Milá čtenářko, určitě moc neprohádám, když řeknu, že právě přemýšlíte o tom, jestli jste správně připravena na nejkrásnější období roku jaro. A to po všech stránkách! Mám bezchybně vygruntováno a vysmýčeno Už vím, které květinky si vysadím do truhlíku za oknem? K těmto otázkám, které se Vám honí hlavou určitě přidáte kritický pohled do zrcadla na sebe samu nu, není to nejhorší, ale leccos by se dalo vylepšit Nic si z toho nedělejte, mám zaručený recept na vyhlazení vrásek těch skutečných i těch na duši. Je jím čerstvá porce harlequinských romancí, které jsou o tom, co máte nejraději o kovbojích a ženách na ranči. I oni mají někdy vrásky na čele z toho, že jim osud přichystá nějakou tu nemilou lapálii ale nedají se. Vždyť přece láska se nikdy nevzdává! S láskou Váš Harlequin pod odkazy Všechno, co chcete vědět o knížkách nakladatelství Harlequin, najdete na našich internetových stránkách na adrese: http://www.harlequin.cz VYŠLO NOVINKY KLÍČOVOU DÍRKOU Svoje názory a připomínky nám posílejte na E-mail: harleqcz@login.cz
Barbara Boswellová MUŽ NA ŽENĚNÍ Toronto New York Londýn Amsterodam Atény Budapešť Hamburk Madrid Paříž Sydney Tokio Stockholm Varšava Praha
Název originálu: That Marriageable Man! První vydání: Silhouette Books, 1998 Překlad: Petr Moravec Odpovědný redaktor: Tereza Rathanová 1998 by Barbara Boswell Harlequin Publishers, s.r.o., Praha 1999 Všechna práva vyhrazena, včetně práva na reprodukci celého díla nebo jeho částí v jakékoliv podobě. Tato kniha je vydána po dohodě s Harlequin Enterprises II B. V. Všechny postavy v této knize jsou fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, žijícími či zesnulými, je zcela náhodná. Znak firmy Harlequin i znaky všech edičních řad jsou chráněny ochrannou známkou. Sazba: Sdružení MAC s.r.o., Praha Vytiskla: LITOGRAFIA ROSÉS, S. A, Španělsko Adresa redakce: Kubánské nám. 11,105 00 Praha 10 Telefonní spojení: sekretariát: 71730486 distribuce: 71732417 produkce: 67311348 redakce: 67310099 CENA 59,90 Kč ISBN 80-241-0149-1
PRVNÍ KAPITOLA Holly, jsi si úplně jistá, že tohle je skutečně to, co sama chceš? Opravdu tam odjedeš? Brenna Worthová se pátravě zahleděla na svou dlouholetou přítelkyni Holly Casaleovou a ani neskrývala, že si dělá starosti. Nebo že má spoustu pochybností. I ty, Brute? optala se Holly teatrálně a stejným způsobem předvedla úsměv, Já se tady už týdny peru s celou svou rodinou, abych obhájila svůj vlastní názor, a doufala jsem, že v tvé přítomnosti si od toho na chvíli oddechnu. Podívej, ber to takhle. Měla by ses radovat se mnou. Pro mě je to velká příležitost budu jediná psychiatrička na klinice Widmark, a ta je největší ve městě, takže nebudu muset pracně shánět reference, jak to jinak musí dělat každý nováček. A také už mě požádali, abych se tam zúčastnila programu osobního poradenství teenagerů na jedné střední škole. To ale budeš mít navíc k vlastní práci na klinice. Jen abys to všechno zvládla. Jenže je to ideální způsob, jak se tam dostat do společnosti a jak pracovat s jejich dětmi. A ty víš, Brenno, že práce s dětmi je mým hlavním odborným zaměřením. Problémoví teenageři nejsou děti. Jsou to příšerky, kterým je lépe se vyhnout, konstatovala suše Brenna. Je mi dost líto, že se nechceš vrátit a pracovat v našem kraji. Tvoje matka mi řekla, že jsi dostala během jediné hodiny jízdy tři zajímavé nabídky. Bylo by to opravdu skvělé, kdybychom mohly zase obě žít v jednom místě. Takže, upřímně řečeno, těžko můžu být štěstím bez sebe, když se chystáš na práci v Jižní Dakotě.
Brenno, vždyť to zní přesně, jako bych slyšela matku. Když jsem jí řekla, že pojedu dělat do Sioux Falls, její první slova byla: Když už se chceš za každou cenu dostat někam daleko, kde je navíc odporné počasí, tak proč si nevybereš rovnou Aljašku? Tam je alespoň přebytek mužů a dá se mezi nimi vybírat. K čemuž se ovšem ihned zcela nevyhnutelně připojila jedna z tvých tet, že jo? dodala Brenna, která znala rodinu Holly velmi dobře. Ano, teta Hedy řekla, že s takovým nedostatkem žen na vdávání, co je na Aljašce, mám zaručeno, že si manžela určitě vyberu, s úšklebkem potvrdila Holly. Brenna si povzdechla: Ony se prostě nevzdávají, co? Ne. Chtějí mě vidět buď vdanou, nebo mrtvou. Už jsem dostala pět výtisků knihy Jak na to. Vázaných. Holly otevřela dveře jedné skříňky a vyndala hromádku stejných knih s návodem pro ženy, jak správným způsobem dostrkat pana Správného k oltáři. Máma mi tu knihu koupila hned první den, jak se objevila v knihkupectví. Pak se přihnala teta Hedy a asi za půl hodiny po ní i teta Honoria a každá mi věnovala jednu. Druhý den přišly ranní poštou výtisky od sestřenic Hillary a Heather. Moje vlastní sestra mi od té doby klade rafinované otázky, týkající se obsahu té knihy, aby se ujistila, že jsem si ji řádně přečetla. Celá rodina je prostě přesvědčená, že potřebuju jejich nezištnou pomoc, abych nějakého manžela konečně ulovila. Smysl pro jemnost nebyl nikdy silnou stránkou vaší rodiny, Holly. No, pokud jde o muže a svatby, tak určitě. Jestli to bez té knihy nemůžeš vydržet, tak si jeden kousek vezmi, je zcela zdarma, zasmála se Holly. Koneckonců i ty jsi ještě svobodná. Jistě tam najdeš pár použitelných fíglů pro získání muže, kterého jsi si vyhlédla Zadrž! Dost těch plytkých žertů! a Brenna ustoupila od nabídnutých knížek, jako by byly radioaktivní. Já získávám společenské známosti a ne muže. Jsem teď plně zaměstnaná budováním vlastní kariéry a nemám žádné choutky se pustit do vyčerpávajícího lovu na manžela.
Moje rodina by tě prohlásila za kacířku. V lepším případě za pomatenou ženštinu, která se musí léčit. Úsměv ve tváři Holly poněkud pohasl. Tak teď asi chápeš, proč se nemůžu vrátit domů a začít pracovat tady. Já mám svojí rodinu opravdu ráda, jenže všechny moje návštěvy tady během těch let mě jen utvrdily v představě, jaké by to bylo, kdybych s nimi žila tak říkajíc na plný úvazek, Brenna přikývla: Nekonečná řada dohazování všech možných mužů, kteří jsou na ženění podle názorů tvojí matky, tetiček i sestřenic. A jejich představa vhodného adepta svazku manželského je poměrně široká od dvaadvacetiletého počítačového maniaka až po jedenašedesátiletého vdovce, který má svou vlastní realitní kancelář a dvě dcery starší než já sama. Holly si při vzpomínce na tyto skutečné případy těžce povzdechla. Myslím, že teď, když se i malá Heidi zasnoubila a chystá svatbu, to máš ještě horší, viď? soucitně řekla Brenna. Malá Heidi byla nejmladší sestřenice Holly, minulý měsíc jí bylo teprve dvacet a už se honosila zásnubním prstýnkem. Jednalo se sice o zlevněný úlomek diamantu, který dostala od jedenadvacetiletého studenta, ale byl to skutečný prsten od skutečného snoubence. Chudák máma. Bylo mi jí líto, když to Heidi hrdě oznámila na měsíčním rodinném srazu. Holly se při té vzpomínce zamračila. Máma chvíli potom dokonce odešla domů. Říkala sice, že něco špatného snědla, ale já vím moc dobře, z čeho jí nebylo dobře. Ona nevidí, že její dcera promovala s vyznamenáním na Michiganské universitě v oboru medicíny a dokončila i rezidentům na psychiatrii. Brenně zablýskalo v jejích modrých očích. To přece nic neznamená vedle toho, že Honorie zařizuje svatbu a nakupuje s Heidi látku na její bílé šaty. Je to přesně tak. Jediný rozhodující fakt pro mámu je to, že je má devětadvacetiletou dceru, ale žádného perspektivního zetě v dohledu, přitakala hořce Holly. Z toho by se fakt člověk zbláznil, Holly
Jako čerstvě úředně diplomovaný psychiatr ti radím se nezbláznit a zaměřit se na něco pozitivního. Například na to, že mě přijedeš navštívit do Sioux Falls, hned jak se tam usadím. Slib mi, že přijedeš brzo, Bren. Slavnostně slibuju, přitakala Brenna. Vtom se ozvalo krátké zaklepání na dveře a do Hollyina pokoje vešla matka. Tak jak ti jde balení, Holly? zeptala se a mrkla na zpola zabalené kufry na posteli. Žádný problém, mami. Nezapomeň si přibalit tohle. Nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit. Helena Casaleová sama položila jeden výtisk knihy Jak na to do kufru. Poté vzala z hromádky druhý výtisk a podala ho Brenně: A ty si vezmi také jednu, drahoušku. Při dodržení popsaného postupu autoři prakticky garantují nabídku k sňatku. Říká se dokonce, že i nevěsta J. F. K. juniora byla dívka, která se řídila touhle knihou. Letadlo dosedlo na plochu letiště v Sioux Falls až dvě hodiny po plánovaném příletu. Zpoždění způsobila mechanická závada, odhalená už v Minneapolis chvíli před startem. Rafe Paradise opět vrhl nervózní pohled na hodinky. Pohledem na hodinky se ještě nikdy nepodařilo urychlit běh času, ozvala se pobaveným tónem blondýnka v elegantním šedém kostýmku z vedlejšího sedadla. Vždyť neuplynuly ani dvě minuty, co jste se díval naposled. Vy musíte hodně chtít domů, co? Vlastně ani ne. Rafeovi se dokonce podařilo vykouzlit na své tváři něco jako úsměv. Byl dost velký rozdíl v tom, chtít domů a muset se dostat domů co možná nejdřív a nějak se mu nechtělo zapřádat rozhovor s tou blondýnkou vedle. Flirtovala s ním během celého letu a už zjistila, že není ženatý, že je právník, bydlí v Sioux Falls a nemá žádnou vážnou známost. Rafe na její přesně mířené otázky odpovídal, ale sám žádné vlastní dotazy neměl. Blondýnka ovšem dovedně udržovala konverzaci a nenechávala se odradit jeho povrchními odpověďmi.
Dozvěděl se, že se jmenuje Lorna Larsonová, že bydlí i pracuje v Twin Cities a teď je na jedné ze svých častých obchodních cest do Sioux Falls. Díky poslednímu vývoji v deregulaci komunikací se Sioux Falls stalo významným centrem telemarketingu a zpracovávání kreditních karet, vysvětlovala mu Lorna, dle vlastního názoru vycházející hvězda v jedné telekomunikační společnosti. Jako by to on, starousedlík v Sioux Falls, už dávno nevěděl. Rafe její informace nijak nekomentoval. Obtěžovala ho představa, že by měl přistoupit na její hru ty významné pohledy, úsměvy, náhodné doteky, svěřování se a vůbec všechny ty zbytečnosti, které patří k prvnímu oťukávání muže a ženy. Kdyby jí na rovinu vylíčil svoji situaci, zájem v jejích očích by se dostal velmi rychle na bod mrazu. Nejhorší na tom bylo to, že mu na tom už i přestalo záležet. Musel si zachmuřeně přiznat, že jeho zájem o sex klesl na nulu. Ženy se přestaly v jeho životě objevovat od loňského roku, kdy zdědil dvě mladší nevlastní sestry. Bylo by asi možno i jinak vyjádřit skutečnost, že se mu pověsily na krk, ale zdědit bylo asi tak nejmírnější slovo. Jeho společenský život vyhasl stejně neodvratně, jako kdysi zmizeli z povrchu země neandertálci. Rafe si říkal, že se mu možná podařilo odhalit tajemství jejich vyhynutí. Do jejich jeskyň se dostaly děti, ne jejich vlastní, ale příslušníci nové rasy, a ty je otravovaly, nutily pracovat přesčas a měly nepřetržité požadavky, až jim na nic jiného nezbyl čas. A tak se stalo, že celý druh vyhynul z prostého nedostatku času, energie a zájmu o sex. Rafe na tom byl naprosto stejně. Ani si nevzpomínal, kdy byl naposled s nějakou ženou v posteli. Určitě to muselo být předtím, než se k němu přistěhovaly Camryn a Kaylin. Předtím, než se jeho Malý Bratr Trent i se svým mladším bráškou Tonym postupně změnili z návštěvníků v obyvatele jeho domu. Těch jeho několik schůzek před mnoha měsíci skončilo katastrofálně poté, co je převálcovaly problémy s dětmi. Když si brali svá kabinová zavazadla ze schránek nad sedadly, Lorna Larsonová mu vtiskla do dlaně svou vizitku. Dopsala jsem tam jméno hotelu, kde jsem ubytovaná. Když tak mi zavolejte a můžeme si společně zajít na skleničku. Její úsměv, který tuhle větu
doprovázel, sliboval mnohem víc. Byla rozhodně v té správné náladě něco podniknout při svém pobytu v Sioux Falls. Rafe zahuhlal nějakou zdvořilou odpověď a vrazil vizitku do kapsy od saka. Věděl, že jí nezavolá. Potom, co se bude muset zabývat dětmi, nebude mít chuť na skleničku ani na nic jiného. Rozhodně ne potom, co byl celou noc pryč. Jen sám bůh ví, co všechno zase provedly. Ještě že byl tak prozíravý, že požádal svého kamaráda u policie, Joe Stonea, aby pravidelně chodil kontrolovat jeho dům. Rafe si na letištním parkovišti vyzvedl svoje auto a vyrazil na dálnici Interstate 90 směrem k městu. Cestou se v jeho mysli neodbytně usadila myšlenka neodbočit do města, jet pořád dál, podle celého západního pobřeží, jen dál Byla to skutečně svůdná myšlenka, ale jeho smysl pro povinnost a odpovědnost ji zahnal a Rafe Paradise zamířil k domovu. Budeme mít sousedy, a to zcela nový, možná mají i sviště, to se ještě neví. Půjdeme spolu do školy a asi taky na golf, to proto, že desetiletý Trent se uprostřed komponování svého rapu zarazil. Co se rýmuje na slovo golf? zeptal se a pokračoval přitom ve vytloukání nesložitého rytmu dvěma dřevěnými pravítky o okraj konferenčního stolku. Nic se nerýmuje na golf, chladně promluvila šestnáctiletá Kaylin. Co kdybys zkusil jiné slovo? Třeba míč. Spousta věcí se rýmuje na míč. Tyč, pryč, bič, klíč Ihned se na to oba vykašlete, zasténala sedmnáctiletá Camryn, ležící ve zhroucené poloze na divanu. Upravila si pytlík s kostkami ledu na čele a dokončila větu: Každá ta tvoje zatracená rána do toho zatraceného stolku je, jako bys mi zatloukl další hřebík přímo do hlavy, Trente! Říkej mi Tygře, požádal ji Trent. Camryn znovu zasténala. Kaylin, dones mi prosím tě dva aspiriny a kolu. A zmrzlinu. Jo, už jdu. Kaylin se odklátila do kuchyně, aby splnila přání starší sestry.
Camryn si dlouze povzdechla a zeptala se: Jen tak mimochodem, kde je Tony? Tony přespal včera večer u Steensových a šel s nimi dnes do zoo. Říkali, že můžeme jít všichni, řekl nadšeně Trent. O několik minut později vešel Rafe Paradise do svého obývacího pokoje. První uviděl Camryn, jak snídá jahodovou zmrzlinu, kterou zapíjí kolou. Kaylin se povalovala v jeho křesle, masivním modrém ušáku, a šimrala stále nabručeného Hot Doga, velkého psa blíže neurčené rasy, za ušima. Ten přitom slintal na drahý potah křesla a na místa, která nestačil poslintat, pouštěl chlupy. Mladý Trent ležel natažený na břiše na podlaze u zaujatě sledoval televizi. Jak si stačil Rafe povšimnout, nebyl to zrovna nejkvalitnější dětský program na obrazovce se míhaly toporné kreslené postavy, které se pomocí různých zbraní snažily pobít co nejvíce jiných toporných postav. V první chvíli Rafe nevěděl s čím začít. Když Trent vyskočil na nohy a vyřítil se, aby ho přivítal, řekl si Rafe, že prozatím nechá pochybnou kvalitu kresleného filmu bez poznámky. Ahoj, Rafe! Jaká byla cesta? ozvala se Kaylin. Přestože se mu válela v křesle se psem, Rafe jí ani nevynadal, že nechá psa slintat na potah, i když to předtím zakázal. Stejně tam toho psa dala ta poťouchlá Camryn. Cesta byla dobrá, odpověděl stručně Rafe. Jeho odborností bylo smluvní právo a věděl velice dobře, že jakékoli podrobnosti by všechny děti strašlivě nudily. Jednou jim zkoušel o své práci vyprávět, ale od té doby to už neudělal. Zaměřil se teď na Camryn, která zatím jeho přítomnost nevzala na vědomí. Soustředěně nalévala kolu na zmrzlinu a lžičkou z toho dělala nechutnou šumějící patlaninu, kterou pak hltavě polykala. V deset dopoledne! Rafe se zamračil: Co je tohle za snídani? To je jediná snídaně, na kterou mám chuť, odsekla Camryn. Po takovém jídle ti bude akorát špatně. Než jsem odjel do Minneapolis, tak jsem byl nakupovat. Vím přesně, že tady byla vajíčka a džus a
Nemluv o tom, Rafe! Camryn dovedně předvedla zvracející trosku. Ty prostě jenom zkoušíš, po čem se mi udělá nejvíc špatně. Já bych si ale dal džus i ty vajíčka, vmísil se do hovoru Trent. Chci sázená vajíčka uprostřed chleba, jako je dělá máma někdy. Rafe se na něj zaraženě podíval. Neměl nejmenší tušení, co to je za vajíčka, která Trentova matka někdy dělá. Já vím, jak chce ty vajíčka, já to udělám. Kaylin vyskočila z ušáku a zamířila ke kuchyni. Ještě někdo chce něco? houkla přes rameno. Ne, díky. Rafe jí byl upřímně vděčný za její ochotu mu pomoct. Kaylin byla většinou přívětivá a v domácnosti spolupracovala, na rozdíl od Camryn, jejíž talent se spíš projevoval ve vymýšlení různých příšerností. Ale i když se s Kaylin dalo žít snáze, byla stejně jako její starší sestřička náchylná k tomu chytit se nějaké špatné společnosti. Rafe cítil, že mu cévy na spáncích začínají nabíhat vnitřním tlakem. Byly dívky včera večer někde pryč, Tygře? Hlavně nesmí zapomenout na momentální přezdívku, kterou si Trent sám udělil. Já nevím, odpověděl podezřele rychle Trent. Já jsem si hrál se svým Hráčem. To je ten nejlepší dárek, co jsem od tebe dostal. Dík moc. Rafe se ihned zorientoval. Trent na dívky nic neprozradí, buďto že sám nechce, nebo, což je pravděpodobnější, ho obě výhrůžkami donutily mlčet. Snad kdyby použil starý právnický trik a přeformuloval otázku V kolik hodin se včera vrátily, co myslíš? Já nevím, já jsem si hrál se svým Hráčem, trval Trent na své výpovědi. Mimochodem, Tony je u Steensových, pronesla za jeho zády Camryn svým sladkokyselým tónem, který používala, když chtěla v někom vzbudit pocit viny. Ani ses na něj nezeptal. Ty jsi na něj zapomněl, co? Rafea ihned zaplavil pocit viny. Teď jsem se zrovna chtěl zeptat, kde ten Tony vězí. Ujišťoval se přitom, že na osmiletého
Tonyho přece nemohl zapomenout. Byla to jen vteřinka či dvě a už by si všiml, že tu není. Když mu pohled těkal z chlapce na dívku, na psa a zase zpět, převalil se jeho duší podivný dojem absurdního snu. Už to byl rok, a přesto byly chvíle, kdy prostě nemohl uvěřit, že jsou tady s ním doopravdy, v jeho domě. Že jeho předchozí život plný svobody byl tak brutálně přerván. Ode dneška máme nové sousedy, řekl najednou Trent. Viděl jsi stěhovák, když jsi přijížděl domů, Rafe? Ne, nic tam nestálo, odpověděl Rafe a už teď v duchu litoval nové nájemníky, kteří měli tu smůlu, že si pronajali nebo koupili druhou polovinu dvojdomku. Věděl, že to byl příšerný hluk těchto dětí a jejich další vylomeniny, které přiměly jinak usedlý manželský pár Lambertsových, bydlících tady celá léta předtím, aby se přestěhovali až na druhý konec města. Rafe si řekl, že bude asi nejlépe jít něco dělat. Rychle oznámil: Jdu si nahoru vybalit a převléct se, a co nejrychleji vyrazil z pokoje.
DRUHÁ KAPITOLA V okamžiku, kdy Holly zacouvala přecpaným chevy cavalierem na příjezdovou cestu k domku číslo 101 na Deer Trail Lane, přiřítil se odněkud malý kluk a pozdravil: Ahoj, já jsem Tygr, oznámil jí, ještě než stačila vystoupit z auta. Bydlím v druhé půlce domu. Ukázal prstem a dodal: Hele, máme jednu zeď společnou. To znamená, že když do ní budeme s bráchou bušit, tak bys nás měla dobře slyšet. Zdálo se, že ho ten fakt potěšil. Holly se trochu zamyslela a ne zcela bez obav si říkala, že by bylo docela dobré vědět proč a hlavně jak často chlapci do té zdi buší. Já a Tony to je můj brácha umíme morseovku, vysvětloval jí a v očích mu plálo nadšení. Ne jenom nějaké SOS, nebo tak nějak, ale všechna písmena! To jste museli dlouho cvičit, že? zdvořile odpověděla Holly. No jasně, a teď to naučíme tebe a pak si můžeme posílat zprávy. Jak se jmenuješ? Holly. A můžu ti tak říkat? Nebo jsi nějaká paní Taknějak? Můžeš mi říkat Holly. Nejsem žádná paní Taknějak. To je prostě neskutečné. Jen udělám pár prvních kroků po svém novém domově a už mě někdo vyslýchá, jak to je s mým rodinným stavem. Není ten kluk snad tajný agent mojí matky? Holly se přinutila k úsměvu a snažila se dát najevo trochu větší nadšení pro to, co jí ten kluk říkal. Únava po dlouhé cestě autem jí přímo prosakovala a vyhlídka na to, že se bude učit morseovku pomocí mlácení do zdi, ji příliš neokouzlila. Byla hladová, celá ztuhlá a před chvílí se ještě od realitního agenta dověděla, že se
dnes nepodaří nastěhovat její věci, protože kamión s nábytkem a kuchyňským vybavením se někde zdržel a přijede až zítra ráno (ten člověk řekl dokonce: doufejme, že přijede zítra ráno, to víte jak to dneska chodí se stěhováním, přesný příjezd vám nikdo nezaručí). Hlavu měla ještě plnou všech pokynů a užitečných informací, co jí agent napovídal, když jí předával klíče, a do toho ji teď malý Tygr zasypával spoustou dalších informací a otázek, na které se snažila odpovídat. Máchal přitom golfovou holí jak mečem a najednou řekl: Teď se podívej na můj odpal!, vmáčkl do trávníku dřevěnou podložku a položil na ni golfový míček. Holly bez hnutí sledovala, jak se rozmáchl a jak překvapivě silně odpálil míček. Ihned nato jí bylo jasné, že ve vznosné křivce letícího míčku stojí překážka její nový domov. O zlomek vteřiny později míček s osudovou nevyhnutelností proletěl jedním jejím oknem. Vzhledem k tomu, že bylo nešťastnou náhodou zavřené, provázel jeho průlet charakteristický zvuk tříštícího se skla. Tohle mě vždycky tak naštve, ukřivděně se ozval Tygr. Jak to, že to sklo tak málo vydrží? Holly rezignovaně sledovala rozbité okno. Máš velmi dobrou techniku i sílu, Tygře. Možná, že by ale bylo účelnější, kdybys zkusil ty odpaly trénovat v golfovém klubu nebo někde mimo město. Řekla bych dokonce, že by nebyl špatný nápad trénovat úplně všechny údery na nějakém golfovém hřišti. To je zajímavý, Rafe mi to taky říká, povzdechl si Tygr. Trente, slyšel jsem rozbité sklo! ozval se kus za nimi hluboký mužský hlas. Holly se otočila a uviděla velmi vysokého, černovlasého muže v džínách, bílém tričku a s mokasíny na nohou, jak se k nim dlouhými kroky blíží. Ježíši, to je Rafe, kluk najednou ztlumil hlas do naléhavého šepotu: Hele, řekni mu, že jsi to okno rozbila ty, jo? a vrazil jí přitom svojí golfovou hůl do ruky. A já si zatím zajdu pro svůj míček. Rafe je dostihl dřív, a zamezil tak jakémukoli pokusu o útěk. Podíval se na rozbité okno, pak na kluka a nakonec na Holly, jak
stále drží v ruce golfovou hůl. Vítejte u nás. V té krátké větě byl podivný podtext. Já jsem Rafe Paradise. Holly se zarazila nad spojením jména Paradise, ráj, a tím tónem, jakým pronesl to svoje: Vítejte u nás. Znělo to úplně stejně jako nápis Zanechte všech nadějí! nad vstupem do Dantova pekla. Ale možná se jí to jen zdálo. Pokusila se udržet úvodní konverzaci v mezích společenských konvencí: Děkuju vám. Já se jmenuju Holly Casaleová a přijela jsem z Michiganu. Miluje golf! zakřičel najednou Trent. Má děsně bezvadnej odpal! Zklidni se, Trente, já vím, žes to byl ty, kdo rozbil to okno. Rafe vzal golfovou hůl Holly z ruky. Tak jak to teď uděláme s náhradou škody? Ty se na mě pořád jen rozčiluješ, zaskučel Trent. Nenávidíš mě! Pošleš mě pryč, vím to! Ječel, co mu plíce stačily, a běžel dolů ulicí. Holly rozpačitě navrhla: Neměl byste jít za ním? Neuteče vám z domova? Ne, nemá kam by utekl, a ví to. Trentova matka by ho hned poslala zpátky, kdyby zkusil jít za ní. Vypadá to, že zamířil ke Steensovým, kteří jsou ti nejlepší sousedi, co jsem kdy potkal. Oba se dívali za chlapcem, jak běží k jedněm dveřím jiného dvojdomku, které se před ním otevřely, a nějaká žena se širokým úsměvem ho pozvala dovnitř. Ano, jsou to oni, s ulehčením potvrdil Rafe svůj předcházející odhad. Bůh ochraňuj Steensovi! Přehodil si golfovou hůl z jedné ruky do druhé. Chtěl bych, aby si Trent uvědomil svou odpovědnost za rozbití vašeho okna. Co třeba, kdyby vám až do konce léta sekal trávník? Já k tomu samozřejmě ještě nahradím všechny výdaje s výměnou okna. Jsem trochu zmatena, odpověděla neurčitě Holly a podívala se na něj. Tyčil se nad ní, což při jejích pěti stopách a osmi palcích nebylo nijak obvyklé. Rafe Paradise měřil ovšem dobrých šest stop čtyři palce, a zcela nepochybně byl tedy vyšší než ona.
No, upřímně řečeno není divu, že jste zmatená. V jeho černých očích se zajiskřilo. Klidně se zeptejte na cokoli, co by vám situaci trochu objasnilo. Ten chlapec se mi představil jako Tygr a vy mu říkáte Trente. Několik posledních měsíců si dává říkat Tygře, od té doby, co se rozhodl, že z něj jednou bude velký hráč golfu, jako je dnes Tiger Woods, Jeho pravé jméno je Trent Krider. Je to můj Malý Bratr. Oh? Její tón byl tak užaslý, že ji to samotnou uvedlo do rozpaků. Rafe Paradise reagoval okamžitě: Píše se to velkými písmeny. Trent mi byl přidělen organizací Velký Bratr/Velká Sestra. Vysvětluje to dostatečně, jak je možné, aby blonďatý modrooký chlapec byl bratrem polovičního Indiána? Holly se strašně začervenala a oči jí přitom bezděčně sklouzly na jeho obnošené mokasíny s třásněmi. Rafeovi neušel její pohled a navázal: Ty mám po svém prapradědečkovi. Byl to náčelník Zářící Blesk a ten se ještě svobodně toulal po Pláních, pomalu promluvil s indiánskou vznešeností. Teď v srpnu je moc horko na to, abych nosil svůj oblek z buvolí kůže, ale mám ho i s čelenkou tam v tom vigvamu za námi, hau. Holly si zděšeně uvědomila, že ho musela urazit i s jeho hrdými předky. Já jsem se opravdu nechtěla dotknout nebo se nevhodně vyjádřit o původních Američanech. Já se vám omlouvám, pane Paradise, je mi to líto No, jediné co jste řekla bylo oh! a dívala jste se na moje mokasíny, to se mi zase nezdá tak hrozné. Byl to výraz neverbálního despektu, použila Holly nevědomky svou odbornou terminologii a chystala se pokračovat v sebeobviňování. Ale počkejte, já jsem to nemyslel tak vážně. To byl jen takový fór, jenže jak vidím vaší reakci, tak se mi moc nevydařil. Holly teď už vůbec nevěděla, co by na to řekla. Podívejte se, já se opravdu necítím uražený, fakt. Vy jste velmi tolerantní muž, pane Paradise.
Říkejte mi Rafe. Myslím, že bychom se měli zbavit všech formálností, když budeme žít v jednom domě a když můj Malý Bratr už začal ničit vaše věci. To se občas stává. Holly se na něj usmála a dodala: S tím už se netrapte. Rafe se na ni zahleděl a v tom okamžiku, zcela nečekaně a neuvěřitelně, vybuchl v jeho organismu přímo ohňostroj. Ten její úsměv ho zasáhl rovnou do slabin. Divoký příval náhlé touhy ho zbavil dechu a zaplavil ho pocitem horka i mravenčení po celém těle. Plíce se mu daly znovu do práce, až když se začal dusit. Je to vůbec možné? Rafe byl vyveden z míry prudkostí reakce vlastního těla. Nikdy nevěřil na pohádky o lásce na první pohled a už vůbec by ho nenapadlo, že existuje něco jako chtíč na první pohled. Přitažlivost, náklonnost, proč ne. Ale dostat skoro nezvladatelnou chuť jí okamžitě povalit na trávník a znásilnit na veřejném prostranství, to se mu ještě nikdy nestalo. A teď mu stačil pouhý pohled na úsměv Holly Casaleové, která navíc o ničem neměla ani tušení. Ve dvaatřiceti letech, s dospíváním dávno za sebou to bylo něco znepokojujícího, ne li přímo zahanbujícího. Rafe si teď vzpomněl na Lornu Larsonovou, která se dnes ráno při letu tak snažila vzbudit jeho pozornost. Všechno, co dělala, říkala či naznačovala, s ním ani nehnulo, zato teď tady stojí na příjezdové cestě vedle Holly, která se vůbec o nic nesnaží, a cítí, jak jsou mu jeho džíny vpředu těsné. Doufal jen, že si toho nevšimla. Nevšimla. S ulehčením si všiml, že se jen neradostně dívá na svoje auto, k prasknutí přecpané věcmi, kde jediné volné místo bylo sedadlo řidiče. Rafe se cítil až odstrčen ona si tady plánuje vybalování auta, zatímco on hoří vášní. No, myslím, že se pustím do vynášení věcí, řekla s povzdechem Holly a zamířila k autu. Jsem ráda, že jsem vás poznala, Rafe. Nechcete, že bych vám s tím pomohl? nabídl se. Moc ráda, usmála se znovu Holly. Rafeovy oči se na ni znovu přilepily. Na její štíhlou postavu s krásnými křivkami, na dlouhé nohy v přiléhavých šortkách a na nebesky modré tričko, pečlivě zastrčené do šortek. Světlá pleť
přecházela do lehkého ruměnce na tvářích a obličej jí lemovaly bohaté tmavě hnědé vlasy padající v hustých vlnách až na ramena. Rafe nemohl odtrhnout svůj mlsný pohled od jejích širokých hnědých očí a hlavně od božsky tvarovaných plných rtů. Zatímco takhle studoval každý čtvereční centimetr jejího těla, Holly otevřela oboje dveře auta, aby měla lepší přístup k nákladu. Rafe prudce potřepal hlavou. Dostaň to svoje ego ihned pod kontrolu, poručil si přísně. Holly Casaleová je určitě šťastně vdaná a má oči jen pro svého skvělého manžela. To je prostě tím, že už dlouho žádnou ženu neměl, připomněl si pochmurně Rafe. Když člověk začíná mít chuť na úplně neznámé dívky a rozzuří ho nedostatek jejich zájmu, je třeba s tím něco udělat. Nějaké rande, přes všechny potíže s dětmi. Zkusil si vzpomenout, kam mohl dát navštívenku Lorny Larsonové. Do kuchyňského drtiče odpadků? Do odpadkového koše v koupelně? Trent mi říkal, že tady bydlí, konverzačně prohodila Holly a naklonila se do auta pro tašku se svým ložním prádlem. Je to tak. A jeho mladší bratr Tony také. Rafe přitom upřeně hleděl na oblou křivku jejího zadečku v šortkách, které se napnuly, jak se předklonila a tahala něco z vnitřku auta. Ihned mu vyschlo v ústech. Tak váš Malý Bratr a jeho mladší bratr bydlí oba s vámi? To je zajímavé, zvědavě pokračovala, v programu Velký a Malý Bratr to není obvyklý případ. To je strašný, i ten její hlas je sexy, říkal si zmateně Rafe. Její sametově zbarvený tón hlasu jako by současně konejšil i provokoval. Ten paradox ho ještě víc vydráždil. Díval se jí na ruce, jak vytahuje zavazadla, na její dlouhé elegantní prsty se zaoblenými, do růžova nalakovanými nehty. Neměla žádný snubní ani zásnubní prsten a Rafe se přistihl, jak sní o její ručce bez prstenů, jak mu bloudí po celém těle Úplně zapomněl, na co se ho ptala a o čem to vlastně mluvili. Když jsem bydlela v Ann Arbor u Detroitu, také jsem byla Velkou Sestrou, pokračovala zatím konverzačním tónem Holly a tahala z auta další tašky. Bylo to docela příjemné přerušení toho
věčného shonu a presu na medicíně a při mojí rezidentuře. Moje Malá Sestra Stephanie teď už vyrostla, ale pořád si píšeme. Rafe upřel svůj pohled na černou doktorskou tašku, která se objevila mezi ostatními. A povídala něco o medicíně. Spodní čelist mu zůstala v dolní poloze: Vy jste lékařka? Tak vám to připadá tak neuvěřitelné, ano? Neměla bych se teď urazit zase já? Já jen, že vypadáte moc mladě na doktorku. A taky jste příliš hezká, odpověděl ne zrovna inteligentně Rafe. Uchopil přitom do obou rukou ohromnou hromadu šatů na ramínkách. To je takový pseudokompliment, na který se nedá nic říct, zareagovala Holly a šla ke dveřím domu. To nebyl žádný kompliment, pseudo ani jiný, já to řekl tak, jak vás vidím. Proti doktorkám já nic nemám, ostatně moje mladší sestra studuje už třetím rokem medicínu přímo tady, v Sioux Falls a vede si docela dobře. A vypadá mladě? A je hezká? Zásah do černého, doktorko, uznal se zakuckáním její otázku. Odpověď zní ano na obě otázky. Eva je mladá, hezká a schopná. Holly odemkla vstupní dveře, Rafe ji následoval do prázdného domku a hned za dveřmi se rozhlédl okolo. Je to zrcadlový obraz mého bydlení, ale je to tady nějak elegantnější. Rozhodně nesrovnatelně klidnější. Představil si celou tu bandu okupující jeho polovinu domu, děti, psa Kam bych to podle vás měl položit? zeptal se a těžce si povzdechl, když zase uviděl ty její nádherné oči, jemnou, hebkou kůži a dlouhé nohy a Jeho sexuální vybuzení neutuchalo, ani když vláčel nejmíň metrák šatstva. Holly hned zareagovala: Ježíš, promiňte, já tady rozumuju a vy zatím padáte pod tou hromadou. Zcela špatně si tak vyložila jeho utrápený povzdech. Rafe nevěděl, jestli se má rozesmát nebo předvést další, ještě utrápenější povzdechnutí. Nakonec neudělal nic a jen se kymácel se svým nákladem. Já bych řekla, že ty šaty by bylo nejlíp dát nahoru do ložnice, a rychle vystupovala před ním po úzkém schodišti do patra, kde si vybrala největší ze tří ložnic.