Partnerské vztahy na velkou dálku

. Partnerské vztahy na velkou dálku Diplomová práce Bc. Helena Kotrlová Vedoucí práce: doc. Mgr. Lenka Lacinová, PhD. Brno 2014

Abstrakt Tato studie se zabývá vztahy na dálku u lidí z mezinárodního prostředí nacházejících se v období emerging adulthood (N = 365), kteří mají zkušenost s několikaměsíčním odloučením od partnera kvůli pobytu v zahraničí. Jelikož se tyto vztahy nacházejí ve zcela specifickém kontextu, fungují tak za zcela odlišných podmínek, než vztahy lidí z klasických vztahů na dálku. Z toho důvodu se studie zaměřila na ověření fungování vztahových charakteristik v těchto vztazích a na určení, které z nich jsou významné pro to, aby vztah dlouhé odloučení přežil. Bylo zjištěno, že tyto vztahy vykazují vysokou míru závazku, spokojenosti a intimity mezi partnery, které jsou v negativním vztahu s vyhýbavými styly citové vazby. Vyhýbavá citová vazba a nízká intimita také stojí za pravděpodobností rozpadu těchto vztahů na dálku u osob ženského pohlaví. Osoby mužského pohlaví naopak referují o vyšší pravděpodobnosti rozpadu vztahu za podmínky, že pocit ují ke vztahu nižší závazek. Dále se podařilo ověřit, že geografická vzdálenost není dostatečně určující pro reálné ověření možnosti partnerů se fyzicky setkat. Zajímavým zjištěním bylo, že lidé, kteří ne-považovali jejich vztah za vztah na dálku, ač v něm ve skutečnosti fungovali, vypovídali současně o nižší míře úzkostnosti, delším vztahu a delším odloučení. Poznatky jsou dále diskutovány. Klíčová slova: Emerging adulthood, Partnerské vztahy, Vztahy na dálku, Odloučení, Rozpad vztahu, Attachment, Intimita, Závazek, Spokojenost This study is dedicated to long-distance relationships of emerging adults (N = 365) who separated from their romantic partners because of a stay abroad which lasted for several months. Those very-long distance relationships work in very specific context and under very distinct conditions in the comparison with normal long-distance relationships. Because of that this study concerns on verification of relational processes and search which of them has the particular influence on the chance of breakup. It was found that those relationships can be highly satisfying and that partners can show high intimacy and high commitment during the separation. Those factors of relational quality are in a negative relation to avoidance. Avoidance and low intimacy are significant predictors of breakup among women. On the contrary low commitment significantly predicts the chance of breakup among men. Another finding showed limited meaning of geographical distance that - used only for defining long-distance relationships - lacks the information about real possibility of romantic partners to visit each other. One very interesting finding shed light on comprehension of a person if the relationship is a long-distance one. People who didn t consider their relationship to be a long-distance one (in contrast to those who considered their relationship as long distance one) scored lower in anxiety; also their relationships were longer and the separation they had to face was shorter. Results are discussed further. Keywords: Emerging adulthood, Romantic relationships, Long-distance relationships, Separation, Breakup, Attachment, Intimacy, Commitment, Satisfaction

Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. V Brně, dne 13. 5. 2014 Helena Kotrlová

Na tomto místě bych chtěla poděkovat doc. Mgr. Lence Lacinové, PhD. za pečlivé vedení mé diplomové práce, za trpělivost, vstřícnost, zaujetí pro téma a spoustu dobrých nápadů. Dále bych chtěla poděkovat svým překladatelům Bc. Anně Adámkové, Mgr. Julii Tomešové a M.A. Dallasu Polivkovi, kteří nezištně a ochotně vychytávali gramatické a lingvistické nedostatky v dokumentech určených pro zahraniční instituce a v celém dotazníku. Chci také poděkovat všem českým a zahraničním univerzitám a univerzitním pobočkám ESN, které poskytly pomocnou ruku a dobrovolně kontaktovaly své studenty s žádostí o participaci na našem výzkumu. Nakonec chci poděkovat svému muži Honzovi za to, že mi dodal kuráž odjet na Erasmus a celou dobu mě podporoval, bez čehož bych nikdy nezískala zkušenost s udržováním zahraničního vztahu na dálku a nikdy by tak nevznikl tento zajímavý výzkum. Helena Kotrlová

Obsah 1 Úvod 2 Faktory ovlivňující fungování vztahů na dálku..................... 4 Citová vazba................................... 4 Funkce citové vazby ve vztazích na dálku................ 6 Závazek a jeho přesah do konceptu vztahů na dálku.............. 7 Koncept intimity ve vztazích na dálku...................... 9 Stabilita vztahů na dálku............................ 11 Objektivní vzdálenost mezi partnery....................... 12 Zahraniční studijní pobyty a odlišný pohled na vztahy na dálku......... 13 Výzkumné cíle..................................... 15 Metoda 18 Výzkumný soubor................................... 18 Měření......................................... 21 Demografické informace............................. 21 Citová vazba mezi partnery........................... 21 Kvalita vztahu.................................. 21 Subjektivní pojetí vzdálenosti.......................... 22 Pilotáž......................................... 22 Výzkumný postup................................... 23 Výsledky 25 Citová vazba a kvalita vztahu na dálku........................ 27 Stabilita vztahů na dálku............................... 27 Délka odloučení a závazek............................... 29 Objektivní geografická vzdálenost a její subjektivní pojetí............... 30 Dodatečná zjištění................................... 31 Diskuze 33 Limity......................................... 39 Možnosti budoucího směřování............................ 38 Využití poznatků.................................... 38 Literatura 39

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 2 Úvod It s great that you make a study about this. I felt some pressure of my friends saying that I should broke up with my boyfriend because of long-distance relationships are not trustful. And I talked to him about it 9 months before I left, and we were almost breaking up. But he justified that there was no reason to break up, fear of distance is not a good reason. And so we are still together. In truth, our relationship was better after Erasmus because I had a lot of time to think about if I want him in my life or not. I felt that he was important. And so we had a second chance relationship when I came back, a second chance to be in love again. And my friends were wrong about the trust part. (Studentka z Portugalska) V posledních letech mnohonásobně vzrostl, a stále stoupá, počet vysokoškolských studentů, kteří vyrážejí na minimálně jeden semestr studovat do zahraničí (European Commission - MEMO/13/647, 2013). Mnoho z nich se odlučuje od svého dlouhodobého partnera a jde v ústrety něčemu neznámému a zcela novému. Během svého studijního pobytu tito mladí lidé zkouší udržovat vztah s partnerem, který je od nich stovky až tisíce kilometrů daleko a nachází se v jiném životním kontextu než ten, kdo odjel. Právě vlivu kontextu na vývoj vztahů je při studiu partnerských vztahů věnována velmi malá pozornost (Ogolsky, Lloyd, & Cate, 2013). Vztahy na dálku (long distance relationships) jsou vztahy, které udržují partneři, kteří se nemohou setkávat každý den, nežijí v geografické blízkosti, považují svůj vztah za vztah na dálku a vidí se méně než dva dny v týdnu (Pistole & Roberts, 2011). Vztahy na dálku jsou obecně společností vnímány jako problematické. Mnoho lidí zastává názor, že nemají šanci na přežití, a to obzvláště vztahy těch, kteří odjíždějí žít na určitou dobu do zahraničí. Lidé, kteří se z nejrůznějších důvodů musí na několik měsíců separovat od partnera, čelí často pochybám svého okolí a zároveň i své vlastní nejistotě, zda jejich vztah odloučení vydrží (Van Horn a kol., 1997). Celá řada studií se proto snaží zjistit, na jakém principu vztahy na dálku fungují (Merolla, 2012), jak se liší od klasických geograficky blízkých vztahů (geographically close relationships) (Lee & Pistole, 2012; Roberts & Pistole, 2009) a za jakých podmínek mají lidé tendenci tyto vztahy opouštět (Van Horn a kol., 1997; Cameron & Ross, 2007). Vztahy na dálku jsou v těchto případech definovány jako vztahy, které udržují partneři, kteří se nemohou setkávat každý den, nežijí v geografické blízkosti, považují svůj vztah za vztah na dálku a vidí se méně než dva dny v týdnu (Pistole & Roberts, 2011). Mnoho výzkumů přineslo zjištění, že vztahy na dálku mohou být stabilnější než vztahy párů žijících blízko sebe (Kelmer, Rhoades, Stanley, & Markman, 2013; Sahlstein, 2004; Stafford & Reske, 1990). Další autoři uvádějí, že vztahové proměnné jako jsou například citová vazba, spokojenost a intimita, se mezi vztahy na dálku a vztahy zeměpisně blízkými

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 3 neliší (Lee & Pistole, 2012; Davison, Hill, Mondoh, & Redalen, 2009). Zjištění, která potvrzují obecně platný názor, že se vztahy na dálku rozpadají, vypovídají o souvislosti rozchodů a nízké spokojenosti s takovým vztahem stejně tak jako o prožitku nízké psychické blízkosti (Van Horn a kol., 1997). Je ale pravděpodobné, že výsledky Van Hornovy studie pocházejí z doby, kdy ještě nebyly veřejně dostupné internetové hlasové komunikátory. Jejich průkopník Skype byl vynalezen až v roce 2003 (cit. dle Skype.com). Tehdejší mladí lidé proto mohli mít daleko více ztížené podmínky komunikace a nemuseli být z toho důvodu se vztahem na dálku spokojeni. Je však zřejmé, že vztahy na dálku se nerozpadají samy od sebe jen kvůli vzdálenosti a nedostatku fyzické blízkosti, ale že stejně tak jako u klasických vztahů se musí projevit vztahové faktory, které jeho zachování ohrožují (Le, Dove, Agnew, Korn, & Mutso, 2010). Musí proto existovat podmínky podporující jeho zachování. Navzdory tomu, že je odloučení stresující a může během něj dojít k rozpadu vztahu, přináší mnohá pozitiva v podobě poznání, jak pár dokáže fungovat v náročných situacích, zda si navzájem chybí, zda má pro ně cenu vztah udržovat nebo jak se změnilo vnímání problémů ve vztahu (Sahlstein, 2004). Dlouhé odloučení může být zkouškou, která rozhodne, zda je vztah vystavěn na stabilních základech a zda stojí za to, aby se jej lidé snažili udržet. Mietzner a LiWen (2005) zjistili, že vztah na dálku může být pro partnery také přínosný. Ptali se, jaké vztahové dovednosti lidem vztah na dálku dal. Respondenti považovali za hlavní přínosy zvýšení důvěry v partnera, získání vyšší trpělivosti, komunikačních dovedností, nezávislosti a nárůstu psychické intimity ve vztahu s partnerem. Robertsová a Pistolová (2009) zjistily, že ve srovnání s lidmi v geograficky blízkých vztazích jsou lidé ve vztazích na dálku více spokojení, dokážou se více partnerovi otevřít, mají vůči vztahu vyšší závazek, komunikují pozitivněji, využívají více druhů vztahové údržby, velmi si chybí, touží po tom být spolu trvale na stejném místě a také si osobu partnera více idealizují. Ve vztazích na dálku je zapotřebí, aby fyzickou blízkost, která ve vztahu na dálku logicky chybí, dokázali partneři dostatečně vyvážit blízkostí psychickou, která má patrně jinou funkci u zeměpisně blízkých vztahů a vztahů na dálku (Roberts & Pistole, 2009). Tato studie se proto zajímá o to, jaké faktory vztahové dynamiky jsou významné pro vytrvání vztahu během dlouhého odloučení. Zároveň se snaží zjistit, jak v těchto vztazích figurují základní vztahové charakteristiky a zda mohou být i tyto vztahy kvalitní.

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 4 Faktory ovlivňující fungování vztahů na dálku The most problematic was the fact that I was falling more and more in love with her which made me realise that she is the love of my life but I was not there to enjoy our time together. And the fact that I could not touch her, hold her. Which might come as a surprise, because you often hear that trust is a major issue, but trust was absolute between us, it wasn t even an issue. (Student z Nizozemí) Výzkumný zájem těch, kteří se dosud zabývali tématem vztahů na dálku, se týká možných faktorů dynamiky vztahů na dálku, které vypovídají přímo o charakteristikách fyzické separace - vzdálenost v kilometrech, častost setkávání tváří v tvář, nebo podoba komunikace mezi partnery. Jiní zase hledají souvislost osobnostních charakteristik a tendence ukončit vztah na dálku - např. negativní afektivita (Cameron & Ross, 2007). Další výzkumníci se soustředí na dynamické faktory partnerských vztahů. Za nejvýznamnější faktor vztahové dynamiky se obecně považuje spokojenost se vztahem (Le, Dove, Agnew, Korn, & Mutso, 2010). Předpokládá se, že spokojenost je úzce provázána se stabilitou vztahu (Van Horn, 1997; Cameron & Ross, 2007; Kelmer, Rhoades, Stanley, & Markman, 2013). Oběma těmto proměnným se přisuzuje zodpovědnost za přežití vztahu nebo jeho rozpad (Ogolsky, Lloyd, Cate, 2013; Cameron & Ross, 2007). Spokojenost je proto také nejčastěji zahrnovanou proměnnou (Le, Dove, Agnew, Korn, Mutso, 2010). Spokojenost v partnerství na dálku se proto nejčastěji zkoumá v souvislosti s různými faktory vztahové dynamiky, jakými jsou stabilita (Cameron & Ross, 2007), intimita (Jiang & Hancock, 2013), závazek (Kelmer, Rhoades, Stanley, & Markman, 2013), komunikace (Stafford, 2010), citová vazba (Pistole, Roberts, & Chapman, 2010), údržbové strategie (Merolla, 2012) anebo idealizace partnera (Stafford & Merolla, 2007). Citová vazba We used to be very close to each other, and when I left he felt abandoned by me. First months were very difficult so I thought we were going to break up, but we both did an effort to keep on and we finally succeed so we re still together. (Studentka ze Španělska) Citová vazba (attachment) se od konce osmdesátých let minulého století stala jedním z nejvýznamnějších teoretických rámců pro studium partnerských vztahů (Fraley & Shaver, 2000). Citová vazba v partnerských vztazích vypovídá o tom, do jaké míry je člověk schopen důvěřovat partnerovi, těšit se z jeho blízkosti a vyhledávat jeho oporu v obtížných chvílích (Shaver & Mikulincer, 2006). Citové vazbě mezi dospělými partnery je přisuzována stejná funkce explorace, kterou umožňuje citová vazba mezi malým dítětem a vazbovou osobou (Hazan & Shaver, 1990). I v dospělosti lidé podle autorů své partnery využívají jako jistou základnu (secure base), když se vydávají zvládat náročné úkoly - at již pra-

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 5 covní, nebo jiné. To znamená, že když partner jakožto vazbová osoba dokáže odpovídat na potřeby druhého a dokáže mu být nablízku, pocit uje tak druhý partner větší bezpečí a jistotu (Hazan & Shaver, 1990). Jednotlivé typy citové vazby jsou formovány skrze pracovní modely sebe sama a druhých (Bowlby, 2012). Ty určují, nakolik budou lidé vnímat svou vazbovou osobu (zde partnera) jako dostupného a nakolik budou mít důvěru, že jim bude v případě potřeby nablízku (Ainsworth & Bowlby, 1991). Zároveň určují, nakolik bude člověk vnímat, že si blízkost zaslouží a nakolik on sám bude takovou blízkost vyhledávat (Bowlby, 2012). Podle teorie citové vazby se za základní dimenze jisté a nejisté vazby považuje úzkostnost (anxiety) a vyhýbavost (avoidance). Podle Bartholomewové a Horowitze (1991) lze styly citové vazby rozlišit podle čtyř kombinací vysoké a nízké úzkostnosti a vysoké a nízké vyhýbavosti. Dospělí lidé s jistou citovou vazbou (secure attachment style) se v partnerských vztazích cítí bezpečně, dokážou si ve vztahu zachovávat autonomii a přitom jsou schopni hlubokého intimního vztahu (Bartholomew & Horowitz, 1991). Zvládají také adekvátně odpovídat na potřeby jejich partnera (Feeney & Collins, 2001). Lidé s odmítavým stylem citové vazby (dismissing attachment style) vypovídají o tendenci udržovat si odstup od druhých lidí i partnera, a zároveň, že se při tom necítí osaměle (Hazan & Shaver, 1987). Lidé se zapleteným stylem citové vazby (preoccupied attachment style) vypovídají o větší emocionální závislosti na jejich partnerovi a strachu, že je partner opustí (Bartholomew & Horowitz, 1991). Osoby se strachuplným stylem citové vazby (fearful attachment style) se nedovedou dostatečně druhým přiblížit a zároveň pocit ují vysokou úzkost z možného odmítnutí (Bartholomew & Horowitz, 1991). Meta-analýza prediktorů rozpadu partnerských vztahů ukázala, že vyšší míra úzkostnosti je velmi významným prediktorem rozpadu vztahu a vyhýbavost má prediktivní sílu taktéž významnou, nicméně o něco nižší (Le, Dove, Agnew, Korn, & Mutso, 2010). Samotný jistý styl citové vazby nedokázal předpovědět trvání partnerského vztahu nebo jeho rozpad. Výzkum ukázal, že osoby s jistou citovou vazbou jsou spokojenější se svým partnerským vztahem než ti, kteří vykazují vyšší míru úzkosti či vyhýbavosti (Tucker & Anders, 1999). Dandurandová a Lafontainová (2012) zjistily, že úzkostnost vede k nižší míře spokojenosti významněji u žen než u mužů, a vyhýbavost je významná pro pocit nespokojenosti u obou pohlaví. Lidé s jistou citovou vazbou dosahují vyšších hodnot intimity ve vztahu (Arseth, Kroger, Martinussen, & Bakken, 2009) a také vykazují vyšší míru konstruktivního řešení konfliktů - tedy schopnosti řešit konflikt kompromisem (Kotrlová & Lacinová, 2013). Přirozeně se proto v současnosti mnohými autory citová vazba využívá pro studium dynamiky vztahů na dálku, nebot vypovídá o schopnosti partnerů zvládat odloučení (Pistole, 2010).

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 6 Funkce citové vazby ve vztazích na dálku If I had known how hard it will be for me to live without my partner (and how meaningless), I wouldn t have gone for Erasmus. It wasn t worth it. I felt like I was living only partially cause my other part was staying in Poland. I know I don t want to experience it again. (Studentka z Polska) Jak uvádějí Staffordová a Merolla (2007), s rostoucí vzdáleností partnerů od sebe klesá četnost kontaktů tváří v tvář. Frekvence zprostředkované/mediované komunikace se však nijak výrazně oproti zeměpisně blízkým vztahům nemění (Jiang & Hancock, 2013; Stafford & Merolla, 2007). Z důvodu dlouhodobého fyzického odloučení se předpokládá, že tato separace má pro dané partnery funkci stresoru. Ohrožuje citovou vazbu a zvyšuje nejistotu a prožitek úzkosti, nebot vazbová osoba není fyzicky dostupná (Pistole, 2010; Pistole, Roberts, & Chapman, 2010). Je proto logické, že je pro partnery časté loučení těžké. Ti, kteří se nacházejí ve vztazích na dálku, vykazují silnou touhu po tom být spolu trvale na jednom místě (Sahlstein, 2004; Stafford & Merolla, 2007). Jak píše Pistolová (2010), prožitek stresu při odloučení (separation protest) není pro dospělé dostatečně konceptualizován. Někteří autoři jej dle Pistolové chápou jako prožitek osamělosti (loneliness), jiní jako emoční výkyvy doprovázející separaci. Dále může být chápán jako vztek, pocity viny nebo jako smutek a pláč. V naprosté většině existujících studií věnovaných vztahům na dálku se zkoumá populace osob, které se odlučují od partnera a zase se s ním setkávají několikrát do měsíce po řadu měsíců či let. Takové páry jsou většinou odděleny proto, že studují nebo pracují ve vzdálených městech. Pistolová (2010) opakované setkávání nazývá cyklus separace a shledávání (separation-reunion cycle). Lee a Pistolová (2012) dávají do souvislosti citovou vazbu a další aspekty vztahové dynamiky, jako je idealizace partnera, spokojenost, sebeodhalení a též klepy (gossip). Právě klepy a sebeodhalení mají nahrazovat fyzickou blízkost blízkostí psychickou, která udržuje povědomí partnerů o kontextu, v němž se ten druhý nachází. Jak autoři ve svém modelu zjistili, klepy naplňují potřebu po blízkosti a udržují blízkost zejména u osob s nejistou citovou vazbou ve vztazích na dálku. Pro lokalitou blízké vztahy tento fakt neplatí. Také tito lidé, za podmínky že se více sebeodhalovali, měli nižší tendenci k idealizaci svých vzdálených partnerů, než jedinci z geograficky blízkých vztahů. Vyšší idealizace souvisela s vyšší spokojeností ve vztahu na dálku a s větším sebeodhalováním partnera. Úzkostnost a vyhýbavost souvisely negativně se sebeodhalením a spokojeností, mírně i s idealizací partnera. Le a kol. (2008) zkoumali vztah citové vazby a stesku po partnerovi, když jsou oba od sebe právě odloučeni. Prožitek stesku souvisel pozitivně ale mírně s vyšší mírou úzkostnosti. Zároveň byl v negativním mírném vztahu s vyšší mírou vyhýbavosti. Autoři rozlišili koncept stesku na afektivní (touha po partnerovi, prožitek smutku, separace) a behaviorální komponentu

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 7 (chci mluvit, chci se dotýkat, chci být s...) a očekávali, že afektivní komponenta stesku bude častější u úzkostného stylu citové vazby a behaviorální u vyhýbavého stylu. Výsledky jejich očekávání naplnily a to tak, že úzkostnost významně souvisela s afektivní komponentou stesku ale ne s behaviorální a vyhýbavost významně souvisela s behaviorální komponentou ale ne s afektivní. Studie opakovaně dokazují, že rozložení stylů citové vazby se v rámci vztahů na dálku neliší od zeměpisně blízkých vztahů (Pistole, Roberts, & Mosko, 2010; Pistole & Roberts, 2011). To znamená, že teorie citové vazby je platná v různých podobách partnerských vztahů, což vypovídá o její aplikovatelnosti a validitě. Pistole, Roberts, & Chapman (2010) zjistili, že osoby s jistým stylem citové vazby, na rozdíl od osob s vyhýbavým stylem, využívají ve vztazích na dálku velké šíře údržbového chování (maintenance behavior). Tito lidé ve zmíněném výzkumu také vypovídali o častějším zvládání konfliktů (conflict management) a větší pozitivitě v jednání s partnerem než lidé se strachuplným stylem citové vazby. Zároveň spolu s těmi, kteří byli hodnocení jako zapletení (preoccupied), vykazovali více ujištění o náklonnosti a ochoty poradit než osoby s vyhýbavými styly citové vazby. Závazek a jeho přesah do konceptu vztahů na dálku We are still together because we recognized the quality of our relationship, if there is no quality no matter how much love, long distance relationships break sooner or later. I had once a relationship with another guy while living 800 km apart, and it didn t work.- not much for the distance but for differences of mentality and habits. And I wasn t clearly in love with him. Now that I know I love my boyfriend as it had never happened in my life and I recognize him to be the man of my life no matter the distances, we are sure about our love and we take distance as a big proof for the future. (Studentka z Itálie) Závazek (commitment) je nedílnou součástí vztahové dynamiky (Lydon, Pierce, & O Regan, 1997). Podle Sternberga (1986) je závazek jednou ze tří hlavních komponent (spolu s vášní a intimitou), jež utvářejí podobu partnerského vztahu. Vztah bez závazku nazývá Sternberg romantickou láskou, která je typická vysokou intimitou a vášní, ale neobsahuje komponentu, která by dvojici poutala trvale k sobě. Právě závazek určuje, zda bude charakter partnerského vztahu dlouhodobý, nebo se vztah rozpadne (Rusbult, Martz, & Agnew, 1998; LeBel & Campbell, 2009). Podle Rusbultové (1983) je možné závazek v partnerském vztahu chápat jako tendenci udržet vztah dlouhodobě funkční a pocit náležení k tomuto vztahu/partnerovi. Zvyšování závazku, který partneři vůči vztahu mají, je spojeno s rostoucí délkou vztahu (Sternberg, 1986; Duemmler & Kobak, 2001). Ženy v partnerských vztazích vypovídají o vyšším závazku vůči vztahu než muži (Simpson, 1990). Pro pocit závazku je nezbytná kognitivní komponenta, která vypovídá o tom, že je daná osoba roz-

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 8 hodnuta se vztahu oddat a zachovávat jej při životě (Sternberg, 1986; Rusbult, 1983). Rusbultová (1983) zjistila, že snížení závazku předpovědělo rozpad partnerského vztahu mnohem lépe, než snížení pocitu spokojenosti se vztahem, snížení investic nebo zvýšení alternativ. I tak ale závazek a spokojenost spolu významně souvisí a snížení jednoho z nich vede ke snížení míry toho druhého (Pistole, Roberts, & Mosko, 2010). Přesto však existují vztahy, které partneři udržují, aniž by v nich byli št astní. Z toho důvodu rozdělují Lydon, Piercová a O Regan (1997) závazek na morální, který vypovídá o tom, že partnera drží ve vztahu jeho hodnoty a smysl povinnosti, a závazek entusiastický, kde je partner připoután k druhému z toho důvodu, že je ve vztahu nadšený a spokojený a že ve vztahu dochází k naplňování jeho potřeb. Podle tohoto modelu tedy morální závazek, na rozdíl od entusiastického, se spokojeností příliš nesouvisí. Zároveň pokud došlo k rozpadu vztahu, lidé, kteří k němu byli morálně zavázáni, pocit ovali po rozchodu mnohem vyšší stres než lidé s entusiastickým závazkem (Lydon, Pierce, & O Regan, 1997). Lidé s vysokým závazkem také při odloučení silněji pocit ují stesk a osamělost (Le a kol., 2008). Fagundes a Schindler (2012) také zjistili, že až ve chvíli, kdy daná osoba začne vůči partnerovi pocit ovat závazek, začne jej také vnímat jako jistou základnu (secure base). Na funkci závazku se také zaměřuje teorie sociální směny, která vysvětluje, že je závazek tvořen mírou investic (pozitivita vůči partnerovi, společní přátelé, sebeodhalení, věnovaný čas) a mírou zisků a ztrát (vše, co je pojí, či odděluje) (Rusbult, Martz, & Agnew, 1998). Čím více podle autorů do vztahu lidé investují, tím jsou k němu více zavázáni. Také při vysokých ziscích ze vztahu jsou motivováni v něm dlouhodobě setrvávat. S investicemi a zisky se pojí vyšší spokojenost daných partnerů (Rusbult, 1983; Pistole, Roberts, & Mosko, 2010). Duemmlerová a Kobak (2001) věří, že jistá citová vazba a závazek jsou navzájem provázané procesy. Aby totiž mohl být partner chápán jako vazbová osoba, která dokáže být v případě potřeby nablízku, je třeba, aby tato osoba byla ke vztahu zavázána. To, že se člověk může spolehnout na dostupnost svého partnera, u něj zvyšuje míru závazku. Lidé s jistou citovou vazbou v jejich studii vypovídali o vyšším závazku a zároveň vyšší stabilitě jejich vztahu v průběhu jednoho roku - výrazněji to platilo pro ženy než pro muže, ač pro ty byl tento vztah také signifikantní. Bylo zjištěno, že ve vztazích na dálku lidé referují o vyšším závazku vůči jejich vztahu, a že tyto vztahy také bývají významně delší, než vztahy lokalitou blízké (Jiang & Hancock, 2013). Ve studii Andersové a Watsona (2007) nezjistili žádný významný rozdíl v závazku mezi vztahy na dálku a vztahy geograficky blízkými. Nicméně ve své studii kontrolovali vztah na dálku otázkou, zda partneři žijí ve stejném městě nebo ne, což tyto dvě skupiny nemuselo řádně odlišit. Navíc o vztahu na dálku vypovědělo o více než třetinu méně žen

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 9 (17) a o dvě třetiny méně mužů (11) než v předchozí studii. Výsledek proto mohl být zkreslen velmi extrémně nízkým počtem respondentů. Ardittiová a Kauffmanová (2004) ve své kvalitativní studii zjistili, že jednotliví dotazovaní považovali za významné pro přetrvání vztahu délku vztahu s partnerem, svou vlastní vyspělost a možnost důvěřovat partnerovi, že je během odloučení nepodvede. Snažili se nevyhledávat alternativy vztahu, nebot byli rozhodnuti, že jejich partner je ten pravý a že překonání odloučení je jejich investicí do budoucna. Pistolová, Robertsová a Mosko (2010) odlišili prvky, které přispívají k závazku rozdílně u vztahů na dálku a u lokalitou blízkých vztahů. K závazku ve vztahu na dálku přispívají vysoké investice a vysoká míra kooperativní péče. K závazku v geograficky blízkém vztahu přispívala nízká míra kooperativní péče, nízké alternativy a nízká úzkostnost. Pro oba tyto typy vztahu byla velmi významná spokojenost a nízká míra vyhýbavosti. Koncept intimity ve vztazích na dálku My partner was a very possessive person, and while I was away he was always very suspicious about everything. He did not understand why I wanted to go abroad in the first place, and I couldn t really share anything with him about my experience. He was always in a bad mood when we skyped and I basically felt he was pulling me down, so I broke up with him to be able to have a good time (and by that I just mean being able to be happy and enjoy my stay, not having another boyfriend). (Studentka z Francie) Operacionalizace a definice intimity mají, zdá se, jedno společné - pocit blízkosti, který vychází z komunikace mezi partnery (Pearl & Fehr, cit. dle Laurenceau, Rivera, Shaffer, & Pietromonaco, 2004). Laurenceau, Barrett a Pietromonaco (1998) zjistili, že vlastní sebeodhalování (self-disclosure) a sebeodhalování partnera vedou, za podmínky, že se setká se schopností toho druhého reagovat (responsiveness), k nárůstu intimity ve vztahu, čímž potvrzují předpoklad, že sebeodhalování je jednou z komponent intimity (Laurenceau, Rivera, Shaffer, & Pietromonaco, 2004; Reis & Shaver, cit. dle Castellani, 2006). Reis a Shaver (cit. dle Castellani, 2006) vysvětlují ve svém procesním modelu intimity (process model of intimacy), že intimita vychází z procesu, kdy jedna osoba sdílí osobně důležité a citlivé informace svému partnerovi a partner následně reaguje komentářem nebo gesty, kterými vyjadřuje pochopení, přijetí a potvrzení platnosti toho, co vyslechnul (responsiveness). Selhání jakéhokoliv prvku v tomto procesu vede ke snižování intimity mezi partnery. Sebeodhalování můžeme rozdělit na deskriptivní (sdílení faktů, myšlenek) a na emoční (sdílení pocitů). Právě pouze emoční sebeodhalení přispívá k intimitě (Laurenceau, Barrett a Pietromonaco, 1998). Emoční intimita mezi partnery, na rozdíl od sexuální intimity, je provázána se spokojeností ve vtahu (Dandurand & Lafontaine, 2012), což podporuje zjištění Laurenceaua,

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 10 Barretta a Pietromonacové (1998). Výzkumy potvrzují, že intimita koresponduje s jistou citovou vazbou a že vazbová vyhýbavost vede k nižší intimitě (Hazan & Shaver, 1987). Jak zjistily Dandurandová a Lafontainová (2012), vyhýbavost zprostředkovávala negativně vztah mezi emoční intimitou a spokojeností mezi partnery. Úzkostnost v modelu nevykazovala žádný vztah mezi intimitou a spokojeností. V míře projevované intimity byl zjištěn významný rozdíl mezi muži a ženami (Kirkpatrick & Davis, 1994). Ženy napříč všemi styly citové vazby projevovaly ve vztahu více intimity než muži. Jak zmiňují Crouterová a Booth (2006), ženy mají vyšší tendenci k sebeodhalování a potřebu blízkých intimních vztahů, než muži. Aby partneři mohli udržovat blízkost i skrze vzdálenost, která je dělí, využívají hovory přes webkameru, telefon, emaily, chat nebo také pohledy či dopisy. Jak však zjistili Staf-fordová a Merolla (2007), míra jejich využití se významně neliší od míry, s jakou je využívají páry, které jsou v jedné lokalitě. Co se však liší, je obsah této komunikace, kdy lidé využívají vyšší míru sebeodhalení (Stafford, 2010). Staffordová dále zmiňuje, že díky tomu, že partneři ve vztazích na dálku mají méně možností ke každodenní konverzaci, mají snížené možnosti kontaktu, mají také nižší příležitost k vyvolání konfliktů nebo tabuizovaných témat. Díky tomu mohou paradoxně prožívat vyšší intimitu a tím i spokojenost. Jak tvrdí Jiangová a Hancock (2013), procesní model intimity (process model of intimacy) může ve vztazích na dálku vypovídat o větší snaze adaptovat se na aktuální vztahovou situaci tím, že se partner bude před druhým více odhalovat, než by dělal v lokalitou blízkém vztahu, a zároveň si, pomocí adaptivní kognice, bude více idealizovat svého partnera. Idealizace se ve vztahu na dálku zesiluje, nebot pravděpodobně pomáhá redukovat zvýšenou nejistotu z odloučení. Autoři zjistili, že schopnost efektivně reagovat na partnerovo sebeodhalení plně zprostředkovávala vliv sebeodhalení na vyšší míru intimity ve vztazích na dálku, kdežto u skupiny lokalitou blízkých vztahů se tak dělo jen částečně. Když do analýzy nebylo zapojeno sebeodhalení a partnerova responzivita (reagování komentářem nebo gesty vyjadřujícími pochopení, přijetí a potvrzení platnosti toho, co vyslechnul), skupiny se v míře intimity nelišily. Dále osoby ve vztahu na dálku využívaly více sebeodhalení a také svého partnera více hodnotily jako sebeodhalujícího se, než osoby v lokalitou blízkých vztazích. Zároveň sebeodhalení u jednoho z partnerů zvyšovalo sebeodhalení u druhého. Z výsledků tedy vyplývá, že se partneři musí na odloučení adaptovat a projevovat více sebeodhalení a pochopení partnera - až poté intimita mezi nimi vzroste více než u lokalitou blízkých vztahů. Davison, Hill, Mondoh a Redalen (2009) také neodhalili významný rozdíl v míře intimity u pouhého srovnání vztahů na dálku s lokalitou blízkými vztahy. Lee a Pistolová (2012) zjistili, že sebeodhalování ve vztazích na dálku

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 11 významně koresponduje se spokojeností ve vztahu. Stafford (2010) uvádí, že lidé ve vztahu obsahově komunikují mnohem intimněji než lidé v lokalitou blízkých vztazích. Stabilita vztahů na dálku Initially, before my departure, we actually decided to break up because both of us had had periods of long-distance in our previous relationships and both experiences had been rather negative as a result of the long distance. However, we very much wanted to remain close friends and continued to talk during the first half of the period apart. This first half of the period apart was extremely difficult but half-way through the relationship, we were able to meet and travel for three weeks together in a country half-way between our home and where I was abroad. This reignited the relationship and we decided that breaking up was silly and that we still very much wanted to be together. We have continued the relationship long-distance since then and it is proceeding wonderfully to this day. (Studentka z Austrálie) Stabilitu vztahu vnímáme v našem případě jako pravděpodobnost, že vztah směřuje k rozpadu anebo že bude dál pokračovat. Jak už bylo výše několikrát zmíněno, právě spokojenost výrazně souvisí s důležitými vztahovými konstrukty, jako jsou citová vazba, závazek, intimita, idealizace či komunikace s partnerem. Spokojenost je díky tomu nejzkoumanějším vztahovým faktorem (Le, Dove, Agnew, Korn, & Mutso, 2010), nebot dlouhodobě předpovídá stabilitu jak klasického vztahu (Lenhart & Neyer, 2006), tak i vztahu na dálku (Van Horn a kol., 1997). Právě ve Van Hornově studii byla spokojenost nejvýznamnějším prediktorem stability vztahu. Vztahy na dálku jsou na základě výzkumných zjištění (Stafford, 2010; Kelmer a kol., 2013; Roberts & Pistole, 2009) kvalitnější než vztahy lidí žijících v jedné lokalitě. Kelmerová a kol. (2013) se domnívá, že za vyšší kvalitou vztahů na dálku může stát fakt, že vztah na dálku může být filtrem pro některé typy vztahů a partnerů v nich. Proto lidé ze vztahů, které nejsou kvalitní, mohou mít tendenci vztah během odloučení opustit. Kelmerová ve své studii zjistila, že vztahy na dálku byly jednak kvalitnější ve všech zkoumaných oblastech (kvalita komunikace, legrace s partnerem, prožitek lásky, přizpůsobení se vztahu, věnování se partnerovi, atd.) než vztahy lidí z geograficky blízkých vztahů, a zároveň lidé ze vztahů na dálku vypovídali o nižší pravděpodobnosti rozchodu v budoucnosti. Je však zajímavé, že se lidé ve vztazích na dálku a lidé z geograficky blízkých vztahů téměř nelišili v míře reálných rozchodů (20,4% pro vztahy na dálku a 23% pro geograficky blízké vztahy). Jak uvádí Staffordová (cit. dle Stafford & Merolla, 2007) spokojenost a závazek jsou spojeny se stabilitou vztahu na dálku. Cameronová a Ross (2007) zjistili, že negativní afektivita předvídá nízkou stabilitu vztahu a vztahová jistota (relational security) zase vysokou stabilitu. Tedy to, zda se lidé ve vztahu cítí jistě - mají důvěru ve svého partnera a projevují vůči němu pozi-

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 12 tivní emoce, je spojeno s vyšší stabilitou vztahu na dálku. Rhoadesová, Atkins, Dushová, Stanley a Markman (2011) ve své dva roky probíhající studii geograficky blízkých vztahů zjistili, že spolu s délkou vztahu lidé referovali o nižší kvalitě vztahu. Rozchody byly silně asociovány se snížením životní spokojenosti. Další studie geograficky blízkých vztahů zjistila, že se stabilitou a kvalitou vztahu významně souvisela jistá citová vazba (Schade, Sandberg, Bean, Busby, & Coyne, 2013). Objektivní vzdálenost mezi partnery I think that if a distance romantic relationship finishes, it does not finish for the distance itself but because the couple understand that they are not suitable for each other. And the distance can give the input to understand that. If two people are not suitable for each other, the relationship is going to finish in any case, even without distance. A period of distance from our partner makes us understand if he really is our future partner. (Studentka z Itálie) Je zajímavé, jakým způsobem nejrůznější výzkumy konceptualizují relativní vzdálenost mezi partnery. Dalo by se říci, že vztah na dálku je definován třemi měřítky, a to tím, zda dělí partnery minimální předem určená vzdálenost (Le a kol., 2008; Johnson, Haigh, Beckerová, Craigová a Wigleyová; 2008; Kelmer a kol., 2013), tím, zda partneři svůj vztah za vztah na dálku subjektivně považují (Van Horn a kol., 1997; Pistole, 2009; Stafford 2010) a nakonec pak je malá část výzkumů zaměřena na to, jak často se partneři fyzicky setkávají (Roberts & Pistole, 2009; Pistole, Roberts, & Chapman (2010). Například ve studii Le a kol. (2008) byl za vztah na dálku považován ten, kde partnery oddělovalo od méně než 20 mil 1 do více než 10000 mil. Průměr činil 2819 mil, medián 886 mil. Zároveň je zajímalo, jak často se spolu vídají. 43 % se setkávalo minimálně jednou do měsíce. Z analýzy nevylučovali ani ty, kteří se setkávali několikrát do týdne, ani ty, kteří bydleli méně než 20 mil daleko. Zda partneři považují vztah za vztah na dálku, se neptali. Johnson, Haigh, Beckerová, Craigová a Wigleyová (2008) chápali jako vztah na dálku ten, kde mají partneři mezi sebou více než 50 mil, protože věřili, že taková vzdálenost je spojena s obtížemi v každodenní komunikaci tváří v tvář. Jinou odlišovací proměnnou nezahrnuli. Kelmerová a kol. (2013) udávají, že provedli nejrozsáhlejší studii vztahů na dálku a souvisejících vztahových konstruktů. Za rozlišující kritérium pro vztah na dálku považují 50 mil, nebot takto definuje dálkovou cestu americký úřad pro transport. Stejně tak pro Pistolovou, Robertsovou a Moska (2010) byly důležité míle, které dělily partnery. Zřejmě se také tázali, zda partneři považují jejich vztah za vztah na dálku, nicméně to autoři explicitně nezmiňují. Spolehlivě vztah na dálku a vztah blízký lokalitou odlišovala vzdálenost větší než 250 mil, o níž nereferoval ani jeden lokalitou blízký vztah. Van Horn a kol. 1 1 míle = 1,6 km

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 13 (1997) se respondentů ptal, zda považují jejich vztah za vztah na dálku. Tato otázka byla primární, nebot o vzdálenosti 25-250 mil referovalo 72 % lidí ze vztahů na dálku a 28 % lokalitou blízkých partnerů. Otázka na dálkovou povahu vztahu tak pomohla rozlišit, zda se opravdu jedná o vztahy na dálku. Merolla (2012) pouze zjišt oval, zda participující v jeho studii označují svůj vztah jako vztah na dálku. V několika studiích zahrnuli jako demografickou proměnnou frekvenci fyzického kontaktu. Robertsová a Pistolová (2009) uvádí, že četnost návštěv nesouvisela s citovou vazbou. Psychická blízkost se zvyšovala u těch, kteří se s partnerem setkávali častěji než jednou za měsíc. Ve studii Merolly (2012) se respondenti viděli přibližně pět dní v měsíci. Vyšší četnost návštěv mírně souvisela se spokojeností a intimitou. Vzdálenost slabě korelovala se stresem prožívaným při separaci. Pistolová, Robertsová a Chapmanová (2010) zjišt ovaly vztah na dálku skrze výpovědi respondentů o tom, že partneři jsou od nich tak daleko, že je nemožné se vídat každý den, nebo že partner žije v jiné lokalitě. 70 % vídalo své partnery alespoň jednou do měsíce. Cameronová a Ross (2007) se respondentů ptali, zda se nacházejí ve vztahu na dálku a jejich odpovědi ověřovali porovnáním lokálních předvoleb telefonních čísel, které od respondentů získali. Vzhledem k tomu, že studie definují odloučení různě, rozhodly se Pistolová a Robertsová (2011) vytvořit škálu pro vztah na dálku. Škála obsahuje tři subškály - subjektivní vnímání vztahu jako vztahu na dálku, společně trávený čas a významnost vztahu. Subškála vztahu na dálku se různými způsoby ptá, zda jsou partneři odděleni vzdáleností větší než 25 mil, zda žijí v jiném městě, zda se mohou vídat denně a jestli svůj vztah považují za dálkový. Nejvýznamnější položkou pro rozlišení vztahu na dálku byla položka o subjektivním pojetí svého vztahu jako dálkového. Zahraniční studijní pobyty a odlišný pohled na vztahy na dálku The main problem was my strong and spontaneous desire to live my experience abroad deeply. It has been a unique extremely important professional experience. During this experience I felt free, realised, and surrounded by great persons, despite we didn t know each other before. I felt my boundaries with my ex partner as old. She was also showing ambiguous behaviour complaining with me and making me feel guilty for the experience I was living. I d have shared it with her, but I felt she had no real interest in it. In a trip we did together in the new country, before my experience start, she didn t enjoy anything, complained often, and also didn t pay anything. All of this came up with our breakup. So the problem was not the distance. The problem was in our couple before. Distance in my case helped me realise I was not in love. Now I found a really full relationship, and I visit my new partner every 10 days, we share detailed projects, make surprises, exactly as you were asking in the questionnaire. I m happy now, and I will move in the other country to live with my new partner in one month. (Studentka z Itálie)

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 14 V současnosti stále více studentů využívá možnosti vyjíždět do zahraničí na výměnné studijní pobyty nebo pracovní stáže. Až do této chvíle se zúčastnily jen projektu Erasmus 4 milióny studentů (European Commission - IP/13/657, 2013). Přitom nabídka různých zahraničních studijních programů je opravdu široká a Erasmus je jen její částí. Jak již bylo zmíněno v úvodu této práce, velké množství studentů, kteří vycestovali do zahraničí, mělo doma vážný vztah, který tak byli nuceni udržovat na velkou dálku a neměli přitom příliš mnoho možností se s partnerem fyzicky setkávat. Vnímáme velký rozdíl mezi takovými vztahy na dálku, které fungují mezi dvěma městy v jedné zemi a kde se partneři většinou několikrát do měsíce setkávají, a takovými vztahy na dálku, kde lidé, kteří spolu po určitou dobu fungovali v geograficky blízkém vztahu, se od sebe na několik měsíců odloučí, možná se během toho setkají jednou, nebo také vůbec, a po uplynutí několika měsíců se opět vrátí za svým partnerem. Nebo to alespoň před odloučením očekávají. Podstatné je, že tito mladí lidé přijíždí žít na řadu měsíců do zcela nového prostředí cizí země, v němž se seznamují s lidmi z celého světa a jejich kulturami, získávají nové postoje a učí se větší otevřenosti. Mění své zažité chování i celkově životní styl. Často se v cizí zemi také více baví, než tomu tak bylo doma. Více cestují, více navštěvují nejrůznější akce a večírky. Často tak pijí více alkoholu, než byli zvyklí. Od partnera je navíc může dělit i jiné časové pásmo. Naopak partner zůstal doma, ve svém stabilním a stále stejném prostředí, nemění se vůbec nebo jen nepatrně. Jedinou důležitou změnou je pro něj totiž to, že nemá nablízku svého partnera. Jak mohou vztahy za takových podmínek dlouhé odloučení přežít? Za jakých podmínek se rozpadají? Jaká je jejich dynamika? Když se zamýšlíme nad tématem vztahů napříč zeměmi a kontinenty, automaticky tyto otázky vyvstávají. Při studiu literatury zaměřující se na vztahy na dálku si můžeme povšimnout, že pro au-tory mnohdy není důležité rozlišovat mezi formou odloučení. Nejčastěji zkoumají dynamiku odloučení obecně, tedy jak odloučení partnerů, které je spíše několika-denního charakteru než několika-měsíčního. Ve vzorku se tak objevují páry oddělené dvaceti kilometry i půlkou světa - a páry, které se vídají na víkendy několikrát do měsíce nebo páry, které se vídají několikrát do roka. Navíc jsou tyto vzorky tvořeny zejména lidmi, kteří jsou od partnera odloučeni v rámci stejné země a to hlavně z pracovních či studijních důvodů, které trvají spíše roky než měsíce. Zvláštním případem jsou výzkumy vztahů na dálku u příslušníků armády, kteří opouštějí své partnerky a partnery na celé měsíce, jejich interakce je omezená a také se téměř nemají šanci setkat. Zde je populace odloučených párů úzce specifikovaná a jak tvrdí Pistole (2010), nemůže být srovnávána s klasickými vztahy na dálku, jelikož se nachází v absolutně odlišném kontextu - odloučení není dobrovolné, bývá velice dlouhé a nese s sebou nebezpečí. Zkoumají se tedy vztahy na dálku

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 15 u osob žijících v jedné zemi, nebo se alespoň nacházejících ve stabilním prostředí, na které jsou oba zvyklí a kde oba fungují více méně stejným způsobem (mají podobné návyky, životní styl, rituály a stabilitu dění kolem sebe). Pokud se však dosud stabilní pár musí na několik měsíců odloučit, zvykat si na nový způsob vztahování se k sobě navzájem, vědět, že se dlouhou dobu nesetkají a jejich komunikace bude značně ztížena, je pravděpodobné, že vztahové procesy a dynamika vztahu budou procházet změnou. Důležitým aspektem také je, že partneři vědí, kdy přesně jejich odloučení skončí a tedy, že je dočasné. To páry v dlouhodobých vztazích na dálku nemusí přesně vědět. Jak zmiňují Ardittiová a Kauffmannová (2004), když partneři vnímají jejich vztah na dálku jako pouze dočasný a separaci jako nezbytnou, jsou ve svých vztazích úspěšnější, než ti, kteří neví, zda se situace jejich odloučení změní a logicky také, zda je jejich odloučení vůbec nezbytné. Z toho důvodu je dynamika vztahů studentů, kteří odjíždějí na zahraniční výměnné pobyty a musí tak udržovat se svým partnerem vztah na dálku, velmi zajímavým výzkumným tématem. Je také zajímavé z toho důvodu, že vrhá světlo na aktuální trend studentů odjíždět na zkušenou do zahraničí a opouštět tak na nějaký čas vše, co doma budují, což s sebou nese jak výhody, tak i nevýhody, s nimiž se musí následně vyrovnat. Výzkumné cíle Ačkoliv se vztahy na dálku dostávají čím dál více do popředí výzkumných zájmů, zatím nikdo záměrně neodlišil skupinu těch, kteří udržují vztah na dálku v rámci jedné země a jednoho více méně stabilního prostředí, a těch, kteří udržují vztah na dálku za mnohem více ztížených podmínek a zcela odlišného kontextu života, ve kterém se partneři v danou chvíli nacházejí. Liší se podmínky, za kterých jednotliví partneři fungují a navíc se těm, kteří odjeli, radikálně mění jejich životní prostředí, zvyklosti a sociální sít. Proto je možné se ptát, zda tyto vztahy fungují na stejných principech jako klasické vztahy na dálku. Například v obvyklých geograficky blízkých vztazích i v klasických vztazích na dálku je jistá citová vazba spojena s vyšší intimitou (Lee & Pistole, 2012) i spokojeností (Tucker & Anders, 1999) i závazkem (Duemmler & Kobak, 2001). Jistý styl citové vazby je tvořen nízkou vyhýbavostí a nízkou úzkostností. Prvním cílem studie je proto zjistit, zda bude jistý styl citové vazby zvyšovat kvalitu vztahu i v prezentovaném pojetí dlouhého odloučení. H1: Jistý styl citové vazby souvisí s vyšší kvalitou vztahů na dálku na rozdíl od nejistých stylů citové vazby. Bylo zjištěno, že pokud lidé ve vztazích na dálku využívají více sebeodhalování a efektivního reagování na sebeodhalení partnera, vzrůstá u nich míra prožívané intimity více

VZTAHY NA VELKOU DÁLKU A JEJICH DYNAMIKA 16 než je tomu v geograficky blízkých vztazích (Jiang & Hancock, 2013). V geograficky blízkých vztazích i ve vztazích na dálku vede intimita ke spokojenosti se vztahem (Dandurand & Lafontaine, 2012; Lee & Pistole, 2012). Jelikož je spokojenost považována za hlavní faktor přetrvání vztahu na dálku (Van Horn a kol., 1997) a vztahy na dálku vykazují vyšší kvalitu než vztahy geograficky blízké (Kelmer, 2013), bude tato studie sledovat, zda je spokojenost významným prediktorem zachování vztahu na velkou dálku, a v jaké míře jsou pro vytrvání zahraničních vztahů na dálku důležité jednotlivé vztahové komponenty, které v klasických vztazích na dálku mají také podíl na jejich stabilitě (závazek, intimita, citová vazba). H2: Vyšší spokojenost se vztahem zvyšuje šanci, že vztah odloučení přežije, více než další vztahové charakteristiky (závazek; intimita; citová vazba). Ve vztazích na dálku byla zjištěna u partnerů vyšší míra závazku než ve vztazích geograficky blízkých (Jiang & Hancock, 2013). Vztahy na dálku vykazují převahu morálního závazku, tedy rozhodnutí ve vztahu vytrvat i přes možné nepříjemnosti (Lydon, Pierce, & O Regan, 1997). Čím více lidé do vztahu lidé investují, tím vyšší závazek vůči němu mají (Rusbult, Martz, & Agnew, 1998). Další otázkou tohoto výzkumu tedy je, zda delší doba odloučení souvisí s vyšší mírou závazku. H3: Delší odloučení souvisí s vyšší mírou závazku vůči vztahu. Poslední oblastí, na kterou se zaměřuje tento výzkum, je subjektivní prožitek vzdálenosti od partnera. Je totiž zřejmé, že objektivní míra geografické vzdálenosti nemusí být sama o sobě tolik vypovídající o reálné fyzické dostupnosti partnerů. Stejná vzdálenost 1500 km může být pro jednoho člověka překonatelná velmi lehce, nebot například z jeho lokality odlétá nízkonákladová letecká společnost za pár euro přesně do místa, kde se nachází jeho partner, a pro druhého člověka bude tato vzdálenost znamenat téměř 40 hodin v autobuse s několika přestupy. Pokud si tato osoba může dovolit letět, bude její cesta šestinásobně dražší a na rozdíl od prvního člověka si tak bude moci dovolit během odloučení navštívit svého partnera odhadem maximálně jednou. V tomto případě proto není tak důležité to, zda partneři považují jejich vztah za vztah na dálku, nebot jejich vztah jím reálně je, a zároveň jak bylo zmíněno, počet kilometrů neříká nic o možnosti partnerů se reálně setkat. Je tedy zajímavou otázkou, nakolik se bude objektivní a subjektivní posouzení vzdálenosti odlišovat. Jak bylo zjištěno (Merolla, 2012; Cameron & Ross, 2007; Roberts & Pistole, 2009), objektivní vzdálenost se vztahovými koncepty nesouvisí. Z toho důvodu se výzkum zaměřuje na otázku, zda objektivní geografická vzdálenost souvisí s pojetím vzdálenosti z pohledu ceny, pohodlí a vynaloženého času, které určují, kolik možností reálně se vidět partneři mají. Lze se domnívat, že tyto tři hlediska jsou určující pro defi-