Ing. Ivan SVOBODA, Ph. D., R - Princip Most, s.r.o. POVRCHOVÁ TĚŽBA UHLÍ JAKO SPOLUTVŮRCE OBNOVY FUNKCE KRAJINY Těžba užitkových nerostů, zejména povrchová těžba hnědého uhlí prováděná velkostrojovou technologií, negativně ovlivňuje životní prostředí v regionu. Výrazně se tento dopad projevuje v úplné devastaci území, ve kterém je realizována. Náprava tohoto stavu se provádí sanaci a rekultivací ve smyslu horního zákona. Rekultivace prošla za více než 50 let postupným vývojem až do současného stadia, kdy se zaměřuje na komplexní využití území s cílem dosažení obnovy funkce krajiny narušené těžbou, a to jak její složky přírodní, tak i sociálně ekonomické. Komplexní řešení území se vztahuje nejenom na území těžbou přímo narušené, což je zákonnou povinností těžaře, ale i na území narušené nepřímo s vazbou na území původní - hornickou činností nenarušené a neovlivněné. Dnešní znalosti a zkušenosti prokazují, že zejména na území velkoplošně narušeném povrchovým dobýváním v rozsahu, jako je tomu v obou podkrušnohorských revírech, jsou pro obnovu funkce krajiny nutné zcela jiné priority než byly v minulosti u rekultivací zaměřených na jejich budoucí hospodářské využití. Tyto priority jsou především v posílení ekologických principů v krajině, tj.toků vody, energie a látek a v rámci nich zejména obnova vodního režimu v krajině dříve výrazně zamokřené a s tím souvisejícího návratu malého uzavřeného koloběhu vody do této krajiny. Podle řady historických dokumentů je prokázáno, že před průmyslovou revolucí (polovina 19. století) tato krajina výše uvedené priority splňovala. Návrat vody do krajiny je nutný i proto, že pánevní území ležící ve stínu Krušných hor, trpí nedostatkem srážek a předpokládané postupné změny klimatu mohou tento stav dále negativně ovlivnit. Pro výše uvedenou činnost používáme názvu obnova funkce krajiny. Posuzujeme ji jako určitou nadstavbu klasické rekultivace. Při řešení problematiky obnovy funkce krajiny narušené povrchovou těžbou uhlí je jedním z důležitých předpokladů optimální reliéf území, na kterém je nebo bude po ukončení hornické činnosti příslušný záměr realizován. V minulém období, kdy byly preferovány způsoby rekultivace zaměřené především na jejich budoucí ekonomické využívání bylo logické, že území připravené po těžební činnosti bylo upraveno do mírného sklonu, vyhlazeno a s minimálními místními nerovnostmi terénu.
Takto tvarovaný terén však nevytváří vhodné podmínky pro obnovu funkce krajiny. Potřebné úpravy je potom nutno provádět dodatečně po ukončení těžby a zakládání, což je ekonomicky a v řadě případů i technicky velmi náročné. Tvarování území, zejména výsypek, je možno za jistých předpokladů provádět již v závěrečné fázi těžby, a to úpravou technologických postupů. Bude to však náročnější hlavně na dodržování technologické kázně. Určité dopady to bude mít i na výkonnost příslušného technologického celku. Vycházíme však z předpokladu, že v závěru těžby, kdy dochází k postupnému nastrmování generálního svahu porubní strany, je možno výkony na skrývce úměrně snižovat a prioritu postupně přesunovat na konečné tvarování terénu, které bude vytvářet potřebné předpoklady pro obnovu funkce krajiny. Celá řada předpokladů, které podmiňují bezpečnost a ekonomiku těžební činnosti je protichůdná oproti požadavkům na obnovu funkce krajiny po těžbě. Ty lze přesto z velké části vyřešit již při těžbě, zejména potom v jejím závěru. Uvědomíme-li si jaké objemy hmot se při těžbě skrývky přesunují a že jejich smysluplné zakládání, v maximálním souladu s principy budoucí obnovy funkce krajiny, může připravit optimální podmínky pro krajinu, která bude nejenom atraktivnější z hlediska krajinně estetického, ale i funkčnější z hlediska ekologického a sociálně ekonomického než krajina před její devastací. Výše uvedená problematika však vyžaduje spoluúčast řady profesí, nejen báňského projektanta a projektanta zabývajícího se rekultivační činností, ale i geotechnika, hydrologa, hydrogeologa. Touto problematikou se zabývá grantový úkol č. 105/05/2040 pod názvem " Výzkum báňských koncepcí pro optimalizaci podmínek ekologického pojetí budoucí sanace a rekultivace území narušeného povrchovou těžbou", jehož jsme řešiteli a který budu prezentovat. Vnější a vnitřní výsypky tvoří převážnou část plochy, která je předmětem řešení obnovy funkce krajiny narušené povrchovou těžbou. Další významný technický problém je vázán na zbytkové jámy po těžbě. Při řešení výše uvedeného úkolu vycházíme rovněž ze závěrů úkolu VaV 640/3/00, jehož nositelem bylo ENVI, s.r.o. Třeboň a jehož jsme byli spoluřešiteli. Úkol měl název Obnova funkce krajiny narušené povrchovou těžbou a byl zpracováván v letech 2000 2002. Jedním z dílčích výstupů bylo shrnutí obecných a specifických zásad (priorit) pro formulování strategie obnovy. Řada z nich má přímou nebo nepřímou vazbu na báňskou činnost především v modelování terénu. Uvádíme podstatné z nich.
V krajinně architektonických prioritách by měla být jako základní princip ochrana a obnova původních a zcela nových estetických hodnot. Nově vytvářená krajina by měla být ve výsledku charakterizována zvýšenou krajinně estetickou hodnotou,. nové přístupy by měly respektovat nebo akcentovat stávající pozitivní krajinné dominanty, vytvářet nové a současně eliminovat či alespoň vizuálně skrývat negativní krajinné dominanty, obnova každé lokality by měla mít jasně definovaný motiv obnovy, kterým jsou nejčastěji krajinně architektonický motiv, duchovní motiv, rekreační motiv apod.. Tyto výše uvedené priority by měly být brány v úvahu již při projektování lomu a zejména při následně zpracovávaném souhrnném plánu sanace a rekultivace (SPSR). Přitom by měla probíhat zpětná vazba mezi báňským projektantem a dalšími profesemi podílejícími se na zpracovávání SPSR. Morfologie území by v tom měla sehrávat významnou roli. Mezi výše uvedenou skupinu priorit bezesporu patří i další, a to organické provázání rekultivovaných ploch s báňsky nedotčeným původním terénem. Další priorita zabezpečení geomechanické stability území, je zásadním předpokladem nejenom pro úspěšné provozování těžební činnosti, ale i pro obnovu funkce krajiny. Je jedním z předpokladů pro dosažení potřebné biodiverzity a heterogenity území a jedním z předpokladů pro uplatnění další priority, tj. Vytváření podmínek pro zadržování vody v krajině (tvorba mokřadů, vodních ploch a toků a tím i podmínek pro obnovu malého uzavřeného hydrologického cyklu v postižených oblastech). Zadržování vody v krajině neznamená pouze budování jezer zbytkových jam, ale i vytváření drobných vodních ploch a toků (odvodňovacích příkopů), které akumulují vodu v krajině, jsou zdrojem vody pro okolní vegetaci a vytvářejí podmínky pro další princip. Jedním z hlavních principů v oblasti hydrologie je obnova vodního režimu, která bude umět reagovat na předpokládané změny klimatu. To se netýká pouze území postiženého těžbou, ale celého území SHP, kde byla pro ochranu lomů a dolů před povodněmi vybudována řada přeložek toků a nádrží. Jedním z předpokládaných dopadů klimatických změn jsou nepravidelné srážky, které se mohou promítnout do povodní. Celý připravovaný systém hydrické rekultivace (včetně jezer zbytkových jam) by měl zabezpečovat určitou ochranu pánevních oblastí před povodněmi.
Obnova říční sítě přirozeně začleněné do nového terénu včetně dostatečně dimenzovaných niv a s možností přirozeného vývoje koryt ve vymezeném prostoru. Retence vody v krajině by měla být prioritním kriteriem při strategickém plánování krajiny, což znamená vyčleňovat geomorfologicky vhodná místa pro rozliv a retenci vody tyto plochy potom budou plnit více krajinných funkcí. Z opatření vztahujících se na vodní toky a nádrže je podstatné zajištění morfologické členitosti koryt vodních toků, včetně břehů a dna, vytváření prohlubní v konkávních úsecích toků, umožnění přirozeného meandrování koryt, upřednostnění vegetačních a dalších přírodě blízkých způsobů opevnění koryt, ochrana toků před erozními smyvy, popř. destruktivními erozními projevy. Jednou z univerzálních priorit je Podpora zvýšené členitosti tvarovaného terénu. Tím diverzifikovat vlastnosti biotopů a následně docílit zvýšenou biodiverzitu a lepší adaptabilnost biocenóz na možné změny klimatu v širším rozsahu, než jsou očekávané změny. Na ni navazují Obnova původních podmínek i zachování části biodiverzity podmíněné těžbou. Směřování k potenciální vegetaci a k jejím společenstvím. Preferovat určitý podíl odlišných společenstev odpovídajících lokálně odlišným podmínkám díky morfologii terénu lokální podpora preferovaným společenstvím (zejména mokřadní mělké nádrže, prameniště, potoční nivy, dále slanomilná, teplomilná). Zbytkové jámy, jako objektivní výsledek hornické činnosti prováděné povrchovým způsobem, se ve většině případů stanou dominantním prvkem celého řešeného území. Zbytkové jámy je po ukončení těžby možno zpětně zasypat, zatopit vodou nebo nechat nezasypané ani nezatopené. V obou podkrušnohorských revírech bylo u všech zbytkových jam zvoleno jejich zatopení. Trvalým požadavkem je, aby plnily svoji úlohu jako významný krajinně estetický prvek, zároveň zabezpečovaly jak funkci ekologickou, tak sociálně ekonomickou. Pro vývoj kvality vody v jezerech zbytkových jam, jejich ekologické a estetické hodnoty a stabilitu břehové linie jsou důležité z hlediska morfologie zejména tyto paramery: maximální a průměrná hloubka jezera plocha a tvarování dna maximální délka a orientace jezera délka břehové linie
poměr plochy hladiny vody k maximální hloubce jezera objem hypolimnionu a jeho poměr k objemu epilimnionu sklon a kvalita zemin tvořících svahy v okolí břehové linie. K rozhodujícím prvkům, které lze ovlivnit, je tvar a morfologie jezerních svahů, především ve vazbě na břehovou linii. Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlé plochy, bude jedním z nejdůležitějších ochrana břehové linie proti vodní abrazi břehů způsobenou vlnobitím. Ochrana spočívá v uplatnění technických, biologických nebo kombinovaných způsobů. Z praxe prokazatelně nejjednodušší a ekonomicky nejvýhodnější je docílit toho, aby budoucí konečná hladina vody v jezeru protínala plošiny řezů na porubní straně a etáží výsypek, ne jejich svahovou část. Plošiny ba měly mít příčný sklon 1 : 20, (případně povlovnější). Takto formulovaná břehová linie zabezpečí vybití energie vln téměř bez potřeby realizovat nákladná opevnění břehové linie. Je však nutno posuzovat každý případ samostatně, protože existuje řada vzájemných odlišností (břehovou linii tvoří rostlý či výsypkový materiál, doba konsolidace, charakter materiálu, orientace oproti převládajícím větrům a další). Důležité při rozhodování o způsobu ochrany je budoucí předpokládané využití této břehové linie (rekreace, koupání, klidová zóna atd.). Na několika schématech uvádíme stav výsypkových etáži ve vztahu k budoucí vodní hladině při projektu, který řešil pouze báňské postupy a stav, který by bylo vhodné dosáhnout. Velkostrojové technologie s pasovou dopravou na skrývce vytvářejí rovné linie řezů a výsypek, které nejsou z hlediska budoucích jezer esteticky ani funkčně vyhovující (viz jezero Chabařovice). Určité možnosti úpravy břehové linie jak v horizontálním tak vertikálním směru poskytuje báňská technologie. Uplatnit je možno teprve v závěrečných postupech zakládání. Několik příkladů uvádíme v příloze tohoto vystoupení. Prezentované příklady nejsou univerzálně použitelné. Měly by vést k zamyšlení, jak v kterých konkrétních případech by mohlo být postupováno. Cílem této přednášky je především upozornit na to, že báňská činnost nekončí vytěžením poslední tuny užitkového nerostu, ale že těžař má povinnost provést podle horního zákona komplexní úpravu území a územních struktur. Jakou bude mít úroveň a jak bude funkční je otázkou odpovědnosti k tomuto území. Pokud se na tom budou podílet nejenom profese, jejichž je to hlavní náplní činnosti, ale i při vzájemné spolupráci báňští technici, lze dosáhnout výsledků, kdy nejenom území těžbou narušené, ale i území související budou v budoucnu splňovat nejnáročnější kriteria funkční krajiny jek po stránce ekologické a krajinně estetické, tak i sociálně ekonomické.