Důvodová zpráva k bodu Dopisy občanů Dopis pana F. K., Janov nad Nisou Dopis zastupitelům města 1) Magistrát města Jablonec nad Nisou Kancelář primátora Mírové náměstí 3100/19 467 51 Jablonec nad Nisou -----------------------, 10.4.2014 Věc: Dopisy občanů do jednání zastupitelstva dne 17. května 2018. Vážený pane primátore, vážení zastupitelé statutárního města Jablonec nad Nisou. Na letošní rok připadá 100. výročí vzniku Československé republiky a také 80. výročí od podepsání Mnichovské dohody. Československá republika vznikla po první světové válce a i přes potíže spojené se světovou hospodářskou krizí se dokázala vypracovat mezi průmyslově nejvyspělejší země na světě. Ne všude však byl vznik této republiky přijímán s nadšením. Právě v oblastech, které se označovaly jako Sudety, byl vznik republiky místním obyvatelstvem přijímán odmítavě a byly zde již tehdy vyslovovány požadavky na odtržení těchto oblastí od nově vzniklé republiky. Tato republika mimo hospodářsko-průmyslové úspěchy dosáhla i uznání jako země, kde byly prosazovány a dodržovány demokratické principy, o které se rozhodující měrou zasloužil president republiky Tomáš Garrigue Masaryk. V sousedním Německu se ve třicátých letech k moci dostal Hitler a právě jeho myšlenky a ideály byly velice příznivě přijímány místním německy mluvícím obyvatelstvem. Mluvčím těchto obyvatel se stal Konrad Henlein, dá se říci skoro místní rodák, který v Jablonci vystudoval střední školu a také zde krátce pracoval. Jeho strana postupně získávala mezi německy mluvícím obyvatelstvem Sudet značnou podporu a volební výsledky této strany v roce 1938 dosahovaly místy až 90%. A právě na jaře roku 1938 Konrad Henlein několikrát navštívil Adolfa Hitlera a na těchto jednáních byla stanovena strategie odtržení Sudetoněmeckých území. V podstatě se jednalo o to, aby vládě Československé republiky byly kladeny stále 1
nové nesplnitelné požadavky, které následně vedly až k Mnichovské dohodě. Mezi hlavními požadavky této dohody bylo, že územní celky, kde převládá více než 50% německých obyvatel, musely být postoupeny Německu. Poprvé se situace v této oblasti řešila ne na základě územně historického principu, ale principu národnostního a nikdo se neněmecké menšiny tehdy neptal, zda s tím souhlasí. Dovoluji si podotknout, že vím, o čem mluvím. Rodina mojí ženy v této době nedobrovolně odchází z nedalekého Kořenova. Ve stejné době je nucena opustit své bydliště nedaleko od Bratislavy i moje rodina, protože na tuto oblast vzneslo územní požadavky tehdejší Maďarsko. Rodiče odchází pěšky, na ramenou rance s peřinami. Společně táhnou ruční dřevěný vozík, kde vezou nejnutnější ošacení a základní kuchyňskou výbavu. Za vozíkem jde moje sestra, ze svého rodiště si v náruči odnáší jedinou panenku. Tehdy jí bylo 5 ½ roku. Ještě před podepsáním Mnichovské dohody došlo k vojenskému obsazení oblasti Aše a Chebu a hned v první dny října 1938 postupně docházelo k převzetí státní správy na Sudetských územích německou mocí. Konrad Henlein se svým pobočníkem Karl Hermanem Frankem osobně předávali Adolfu Hitlerovi dobytá území. V příloze se můžete seznámit s tím, jak tato doba probíhala přímo v Jablonci a jak je popisována v tisku. Na Horním náměstí, tehdejším Živnostenském náměstí se sešlo 15 000 až 20 000 tisíc osob. Celá slavnost se uskutečnila ve večerních hodinách za svitu pochodní. Tribuna byla ozdobena obrovským hákovým křížem a byla postavena mezi budovou farního úřadu a kašnou Nibelungů se sochou rytíře Rüdigera. Po ukončení slavnostních projevů, kde hlavním řečníkem byl Konrad Henlein, se shromážděný dav sešikoval do pochodňového průvodu a prošel ulicemi města. Celá tato slavnost byla pojata jako oslava Dne osvobození, jak také bylo řečníky připomínáno. Zmíněna byla hrůzovláda Čechů, doba minulých měsíců a roků je označována jako zlý a velký útlak prováděný českým státem s cílem Němce v této oblasti zničit, což se zde dělo za pomoci nejbrutálnějšího bezpráví. Zmíněno bylo i zničení celého průmyslu, nejen v Jablonci, ale v celém sudetoněmectví. A přitom se Jablonec připomíná jako malá Paříž. Konrad Henlein ve svém projevu obžalovává tehdejší vedení státu za dvacet let útlaku, kdy německý národ se měl stát žebráky a následně měl být ze státu vyhnán. Řečník připomíná, že my všichni jsme jedné krve a jednoho ducha a chceme jenom jedno, chválit hodinu, kdy my, sudetští Němci, stojíme jako plnoprávní vojáci v armádě Adolfa Hitlera a smíme bojovat. Jaká to prorocká slova od tohoto muže Tyto věci chci připomínat právě proto, že tato velkolepá oslava se konala 10. října 1938 a tedy letos od této doby uplyne 80 let. Zatím nevím, jak budou v Jablonci nad Nisou organizovány oslavy stého výročí vzniku Československé republiky. Možná, že k oslavám takto významného výročí budou přizváni i zástupci vedení partnerských měst. Zde by bylo možná vhodné připomenout i toto období, kdy a proč byla naše republika po dvaceti letech své existence a rozvoje přinucena odstoupit svá území a později přijmout protektorátní správu Böhmen und Mähren. 2
Vím, že současná generace za události v této době nezodpovídá, ale pokud se toto nepřipomíná, a o této době se sdělují nepravdivé informace, nebo dokonce lže, přebírá se tím na sebe určitý díl odpovědnosti. 1) Připravuje vedení magistrátu města Jablonec nad Nisou akce k připomenutí 80. výročí podpisu Mnichovské dohody, v případě, že ano jaké? 2) V případě, že takovéto akce nejsou připravovány, proč? S pozdravem F. K. 468 11 Janov nad Nisou Přílohy: 1) Fotokopie dobového tisku G. T. ze dne 11. října 1938 3 listy 2) Překlad novinového článku 5 listů Příloha 1) 3
4
5
Příloha 2) Konrad Henlein v Jablonci. Nové bojové heslo: výstavba. Sudetoněmecké území se má stát kvetoucí zahradou. Jablonec n. N. 10. října. Překvapivě přišla včera zpráva, že Konrad Henlein přijede do Jablonce a bude mít na shromáždění projev. Toto proběhlo městem časně ráno jako rychle se šířící požár a přineslo mnohým sice málo zřetelné, přesto však všemi vnímané a prolínající radostné očekávání. Neboť pro nás není Konrad Henlein pouze sjednotitelem sudetoněmectví, není jen mužem, který stál v čele našeho boje a který jako říšský komisař je v čele našeho vítězství, pro nás je především také naším krajanem. Konrad Henlein je ten, se kterým mnoho z nás spolupracovalo, ještě když budoval tělovýchovný spolek, a proto jsme také s ním, dá-li se tak říci, úžeji a vnitřně svázáni a naše věrnost a láska k němu se nám jeví ještě větší a silnější než ta těch ostatních. Již v odpoledních hodinách se shromažďovali občané našeho nyní již očištěného, ryze německého města na okrajích chodníků se zářícíma očima, ve kterých se konečně odrážel hezký a vlídný podzimní den. Od 5. hodiny jim ubíhal čas při místním koncertu do doby příchodu Konrada Henleina. S obzvláštním potěšením byl přijat Chebský pochod (Egerlander Marsch). Konečně nastal čas. Před slavnostně osvětlenou radnicí s jejími zdaleka viditelnými hákovými kříži zazněly povely, davy vypukly v jásot, objevil se Konrád Henlein přijíždějící od Liberce. Velitel čestné roty, nastoupené před radnicí, kapitán, svobodný pán z Vietinghoffu Riesch vydal povel k poctě zbraň a podal Konradu Henleinovi hlášení, po kterém pak tento provedl přehlídku čestné roty. Starosta Osw. Wondrak pozdravil před radnicí Konrada Henleina těmito slovy: Jménem města Jablonec a jeho veškerého obyvatelstva Vám předávám nejsrdečnější přivítací pozdravy. Dnes přicházíte do veselého a šťastného města. Naše nejtoužebnější přání se naplnilo: Jablonec je svobodný! Že se tak stalo, děkujeme Vám, pane říšský komisaři, neboť jste to byl Vy, který nám, sudetským Němcům, dal cestu ke svobodě. Vy jste v roce 1933, kdy byla politická situace kritická, volal ke sjednocení. Vybudoval jste hnutí, které bylo schopné a důstojné být nositelem německého světonázoru. Vy jste zvrátil náš osud k lepšímu. Abychom našemu poděkování dali viditelné vyjádření, přejmenovali jsme dosavadní Nový trh na Náměstí Konrada Henleina. Dnes Vás prosím o Váš dodatečný souhlas. Slibujeme Vám, že dáme všechny naše síly pro národ a vlast, pro naši Velkoněmeckou říši, pro nepomíjející 6
nacionálně socialistické dílo výstavby. Chceme se snažit pomáhat Vám nést ohromný úkol říšského komisaře pro sudetoněmectví. V tomto smyslu voláme dnes plni díků a z radostných srdcí: náš říšský komisař Konrad Henlein Sieg - Heil! Poté se ve starostově kanceláři Konrad Henlein a podplukovník Hillebrand zapsali do čestné knihy města Jablonce a nový okresní hejtman, vládní rada Dr. Koch, byl představen Konradu Henleinovi. Poté se Konrad Henlein, čestní hosté a členové městské rady odebrali na občerstvení do radniční jídelny. Prohlášení na náměstí Dr. Karl R. Fischera. O 8. hodině se říšský komisař Konrad Henlein se svým doprovodem, do kterého m.j. patřili vedoucí štábu Richard Lammel, Ing. Rümler a ředitel Hermann, odebrali za jásotu davu obklopujícího silnice, na náměstí. Zde se divákovi nabídl dosud nevídaný, nezapomenutelný a dojmuplný obraz. Hlava na hlavě zde stál celý Jablonec a jásal Konradu Henleinovi. Bylo to 15.000, bylo to 20.000? Nedalo se to spočítat, ale jedno je jisté, přišli všichni, nikdo nezůstal ten večer doma. Zatím co kolem dokola zaplály hranice a mnoho hákových křížů se rozzářilo na domech slavnostně osvětleného města jako vítězná znamení osvobození města, zahájil místní vedoucí Walter Richter shromáždění. Váš jásot a Vaše nadšení takto začal panu říšskému komisaři daly zcela jasně najevo, jak mile je v našem městě vítán, a já jsem ho nepozdravil jenom jako říšského komisaře, ale je nám více, ale hodně více, on to je náš Konrad Henlein. Náš Konrad Henlein, který nás vedl v našich nejtěžších, v našich dusných a trudných dobách, Konrad Henlein, který nás, sudetské Němce, sjednotil v politickém snažení a tímto politickým sjednocením připravil cestu ke svobodě, která dnes pro nás započala. Toto mu nemůžeme a nechceme nikdy zapomenout. Konrade Henleine, naše věrnost Tobě je věčná. Okresní vedoucí Ernst Ullrich Konradu Henleinovi směřoval tato slova: Pane říšský komisaři, není Vám to možné navštívit všechny místní skupiny v okrese, není tudíž také možné, abyste viděl radost obyvatel celého okresu, ale mám za úkol předat Vám nejsrdečnější pozdravy celého okresního území. Mimo to Vám chci poděkovat, že jste dopomohl k tomu, rychle dosáhnout vysněného cíle. Vám, pane říšský komisaři, a našem milovanému vůdci Adolfu Hitlerovi náš srdečný dík. Nyní měl slovo krajský vedoucí Obrlik a uvedl: Pan říšský komisař Konrad Henlein dnes navštívil naše krásné území a přesvědčil se v tom, s jakou radostí a nadšením jsme jej přijali. Jsem přesvědčen, že toto tušil. Neboť Vy, Konrade Henleine, jste všude našel velkou úctu, 7
ten největší respekt. Zde ale je Váš domov, zde naleznete syny a ženy, které na Vás visí s láskou, kteří přesně vědí, jaké dílo jste vyřešil. Naše myšlení a naše srdce v této hodině letí také k našemu velkému vůdci Adolfu Hitlerovi, který svým geniálním dílem uskutečnil všechno to, o co jsme se v nejhlubší touze snažili. Ale Vy jste tu cestu připravoval. Vy jste vytvořil předpoklady, sjednotil jste sudetoněmectví a předal je našemu milovanému vůdci Velkoněmecka Adolfu Hitlerovi. A Adolf Hitler nepoctil jenom Vás, věřím, že zde mohu říci, že tato pocta patří tak nějak nám všem. Nesmírně nás těší tato důvěra našeho vůdce, radujeme se, že tuto cestu nastoupil. Před nedávnou dobou jsme se na tomto místě sešli, tehdy panovala hrůzovláda Čechů. Ten jásot, ta radost, oni nás semkli do jednoho jednotného útvaru, ale my jsme nedbali českých bajonetů. Na tomto náměstí tehdy vlál hákový kříž, vlál svobodně a bez překážek, neboť ho ochraňovala láska a železná vůle. A věřím, že tohoto posvátného znamení by se nikdo nedotknul, neboť jsme se před něj postavili. Poté následovaly trpké dny, následoval záměr pana Beneše, ale Adolf Hitler měl lepší plán. Lživá konstrukce pražské vlády se zhroutila a s těmi troskami bude mít Praha ještě dlouho co dělat. A vy všichni, kteří zde stojíte s pohnutými srdci, víte, jak jsme byli nenáviděni, jak pravili vedoucí činitelé Čechů, ovšem nejvíce v kavárnách. A jak to skončilo? S mužem, ořem a vozem je Pán porazil. Ubohé trosky této v novinách tak vychvalované české armády procházely také u nás. Ale ještě jedno zde musí být povězeno, že dodnes v dějinách ještě nebyl vykonáván tak velký nátlak na svědomí. Bylo Vám přikazováno střílet na naše německé bratry. V tomto okamžiku jsme věděli, co máme dělat. Všichni tito muži, kteří v nebezpečí života překročili hranici, jsou zase zpět. Dnes odpoledne byli v Liberci přijati. Také jim patří náš vřelý dík. Chceme ale také připomenout ty, kteří jako rukojmí byli brutální policejní mocí odvlečeni. My víme, co se s těmito muži mělo stát. My sudetští Němci víme, co nám Adolf Hitler dal, když tento tlak z nás sejmul a dal nám možnost svobodně se přihlásit k tomu, co jsme před Čechy museli ukrývat, i k němu, k hákovému kříži a k Velkému Německu. V tento okamžik, kdy nás jásot zcela uchvátil, věříme ještě ve snění. Jsme téměř udiveni, když náš FS slouží, to štěstí nemůžeme ještě plně pochopit. Jedno můžu říci, bude ještě lépe. Žádný z vás nebude bez práce, jdeme vstříc světlé budoucnosti, ale jedno však od nás bude Konrad Henlein a Vůdce požadovat abychom pracovali opravdově a neúnavně, ale kdo by se mezi vámi našel, který by toto nechtěl, který by vše neobětoval pro dílo, které Německo povede dále a vzhůru. Náš dík budiž naší přísahou. Našemu velkému Vůdci, velkému Německu, které nás přijalo domů, Sieg Heil! Při projevech řečníků stále bouřil jásot, který trval po dlouhé minuty, stále znovu volalo tisíce pohnutých srdcí Děkujeme našemu Vůdci! Děkujeme našemu Vůdci! Tento nadšený souhlas, který jsme od shromáždění ke shromáždění zažívali, se nedá slovy popsat, to by musel být každý u toho, aby zjistil, jaké to je. Když se pak ujal slova Konrad Henlein, vystoupil jásot jabloneckého obyvatelstva do bouřícího nekonečného jásavého křiku a on musel stále 8
svoji řeč zastavovat, když souhlas desetitisíců ve voláních Sieg Heil a Děkujeme našemu Vůdci, Jeden národ, jedna říše, jeden Vůdce zazníval až k nebesům. Mluví Konrad Henlein. Němečtí muži a ženy, národní socialisté a socialistky! Dnešního dne byl zbytek sudetoněmeckého území obsazen německou brannou mocí. Tím je od dnešního dne sudetoněmectví svobodné a stalo se částí velké německé říše. Hluboká touha, která není až od světové války, ale leží mnohem dále zpět, kterou měl náš národ v sudetoněmeckém prostoru jednou smět patřit k velké německé říši, se teď stala skutečností. Hitlerovy vlajky vlají nad naší župou a nová víra, nová naděje v budoucnost nás naplnily. Vděčíme za to jedinému a samotnému velkému vůdci všech Němců. Vděčíme mu ale víc než za svobodu, vděčíme mu, že nás přivedl zpět do říše. A ještě jedno mu vděčíme, tomuto geniálnímu státníkovi: že nám nebyla naše domovina zpustošena. Vůdce uchopil rukojeť meče, ale nemusel ho vytáhnout, a tímto mečem je německá branná moc. A právě německou brannou moc v této hodině vzpomínám. Dnes, kdy dorazila až ke hranicím sudetoněmeckého prostoru. Branná moc vtáhla na naše území. Byly na ni házeny květiny. Branná moc by ale stejně vpochodovala, i kdyby ji uvítaly kulky. Branná moc jako vůdcův nástroj by tak jako tak naši vlast osvobodila. A že byl každý voják připraven položit svůj život, aby nám vybojoval svobodu, to nechceme nikdy zapomenout. Nejenom že německým oddílům dlužíme nejhlubší dík, my jsme nadto zažili ještě víc, oni přišli jako bratři, byli přijati jako bratři a cítili se jako bratři. Neboť my všichni jsme jedné krve a jednoho ducha a chceme jenom jedno, chválit hodinu, kdy sudetští Němci stojíme jako plnoprávní vojáci v armádě Adolfa Hitlera a smíme bojovat. Když zpětně vzpomenu na poslední měsíce a roky, tak se to jeví jako zlý velký útlak. Neboť jsme museli poznat, že český stát byl rozhodnut nás Němce zničit. To není žádné příliš tvrdé slovo, to je pravda, kterou volám před celým světem, zde se dělo to nejbrutálnější bezpráví. Vysoce kulturní národ měl být vymýcen. Obžalovávám ty, kteří tento stát zřídili, kteří nás dvacet let utlačovali. Vzpomínám na to, moji Jablonečané, jak pro falešnou obchodní politiku byl zničen celý náš průmysl, ale nejen zde, ale v celém sudetoněmectví. Měli jsme se stát žebráky a jako žebráci být ze státu vyhnáni. Pohleďte na naše krásné Jizerské hory, ani do našich starých německých lesů jsme již nesměli. Ještě jen málo desítek let a byli by nás zničili. A že jsme byli zachráněni, to nemůžeme tomuto muži nikdy zapomenout, tomuto muži, který po mnoho měsíců ve dne v noci zápasil, aby nám přinesl svobodu. Měl jsem to štěstí být v posledních dnech stále u našeho vůdce. Viděl jsem, jak velká je vůle tohoto muže a jaká je láska k jeho národu. A on mě pověřil, také vám v Jablonci předat jeho srdečné pozdravy. 9
Chceme vidět našeho vůdce! (Toto volání, toto z toužebných srdcí přicházející přání najednou vytrysklo po těchto slovech, aby náš Konrad Henlein předstoupil před Vůdce jako náš přímluvčí a předložil mu naše přání a my si nic toužebněji nepřejeme, než našeho milovaného vůdce Adolfa Hitlera uvidět v našem domovském městě a jemu za naše osvobození poděkovat). Kamarádky a kamarádi, tak pokračoval Konrad Henlein, Vůdce a říše nám přinesli svobodu. Musíme jim ukázat, že jsme této svobody a návratu vlasti do říše hodni, musíme dokázat, že neumíme jenom bojovat, ale také pracovat. Předsevzal jsem si naši sudetoněmeckou domovinu opět udělat kvetoucí zahradou. Ale musíme požadovat, že každý muž a každá žena vydá to poslední pro výstavbu. Neuznávám zde žádnou slabost, budu od vás hodně požadovat a vím, že vy mne nezklamete. Neboť boj jde dál, náš boj byl dosud jenom obranou, nový boj a nové bojové heslo zní výstavba. Zbídačelí a zpustlí jsme my a naše domovina, musíme nasadit všechny naše síly, abychom hospodářství, kulturu a naše celkové žití ve státě přivedli na takovou úroveň, která je srovnatelná s ostatními župami Německa. Chci mít šťastnou zemi, ta se nedá stvořit krásnými slovy, ale pevným uchopením. Vrátili jsme se domů do říše. Hrdě se můžeme ohlédnout zpět na dobu, kdy jsme bojovali samotni. Šťastni jsme v současném okamžiku, silni a radostni budeme v budoucnosti. A když určití zahraniční novináři v těchto dnech psali, že sudetští Němci věří, že se budou mít u Adolfa Hitlera lépe a že budou v této víře zklamáni, pak my v to nevěříme, neboť konec konců není pro nás rozhodující, zda jsme šťastni. Rozhodující je, že stojíme při našich bratřích v říši, že oni také stojí při nás a my můžeme stát při říši. Stojíme zde po staletí v boji. Konečně jsme se vrátili do naší velké vlasti. V tomto okamžiku chceme slíbit, být kdykoliv připraveni pro tuto říši a jejího velkého vůdce vydat vše, v každé hodině následovat volání vůdce. Chceme mu vyslovit vřelý dík a slíbit mu věrnost v jasných i trudných dnech. Sudetoněmectví stojí při svém vůdci a zdraví jeho i Velkoněmeckou říši s trojnásobným Sieg Heil! Po shromáždění se říšský komisař Konrad Henlein se svým doprovodem odebral na náměstí Adolfa Hitlera, kde účastníci shromáždění kolem něho pochodovali v průvodu s pochodněmi. V čele pochodoval FS ve dvanáctistupech. Dav Konradu Henleinovi jásal. Pochodňový průvod se pak pohyboval po hlavních ulicích města, které bylo slavnostně osvětleno. Při svém odjezdu byl Konrad Henlein bouřlivě oslavován. Jen pomalu mohl vůz s Konradem Henleinem, který ve stoje pozdravoval davy, projíždět mezi jásajícími davy. Gablonzer Tagblatt číslo 280, 11. října 1938, ranní vydání, titulní strana, digitální knihovna Krajské vědecké knihovny Liberec 10
Vyjádření oddělení sekretariát primátora S ohledem na skutečnost, že prioritou letošního roku jsou oslavy 100. výročí ukončení 1. světové války a vzniku republiky, neplánuje statutární město Jablonec nad Nisou zvláštní akce k připomenutí 80. výročí Mnichovského diktátu. 11