Denosumab: nová moïnost prevence a léãby kostní nádorové choroby MUDr. Michaela Matoušková Urocentrum Praha Souhrn Matoušková M.. Remedia 2011; 21: 494 500. Zhoubná nádorová onemocnění často metastazují do kostí. S rozdílnou frekvencí u jednotlivých malignit pak dochází nejen ke vzniku algického syndromu, ale i k výskytu kostních komplikací, patologických zlomenin, kompresí míšních, hyperkalcemií a eventuálně ke karcinomatóze kostní dřeně s důsledky pro krvetvorbu. Výskyt kostních metastáz a jejich komplikací koreluje s přežitím nemocných. K léčbě osteolýzy a k oddálení výskytu kostních komplikací jsou používány bisfosfonáty, a to jak perorální, tak i intravenózní. Jednoznačné postavení mají v léčbě hyperkalcemie. Po vyhodnocení klinických studií ve srovnání se současným standardem schválily regulační úřady v USA a Evropě (FDA Food and drug administration, EMA Evropská léková agentura) novou molekulu denosumab v indikaci léčby pacientů s úbytkem kostní hmoty navozeným hormonální léčbou (CTIBL cancer treatment-induced bone loss) a v indikaci léčby maligní osteolýzy, tedy v prevenci kostních příhod u nemocných s metastatickým postižením u solidních nádorů. Monoklonální protilátka denosumab se liší od bisfosfonátů mechanizmem účinku, bezpečnostním profilem i způsobem podání. Denosumab je možné podat i nemocným, u kterých pro kontraindikace nebylo možné zahájit léčbu bisfosfonáty a nebo bylo nutné jejich dávkování redukovat. Klíčová slova: kostní postižení kostní komplikace SRE bisfosfonáty denosumab. Summary Matouskova M. Denosumab: a novel option in osteoporosis prevention and in the treatment of malignant osteolysis. Remedia 2011; 21: 494 500. Malignancies often metastasize to the bone. Not only the rate of algic syndrome varies depending on cancer type, but also bone complications, pathological fractures, spinal cord compression, hypocalcemia, and eventually bone marrow carcinomatosis with consequences for the blood cells formation. The rates of bone metastasis and their complications correlate with survival. Bisphosphonates, both oral and intravenous, are used for osteolysis treatment and bone complications delay. They are the first-line therapy for hypocalcemia. Based on the evaluation of clinical studies in comparison with the current standard, the European Medicines Agency (EMA) and the Food and Drug Administration (FDA) approved a novel molecule denosumab for bone protection in patients with cancer treatment-induced bone loss (CTIBL) and for the treatment of malignant osteolysis, i.e. skeletal-related events prevention in patients with metastatic solid tumors. Denosumab, a fully human monoclonal antibody, differs from bisphosphonates in the mechanism of action, safety profile and administration. Denosumab can be used even in patients contraindicated for bisphosphonates or required bisphosphonate dose reduction. Key words: bone disorders skeletal-related events bisphosphonates denosumab. Metastatické postiïení kosti s vysokou prevalencí provází solidní zhoubná nádorová onemocnûní. Vysokou míru postiïení vykazují hormonálnû dependentní, ale i dal- í malignity (tab. 1) [1]. Kostní postiïení v znamn m zpûsobem ovlivàuje sobûstaãnost pacienta a tím i jeho kvalitu Ïivota, ale navíc i zásadnû koreluje s jeho pfieïitím. Klinicky dominuje kostnímu postiïení algick syndrom. U velkého poãtu posti- Ïen ch dochází ke kostním komplikacím (SRE, skeletal-related events), tedy pfiedev ím k patologick m zlomeninám a pfii postiïení obratlû i k mí ním lézím. Riziko kostních komplikací je rûznû vysoké, napfi. u karcinomu prostaty dosahuje 49 % a riziko léze mí ní aï 8 % [2]. Karcinomatóza kostní dfienû vede k myelosupresi. V souvislosti s osteol zou se pak objevuje Ïivot ohroïující hyperkalcemie. Hormonální suprese u muïû s karcinomem prostaty zvy uje obecnû mortalitu nemocn ch. Potlaãení hormonálních hladin analogy LHRH (event. LHRH antagonisty) nebo chirurgickou kastrací vede nejen ke zv ení rizika kardiovaskulárních onemocnûní ãi ovlivnûní psychiky, ale i k úbytku kostní hmoty a moïnému vzniku patologick ch zlomenin také u pacientû bez kostní generalizace (CTIBL, cancer treatment-induced bone loss). Endokrinní léãba karcinomu prostaty je spojena s úbytkem kostní hmoty dvakrát vy ím neï v pfiípadû postmenopauzálních Ïen [3]. V léãbû a prevenci komplikací maligní osteol zy jsou farmakologicky pouïívány bisfosfonáty v kombinaci s kalciem a vitaminem D. Podání kalcia a vitaminu D je nedílnou souãástí léãby, av ak bez bisfosfonátû nebo jiné úãinné léãby je pro léãbu metastatické kostní choroby nedostateãné [4]. Tab. 1 primární nádor FREKVENCE V SKYTU KOSTNÍCH METASTÁZ incidence* mnohoãetn myelom 75 95 % ZN prsu 60 80 % ZN prostaty 35 85 % ZN títné Ïlázy 20 60 % ZN moãového mûch fie 30 55 % ZN plic 30 40 % ZN ledvin 25 45 % *zji tûná pfii pitvû; podle [1] Coleman, 2001 Mechanizmus úãinku denosumabu Pojivovou tkání s biomechanickou pevností obdobnou oceli je kost. Její kolagenní matrix impregnují minerální soli. Hlavním proteinem kostní matrix, ale i kûïe, lach a dal ích pojiv je kolagen I. typu. Remodelace kosti, tedy odbourávání a novotvorba, je fiízena koordinovanou ãinností osteoklastû a bunûk osteoblastické fiady (osteoblasty, osteocyty a lining cells ) v intervalu pfiibliïnû 100 dní. Procesem remodelace procházejí v echny kosti, ale doba trvání se u rûzn ch typû kostí li í. Blokáda vazby RANK ligandu (RANKL, receptor activator of nuclear factor κb ligand) na receptor RANK vede k inhibici tvorby, funkce a Ïivot- 494
Tab. 2 SOUâASNÉ SCHVÁLENÉ INDIKACE DENOSUMABU pfiípravek Prolia Xgeva dávka 60 mg s.c. 120 mg s.c. reïim à 6 mûsícû à 4 t dny schválené indikace schváleno FDA i EMA pro léãbu schváleno FDA pro prevenci SRE postmenopauzálních Ïen s osteopo- u pacientû s kostními metastázami rózou a vysok m rizikem zlomenin solidních tumorû schváleno FDA ke kostní hmoty schváleno EMA pro prevenci kostních u muïû s vysok m rizikem zlomenin pfiíhod (patologické fraktury, mí ní léãen ch androgenní supresí pro komprese, stavy vyïadující radiaãní léãbu nemetastatick karcinom prostaty kostí ãi kostní operaci) u dospûl ch schváleno FDA ke kostní hmoty s metastázami solidních nádorû do kostí u Ïen s vysok m rizikem zlomenin léãen ch adjuvantnû inhibitory aromatázy pro karcinom prsu schváleno EMA pro léãbu úbytku kostní hmoty spojenou s androgen- -deprivaãní terapií u muïû s karcinomem prostaty a zv en m rizikem zlomenin podle [11] Body, 2011 nosti osteoklastû, ãímï sniïuje osteoresorpci a brání destrukci kosti zpûsobené nádorov m bujením. RANKL existuje ve formû transmembránového nebo solubilního proteinu a je nepostradateln pro tvorbu, funkci a Ïivotnost osteoklastû, jediného typu bunûk zodpovûdného za resorpci kostní tkánû. Zv ená aktivita osteoklastû, kterou stimuluje RANKL, je klíãov m prostfiedkem destrukce kostí pfii jejich metastatickém postiïení u solidních tumorû i mnohoãetného myelomu (obr. 1). Signální cesta RANKL se uplatàuje i pfii vzniku osteopenie aï osteoporózy indukované androgenní supresí [5] nebo u syndromu z nedostatku androgenû. Ty mají schopnost inhibovat produkci RANKL a M-CSF. Dlouhodobé sníïení hladin androgenû vede k vy í aktivitû RANKL a osteoklastû. Dojde-li k poru e remodelace, dochází ke sníïení mechanické odolnosti kosti a ke zv ení rizika zlomenin. Denosumab je humánní monoklonální protilátka IgG2 produkovaná savãí bunûãnou linií (CHO, Chinese Hamster Ovary cells) pomocí technologie rekombinantní DNA. Denosumab se s vysokou specificitou i afinitou zamûfiuje a váïe na RANKL a neutralizuje jej [6], viz obr. 2. Ve srovnání s terapeutick mi protilátkami, které obsahují jiné neï lidské peptidové sekvence, má jen minimální schopnost vyvolat tvorbu protilátek. V rámci klinick ch studií byl prakticky pozorován v skyt neutralizujících protilátek v ménû neï 1 %. Jejich pfiítomnost neovlivnila úãinnost léãiva [7]. Markery kostního obratu (resorpce ãi novotvorby) umoïàují laboratorní sledování metabolizmu kosti. Dfiíve se uplatàovaly pouze markery kostní novotvorby alkalická fosfatáza (ALP), pozdûji její kostní frakce (B-ALP). V posledních dekádách se diagnosticky uplatàují markery signalizující zv enou resorpci kostní matrix 1CTP (C-terminální telopeptid kolagenu v séru), NTx (N-terminální telopeptid kolagenu I v moãi), β-ctx (oktapeptidov fragment C-terminálního telopeptidu kolagenu I) nebo deriváty PYR (3-hydroxypyridin a pyridinolin) a DPYR (deoxypyridinolin v moãi). Osteoblastická aktivita vede k elevaci sérov ch hladin osteokalcinu, jiï zmínûného kostního izoenzymu ALP ãi P1CP (C-terminálního propeptidu prokolagenu typu I) a P1NP (N-terminálního propeptidu prokolagenu typu I). K nov m markerûm kostní remodelace, které v ak zatím v klinické praxi nena ly uplatnûní, patfií osteoprotegerin (OPG), srankl (soluble receptor activator of nuclear factor κb ligand) a hodnota pomûru srankl/opg [4]. Obr. 1 Interakce mezi nádorovými buňkami a kostní tkání; volně podle [8] Roodman, 2004; RANK receptor activator of nuclear factor κb. 495
Obr. 2 Mechanismus účinku denosumabu a bisfosfonátů při metastatickém postižení kosti; volně podle [8] Roodman, 2004; RANK receptor activator of nuclear factor κb. Vliv denosumabu na kostní mikroarchitekturu Vliv denosumabu na kostní mikroarchitekturu byl zkoumán ve dvou studiích u pacientek s postmenopauzální osteoporózou, nepfiedléãen ch (studie FREEDOM Fracture REduction Evaluation of Denosumab in Osteoporosis every 6 Months) a pfiedléãen ch (studie STAND Study of Transitioning from AleNdronate to Denosumab) alendronátem. V obou studiích dostávaly pacientky denosumab v dávce 60 mg jednou za 6 mûsícû. Ve studii FREEDOM byly z lopaty kosti kyãelní pacientek zafiazen ch do klinického sledování odebrány bioptické vzorky po dvou a tfiech letech, u pacientek ve studii STAND po 12 mûsících. Architektura kosti byla fyziologická, bez prûkazu defektû mineralizace, vláknité kosti ãi fibrózy kostní dfienû. Histomorfometrická anal za prokázala signifikantní pokles známek kostní formace i resorpce ve srovnání s placebem i ve srovnání s alendronátem [9, 10]. Zafiazení denosumabu do palety léãiv ovlivàujících kostní metabolizmus Denosumab je novou molekulou z armamentária léãiv s antiresorpãním úãinkem. Zatímco v léãbû osteoporózy ãi v prevenci kostních pfiíhod pfii metastatickém kostním postiïení roz ifiuje paletu léãiv, pro prevenci kostního úbytku navozeného hormonální léãbou pfiedstavuje zcela novou moïnost (tab. 2) [11]. Velká ãást tûchto nemocn ch, pfiedev ím se zhoubn mi nádory prostaty, byla ohroïena kostní patologií a byla léãena neadekvátnû nebo vûbec. Tab. 3 Léčba osteoporózy u postmenopauzálních žen se zvýšeným rizikem zlomenin Denosumab signifikantnû sniïuje riziko vzniku vertebrálních kompresivních fraktur, nevertebrálních zlomenin a zlomenin kyãle. Úãinnost a bezpeãnost denosumabu (v dávce 60 mg subkutánnû) podávaného jednou za 6 mûsícû po dobu 3 let byla studována u postmenopauzálních Ïen v registraãní studii FREEDOM [12]. Zafiazeno bylo 7808 Ïen ve vûku 60 91 let se vstupním T-skóre denzity kostního minerálu (BMD) bederní pátefie nebo celé kyãle v rozmezí -2,5 aï -4,0 a stfiední absolutní pravdûpodobností zlomeniny za 10 let 18,60 % (7,9 32,4 %) pro hlavní osteoporotické zlomeniny a 7,22 % (1,4 14,9 %) pro zlomeninu kyãle. Îeny mûly pravidelnou denní suplementaci kalciem (1000 mg) a vitaminem D (nejménû 400 IU). Primárním cílem studie byl prûkaz incidence nov ch vertebrálních fraktur, a to jak symptomatick ch, tak i verifikovan ch ÚâINEK DENOSUMABU* NA RIZIKO NOV CH ZLOMENIN OBRATLÒ (p < 0,0001) podíl Ïen se zlomeninou (%) absolutní sníïení relativní sníïení rizika (95% CI) rizika (95% CI) placebo denosumab n = 3906 n = 3902 0 12 mûsícû 2,2 0,9 1,4 % (0,8; 1,9) 61 % (42; 74) 0 24 mûsícû 5,0 1,4 3,5 % (2,7; 4,3) 71 % (61; 79) 0 36 mûsícû 7,2 2,3 4,8 % (3,9; 5,8) 68 % (59; 74) *60 mg subkutánnû 1krát za 6 mûsícû podle [12] Cummings, et al., 2009 496
pouze zobrazovacími metodami. Po 36 mûsících byl v skyt nov ch vertebrálních kompresí 2,3 % v léãené skupinû a 7,2 % ve skupinû s placebem (tab. 3). Sekundárním cílem bylo stanovení doby do první nevertebrální zlomeniny a zlomeniny proximálního konce femuru. Dal ím sledovan m parametrem byla incidence klinick ch zlomenin (tab. 4). U pacientek léãen ch denosumabem do lo ve srovnání s pacientkami s placebem ke sní- Ïení rizika zlomeniny kyãle o 40 % a rizika jakékoliv osteoporotické nevertebrální zlomeniny o 20 %. Pacientkám byla po ukonãení 3letého sledování nabídnuta úãast v prodlouïeném otevfieném sledování. V sledky pûtiletého sledování byly zatím formou abstrakta zvefiejnûny v roce 2011 [13]. Sledování dokládá dal í vzestup BMD a pokraãující úãinnou supresi markerû kostního metabolizmu. Incidence nov ch fraktur je nízká. Tab. 4 ÚâINEK DENOSUMABU* NA RIZIKO VZNIKU KLINICK CH ZLOMENIN ZA OBDOBÍ 3 LET podíl Ïen se zlomeninou (%) absolutní sníïení relativní sníïení rizika (95% CI) rizika (95% CI) placebo denosumab n = 3906 n = 3902 fraktury obratû 10,2 7,2 2,9 % (1,6; 4,2) 30 % (19; 41) a nevertebrální zlomeniny klinická fraktura 2,6 0,8 1,8 % (1,2; 2,4) 69 % (53; 80) obratle fraktura pánve, 6,4 5,2 1,2 % (0,1; 2,2) 20 % (3; 34) distálního femuru, proximální tibie, Ïeber, proximálního humeru, pfiedloktí a kyãle klinické zlomeniny 8,0 5,3 2,7 % (1,6; 3,9) 35 % (22; 45) obratlû, zlomeniny kyãle, pfiedloktí a humeru *60 mg subkutánnû 1krát za 6 mûsícû podle [12] Cummings, et al., 2009 Léčba úbytku kostní hmoty (CTIBL) v souvislosti s androgen-deprivační léčbou Úãinnost a bezpeãnost denosumabu (v dávce 60 mg subkutánnû) podávaného jednou za 6 mûsícû byla hodnocena v placebem kontrolovan ch klinick ch studiích fáze II a III u 1468 muïû ve vûku 48 97 let s nemetastatick m karcinomem prostaty, se zv en m rizikem vzniku zlomeniny (definováno jako vûk > 70 let nebo < 70 let s T-skóre BMD bederní pátefie, celé kyãle nebo krãku kosti stehenní < -1,0 nebo s osteoporotickou zlomeninou v anamnéze), ktefií byli léãeni farmakologickou (analoga LHRH) nebo chirurgickou kastrací. V ichni muïi uïívali kaïd den vápník (1000 mg) a vitamin D (nejménû 400 IU). Za 3leté období léãby se ve skupinû léãené denosumabem oproti placebu signifikantnû zv - ila BMD ve v ech mûfien ch klinick ch místech (v bederní pátefii o 7,9 %, v celé kyãli o 5,7 %, v krãku kosti stehenní o 4,9 %, v trochanteru o 6,9 %, v distální tfietinû radia o 6,9 % a v celém tûle o 4,7 % (ve v ech uveden ch pfiípadech byla hodnota p < 0,0001). V prospektivnû plánované explorativní anal ze byl zaznamenán signifikantní vzestup BMD v bederní pátefii, celé kyãli, trochanteru a krãku kosti stehenní jiï za 1 mûsíc po podání úvodní dávky. Aplikace denosumabu vedla k signifikantnímu sníïení rizika nov ch zlomenin obratlû po prvním roce léãby: 85% sníïení (1,6% absolutní sníïení rizika) po 1 roce, 69% (2,2% sníïení absolutního rizika) po 2 letech a 62% (2,4% sníïení absolutního rizika) po 3 letech [14]. Léčba denosumabem v prevenci kostních příhod u pacientů se solidními nádory metastazujícími do kosti Úãinnost denosumabu (v dávce 120 mg subkutánnû kaïdé 4 t dny) v prevenci kostních pfiíhod (SRE, skeletal-related events) u pacientû s metastatickou formou nádorového onemocnûní, které postihuje kosti, byla zkoumána ve tfiech rozsáhl ch mezinárodních randomizovan ch, aktivním kom- Obr. 3 Design studií, které sledovaly účinnost denosumabu (v dávce 120 mg s.c. každé 4 týdny) u pacientů s metastatickou formou nádorového onemocnění (design byl shodný pro všechny tři studie); podle [15 17] Stopeck, et al., 2010; Fizazi, et al., 2011; Henry, et al., 2011. 497
Graf 1 Doba do první kostní příhody (SRE, skeletal-related event) ve studiích srovnávajících denosumab s kyselinou zoledronovou (A) u pacientek s karcinomem prsu metastazujícím do kostí, (B) u pacientů s kastračně rezistentním karcinomem prostaty s prokázanými kostními metastázami a (C) u pacientů se solidními nádory (s výjimkou ZN prsu a prostaty) a mnohočetným myelomem s generalizací do kostí; podle [15 17] Stopeck, et al., 2010; Fizazi, et al., 2011; Henry, et al., 2011. parátorem kontrolovan ch, dvojitû zaslepen ch klinick ch hodnoceních fáze III s identick m designem. Pacienti nebyli pfiedléãeni bisfosfonáty. SRE byly definovány jako jedna z následujících situací: patologická fraktura, mí ní komprese, stavy vyïadující chirurgick zákrok na kosti nebo stavy vyïadující ozáfiení kosti. Pacienti byli zafiazeni v pomûru 1 : 1 do ramene se subkutánním denosumabem v dávce 120 mg a intravenózním placebem, jeï byly podávány kaïdé 4 t dny, nebo do ramene s kyselinou zoledronovou v dávce 4 mg aplikované nitroïilní infuzí po dobu alespoà 15 minut a subkutánním placebem, jeï byly podávány kaïdé 4 t dny (obr. 3). Dávkování intravenózního pfiípravku bylo upraveno v závislosti na vstupní hladinû clearance kreatininu 60 ml/min a dávka byla vynechána pfii zhor ení ledvinn ch funkcí do doby opûtovného dosa- Ïení vstupní hodnoty kreatininu v rozmezí 10 %. U denosumabu nebyly úprava ani vynechání dávky poïadovány. V em pacientûm byla dûraznû doporuãena denní suplementace kalciem a vitaminem D. V zaslepené fázi léãby bylo pokraãováno buì 2let m sledováním pfieïití, nebo 2let m otevfien m sledováním; 2leté otevfiené sledování a sledování pfieïití (pouze u tûch pacientû, ktefií nebyli zahrnuti do otevfiené fáze) nadále probíhá. Mezním datem primární anal zy byl v skyt SRE u 745. pacienta. Studie 20050136 porovnávala úãinnost denosumabu ve srovnání s kyselinou zoledronovou ve smyslu oddálení a prevence kostních pfiíhod (SRE) u pacientek s karcinomem prsu metastazujícím do kostí [15], studie 20050103 u pacientû s kastraãnû rezistentním karcinomem prostaty s prokázan mi kostními metastázami [16], studie 20050244 u pacientû se solidními nádory (s v jimkou ZN prsu a prostaty) a mnohočetným myelomem s generalizací do kostí [17]. Primárním cílem bylo zji tûní noninferiority, sekundárním pak zji tûní superiority denosumabu ve smyslu prodlou- Ïení doby do první SRE a doby do první a dal í SRE. Bezpeãnostní cíle sledovaly v skyt neïádoucích úãinkû, zmûny laboratorních hodnot a pfiípadn v skyt vazebn ch a neutralizujících protilátek. Shodn Graf 2 Výsledky integrované analýzy, ve které bylo hodnoceno prodloužení doby do první kostní příhody (SRE, skeletal-related event) po podání denosumabu ve srovnání s kyselinou zoledronovou; podle [18] Lipton, et al., 2010. 498
Graf 3 Výskyt první kostní příhody (SRE, skeletal-related event) po podání denosumabu, resp. kyseliny zoledronové, v závislosti na výskytu předchozí kostní příhody; podle [18] Lipton, et al., 2010. design v ech tfií studií umoïnil integrovat data 5723 pacientû do jedné pfiedem plánované integrované analýzy [18]. Nejv znamnûj í prodlouïení doby do první SRE ve srovnání s kyselinou zoledronovou bylo dosaïeno u pacientek s karcinomem prsu. Medián ãinil 26,4 mûsíce u pacientek se zoledronátem a nebylo ho dosaïeno v prûbûhu sledovaného období u Ïen léãen ch denosumabem. V obou dal ích studiích byl medián doby do v skytu první SRE prodlouïen u muïû s kastraãnû refrakterním karcinomem prostaty o 3,6 mûsíce a u pacientû s ostatními solidními nádory je tû o dal í mûsíc (graf 1) [15 17]. V integrované anal ze tfií studií s 5723 pacienty dosáhl rozdíl v mediánu doby do první SRE mezi nemocn mi léãen mi denosumabem a kyselinou zoledronovou 8,2 mûsíce a léãba denosumabem vedla k 17% sníïení rizika v skytu SRE (graf 2) [18]. Navíc je z v sledkû studií zfiejmé, Ïe k oddálení v skytu kostní komplikace vede léãba denosumabem i u pacientû s jiï pfiedcházející kostní pfiíhodou, viz graf 3 [18]. Podání denosumabu nemûlo vliv na celkové pfieïití ani na dobu do progrese nádorového onemocnûní. V sledky studií naznaãují, Ïe sníïením algického syndromu pûsobí denosumab pfiíznivû na kvalitu Ïivota nemocn ch [19]. Bezpeãnostní profil denosumabu podávaného v dávce 120 mg kaïdé 4 t dny vychází ze studií fáze I a II i z integrované anal zy studií fáze III u více neï 5900 pacientû. U pacientû léãen ch denosumabem není potfieba úpravy dávkování podle renálních funkcí. Obdobnû jako léãba aminobisfosfonáty mûïe i podávání denosumabu vést ke vzniku osteonekrózy ãelisti (ONJ). Její v skyt je po podání denosumabu ve srovnání s kyselinou zoledronovou dokonce o nûco vy í (1,8 vs. 1,3 %), rozdíl v ak není statisticky v znamn [18]. Degradace denosumabu buàkami retikuloendotelového systému umoïàuje návrat kostní remodelace vedoucí pravdûpodobnû k rychlej ímu zhojení ONJ u vy - ího procenta pacientû. Tím se denosumab odli uje od bisfosfonátû ireverzibilnû vázan ch na kostní matrix. Hypokalcemie byla pozorována u 9,6 % nemocn ch léãen ch denosumabem ve srovnání se zoledronátem (5,0 %). SníÏení hladin kalcia v souboru nemûlo klinické dopady, i v bûïné klinické praxi je v ak tfieba dbát na compliance pacientû pfii suplementaci kalciem. Na zmínûné registraãní studie navazuje sledování v otevfiené extenzi u pacientek s karcinomem prsu a pacientû s kastraãnû refrakterním karcinomem prostaty, jeï poskytne data o úãinnosti denosumabu u pacientû pfiedléãen ch bisfosfonáty, ale i studie s pouïitím denosumabu u vysoce rizikov ch pacientek se zhoubn m nádorem prsu v adjuvanci. Závûr Denosumab roz ifiuje moïnosti jak léãby pacientû s osteoporotick mi zmûnami na podkladû fyziologick ch hormonálních zmûn i zmûn navozen ch hormonální manipulací pfii léãbû hormonálnû dependentních nádorû prsu a prostaty, tak i v prevenci a léãbû kostního postiïení na podkladû metastatického ífiení. Ve srovnání se souãasnou léãbou je pfiínosn pfiedev ím pro svoji nízkou nefrotoxicitu a podstatnû niï í v skyt reakcí akutní fáze, ale i jednoduchou aplikaãní formu v podobû subkutánní injekce do horní ãásti païe, event. bfiicha ãi stehna. Pfiedev ím v ak jednoznaãnû prodlu- Ïuje dobu do v skytu první i dal í kostní komplikace u pacientû s metastatick m postiïením. Ovlivnûním bolesti vede ke zlep ení kvality Ïivota. Odli n mechanismus úãinku umoïàuje léãbu i pacientûm, které nebylo moïno léãit pro kontraindikace podání bisfosfonátû. Literatura [1] Coleman RE. Metastatic bone disease: Clinical features, pathophysiology and treatment strategies. Cancer Treat Rev 2001; 27: 165 176. [2] Lipton A, Steger GG, Figueroa J, et al. Extended efficacy and safety of denosumab in breast cancer patients with bone metastases not receiving prior bisphosphonate therapy. Clin Cancer Res 2008; 14: 6690 6696. [3] Hirbe A, et al. Skeletal Complications of Breast Cancer Therapies. Clin Cancer Res 2006; 12 (20 Pt2): 6312s 6314s. [4] Matou ková M, Hanu M. Bisfosfonáty v léãbû kostních metastáz v urologii. Urol pro praxi 2009; 10: 282 286. [5] Babjuk M. Denosumab v léãbû kostního posti- Ïení u karcinomu prostaty. Farmakoterapie 2010; 6: 272 275. [6] Skácelová S. Denosumab. Remedia 2011; 21: 230 237. [7] Tabrizi MA, Tseng CL, Roskos LK. Elimination mechanisms of therapeutic monoclonal antibodies. Drug Discovery Today 2006; 11: 81 88. [8] Roodman GD. Mechanisms of bone metastasis. N Engl J Med 2004; 350: 1655 1664. [9] Reid IR, Miller PD, Brown JR, et al. Effects of denosumab on bone histomorphometry: the FREEDOM and STAND studies. J Bone Miner Res 2010; 25: 2256 2265. [10] Kendler DL, Roux C, Benhamou CL, et al. Effects of denosumab on bone mineral density and bone turnover in postmenopausal women transitioning from alendronate therapy. J Bone Miner Res 1010; 25: 72 81. [11] Body JJ. Denosumab for the management of bone disease in patients with solid tumors. Expert Rev Anticancer Ther 2011 Dec 22. [Epub ahead of print]. [12] Cummings SR, San Martin J, McClung MR, et al. Denosumab for prevention of fractures in postmenopausal women with osteoporosis. N Engl J Med 2009; 361: 756 765. [13] Papapoulos S, Chapuriat R, Brandi MR, et al. Five-year denosumab treatment of postmenopausal women with osteoporosis: results from the first two years of the FREEDOM extension. 289 Abstract for ECCEO 2011. [14] Smith MR, Egerdie B, Toriz HN, et al. Denosumab in men receiving androgen deprivation therapy for prostate cancer. N Engl J Med 2009; 361: 745 755. [15] Stopeck AT, Lipton A, Body JJ, et al. Denosumab compared with zoledronic acid for the treatment of bone metastases in patients with advan- 499
ced breast cancer: a randomized, double-blind study. J Clin Oncol 2010; 28: 5132 5139. [16] Fizazi K, Carducci M, Smith M, et al. Denosumab versus zoledronic acid for treatment of bone metastases in men with castration-resistant prostate cancer: a randomised, double-blind study. Lancet 2011; 377: 813 822. [17] Henry DH, Costa L, Goldwasser F, et al. Randomized, double-blind study of denosumab versus zoledronic acid in the treatment of bone metastases in patients with advanced cancer (excluding breast and prostate cancer) or multiple myeloma. J Clin Oncol 2011; 29: 1125 1132. [18] Lipton A, Siena S, Rader M, et al. Comparison of denosumab versus zoledronic acid (ZA) for treatment of bone metastases in advanced cancer patients: an integrated analysis of 3 pivotal trials [Abstract 1249P]. Ann Oncol 2010; 21 (Suppl 8): viii379. Poster presented at ESMO 35; Milan, Italy; 8 12 October, 2010. [19] Janet E, Brown C, Cleeland L, et al. Pain Outcomes in Patients With Bone Metastases From Castrate-Resistant Prostate Cancer: Results From a Phase 3 Trial of Denosumab vs Zoledronic Acid, 26th Annual EAU Congress, Vienna; 18 22 March, 2011, Abstract #1091. Denosumab: nová moïnost prevence a léãby kostní nádorové choroby Léãba úbytku kostní hmoty (CTIBL) v souvislosti s adjuvantní léãbou inhibitory aromatázy MUDr. Michaela Matoušková Urocentrum Praha Úãinnost a bezpeãnost denosumabu (v dávce 60 mg subkutánnû) podávaného jednou za 6 mûsícû byla hodnocena v placebem kontrolovan ch klinick ch studiích fáze III u 252 Ïen s nemetastastick m zhoubn m nádorem prsu ve vûku 35 84 let, které uïívaly v adjuvanci inhibitory aromatázy. (Pozn. Tato indikace je schválena pouze FDA, viz tab. 2.) Jejich vstupní T-skóre BMD se pohybovalo mezi -1,0 aï -2,5 v bederní pátefii, celé kyãli nebo krãku kosti stehenní. V echny Ïeny uïívaly dennû vápník (1000 mg) a vitamin D (nejménû 400 IU). Primární promûnnou úãinnosti byla procentuální zmûna BMD bederní pátefie, úãinnost na v skyt fraktur nebyla hodnocena. Denosumab v porovnání s placebem signifikantnû zv il bûhem 2 let BMD ve v ech mûfien ch klinick ch místech, tedy v bederní pátefii o 7,6 %, v celé kyãli o 4,7 %, v krãku kosti stehenní o 3,6 %, v trochanteru kosti stehenní o 5,9 %, v distální tfietinû radia o 6,1 % a v celém tûle o 4,2 % (ve v ech pfiípadech p < 0,0001) [1]. Literatura [1] Ellis GK, Bone HG, Chlebowski R, et al. Randomized trial of denosumab in patients receiving adjuvant aromatase inhibitors for non- -metastatic breast cancer. J Clin Oncol 2008; 26: 4875 4882. 500