risoluto Allegro scherzando Andante Allegro p ř e s t á v k a Josef SUK Bedřich SMETANA Antonín DVOŘÁK Antonín DVOŘÁK Trio f moll op. 65 (1841-1904): Allegro ma non troppo Allegretto grazioso Poco adagio Finale. Allegro con brio - 8 - Pavel TROJAN Pamětní deska připomínající pobyt B. Smetany v Rokycanech
Místo koncertu: Radnice Rokycany, obřadní síň Masarykovo nám. 1, Rokycany účinkují: program: KONCERT č. 6 VIOLONCELLOVÝ DVOJKONCERT Dominika Hošková - violoncello Jiří Hošek - violoncello Joseph HAYDN (1732-1809): Duo for two Cellos D dur No. 1 Hob. X:11. Moderato Menuet Finale. Presto q Ernest BLOCH (1880-1959): Jewish Song z cyklu From Jewish Life 15. února 2011 úterý v 19:00 h Antonín KRAFT (1749-1820): Sonata for two Cellos op. 1 č. 1 C dur Allegro moderato Adagio Rondo. Allegro p ř e s t á v k a Jacques OFFENBACH na dobové karikatuře Jacques OFFENBACH (1819-1880) : Duo for two Cellos op. 53 Allegro Adagio Rondo. Allegro David POPPER (1843-1913): Suita for two Cellos op. 16 Andante grazioso Gavotte Scherzo Largo espessivo Marcia. Finale - 9 -
23. března 2011 středa Místo koncertu: Sokol Rokycany - Společenský sál Jiráskova 208, Rokycany v 19:00 h účinkují: q KONCERT č.7 JARNÍ KONCERT Michal Sedláček - housle Tomáš Brauner - dirigent Plzeňská filharmonie program: Antonín DVOŘÁK (1841-1904): Legenda, op. 59 č.1 Allegretto Antonín DVOŘÁK Petr Iljič ČAJKOVSKIJ (1840-1893): Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35 Allegro moderato Canzonetta. Andante Finale. Allegro vivacissimo p ř e s t á v k a Petr Iljič ČAJKOVSKIJ Sergej PROKOFJEV Sergej PROKOFJEV (1891-1953): Symfonie č. 1 D dur, Klasická, op. 25 Allegro Larghetto Gavotta. Non troppo allegro Finale. Molto vivace - 10 -
Místo koncertu: Městská knihovna Rokycany - letní scéna Masarykovo náměstí 83, Rokycany ú ú V případě nepříznivého počasí obřadní síň Radnice Rokycany Masarykovo nám. 1, Rokycany q KONCERT č. 8 POCTA EDITH PIAF ŠANSONY EDITH PIAF 27. dubna 2011 středa v 19:00 h účinkují: Marta Balejová - zpěv Libuše Švormová - umělecký přednes Jiří Hošek - klavír H. Giraud, J. A. Brun: Sous le ciel de Paris Norbert Glansberg, Henri Contet / Marta Balejová: Padam... Padam... Michel Emer / Marta Balejová: Harmonikář /L accordéoniste/ Marguerite Monnot / Edith Piaf: L hymne á l amour Marguerite Monnot / Georges Moustaki / Vendulka Pragerová, Marta Balejová: Štramák /Milord/ Norbert Glanzberg / Jean Constantin: La vie en rose program: Hubert Giraud / Michel Rivgauche / M. Balejová: Vinna jsem já /Mea culpa/ Charles Dumont / Michel Vaucaire / M. Balejová: Já vás se ptám / Non, je ne regrette rien/ R. Malleron / Marta Balejová: Cizinec /L etranger/ Charles Borel-Clerc / de Telly / Marta Balejová: Valčík /Fais-moi valser/ Marguerite Monnot / Edith Piaf / Jan Petránek: Óda na lásku / l hymne á l amour/ Marguerite Monnot / Edith Piaf / Jan Petránek: Óda na lásku /l hymne á l amour/ Angel Cabral / Michel Rivgauche / M. Balejová: Dav /La foule/ Charles Dumont / Michel Vaucaireche / M. Balejová: Bože můj /Mon Dieu/ Charles Dumont / Michel Vaucaireche / M. Balejová V hospodě je bál /Les flonflons du bal/ Marguerite Monnot / Richard Rousand / M. Balejová: Honza co má pech /La goualante pauvre Jean/ Norbert Glansberg / Jean Constantin Mon manége á moi Angel Cabral / Michel Rivgauche / M. Balejová: Dav /La foule/ Charles Dumont / Michel Vaucaireche: Non, je ne regrette rien ÚRYVKY Z KNIHY SIMONE BERTEAUTOVÉ EDITH PIAF - 11-
29. května 2011 neděle Místo koncertu: Poutní kostel Navštívení P. Marie Na Vršíčku Litohlavy v 16:00 h účinkují: program: q KONCERT č. 9 BIBLICKÉ POSTAVY ZÁVĚREČNÝ KONCERT KONCERTNÍHO CYKLU KPH K SVÁTKU NAVŠTÍVENÍ P. MARIE Trio cantabile Ludmila Vernerová - soprán Václav Kunt - flétna Lydie Härtelová - harfa v Pro návštěvníky koncertu je ZDARMA zajištěna doprava autobusem na místo koncert i zpět. Odjezd autobusu od budovy Městského úřadu Rokycany na Masarykově náměstí v neděli 29. května v 15.15 hodin Zpět autobus odjíždí po skončení koncertu Eugene Joseph BOZZA Aria pro flétnu a harfu (1905-1991): (1685-1759): Georg Friedrich HÄNDEL Bless d the day, árie královny ze Sáby z oratoria Šalamoun (1695-1764): Pietro LOCATELLI Sonáta B dur pro flétnu a harfu Andante - Adagio - Presto Georg Friedrich HÄNDEL To fleeting pleasures, árie Dalily z orat. Samson (1685-1759): Ivana LOUDOVÁ (1941): Suita ve starém slohu pro flétnu (výběr) Antonio VIVALDI Si fulghida per te, árie Abry z opery (1678-1741): Felix MENDELSSOHN - BARTHOLDY (1809-1847): Jerusalem, árie z oratoria Paulus (1875-1937): Maurice RAVEL Kaddish pro flétnu a harfu Středověký +anonym: Planctus Panny Marie Giuseppe VERDI Ave Maria (1813-1901): (1900-1961): Zdeněk FOLPRECHT Menuet a Finale ze suity k dramatu Herodes a Herodias Georg Friedrich HÄNDEL Oh, had I Jubal s lyre, árie Kálebovy dcery Aksy z opery Jozue - 12 - (1685-1759):
Vznik zvonkohry Pražská mobilní zvonohra vznikla podle představy Magistrátu hl. m. Prahy jako symbol soudržnosti jednotlivých městských částí v letech 2000-2001. Na výrobě spolupracovalo několik firem: Zvonařství Manoušek (Praha), Royal Eijsbouts (Asten - Nizozemí) a Clock-O-Matic N. V., Holsbeek (Belgie). Jednotlivé městské části byly vyzvány k finanční spoluúčasti symbolickou částkou 2,-Kč za obyvatele. Takto bylo uhrazeno 48 zvonů, devět městských částí spoluůčast na projektu zvonkohry odmítlo. Všechny Městské části, které se na projektu finančně podílely, mají 2x ročni právo využít zvonohru ke svým akcím za úhradu pouze režijních nákladů. Je jedinou mobilní zvonohrou ve východní Evropě a jednou z největších na světě. Nástroj je skutečnou Koncertní zvonohrou, která odpovídá mezinárodním normám. Mechanická klaviatura je postavena bočně; uprostřed zvonohry, takže zvony jsou rozmístěny pravidelně v celém prostoru, proto posluchači mohou při poslechu koncertu přímo sledovat hru carillonéra. Druhý paralelní hrací systém je automatický, elektromagnetická bicí kladiva řídí carillon computer CAMPA/APOLLO, v jehož paměti je více než 100 hudebních skladeb. Celkový počet zvonů činí 57, z toho největší zvon má hmotnost 860 kg a nejmenší 5 kg. Celková hmotnost nástroje činí 12 000 kg. Technické údaje Mobilní pražské zvonohry Počet zvonů 57; Doprava na místo koncertu je zajištěna Hudební rozsah f1,g1 - chromaticky - d6; speciálním vozidlem Renault Magnum; Klaviatura mechanická, evropský standard; rozměry nástroje včetně vozidla: Největší zvon: tón / hmotnost f1 / 860 kg; Délka 9,8 m; Šířka 2,5 m; Výška 3,9 m Nejmenší zvon: tón / hmotnost d6 / 5 kg; (výšku vozidla lze krátkodobě Hmotnost zvonů celkem 4950 kg; - např. pro průjezd bránou - snížit max. o 20 cm); Hmotnost kompletního nástroje 12000 kg; Celková hmotnost 21800 kg - 13 -
MÍSTA KONCERTŮ h i s t o r i e - f o t o g a l e r i e Sál Sokola Rokycany Na podzim r. 1885 bylo v Rokycanech založeno Družstvo pro zbudování sokolského domu. V r. 1900 byl zakoupen pozemek od města, 13. července 1902 pak položen základní kámen. Slavostní otevření se uskutečnilo 18. a 19. června 1903, v r. 1911 pak byla k původní budově ještě provedena přístavba. Stavba byla provedena podle plánu arch. J. Pacla stavitelem Štěpánem Wolfem. Při otevření sokolovny byla předvedena hra L. Stroupežnického Paní mincmistrová a zazpíval pěvecký spolek Záboj. Ve válečných letech první světové války zde byla pořádána divadelní představení - Prodaná nevěsta, Hubička, koncert Plzeňského Hlaholu a předvedena byla i Janáčkova Její pastorkyňa. V polovině 80. let 20. století byla budova přestavována a z průčelí byl sejmuty plastiky sokolů sochaře V. Koukolíčka. Jako jednaz prvních staveb na nově založené okružní třídě vyrostla v letech 1902-1903 přepychová budova sokolovny, architektonicky pozoruhodný komplex budovspolečenského a tělovýchovného charakteru. Za 100 let své existence prodělal mnohočetné proměny. Slohově jde o neorenesanční stavbu s inspirací Tělocvičná jednota Sokol Rokycany v roce 2008 oslavila 140 let od svého založení. Spolu s městem Rokycany se podílí na pořádání kulturních a společenských akcí ve městě. V historické budově sokolovny je vybudován víceúčelový společenský sál s kapacitou 650 návštěvníků. Sokol Rokycany dále nabízí možnost turistického ubytování ve dvou pokojích s televizí a sociálním zařízením, pronájmy velkého sálu a salónků. Sokol Rokycany připravuje též akce na klíč. Tělocvičná jednota Sokol Rokycany sdružuje oddíly: všestrannosti, tenisu TCO dance, florbalu, gymnastiky, divadelní spolek J. K. Tyla, hudební skupinu Just Nevo. T. J. Sokol Rokycany Ing. Vladimír Lisner - manažer kulturního úseku Jiráskova 208, Rokycany tel: 371 425 948 e-mail: vladimir.lisner@ sokolrokycany.cz www.sokolrokycany.cz - 14 -
Společenský sál Na Střelnici - Rokycany Počátkem 19. století, tedy zhruba po sto letech od svého vzniku, byla Plzeňská brána zapojena do empírového objektu střelnice čp.24, který vyrostl na její severní straně. Jde o přízemní, ale poměrně vysoký objekt s delším sedmiosým průčelím orientovaným k západu, do bývalého hradebního příkopu. Okna jsou velká, ukončena půlkruhem. Střecha je sedlová, na severu vybíhá v trojhranný presbytář. Střelnice, dům čp. 24, byl postaven a dlouhá léta užíván císařsko-královským privilegovaným ostrostřeleckým sborem, který byl po r. 1918 přejmenován na Ozbrojenou jednotu č.10 a v r. 1930 na národní gardu. Zanikl za okupace. Spolek byl založen v době tzv. válek o dědictví rakouské r. 1742 jako dobrovolný měšťanský polovojenský spolek. Sbor zakoupil 28.12.1828 od obce pozemek a vystavěl sálo rozměrech 161m2.V v r. 1838 zde bylo zřízeno trvalé jeviště. V budově Střelnice se nachází společenský sál, který v minulosti žil bohatým společenským životem. Až do r. 1903, kdy byla dostavěna sokolovna, to byl jediný sál v Rokycanech. Své sídlo tu měl i čtenářský a zábavní spolek Hálek, který tu provozoval spolkovou místnost a čítárnu. Místo bylo původně obvyklým stanovištěm kočovných společností. Po přikoupení tzv. býčí louky zde ostrostřelecký spolek zřídil ještě zahradu se střelnicí,odtud název střelnice.v zahradě byl hudební pavilon, kuželna a kryté verandy, byla zde provozována letní restaurace a konaly se koncerty ostrostřelecké kapely. Střelnice, dříve zahradní restaurace Na střelovně měla koncertní a divadelní sál. Koncertoval zde mj. i Antonín Dvořák na turné před cestou do Ameriky, což připomíná pamětní deska v sále nad pódiem. V r. 1892 A. Dvořák před odjezdem do Ameriky pořádal šňůru 40 koncertů - v západních Čechách navštívil pouze Klatovy a Rokycany. Koncert se uskutečnil 10. dubna 1892, Dvořák byl uvítán uvítacím výborem, který jej odvedl do hotelu Český Dvůr, kde se na počest skladatele konal ve 12 hodin oběd, přípitek pronesl dr. Karlík. Koncert začal ve 3hodiny odpoledne, bylo vyprodáno týden před jeho zahájením a účastnila se řada vzácných hostů. Na programu byly Dvořákovy skladby z posledních 16 let skladatelovy činnosti. Nejstarší skladbou bylo Trio g moll op. 26, nejnovější rondo g moll op. 92. Účinkovali Ferd. Lachner (housle), Hanuš Wihan (violoncello), Marie Pisecká (klavír - manželka ředitele kůru), Emilie Bideciusová (manželka okresního soudce - zpěv) a JUDr. Hugo Karlík - zpěv (syn F. L. Karlíka). Dvořákovi byl předán dar - zlatá lyra složená z 25dvacetifranků v umělecky zhotoveném pouzdře. Poté byl doprovozen do hotelu Český Dvůr, kde mu byl předán honorář. Slavnostní den byl ukončen na Sřelnici v 8 hodin večer, vystoupením pěveckého salonního kvarteta Kytara. Z významných hudebních událostí na střelnici je připomínán 1. žákovský koncert žáků hudební školy 20. 6. 1946. Dnes je v budově provozována resturace Střelnice s příjemně zařízeným interiérem. Nově je zde otevřena i cukrárna a kavárna. K dispozici je též letní zahrada s kapacitou až 120 míst a dětským hřištěm. V nabídce jsou speciality domácí i mezinárodní kuchyně, denní nabídka hotových jídel v přístupné cenové relaci a nabídka moravských vín. V podniku se točí Gambrinus 10 a Plzeňský Prazdroj 12. Restaurace Střelnice Rokycany Míru 24 337 01 Rokycany - 15 -
Farní kostel Panny Marie Sněžné - Rokycany Rokycanský farní kostel stojí na místě, kde býval dvorec pražských biskupů. Nejstarší písemná zmínka o něm je z r. 1110, v r. 1295 byl opravován. Zřejmě zde stála nějaká svatyně, která se stala pozdějším farním kostelem osady u dvorce. Ta se na konci 13. st. zvětšila na městečko, ve 14. st. opevněné. V roce 1362 arcibiskup Arnošt z Pardubic založil na místě fary augustiniánský klášter s kostelem, jenž je dosud ve zdivu kostela zachován. Památkou na něj je gotický portál ve vstupní předsíni pod věží. Kostel je trojlodní, basilikálního typu, při+ barokní přestavbě zvýšený. K obdélnému trojlodí je připojeno hluboké trojboce uzavřené kněžiště, původně o dvou polích a závěru pěti stran osmiúhelníka. Uprostřed průčelí věž ze dvou třetin vtažená do interieru hlavní lodi. V západním průčelí stojí dominantní věž. Vnějšek kostela má pozdně barokní a klasicistní úpravu. Kostel je původem vrcholně gotická stavba ze 3. čtvrti 14. stol. doplněný r. 1506 bočními předsíňkami. Úprava interiéru je barokní. Z gotické podoby zachovány opěráky a západní portál. Profilace vyrůstá ze zešikmenného trnože, vedoucího z podvěží do hlavní lodi. Klenba valená s trojúhelnými výsečemi na ionských pilastrech. Na vchodu severní boční předsíně zachován český nápis s letopočtem 1506. V r. 1431 patřil děkanský kostel vyznavačům pod obojí. Ví se, že na poč. 16. století byla fara v Rokycanech katolická, v husitských dobách byl klášter augustiniánů v sousedství kostela zpustošen a zanikl v r. 1575 a dalších více jak sto let tu bylo udržováno malé proboštství. Kostel až do bitvy na Bílé hoře střídavě sloužil katolíkům a protestantům, kteří měli v Rokycanech silné postavení. Gotická stavba dosloužila v roce 1784, kdy celé Rokycany i s kostelem padly za oběť katastrofálnímu požáru města, který vypukl 12. září 1784, shořel i kostel, v noci se zřítila věž, hořící trámy prorazily klenbu a spadly dovnitř chrámu. Poškozen byl oltář, varhany i věci, které byly do kostela svezeny. Posvátným nádobám v sakristii požár neuškodil. Znovu postaven byl pražským stavitelem Ignácem Palliardim ve slohu barokním, dokončen byl r. 1788, ale bez věže. Zvony byly zavěšeny v dřevěné zvonici, postavené vedle kostela. 4. 10. 1821, na den jmenin císaře Františka Josefa I. byl položen základní kámen k nové věži, jejíž plán zhotovil Fr. Heger, pražský stavitel. Byla vystavěna r. 1823 nákladem 14000 zlatých. Měla být požehnána o poutní slavnosti, - 16 - www.farnostrokycany.cz ale staré zdi kostela měly trhliny, proto muselo být věžní klenutí zesíleno. Byl vysvěcen o posvícení, 3. neděli v říjnu, plzeňským arciděkanem Tomášem Karlíkem. R. 1856 byla věž pokryta mědí a její zdivo zvýšeno. Protože obnova kostela spadala do doby, kdy byly Josefem II. rušeny kláštery, byl rokycanský kostel vybaven zařízením ze zrušeného klášterního kostela sv. Michala v Praze, nedaleko Staroměstského náměstí. Z původní gotické stavby se dochoval jednoduchý gotický portál ve vchodu z podvěžní síně do chrámu. Ve sklepích pod muzeem byly v 90. letech 20. století nalezeny zbytky gotických žeber, které jsou umístěny v muzejní expozici. Oltář z r. 1750 je vytvořen z červeného šedého a černého mramoru. Podle návrhu architekta Karla Preeda jej dal vytvořit W. František Sveerts pro klášterní kostel servitů sv. Michala v Praze. Pod kostelem je rozsáhlá krypta, naposledy otevřená r. 1863. Sochy na oltáři vytvořil sochař František Platzer. Hlavní mramorový oltář byl zhotoven v roce 1760 podle návrhu architekta Františka Ignáce Préa a ozdoben sochami od Ignáce Platzera. Jen původní Brandlův obraz sv. Michala byl nahrazen v roce 1789 obrazem Panny Marie Sněžné od Josefa Kramolína. Z kostela sv. Michala pochází i boční oltář sv. Tří králů od Qirina Jahna s obrazem Františka Xavera Palka a varhany, jejichž skříň je datovaná rokem 1723. Při požáru se podařilo zachránit renesanční epitaf Jana Letňanského a gotický obraz Snímání z kříže, naopak oheň zničil památnou a hojně uctívanou gotickou sochu Madony, k níž se vázaly legendy z doby reformace ve městě. Jedinou památkou na ní je rytina v Pamětní knize města Rokycan. Renovace v roce 1931. Římskokatolická farnost Rokycany P. Jaroslav Hůlle - moderátor společné duchovní správy, náměstí Josefa Urbana 52, 337 01 Rokycany e-mail: farnostrokycany@centrum.cz. www.farnostrokycany.cz
Základní umělecká škola Rokycany (ZUŠ), Koncertní sál Koncertní sál ZUŠ Rokycany při koncertě Ester tria v roce 2009 Tato funkcionalistická budova byla postavena v letech 1974-77 jako administrativní objekt tehdejšího Okresního výboru KSČ. Po roce 1989 byl tento rozsáhlý objekt odebrán komunistické straně a byl přeměněn na sídlo Základní umělecké školy, která se sem přestěhovala roku 1990. Základní umělecká školy vyučuje v těchto prostorách hru na hudební nástroje, tanec a výtvarnictví. Součástí školy je i koncertní sál, ve kterém probíhá řada koncertů a kulturních akcí. Z koncertních aktivit ZUŠ jmenujme významné soubory, které účinkují na řadě koncertů doma i v zahraničí: Populární Big Band ZUŠ Rokycany vznikl během roku 1997 (zakladatel Jan Vimr). Pěvecký sbor ZUŠ Rokycany Da Capo (sbm. Alena Vimrová) byl v červnu 2007 na 17. celostátní přehlídce školních dětských pěveckých sborů v Pardubicích oceněn Zvláštní cenou za zvukovou kvalitu sboru. Současným dirigentem Velkého dechového orchestru a pohybové skupiny ZUŠ Rokycany, který vznikl v r. 1973, je ředitel školy pan Luboš Klasna. Ten navázal na úspěšnou činnost zakladatele souboru pana Josefa Kadlece Orchestr tvoří současní i bývalí žáci školy a jejich učitelé. Repertoár orchestru je velmi rozmanitý. Kromě skladeb typických pro dechové orchestry hraje též melodie z muzikálů, swing, nevyhýbá se ani skladbám z hudby vážné a populární. Od roku 1977 s ním spolupracuje pohybová skupina, kterou dnes řídí Helena Vitingerová - vedoucí tanečního oddělení ZUŠ. - 17 - Oba soubory se pravidelně zúčastňují řady tradičních přehlídek a festivalů i v zahraničí (Aachen, Greiz, Heikendorf, Regensburg aj.). Největší dosavadní úspěchy na mezinárodních festivalech: dvě zlaté medaile v r.1990 a 1993.- Husum a Büsum (SRN), dirigent Luboš Klasna obdržel zlatou medaili za nejlepší dirigentský výkon. Na festivalu v Husumu (1995, 2000) soubor získal druhé místo a v r.1997 putovní pohár pro nejlepšího dirigenta festivalu (Luboš Klasna). Na festivalu v Heikendorfu (SRN) orchestr vybojoval v obrovské konkurenci 43 zúčastněných kapel z celé Evropy 4. místo za originální show program s olympijskou tématikou a absolvoval sérii koncertů na mezinárodní světové výstavě EXPO 2000 v Hannoveru. V součtu přivezl soubor z tohoto zájezdu osm pohárů a tři zlaté medaile. Základní umělecká škola Luboš Klasna - ředitel Jiráskova 181, 337 01 Rokycany email: rokycany.zus@cbox.cz www.rokycany/zus.cz
RADNICE ROKYCANY Rokycany jsou připomínány v Kosmově kronice jako biskupský dvorec již r. 1110, jako městečko v r. 1498, na město královské byly povýšeny v r. 1584 císařem Rudolfem II. Patřily vždy k významným městům a často i městům nejbohatším. Původní městskou radnici v domě č. 1 poškodil požár města v r. 1680, nová barokní byla postavena r. 1712. Ta ale postupně nevyhovovala potřebám. Již r. 1770, před velkým městským požárem, byl proto hotov rozpočet a rozpis prací a místností na novou městskou radnici. Opravy však nebyly v r. 1772 schváleny podkomořským úřadem v Praze. Další návrh na opravy radnice pochází z r. 1782. 4. ledna 1783 byl městským radním nabídnut Matějem Vincenzem Wagnerem z Plzně pro potřeby radnice tzv. Eislovský dům č. 5 (dům z pozůstalosti Jana Eisla). Nabídka však nebyla radními přijata. Po různých tahanicích s úřady byla stavba nové radnice povolena 4. 2. 1784 s tím, že rozpočet včetně věže nepřekročí 4961 zl. a ročně bude prostavěno 1000 zlatých. Ke stavbě pak mělo být použito pouze peněz, které jsou městu dlužni dědiční pachtýři.vedoucím stavby byl jmenován Antonín Bartl. Ten také stavbu zahájil podle svého plánu z r. 1783. Město však postihl zhoubný požár v r. 1784 a se stavbou bylo započato až po požáru v r. 1785. Vedením stavby byl určen zednický mistr Ondřej Černý z Rokycan. Základní kámen byl položen 30. 5. 1787, stavba pokračovala až do roku 1789, kdy byla ve výši 1. patra. 10. srpna 1803 předložil městu rozpočet na dostavbu nové radnice stavitel Ignác (Hynek) Alois Palliardi a bylo rozhodnuto o výstavbě 2. poschodí namísto původně plánovaného zadního křídla. Radnice byla přestavována i ve 20. století, v r. 1931 byly provedeny pseudobarokní zásahy na průčelí. V obřadní síni je obraz A. Muchy - Jan Rokycana na koncilu basilejském z r. 1931. Vnitřní rekonstrukce interiérů se uskutečnily v polovině 90. let 20. století. V pracovně starosty a v zasedací síni jsou vystaveny portréty všech městských starostů a předsedů národních výborů po r. 1948, zapůjčené ze sbírek rokycanského muzea. Po r. 2000 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce objektu školy sousedícího s radnicí, oba objekty byly propojeny a slouží potřebám městského úřadu. V r. 2008 byla v atriu radnice odhalena socha Olbrama Zoubka Vítejte v Rokycanech Město Rokycany Ing. Jan Baloun - starosta Vladimíra Vídršperková - kultura, památky, dotace obcím Masarykovo nám. 1 337 01 Rokycany e-mail: vladimira.vidrsperkova@rokycany.cz - 18 -
Městská knihovna Rokycany - Historie Základ veřejné knihovny v Rokycanech položil r. 1841 učitel Václav Pába darem 22 knih a 12 zlatých s tím, že bude až do své smrti kupovat pro knihovnu všechny knihy Svatojánského dědictví. R. 1848 je ve městě založena Čtenářská beseda, která se zaměřuje hlavně na předčítání a vykládání časopisů. Její činnost je utlumena v době Bachova absolutismu, kdy knihy převzalo město. S uvolněním veřejného života po r. 1860 je v Rokycanech založena Měšťanská beseda, která měla vedle odboru pěveckého, divadelního a hudebního i odbor čtenářský. Zároveň se začaly půjčovat i knihy z majetku města a vzniká tak obecní (městská) knihovna. Jejími správci jsou vesměs místní učitelé. Knihovna je umístěna ve škole Za radnicí a po dostavbě sokolovny r. 1903 zde byly vyhrazeny pro její potřeby dvě místnosti. O rok později přibyla ještě veřejná čítárna.knihovny si v 2. polovině 19. století zakládaly i nově vznikající spolky: Sokol, dámský spolek Ludmila, spolek národních dělníků Havlíček, Živnostenská beseda, Čtenářský a zábavní spolek Hálek. Ty jejich knihovny postupně splynuly s knihovnou městskou. Od r. 1920 je knihovna umístěna v budově Městské spořitelny na Masarykově náměstí. Budovu věnovala spořitelna městu na kulturní účely. Knihovna měla k dispozici nejprve jen několik místností, ale o několik let později ji obývá celou. Budova byla v letech 1993-4 nově zrekonstruována. Městská knihovna pracuje ve stávající podobě od 1. ledna 1994, kdy se stala příspěvkovou organizací města. Jako pověřená knihovna plní základní regionální funkce pro 50 místních knihoven okresu. Knihovna připravuje pro své uživatele i celou řadu akcí, především pro děti a mládež: knihovnické lekce, literární pásma, tematické besedy, literární soutěže. Pro dospělé pak autorská setkání a různé výukové a informativní programy z oblasti internetu, též přístup do vybraných zahraničních databází. V areálu knihovny je nově vybudovaný Klub komorní kultury, kde se v období květen až září konají koncerty. Kromě knih zahrnuje fond knihovny i brožury, periodika a zvukové nosiče magnetofonové kazety a CD-ROMy, obsahující hlavně mluvené slovo. Městská knihovna Rokycany Ludmila Vyčichlová ředitelka MK Masarykovo náměstí 83 337 01 Rokycany knihovna@rokycany.cz - 19 -
Radek Rejšek Nar. 6. 7. 1959 v Praze, na konzervatoři v Praze studoval kompozici (u Jindřicha Felda a Oldřicha Semeráka) a hru na trubku (u Václava Junka a Josefa Svejkovského). Ve studiu kompozice pokračoval na pražské AMU (u Jiřího Dvořáčka) a na brněnské JAMU (u Zdeňka Zouhara), kde v r. 1990 svá studia ukončil. Jeho celoživotní zálibou je historie a stavba varhan a kampanologie, což uplatňuje i na půdě Českého rozhlasu, kde je od r. 1988 zaměstnán jako hudební režisér a od r. 1992 též jako hudební redaktor na stanici Český rozhlas 3 Vltava. Zde realizuje programové projekty Historické varhany a Zvony a kromě toho má v redakční péči též obory soudobá a elektroakustická hudba. Od r. 1995 do r. 2001 byl pedagogicky činný na pražské konzervatoři, kde vyučoval hudebně teoretické předměty a od r. 2000 vyučuje hudební režii na Soukromé vyšší odborné škole filmové v Písku. Byl místopředsedou Společnosti pro elektroakustickou hudbu (od r. 1997). V letech 1987 až 1993 aktivně spolupracoval s Městským divadlem v Mostě v oblasti scénické hudby (vytvořil hudbu k 8 inscenacím). Působil jako sbormistr pěveckého sdružení Foerster v Benátkách nad Jizerou (1980 až 1995) a dívčího pěveckého sboru Collegium cantantium (1991-1997). Radek Rejšek: detail ovládací klaviatury zvonohry při koncertě INTERPRETI f o t o g a l e r i e Svojí iniciativou přispěl k restaurování zvonohry pražské Lorety, kde od r.1989 působí jako carillonér (od r.1994 jako carillonér titulární). V r.1997 byl při setkání evropských carillonérů v Barceloně přijat do mezinárodní organizace Eurocarillon, jejíž akcí se pravidelně účastní již od r.1995 a i prostřednictvím této organizace se snaží u nás netradiční carillonérské umění uvést do povědomí širší veřejnosti. Dosud je jediným mezinárodně akceptovaným českým hráčem na tento nástroj. Reprezentace ČR na zahraničních akcích organizace Eurocarillon: 1995 Annecy, 1996 Lyon, 1997 Barcelona, 1998 Berlin, 1999 Amsterodam, 2000 Birmingham, 2001 Praha, 2002 Bruggy, 2003 Cobh, 2004 Amsterodam, 2006 Birmingham. Redaktorská činnost na půdě Českého rozhlasu: Od r.1988 realizuje projekt Historické varhany Čech a Moravy, který dnes již zahrnuje zvukovou dokumentaci 170 památných a umělecky hodnotných nástrojů ze 17. až 20. století. S 63 předními českými, ale i zahraničními varhaníky takto natočil více než 700 skladeb (titulů) českých a evropských autorů od renesance po současnost. I díky této své činnosti byl v r. 1998 jmenován členem Komise pro restaurování hudebních nástrojů při MKČR, kde zastupuje též obor kampanologie. V r. 1990 pak na půdě Českého rozhlasu vznikl další významný projekt Zvony. V rámci tohoto projektu byl zdokumentován zvuk již více než 800 zvonů z Čech a Moravy a všechny tyto snímky jsou trvale uloženy v archívním fondu Českého rozhlasu. - 20 -
PLZEŇSKÁ FILHARMONIE Plzeňská filharmonie pravidelně hostuje v zahraničí, kde reprezentuje město Plzeň i celý západočeský region, a to zejména v Německu (např. Berlín, Bayreuth, Postupim, Ulm, Ludwigshafen, Mainz, Stuttgart, Mnichov), Švýcarsku (Zurich, Winterthur, Romanshorn, Schwanden), Rakousku (Feldkirch, Linz), Itálii (Milano). Každoročně vystupuje i v tak prestižních koncertních sálech, jako je mnichovský Herkulessaal, Gasteig - sídlo Mnichovské filharmonie či Velký sál Berlínské filharmonie. Z nejvýznamnějších zahraničních turné v posledních letech zmiňme alespoň ta španělská: v říjnu 2002 společně s Kubelíkovým triem, v květnu 2008 s dirigentem Jaroslavem Krčkem či prosinci 2008 s Františkem Drsem a sopranistkou Národního divadla v Praze Marií Fajtovou, dále první zámořské turné v USA v r. 2004, kde orchestr úspěšně odehrál během 17 dnů třináct koncertů v šesti státech unie nebo v r. 2005 dvoutýdenní turné o deseti koncertech napříč celým Německem. Plzeňská filharmonie je orchestrem s mezinárodní prestiží, který svým partnerům nabízí ověřenou kvalitu a maximální flexibilitu, a je připraven ke každé spolupráci s vysokou uměleckou hodnotou. Petr Nouzovský - violoncello Absolvoval Pražskou konzervatoř (prof. František Pišinger, Jiří Bárta, Jan Páleníček) a pravidelně se účastní mistrovských kurzů, mj. pod vedením Mstislava Rostropoviče. Od října 2004 studoval na Hudební fakultě AMU v Praze ve třídě Miroslava Petráše (dříve u Jiřího Hoška). Od října 2007 studuje i v Drážďanech u Wolfganga Emanuela Schmidta. Vystupoval na mnoha festivalech (Mladé pódium, Pražské jaro, Pražské komorní slavnosti, Kyoto International Music Student Festival) a s orchestry. Kromě klasického violoncellového repertoáru je interpretem děl soudobých skladatelů a jazzu. - 21 - Petr NOUZOVSKÝ Koji KAWAMOTO Koji Kawamoto (Japonsko) šéfdirigent Plzeňské filharmonie Od roku 2008 je novým šéfdirigentem Plzeňské filharmonie mladý talentovaný dirigent Koji Kawamoto, narozený roku 1972 v japonském Shimanu, je nepochybně jedním z nejslibnějších japonských dirigentů, zároveň je ale prvním japonským šéfdirigentem v České republice, což je významný zlom v japonském i českém hudebním světě. Na programu abonentního koncertu je Peer Gynt Edwarda Griega, kterým Kawamoto koncert zahájí, Don Juan Richarda Strausse a Symfonie č. 5 e moll Petra Iljiče Čajkovského. České hudební veřejnosti se Koji Kawamoto představil poprvé v roce 2007 během Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, kde ve finále obdržel 3. cenu. Původně se chtěl stát lékařem, ale zlom v jeho životě nastal, když poprvé slyšel na školním výchovném koncertě symfonický orchestr. Noty a základy hry na klavír ho naučila učitelka hudební výchovy na gymnáziu, dirigování se naučil, jak sám říká, z televize. Sledoval gesta světoznámých dirigentů a s partiturou pak studoval, jak skladbu pojali po hudební stránce. Jeho usilovná příprava přinesla ovoce - Kawamota přijali na jednu z nejlepších japonských vysokých hudebních škol, Národní univerzitu hudby a umění v Tokiu, kam ročně ke studiu dirigování přijímají pouze dva studenty. Brzy po zahájení studia, ve svých jednadvaceti letech, získal třetí cenu na mezinárodní soutěži dirigování (Min-On) v Tokiu. Jeho evropský debut v roce 2001, kdy dirigoval Verdiho Vzpomínkový galakoncert v německém Theater Vorpormmern, se setkal s obrovským ohlasem. Úspěchy ho poté provázely i nadále po celém světě.
KVARTETO MARTINŮ Lubomír Havlák, Irena Herajnová - housle, Jan Jíša - viola, Jitka Vlašánková - violoncello Kvarteto Martinů vzniklo v roce 1976 na pražské konzervatoři ve třídě prof. Viktora Moučky, člena Vlachova kvarteta. Během dalšího studia na AMU přešli členové kvarteta pod vedení prof. Antonína Kohouta, člena Smetanova kvarteta, a pod názvem Havlákovo kvarteto zahájili úspěšnou koncertní činnost. Zároveň sbírali zkušenosti na interpretačních kursech u renomovaných kvartetních souborů (Tel Aviv kvarteto, Amadeus kvarteto, Guarneri kvarteto, Julliard kvarteto ad.). Kvarteto se zúčastnilo osmi mezinárodních soutěží, odkud si přivezlo 8 cen a 7 laureátských titulů. Mezi nejvýznamnější patřily soutěže v Portsmouth (V. Británie), ARD (Mnichov), Evian (Francie), Pražské jaro a další. V roce 1985 přijalo kvarteto do svého názvu jméno českého skladatele Bohuslava Martinů a zavázalo se tak k propagaci jeho komorní hudby. Kvarteto vystupovalo ve většině evropských zemí a pravidelně absolvuje turné po USA a Kanadě, Španělsku, Japonsku, Anglii aj. Koncertovalo na významných mezinárodních pódiích a festivalech v Brightonu, Bathu, na Festival City of London, na Orlando festival v Holandsku, na festivalech ve Finsku (Kuhmo), Švédsku, Paříži, Frankfurtu nad Mohanem, v londýnské Wigmore Hall, pařížské Opera de la Bastille, tokijské Casals Hall či v Berlínském Schauspielhaus. Kvarteto Martinů je pravidelným hostem festivalu Pražské jaro. Účinkovalo též na středoevropském festivalu Europamusicale koncertem v Mnichově. Během svého působení získalo kvarteto řadu významných ocenění. Mezi nejvýznamnější patří Cena českého komorního spolku z roku 1990, v roce 2001 získalo kvarteto zvláštní cenu Nadace B. Martinů za dlouholetou propagaci díla Bohuslava Martinů. Pro vydavatelství NAXOS uskutečnili kvartetisté kompletní nahrávku sedmi smyčcových kvartetů Bohuslava Martinů. Za druhé CD z tohoto 3CD kompletu získalo kvarteto v roce 2004 významné ocenění MIDEM v Cannes za nejlepší CD roku v oblasti sólové a komorní hudby 20. století. V roce 2003 vyšlo též CD se skladbami Bodorové (Terezín Ghetto Requiem) a Stevensona, které získalo významné ocenění (CD měsíce) na anglických internetových stránkách MW Classical Music Web. Repertoár Kvarteta Martinů je velmi široký a jeho těžiště leží v oblasti české komorní hudby. Kromě četných nahrávek pro Český rozhlas, Radio France, BBC, ARD, ORF jsou výkony kvarteta zaznamenány na CD Pantonu, Naxos, Harmonia Mundi, Studia Matouš, Romantic Robot, Arco Diva, Tonus aj. - 22 -
CHRISTINA KLUGE /SRN/ soprán Narodila v Halle an der Saale, kde studovala na tamní Konzervatoři Georg Friedrich Händel obory zpěv, kytara a klavír. Sólový zpěv studovala na Vysoké hudební škole Felix Mendelssohn-Bartholdy v Lipsku u komorní pěvkyně Prof. Elisabeth Breul. zpěvu (Pěvecká konzervatoř Praha, Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením, Hudební škola hl. m. Prahy) a je často zvána do porot českých i mezinárodních soutěží ( Praha, Jelení Hora - Polsko, Kaunas - Litva a.j.). Od r. 2007 je pravidelně zvána ke spolupráci na operních dílnách Krakonošova hudební zahrada v Karpaczi (Polsko), v r. 2008 vedla písňové kurzy na berlínské Hochschule für Musik Hanns Eisler. V roce 2010 získala titul doktor pedagogiky na Prešovské univerzitě (Slovensko). Účastnila se také několikrát mezinárodních pěveckých seminářů ve Výmaru u prof P. G. Lisiziana. Již jako studentka hostovala v Operním divadle v Lipsku, první angažmá přijala v Městském divadle Cottbuse, po sňatku a přesídlení do Čech následují angažmá a pohostinská vystoupení ve Státní opeře Praha, v Hudebním divadle v Karlíně, v Národním divadle v Brně, v Komorní opeře v Praze, ve Státním divadle v Ústí nad Labem aj., kde ztvárnila role Violetty ve Verdiho opeře La traviata, Liu v Pucciniho opeře Turandot, Zuzanku v Mozartově Figarově svatbě a Paminu v Kouzelné flétně, Terinku z Dvořákovy opery Jakobín a další, ale i Adélu ze Straussova Netopýra. Rozsáhlá je její koncertní činnost v oblasti písňové i oratorní. Je často zvána ke spolupráci na různých festivalech (Česká filharmonie - Pražské premiéry, Dvořákův festival Příbram, Mezinárodní festival melodramů Praha, Festivaly duchovní hudby, Nekonvenční žižkovský podzim atd.) Natočila řadu rozhlasových, televizních a CD nahrávek. Úzce spolupracuje s uměleckými agenturami v České republice i v zahraničí. Od 1998 věnuje se také pedagogické činnosti ve výuce sólového JAROSLAV MRÁZEK tenor Sólový zpěv studoval na Konzervatoři a AMU v Praze. Absolvoval mezinárodní pěvecké semináře ve Výmaru u prof P. G. Lisiziana (Německo) a v Accademia musicale Chiggiana Siena (Itálie) u maestra E. Campogalianiho. Angažován byl ve Slezském divadle v Opavě, v Krušnohorském divadle v Teplicích, v Městském divadle v Magdeburgu (Německo), ve Státním divadle v Brně, v Komorní opeře Praha, pohostinsky zpíval mimo jiné v Národním divadle v Praze, v Operním divadle v Lipsku (Německo). Koncertně zpíval v mnoha významných sálech české republiky i v zahraničí, především s písňovým repertoárem. Dnes rovněž pedagogicky působí na Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením na Žižkově a Hudební škole hl. m. Prahy. Několikrát byl oceněn udělením prémie Českého hudebního fondu za provádění a propagaci soudobé české písňové tvorby doma i v zahraničí Nahrávky v ČRo, ČT, na gramofonových deskách a CD. - 23 -
JIŘÍ HOŠEK - violoncello Jiří Hošek je pokládán za jednu z nejvýraznějších postav interpretačního umění současnosti. Hru na violoncello studoval u Pravoslava Sádla na Konzervatoři v Praze (1970-75) a prof. Miloše Sádla na Hudební fakultě AMU, již absolvoval s vyznamenáním roku 1980. Své umění pak zdokonaloval ještě u prof. Bernarda Michelina při stáži na pařížské konzervatoři a letní akademii v Nice (1981). Jako stipendistu Českého hudebního fondu jej vedli Alexandr Večtomov a Josef Chuchro, absolvoval i Bartókův seminář v Szombathely u prof. Lászlo Mezö. Zúčastnil se 10 mezinárodních soutěží, v nichž byl oceněn mj. jako finalista Casalsovy soutěže v Budapešti, diplomy Bachovy soutěže v Lipsku a dvou Čajkovského soutěží v Moskvě 1978 a 1982. Stal se laureátem Mezinárodní violoncellové soutěže Pražského jara 1980. Řadu dalších cen a diplomů získal v domácích interpretačních soutěžích; jmenujme z nich absolutní vítězství v interpretační soutěži ČSR roku 1980. Od studentských let pravidelně koncertuje doma i v řadě evropských zemí, nahrává pro rozhlas i na trvalé nosiče zvuku. Na CD nahrál nejen jednotlivá slavná díla violoncellové literatury, jako jsou koncerty Schumannův nebo Lalův, ale i významné souborné nahrávky, např. pozdních violoncellových děl Sergeje Prokofjeva, dva soubory židovské hudby a na dvou CD komplet děl Antonína Krafta, Davida Poppera, či soudobých českých autorů. V roce 1999 nahrál na CD oba violoncellové koncerty Bohuslava Martinů. Pozoruhodně se uplatnil jako sólista i zanícený vykladač v televizních pořadech o Antonínu Kraftovi, o Davidu Popperovi a o Mikuláši Kraftovi, z jejichž tvorby některé skladby i rekonstruoval a nově oživil. - 24 - Má velmi bohatý repertoár od hudby barokní až po dnešek a je vůbec mnohostranným hudebníkem: byl koncertním mistrem Symfonického orchestru Českého rozhlasu (1991-96), hrál i ve filmových rolích (režie V. Olmer), komponoval scénickou hudbu pro Divadlo na Fidlovačce, vyvíjí bohaté aktivity i v žánrech populární hudby. Je docentem Hudební fakulty AMU v Praze, kde pedagogicky působí od roku 1994; v březnu 1998 byl jmenován sólistou Českého rozhlasu. Kritika oceňuje na Hoškově hře zvláště brilantní techniku a oduševnělý výraz. Za propagaci Žižkova vyjádřenou zejména hudebním festivalem Nekonvenční žižkovský podzim, který založil a organizuje od roku 1997, byl zapsán v prosinci roku 1999 do Knihy cti městské části Praha 3 a následně vyhlášen osobností Žižkova roku 2000. Jako jediný violoncellista reprezentoval českou violoncellovou školu na Pražském jaru 2002. MARTIN DANĚK - hoboj Martin Daněk je studentem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze ve třídě Jany Brožkové, kam přišel jako absolvent Gymnázia Jana Nerudy s hudebním zaměřením. Účastnil se mistrovských kurzů u H. Schellenbergera, M. Bourguea, J. L. Capezzaliho, J. Guicharda, A. Ogrintchouka, O. Zoboliho a dalších. Jako člen mládežnického orchestru Evropské Unie vystupuje na koncertech po Evropě pod vedením dirigentů jako jsou Vladimir Ashkenazy a Sir Colin Davis. Mezi dalšími mládežnickými orchestry, jejichž byl členem jsou Moritzburg Festival Orchestra, CEI Youth Orchestra, Junges Klangforum Mitte Europa. Ze zkušeností v profesionálních orchestrech jmenujme účinkování na koncertě České filharmonie pod taktovkou Zdeňka Mácala. Sólově se již představil s Pražskou komorní filharmonií, Českým komorním orchestrem a komorním orchestrem Pražských symfoniků. Je členem Belfiato Quintetu.
ČESKÉ TRIO Milan Langer - klavír, Dana Vlachová - housle, Miroslav Petráš - violoncello České trio, soubor špičkových kvalit, je dnes známo po celém světě jako reprezentant slavné umělecké tradice české komorní interpretace, jejíž historie vede až k devadesátým létům devatenáctého století, kdy vzniklo první klavírní trio tohoto jména. Jeho bohatá koncertní činnost zahrnuje ročně desítky koncertů doma i v zahraničí. Vedle pravidelného hostování na evropských koncertních pódiích si získal soubor svou pevnou pozici i u zámořských posluchačů - ve Spojených státech a v Japonsku. Bývá pravidelným hostem významných mezinárodních hudebních festivalů. Odborné hudební kritiky koncertních vystoupení i nahrávek Českého tria oceňují především kompaktnost souboru, přestože je tělesem výrazných hráčských individualit, mistrovství a čistotu hudebního stylu, vroucnost a hloubku projevu i jeho spontánnost a temperament. Šíři repertoáru Českého tria dokumentují i čtyři poslední kompaktní disky pro firmu Arco Diva s nahrávkami stěžejních děl českého i světového repertoáru. Nejnovější CD - pod názvem Elegiaco - obsahuje Elegické trio č. 1 g moll Sergeje Rachmaninova, Trio B dur op. 21 Antonína Dvořáka a mladistvé Trio c moll op. 2 Josefa Suka. Jako bonus pak ještě Sukovu Elegii op. 23. Všichni členové souboru patří k vynikajícím instrumentalistům ve svých oborech, věnují se i sólovému vystupování. Působí jako uznávaní pedagogové na Pražské konzervatoři nebo na AMU, kde předávají své bohaté koncertní zkušenosti našim i zahraničním studentům. České trio pokračuje v práci předchozích slavných trií téhož jména, která v téměř nepřetržité řadě od roku 1897 šířila slávu českého interpretačního umění. TRIO CANTABILE - 25 LET Ludmila Vernerová - soprán, Václav Kunt - flétna, Lydie Härtelová - harfa V roce 1985 založil flétnista Václav Kunt soubor poměrně vzácného složení, který spojuje krásu lidského hlasu, stříbrný tón flétny a barevný zvuk harfy - Trio cantabile. Od té doby si trio vydobylo přední místo na české hudební scéně i na zahraničních pódiích. Soubor tvoří sólistka Státní opery v Praze, vynikající sopranistka Ludmila Vernerová, významný představitel české flétnové školy, sólista a pedagog JAMU Václav Kunt a sóloharfistka Symfonického orchestru v Praze Lydie Härtelová. Repertoár Tria cantabile zahrnuje řadu tématických programů duchovních i světských: Humor v hudbě I a jeho pokračování O mužích a ženách (Humor v hudbě II), Láska v hudbě mistrů, Mozartovský salón, vánoční koncert z názvem Aj, radost velikou zvěstuji vám, Concerto de resurrectione (velikonoční), Starý zákon v hudbě, Biblické postavy, Česká hudba čtyř století a další. Samozřejmě je možné sestavit i program na míru, který vychází z přání a požadavků pořadatele. Ke 25. výročí vzniku Tria cantabile je připravováno turné po České republice. - 25 -
DOMINIKA HOŠKOVÁ - violoncello Dominika Hošková (nar. 1982) začala hrát na violoncello ve čtyřech letech. Po studiích na Pražské konzervatoři (prof. V. Jírovec, prof. V. Kočí) a soukromých lekcích u prof. Miloše Sádla pokračovala na Hudební fakultě AMU, kde absolvovala Magisterské studium v Praze ve třídě svého otce Doc. Jiřího Hoška (2007). Již v šestnácti letech potvrdila svoji interpretační vyspělost recitálem se závažným programem. V současnosti studuje v Izraeli na Jerusalem Academy of Music (prof. Zvi Plesser - violoncello, prof. Avi Abramovic - komoní hudba). Ocenění: Hlavní ceny na violoncellových studentských soutěžích (Heranova soutěž v Ústí nad Orlicí (1992, 1996), Prague Junior Note, mezinárodní violoncellová soutěž Liezen (Rakousko). Nejmladší česká účastnice soutěže MHF Pražské jaro 2000. Nadace Český hudební fond ocenila Dominiku Hoškovou udělením stipendia pro nejúspěšnější studenty a v r. 2006 ji nominovala na Prémiovou listinu ČHF pro nejlepší mladé interprety. Hlavní ocenění na violoncellové soutěži konzervatoří (Teplice, 2002), 1. cena a diplom absolutní vítěz soutěže na soutěži Karla Ditterse (2003), violoncellová soutěž Bohuslava Martinů (3. cena, 2003), absolutní vítěz soutěže Yamaha competition 2004. Je zakladatelkou klavírního tria Ester, které získalo na Mezinárodní soutěži Bohuslava Martinů 2. cenu a Cenu za nejlepší provedení díla Bohuslava Martinů (2004). V červnu 2010 byla oceněna udělením Stříbrné medaile Senátu Parlamentu ČR za šíření dobrého jména a tradic České republiky ve Státě Izrael. Aktuální zahraniční soutěžní úspěchy: Absolutní vítězství ve všeoborové smyčcové soutěži The competition in memory of David Gritz (1. cena, Jeruzalém, Izrael, 2009), The Rose Choron chamber music competition (1. cena, 2009), (1. cena, 2010). Mezinárodní stáže a kurzy: International academy - Prag, Wien, Budapest (prof. Csaba Onczay, Semmering, Rakousko 2004), Conservatoire National Supérieur de Paris (prof. Jean Marie Gamard, půlroční stáž, 2007), Music in the Valley (mistrovské kurzy), Historia Muzika ve Zikaron (prof. Dudu Sella, Zvi Plesser, Hilel Zori), International festival (Izrael, 2007), Masterclass: Emerson Quartet, Miriam Fried, Raphael Wallfisch (Izrael, 2008), Isaye quartet. Koncertní činnost (výběr): Sólová spolupráce s Filharmonií B. Martinů, PKF, Jihočeskou komorní filharmonií, Plzeňskou filharmonií, Filharmonií Hradec Králové, Severočeskou filharmonií Teplice, KSO, komorním orchestrem Quattro, Virtuosi Pragenses aj. Pořady v ČT: Hudební setkání, Terra muzika, Adventní koncerty. Hudební festivaly: Festival B. Martinů, Festival L. v. Beethovena, Synagogy západočeského kraje, Konrad Adenauer Stiftung (Berlín), Talentinum (Zlín). Skladatelka a pěvkyně Yoshié Ichige (Japonsko) angažovala Dominiku Hoškovou na světové turné japonského koncertního projektu s mezinárodním obsazením Starvoice Fantasy (2006, 2008). Sólistka na turné Filharmonie B. Martinů: Slavnostní koncert pro Evropskou unii (Zagreb, Varaždin, 2009) Slavnostní koncert k 20. výročí sametové revoluce (Žilina, 09). Recitál v komorním cyklu Symf. orch. hl. m. Prahy FOK (08) a uvedení Dvořákova violoncellového koncertu h moll v cyklu Symf. orch. hl. m. Prahy FOK. Významné koncerty v Izraeli: Uvedení violoncellového koncertu h moll Antonína Dvořáka v Museu of Arts, (Tel Aviv, 09), zahajovací koncert Musical Bridges Terezín project (Brodt centrum, Tel Aviv, 09), Recitál na Jerusalem Academy of Music, přímý přenos z recitálu v Ein Kerem Music Center pro rádio Kol hamusica, (Izrael. ), koncert ke Dni nezávislosti Izraele (Mishkenot Shaananim Jerusalem Music Centre, 2009), recitál v rámci International Cello seminar and Festival (Jerusalem, 09). Diskografie na CD: J. Haydn - A. Kraft, Dua pro dvě violoncella (s J. Hoškem, Musicvars), Violoncellové koncerty G. M. Moona, C. Ph. E. Bacha a CD David Popper - Virtuózní skladby pro vc (obojí s Plzeňskou filharmoií). - 26 -