1 EDITORIAL Vážení přátelé betlemáři, v tomto čísle jsou vloženy dvě samostatné přílohy. Jeden letáček nás zve na Konferenci o skleněných betlémech, která se koná v Železném Brodě 9. ledna příštího roku a má bohatý doprovodný program. Použití hutního skla lze považovat ve středoevropském betlemářství za ojedinělé a železnobrodští betlemáři konferencí zúročí každoroční vydařené a přitažlivé vánoční výstavy. O skláři Zdeňku Sochorovi a jeho betlémských figurkách je článek v tomto časopise. Rovněž druhý letáček s obchodní nabídkou varnsdorfského Knihkupectví Libuše Horáčkové je pozoruhodný, protože obsahuje přes sto třicet papírových vystřihovacích nebo rozkládacích betlémů. Svědčí to o skutečnosti, že trvá zájem veřejnosti o tento typ jesliček, které jsou pojetím zaměřeny převážně na konkrétní místo nebo region. Važme si toho, že se stále nacházejí nejen noví autoři těchto betlémů, ale i jejich vydavatelé. Sběratelé papírových jesliček si mohou díky aktivitě knihkupectví jednorázově doplnit sbírku. Z Muzea bratří Čapků v Malých Svatoňovicích přibližujeme rozměrný Rtyňský betlém se zajímavým navazujícím vyprávěním výtvarníka Jiřího Škopka, který na poslední chvíli před loňskými Vánocemi namaloval k tomuto betlému pozadí. Rozsáhlý příspěvek popisuje největší pohyblivý betlém na Slovensku v Banské Štiavnici. Zde jsou jesličky zasazeny nejen do uvedeného starobylého města a jeho kopcovitého okolí, ale tvůrcům se podařilo navíc přiblížit i bohatou historii tohoto místa včetně vývoje důlního dobývání rud a jejich následného zpracování. Jde tak zároveň o velký mechanický hornický betlém. Mimořádnou událostí pro sběratele papírových betlémů byla letošní vydařená výstava geniálního ilustrátora Vojtěcha Kubašty v brněnském Letohrádku Mitrovských. Expozice sice jeho rozsáhlou betlemářskou tvorbu vzpomenula jen okrajově, ale návštěvník si uvědomil mnoho dalších pozoruhodných souvislostí - tak je pojato i ohlednutí za uvedenou výstavou v tomto časopise. Rádi návazně uveřejníme podrobnější soupis či analýzu Kubaštovych jesliček. Do redakce zasílejte co nejdříve termíny vašich betlemářských výstav (včetně zavedených dalších náležitostí), abychom mohli sestavit v dalších dvou vydáních časopisu jejich obvyklý přehled. Plakátky a pozvánky poslané v elektronické podobě rádi zveřejníme na www stránkách našeho sdružení. Prosíme také o kontrolu zaplacení členského příspěvku zhruba jedna pětina členů nemá platby za rok 2014 (případně za rok 2013) dosud v pořádku! Časopis vyjde v letošním roce ještě dvakrát, redakční uzávěrky jsou 19. 10. a 23. 11. 2014. Těšíme se na vaše příspěvky. S pozdravem za předsednictvo sdružení i redakci Ludvík Mátl ročník 24 č. 2/2014 Z obsahu Kábrtův betlém v M. Svatoňovicích str. 2 O pozadí ke Kábrtovu betlému str. 4 Kostelní betlém v Hošticích u Volyně str. 6 Železnobrodský sklář Zdeněk Sochor str. 8 Geniální ilustrátor Vojtěch Kubašta str. 10 Řezbáři na Umprumce v H. Králové str.14 Betlém v Banské Štiavnici str. 16 Úspěšné kurzy betlemářů str. 21 Výstavy betlémů v Rychnově n. Kn. str. 22 Informace pro členy ČSPB str. 24 Popisky fotografií na barevné obálce str. 24 Přílohy: Pozvánka na Konferenci o skleněných betlémech v Železném Brodě 9. 1. 2015 Nabídka papírových betlémů Knihkupectví Libuše Horáčkové ve Varnsdorfu (inzerce) Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o. s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P. O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 12. září 2014 Ing. Ludvík Mátl
2 Betlémy v českých muzeích tentokrát z Malých Svatoňovic Rtyňský betlém od řezbáře Adolfa Kábrta EVA HYLMAROVÁ, starostka obce a ředitelka Muzea bratří Čapků Betlém pochází ze 40. let 20. století. Jedná se o práci lidového řezbáře samouka Adolfa Kábrta (nar. 29. 4. 1883, zemřel 9. 8. 1949), horníka ze Rtyně v Podkrkonoší, Na Ohradech 191. Adolf Kábrt vytvořil ještě další dva betlémy. Ty jsou v soukromém majetku. Betlém je zajímavý tím, že je v něm zachycena architektura staré Rtyně a blízkého okolí. Adolf Kábrt ve své závěti odkázal betlém Muzeu bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. Až do roku 1989 byl vystaven ve stálé expozici Muzea selských bouří ve Rtyni v Podkrkonoší. V roce 1990 se tato expozice zrušila, větší část prostor byla nahrazena velmi precizně uspořádanou expozicí o hornictví ve zdejším kraji. Betlém byl proto převezen do Malých Svatoňovic a v roce 1990 byl poprvé vystaven na vánoční výstavě v Malých Svatoňovicích. Od tohoto roku je v Malých Svatoňovicích nepřetržitá tradice Vánočních výstav u Studánky. Kábrtův betlém je vždy jejich neoddělitelnou součástí. Citlivá instalace Ing. arch. Jarmily Müllerové a kolektivu je každoročně obdivovaná stovkami návštěvníků. Od roku 1997 postupně chaloupky i figurky opravuje a restauruje Jan Mach z Červeného Kostelce. Loňským doplněním velkoplošného pozadí Jestřebích hor od ak. malíře Jiřího Škopka se dílo Adolfa Kábrta stalo skutečným unikátem. Zveme Vás k návštěvě na naše Vánoce u Studánky. Každý rok od poloviny prosince (letos od 15. 12.) až do Nového roku můžete obdivovat
3 Manželé Kábrtovi u Rtyňského betlému, nedatováno (z archivu Muzea bratří Čapků) v Kulturním klubu (vedle muzea) kouzlo nejen Kábrtova betlému, ale mnoho dalších exponátů. Překvapením bude nový papírový betlém Jiřího Škopka, tentokrát s kostelíkem Panny Marie Sedmiradostné z Malých Svatoňovic. Těšíme se na Vaši návštěvu.
4 Bylo nebylo Akadem. malíř JIŘÍ ŠKOPEK (*1933) (psáno před Vánocemi 2013) Obec Malé Svatoňovice v trutnovském okrese leží na úpatí Jestřebích hor. Téměř dvě stě padesát let se tu dolovalo černé uhlí, kvůli němuž až z tehdejšího Josefova postavili železnici. Obec je známým poutním místem. K Panně Marii, která se kdysi zjevila pasáčkovi v koruně třešně, chodívala procesí zbožných poutníků. Jedno takové popsala Božena Němcová v knize Babička. Ale najdeme tu i Muzeum bratří Čapků. Hoši tu prožili dětství a mladší Karel se tu dokonce narodil. V Malých Svatoňovicích je starostkou paní Eva Hylmarová. Ta spolu s několika nadšenci každoročně pořádá vánoční výstavu U Studánky, jejímž zlatým hřebem je vyřezávaný Rtyňský betlém Adolfa Kábrta. Rtyňský občan sice v betlému vypodobnil své městečko Rtyni se známou dřevěnou zvonicí, betlém však věnoval Muzeu bratří Čapků. To je ovšem v Malých Svatoňovicích. Pravidelně v těchto dnech končícího roku bývám už hodně unaven a nejinak tomu bylo i tentokrát. S ulehčením jsem odevzdal poslední práci ve Svatoňovicích a těšil se, jak si konečně odpočinu. Při loučení mi paní starostka s omluvou rozpačitě naznačila, že by přece jen ještě něco potřebovala, nějakou drobnost, moc bych ji tím potěšil. Jak odmítnout té předobré ženě drobné potěšení? Nechce toho moc. Ten Kábrtův Rtyňský betlém totiž nemá pozadí, stále za něj věší modrou látku, kterou už ale prý nemůže ani vidět. Kdybych mohl jen tak několika čarami vypodobnit Jestřebí hory. No copak. Náhodou mám vhodný karton, náhodou na to mám vhodné akrylové barvy, náhodou O jak velkou plochu se jedná? Karton je v roli vysoké sto dvacet centimetrů, to by šlo. Ale délka betlému je šest a půl metru, pravila s lehkým uzarděním paní starostka. Zalapal jsem po dechu a chcete to do do za týden výstavu otvíráme, doplnila věcně paní Hylmarová. Náhodou mám panoramatický snímek Jestřebích hor, náhodou vím o před časem zrušené školní jídelně, na jejíž podlaze mohu roli papíru rozvinout. Jenže jsem si neuvědomil, že malovat budu muset v předklonu, což se jistě nebude líbit mým zádům, že budu muset malířsky vyřešit přechod krajiny letní ve spodní části v krajinu zasněženou v části horní. Že musím namalovat dole den a nahoře noc. Přesto jsem se s vervou pustil do díla. Pochybovačům ukážu, že to dokážu! Jenže brzy se ozvala záda a za nic se nedala pře- Jiří Škopek: Malé Svatoňovice a bratří Čapkové, kolor. kresba, 2008 (střed obce s poutním kostelem a muzeem)
5 Rtyňský betlém str. 2 až 5 (autorem fotografií je Jindra Hylmar) mluvit. Tedy jsem k malbě poklekl a střídal kolena. Jednou na pravém, podruhé na levém, a tak dokola. Co platno, fyzické potíže se stupňovaly tak, až jsem bolestí upadl do bezvědomí Cítím se báječně, nic nebolí, prostor je naplněn příjemnou hudbou, blíží se ke mně oslnivé světlo v jehož středu je ano sama Panna Maria Svatoňovická, jak ji znám z vyobrazení v koruně třešně avšak co to tu se podoba mění, teď už připomíná spíše paní starostku Evu Hylmarovou, na mne se usmívá a laskavě i zároveň rázně říká: Ty to dokážeš! Přelud mizí, probouzím se na studené podlaze bývalé školní jídelny. Vidění se několikrát opakovalo, vždy, když jsem byl na pokraji sil a chtěl už vše vzdát. Poslední krize se dostavila, když jsem na temnou oblohu nad Jestřebími horami měl nakonec namalovat kometu a množství hvězdiček. Tu se mi vybavila scénka z filmu Jiřího Menzela Slavnosti sněženek, kdy tlustý řezník, funící a hekající leží na boku mezi záhonky a volnou rukou namáhavě jednotí mrkev. Použil jsem tuto již osvědčenou metodu při malování noční oblohy pro Rtyňský betlém a malbu dokončil včas. A tak nemožné se stalo skutkem taky díky pomoci Panny Marie Svatoňovické a zřejmě i díky tomu, že jsem se před začátkem práce napil vody ze zázračné studánky Teprve po zhlédnutí hotového díla jsem si uvědomil, že malba pozadí Rtyňského betlému mohla být klidně o půl metru delší. Ne tedy šest metrů padesát, ale rovných metrů sedm. Poznámka: Foto Kábrtova betlému je na barevné obálce časopisu (str. 2).
6 O kostelních betlémech v České republice Hoštice u Volyně kostel a jeho betlém Mgr. PAVEL RUDA Tato malebná obec leží asi 7 km od jejího okresního města Strakonic v Jihočeském kraji, při silnici I. třídy č. 4 do Vimperka. Nachází se pod vrchem Kalný v nadmořské výšce 480 540 m a má asi 170 obyvatel. Jedním z nich je známý filmový režisér Zdeněk Troška, který je zdejším rodákem. První písemná zmínka o Hošticích pochází již z roku 1274. Jejich dominantou je kostel Narození P. Marie, postavený v roce 1593. V 18. století byl zevně i interiérově upraven, takže nyní je jeho zařízení barokní z roku 1742 a novorenesanční. Z období baroka je hlavní oltář s obrazem Narození P. Marie z 2. poloviny 18. století, který byl v 19. století přemalován. Novodobé jsou dva boční oltáře s obrazem sv. Petra a Pavla a pozdně barokním obrazem Svaté rodiny. Novorenesanční je také kazatelna. Naposledy byl kostel renovován a zčásti rekonstruován od června do září roku 2011. Jeho orientace je neobvyklá: Na rozdíl od většiny chrámů není nasměrován oltářem k východu. A jedna zajímavost pro milovníky hudby na hřbitově, který se prostírá kolem kostela, spí svůj věčný spánek legenda a nekorunovaný král české country Michal Tučný. Jeho hrob s nepřehlédnutelným velkým bílým kamenem ve tvaru kovbojského klobouku je při zdi v jihozápadní části hřbitova. K uctění památky tohoto vynikajícího zpěváka se v Hošticích, kde řadu let žil, každoročně koná hudební festival Stodola Michala Tučného. Pro betlemáře je návštěva kostela Narození P. Marie ve vánočním období příležitostí ke spatření zajímavých kostelních jesliček, jejichž vlastníkem je Římskokatolická farnost Hoštice u Volyně. Nepodařilo se mi zjistit jejich autora ani dobu vzniku, ale podle mého odhadu mohly být vytvořeny ve 2. čtvrtině 20. století. Jedná se pravděpodobně o sériový produkt firmy, zabývající se výrobou sádrových figurek, v tomto Hrob Michala Tučného Kostel Narození Panny Marie v Hošticích u Volyně
7 případě polychromovaných. V kostele je betlém v zachovalém stavu vystavován pod kůrem od Vánoc do svátku Tří králů. Půdorys základní desky je z dřevěných prken o tloušťce 2,5 cm a má rozměry 160 x 90 cm. Stejnou velikost má (rovněž dřevěná) malovaná dálina, před níž vedle jeskyně narození je skála s částí města. Sluj narození Páně má šířku 70 cm a výšku 55 cm. Nad ní stojí anděl (výška 25 cm) držící stuhu s nápisem GLORIA IN EX- CELSIS DEO. Místo, kde se narodil Ježíšek, označuje také hvězda o délce 30 cm. Betlémový soubor tvoří 18 figur a studna s okovem o průměru 14 cm. U popisovaných postav a zvířat uvedu alespoň základní rozměry, tedy výšku (v) a případně délku. Svatou rodinu tvoří samozřejmě sv. Josef (v 30 cm), klečící P. Maria (v 22 cm) a Ježíšek (v 12 cm) ležící v jesličkách. Prostor jeskyně, v níž se Svatá rodina nachází, je osvětlován žárovkou červené barvy. Ze tří králů je nejmenší Kašpar, který klečí, s výškou 23 cm, Melichar a Baltazar se liší výškově pouze o 1 cm měří 28 a 27 cm. Před místem narození jsou tradiční volek a oslík. Přítomni jsou i dva poutníci, z toho jeden s mošnou. Dva pastýři pečují o šest ovcí pět z nich má délku 12 cm, jedno jehňátko je dlouhé 8 cm. První pastýř se opírá o hůl, druhý nese ovečku na ramenou. Rovněž další uvedené figurky odpovídají proporcemi hlavním ústředním postavám. Vzhledem k tomu, že v jesličkách není žádná exotická flóra ani fauna, mohly by být označeny jako betlém tyrolského typu. Závěrem si dovolím vyslovit velké poděkování kostelnici paní Jiřině Podskalské, která mi umožnila prohlídku kostela Nanebevzetí P. Marie v Hošticích u Volyně a zejména kostelního betlému, včetně jeho průzkumu a změření. Nahoře betlém kostela Narození Panny Marie v Hošticích u Volyně. Detail betlému v Hošticích Svatá rodina
8 Současná tvorba skleněných figurek v Železném Brodě SKLÁŘ ZDENĚK SOCHOR NADĚJE PRO HUTNÍ FIGURKY Bc. IVA CHALOUPKOVÁ, vedoucí Informačního a kulturního střediska Železný Brod Zdeněk Sochor se narodil 23. 7. 1958 do sklářské rodiny. Oba jeho rodiče se po celý život zabývali sklářskou výrobou. A on kráčel v jejich šlépějích a po absolvování základní školy studoval v letech 1973 1977 na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě ateliér stolních figurek pod vedením profesora Viléma Dostrašila. V září 1977 nastoupil do národního podniku Železnobrodské sklo do provozu stolních figurek. Po základní prezenční vojenské služby v září roku 1980 přešel na provoz hutních figurek, kde se samovzdělával v jejich výrobě pod otcovým vedením. Ten mu postupně předal všechny své výrobní zkušenosti z oboru. V tomto provozu setrval až do jeho zrušení v roce 2004. V rámci rekvalifikace přešel na provoz strojního mačkání skla, kde setrval jako mačkář až do uzavření podniku v roce 2009. Nemohl se však smířit s tím, že originální výroba hutních figurek Sklář Zdeněk Sochor zanikne a začal přemýšlet, jak pokračovat v soukromých podmínkách. A tak si postavil doma tavící pec a snaží se v domácím prostředí udržet tuto výrobu při životě. A v čem vlastně spočívá originalita a jedinečnost umění výroby hutní figury? V kombinaci komponentů vyrobených na sklářském kahanu (menší části jako ručičky, hlavičky a drobné doplňky) a tvarování postavy na tavící peci. Zde se nabírá v bazénu natavený křišťál, který se povrchově dále barví rozemletým barevným sklem a poté se tvaruje do potřebných tvarů a postaviček. Ty se za tepla spojují s částmi vyrobenými na sklářském kahanu. Zdeněk Sochor ze Železného Brodu je pravděpodobně posledním, kdo se snaží zachovat výrobní technologii hutních figur, neboť s uzavřením provozu akciové společnosti Jablonex Group v Železném Brodě (pokračovatelem podniku Železnobrodské sklo) odešli staří skláři a byla zpřetrhána návaznost na zaučení jejich nástupců. V rozsahu výroby podniku Železno- Výtvarník Zdeněk Sochor při práci
9 brodského skla bude výroba již těžko někdy obnovena. Vyučení nových pokračovatelů je velmi problematické a finančně náročné, na zdejší sklářské škole, ani na žádné jiné se výroba hutních figurek nevyučuje. Jak říkal jeden můj známý, který se byl podívat, jak se taková figurka rodí: Když jsem viděl tu krásu, ten náročný proces, musel jsem si toho přede mnou se rodícího klauna jednoduše okamžitě koupit. Zdeněk Sochor je člověk skromný, usměvavý, jednoduše člověk, kterého rádi potkáte. A to je určitě také vidět na jeho díle, které tvoří s láskou a nadějí, že výroba hutních figurek nebude minulostí. Pokud se chcete podívat, jak se taková figurka rodí, podívejte se na jeho webové stránky www.sklenene-figury.cz, kde najdete další informace včetně kontaktu (mobil 603 370 232, info@sklenene-figury.cz). Také já mám doma skleněný betlém Zdeňka Sochora. Při pohledu na kteroukoliv jednotlivou figurku si vzpomenu na zručnost a lásku s jakou vznikala. Všichni, kterým česká sklářská výroba není lhostejná, doufají, že Zdeněk Sochor nebude posledním mohykánem ve výrobě skleněných hutních betlémů. Chcete-li se osobně seznámit s panem Sochorem a více slyšet o hutních figurkách a skleněných betlémech, přijeďte do Železného Brodu na Konferenci o skleněných betlémech v pátek 9. ledna 2015. Možná, že však dříve potkáte skláře pana Sochora na nějakém jarmarku či trhu Skleněné figurky od Zdeňka Sochora. Autorem fotografií je Luboš Novotný
10 Galerie tvůrců papírových rozkládacích a vystřihovacích betlémů 20. století Tento rok si připomínáme 100. výročí narození známého a oblíbeného ilustrátora knih a autora mnoha papírových betlémů Vojtěcha Kubašty, který se narodil 7. října 1914 ve Vídni v rodině bankovního úředníka. Rodina se však po vzniku Československé republiky (1918) přestěhovala do Prahy. Toto kulaté výročí bylo důstojně připomenuto výstavou věnovanou tomuto výtvarníkovi v Letohrádku Mitrovských v Brně, která se uskutečnila v období od 10. 5. do 29. 6. 2014 (upozornění na tuto akci bylo v BaB č. 91). Tato vydařené výstava se vzhledem k velkému množství zajímavých exponátů, přehlednému uspořádání i komplexnosti informací o výtvarníkovi těšila zvýšenému zájmu veřejnosti (pochopitelně včetně dětí). Proto jsme požádali vedoucího produkce Letohrádku Mitrovských pana Mgr. Petra Lukase o příspěvek do našeho betlemářského časopisu. Je vhodné připomenout, že právě atraktivní výstavní prostor letohrádku umocnil příjemný zážitek z výstavy. Betlemáři dobře znají Vojtěcha Kubaštu jako autora mnoha papírových betlémů rozkládacích či leporel, uvedená výstava nám však přiblížila nesmírně bohatou tvorbu tohoto výtvarníka, kde betlémy tvořily jen nepatrný zlomek jeho činnosti. Podrobnější příspěvek věnovaný zejména oblíbené betlemářské tvorbě tohoto všestranného umělce rádi v časopise uveřejníme. Vojtěch Kubašta geniální ilustrátor (1914 19) Mgr. PETR LUKAS Letohrádek Mitrovských v Brně Snad každý z nás se někdy setkal s prostorovými papírovými vystřihovánkami betlémy či pohádkovými knížkami, které lze jednoduše rozložit do trojrozměrné podoby a pohybem prstů oživovat jednotlivé výjevy. Málokdo však dnes u nás zná autora těchto důmyslných a milých dětských knížek, Vojtěcha Kubaštu, který byl zároveň i tvůrcem mnoha ilustrací, panoramatických pohlednic, obalů, reklamních plakátů, kalendářů, vystřihovánek minivizí, grafických listů či knižních úprav a časopisů. Není se čemu divit, že ve své vlasti není Kubašta známý, jak by si zasloužil. Jeho díla se totiž v milionových nákladech distribuovala v cizině, aby k nám přinášela devizy, doma se z nich však čtenáři těšit příliš nemohli
11 Vystudovaný architekt začínal svoji kariéru světoznámého ilustrátora v průběhu druhé světové války nejprve jednoduchými dětskými obrázky na kartičkách. Po té následovaly dětské knížky jako Národní pohádky od Ilustrátor Vojtěch Kubašta K. J. Erbena, Nejkrásnější pohádky od B. Němcové, Veselé vyprávění dětem od V. Buriana, Ježek Pícháček nebo Zvířátka a sedm loupežníků od Č. Sováka či leporelo Ples na paloučku od D. Hajské. Další zakázky na sebe nenechaly dlouho čekat: ilustrování prvního českého vydání Medvídka PÚ, předsádka k Babičce, Valašské pohádky, Pohádky tisíce a jedné noci a kompletní edice anglo-americké knihovny nakladatelství Aventinum. Výjimečné prostorové vidění autora, v době, kdy neexistovaly letecké snímky, představují luxusní grafické listy s pražskou architektonickou chloubou, viděnou z horního pohledu. Zajímavá je jistě práce pro Československou obchodní komoru, pro kterou vytváří bezpočet reklam k českým výrobkům určeným na export. Někdy za pomoci jednoduché pohádky, jindy s využitím prostorového mechanismu propaguje značky jako Lada, Tesla, Pilsner Urquell, Koh-i-noor a další. V roce 1953 představuje Kubašta v nakladatelství Artia svou první prostorovou knihu, jejíž systém dotáhl časem k naprosté dokonalosti přidáním pohyblivých /mechanických/ prvků. Jeho trojrozměrná kniha (pop-up) slaví ohromné úspěchy. Bylo vytvořeno 37 jazykových mutací, které vyšly v milionových nákladech velký zájem měl např. arabský a asijský trh. Například kniha Jak Kolumbus objevil Ameriku se stala školní pomůckou v Japonsku. Jednotný formát knih je 20,5 x 26,5 cm. Konstrukční princip spočíval ve vyříznutí a prolomení papíru do protichůdného úhlu. Otevřením dvoulistu vystoupí zadní část do popředí a vznikne tak trojrozměrný prostor. Bonusem se stávaly pohyblivé výřezy přímo v rozevřených scénách. Mezi nejznámější patří klasické tituly Jeníček a Mařenka, Zlatovláska, Sněhurka, Šípková Růženka, Tři medvídci, Tři prasátka a další. Technicky nejpropracovanější byla edice TIP a TOP se dvěma chlapci objevovateli. O velkém nadání tvůrce svědčí i anonymní práce pro společnost Walt Disney (5 knižních ti- Rozkládací trojrozměrná papírová kniha Střed rozkládacího Kubaštova betlému (nedatováno)
12 13 Vysekávaný rozkládací betlém Vojtěcha Kubašty (nedatováno) tulů např. Mickey Mouse, Bambi, 101 dalmatinů a další). Někdy se změnil rozměr knihy, jindy zase byla zjednodušena pohyblivost pro úplně malého čtenáře. Časem vytvořil typ prostorové knihy, který se dal rozevřít do 180. Tím se z knížky stala hračpohlednice (nedatováno) ka. Jen v období 1955 až 1965 vytvořil Vojtěch Kubašta neuvěřitelných 100 titulů prostorových knih. Výroba knih byla technologicky velice náročná, i z tohoto důvodu byla většina prostorových knih určena pro devizový trh. Do rukou českých dětí se dostaly poměrně výjimečně. Nejvíce známé jsou u nás Kubaštovy betlémy. První vyšel v časopise Ozvěny již v roce 1939. Betlémů vytvořil Kubašta přibližně 15. Počet je bohužel nepřesný. Betlémy měnily velikost, ale také jsou známé betlémy jako vánoční přání nebo jako adventní kalendář, proto je celkový počet problematicky zjistitelný. Kubaštovy betlémy vycházely ve velkých nákladech. Byly velice oblíbené a papírové mechanismy často kopírované. Kubaštovy oblíbené motivy byly především ty pražské, ale i lidové či orientální, stejně jako Loretánský betlém, se těšily a těší velké oblibě. Vystavené exponáty zapůjčil MgA. Jan Maroušek ( k o n t a k t : Rozkládací trojrozměrná kniha dixip@seznam.cz; telefon 721 732 020). Jeho sbírka zatím čítá zhruba 300 děl různých žánrů všestranného umělce Vojtěcha Kubašty a stále se rozrůstá. n
14 Výuka řezbářů na Střední uměleckoprůmyslové škole v Hradci Králové Královéhradecký řezbář a betlemář Jindřich Rychter PaedDr. JOSEF PTÁČEK předseda regionální pobočky ČSPB Královéhradečtí betlemáři při Třebechovickém muzeu betlémů Královéhradecký deník přinesl 23. ledna 2014 rozsáhlou reportáž pod názvem Místní řezbáři chtějí ohromit Chicago jezerní královnou. V rámci každoročního festivalu Chicago snowdays byl do prestižní soutěže porotou vybrán i český tým složený z Pavla Špeldy z Červeného Kostelce, Ing. Jindřicha Rychtera z Hradce Králové a Marka Křišťáka, studenta řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové. Právě na této škole se v rámci oboru uměleckořemeslného zpracování dřeva se řezbářství (jako na jedné z mála) vyučuje. Jde o čtyřletý studijní obor zakončený maturitní zkouškou. Každým rokem absolvuje pět až šest studentů. Ti potom nacházejí uplatnění v restaurátorských a truhlářských dílnách při výrobě replik a renovacích historických objektů. Výběr z 85 přihlášených týmů prováděla porota složená z pracovníků chicagského kulturního centra Navy Pier na podzim 2013. Patnáct nejzdařilejších návrhů realizovaly na počátku letošního února vybrané týmy z celého světa. Čeští výtvarníci obsadili ve finále soutěže velmi pěkné 4. místo. Určitě zdařilá reprezentace českého sochařství a uměleckého řemesla. Mistr uměleckého řemesla Ing. Jindřich Rychter absolvoval Školu uměleckých řemesel v Praze a později po vojně Vysokou školu lesnickou a dřevařskou nyní Technickou universitu ve Zvolenu v oboru design nábytku. Od roku 19 provozoval řezbářskou živnost v Hradci Králové a ve školním roce 1999/2000 zakládal řezbářský obor právě na hradecké Umprumce, kde v současnosti vyučuje řezbářskou technologii, výtvarnou výchovu a dějiny umění. Ateliér a dílnu má v Hradci Králové Pouchově, Vážní ulici. V letech 2005 až 2007 Ing. Jindřich Rychter zhotovuje sochařský model pro portrétní sochu sv. Metoděje
15 Ing. Jindřich Rychter se studenty maturitního ročníku ve školních dílnách SUPŠ HNN vystudoval postgraduálně Mistrovskou akademii uměleckých řemesel v Praze (titul Mr. Of Art Craft). Od r. 2000 vede spolu s Pavlem Špeldou na škole prázdninové workshopy figurální řezby, které se těší rok od roku většímu zájmu veřejnosti. Od sedmdesátých let minulého století se věnuje vlastní tvorbě. Na svém kontě má tři samostatné a více než dvacítku kolektivních výstav. Jeho práce obsahuje jak figurální skulptury inspirované kubismem a surrealismem tak i nefigurální meditativní tvorbu: Na počátku ani nevím, jak bude výsledné dílo vypadat. Struktura materiálu mne sama navede kudy mám řezat. V betlémářské tvorbě se nechává inspirovat prací gotických a renesančních řezbářů. Pod jeho vedením vznikl základ betléma, který škola každoročně vystavuje. Jde o kolektivní práci studentů i učitelů, která se průběžně doplňuje o nové figury. Školní betlém SUPŠ HNN vytváří několik ročníků studentů Ing. J. Rychtera
16 O největším slovenském pohyblivém betlému Banskoštiavnický Betlehem LUDVÍK MÁTL V časopise Betlémy a betlemáři č. 75 (1/2010) jsme se věnovali rozměrnému a rovněž pohyblivému betlému v Rajecké Lesné, který má svým pojetím celonárodní slovenský charakter. V tomto článku se budeme věnovat největšímu pohyblivému betlému na Slovensku, u kterého si jeho tvůrci určili za cíl nejen zasadit výjev Narození do konkrétní kulisy památkově atraktivního města Banská Štiavnica a jeho okolí, ale navíc znázornit v betlému i bohatou historii od středověku po současnost tohoto kdysi královského města proslulého těžbou drahých kovů. Tím lze tento betlém považovat za ojedinělý. Pro dobré poznání či pochopení tohoto betlému je potřebné se seznámit se základními dějinami uvedeného města. Již před začátkem našeho letopočtu (např. za keltského osídlení) se v této oblasti rýžováním a jednoduchou důlní činností získávalo zlato. Snaha o zdokonalení těžby drahých kovů přiměla uherského krále Gejzu II. nabídnout osídlení německému etniku zejména z alpských zemí a ze Saska, kde byla důlní činnost i následné zpracování rud na vyšší technické úrovni. Banká Štiavnice je považována za nejstarší hornické město na Slovensku, městská privilegia získala v první polovině 13. století. Dodejme pro zajímavost, že německy hovořící obyvatelstvo převládalo ve správě města v podstatě až do začátku 20. století (do vzniku ČSR). Ve 2. polovině 16. století, po porážce vojska Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče v roce 1526, rostly obavy z tureckých nájezdů i v této oblasti. To bylo důvodem k silnému a důmyslnému opevňování Banské Štiavnice, jehož zdokonalování trvalo více než 150 let do porážky osmanských vojsk u Vídně v roce 1683. Historický střed Banské Štiavnice, vlevo Radniční náměstí (radnice, kostel sv. Kateřiny), vpravo Náměstí Svaté Trojice; nahoře znak města
17 Část výstavní galerie s betlémem Došlo například ke zrušení rozměrného trojlodního románského kostela a jeho přestavbu na pevnost zesilující hradby města. Naštěstí Turci město nikdy neobsadili, ale mnohaletému boji proti tomuto nepříteli bylo nutné opakovaně obětovat značné finance včetně přímé účasti obyvatel v protitureckém vojsku. V roce 1679 však město vydrancovali Thökölyho kuruci (povstalci), kteří se tehdy společně s Turky zúčastnili bojů proti císařským vojskům. Přes všechny nepříznivé okolnosti se dobývání a zpracování drahých kovů stále zdokonalovaly a tím rostlo bohatství města i jeho význam. V roce 1690 se například v banskoštiavnických dolech vytěžilo 29 tun stříbra a 605 kg zlata. V roce 1762 založila Marie Terezie dekretem ve Štiavnici Báňskou akademii, která je v literatuře považována za nejstarší vysokou školu s technickým zaměřením na světě. Později byla výuka rozšířena ještě o samostatný obor lesnictví - již v roce 1838 zde byla pro tuto specializaci založena botanická zahrada, která funguje dodnes. Na přelomu 18. a 19. století patřila Banská Štiavnice v Uhrách k nejdůležitějším centrům školství, vědy i techniky a zároveň k největším městům. Nejstarším čtenářům a tím pamětníkům připomeňme ještě poválečnou stavbu Tratě mládeže vinoucí se náročným terénem Štiavnických vrchů z Hronské Dúbravy do Štiavnice, která nahradila zastaralou úzkokolejku z roku 1873. Na tomto díle, dokončeném v roce 1949, se vystřídalo přes 50 tisíc mladých lidí nejen z celé Evropy, ale i z afrických zemí či daleké Indie. V Banské Štiavnici se dochovalo neuvěřitelných 360 chráněných objektů význačné umělecké a historické hodnoty a proto byl celý střed města zapsán v roce 1993 na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Pro turisty je rovněž zajímavá soustava umělých vodních nádrží zvaných Štiavnické tajchy, jejichž vodní energie sloužila po staletí na odčerpávání vody z dolů i k pohonu zařízení na úpravu rud, zejména jejich drcení. Dnes působí zmíněné vodní plochy jako přirozená součást přírodní scenerie. Galerie s betlémem je umístěna v historickém domě na Radničním náměstí v zadním traktu budovy, ke které se prochází otevřeným dvorem či atriem. Expozice se nachází v rozlehlé přízemní prostoře, ve které je cihlová klenba svedena na mohutný středový pilíř. Ihned při vstupu nás ohromí svou velikostí vlastní betlém postavený po třech stranách místnosti, jehož velikost je úctyhodná: délka 21 m, hloubka 2,5 m a výška 3 metry. Budován byl postupně v letech 2007 (dokončena středová část) až 2010. Autorem betlému je Ing. arch. Peter Chovan (*1969), který dílo vytvářel společně se svým synovcem
18 Opevněný starý zámek s barokní hodinovou věží Petrom Chovanom (*1985), později přibyli další pomocníci a to zejména Bc. Michal Votýpka a Ing. Martin Bajo. V betlému je 800 figurek a přibližně polovina z nich je pohyblivá. Řezbáři použili lipové, třešňové a ořechové dřevo. Pokud se návštěvník postaví před střední část betlému, kde jsou umístěny jesličky, je stavbou ve tvaru písmene U doslova obklopen a tím je jakoby vtažen do pulzující kulisy historického města a jeho nejbližšího okolí. S popisem tak rozměrného celku však musíme začít postupně. Spodní část centrální části (fundament) je ozdoben stylizovanými postavami bájných permoníků vládců podzemí. Tyto figury jsou však větší oproti měřítku figur v betlému, tvoří jakési pomyslné podpěry betlému, tak jak známe například ze skutečné architektury sochy atlantů. Navazující celý přední okraj betlému, včetně postranních ramen, je věnován středověké těžbě a zpracování rud, z části jde o znázornění důlní činnosti v podzemí. Pěkně působí tyto činnosti právě v řezu, kde vidíme celý provázaný technologický proces od dobývání rudy, její dopravu na povrch a návazně její zpracování na povrchu. Ve střední části vidíme ryžování zlata, nejstarší povrchovou těžbu, promývání rudy, manuální hornické práce v podzemí a přepravu horniny na povrch, drcení a třídění rudy i její tavení v peci završené ražením mincí. Vše je doplněno nezbytným dobovým technickým vybavením, například větracími šachtami či rumpály poháněnými lidskou nebo koňskou silou. Na pravé straně v řezu vidíme nejen práci horníků v podzemí, ale i odčerpávání vody z důlního díla, jednoduší pomocí řetězce věder či modernější pomocí pracují- Turečtí dělostřelci
19 Odčerpávání vody z podzemí pomocí řetězce věder cích dřevěných pístových čerpadel. Zde si můžeme prohlédnout i výrobu dřevěného potrubí z kmene stromu. Na levé straně betlému je v popředí zachycena opět práce horníků v podzemí a navíc výroba dřevěného uhlí. Lze konstatovat, že bankoštiavnický exponát je zároveň také betlémem hornickým se znázorněním historického způsobu dobývání a zpracování rud. Pozadí středové části tvoří panoráma Banské Štiavnice s jejími nejdůležitějšími a nejvýraznějšími stavbami. Jde o mohutné opevnění starého zámku s výraznou barokní věží, Klepačku (odkud se klepáním na dřevěnou desku oznamoval začátek a konec práce), radnici, kostel sv. Kateřiny, Evangelický kostel, Náměstí sv. Trojice s morovým sloupem, Kammerhof se sídlem hlavní banskej komory a budovy historických škol. Dominantním středem v městské zástavbě jsou jesličky se sv. Rodinou, které se klaní Tři králové a ke které spěchají darovníci, zde zejména horníci, pastýři a dále i ostatní obyvatelé města seřazeni do dobového tradičního historického Salamandrového průvodu. Tento zástup vede pastýř, který nese pro obec symbolickou ještěrku podle staré městské legendy. Nechybí ani výrazná dvojice císařského páru Marie Terezie s manželem Františkem Lotrinským. Na stropě nad centrální části je zavěšen početný andělský sbor hudebníků. Na pravé straně betlém plynule navazuje pokračující městskou zástavbou s kostelem Nanebevzetí P. Marie (německý kostel) a zejména vyvýšenou barokní Kalvárií, která i ve skutečnosti tvoří na kopci nad městem výraznou dominantu. Kalvárii tvoří soubor staveb a to velký barokní chrám se dvěma věžemi, dva další kostely, 17 kapliček, Svatý hrob a další sakrální stavby. Na betlému směřuje na Kalvárii poutní procesí věřících. Ve městě Řemeslníci v pravé (městské) straně betlému