Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Výskyt porodních a poporodních komplikací u koní Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D. Vypracovala: Hana Štenclová Brno 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Výskyt porodních a poporodních komplikací u koní vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne. podpis diplomanta. 2

PODĚKOVÁNÍ Děkuji doc. Ing. Ivě Jiskrové Ph.D. za vedení práce a odborné konzultace a MVDr. Eduardu Kubíčkovi za odborné rady a poskytnuté materiály. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Barboře Zurovacové za připomínky a rady, které mi poskytla k zadanému tématu. 3

ABSTRAKT U většiny klisen probíhá porod i poporodní období rychle a bez velkých problémů. Vyskytnou-li se však nějaké potíže, je nezbytné včasné a správné ošetření, protože mohou ohrozit život klisny i hříběte. Množství reprodukčních poruch je značné. Předmětem této práce bylo zaměřit se na nejčastější komplikace, které ztěžují průběh porodu a období puerperia a onemocnění ohrožující život klisny, hříběte nebo obou. Téma bylo zpracováno formou literárního přehledu. První část popisuje reprodukční cyklus klisen, včetně způsobů detekce říje a diagnostiku březosti. Další část se zabývá průběhem gravidity a porodu a ošetření novorozených hříbat. V hlavní části je rozdělení a charakteristika porodních a poporodních komplikací, popis péče o problematická hříbata a některé zdravotní poruchy novorozených hříbat. Zde byly nastíněny jejich příčiny, průběh a možnosti ošetření, popřípadě následky. Klíčová slova: říje, březost, porod, novorozené hříbě, puerperium ABSTRACT By the most of mares the parturition and puerperium pass off fast and without serious problems. If some troubles appear, timely and correct treatment is necessary, because they can endanger mare s or foal s life. There is a lot of reproductive malfunctions. The object of this work was to focus on the most frequent complications, which aggravate run of birth and puerperium and also life endangering diseases. The topic was elaborated as a literary overview. The first part describes reproductive cycle of mares, including methods of estrus detection and gravidity diagnosis. The next part is concerned with gravidity and parturition going and with treatment newborn foals. In the main part there is a separation and characteristics of parturient and post partum complications, describe a care about problem foals and some disease of newborn foals. Their reasons, run and treatment possibility, eventually aftermaths were described. Key words: estrus, gravidity, parturition, newborn foal, puerperium 4

OBSAH 1 ÚVOD... 6 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 7 2.1 Charakteristika reprodukčního cyklu klisen... 7 2.1.1 Pohlavní ústrojí klisny... 7 2.1.2 Pánev... 8 2.1.3 Pohlavní aktivita u klisen... 8 2.1.4 Průběh říje... 9 2.1.5 Detekce říje... 10 2.1.6 Připouštění klisen... 11 2.1.7 Připouštění po porodu... 12 2.1.8 Diagnostika gravidity... 12 2.2 Průběh březosti klisen a specifika porodu u klisen... 15 2.2.1 Březost... 15 2.2.2 Hormonální řízení březosti a porodu... 18 2.2.3 Porod... 19 2.2.4 Zralý, donošený plod... 22 2.2.5 Péče o novorozená hříbata... 22 2.2.6 Involuce dělohy... 24 2.2.7 Poruchy březosti... 24 2.3 Rozdělení a charakteristika porodních komplikací u klisen... 28 2.3.1 Metody porodnické pomoci... 29 2.3.2 Porodní komplikace spočívající v matce... 30 2.3.3 Porodní komplikace spočívající v hříběti... 33 2.4 Rozdělení a charakteristika poporodních komplikací a péče o problematická hříbata 37 2.4.1 Neinfekční patologické stavy klisny... 37 2.4.2 Infekční patologické stavy... 44 2.4.3 Péče o problematická hříbata... 49 3 NÁVRH CÍLE A METODIKY VLASTNÍ PRÁCE... 62 4 ZÁVĚR... 63 5 SEZNAM LITERATURY... 65 6 SEZNAM OBRÁZKŮ... 68 7 SEZNAM PŘÍLOH... 68 PŘÍLOHY...Chyba! Záložka není definována. 5

1 ÚVOD Chov koní je u nás, stejně jako v řadě jiných zemí, záležitostí náročnou nejen finančně, ale i na provoz, organizaci a personál. Rentabilita chovu velmi úzce souvisí s reprodukcí. Efektivnější využití reprodukčního potenciálu klisen i dalších hospodářských zvířat je umožněno použitím biotechnických metod např. ultrasonografie, inseminace, přenos embryí, genový transfer, hormonální řízení říjového cyklu. Plodnost patří mezi nejdůležitější vlastnosti zvířat nejen pro zachování druhu, ale také pro svůj hospodářský význam. Snížená plodnost (subfertilita) nebo neplodnost (infertilita) způsobuje chovatelům značné ztráty. Plodností se rozumí pravidelnost v zabřeznutí a v porodech vyvinutých, životaschopných potomků až do pozdního věku. Období plodnosti je závislé na plemeni i samotném jedinci, u klisen trvá průměrně 10-16 let, nicméně některé klisny mohou být plodné až do věku 28-30 let. Reprodukci výrazně ovlivňuje také úroveň výživy, dlouhodobé nedostatky ve výživě způsobují poruchy pohlavního cyklu a snížení plodnosti a dále věk klisny při prvním použití v chovu, protože s postupným věkem se plodnost snižuje. V přírodě se klisny hřebí velmi rychle, protože příliš dlouhý porod by přitahoval pozornost predátorů, obvykle v noci nebo brzy ráno a hříbě se snaží co nejdříve postavit, aby mohlo následovat matku a zbytek stáda. Za normálních okolností je porod klisny fyziologický děj a nevyžaduje žádnou asistenci ze strany chovatele. Jiná situace však nastává, je-li průběh březosti a porodu ohrožen. V takových případech je pro přežití novorozeného hříběte a ve vážných případech i klisny včasná pomoc zkušeného porodníka či veterinárního lékaře nepostradatelná. Při rozhodování o tom, kdy fyziologický průběh porodu přechází v porod patologický, je třeba vycházet ze znalostí fyziologie rodící matky i hříběte v konkrétní ontogenetické fázi vývoje. Naše práce se zabývá popisem průběhu jednotlivých vybraných onemocnění klisen i hříbat týkajících se průběhu březosti, porodu, puerperia a prvních dnů života hříbat, příčinami jejich vzniku a možnostmi ošetření. 6

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika reprodukčního cyklu klisen 2.1.1 Pohlavní ústrojí klisny Pohlavní orgány se rozdělují na vnitřní, tj. vaječník, vejcovod, děloha a pochva a zevní, k nimž patří poševní předsíň, vulva a poštěváček (MARVAN a kol, 2003): Vaječník (ovarium) je párová pohlavní žláza, v které se tvoří pohlavní buňky (vajíčka) a pohlavní hormony (estrogeny a progesteron). Je fazolovitého tvaru, o délce 5-8 cm (MARVAN a kol., 2003). Ovulační plocha je omezena jen na malý okrsek zvaný ovulační jamka (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Levý vaječník je zpravidla větší než pravý (PŘIBYL, 1954). Vejcovod (tuba uterina) je párová svalová a slizniční trubička, dlouhá 25-30cm. Slouží k zachycení ovulovaného vajíčka a přemístění do dělohy (MARVAN a kol., 2003). Děloha (uterus) je silnostěnný dutý orgán, je dvourohá. Má tyto části: dva děložní rohy (dlouhé 20-25cm), děložní tělo (20-25cm) a děložní krček (6-7cm). Kanál děložního krčku je uzavřený stahem silné vrstvy hladké svaloviny a zátkou hustého čirého hlenu. Fyziologicky se otevírá pouze při porodu a v období říje. Děložní stěna se skládá z pobřišnice (perimetrium) na povrchu, střední podélné a kruhové vrstvy hladkého svalstva (myometrium) a vnitřní sliznice (endometrium) vysoké 2-4mm (MARVAN a kol., 2003). Děloha, vejcovody a vaječníky jsou upevněny na širokých děložních vazech. (PŘIBYL, 1954). Pochva (vagina) je pářící orgán samice, úzká svalová a slizniční trubice se schopností značného rozšíření. Přechází v poševní předsíň, která se navenek otevírá stydkou štěrbinou. Poševní předsíň (vestibulum vaginae) slouží i jako vývodná močová cesta. Ve sliznici jsou uloženy předsíňové žlázy produkující hlenovitý sekret pro zvlhčení sliznice předsíně a pochvy (MARVAN a kol, 2003). 7

Vulva, ochod skládá se ze stydkých pysků, které ze stran ohraničují svisle postavenou stydkou štěrbinu a stýkají se v ostré dorzální spojce a ventrální zaoblené spojce. Sliznice vulvy nemá žlázy (PŘIBYL, 1954). Mezi vulvou a řití je tzv. hrázka (BEČKA a kol., 1946). 2.1.2 Pánev Pánev (pelvis) tvoří dvě pánevní kosti, spojené ve sponě pánevní, a kost křížová. Každá pánevní kost je tvořena srůstem 3 kostí kyčelní, stydké a sedací. Chrupavka pánevní spony osifikuje ve stáří 7-9let, což je z porodnického hlediska výhodné u mladších matek, protože chrupavčitá spona umožňuje malé, ale významné oddálení pánevních kostí a rozšíření pánevní dutiny při porodu (PŘIBYL, 1954). 2.1.3 Pohlavní aktivita u klisen Klisna patří mezi sezónně polyestrická zvířata. Reprodukční období nastává na počátku jara (březen, duben), období anestrie na podzim (říjen, listopad) (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Dle DOLEŽELA a kol. (1997) je pohlavní aktivita výrazně ovlivňována fotoperiodismem a produkcí hormonů adenohypofýzy FSH (vyvolává růst a zrání folikulů) a LH (dozrání a ovulace folikulů). Období pohlavní aktivity trvá 15-25 let (HLAVÁČEK, 1946). Říjový cyklus klisny se dělí na 4 fáze (SOVA a kol., 1981): Proestrus předříjová fáze: klisna je po vlivem FSH, na vaječníku roste a zraje Graafův folikul, v němž se zvyšuje tvorba estrogenů. Jejich působením se zvyšuje prokrvení pohlavního ústrojí, na děloze nastává proliferace endometria a děložní sliznice se zvyšuje. Estrus říje: na začátku říje převládá působení FSH, v průběhu říje se zvyšuje uvolňování LH a na základě zpětné vazby začne zvýšená hladina estrogenů blokovat uvolňování FSH. Graafův folikul narůstá. Pod vlivem estrogenu se otevírá kanál děložního krčku se a z vulvy vytéká hustý hlenovitý sekret, dochází k ovulaci. 8

Metestrus poříjová fáze: klisna je pod vlivem LH, na místě prasklého folikulu se vyvíjí žluté tělísko. Postupně ustupuje překrvení a otoky na pohlavních orgánech, ustává výtok hlenu, děložní krček se uzavírá. Diestrus meziříjová fáze: dochází k růstu a zrání žlutého tělíska, v případě oplození vajíčka přechází diestrus v březost a žluté tělísko zůstává. V opačném případě žluté tělísko zaniká a po odeznění účinků progesteronu nastupuje znovu proestrus. K ovulaci dochází zpravidla 24 hodin před odezněním zevních příznaků říje, tj. jeden až dva dny před koncem říje (DOLEŽEL a kol., 1997, JELÍNEK a kol, 2003). V průměru je říjový cyklus 21 denní (JELÍNEK a kol., 2003, MISAŘ a JISKROVÁ, 2005), nicméně kolísá mezi hodnotami 17-25 a více dnů (DOLEŽEL a kol., 1997). Objevením prvního říjového cyklu se stávají klisny pohlavně dospělé. Podle MARVANA a kol. (2003) je to ve věku 16-18 měsíců, autoři JELÍNEK a kol. (2003) a DOLEŽEL a kol. (1997) se shodují na věku 16-24 měsíců, dle MISAŘE a JISKROVÉ (2005) je to v 9-12 měsících. Podle MISAŘE a JISKROVÉ (2005) je chovná dospělost, tedy optimální období pro zařazení koně do plemenitby bez negativního vlivu na dokončení jeho růstu a vývinu, pro teplokrevná plemena 3-4 roky, pro chladnokrevná plemena 2 ½ - 3 roky. HLAVÁČEK (1946) doporučuje klisny starší 12 let, dosud nepřipouštěné, k chovu nepoužívat, protože málokdy zůstanou březí. 2.1.4 Průběh říje Estrus trvá 3-10 dní (JELÍNEK a kol, 2003, DOLEŽEL a kol. 1997), ale v závislosti na individualitě klisny může trvat 2 až 11 dní (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). V průběhu roku se první říje dostavují na začátku jara, příznaky jsou méně zřetelné a trvají déle. S pokračujícím jarem se průběh říjových cyklů zpravidelňuje, říje se stává zřetelnější a trvá kratší dobu. Na podzim pohlavní cyklus ustává, klisna přechází do stavu anestrie (DUŠEK a kol., 1999). Typická říje se projevuje znaky jako: překrvení dělohy a pochvy, otevření děložního krčku a výtok čirého hlenu, zdvihání ocasu nahoru do strany, častější močení, 9

změna chování (odmítání poslušnosti, nervozita) (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005) Charakteristické je i tzv. blýskání - rytmické oddalování stydkých pysků a vyvracení sliznice poševní předsíně a klitorisu. Klisna při tom zaujímá polohu nejvhodnější k vzeskoku hřebce (DOLEŽEL a kol., 1997). Změny v chování u chladnokrevných klisen jsou méně výrazné než u teplokrevných (HLAVÁČEK, 1946). Pravidelnost říjových cyklů ovlivňuje mnoho zevních i vnitřních činitelů (podnebí, světlo, výživný stav, stáří apod.) Při nedostatečné výživě nastávají nejrůznější poruchy pohlavního cyklu jako jsou vynechání říje, tichá říje, nebo naopak její prodloužení (SOVA a kol., 1981). Tzv. nutriční neplodnost dosahuje až 40% u sportovních koní a 20-30% u dostihových (WOLTER, 1973). 2.1.5 Detekce říje Zkoušení klisen za přítomnosti hřebce: klisna v říji obvykle blýská, vypouští malé množství moči, rozkročí zadní končetiny, sníží záď, zvedá ocas na bok a vystavuje vnější genitálie. Klisna v diestru hřebce odmítá, klopí uši, naznačuje hrozbu kousnutím, kope, vyhazuje, vydává typický pištivý zvuk. Zkoušení se provádí u zkušební stěny, která chrání hřebce-prubíře před poraněním nebo klisnu před oplodněním prubířem. Ve velkých chovech může být prubíř voděn po stáji nebo puštěn do stáda, kde vyhledává říjící klisny. Nechtěnému oplodnění se zabrání buď kastrací prubíře nebo chirurgickým zákrokem-vasektomií. Projevy říje jsou velmi individuální, proto je třeba je pečlivě sledovat a zkoušet klisnu denně, případně obden (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Detekce říje na základě znalosti délky říjového cyklu klisny: podmínkou je určení posledního dne předcházející říje. Po 13 dnech (minimální doba diestra) se klisna začne zkoušet. Jestliže má klisna krátký říjový cyklus (2 dny říje a 13 dní diestrus), podchytí se počátek říje, v případě dlouhého cyklu (11 dní říje a 22 dní diestrus) nejpozději šestý den říje (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Vaginoskopické vyšetření: poševní sliznice je zarudlá, s hlenovým povlakem. Řasy děložního krčku jsou zduřelé, krček je maximálně relaxován a vytéká z něj čirý hlen (DOLEŽEL a kol., 1997). 10

Rektální vyšetření: u folikulu se posuzuje jeho konzistence, tvar, velikost a síla folikulární stěny. Děloha je ochablá a zvětšená, endometriální řasy jsou výrazně zesílené (DOLEŽEL a kol., 1997). Sonografické vyšetření: na vaječníku je palpovatelný dominantní folikul, který zcela vyplňuje ovulační jamku a vyklenuje se nad povrch vaječníku. Graafův folikul má tenkou stěnu a průměr 4-7cm (DOLEŽEL a kol., 1997). Umělé řízení říjového cyklu: aplikace prostaglandinu F 2 α v sekreční fázi žlutého tělíska (5.-12.den po ovulaci) způsobí luteolýzu žlutého tělíska, přerušení říjového cyklu a nástup nového (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Detekce říje po porodu: podle MISAŘE a JISKROVÉ (2005) se první říje dostaví obvykle 5.-12.den po porodu, podle DVOŘÁČKA (1922) nejčastěji 7.-10. den. U kojících klisen se mění složení mléka způsobující průjem hříběte. Pokud klisna porodí brzy na jaře, může ještě přejít do zimního anestru (DOLEŽEL a kol., 1997). Další možností detekce říje je mikroskopické vyšetření cervikálního hlenu (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). 2.1.6 Připouštění klisen Doba zapuštění: Doba vhodná pro zapuštění nebo inseminaci je 3.-5. den říje (PŘIBYL, 1954; HLAVÁČEK, 1946), podle MISAŘE a JISKROVÉ (2005) opakovaně každých 48 hodin počínaje 2.dnem říje. Způsoby plemenitby: - Přirozená plemenitba (připouštění volné nebo z ruky) - Inseminace (čerstvým, zchlazeným nebo zmrazeným spermatem) - Embryotransfér V chovu anglického plnokrevníka je povolena pouze přirozená plemenitba (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). 11

Připouštěcí období: Připouštěcí období v plnokrevném chovu začíná 15.2. a končí 15.7. (http://www.dostihy.cz/download/metodika.doc) U ostatních plemen závisí na konkrétním chovu například připouštěcí sezona pro inseminaci čerstvým spermatem v roce 2008 je: ve státním podniku Zemský hřebčinec Písek od 15.2. do 31.7. (http://www.zemskyhrebcinecpisek.cz) v Zemském hřebčinci Tlumačov od 1.2. do 31.8. (http://www.hrebcinectlumacov.wz.cz) v soukromé firmě ERC s.r.o. (Equinní Reprodukční Centrum) začíná 15.2 a končí 15.8 (http://www.muller-equine.cz/cz/equine/index.htm) 2.1.7 Připouštění po porodu Průměrný interval od porodu k ovulaci je 10,2 ± 2,6 dne. Klisnu můžeme připustit již v první poporodní říji (DOLEŽEL a kol., 2000). Relativně často však dochází u kojících klisen k embryonální mortalitě s následujícím anestrem. Určitá variabilita v ovariální a sexuální aktivitě klisen po porodu je v úzké souvislosti s ročním obdobím, úrovní výživy a výživným stavem klisny, stářím a zda klisna kojí (DOLEŽEL a kol, 1997). 2.1.8 Diagnostika gravidity Podle DOLEŽELA a kol. (2000) se březost zjišťuje klinickými a laboratorními vyšetřeními: Klinické metody (přímé) vnější: posouzení pohlavního chování, zvětšení břicha, vyšetření zevního pohlavního ústrojí, pohyby a srdeční ozvy plodu, zvětšení mléčné žlázy vnitřní: rektální, vaginální vyšetření speciální: sonografické vyšetření Laboratorní metody (nepřímé) vyšetření cytologické, histologické, biochemické, imunologické aj. 12

2.1.8.1 Klinické metody Posouzení pohlavního chování: za 18-21 dní od připuštění klisna hřebce odmítá, další říje se nedostaví (DOLEŽEL a kol., 2000). HLAVÁČEK (1941) upozorňuje na to, že příznaky říje se mohou objevit i ve 3.-4. měsíci gravidity a následné připuštění nebo inseminace pak vede k potratu za 2-3 dny. Srdeční akce plodu se dá identifikovat kolem 23. dne (DOLEŽEL a kol., 2000). Pohyby plodu je možné pozorovat od 4. měsíce, především po napojení matky studenou vodou (HLAVÁČEK, 1941). Rektální vyšetření je možné od 18.dne, spolehlivě od 35.dne po zapuštění. Děloha gravidní klisny je tuhá, kulatého průřezu a stočená, kolem 120. dne klesá do dutiny břišní (DOLEŽEL a kol., 2000). Vaginální vyšetření pochva je ve vyšších stádiích březosti pokrytá suchým, lepivým hlenem, děložní krček je dobře uzavřený (LERCHE a NOVÁK, 1958). Ultrazvukové přístroje rozlišují tekutinu (černá) od tkáně dělohy (šedá), a tím identifikují blastocystu od tkáně. Děloha starších klisen může obsahovat cysty, ty se ovšem nepohybují, kdežto blastocysta se pohybuje po celém luminu dělohy a 16.den se fixuje v levém nebo pravém děložním rohu (DOLEŽEL a kol., 2000). Sonografii lze použít od 11. dne po oplození (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Obr. 1 Embryonální váček (velikosti 4 x 5 mm) 11.den po ovulaci v děložním rohu chladnokrevné klisny (GRYGAR a KUDLÁČ, 1997). 13

Sonografie umožňuje diagnostikovat dělohu se dvěma nebo více zárodky v raném stadiu, kdy je ještě možné mechanické odstranění jednoho z nich a zajistit tak další fyziologický vývoj pouze pro jeden plod nebo přerušit graviditu aplikací prostaglandinů. Likvidaci lze úspěšně provést do 20. dne, nejpozději do 38. dne gravidity. Dvojitých ovulací je asi 20-30% a končí většinou zmetáním (DOLEŽEL a kol., 2000). Obr. 2 Gravidita dvojčat 17.den březosti, oba koncepty se nacházejí v levém děložním rohu (GRYGAR a KUDLÁČ, 1997). Přesnost rané diagnostiky ohrožuje embryonální mortalita, proto je třeba potvrdit graviditu v 16, 35 a 60 dnech. Hlavní diagnostickou metodou je podle DOLEŽELA a kol. (2000) rektální vyšetření palpací a sonografie rektálním způsobem. 2.1.8.2 Laboratorní metody DUŠEK a kol. (1999) uvádí tyto metody: Metoda chemického průkazu progesteronu v krevní plazmě od 17.-20.dne březosti, březí klisna má vysokou hladinu progesteronu. Asheim-Zondekova reakce: metoda biologického průkazu séra březích klisen v krvi (PSMG) od 40. do 120.dne březosti. Cuboniho reakce: metoda chemického průkazu estrogenů v moči od 120.dne březosti. 14

2.2 Průběh březosti klisen a specifika porodu u klisen 2.2.1 Březost Březostí označujeme stav klisny, kdy se v děloze vyvíjí jeden nebo více plodů. Začíná oplozením a končí porodem (JELÍNEK a kol., 2003). V první třetině vývoje, dokud se u nevyvinou druhově charakteristické znaky, se jedná o zárodek (embryo), později o plod (fetus) (PŘIBYL, 1954). Průměrná délka březosti podle JELÍNKA a kol. (2003) je 333 dní, v rozmezí 307-310 dní (DVOŘÁČEK, 1908), 310-360 dní (DUŠEK a kol., 1999), 333-342 dní (DOLEŽEL a kol., 2000). HLAVÁČEK (1941) pozoroval, že na podzim se hříbata rodí většinou předčasně (průměrně o 13 dní), kdežto na jaře klisny často přenášejí (v průměru o 12 dní). DVOŘÁČEK (1908) uvádí, že březost klisen ušlechtilých plemen je průměrně o 15 dnů delší než u klisen těžkých plemen, což potvrzuje i ZAKOPAL (1984) uvádějící průměrnou délku březosti 340 dnů u plnokrevníků a 333 dnů u ostatních plemen. 2.2.1.1 Plodové obaly Plodové obaly tvoří chorion (blána klková) a amnion (blána ovčí), k přídatným embryonálním orgánům patří žloutkový váček a alantois (blána močová) (MARVAN a kol., 2003). Žloutkový váček zajišťuje první krevní oběh zárodku (tzv. žloutkový krevní oběh) do doby vytvoření alantoidového krevního oběhu. U koní zůstává žloutkový váček po celou dobu gravidity ve spojení s choriem a vzniká tak žloutková placenta. Tato placenta má význam z hlediska výživy zárodku, protože vstřebává z dělohy tzv. děložní (uterinní) mléko (histiotrofní výživa). Po 14. týdnu přebírá úlohu výživy placenta (MARVAN a kol., 2003). Zevní plodový obal tvoří chorion, který obstarává spojení s dělohou. Alantois hromadí embryonální a fetální moč a srůstá s choriem v alantochorion. V jeho stěně se vytváří pupeční (placentární) krevní oběh. Vnitřním obalem je amnion a srůstem s alantiodem tvoří alantoamnion (MARVAN a kol., 2003). Při porodu vstupuje do děložního krčku vždy jako první alantochorion, který má sametový vzhled červené barvy, po porodu se mění na modrofialovou. Po prasknutí alantochoria vstupuje do porodních cest alantoamnion šedě bělavé barvy a je zčásti 15

průsvitný. Hmotnost plodových obalů u klisny se pohybuje v rozmezí 3,5-7,5 kg, u plnokrevných klisen cca 5,7kg (DOLEŽEL a kol., 2000). Obr.3 Lůžko plnokrevné klisny (foto autorka) Význam plodových obalů je značný: spolu s plodovými vodami chrání embryo a plod před zevními úrazy, zprostředkovávají výživu a výměnu látkovou, umožňují volnost pohybu plodu, usnadňují změnu polohy hříběte do polohy porodní, plodové vody čistí a zvlhčují povrch porodních cest (PŘIBYL, 1954). 2.2.1.2 Placenta (lůžko) Proces uhnízdění zárodku a jeho těsné přiložení ke sliznici dělohy označujeme jako implantaci (KLIMENT a kol., 1989). Ta je první vývojovou fází placenty (MARVAN a kol., 2003). U koně začíná v 8.-10. týdnu a končí placentací v 10. týdnu (DOLEŽEL a kol., 2000) až 14.týdnu březosti (PŘIBYL, 1954). Placenta je složitý embryonální membránový orgán umožňující spojení plodových obalů s děložní sliznicí za účelem látkové výměny (MARVAN a kol., 2003). Placenta je difúzní epitelochoriální, tzn. že choriové klky jsou rovnoměrně rozptýleny po celém povrchu choria a vnořují se do sliznice bez narušení epitelu endometria (JELÍNEK a kol., 2003). Při porodu se odloučí chorion od děložní sliznice bez poranění (PŘIBYL, 1954). Krev matky a plodu jsou odděleny šesti bariérami (epitel klků choria, vazivo klků a endotel kapilár pupečních cév a na straně matky epitel děložní sliznice, vazivo sliznice dělohy a endotel krevních kapilár dělohy). Tento typ placenty 16

neumožňuje přechod imunoglobulinů z krve matky do plodu a hříbata se proto rodí bez protilátek (JELÍNEK a kol., 2003). Obr.4 Placenta (MARVAN a kol., 2003) 2.2.1.3 Pupeční provazec Je spirálovitě stočený, obsahuje 2 tepny, 1 žílu a urachus, spojující močový měchýř s alantoidovým vakem (HLAVÁČEK, 1941). Délka pupečního provazce je dle DOLEŽELA a kol. (2000) 36-83 cm. 2.2.1.4 Uložení plodu PŘIBYL (1954), KLIMENT a kol. (1989) a (DOLEŽEL a kol. (2000) popisují uložení plodu v děloze polohou, postavením a držením. A. Poloha Poloha charakterizuje poměr podélné osy plodu k podélné ose matky. Fyziologická poloha podélná: dlouhá osa těla matky a dlouhá osa těla hříběte jsou rovnoběžné a) podélná přední: hříbě směřuje k děložnímu krčku hlavou b) podélná zadní: hříbě směřuje k děložnímu krčku zádí Nefyziologické polohy - svislá: podélná osa plodu je svisle kolmá k podélné ose matky - příčná: podélná osa plodu je horizontálně kolmá k podélné ose matky - šikmá: podélná osa plodu není přesně svislá nebo příčná 17

B. Postavení Postavení je poměr uložení hřbetu plodu ke hřbetu matky Fyziologické postavení horní: hřbet mláděte je vzhůru ke hřbetu matky Nefyziologické postavení: - dolní: hřbet mláděte směřuje k břichu matky (během březosti fyziologické) - boční: hřbet mláděte je obrácen k pravému nebo levému boku matky C. Držení Držení určuje uložení hlavičky, nožek a ocasu k trupu plodu. Fyziologické držení pravidelné: uložení hlavičky na natažených hrudních končetinách nebo natažené pánevní končetiny směřující do porodních cest. Za nitroděložního života je poloha plodu jiná než při porodu, rotační pohyby jsou u koní velmi časté (tzv. hříběcí twist). V 9. měsíci březosti se poloha plodu stabilizuje, a to tak, že 99% plodů je v poloze podélné přední, zbytek v podélné zadní nebo nepravidelné (DOLEŽEL a kol., 2000). Do porodní polohy se plod dostává během 3-4 hodin před začátkem porodu (MOREL, 2003). Hříbě se otáčí kolem podélné osy z postavení dolního do postavení horního, napřimuje páteř a do porodních cest natahuje končetiny, případně s hlavičkou (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.2.2 Hormonální řízení březosti a porodu Pro udržení gravidity má velký význam přítomnost zárodku a přeměna cyklického žlutého tělíska na gravidní, které produkuje progesteron (DOLEŽEL a kol., 2000). Ten zastavuje pohlavní cyklus a zabraňuje kontrakcím dělohy tím, že činí děložní svalovinu necitlivou k oxytocinu (JELÍNEK a kol., 2003). Malý zárodek se velmi rychle pohybuje, dráždí větší povrch endometria a tím i více receptorů bránících tvorbě PGF 2 α potřebného k regresi žlutého tělíska (DOLEŽEL a kol., 2000). Gravidní žluté tělísko klisny zaniká již po 35.-40. dnu březosti, na vaječnících zrají a ovulují nové folikuly a na jejich místě se vytvářejí přídatná žlutá tělíska produkující progesteron. Od 150. dne dochází i k jejich regresi a po 180. dni nejsou na ovariích žádná žlutá tělíska a progesteron vytváří placenta (DOLEŽEL a kol., 2000). 18

Hladina estrogenů tvořená ve vaječnících je nízká, jejich množství narůstá s postupující březostí a jsou pak placentárního původu (DOLEŽEL a kol., 2000). Ke konci březosti se ve žlutých tělíscích vytváří relaxin, který má hlavní úlohu při otevírání děložního krčku během porodu (JELÍNEK a kol., 2003). O příčinách vzniku a řízení porodu existuje mnoho teorií. Podle současných poznatků je příprava k porodu podmíněna růstem hladiny estrogenů a poklesem progesteronu (příloha 2). Vlastní podnět k započetí porodu udává zvýšená produkce kortikosteroidů v nadledvinách plodu, které stimulují zvýšenou tvorbu estrogenů v placentě a tvorbu prostaglandinů. Tím se snižuje hladina progesteronu a vlivem oxytocinu se objevují první děložní kontrakce (JELÍNEK a kol., 2003). 2.2.3 Porod Vzhledem k anatomické stavbě pánve klisny probíhá porod poměrně rychle a snadno (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Většina porodů probíhá v noci, nejčastěji mezi 22. a 23. hodinou (DUŠEK a kol.,1999) nebo v době, kdy je ve stájích klid. HLAVÁČEK (1941) doporučuje pohyb klisny až do posledního dne před porodem, stejně tak LERCHE a NOVÁK (1958) schvalují méně namáhavou práci v druhé polovině březosti. 2.2.3.1 Příznaky blížícího se porodu Vazy a svaly břicha značně povolí a tím břicho klesne (LERCHE a NOVÁK, 1985). Pánevní vazy povolují, vulva je zduřelá, uvolňuje se hlenová zátka z děložního krčku. Hlavním signálem je zvětšování mléčné žlázy a její sekret zasychající na strucích (DOLEŽEL a kol., 2000; JELÍNEK a kol., 2003). Podle LERCHEHO a NOVÁKA (1985) se mohou objevit otoky břicha a končetin, které po porodu rychle zmizí. 2.2.3.2 Průběh porodu a ošetření klisny a hříběte Porod má tři fáze: otevírací, vypuzovací a poporodní (HLAVÁČEK, 1946): I. Fáze otevírání porodních cest Začátek této fáze nelze přesně určit, podle DOLEŽELA a kol. (2000) nastupuje 0,5 4 hodiny před vypuzením plodu, HLAVÁČEK (1941) uvádí 2-9 hodin. 19

Začíná nástupem pravidelných kontrakcí dělohy, které se opakují zpočátku v delších a s postupujícím porodem v kratších intervalech (LERCHE a NOVÁK, 1985). Plod zaujímá porodní polohu, klisna je neklidná, staví se k močení, otáčí se k zádi, častěji kálí, opakovaně vstává a lehá si. Vyplavený oxytocin způsobí tlak v dutině celé dělohy, drážděním receptorů se otevírá děložní krček a alantochoriový vak vniká do pochvy (DOLEŽEL a kol., 2000), praskne v pochvě a vytéká 8-15 litrů čiré alantoidové vody (PŘIBYL,1954). II. Fáze vypuzování plodu Děložní kontrakce zesilují, nastupují kontrakce břišní stěny. 5-10 minut po odchodu alantoidové vody se mezi stydkými pysky ukáže málo průhledný amnion modrobílé barvy s nožkami hříběte. Po prasknutí amniového vaku vytéká 3-7 litrů zkalené vody amniové. Neobjeví-li se po odtoku alantoidové vody ve vulvě amnion s plodem do 20 minut, je třeba zasáhnout. Kritická hranice pro přežití plodu je 70 minut (DOLEŽEL a kol., 2000) Nepraskne-li amnion spontánně, je třeba ho roztrhnout. Nejsnadnější je to v místě tzv. cervikální hvězdy, nejtenčí části placenty bez mikroklků ležící v oblasti vnitřní branky děložního krčku. Má bělavou barvu a tvar hvězdy (KELLEY, 2002) Nožky jsou nataženy, jedna je mírně pozadu (10-15 cm). Přicházejí silné kontrakce s klidovými pauzami, které trvají 2-3 minuty. K nejsilnějším stahům dochází, když prochází přes pánev hlava a ramena plodu. Stahy ustávají, když pochvou projde záď. Tato fáze trvá průměrně 17 minut (DOLEŽEL a kol., 2000), v rozpětí 15-30 minut (KLIMENT a kol., 1989; HLAVÁČEK, 1941). Pupeční provazec je přetržen spontánně v porodních cestách v průběhu vypuzování plodu nebo je neporušen a trhá se 5-10 minut po porodu, v důsledku pohybu hříběte nebo matky asi 5 cm od těla hříběte. Uměle pupek přerušujeme až po vymizení pulsace (asi za 1-2 minuty) (DOLEŽEL a kol., 2000). Při okamžitém odstřižení provazce může být hříbě ochuzeno až o 1 litr (téměř třetinu) cirkulující krve (ZAKOPAL, 1985). Zvýšení koncentrace CO 2 v krvi hříběte po přetržení pupečního provazce nebo odloučení placenty vyvolá dýchací reflexy (DOLEŽEL a kol., 2000). Do fyziologicky probíhajícího porodu není třeba zasahovat, v úvahu připadá lehká pomoc v poslední fázi vypuzování plodu (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005), a tahem 20

za nožky hříběte směrem dolů porod urychlit. Zvláště u prvniček je vhodné dlaní chránit hrázku před natržením (HLAVÁČEK, 1946). Klisna obvykle vstane již za 9 minut (DOLEŽEL a kol., 2000). III. Fáze vypuzování placenty Porodní bolesti zeslabují, lůžko se uvolňuje a vypuzuje. Je obráceno naruby svým alantoidovým povrchem bílé barvy, při zadržování lůžka je sametově červené (DOLEŽEL a kol., 2000). Lůžko je dobré podvázat, aby si na něj klisna nešlápla a vlastní hmotnost lůžka urychlila jeho odchod (HLAVÁČEK, 1946). Odchod všech obalů má proběhnout do 1,5 hodin po porodu a musí být prohlédnuty, zda nechybí některá jejich část (DOLEŽEL a kol., 2000). Fyziologický odchod lůžka nebývá provázen krvácením, tudíž je krvácení příznakem poranění rodidel (DVOŘÁČEK, 1908). Děloha klisny po porodu obsahuje asi 1 litr tmavočerveného sekretu, ke kterému se přidává táhlý hlen. Výtok netrvá déle než 3 6 dnů ve velmi malém množství a přechází v barvu žlutou až čirou (DOLEŽEL a kol., 2000). Obr. 5 Vypuzování placenty (foto autorka) 21

2.2.4 Zralý, donošený plod Donošené hříbě středních a těžkých plemen je 100-150 cm dlouhé, hustá srst pokrývá celé tělo, výrazně delší je na kštici, hřívě a ocasu. Horní klíšťky jsou buď prořezány nebo se prořezávají, u hřebečků jsou již varlata sestouplá v šourku (DOLEŽEL a kol., 2000). Při správném krmení klisny dosahuje hmotnost narozeného hříběte 8-10% hmotnosti matky (WOLTER, 1973). Hmotnost novorozeného hříběte je 50 kg u plnokrevníků a 55-60 kg u plemen tažných koní (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005), podle PŘIBYLA (1954) bývají hříbata prvniček slabší. 2.2.5 Péče o novorozená hříbata Pupeční provazec, pokud se sám nepřetrhl, možno podvázat sterilním vláknem a odstřihnout asi 10 cm od trupu hříběte (DVOŘÁČEK, 1922). Podle SEDLINSKÉ (2007) je však vhodnější pupeční provazec přerušit tupým tahem než řezem skalpelem nebo nůžkami a nedoporučuje ani podvazování pupečního pahýlu. Nejdůležitější je důkladná dezinfekce pupečního pahýlu (např. lihovým roztokem jodu) v 6-12 hodinovém intervalu a pravidelná kontrola jeho zaschnutí (DOLEŽEL a kol., 2000). Dobře zaschlý pupeční pahýl obvykle odpadne do 14 dnů (ZAKOPAL, 1985) až 3 týdnů (HLAVÁČEK, 1947). Obr. 6 Ošetření novorozeného hříběte (foto autorka) Prokrvení a dýchání je nejlépe stimulováno při olizování mláděte matkou, proto se hříbě pokládá hřbetem k matce. Nástup dýchání musí proběhnout do 3 minut. Rukou 22

vytlačíme hleny z dutiny nosní. Pokud dojde ke komplikacím z dutiny ústní odstraníme zbytky plodových vod a obalů. Nástup dýchání lze stimulovat studenou vodou do zátylí, kompresí hrudníku nebo aplikací respiratorních stimulačních preparátů (např. Respitor, Analeptin-Pentazol, Eurocan) (DOLEŽEL a kol., 2000). Frekvenci dechů při započetí dýchání uvádí ZAKOPAL (1985) v průměru 75dechů/min, ve stáří 12 hodin 34dechů/min. Frekvence tepů bezprostředně po narození se pohybuje v rozmezí 70-80 tepů/min, během prvních hodin stoupá na 140-150 tepů/min a kolem 24 hodin po narození klesá na 60-80 tepů/min. Tep se zvyšuje v době pokusů o postavení. Teplota během prvních dnů kolísá v rozmezí 37,8 38,9 C (SEDLINSKÁ, 2008). Po porodu je nutné zajistit sucho a zabránit průvanu, který snižuje schopnost vlastní termoregulace hříběte (DOLEŽEL a kol., 2000). Normální hříbě má bezprostředně po porodu zvedat hlavu, sací reflex má mít nejdéle do 20 minut. První pokusy o postavení začínají za 15-30 minut a zdaří se mezi 30-120 minutami, v průměru za 60 min u plnokrevných hříbat (ZAKOPAL, 1985). Pro hříbě je důležitý včasný a dostatečný příjem mleziva, nejlépe do 2 hodin po porodu. Mlezivo je zdrojem energie, živin, minerálních, látek, vitamínů, imunoglobulinů k zabezpečení pasivní imunity a svým vyšším obsahem hořčíků stimuluje odchod střevní smolky. Vstřebávání kolostra zajišťují speciální buňky tenkého střeva, které jsou za 24 36 hodin nahrazeny novými buňkami, neschopnými absorpce (DOLEŽEL a kol., 2000). Hříbě saje po dobu 1-2 minut, v intervalech 30-60 minut (ZAKOPAL, 1985), frekvence sání je až 50-70 krát za den a postupně ubývá počtu sání a zvyšuje se vysáté množství. V průběhu 5-7 dní se mlezivo mění na zralé klisní mléko (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005). Tab.1 Změny složení mleziva klisny v závislosti na počtu hodin po porodu (MISAŘ a JISKROVÁ, 2005) Doba po Složení mleziva klisny (%) porodu Minerální voda sušina proteiny tuk sacharidy (hod) látky 1 70,8 29,2 23,8 0,8 3,7 0,9 10 77,5 22,5 16,0 1,6 4,2 0,7 24 87,4 12,6 3,5 2,5 5,9 0,7 48 88,1 11,9 3,0 1,8 6,4 0,7 23

K odchodu mekonia dochází obvykle za 1,5 hodiny, je černé barvy a tuhé konzistence, později žluté a kašovité (HLAVÁČEK, 1941) a k prvnímu močení v rozmezí 2,7 15 hodin po narození. Průchod moči by měl být kontinuální, v opačném případě je možné, že praskl močový měchýř (ZAKOPAL, 1985). Při narození je možné preventivně očkovat proti ochromě (např. Polyequan) jako pasivní imunizace hříběte. Povinné je očkování od 4 měsíců věku proti tetanu a chřipce (Duvaxyn IE-T), s přeočkováním za 21-42 dnů a dalším za 150-213 dnů po 2. přeočkování (KUBÍČEK, 2008). 2.2.6 Involuce dělohy Podle DOLEŽELA a kol. (2000) je průběh involuce i nástup první ovulace velmi rychlý. Děloha klisny se rychle zmenšuje, děložní krček se uzavírá v době první ovulace. Tekutiny se částečně vstřebávají, větší část se však vylučuje formou poporodního výtoku čistek (lochií, sekundin), obsahujících zbytky plodových vod, hlen, části epitelu, případně hlubší části endometria. Involuce dělohy je za normálních podmínek ukončena do 10 dnů po porodu (DOLEŽEL a kol., 2000; JELÍNEK a kol., 2003). 2.2.7 Poruchy březosti 2.2.7.1 Zmetání (abortus) Zmetání je proces, při kterém dochází k předčasnému ukončení gravidity a vypuzení plodu neschopného mimoděložního vývoje (DOLEŽEL a kol., 2000). Dle ZAKOPALA (1954) je to narození před 300. dnem březosti. Aborty dělíme na infekční a neinfekční. Jestliže ke zmetání dochází v prvních měsících březosti, označujeme ho jako rané zmetání, dojde-li vypuzení plodu v posledním trimestru březosti, mluvíme o pozdním abortu (DOLEŽEL a kol., 2000). A. Nenakažlivý abortus Diagnóza neinfekčního abortu se stanoví na základě zevních změn a klinických příznaků a vaginálního vyšetření (otevřený děložní krček, krvavě zbarvený výtok z dělohy) (PŘIBYL, 1954). 24

Příčiny jsou exogenní i endogenní povahy, často obtížně prokazatelné, v některých případech je nelze objasnit. Zevní příčiny mohou být mechanické upadnutí, skoky, chůze po nerovném terénu, přeprava, údery, kopnutí; dalšími příčinami mohou být nešetrné vyšetření, neodborné zákroky, porušení hlenové zátky, rozšíření krčku a zavlečení infekce do dělohy, inseminace březích klisen, podání některých léčiv, zkrmování nevhodného krmiva (plesnivá, jedovatá), studené nápoje, studené koupele (DOLEŽEL a kol., 2000). Vnitřní příčiny jako jsou záněty na děloze, poruchy činnosti žlutého tělíska (předčasný zánik), onemocnění a odúmrť plodu, stočení pupečníku a skřípnutí cév, těžké onemocnění matky nebo psychické afekty (uleknutí, úzkost) mohou vyvolat děložní stahy a potrat (PŘIBYL, 1954). Častou příčinou potratu je vývoj dvojčat (DOLEŽEL a kol., 2000). Často se zmetání vyskytuje v důsledku jiného vážného onemocnění. Klisny kulturních plemen jsou náchylnější ke zmetání než klisny primitivních plemen, protože jsou citlivější vůči nepříznivým vlivům (DOLEŽEL a kol., 2000). Zmetání v první třetině březosti nedoprovází výrazné příznaky, často nemusí být ani zaznamenány. Komplikací mohou být plodové obaly zůstávající v porodních cestách při nedostatečně otevřeném děložním krčku (DOLEŽEL a kol., 2000), dále zánět dělohy puerperální septikémií a následná dočasná nebo trvalá neplodnost (PŘIBYL, 1954). V pokročilém stádiu březosti se objevuje otok vulvy a okolí, dolních partií břišní stěny a mléčné žlázy, neklid zvířete, nepravidelné stahy břišního lisu. Je-li doba potratu blízká termínu předpokládaného porodu, objevují se příznaky podobné přípravnému stádiu porodu (DOLEŽEL a kol., 2000). Ke zmetání dochází v průměru do tří dnů od působení vyvolávajícího podnětu (DOLEŽEL a kol., 2000). Někdy je plod v děloze zadržen delší dobu a může podlehnout hnilobnému rozkladu (putrifikace), nebo rozbředne bez účasti hnilobných zárodků (macerace) nebo vyschne a ztvrdne (mumifikace) (BEČKA a kol., 1946). Mrtvý plod může ztěžovat porod nedostatečnou stimulací k nástupu porodu, nemožností zaujmout porodní polohu, nedostatečným mechanickým tlakem na děložní krček a jeho nedostatečným otevřením, suchostí porodních cest z důvodu nedostatku plodových vod. Životnost plodu lze zjistit polykacím nebo análním reflexem plodu, pulsací artérií na spěnkách končetin plodu nebo v pupečním provazci, popř. pohyby plodu po 25

mechanickém stimulu. Řešením je při dostatečně otevřených porodních cestách řízený tah, v opačném případě císařský řez. Obvykle proběhne zmetání bez závažnějšího narušení zdravotního stavu klisny a ta opět zabřezne (DOLEŽEL a kol., 2000). B. Infekční abortus Původci jsou bakterie, viry, plísně a parazité. Pronikají do organismu přes sliznici trávicího, respiračního nebo urogenitálního ústrojí. K infekci dělohy, placenty a plodu dochází lymfatickou nebo krevní cestou nebo z pochvy. Zmetání mohou také vyvolat toxiny mikrobiálního původu aniž došlo k infekci dělohy (KLIMENT a kol.,1989). Nejčastěji je původcem koňský herpesvirus 1(EHV 1), který kromě zmetání u klisen vyvolává respirační onemocnění u hříbat a ročků. Příčinou zmetání je infekce alantochoria a plodu. Téměr 95% potratů způsobených tímto virem se objeví v druhé polovině březosti, nejvíce klisny abortují v podzimním a zimním období. Jestliže se infekce vyskytne na konci březosti, hříbě se rodí slabé a obvykle uhyne v průběhu sedmi dnů. Po zmetání virus z pohlavního ústrojí rychle vymizí a jestliže nedošlo k poškození dělohy, klisna může znovu zabřeznout. K následné infekci sice není imunní, ale potraty v dalších březostech jsou vzácné. Abortovaný plod a placenta jsou zdrojem infekce pro další klisny. Dále se aborty vyskytují při salmonelóze (Salmonella abortus equi), virové arteritidě, stomatitidě koní a infekční anémii, leptospiróze, brucelóze, trypanozomiázách, při infekcích Streptococcus equi a jinými mikroby (DOLEŽEL a kol., 2000). Podle vlastní iniciativy je možné očkovat proti infekčnímu potratu vakcínou Duvaxyn EHV 1, 4 v první polovině březosti (KUBÍČEK, 2008). 2.2.7.2 Dvojčata Dvojčata se vyvinou buď zdvojením zárodku nebo oplodněním 2 zygot. Při souměrném zdvojení vzniknou jednovaječná dvojčata, při asymetrickém rozštěpu zárodku se může vyvinout 1 jedinec pravidelně a druhý ve formě zrůdného útvaru (např. kulovitého), částečný rozštěp se projeví zdvojením některé části (např. 2 hlavy). Při oplodnění 2 zygot se vyvíjí jedinci nestejnoměrně, obvykle však pravidelně, ale jsou menšího vzrůstu (ZAKOPAL, 1984). 26

Plodové obaly jsou uloženy odděleně v rozích děložních, přičemž jeden z nich více či méně proniká do druhé poloviny dělohy a zaujímá prostor na úkor druhého plodu. Tím dochází k nerovnoměrnému růstu placent a plodů, případně v důsledku nedostatečné výživy dvojčat k předčasnému ukončení březosti a abortu (DOLEŽEL a kol., 2000). K abortu dochází obyčejně v 7. a 8. měsíci, dvojčata jsou proto jevem nežádoucím a z hlediska ekonomického ztrátovým (ZAKOPAL, 1984). Porodní komplikací mohou být nepravidelné polohy, postavení a držení, do porodních cest mohou vstupovat oba plody současně. V takovém případě je nutné zjistit, které nožky patří kterému plodu, méně vstouplé hříbě zatlačit zpět a druhé vybavit. Repozice je obvykle snazší, protože oba plody jsou poměrně malé. Častá je u jednoho plodu poloha přední a u druhého zadní (PŘIBYL, 1954). Prevencí je včasná diagnóza a likvidace jednoho zárodku, případně obou (ZAKOPAL, 1984). 2.2.7.3 Předčasný porod Předčasným se nazývá porod dostavující se před uběhnutím normální délky březosti, kdy je plod schopen extrauterinního života, tedy po 9,5 měsíce (DOLEŽEL a kol., 2000). Prematurita je březost delší než 300 dnů, ale kratší než 325 dní u plnokrevníků, u ostatních plemen kratší než 320 dnů. Imaturita (nezralost) je délka březosti delší než 320 dnů, ale hříbě jeví známky prematurity (ZAKOPAL, 1985). Předčasný porod je spontánní nebo umělý (indukovaný): Příčinnou spontánního předčasného porodu mohou být endokrinní poruchy, patologické stavy placenty nebo plodu (DOLEŽEL a kol., 2000), onemocnění matky zejména infekčního charakteru spojená se šířením bakterií nebo toxinů v organismu, nekvalitní výživa (použití zapařených, plesnivých nebo nahnilých krmiv). Ve většině případů je však neobjasněna (KLIMENT a kol., 1989). Spojenou komplikací pak bývá nedostatečně otevřený děložní krček, nedostatečné uvolnění porodních cest, slabé děložní kontrakce, nedostatečná příprava mléčné žlázy a nedostatek mleziva, snížená životnost plodu a jeho zvýšená citlivost k nepříznivým vlivům zevního prostředí (DOLEŽEL a kol., 2000). Terapie spočívá v zabezpečení životních podmínek hříběte, dodání komplexu vitaminů, posilujících léků, případně transfuze krevních součástí (ZAKOPAL, 1985). Umělé vyvolání porodu se provádí při vážných zácpových kolikách a zraněních, nebo z chovatelských důvodů pro zkrácení březosti, tím snížení porodní 27

hmotnosti plodu a snížení výskytu těžkých porodů. Porod lze vyvolat aplikací oxytocinu, dostaví se pak spontánně během jedné hodiny. Možná je i aplikace PGF 2 α (DOLEŽEL a kol., 2000). Po předčasném narození je hříbě slabé, má nízkou hmotnost, pozdě vstává, má problémy s postojem, intenzita sání je snížená, je neschopné udržet tělesnou teplotu a dosáhnout normálního vztahu s matkou. Při intenzivní péči je možné hříbě zachránit, některá slabá hříbata však uhynou třetí nebo čtvrtý den (ZAKOPAL, 1985). 2.2.7.4 Prodloužení doby březosti (přenášení) Dle DOLEŽELA a kol. (2000) jde o březost trvající déle než 380 dní. Příčiny mohou být genetické i negenetické, například nedostatečné uvolnění prostaglandinů a estrogenů a nedostatečný pokles hladiny progesteronu. V důsledku prodloužení březosti dochází ke zvýšení hmotnosti hříběte, ochabující funkci placenty a tím ztížený průchod hříběte porodními cestami nebo úhyn hříběte v děloze, během nebo po porodu (KLIMENT a kol.,1989). Proto přichází v úvahu vyvolání porodu, případně císařský řez. Protože prodloužení březosti může být podmíněno dědičně, nedoporučuje se narozené jedince používat k chovu. 2.3 Rozdělení a charakteristika porodních komplikací u klisen Ztížený porod (dystocia) je obecně nemožnost vypuzení plodu a placenty z porodních cest březí samice v druhově specifickém termínu. Příčiny mohou být vrozené povahy, a to dědičné i nedědičné (např. vývojové anomálie matky nebo plodu, vliv teratogenů, faktory ovlivňující délku březosti, velikost plodu, počet plodů) nebo získané (trauma, stres, výživa a způsob chovu, infekce, orgánová onemocnění, nádory) (DOLEŽEL a kol., 2000). Těžké a nepravidelné porody se u koní vyskytují poměrně zřídka a závisí především na plemeni, stáří a pracovním využití klisny (DVOŘÁČEK, 1922). HLAVÁČEK (1941) a DOLEŽEL a kol. (2000) se shodují na tom, že porod probíhá u klisen velmi rychle, bez velkých potíží a obvykle nevyžaduje větší asistenci. 28

Problémy se vyskytují u 2 % klisen a můžeme je seřadit do tohoto pořadí (DOLEŽEL a kol., 2000): podložená nožka flexe hlavičky flexe krku a hlavičky anální poloha kozelce deformity pánve nadměrně velký plod flexe dělohy 2.3.1 Metody porodnické pomoci Repozice nejsnadněji se provádí do 20 minut po prasknutí chorioalantoidového vaku, dokud je v děloze dostatečné množství plodové vody a děloha pevně neobepíná plod. Nelze-li pro silné stahy repozici provést, klisna se krátkodobě uspí (asi na 10 minut). Vybavení silou (řízený tah) předpokladem jsou zkušenosti porodníka, který musí při nepravidelné poloze plodu rychle rozhodnout o tom, zda nereponovaná část hříběte projde porodními cestami. Fetotomie nejsnadnější metoda řešení porodu při mrtvém plodu, provádí se řez v kloubech. Císařský řez provádí se buď plánovitě (při deformaci pánve, překážkách v porodních cestách např.jizvy, torze dělohy) nebo v případě neplánovaných dystokií (např. příčné kozelce, flexe dělohy, absolutně a relativně velké plody), kdy je vhodnější řešit je touto metodou. V praxi se však realizují ojediněle, protože děložní cévy silně krvácí a může dojít k vykrvácení do dělohy (DOLEŽEL a kol., 2000). Podle DOLEŽELA a kol. (2000) rozeznáváme ztížený porod zapříčiněný matkou (dystocia materna) nebo plodem (dystocia fetalis), přičemž u koní je častější druhý případ. 29

2.3.2 Porodní komplikace spočívající v matce Konkrétní příčiny ztíženého porodu představují abnormity prostornosti porodních cest, uložení dělohy a porodních stahů (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.3.2.1 Úzké porodní cesty Úzká pánev Tento stav může být zapříčiněn nedostatečnou tělesnou zralostí při prvním porodu, patologickými stavy kostry (rachitis, osteomalacie) nebo jako důsledek předchozího poranění. I přes intenzivní porodní stahy není plod vypuzen. Jako ošetření je možný řízený tah, císařský řez nebo fetotomie v případě mrtvého plodu (DOLEŽEL a kol., 2000). Zúžený děložní krček Obvykle je nedostatečně otevřen při předčasném hřebení, nebo se může sevřít při dlouhotrvajícím porodu. I při déletrvajících stazích plod není vypuzen (DVOŘÁČEK, 1922). Ošetření představuje masáž nebo omývání děložního krčku teplou vodou (45ºC), dále aplikací estrogenů a oxytocinu. Často je však neúspěšné a je nutný císařský řez (DOLEŽEL a kol., 2000). Úzká pochva a vulva Je pozorována se buď u mladých klisniček s nedostatečně vyvinutou pochvou a vulvou nebo silně vyvinutým hymenem, nebo u starších klisen s nádory, edémy a hematomy či zúžení po zajizvení. Příznakem jsou silné porodní stahy, výtok plodových vod bez následného vypuzení plodu, do porodních cest je natlačen živý nebo mrtvý plod. Ošetření spočívá v rozšíření vulvy rukou a řízený tah, naříznutí nebo nastřihnutí hrázky, popř. císařský řez (DOLEŽEL a kol., 2000). 2.3.2.2 Dislokace dělohy Dislokace březí dělohy mohou být různého druhu a stupně. Přestože k abnormální změně uložení může dojít kdykoli během gravidity (především ohnutí dělohy) nejčastěji k němu dochází ke konci březosti nebo na začátku porodu. Příčinami dislokace dělohy jsou nekoordinované děložní kontrakce, kontrakce břišních svalů, nepřiměřený pohyb plodu nebo trauma březí klisny. Predispozičně působí uvolnění 30

fixačního aparátu, ochablost břišního svalstva, asymetrické zvětšení dělohy, kolikové bolesti, nedostatek plodových vod (DOLEŽEL a kol.. 2000). Stočení dělohy kolem podélné osy (torsio uteri) K této změně dochází především ke konci březosti nebo na začátku porodu, kdy plod zaujímá porodní polohu a nepřiměřeným pohybem s sebou strhuje i dělohu. Příznakem je neklid a náznak kolikových bolestí, silné porodní stahy ustoupí bez vypuzení plodu. Při torzích vyššího stupně nemusí porod nastoupit a na stav poukáže až výrazné překročení termínu porodu nebo příznaky bakteriální kontaminace dělohy, odumření plodu, případně celková intoxikace zvířete. Plod je při otočení do 180º v nefyziologickém postavení, děložní krček je nedostatečně otevřený až uzavřený (DOLEŽEL a kol.. 2000). Ošetření představuje návrat dělohy do původní polohy buď přímým otočením dělohy proti směru otočení (retorze), otáčením trupu matky kolem fixované dělohy a ve směru nebo císařský řez (PŘIBYL, 1954). Ohnutí dělohy kolem příčné osy (versio et flexi uteri) Ohnutí dělohy do 90º se označuje jako verze, nad 90º flexe. Často je spojeno s kýlou. Břišní kýla může vzniknou při bikornuální graviditě (DOLEŽEL a kol., 2000). Příčinou je především ochablost břišní stěny, nadměrné zatížení dělohy (např. u dvojčat) nebo ruptura děložních svalů (PŘIBYL, 1954). Dorzoflexe (dorsoflexio, retroflexio uteri) znamená ohnutí dělohy směrem nahoru a nazpět směrem kaudálním. Její vznik je obvykle spojen s kolikou ke konci březosti nebo abnormálním pohybem klisny. Tlakem březí dělohy tímto směrem může vzniknout perineální kýla (DOLEŽEL a kol., 2000). Při ventroflexi se děloha ohne dolů. Poruchy se projeví výrazným ventrálním vyklenutím dutiny břišní, v termínu porodu dochází k nevýrazným porodním stahům, prasknutí plodových obalů a výtoku plodových vod bez vypuzení plodu. Ošetření: repozice tlakem na plod přes pochvu nebo rektum kraniálním směrem, příp. císařský řez (DOLEŽEL a kol., 2000). 31