Ráno jsme se probudili a venku byla opravdu veliká nadílka sněhu. Napadalo asi 20cm přes noc a tak jsme měli docela problém, dostat se k tělocvičně. Také jsme měli strach, že dorazí málo lidí, protože nejezdili ani pořádně městské autobusy. Nakonec jsme asi s pětiminutovým spožděním dorazili k jídelně, kde byl sraz. Byli jsme tam ale sami. Nikdo nikde. Tak jsme se šli podívat ke vchodu. Ten byl ale zamčený. Za chvíli nás napadlo obejít hřiště a jít druhým v c h o dem a tam už čekala moje paní učitelka, která nám měla zajistit přístup a všechny potřebné klíče a věci.
Postupně dorazili Mates, Lukáš a Čipusík a za chvilku i Žralok a Fanda s Pištrosem. Nanosili jsme dovnitř víčka a košťata a lopatky a další potřebné věci. Potom dorazili i oddíl Píďalky z Vodňan, kterí přijeli už brzo ráno vlakem a šli pěšky až z nádraží. Také dorazili další děti ze školy Vltava, s rodičema a další Ježci. Potom už vše mohlo začít a tak Jarda svolal nástup a všichni šli uklidit míče se kterými si hráli. Jarda nás seznámil s pravidly hry a upozornil na nebezpečí úrazu. Potom jsme se rozdělili jako vždy na dva tými. Jedni byli černí a jmenovali se Černoši a druzí se označili červenou barvou a vymysleli si jméno Barbíni a Kenové První disciplinou byl Fotbálek, kdy se muselo nakopat co nejvíce víček soupeřům do branky. Vyhráli Červení.
Druhá disciplína byl Nebezpečný mlýn kde vyhráli Černoši. Pak následovala námořnická košíková a tam byli první zase Černoši. Potom byla krátká přestávka. Mezitím se připravila tělocvična na další disciplínu, kterou bylo Nebezpečné tornádo Tam jsme museli naložit co nejvíce víček na své autíčko, což byl vršek od švédské bedny a přetáhnout pomocí lan, územím kde řádilo tornádo, což byli hráči, kteří házeli tenisáky a snažili se sestřelit co nejvíce víček z aut. Vyhráli Barbíni a Kenové Pátou disciplínou byla Zlatovláska kdy se hledali víčka s dírkou a navlékali na šňůru. Vyhráli o kousek Černí. Šestou hru se převáželi víčka v malých krabičkách od mléka a hra se jmenovala Námořnická doprava Vyhráli zase Černoši. Potom byla velká přestávka a vedoucí zatím připravili složitější opičí dráhu.
Někteří se zatím pod dohledem dospělců houpali na kruzích a nebo skákali z trampolíny přes švédskou bednu na tlustou matračku. Po obědové přestávce nás čekala Opičárna Každý musel podlézt koně, udělat kotrmelec, přeskočit bednu a přelézt obrácenou lavičku a udělat dva dřepy a víčko vhodit do kbelíku přidělaného na ribstolech. Vyhráli Červení. Osmou disciplínou byl Otesánek a letos byl trochu obměměný, neboť každé družstvo mohlo mít otesánky dva. Byla to legrace a nakonec vyhráli Červení, kterým otesánci snědli neuvěřitelných jeden a půl pytle víček. Devátá disciplína byla rychlá a šlo o to, postavit z víček ve své barvě co nejrychleji hada. Název byl Na velkého hada a vyhráli opět červení. Po této disciplíně byl celkový stav 5:4 pro červený tým. Desátá disciplýna byla Na popelku a neb barvička do kyblíčka. Cílem bylo nasbírat co nejrychleji čtyři kbelíky plné víček podle barev. Vyráli Černoši a stav se tak vyrovnal.
Nastala nejdelší disciplína Na Malíře kde měli za úkol obě skupiny vytvořit co nejhezčí obrázek z víček na žíněnce. Červení stavěli poušť s 3D pyramidou a velbloudem a palmou. Černoši dělali znak oddílu s nápisem. Hodnocení bylo opravdu těžké a tak nakonec odporná porota rozhodla udělit bod oběma týmům. Stav byl nyní vyrovnaný a protože už zbývalo málo času do konce, tak Jarda vyhlásil, že o vítězi rozhodne poslední disciplína a tou bylo Na hamouny Při této poslední disciplíně bylo nutné posbírat všechna víčka do pytlů a ten kdo bude mít nejvíc vyhraje. Nakonec vyhráli Černí, ale bylo to jen o chlup a také se ukázalo, že jich při posledním nástupu bylo nějak víc než Červených. To ale vůbec nevadilo, protože šlo hlavně o to, skvěle si zahrát a pobavit se.
Krásné diplomy dostali nakonec všichni a když se poklidilo Jarda všem poděkoval a byl rozchod. Museli jsme nanosit nářadí zpátky kam patří, uklidit celou tělocvičnu a nastěhovat vše do auta Fanymu a Jardovi, kteří ještě jeli uklidit věci do klubovny. Vrátili se asi kolem 17 hodiny. Byli jsme docela unavení a šťastný, že jsme si pěkně pohráli.