Deníček našich dětiček
Tak tohle, kluci (a holky?) je začátek kroniky naší rodiny. Začínám trochu pozdě Zábojkovi už je rok a čtvrt a Matěj už sedm měsíců (přesněji 200 dní) roste u mě v bříšku, tak vám nejdřív povim, co se stalo doposud. Jak to začalo Seznámili jsme se s taťkou, když jsme nastoupili v Chrudimi na gympl jemu bylo 15 a mně 16 let. Za půl roku (na jaře 1994) jsme si dali první pusu. Taťka se se mnou sice na podzim zase rozešel, protože se bál, že bude se svou první holkou chodit až do smrti a nepozná žádnou jinou, ale než nám skončila střední škola, tak jsme už byli zase spolu. Potom jsme se museli rozdělit, protože tátu přijali na vejšku do Českých Budějovic a mě do Ostravy. V tu dobu jsme se vídali jen o víkendech a o prázdninách. (No a občas i místo školy J.) Ale i to stačilo, abychom najednou ve třeťáku zjistili, že budem mít miminko. Táta si o tom napsal: 2
Mně od tý chvíle spolužačky nosily do školy spousty dobrot, aby se mimčo mělo dobře. Táta si nejdřív přál holčičku (byla by to Olinka), ale když jsme se dozvěděli, že to bude kluk, bylo jasný, jak se bude jmenovat 3
Záboj Druh jména: Domácké podoby: Původ: Význam: Používá se: Jmeniny: mužské Zábojek, Bojek, Bojan, Zábojda český kopiník, bojovník výjimečně 10. října (starší kalendář) O prázninách táta odjel do Skotska na jahody, aby nám vydělal nějaký penízky a já jsem doma pozorovala jak mi roste bříško Narození Zábojka Zábojek se narodil 20. srpna 2001 v pondělí. V neděli večer jsme ještě byli na promítání filmu v jednom klubu a já jsem tam tátovi řikala, že to vypadá, že miminko bude chtít každou chvíli na svět, ale táta si jen dělal legraci, že pil pivo a budu se autem muset odvézt sama (právě jsem dostala řidičák a s autem mi to ještě moc nešlo). Vezla jsem nás domu asi o půlnoci. Ráno mě probudily bolesti, když 4
byla ještě tma. Nevim, kolik bylo hodin, protože byly hrozný vedra a spali jsme u babičky a dědy v Pardubicích na balkoně, kde samozřejmě nebyly hodiny. Než jsem přišla na to, že neumíram, ale rodim, tak to nějakou dobu trvalo a do porodnice jsme přijeli na poslední chvíli. Táta byl celou dobu se mnou držel mě za ruku a utěšoval. Miminko se narodilo o půl dvanáctý, vážilo 3 kila 15 dkg a měřilo 50 cm. Táta to zaznamenal takhle: Ještě mě nějakou dobu sešívali a pak mi dali Zábojka na bříško, aby zkusil poprvé pít. Pak si ho zase vzali, aby ho pořádně prohlídli. Táta odjel slavit a mě odvezli na pokoj. Zábojka mi dovezli asi v pět odpoledne. Už ten den se usmíval ze spaní, i když se říká, že děti se umí smát až asi ve dvou měsících. V tašce jsem našla na filtračním papírku vzkaz od táty. 5
Na pokoji jsme byli nejdřív sami, ale potom se najednou narodilo hodně miminek najednou a hned nás tam bylo pět maminek s pěti uzlíčkama. Když jeden začal brečet, probudil i ostatní, takže jsem byla ráda, když jsme v pátek mohli konečně domů. Za další dva nebo tři dny už uměl na bříšku zvedat hlavičku. 6
Jak jsme se stěhovali a jak byl Zábojek v nemocnici Už od malička se Zábojda učastnil všech akcí jak to jen šlo. Nejdřív táta uspořádal drakiádu, když jsme se v říjnu stěhovali do Sobětuch. Potom ale prcek onemocněl. V nemocnili pořád nevěděli co mu je jenom, že měl hrozný záchvaty kašle. Nakonec nás dali na izolaci, aby se nikdo nenakazil a já se bála, že se mi mrňousek udusí. Pořád jsem mu povídala pohádky a zpívala mu, protože se mu to líbilo a smál se, když jsem mu do rytmu kopala nožičkama. Bylo mu teprve 6 tejdnů, když jsme šli do nemocnice a odcházeli jsme, když mu bylo tejdnů 8 a půl. Ještě hodně kašlal, ale domluvili jsme s doktorkou, že když mu stejně nepomůžou, tak si ho vezmeme domů Nakonec se uzdravil sám. 7
Potom nám začal frmol. Prcek chtěl pořád pít a když zrovna usnul, tak jsem psala práce do školy nebo se učila. Když jsem dělala zkoušku z hudebky, hrál se mnou i na klávesy. S tátou to bylo podobně když jsem byla ve škole, tak se o Zábojka staral celý dny sám a pak jel do školy zase on. 11. listopadu jsme byli na vítání občánků. 8
Na naše první vánoce jsme připravili bramborovej salát, a protože táta byl v tý době vegetarián, tak jsem k němu udělala smažák ve tvaru kaprů. Po obědě jsme naložili korbu z kočárku na sáně a jeli jsme na procházku do lesa. Večer jsme na stromečku zapálili svíčky a když zacinkal zvonek Zábojka ale rozbalování zmohlo tak, že v polovině usnul. Na Silvestra k nám přijeli tátovi kamarádi ze školy. Protože ale Zábojda byl z tolika neznámých lidí trochu nesvůj, odvezli jsme ho do Pardubic, kde si moh klidně hrát a spát Silvestr nesilvestr. 9
Když Zábojkovi nebylo ještě ani pět měsíců, už chtěl sedět, ale ještě se sám nezved, takže na nás mával ručičkama, abychom ho posadili a moh si hrát s hračkama. Když ho někdo držel za obě ruce, uměl už taky chodit. Když mu bylo šest a půl měsíce, posadil se už sám. 10
V únoru jsme byli na tejdenní dílně u Honzíka ve Svídnici vyrábět bubínky. V březnu vykvetly kytičky a táta začal brát Zábojdu s sebou do práce, což vlastně znamená na výpravy do přírody. Já jsem měla praxi na škole ve Stolanech, takže Zábojka přebírala na hlídání teta Anča, která s námi v tý době bydlela. 11
V dubnu byl táta na cestách. S kamarádem jeli z Turecka přes Jordánsko a Sýrii do Egypta. My jsme zatim vyklidili garáž, která byla plná spousty haraburdí, vybílili jsme chodbu a koupelnu, připravili jsme zahrádku na jaro a přemístili jsme pařník, kterej v zimě sloužil místo obsazený garáže. Byla to spousta práce, tak k nám jezdila spousta známých pomáhat hlavně s hlídáním Zábojka J. Byli jsme taky na Dni země v Chrudimi na náměstí, kde Zábojda absolvoval svuj první živej koncert. Svatba Když se táta vrátil, už bylo skoro všechno připraveno na svatbu. Byla na čarodějnice v poledne ve Slatiňanskym zámeckym parku a Zábojek prospal obřad u táty v náruči. Kromě babiček přišlo postupně asi 70 kamarádů a slavilo se ještě na Vlčim hrádku (od úterního obřadu až do čtvrtka, kdy se dopil poslední sud piva). 12