UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PRÁVNICKÁ FAKULTA Trestněprávní aspekty asistované reprodukce (diplomová práce) Vedoucí práce: JUDr. Olga Sovová, Ph.D. Autor: Milan Paták červen 2013

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 18. 6. 2013.. podpis

Poděkování: Rád bych na tomto místě poděkoval paní JUDr. Olze Sovové, Ph.D. za vstřícné jednání, ochotu a cenné rady při vedení diplomové práce. Děkuji i rodičům za všestrannou podporu v průběhu studia.

Obsah: Úvod... 7 1. Asistovaná reprodukce... 9 1.1 Pojem, historie, metody... 9 1.2 Zásady poskytování asistované reprodukce, prameny... 11 2. Trestní právo, medicínské právo, trestní právo a zdravotnictví... 15 2.1 Trestní právo hmotné a trestní právo procesní... 15 2.2 Medicínské právo... 16 2.3 Trestní právo a zdravotnictví... 17 3. Trestní odpovědnost fyzických osob a právnických osob, okolnosti vylučující protiprávnost... 18 3.1 Trestní odpovědnost fyzických a právnických osob... 18 3.2 Okolnosti vylučující protiprávnost... 20 4. Vybrané trestné činy související s asistovanou reprodukcí... 21 4.1 Usmrcení z nedbalosti, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a ublížení na zdraví z nedbalosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb... 21 4.1.1 Usmrcení z nedbalosti... 25 4.1.2 Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti... 26 4.1.3 Ublížení na zdraví z nedbalosti... 26 4.2 Neoprávněné nakládání s osobními údaji... 28 4.3 Trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským genomem... 33 4.3.1 Neoprávněné odebrání tkání a orgánů, nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány, odběr tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu... 34 4.3.2 Nedovolené nakládání s lidským embryem a lidským genomem... 36 4.3.2.1 Embryo... 36 4.3.2.2 Kmenové buňky obecný výklad... 41

4.3.2.3 Lidské embryonální kmenové buňky... 43 4.3.2.4 167 tr. zák. a výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách... 44 4.3.2.5 Klonování... 49 4.3.2.6 Exkurz do právních řádů členských států Evropské unie... 51 4.4 Pomluva... 51 4.5 Neoprávněné podnikání... 52 4.6 Svěření dítěte do moci jiného... 53 4.7 Trestné činy proti majetku... 57 4.8 Trestněprocesní aspekty asistované reprodukce... 59 5. Code pénal... 62 Závěr... 64 Seznam zkratek... 66 Seznam použité literatury a pramenů... 67 Resumé... 78 Summary... 79 Klíčová slova / Key words... 80

Meč bez vah jest holé násilí, váhy bez meče jest malomocné právo. (Rudolf von Ihering)

Úvod Pojem asistovaná reprodukce patří mezi živě diskutovaná témata v odborné i laické veřejnosti. V roce 2013 uplynulo pětatřicet let od narození prvního dítěte počatého mimo tělo ženy. Statistiky uvádí, že celkový počet takto narozených dětí přesáhl už v roce 2012 pět miliónů a současně upozorňují, že každý šestý pár je v současnosti neschopný reprodukce přirozeným způsobem. 1 Evropa je kontinentem s nejnižší úrovní úhrnné plodnosti 2 na světě a zároveň kontinentem, na kterém dochází nejčastěji k využívání technik mimotělního oplodnění. Celosvětově se techniky asistované reprodukce staly základním pilířem léčby neplodnosti. Zákonodárci v zemích celého světa si uvědomují nutnost nastavení právního rámce pro poskytování metod a postupů umožňujících vznik nového života. Zákonodárci se snaží prostřednictvím právních úprav zajistit náležitou odbornou úroveň poskytování specifických zdravotních služeb a zabezpečit ochranu jak léčeným párům, tak dětem narozeným pomocí asistované reprodukce. Právní úpravy zprostředkovaně chrání lidskou důstojnost a kvalitu života samotného. V době snížené schopnosti lidské reprodukce, jako základní vlastnosti živého organismu, je věda a medicína schopna ovlivnit demografický vývoj lidské populace. Téma, které jsem pro svou diplomovou práci zvolil, považuji za zajímavé a aktuální. V době, kdy do přirozeného reprodukčního procesu vstupují další subjekty, je vhodné se komplexně i trestněprávně zamyslet nad případy společensky škodlivých jednání, pro která nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů. Předkládaná práce se v úvodu zaměřuje na definování pojmu asistovaná reprodukce a předkládá historický přehled událostí, které současnému pojetí pojmu předcházely. Dále následuje exkurz do základní medicínské terminologie vztahující se k vybranému tématu. Práce pokračuje rozborem jednotlivých základních zásad, na kterých je právní úprava v České republice vybudována, a výčtem relevantních pramenů. 1 ART fact sheet - European Society of Human Reproduction and Embryology, dostupný z WWW: <http://www.eshre.eu/eshre/english/guidelines-legal/art-fact-sheet/page.aspx/1061>. 2 Úhrnná plodnost je ukazatel, který vyjadřuje průměrný počet živě narozených dětí jedné ženě během jejího reprodukčního období. 7

V práci se zamýšlím nad vztahem medicínského a trestního práva. Zároveň v práci poskytuji přehled základních podmínek vzniku trestní odpovědnosti a typologii možných pachatelů. Nejrozsáhlejší část práce je věnována trestným činům souvisejícím s asistovanou reprodukcí. Podrobně jsou v práci analyzovány především objektivní stránky skutkových podstat trestných činů. V rámci analýzy jsou v textu objasněny mimo jiné pojmy lex artis, citlivý údaj, embryo, kmenová buňka, lidská embryonální kmenová buňka, klonování, náhradní mateřství a zpracovaná oddělená část lidského těla. V závěru práce jsou přiblíženy trestněprocesní aspekty asistované reprodukce, zejména jsou akcentována specifika trestního řízení při prokazování nenáležité odborné úrovně poskytnutých zdravotních služeb. Práci završuje exkurz do ustanovení francouzského trestního zákoníku, která se vztahují k vybranému tématu. Cílem práce je poskytnout ucelený přehled trestněprávních vztahů, které mohou při poskytování asistované reprodukce vznikat. Práce zkoumá, zda současná právní úprava zaručuje dostatečnou ochranu vztahům, zájmům a hodnotám chráněným trestním zákoníkem. U trestných činů se práce zabývá otázkou potřebnosti trestní represe a uvádí návrhy de lege ferenda. 8

1. Asistovaná reprodukce 1.1 Pojem, historie, metody Platné a účinné právní předpisy České republiky lékařsky asistovanou reprodukcí (dále jen AR ) rozumí metody a postupy, při kterých dochází k odběru zárodečných buněk, k manipulaci s nimi, ke vzniku lidského embrya oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy, k manipulaci s lidskými embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem umělého oplodnění ženy ze zdravotních důvodů při léčbě její neplodnosti nebo neplodnosti muže, jestliže je málo pravděpodobné nebo zcela vyloučené, aby žena otěhotněla přirozeným způsobem nebo aby donosila životaschopný plod, a jiné způsoby léčby nevedly nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k jejímu otěhotnění. Druhým důvodem k umělému oplodnění je potřeba časného genetického vyšetření lidského embrya, je-li zdraví budoucího dítěte ohroženo z důvodu prokazatelného rizika přenosu geneticky podmíněných nemocí nebo vad. 3 Metody a postupy AR patří do kategorie specifických zdravotních služeb. Historické základy AR lze nalézt již v 16. století v pracích tehdejších anatomů. V průběhu 19. století navazují pokusy o oplození savčích vajíček. Druhá polovina 20. století přináší zásadní objevy v oblasti biologie, genetiky a medicíny. Průkopníky v léčbě neplodnosti se stali britský fyziolog Robert G. Edwards a gynekolog Patrick Steptoe. Jejich úspěch na poli medicíny tkví v rozvoji léčby neplodnosti metodou mimotělního oplodnění (fertilizace in vitro, in vitro fertilization, IVF therapy). Historickou událostí je beze sporu narození Louise Brownové v roce 1978. 4 Louise B. se stala prvním zdravým dítětem ze zkumavky (test tube baby, Retortenkinder, bébééprouvette, někdy také baby maked without sex). Její narození započalo novou kapitolu v mnoha vědních oborech a oblastech. Díky R. Edwardsovi a P. Steptoe vznikl v rámci lékařství nový obor s názvem reprodukční medicína. O jak významný objev se jedná dokazuje udělení Nobelovy ceny v roce 2010 Robertu G. Edwardsovi v oblasti 3 Srov. 3 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. 4 Uveřejnění celého jména a příjmení dítěte lze považovat za nevhodné. 9

fyziologie nebo medicíny. 5 V Československu bylo metody mimotělního oplodnění poprvé užito v roce 1982 ve Fakultní nemocnici v Brně. Reprodukce znamená vznik nových jedinců z jedinců rodičovských a umožňuje nástup další generace. Neplodnost je nemoc reprodukčního systému. Pár se stává neplodným, pokud po dobu jednoho roku pravidelného nechráněného pohlavního styku nedojde u ženy k otěhotnění. 6 Existuje mnoho faktorů ovlivňujících plodnost, resp. neplodnost. Mezi ženské faktory patří např. hormonální poruchy (ovariální faktor), sterilita ženy, neprůchodnost vejcovodů (tubární faktor), srůsty, imunologický faktor, genetické poruchy a další. Nejčastějším andrologickým faktorem je porucha spermatogeneze 7, která je příčinou nízkého počtu spermií (oligospermie), nedostatečné pohyblivosti spermií (astenospermie), patologické morfologie spermií (teratospermie), resp. chybějící produkce spermií (azoospermie). Dalšími faktory mohou být poruchy genetické, případně poruchy získané (operace, úrazy, onkologická léčba). Citterbart upozorňuje: Andrologický faktor se v posledních letech dostává na přední místo jako příčina neplodnosti a přesahuje více než 50% všech léčených manželských párů. 8 V návaznosti na zjištěnou konkrétní příčinu neplodnosti, resp. snížené plodnosti dochází v rámci AR k volbě vhodné léčebné metody, resp. postupu. Centra AR léčí neplodnost páru indukcí ovulace, intrauterinní a intrafolikulární inseminací (IUI, IFI), in vitro fertilizací a transferem embrya (IVF/ET), intracytoplazmatickou injekcí spermií (ICSI), asistovaným hatchingem nebo chirurgickým odběrem spermií (MESA, TESA, TESE). Každá metoda, resp. postup má svou lékařskou indikaci. Pro další výklad je nezbytné učinit terminologickou poznámku. V předkládané práci bude pojem umělé oplodnění užíván ve smyslu zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. Umělým oplodněním ženy se rozumí zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy, nebo přenos lidského embrya vzniklého 5 The Nobel Prize in Physiology or Medicine 2010 [online]. Dostupný z WWW: <http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/medicine/laureates/2010/press.html>. 6 Definici vytvořila Světová zdravotnická organizace. Jiné definice hovoří o minimální době dvou let. Infertility definitions and terminology, dostupný z WWW: <http://www.who.int/reproductivehealth/topics/infertility/definitions/en/index.html>. 7 Vývoj a zrání samčích pohlavních buněk, která je nezbytným předpokladem plodnosti. U člověka začíná v pubertě a pokračuje po celý život. 8 CITTERBART, Karel. Gynekologie. 1. vydání. Praha: Galén, 2001, s. 142. 10

oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy (mimotělní oplodnění) do pohlavních orgánů ženy. 9 V prvním případě dochází ke splynutí zárodečných buněk uvnitř pohlavních orgánů ženy. Druhým případem je situace, kdy ke spojení zárodečných buněk dochází v prostředí umělém (in vitro, ve zkumavce). 1.2 Zásady poskytování asistované reprodukce, prameny Poskytování AR je vybudováno na zásadách (principech, vůdčích idejích), které sice nejsou v právních předpisech přímo vyjmenovány, lze je ale z předmětné úpravy dovodit. Jedná se především o tyto zásady: zásada regulace, zásada svobodného a informovaného souhlasu, zásada prevence, zásada zákazu finančního prospěchu, zásada autorizace, zásada subsidiarity, zásada anonymity, zásada odbornosti, zásada specializace a zásada omezeného hrazení ze zdravotního pojištění. V následujících odstavcích budou přiblíženy obsahy jednotlivých základních zásad. Zásada regulace znamená, že zákonodárce problematiku AR normuje a podrobuje právní regulaci. Zákonodárce upravuje závazná pravidla chování a tím vyjadřuje zájem na vytvoření zákonného rámce pro jednání právních subjektů. Nejdůležitějším pramenem pro AR je zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách jako lex specialis 10 k zákonu č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Neméně důležitým je zákon č. 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a zákon č. 296/2008 Sb. o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka. Dalšími prameny pro oblast AR jsou: Ústava České republiky, Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen Listina základních práv a svobod ), Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, Dodatkový protokol k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně o zákazu klonování lidských bytostí, Úmluva o právech dítěte, zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník (po soukromoprávní rekodifikaci zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník a zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech), zákon č. 94/1963 Sb. o rodině, zákon č. 9 Srov. 3 odst. 3 cit. zák. 10 2 odst. 2 cit. zák. 11

101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů, zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění, zákon č. 123/2000 Sb. o zdravotnických prostředcích, zákon č. 301/2000 Sb. o matrikách, jménu a příjmení, zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích a zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním. Jak bylo uvedeno výše, základním předpisem pro AR je zákon č. 373/2011 Sb., zejména 3 až 11. Na území České republiky lze AR poskytovat jen za předpokladu splnění zákonných podmínek. Pro lepší pochopení celé problematiky následuje stručný souhrn podmínek, které musí být při poskytování AR splněny: V rámci cit. zákona se zárodečnými buňkami rozumí vajíčka a spermie. Pro umělé oplodnění lze použít zárodečné buňky muže a ženy podstupující léčbu neplodnosti nebo zárodečné buňky od anonymního dárce. Záměrná volba pohlaví budoucího dítěte (sex selection 11 ) je nepřípustná, s výjimkou případů, kdy lze volbou předejít vážným geneticky podmíněným nemocem s vazbou na pohlaví. Umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, avšak její věk nesmí překročit 49 let. 12 Umělému oplodnění předchází písemná žádost muže a ženy hodlající zdravotní službu podstoupit (žádost neplodného páru). Žena nesmí mít k muži takový příbuzenský vztah, který by vylučoval možnost uzavření manželství. 13 Vedle zásady regulace je poskytování AR ovládáno zásadou svobodného a informovaného souhlasu. Z ústavního principu nedotknutelnosti integrity osobnosti vyplývá zásada svobodného rozhodování v otázkách péče o vlastní zdraví. 14 Nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. 15 Z toho plyne, že jen zákon může nařídit 11 Mezi metody volby pohlaví lze zařadit třídění zárodečných buněk, preimplantační genetickou diagnostiku a umělé přerušení těhotenství (běžné zejména v asijských zemích). In GRUBB, A., LAING, J. M., MCHALE, J. V. a KENNEDY, I. Principles of medical law. 3rd ed. Oxford: Oxford University Press, 2010, s. 854. 12 V některých státech uvedené omezení neplatí. Důkazem je případ ženy, která v Ukrajině absolvovala metodu mimotělního oplodnění ve svých 66 letech. Viz Britain s oldest mother Elizabeth Adeney returns to work [online], dostupný z WWW: <http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/5673288/britains-oldestmother-elizabeth-adeney-returns-to-work.html>. 13 Srov. 12 zákona č. 94/1963 Sb. o rodině, který neumožňuje uzavření manželství mezi předky a potomky a mezi sourozenci. Neplatnost takového manželství vysloví soud i bez návrhu. 14 Srov. nález Ústavního soudu IV. ÚS 639/2000. 15 Srov. čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 12

povinnost podstoupit určitá vyšetření, resp. léčbu. 16 Souhlas s poskytnutím zdravotních služeb se pokládá za svobodný, je-li dán bez jakéhokoliv nátlaku. Souhlas je informovaný, jsou-li pacientovi před vyslovením souhlasu poskytnuty relevantní informace. 17 Poskytovatel zdravotních služeb v rámci AR je povinen neplodnému páru podat informace o povaze navrhovaných metod, jejich následcích a možných rizicích, a o způsobu nakládání s nadbytečnými lidskými embryi, včetně přepokládané výše nákladů na jejich uskladnění. Písemný souhlas musí být udělen před každým provedením umělého oplodnění. Udělování písemného souhlasu před každou individuální fertilizací vychází z principu prevence. V průběhu léčby totiž nelze vyloučit změnu postoje ženy, resp. muže ohledně pokračování v AR. Promítnutím zásady, že lidské tělo ani jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu, je ustanovení 11 cit. zák. Dle zákona za odběr zárodečných buněk nevzniká osobě, které byly odebrány, nárok na finanční ani jinou úhradu. Anonymnímu dárci, resp. anonymní dárkyni, se na základě žádosti hradí jen účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložené výdaje s darováním zárodečných buněk spojené. Další zásadou při poskytování AR je zásada autorizace. Léčbu mohou provádět pouze poskytovatelé, kterým bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru reprodukční medicína. V procesu AR se též uplatňuje zásada subsidiarity u jednotlivých metod a postupů. K metodě mimotělního oplodnění se přistupuje až tehdy, kdy jiné způsoby léčby neplodnosti nevedly nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k otěhotnění ženy. Moderní metody a postupy léčby neplodnosti výrazně preferují zachování genetického otcovství muže a genetického mateřství ženy z neplodného páru (homologní inseminace). Zárodečné buňky od anonymních dárců se použijí, pokud jiné metody nevedly ke kýženému výsledku, resp. v závislosti na konkrétní situaci 16 SOLNAŘ, V., FENYK, J. a CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti: podstatně přepracované a doplněné vydání. 1. vyd. Praha: Orac, 2003, s. 159. 17 Srov. 34 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. 13

nepřichází v úvahu (heterologní inseminace). V současnosti této zásadě nejvíce napomáhá metoda ICSI. 18 Česká právní úprava heterologní inseminace, jakož i celý systém dárcovství zárodečných buněk, je vybudován na zásadě přísné anonymity. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit zachování vzájemné anonymity anonymního dárce a neplodného páru a anonymity anonymního dárce a dítěte narozeného díky asistované prokreaci. V souvislosti s anonymitou vyvstává otázka, zda má dítě právo znát svůj genetický původ? Existuje právo dítěte na informaci o biologickém otci, resp. o biologické matce? V nedávné době německý soud přiznal právo ženě, která se narodila díky AR a darovaným zárodečným buňkám, znát údaje o svém biologickém otci. 19 Kritici uvedeného postoje německého soudu upozorňují na možný pokles ochoty dárců k darování zárodečných buněk, pokud bude anonymita prolomena. I v České republice se objevil na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení dárcovské anonymity. 20 Štěpán k celé věci dodává: Za rozumné lze považovat přenechání rozhodnutí o informování dítěte rodičům. 21 Výběr typu dárce naopak pod přísnou anonymitu nespadá. Dle možností je neplodnému páru umožněn výběr dárce s určitými vlastnostmi (např. barvou vlasů a očí, rasou, dosaženým vzděláním, zájmy, apod.). 22 Poslední zásadou je zásada odbornosti, specializace a omezeného hrazení ze zdravotního pojištění. Obor reprodukční medicíny vyžaduje nejen kvalifikované odborníky z řad lékařů, sester, laborantů, biologů, ale i kvalitní technické zázemí. Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče související s umělým oplodněním nejvíce třikrát, resp. čtyřikrát za život. 23 18 Intracytoplazmatická injekce spermie (Intra-Cytoplasmic Sperm Injection) do cytoplazmy oocytu. K fertilizaci oocytu tak postačuje jediná zárodečná buňka od muže z neplodného páru. 19 Samenspender-Kinder Allen Antworten [online]. 2013 [cit. 2013-02-06]. Dostupný z WWW: <http://www.dw.de/samenspender-kinder-wollen-antworten/a-16581996>. 20 Poslanec ODS chce prosadit zrušení anonymity při umělém oplodnění [online]. 2013 [cit. 2013-02-06 ]. Dostupný z WWW: <http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/poslanec-ods-chce-prosadit-zrusenianonymity-pri-umelem-oplodneni--1172089>. 21 ŠTĚPÁN, J. Právo a moderní lékařství. 1.vyd. Praha: Panorama, 1989, s. 176. 22 Tzv. katalog dárců (donor catalogue) nabízí např. dánská European Sperm Bank. Katalog dostupný z WWW: <http://www.europeanspermbank.com/spermdonor/sperm_donor.php>. 23 Srov. 15 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. 14

2. Trestní právo, medicínské právo, trestní právo a zdravotnictví 2.1 Trestní právo hmotné a trestní právo procesní Trestní právo je součástí právního řádu a je odvětvím práva veřejného. Rozlišujeme trestní právo hmotné a trestní právo procesní. Dle povahy subjektu trestní odpovědnosti lze trestní právo dělit na trestní právo dospělých, trestní právo mladistvých a trestní právo právnických osob. Základním účelem trestního práva hmotného je ochrana nejdůležitějších právních statků před trestnými činy. 24 Obecně tedy ochránit společnost před kriminalitou a v konfliktních případech prosadit právo proti bezpráví. 25 Vedle základní ochranné funkce usiluje trestní právo o sociální reintegraci pachatelů a o zajištění přiměřeného zadostiučinění obětem trestných činů. 26 Trestní zákoník, jako základní předpis trestního práva: zajišťuje ochranu základních lidských práv a svobod a dalších hodnot demokratické společnosti a právního státu; realizuje trestní politiku státu založenou na zásadách zákonnosti, humanismu a subsidiarity trestní represe; pozitivně motivuje pachatele trestných činů; respektuje mezinárodní závazky České republiky a přihlašuje se k ideové diskontinuitě s právním řádem z totalitního období. 27 České trestní právo hmotné je komplexně a systematicky upraveno zákonem č. 40/2009 Sb. trestní zákoník (dále jen tr. zák. ). Na tento obecný předpis navazují zákony č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, které jsou k tr. zák. ve vztahu speciality. S trestní právem hmotným je nerozlučně spjato trestní právo procesní. Trestní právo procesní tím, že upravuje postup orgánů činných v trestním řízení, chrání též zájmy společnosti, ústavní zřízení České republiky a práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob před trestnými činy. Základním účelem trestního práva 24 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, s. 20. 25 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 33. 26 Práva obětí trestných činů a jejich postavení, zejména právo na poskytnutí odborné pomoci, právo na informace a právo na peněžitou pomoc, nově vymezuje zákon č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, účinný od 1. 8. 2013. 27 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník a naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie, 2009, č. 10, s. 22. 15

procesního je zákonným způsobem vyšetřit skutek, odhalit pachatele skutku, který naplňuje znaky trestného činu, a postavit pachatele před soud, který o skutku rozhodne. 28 2.2 Medicínské právo Nové poznatky biologie, medicíny a techniky s sebou přináší celou řadu právních, sociálních, politických, etických a ekonomických otázek. Není divu vždyť aplikace vědeckého pokroku naráží na četná zakořeněná sociální tabu, a zejména na církevní dogmata. 29 Medicínské (zdravotnické, zdravotní) právo není samostatným právním odvětvím a v rámci právní vědy je oborem interdisciplinárním. Císařová a Sovová upozorňují: Medicínské právo v sobě zahrnuje pojmy práva správního, občanského, trestního, pracovního a částečně i práva mezinárodního a autorského, zejména pokud se jedná o nové technologie používané v medicíně. Veškeré pojmy medicínského práva se odvíjejí od ochrany lidského života jakožto základního práva člověka. 30 Štěpán se v souvislostech zamýšlí, nakolik svébytný komplex právních vztahů při poskytování zdravotní péče vzniká, a upozorňuje: V současné době je lidský organismus už nejen objektem medicínské péče, ale stává se i velice významným zdrojem sociálních hodnot v různých směrech: zdrojem biologických surogátů (krev, orgány), zdrojem ochranných látek a diagnostických prostředků (krevní produkty), lidské reprodukce (artificiální početí) a v neposlední řadě i zdrojem poznání (experiment). 31 Lze shrnout, že medicínské právo upravuje právní vztahy související s právem na zdravotní péči, jejím výkonem a odpovědností za její poskytování. 32 Základním právním vztahem v oblasti medicínského práva je vztah mezi pacientem a zdravotnických pracovníkem, resp. poskytovatelem zdravotních služeb. Sekundárními právními vztahy jsou vztahy mezi pacienty a zdravotními pojišťovnami a vztahy mezi poskytovateli zdravotních služeb a zdravotními pojišťovnami. 28 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo procesní. 2. Vydání. Praha: Leges, 2011, s. 17 a s. 21. 29 ŠTĚPÁN, J. op. cit., s. 6. Autor upozorňuje na fakt, že s obtížemi při prosazování do lékařské praxe se např. setkaly krevní transfúze, transplantace orgánů, chirurgické zákroky vedoucí ke změně pohlaví a nové metody umělé lidské reprodukce. 30 CÍSAŘOVÁ, D. SOVOVÁ, O. Trestní právo a zdravotnictví. 2. vyd. Praha: Orac, 2004, s. 12. 31 ŠTĚPÁN, J. op. cit., s. 7. 32 CÍSAŘOVÁ, D. SOVOVÁ, O. op.cit., s. 12. 16

2.3 Trestní právo a zdravotnictví Trestní právo používá ty nejcitelnější, nejtvrdší prostředky státního donucení, a proto má být krajním prostředkem ochrany společnosti a představovat prostředek poslední instance (ultima ratio). Trestní odpovědnost je vrcholem v hierarchii typů právní odpovědnosti. Tr. zák. zakotvuje zásadu subsidiarity trestní represe v 12 odst. 2: Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zásadu ultima ratio zdůrazňuje Šámal: Legitimitu trestněprávních zásahů může odůvodnit výlučně nutnost ochrany elementárních právních hodnot před činy zvlášť škodlivými pro společnost s tím, že neexistuje jiné řešení než trestněprávní. Trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání. 33 Pro všechny subjekty právního řádu platí zásady rovnosti před zákonem a zásada nediskriminace. Poskytování zdravotních služeb zdravotnickými pracovníky, jinými odbornými pracovníky a dalšími osobami není z pohledu trestního práva nijak zvýhodněno, resp. znevýhodněno. Současnou tendenci řešení právní odpovědnosti ze základního právního vztahu medicínského práva mezi pacientem a zdravotnickým pracovníkem (poskytovatelem zdravotních služeb) trestněprávní cestou lze považovat za neuspokojivou. Císařová a Sovová nazývají tento problém nepochopením role trestního práva a zdůrazňují nutnost nalézat v platném právu i de lege ferenda cesty, jak řešit následky pomocí jiných právních i mimoprávních mechanismů, které lépe přispějí ke smíření stran sporu. 34 33 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník a naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulletin advokacie, 2009, č. 10, s. 22. 34 CÍSAŘOVÁ, D. SOVOVÁ, O. op.cit., s. 13. 17

3. Trestní odpovědnost fyzických osob a právnických osob, okolnosti vylučující protiprávnost 3.1 Trestní odpovědnost fyzických a právnických osob České trestní právo rozlišuje tři kategorie pachatelů. Dospělým pachatelem trestného činu je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy (je-li trestná) a v době spáchání jeho věk překročil osmnáct let. 35 Pachatelem je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. 36 Druhou kategorií pachatelů jsou pachatelé mladiství. Mladistvým pachatelem je ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok věku 37 a v době spáchání provinění dosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, že mohl rozpoznat jeho protiprávnost a ovládat své jednání. 38 Lze shrnout, že fyzická osoba může být za trestný čin odpovědná jen v případě, kdy v době spáchání činu byla příčetná 39, dovršila minimálně patnáctý rok věku (případně byla v době činu rozumově a mravně vyspělá) a zaviněně porušila nebo ohrozila zájem chráněný trestním zákonem. Mezi jednáním osoby a následkem, resp. účinkem činu, je příčinný vztah a osoba svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty některého trestného činu ze zvláštní části tr. zák. Trestní odpovědnost fyzických osob je tedy založena na zásadě individuální odpovědnosti a odpovědnosti za zavinění. 35 22 odst. 1 tr. zák. 36 22 odst. 2 tr. zák. 37 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 218/2003 Sb. 38 Srov. 5 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., arg. a contrario. 39 Nepříčetným je ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Nepříčetnost vylučuje trestní odpovědnost. 18

Poslední kategorií pachatelů jsou právnické osoby. Dle sociologických výzkumů mají právnické osoby jako kolektivy osob vůli odlišnou od osob, které je tvoří. 40 Trestní odpovědnost právnických osob stojí na principu přičitatelnosti. Pachatelem trestného činu uvedeného v 7 zákona č. 418/2011 Sb. je právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Pachatelem je i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby. 41 Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu, jestliže byl spáchán: a) statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu, anebo jinou osobou, která byla oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat; b) tím, kdo u právnické osoby vykonával řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a); c) tím, kdo vykonával rozhodující vliv na řízení právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby; d) zaměstnancem nebo osobou v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v písm. a) až c) neprovedly opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu, a tento čin byl spáchán jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba protiprávním způsobem jednala. 42 Trestně odpovědnými nejsou Česká republika a územní samosprávný celek při výkonu veřejné moci. 43 Spáchaný trestný čin je mimo jiné výsledkem charakterových vlastností pachatele, a proto je třeba intenzivněji postihovat pachatele zpětného, jehož uložený a vykonaný 40 ŠÁMAL, P., VOKOUN, R., NOTOVNÝ, O., GŘIVNA, T. a HOŘÁK, J. Trestní právo hmotné. Trestní odpovědnost právnických osob. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 30. 41 9 odst. 1 a 2 zákona č. 418/2011 Sb. 42 Srov. 8 odst. 1 až 3 zákona č. 418/2001 Sb. 43 Srov. 6 odst. 1 zákona č. 418/2001 Sb. 19

trest za dřívější trestný čin nenapravil. Činy úmyslné jsou daleko zavržitelnější též z hlediska morálky, než činy spáchané z nedbalosti. 44 3.2 Okolnosti vylučující protiprávnost Okolnosti vylučující protiprávnost jsou takové okolnosti, které pachatele činu jinak trestného zbavují trestní odpovědnosti. 45 Čin, který by za běžných okolností trestný byl, není trestný, jelikož byl spáchán za zvláštních okolností. Činu chybí znak protiprávnosti a jako takový je z pohledu společnosti užitečný a prospěšný. 46 Tr. zák. okolnosti vylučují protiprávnost demonstrativně upravuje v hlavě III v 28 až 32. Tr. zák. upravuje krajní nouzi, nutnou obranu, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. Teorie a praxe dovozuje ještě další okolnosti vylučující protiprávnost, zejména výkon práva a plnění povinnosti. 47 44 SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. a VANDUCHOVÁ, M. Systém českého trestního práva. II. Základy trestní odpovědnosti. Vyd. 1. Praha: Novatrix, 2009, s. 230. 45 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, str. 241-242. 46 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 256. 47 Specifické případy vyloučení trestní odpovědnosti jsou dále obsaženy ve zvláštní části tr. zák. (např. beztrestnost policejního agenta dle 363 tr. zák.). 20

4. Vybrané trestné činy související s asistovanou reprodukcí Následující vybrané trestné činy budou rozebrány v rozsahu, ve kterém se alespoň zčásti dotýkají problematiky AR. Detailní pohled bude věnován především objektivní stránce jednotlivých trestných činů. 4.1 Usmrcení z nedbalosti, těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a ublížení na zdraví z nedbalosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb Lékařské zdravotnické povolání je službou lidstvu (service of humanity). Zdraví pacientů (health of patient) a ochrana lidského života (human life) je pro lékaře nejpřednějším zájmem. 48 Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody (state of complete physical, mental and social well-being). 49 Každý člověk má právo na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví. 50 Právo na zdraví v současnosti obsahuje i právo být informován o vlastním zdraví. V souvislosti s tématem předkládané práce je důležité zmínit, že součástí zdraví je i reprodukční zdraví zajišťující potomstvo, a tudíž i zachování lidského rodu a druhu. 51 Trestní právo chrání život a zdraví jednotlivce jako nejvýznamnější společenskou hodnotu. Ochrana je poskytována i životu vznikajícímu, kdy tr. zák. navazuje na větu druhou čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která stanoví: Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Uvedené potvrzuje i systematika zvláštní části tr. zák. Trestné činy proti životu a zdraví jsou zařazeny do hlavy I. Práce vychází z podstaty zdravotnického povolání, kterou je ochrana života a zdraví, a proto nezahrnuje výklad o trestných činech proti životu a zdraví spáchaných úmyslně. Zdravotní péčí se rozumí soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem: a) předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního 48 Úryvek ze Ženevského lékařského slibu, který byl sestaven Světovou zdravotnickou organizací v roce 1948 [online]. V anglickém originálním znění dostupný z WWW: <http://www.wma.net/en/30publications/10policies/g1/>. 49 Tak chápe pojem zdraví Světová zdravotnická organizace v Constitution of the World Health Organization [online]. Dostupný z WWW: <http://www.who.int/governance/eb/constitution/en/>. 50 Srov. čl. 12 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 (vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb.). 51 TELEC, I. Chráněné statky osobnostní. Právní rozhledy. 2007, č. 8, s. 271. 21

stavu; b) udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu; c) udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení; d) pomoci při reprodukci a porodu; e) posuzování zdravotního stavu. Zdravotní péčí se dále rozumí preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky za účely a) až e). 52 Při výkonu zdravotnického povolání jsou složky osobnosti lidské bytosti, jako např. život, zdraví, lidská důstojnost a soukromí, ohroženy větší měrou než je tomu u jiných povolání. I sebemenší pochybení může v konkrétním případě znamenat újmu na zdraví, resp. smrt. Lidé z podstaty nejsou neomylní. Tvrzení, že lékaři nedělají chyby, je výrokově zcela nepravdivé. Je na zákonodárci, jak nastaví pravidla odpovědnosti v případě pochybení při poskytování zdravotních služeb. Zásadním pojmem pro odpovědnost ve zdravotnictví je pojem lex (lege) artis. Pojem lege artis je pojmem mimoprávním. V doslovném překladu znamená dle pravidel (lékařského) umění. Právní definici pojmu obsahuje zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Zákon v 4 odst. 5 stanoví: Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni. 53 Právu pacienta odpovídá povinnost poskytovatele poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni a vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňovaných práv. 54 Zákonodárce se poučil z nedůsledného a příliš obecného vymezení pojmu lege artis v předchozí právní úpravě 55 a nový zákon č. 372/2011 Sb. tak přichází s detailní úpravou. Nová definice potvrzuje změnu přístupu pří poskytování zdravotních služeb. Lékař opouští 52 2 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb. 53 28 odst. 2 cit. zák. Katalog práv pacienta při poskytování zdravotních služeb upravuje odstavec třetí cit. ustanovení. Pacient má např. právo na úctu, důstojné zacházení, respektování soukromí, právo znát jméno a příjmení zdravotnických pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb a právo přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče. 54 45 odst. 1 cit. zák. 55 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu stanovil: Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. 22

paternalistický 56 přístup k pacientům a je povinen respektovat jejich individuální postoj. Diagnóza totiž není více než právo. Pravidla vědy a uznávané medicínské postupy se při poskytování zdravotních služeb stávají pro lékaře závaznými. Je důležité upozornit, že Česká lékařská komora je oprávněna vydávat pro své členy závazná stanoviska k odborným problémům poskytování zdravotních služeb. 57 Konkrétními podmínkami a objektivními možnostmi definice rozumí omezené možnosti konkrétního zdravotnického zařízení i celého systému financování zdravotní péče. 58 Pojmem lege artis se zabývá i Úmluva o lidských právech a biomedicíně 59, Etický kodex České lékařské komory 60 a částečně i občanský zákoník. 61 Lze shrnout, že ten, kdo neposkytuje zdravotní službu na náležité odborné úrovni, jedná protiprávně a non lege artis. Příkladem postupu non lege artis může být stanovení nesprávné diagnózy spočívající v závažném porušení lékařských postupů při jejím určování tím, že lékař bezdůvodně nevyužil dostupné diagnostické metody. 62 Neposkytnutí zdravotní služby na náležité odborné úrovni je ve smyslu tr. zák. porušením důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené zákonem. Nikoliv každé poskytnutí zdravotní služby na nenáležité odborné úrovni povede ke vzniku trestní odpovědnosti. Objasnění příčinného vztahu mezi protiprávním jednáním a následkem je totiž v medicíně velmi složité. Poskytnutí zdravotní služby musí být vždy hodnoceno ex ante, tj. na základě informací, které měl lékař k dispozici v době rozhodování. 63 Obtíže navíc působí i prokázání zavinění. Některá rozhodnutí při 56 Paternalismus neboli ochranitelství značí autoritativní přístup vůči jedincům. Vychází z předpokladu, že jedinci sami nemohou poznat, co jim nejlépe prospívá. Srov. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 1. Vyd. Praha: Diderot, 1999, s. 64. 57 Srov. 2 odst. 2 písm. i) zákona č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře. 58 CÍSAŘOVÁ, D. SOVOVÁ, O. op.cit., s. 21. 59 Článek 4 Úmluvy zní: Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. 60 2 odst. 1 kodexu stanoví: Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce). 61 415 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (generálně prevenční ustanovení) zní: Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. 62 Srov. usnesení Nejvyššího soudu 7 Tdo 219/2005. 63 Tamtéž. 23

poskytování zdravotních služeb, i při vynaložení veškeré možné péče, se později ukážou jako nesprávná, avšak pouze následně se znalostí důsledků těchto rozhodnutí. 64 V tomto případě zdravotnický pracovník nejedná zaviněně, protože v době rozhodnutí nejenže nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný tr. zák., ale vzhledem k okolnostem a osobním poměrům to vědět neměl a nemohl. V neposlední řadě se zde uplatní také obecná zásada subsidiarity trestní represe. Pro úplnost je vhodné uvést postoj Ústavního soudu, který se v soukromoprávní věci zabýval ideou spravedlivého řešení následků majících původ ve vztahu lékař pacient a prokazováním příčinné souvislosti mezi lékařským pochybením a následkem: V případě aktivního jednání lékaře, který zvolí určitý léčebný postup, je velmi obtížné, ba vyloučené stanovit, zda tento postup byl nade vši rozumnou pochybnost jedinou možnou příčinou škodlivého stavu, který nastal. O to obtížnější je to v případě opomenutí, kdy lékař nezvolí postup, který na základě soudobých a dostupných znalostí lékařství zvolit mohl a měl. Prokázat, že právě a pouze toto opomenutí tvoří se škodlivým důsledkem ničím nenarušený vztah, je v podstatě nemožné. V důsledku toho je výrazně oslabeno postavení poškozeného. 65 Tr. zák. v 16 rozlišuje tři druhy nedbalostí, ve kterých absentuje složka volní. Nedbale jedná ten, kdo ví, že může způsobem uvedeným v tr. zák. porušit nebo ohrozit zájem chráněný tr. zák., ale bez přiměřených důvodů spoléhá, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí (nedbalost vědomá). Nedbale jedná také ten, kdo neví, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný tr. zák., ale vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům to vědět má a může (nedbalost nevědomá). Jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti k zájmům chráněným tr. zák., je čin spáchán z nedbalosti hrubé. Dle Jelínka je kritériem nedbalosti zachování určité míry opatrnosti. Nedbalostně jedná ten, kdo nedodržuje míru opatrnosti, ke které je v rámci okolností povinen, a podle svých subjektivních možností schopen. 66 Léčba neplodnosti je spojena s možnými nežádoucími účinky a zdravotními riziky. Pokud nebudeme uvažovat rizika při mikrochirurgickém odběru spermií, muži 64 SOKOL, T. Ublížení na zdraví způsobené zdravotnickými pracovníky. Právní rádce, 2005, č. 11, s. 45. 65 Srov. usnesení Ústavního soudu I. ÚS 1919/08. 66 JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vyd. Praha: Leges, 2010, str. 223. 24

žádná rizika nehrozí. Ženské zárodečné buňky jsou získávány punkcí ze zralého folikulu a aspirací folikulární tekutiny. Před punkcí může u ženy, v důsledku ovariální stimulace, nastat hyperstimulační syndrom (OHSS, ovarian hyperstimulation syndrome). Jde o nadměrně silnou reakci vaječníků na hormonální stimulaci. Závažnější formy jsou provázené poruchou vnitřního prostředí, poruchou srážlivosti krve nebo výpotkem na plicích. Dalšími riziky léčby neplodnosti jsou u ženy mimoděložní těhotenství, vícečetné těhotenství, zánět v malé pánvi, cévní poranění, nežádoucí reakce na analgetika a různé formy infekce. 67 4.1.1 Usmrcení z nedbalosti Kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán. Přísněji bude potrestán ten, kdo čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Spáchá-li čin proto, že hrubě porušil zákony o bezpečnosti práce nebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. 68 Smrtí člověka se rozumí smrt biologická (mozková, cerebrální) 69, kdy již není možné obnovit všechny životní funkce. 70 Trestný čin lze spáchat jak konáním, tak i opomenutím. Za důležitou povinnost vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou podle zákona se pokládá taková povinnost, jejíž porušení má zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život. 71 Hrubým porušením je podstatně závažnější porušení právní povinnosti. Hygienickými zákony tr. zák. rozumí všechny ty zákony, které upravují hygienickou a protiepidemickou péči a jejichž porušení může vést k způsobení smrti člověka z nedbalosti. Především se jedná o tyto zákony: a) zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví; b) zákon č. 372/2011 Sb. a č. 373/2011 Sb.; c) zákon č. 374/2011 Sb. o zdravotnické záchranné službě; d) zákon č. 227/2006 Sb. o 67 Seznámení pacientek s riziky asistované reprodukce [online]. 2013 [cit. 2013-05-14 ]. Dostupný z WWW : <http://www.tribune.cz/clanek/10328>. 68 Srov. 143 odst. 1 až 3 tr. zák. 69 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 1501. 70 Rozdíl od smrti klinické, při které dochází pouze k zástavě životně důležitých funkcí a navrácení pacienta k životu je ještě možné. Filozofie smrt chápe jako rozchod životního principu duše s tělem, z materialistického pohledu je smrtí definitivní konec fyzické i psychické stránky lidské bytosti. Srov. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, 1. Vyd. Praha: Diderot, 1999, s. 191. 71 Srov. R 11/1964. 25

výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech; e) zákon č. 378/2007 Sb. o léčivech. 72 4.1.2 Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví bude potrestán. Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby je skutečnost, že pachatel spáchal čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Ještě přísněji je trestné způsobení těžké újmy na zdraví nejméně dvou osob v důsledku hrubého porušení zákonů o bezpečnosti práce nebo hygienických zákonů. 73 Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Těžkou újmou na zdraví jsou: a) zmrzačení; b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti; c) ochromení údu; d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí; e) poškození důležitého orgánu; f) zohyzdění; g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu; h) mučivé útrapy; i) delší dobu trvající 74 porucha zdraví. 75 Z definice těžké újmy na zdraví mimo jiné vyplývá, že v případě usmrcení plodu je poškozenou těhotná žena, nikoli dosud nenarozené dítě. 4.1.3 Ublížení na zdraví z nedbalosti Trestné je jednání, kdy fyzická osoba jiné osobě z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou dle zákona. Důvodem vyšší trestnosti je těžší následek spočívající v ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že pachatel hrubě porušil zákony o bezpečnosti práce nebo hygienické zákony. 76 Ublížením na zdraví se rozumí stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí 72 ŠÁMAL, P. a kol. op. cit., s. 1510. 73 Srov. 147 tr. zák. 74 Za delší dobu lze považovat dobu zpravidla nejméně šesti týdnů, za předpokladu, že po tuto dobu trvala vážná porucha zdraví. Srov. NOVOTNÝ, O., VOKOUN, R., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. Vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 45. 75 Srov. 122 odst. 2 tr. zák. 76 Srov. 148 tr. zák. 26

znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu 77, obvyklý způsob života a který vyžaduje lékařské ošetření. Jak bylo uvedeno výše, prokázání příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a následkem, resp. účinkem, při poskytování zdravotních služeb, není jednoduché. Obtížnou a komplikovanou problematiku vzniku trestní odpovědnosti při poskytování zdravotních služeb demonstruje Beran 78 na kauze chybně odebrané ledviny. 79 Ve zmíněné kauze došlo k pochybení ošetřujícího lékaře, který při prvním zápisu do ambulantní karty pacienta zaměnil zdravou ledvinu za nemocnou. 80 Přestože pacient absolvoval další kontrolu, příjem k operačnímu zákroku a tzn. velkou předoperační vizitu, stranová záměna odhalena nebyla. Pacient v důsledku odstranění zdravé ledviny utrpěl těžkou újmu na zdraví ve smyslu 122 tr. zák. Z šestice lékařů, kteří se podíleli na léčbě pacienta, byli odsouzeni operatér a ošetřující lékař, který chyboval v zápisu do zdravotnické dokumentace. Beran nesouhlasí s argumentací Nejvyššího soudu a upozorňuje: Při hodnocení objektivní stránky nedbalostních trestných činů nevystačíme s tzv. teorií podmínky. U nedbalostních deliktů je nezbytné určit nikoli to, zda by následek bez dotyčné příčiny nenastal, nýbrž mnohem spíše to, zda je příčina adekvátní následku. 81 Případ se dostal až před Ústavní soud, který včas podanou stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost a dodal: Nutno konstatovat, že příčinná souvislost mezi nedbalostním jednáním stěžovatele a způsobeným následkem by se objektivně přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost (nové jednání jiného pachatele) působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek, bez ohledu na jednání pachatele. Tak tomu v projednávané věci zjevně nebylo. Stěžovatelův poukaz na pochybení dalších lékařů, ve smyslu jeho vyvinění, neodpovídá trestněprávní teorii a jeho akceptování by vedlo k nepřijatelnému vytrácení se individuální odpovědnosti při souběhu nedbalostního jednání více osob. Ve smyslu širší spravedlnosti a rovnosti je 77 Judikatura pracuje s dobou 7 dnů. 78 BERAN, K. Trestní odpovědnost lékaře za chybu při ošetření pacienta. Trestněprávní revue, 2006, č. 1, s. 10. 79 Usnesení Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 486/2004. 80 V současnosti zásadním dokumentem perioperační péče je verifikační protokol, jehož účelem je zamezení záměny pacienta, výkonu, strany či orgánu. Protokol se všemi důležitými údaji podepisuje pacient, ošetřující lékař, anesteziolog a sestra. 81 Tamtéž, s. 21. 27