Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy

Bohemia centralis, Praha, 34: 187 204, 2018 Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy Millipedes (Myriapoda: Diplopoda) of the Brdy Protected Landscape Area Pavel Kocourek 1 a Karel Tajovský 2 ¹ Hýskovská 27, 267 07 Chyňava; e-mail: kocourek.pavel@post.cz ² Ústav půdní biologie, Biologické centrum AV ČR, v. v. i., Na Sádkách 7, 370 05 České Budějovice; e-mail: tajov@upb.cas.cz Abstract. Data about the millipedes (Diplopoda) in the Brdy Protected Landscape Area (Central Bohemia, the Czech Republic) are summarized for the first time in this contribution. A substantial part of the analysed material was obtained during 2016 and 2017, complemented by several findings from the previous time. Millipedes were sampled at 31 sites in different forest localities. The open sites, such as grasslands, heaths, rocky outcrops and open stony debris were also partly investigated. In total 35 millipede species were recorded using the combination of individual sampling, pitfall trapping and litter sieving with subsequent heat extraction of invertebrates. The highest diversity of millipede assemblages were found in well preserved ravines and mixed beech forest stands (localities Klobouček and Valdek) and also in highly diversified synantropic sites (Borovno). The highest frequency of occurrence was recorded for the millipede species Polydesmus complanatus, Mycogona germanica, Glomeris connexa and Leptoiulus noricus. The occurrence of Pachypodoiulus eurypus, Glomeris klugii, Haasea flavescens and Haploporatia eremita underline natural character of a number of localities within this protected area and suggest geographical consequences of given territory with neighbouring regions of Central Europe. Key words: Millipedes, Diplopoda, Brdy Protected Landscape Area, Czech Republic, distribution, faunistics Úvod Chráněná krajinná oblast Brdy je nejmladší, v pořadí 26. chráněnou krajinnou oblastí České republiky, s datem vyhlášení 1. 1. 2016. Rozlohou 345 km² se řadí mezi středně velká velkoplošná chráněná území ČR. Předmětem ochrany tohoto území je harmonicky utvářená, převážně lesní krajina Brdské vrchoviny se 187

BOHEMIA CENTRALIS 34 zachovalými ekologickými funkcemi, s typickým krajinným rázem s bezlesými enklávami a minimálním osídlením. Přírodní hodnoty tohoto území spočívají v koexistenci přirozených a polopřirozených společenstev charakteristických pro brdskou krajinu, zejména bezkolencových a pcháčových luk, vřesovišť, rašelinišť, pramenišť, mokřadů, společenstev skal a přirozených lesních společenstev a na ně vázaných vzácných a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Pro tuto oblast jsou rovněž významná paleontologická naleziště a geologické a geomorfologické lokality, zejména projevy mrazového zvětrávání, skalní výchozy, kamenná moře a sutě, které rovněž představují specifická stanoviště pro často vzácnou nebo reliktní faunu bezobratlých. Některá stanoviště, nacházející se na území CHKO, byla pro svoje přírodní poměry nebo přítomnost význačných druhů živočichů a rostlin vyhlášena evropsky významnými lokalitami. Vzhledem ke svému chladnějšímu hornatému charakteru a rovněž nepřístupnosti téměř po celé minulé století, v souvislosti s existujícím vojenským prostorem, zůstávalo celé území Brd po dlouhou dobu do značné míry stranou pozornosti zoologů i botaniků. Proto i v případě mnohonožek, jako zástupců půdní fauny, byly dosavadní znalosti prakticky nulové. Existují pouze dvě historické literární zmínky o výskytu mnohonožek vztahující se k dnešnímu území CHKO Brdy. Rosický (1876) v práci Stonožky země České uvedl z Valdeku nález mnohonožky žíhané Julus fasciatus (= Megaphyllum projectum prouženka podzimní). Lang (1971) v rukopisných poznámkách k připravované, avšak nepublikované monografii Mnohonožky (Diplopoda) ČSSR datoval do roku 1955 výskyt druhu Schizophyllum sabulosum (= Ommatoiulus sabulosus prstencovka dvoupásá) z hradu Třemšín. Po vyhlášení CHKO byla proto v rámci prvních průzkumných a monitorovacích programů věnována pozornost také této skupině půdních bezobratlých živočichů. Terénní výzkumy se zaměřením na sběr materiálu mnohonožek se uskutečnily v průběhu let 2016 a 2017. Získaná data byla doplněna několika málo údaji z předchozích let. Data prezentovaná v tomto příspěvku tak přinášejí první ucelenější informace o zastoupení mnohonožek na většině charakteristických biotopů, nacházejících se na území CHKO Brdy. Výsledky již nyní poukazují na možné zoogeografické souvislosti této části středních Čech s okolními regiony. Dosavadní údaje potvrzují nezbytnost dalšího průzkumu, který může tento první přehled obohatit o nové poznatky, ať už jde o počet prozkoumaných lokalit, rozšíření jednotlivých druhů v rámci CHKO Brdy nebo i další doplnění počtu dosud zjištěných druhů. Charakteristika území a studované lokality Většina území CHKO Brdy leží na území Středočeského kraje, jen malá část se nachází v sousedícím Plzeňském kraji. Geomorfologicky náleží k Brdské vrchovině, podle biogeografického členění představuje tato oblast Brdský 188

Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy bioregion (Culek 1996). Průměrná nadmořská výška CHKO Brdy je kolem 600 m n. m., průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5 5,5 C a roční srážkový úhrn je mezi 700 800 mm (údaje Správa CHKO Brdy). Horninový podklad, který vystupuje ve skalních vrcholech a hřebenech, nebo tvoří skalní výchozy a sutě, tvoří kambrické, převážně sladkovodní usazeniny, z počátku prvohor. Ty místy doplňují vyvřeliny. Nejrozšířenějšími horninami jsou slepence, tvrdé pískovce a křemence, doplněné břidlicemi, drobami, buližníky a žulami. Dominují zde dystrické kambizemě, na hřebenech mírně podzolované. Charakteristickým rysem zdejších půd je kamenitost až balvanitost. S tím souvisí také skutečnost, že zemědělsky obhospodařovaná půda je reprezentována z velké části pastvinami, loukami a trávníky a představuje 4 % celkové rozlohy CHKO. Nalézá se převážně v jižní části území (Culek 1996). CHKO Brdy zahrnuje Střední Brdy a Jižní Brdy. Střední Brdy mají rozsáhlá vřesoviště s nejvyšším vrcholem Tok s 865 m n. m., jenž je zároveň nejvyšším bodem středních Čech. Další vrcholy jsou Praha (862 m n. m.) a Třemošná (735 m n. m.). Nejnižším bodem je kóta 406 m na severovýchodním okraji CHKO, v katastru obce Feldbabka. Rozsáhlá zalesněná území Středních Brd leží na členité pahorkatině se skalnatými vrcholky a oblastmi sutí. Specifickým typem prostředí jsou vřesoviště, vzniklá na odlesněných místech dopadových ploch střelnic vojenského prostoru, v oblastech Jordán a Tok. Jako bývalý vojenský prostor má území Středních Brd rovněž rozsáhlé neobydlené plochy. Jižní Brdy, jižní část Brdské vrchoviny, jsou tvořené podoblastí Třemšínská vrchovina. Nejvyššími body této části jsou Třemšín (827 m n. m.) a vrch Nad Maráskem (801 m n. m.). Jižní Brdy zahrnují, vedle lesních společenstev se skalnatými vrcholovými partiemi, také významná luční společenstva. V jižní části Brd se nalézají zbytky původních Brdských lesů, suťových lesů, reliktních borů a bučin, které jsou součástí pěti přírodních rezervací a tří přírodních památek. Oproti Středním Brdům zahrnují z fytogeografického hlediska Jižní Brdy vedle horské květeny (oreofytikum, fytogeografický okres 87. Brdy) s náznaky souvislosti s Alpami (prostřednictvím Šumavy, Předšumaví a Plánického hřebene) ve větší míře také květenu mírně teplé oblasti (mezofytikum, fytogeografický okres 34. Plánický hřeben, fytogeografický podokres 35a. Holoubkovské Podbrdsko a 35c. Příbramské Podbrdsko) (Skalický 1988, Culek 1996). V následujícím přehledu jsou uvedeny lokality, na kterých byly mnohonožky sbírány v rámci realizovaných průzkumů. Lokality jsou číslovány a seřazeny abecedně podle názvů, bez zřetele na jejich polohu v rámci CHKO. Čísla lokalit jsou následně použita ve výsledcích v kapitole Přehled zjištěných druhů mnohonožek. Za názvem lokality jsou uvedeny zeměpisné souřadnice a nadmořská výška vztahující se ke konkrétním místům sběrů mnohonožek a číslo faunistického čtverce síťového mapování ČR (Zelený 1972). Dále je uvedena stručná charakteristika lokality nebo dílčích stanovišť, na kterých byl průzkum mnohonožek prováděn, zkratkou jsou uvedeny použité metody sběru (is 189

BOHEMIA CENTRALIS 34 individuální sběry, pe prosevy opadu a tepelná extrakce živočichů, zp padací zemní pasti). Další použité zkratky: EVL evropsky významná lokalita, PR přírodní rezervace, PP přírodní památka. 1 Borovno, 49 37 31,7 N, 13 42 32,9 E, 620 m n. m., 6348c Bývalý areál VÚ Míšov s opuštěnými a polorozpadlými vojenskými objekty a stavbami. Na objekty navazuje čistička odpadních vod, plochy porostlé směsí náletových dřevin. is. 2 EVL Bradava, 49 37 3,5 N, 13 40 49,54 E, 526 m n. m., 6348c Kamenité údolí potoka s břehovými porosty, na J a JZ od obce Borovno. Potoční niva s javorem mléčem, jasanem ztepilým a olší lepkavou. is, pe, zp. 3 Červený potok, 49 46 19,0 N, 13 53 30,4 E, 500 m n. m., 6249a Úzký mokřadní biotop a olšina podél toku červeného potoka uvnitř smrkového lesa, na V od obce Malá Víska. V lemovém porostu převažuje olše lepkavá, jeřáb obecný, topol osika, buk lesní a javor klen. is. 4 EVL Felbabka, 49 48 25,5 N, 13 55 55,1 E, 410 m n. m, 6149d Rozvolněná krajina s trávníky a úhory na JV od Hořovic, V směrem od obce Podluhy; se střídajícími se mladými smíšenými náletovými porosty dřevin a křovin s břízou bělokorou a topolem osikou a staršími smrčinami s borovicí lesní. is, pe. 5 PR Getsemanka, 49 35 57,0 N, 13 45 20,2 E, 680 740 m n. m., 6448b Zbytky původních listnatých horských bučin, suťových lesů a olšin v jižní části CHKO na Z od obcí Hutě pod Třemšínem a Věšín. Porosty tvoří buk lesní, habr obecný, bříza bělokorá, javor klen, smrk ztepilý, olše lepkavá. is, pe, zp. 6 EVL Hrachoviště, 49 47 25,6 N, 13 54 8,3 E, 525 m n. m., 6249a Bezlesé biotopy a obvodové porosty na místě zaniklé vesnice, na Z od Jinců, J od obce Podluhy. Zplanělé ovocné dřeviny a smíšený, částečně náletový porost: hrušeň obecná, třešeň ptačí, borovice lesní, dub letní, jeřáb obecný, bříza bělokorá, javor klen a smrk ztepilý. is, pe. 7 Hřeben, 49 45'48,6"N, 13 55'33,2"E, 721 m n. m., 6249b Smrčiny ve střední části Jineckých hřebenů přecházející v reliktní bory s břízou bělokorou v prostoru skalních výchozů, částečně zachovány bučiny nebo suťový les a otevřená suťová pole. is, pe. 8 Hřeben sedlo, 49 45'43,4"N, 13 55'17,9"E, 680 m n. m., 6249b Vzrostlý smíšený porost částečně na zazemněné suti na JZ úpatí Hřebene, ve střední části Jineckých hřebenů, v sedle mezi vrcholy Pec a Hřeben. V porostu smrk ztepilý, lípa srdčitá, jilm horský, javor klen. is, pe, zp. 9 PP Hřebenec, 49 34'52,7"N, 13 45'51,0"E, 730 m n. m., 6448b Fragment porostu přirozeného charakteru pod skalním hřbetem a kamenným mořem s reliktním borem, se smrkem ztepilým a bukem lesním. is, pe, zp. 10 Jordán, 49 43'22,9"N, 13 51'44,4"E, 794 826 m n. m., 6249c Bývalá dopadová plocha Vojenského újezdu Brdy. Rozsáhlé vřesoviště na J od obce Zaječov, místy s náletovými dřevinami, břízou bělokorou, smrkem ztepilým a vrbou jívou, na vrcholových partiích s vojenskými pevnostními stavbami. Okraje vřesoviště s mladými smíšenými porosty, tvořenými smrkem ztepilým, vrbou jívou, břízou bělokorou, jeřábem obecným a modřínem opadavým. is, pe, zp. 190

Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy 11 Klabava, 49 43 46,2 N, 13 44 8,8 E, 520 m n. m., 6248d Smíšené lesní porosty (olšiny a javořiny) podél potoka Klabava (= Padrťský potok), na J a Z od obce Strašice, okraj lesa podél silnice 117, s převahou olše lepkavé, javoru mléče, javoru klenu, lípy srdčité, spolu se smrkem ztepilým, dubem letním, jasanem ztepilým a bukem lesním. is. 12 Klobouček, 49 42'20,5"N, 13 55'3,5"E, 703 m n. m., 6249d Suťový les na V svahu vrchu Klobouček, na ZJZ od obce Obecnice. V porostu buk lesní, dub letní, smrk ztepilý, jeřáb obecný, jedle bělokorá, lípa srdčitá, líska obecná, javor klen, javor mléč. K suťovému lesu přiléhá lesní louka u úpatí kopce. is, pe, zp. 13 Koníček, 49 46 9,2 N, 13 56 40,1 E, 667 m n. m., 6249b Bukový porost s dubem a javorem klenem a suťový les v Jineckých hřebenech, JZ směrem od obce Ohrazenice. Část původního lesního porostu s velkým zastoupením listnatých stromů na svahové suti, křemencové balvanité vrcholky obklopené sutí. Bučina se smrkem ztepilým, dubem letním, břízou bělokorou a jeřábem obecným. Místy dominantní buk lesní. is, pe. 14 Krkavčina, 49 45'58,8"N, 13 53'42,2"E, 560 m n. m., 6249a Smíšený les na skalním hřebenu se suťovým polem s rozvinutými mechorosty, na JJV od obcí Neřežín a Malá Víska. Porosty tvořené smrkem ztepilým a břízou bělokorou. is, pe, zp. 15 EVL Ledný potok, 49 42'3,7"N, 13 43'32,9"E, 520 m n. m., 6248c Lesní porosty podél potoka, na V od obce Dobřív, zahrnující mladý smíšený les a mokřady s olšinami v okolí potoka. V porostu olše lepkavá, smrk ztepilý, vrba jíva, bříza bělokorá, jeřáb obecný, topol osika. is, pe, zp. 16 Lipovsko, 49 42'53,3"N, 13 47'10,3"E, 651 m n. m., 6248d Lesní porosty na kryoplanačních terasách, ve svahu s otevřenými suťovými poli a balvany částečně překrytými mechorosty. Porosty smrku ztepilého, borovice lesní s vtroušenou břízou a jednotlivými duby. Lokálně zbytky starých trouchnivějících kmenů dřevin. is, pe. 17 EVL Niva Kotelského potoka (Kotelské louky), 49 35'41,8"N, 13 48'2,4"E, 510 m n. m., 6348b Luční společenstva a okrajová zeleň podél Kotelského potoka, podmáčené porosty olše lepkavé, směrem na Z od Rožmitálu pod Třemšínem. is, pe, zp. 18 Nová Ves Těně, 49 45'25,7"N, 13 49'26,5"E, 500 m n. m., 6249a Pásy zeleně podél lesního okraje mezi obcemi s hromadami kamenů, trávníky, s listnatými a zplaněnými ovocnými dřevinami: dub letní, hloh, hrušeň, líska obecná, buk lesní, třešeň ptačí, bříza bělokorá, trnka obecná, jeřáb obecný a slivoň švestka. is. 19 EVL Padrťsko (Padrťské rybníky), 49 38'58,6"N, 13 45'24,7"E, 638 m n. m., 6348b Mokřadní porosty olšin na pravém břehu Dolejšího Padrťského rybníka. Silně podmáčené stanoviště, s hustým bylinným a travinným podrostem a porosty ostružiníku. is, pe, zp. 20 Roželov, U Hlavačky, 49 33'14,1"N, 13 48'40,0"E, 650 m n. m., 6448b Suťový les JJZ od Rožmitálu pod Třemšínem. Svahová jilmová javořina (pařezina) s patrnými stopami po předchozím vojenském využívání. is. 191

BOHEMIA CENTRALIS 34 21 Skelná Huť, 49 40'7,7"N, 13 52'47,3"E, 700 m n. m., 6349a Rozsáhlé lesní louky a okraje okolních smíšených lesů SZ směrem od obce Láz. Sběry v okolí seníku s vysazenými jírovci maďaly, na lesní okraj s padlými kmeny. V přiléhajících porostech převažují bříza bělokorá, smrk ztepilý, jeřáb obecný, topol bílý, modřín opadavý, javor mléč, javor klen, střemcha obecná, topol osika, lípa srdčitá a třešeň ptačí. is, zp. 22 Třemošná, 49 41'25,6"N, 13 56'28,4"E, 746 m n. m., 6349b Lesnatý hřbet s orientací JZ SV se stejnojmenným vrcholem Z od Orlova a Příbrami, porostlý smrčinami s borovicí lesní, jedlí bělokorou, bukem lesním a břízou bělokorou, s vtroušeným dubem letním a klenem. Částečně jsou zachovány bučiny, nalézají se zde i otevřená suťová pole. is. 23 Třemšín vrchol, 49 34'0,6"N, 13 46'40,2"E, 827 m n. m., 6448b Rozvolněný horský les s vrcholovou planinou a trávníkem v místě zaniklého hradu. V okolí suťový les, v porostu smrk ztepilý, buk lesní, javor klen, lípa srdčitá, bříza bělokorá, jeřáb obecný. is. 24 Třemšínská bouda, 49 34'8,2"N, 13 46'51,1"E, 777 m n. m., 6448b Smrkový les a bučina kolem rozcestí. Vedle dominujícího smrku ztepilého přítomen buk lesní, jeřáb obecný, modřín opadavý a jedle bělokorá. is. 25 Valdek, 49 46'32,8"N, 13 53'38,9"E, 550 m n. m., 6249a Zřícenina hradu Valdek na JJV od obcí Neřežín a Malá Víska; okolí zříceniny, hradní příkop a otevřená suť s listovým opadem. V porostu javor klen, javor mléč, bříza bělokorá, smrk ztepilý, borovice lesní. is, pe, zp. 26 Velcí, 49 46'14,8"N, 13 57'49,4"E, 541 m n. m, 6249b Místní část obce Jince, samoty s obytnými a hospodářskými budovami a zahradami. Sběry pod složeným dřevem, na odkrytých stanovištích na trávnících nedaleko mokřiny a potoka. is. 27 Vlč, 49 41'37,2"N, 13 47'10,5"E, 521 m n. m., 6248c Mokřad podél potoka s olší lepkavou, topolem osikou a břízou bělokorou a okolí protáhlého vrchu s mladým smíšeným lesem JZ od obce Strašice. Zastoupené dřeviny: smrk ztepilý, bříza bělokorá, jeřáb obecný, vrba jíva. is. 28 Vranovice, 49 37'54,7"N, 13 53'40,9"E, 530 m n. m, 6349c Louky na SSZ od obce Vranovice, SV od Rožmitálu pod Třemšínem, okraje luk tvořené kameny a nekosenou zelení v úzkém pásu. Jednotlivě jasan ztepilý, bříza bělokorá. is. 29 EVL V Úličkách, 49 33'18,2"N, 13 40'55,1"E, 623 m n. m., 6448a Mokřadní společenstva na JV od obce Železný Újezd, louky, rozptýlená zeleň, nekosené traviny. is, zp. 30 Vystrkov, 49 46'33,2"N, 13 57'51,0"E, 500 m n. m., 6249b Vrcholová doubrava s dubem letním na JZ od obce Jince, přecházející na J svazích v dubohabřinu s příměsí habru obecného a borovice lesní a rozvolněná přechodová společenstva navazující na otevřené trávníky. is, pe, zp. 192

Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy 31 EVL Závišinský potok, 49 32'59,1"N, 13 48'35,1"E, 560 m n. m., 6448b Břehové porosty podél potoka, na S od obce Hvožďany. Enklávy olše lepkavé přecházející do kulturních smrčin. is, pe, zp. Metodika S výjimkou dvou sběrů v roce 2012 a průzkumu na podzim 2015, uskutečněných prvním autorem, byly stěžejní výzkumy a sběry materiálu mnohonožek realizovány v průběhu let 2016 a 2017 po oficiálním vyhlášení CHKO Brdy. Většina výše uvedených lokalit byla navštívena opakovaně, přičemž ke sběru mnohonožek byla použita kombinace tří metod s cílem získat co nejvíce údajů v poměrně krátkém časovém období. Výchozí metodou byly individuální sběry mnohonožek na lokalitách na všech příhodných mikrostanovištích, v listovém opadu, ve svrchních vrstvách humusu lesních půd, pod kůrou a v trouchu pařezů a ležících větví a kmenů, pod kameny, v detritu a listovém opadu kamenných sutí apod. Na většině navštívených lokalit byla použita rovněž metoda prosevů listového opadu, svrchních vrstev humusu a trouchnivého dřeva ze stromových dutin a rozkládajících se kmenů pomocí entomologického prosívadla. Prosátý materiál byl transportován v igelitových pytlích do laboratoře a mnohonožky byly z prosevu získávány tepelnou a světelnou extrakcí v extrakčních zařízeních typu Kempson (Tajovský & Pižl 1998). Třetí použitou metodou byla metoda padacích zemních pastí, umožňující zachytit epigeicky (povrchově) aktivní druhy mnohonožek. Celkem na 15 lokalitách byly rozmístěny vždy tři pasti (polyetylénové nádobky o objemu 1 litr, fixáž cca 200 ml 4% vodný roztok formaldehydu, pasti byly vždy kryté plechovou stříškou). Pasti byly postupně exponovány od června 2016, odběry vzorků pastí proběhly v říjnu 2016 a po další expozici včetně zimního období následně odebírány březnu, květnu a na závěr v srpnu 2017. Veškerý odchycený materiál byl po přelití do uzavíratelných nádob převezen do laboratoře a rozebírán pod stereomikroskopem. Získaný materiál mnohonožek byl fixován v denaturovaném etanolu, roztříděn a determinován na druhovou úroveň. Dokladový materiál je uložen ve sbírkách obou autorů příspěvku. Přehled zjištěných druhů mnohonožek Následující přehled shrnuje informace o všech druzích mnohonožek, dosud nalezených na území CHKO Brdy. Druhy jsou uspořádány systematicky v souladu s aktuálním checklistem fauny mnohonožek ČR (Tajovský & Tuf 2016), v rámci čeledí jsou jednotlivé druhy seřazeny abecedně. U každého druhu kromě stručné charakteristiky a poznámek k rozšíření jsou pro přehled uvedeny lokality, na kterých byl druh zaznamenán a souhrnně zpracovaný materiál, tj. celkové počty 193

BOHEMIA CENTRALIS 34 samců (m), samic (f) a juvenilních jedinců (j) získaných oběma autory a kombinací všech tří použitých metodik sběru. Třída Diplopoda mnohonožky Řád Polyxenida chlupule Čeleď Polyxenidae chlupulovití Polyxenus lagurus (Linnaeus, 1758) chlupule podkorní Holarktický druh. Žije v opadu a na povrchu půdy v blízkosti stromů, odkud vylézá na kůru kmenů a větve listnatých i jehličnatých stromů. Vyskytuje se i v detritu, mechových polštářích a lišejnících mezi kameny v sutích, v opadu lesních půd i na plotech a betonových sloupcích. Lokality: 1, 7, 12, 30, 31. Materiál: 28f. Řád Glomerida svinule Čeleď Glomeridae svinulovití Glomeris connexa C. L. Koch, 1847 svinule pásovaná Středoevropský lesní druh svinule obývající přirozená vlhčí lesní stanoviště a lesní sutě. Patří mezi druhy indikující prostředí s malými zásahy člověka. V Brdech byla zjištěna i tmavá forma. Povrchově aktivní druh, často nalézaný v zemních pastech. Lokality: 1, 2, 3, 5, 7, 8, 11, 12, 13, 14, 15, 20, 22, 23, 25, 27, 31. Materiál: 175m, 161f, 141j. Glomeris hexasticha Brandt, 1833 svinule šestipásá Východoevropský druh. Upřednostňuje ekotonální i otevřená stanoviště, najdeme ji rovněž v sutích a v prosvětlených lesích. Má širokou ekologickou valenci a proniká i na trávníky a louky, do hromad kamení nebo na pásy zeleně v zemědělsky využívané krajině. Lokality: 1, 2, 4, 5, 6, 8, 12, 15, 18, 20, 21, 22, 23, 25, 27, 31. Materiál: 101m, 71f, 39j. Glomeris klugii Brandt, 1833 svinule různobarvá Středoevropský druh. Svinule lesních sutí a opadu listnatých stromů. Žije i v okolí opuštěných hradů a zaniklých osad. Je rozšířená v západních a částečně ve středních Čechách, v Brdech dosahuje východní hranice dosud známého rozšíření v České republice. Obývá chladnější lokality, zalézá pod dříví i v blízkosti lidských sídel v dosahu lesních porostů. Lokality: 5, 6, 12, 13, 14, 25, 26. Materiál: 25m, 18f, 20j. Glomeris pustulata Latreille, 1804 svinule lesní Středoevropský, terestrický a arborikolní druh. Vyhledává mikrostanoviště pod ležícím dřevem, pod kameny v sutích nebo v tlejícím lýku a dřevu pod kůrou padlých i stojících odumřelých stromů. Častý je na dubech, bucích nebo na smrcích. Hojný může být i ve složeném dříví nebo hlubších vlhkých humózních vrstvách opadu. V místech výskytu tvoří zpravidla velmi početné populace. Lokality: 7, 8, 13, 18, 23, 25, 26. Materiál: 111m, 165f, 417j. Glomeris tetrasticha Brandt, 1833 svinule skvrnitá Středoevropský druh, který vyhledává vlhká stanoviště v okolí mokřadů a lesních pramenišť, kde se zdržuje v kamenitých březích, v opadu a pod ležícím dřevem. Žije 194

Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy v dolních částech zastíněných údolí a na lesních ekotonech. V Brdech je méně častým zástupcem svinulí. Lokalita: 27. Materiál: 4f. Řád Julida julidi Čeleď Blaniulidae dlouženkovití Blaniulus guttulatus (Fabricius, 1798) dlouženka slepá Panevropský, široce rozšířený druh. Je charakteristickým synantropním druhem, obývá půdy zahrad, skleníků, stanoviště v okolí zemědělských objektů. V CHKO Brdy zaznamenána na ruderalizovaném stanovišti zaniklé obce na lokalitě Hrachoviště. Lokalita: 6. Materiál: 1f. Choneiulus palmatus (Němec, 1895) dlouženka útlá Evropský druh. Žije na nejrůznějších stanovištích v blízkosti lidských sídel, ve volné přírodě osídluje pobřežní porosty. V CHKO Brdy zjištěna hojně v areálu opuštěných vojenských objektů Borovno u Míšova. Lokalita:1. Materiál: 14m, 66f, 11j. Nopoiulus kochii (Gervais, 1847) dlouženka úhledná Evropský druh s kosmopolitním rozšířením. Žije v kulturní půdě zahrad, v blízkosti lidských sídel. V CHKO Brdy zaznamenána v areálu opuštěných vojenských objektů Borovno u Míšova. Lokalita: 1. Materiál: 6m, 12f. Proteroiulus fuscus (Am Stein, 1857) dlouženka nahnědlá Evropský druh s kosmopolitním rozšířením. Žije převážně pod kůrou listnatých i jehličnatých dřevin, méně často pod listovým opadem, ve smíšených lesích, břehových porostech, v parcích, zahradách i v městské zeleni. Lokality: 1, 2, 9, 16. Materiál: 3m, 112f, 38j. Čeleď Julidae mnohonožkovití Cylindroilus britannicus (Verhoeff, 1891) oblanka britská Západoevropský atlantský druh. V přírodním prostředí méně častý druh, s užší vazbou na člověkem pozměněná stanoviště. V CHKO Brdy zaznamenána v areálu opuštěných vojenských objektů Borovno u Míšova. Lokalita: 1. Materiál: 3f. Enantiulus nanus (Latzel, 1884) oblanka půdní Evropský druh. Drobný julid, který se většinou trvale zdržuje v povrchových vrstvách půdy, lokálně může být nalézán v početných populacích. Je typický pro doubravy a suťové lesy přirozených lesních celků, obecně více vázán na stanoviště s teplejším mikroklimatem. Na území CHKO Brdy dosud nalézán jednotlivě. Lokality: 5, 6, 14, 17, 20, 21, 23, 25, 26, 30. Materiál: 15m, 26f, 17j. Julus scandinavius Latzel, 1884 mnohonožka lesní Západoevropský, široce rozšířený druh. Vyznačuje se širokou ekologickou valencí, žije od zahrad a okolí zemědělských usedlostí po lesní komplexy a kraje mokřadů. Často doprovází člověkem pozměněná stanoviště. V CHKO Brdy je méně častý než v jiných 195

BOHEMIA CENTRALIS 34 oblastech středních Čech. Lokality: 1, 2, 8, 11, 14, 15, 18, 21, 25, 29, 30, 31. Materiál: 44m, 38f, 15j. Leptoiulus noricus Verhoeff, 1913 špičanka hadovitá Středoevropský lesní druh mnohonožky žijící v přírodních lesních ekosystémech v blízkosti potoků, řek a mokřadů, ve smíšených lesích. Obývá roklinové a suťové lesy. V CHKO Brdy oživuje i vřesoviště bývalých dopadových ploch a okolí vojenských pevnůstek. Lokality: 3, 4, 5, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 16, 20, 22, 23, 25, 27, 30. Materiál: 47m, 54f, 22j. Leptoiulus proximus (Němec, 1896) špičanka mokřadní Východoevropský druh. Obývá okraje lesních potoků, mokřadní ekosystémy, vlhké lesy a nivy řek. Osídluje olšiny a jaseniny, suťové lesy, dubohabřiny nebo doubravy. V otevřené krajině žije v zeleni podél vodních toků i stojatých vod. Na vlhkých stanovištích osídluje niky pod ležícími kmeny a větvemi nebo pod listovým opadem. Lokality: 15, 21, 27. Materiál: 8m, 7f. Leptoiulus trilobatus (Verhoeff, 1894) špičanka tmavá Evropský lesní druh. Nápadně velký julid doprovázející smrkové nebo smíšené porosty a suťové lesy. Obvykle obývá lesní rokle, údolí potoků, vřesoviště nebo i lesní paseky. Je charakteristický pro lesní komplexy v podhorských a horských oblastech. V CHKO Brdy zatím doložen jen několika jedinci. Lokality: 10, 26. Materiál: 2f, 1j. Pozn.: Sběry subadultních samiček (jf) a mladších juvenilních jedinců (vždy bez možnosti určení pohlaví) náležících velmi pravděpodobně k rodům Leptoiulus a Julus (celkem 17jf, 142j) nejsou v přehledech uvedeny, protože jejich determinace do druhů nebyla možná. Lokality: 2, 5, 8, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 16, 25, 30, 31. Megaphyllum projectum (Verhoeff, 1894) prouženka podzimní Východoevropský druh. Velká mnohonožka, která je nápadným druhem lesních komplexů, parků, sadů a zahrad. Stanovištně je vázána především na doubravy, bučiny, suťové lesy, částečně olšiny. Žije i v rozptýlené zeleni v otevřenější krajině. V CHKO Brdy oživuje vedle lesních porostů také hradní příkopy, okolí drobných opuštěných vojenských staveb, sutě nebo okolí seníků pro lesní zvěř. Juvenily zastihneme pod mechovými polštáři, pod ležícím dřevem nebo pod odchlipující se kůrou dřevin, dospělci jsou častější v listovém opadu. Lokality: 1, 2, 5, 8, 11, 12, 13, 14, 15, 20, 21, 25, 30, 31. Materiál: 54m, 68f, 92j. Ommatoiulus sabulosus (Linnaeus, 1758) prstencovka dvoupásá Evropský druh. Vyhledává otevřená stanoviště při lesních okrajích, trávníky, skalní stepi a výchozy skal. Najdeme ji v prosvětlených lesích, křovinách a lesíkách nebo na úhorech. V CHKO Brdy je v lesních komplexech méně častým druhem. Lokality: 4, 25, zřícenina hradu Třemšín (Lang 1971). Materiál: 2f. Ophyiulus pilosus (Newport, 1842) špičanka dlouhoocasá Evropský druh s nesouvislým areálem výskytu. Přizpůsobivý druh s širokou ekologickou valencí obývající lesní, sušší křovinaté i otevřené biotopy, často i v blízkosti lidských sídel. Lokalita: 1. Materiál: 2m, 8f, 7j. 196

Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy Pachypodoiulus eurypus (Attems, 1895) haděnka suťová Středoevropský alpský druh s úzkou ekologickou valencí a nerovnoměrným výskytem, s vazbou na přirozená stanoviště ve smrkových a smíšených lesích. Tento malý julid se vyskytuje v malých populacích v sutích, v okolí skalních výchozů, pod kameny a ležícím dřevem. Může zalézat i pod kůru stojících dřevin. Lokality: 5, 13, 14, 23. Materiál: 5m, 19f, 6j. Unciger foetidus (C. L. Koch, 1838) uzlenka čpavá Evropský druh. Vzhledem ke své široké ekologické valenci bývá nalézána v otevřených i zalesněných stanovištích, často proniká i do těsného sousedství lidských sídel. Snáší i bažinaté mikrohabitaty. Lokality: 2, 6, 8, 12, 18, 21, 25, 30. Materiál: 50m, 46f, 2j. Unciger transsilvanicus (Verhoeff, 1899) uzlenka sedmihradská Východoevropský druh listnatých lesů. Na rozdíl od předchozího druhu preferuje sušší a teplejší stanoviště než předešlý druh. Nalezneme ji v doubravách, suťových lesích nebo bučinách, nejčastěji pod listovým opadem a ležícím dřevem. Lokality: 6, 13, 26. Materiál: 2m, 8f. Čeleď Nemasomatidae šňůrovkovití Nemasoma varicorne C. L. Koch, 1847 šňůrovka drobná Evropský druh. Arborikolní, drobný julid tvořící populace pod kůrou buků, dubů a vrb ležících na zemi, pod kůrou pařezů listnatých stromů a ve stromových dutinách. Ve zpravidla početných populacích zastihneme mnoho juvenilních jedinců. Během vegetačního období neopouští podkorní prostory a dutiny stromů a nebývá proto zachycena v padacích pastech. Lokality: 5, 12, 13, 23. Materiál: 17m, 25f, 10j. Řád Chordeumatida hrbule Čeleď Chordeumatidae hrbulkovití Melogona voigtii (Verhoeff, 1899) hrbulka poříční Evropský druh. Obývá vlhké půdy podél vodních toků, často proniká do blízkosti lidských sídel. V CHKO Brdy dosud zjištěna jen v dubohabřinách na úpatí vrchu Vystrkov. Lokalita: 30. Materiál: 1m, 1f., 1j. Mycogona germanica (Verhoeff, 1892) hrbulka bučinová Středoevropský druh mnohonožky, který preferuje klimaticky chladnější lokality. Je charakteristickým zástupcem půdní fauny bučin, olšin, smrčin nebo suťových lesů horských a podhorských oblastí. Oživuje listový opad a humusové vrstvy sutí, lesních roklí a údolí potoků. V CHKO Brdy je typickým lesním druhem. Lokality: 2, 3, 5, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 19, 20, 22, 23, 24, 25, 31. Materiál: 40m, 52f, 90j. 197

BOHEMIA CENTRALIS 34 Čeleď Craspedosomatidae skvrněnkovití Craspedosoma rawlinsi Leach, 1814 skvrněnka pestrá Středoevropský druh hrbulí. Je typickým obyvatelem vlhkých stanovišť podél potoků a řek, kde žije v listovém opadu, na ležícím dřevě nebo na kamenech pod spadaným listím. Lokality: 1, 2, 12, 15, 17, 26, 31. Materiál: 16m, 19f, 51j. Ochogona caroli (Rothenbühler, 1900) skvrněnka habrová Středoevropský subalpínský druh. Drobnější a štíhlá mnohonožka obývající olšiny podél potoků, kde se zdržuje v listovém opadu. Osídluje habřiny a dubohabřiny, lesní mokřady a prameniště, kde žije u paty stromů v dřevním a listovém detritu. Lokality: 1, 2, 5, 8, 11, 12, 13, 14, 19, 21, 23, 25, 31. Materiál: 33m, 22f, 34j. Čeleď Haaseidae hrbulkovití Haasea flavescens (Latzel, 1884) hrbule hajní Středoevropský druh. Drobná hrbule, která v místech s málo početnými populacemi snadno uniká pozornosti. Obývá prosvětlené lesní okraje, v listnatých porostech se zdržuje ve svrchních vrstvách opadu. Proniká i do sutí a na rašeliniště. V CHKO Brdy byla zatím zjištěna ojediněle. Lokality: 10, 12, 21. Materiál: 1m, 1f, 1j. Haasea germanica (Verhoeff, 1901) hrbule pohorská Středoevropský horský druh. Obyvatel bučin a horských smrčin, v nižších polohách i v blízkosti lidských sídel. Lokality: 15, 17, 24. Materiál: 4m, 4f, 1j. Haasea sp. Obtížně určitelná nejmladší vývojová stádia zachycená na lokalitě bez přítomnosti dospělých stádií obou výše uvedených druhů naznačují širší rozšíření zástupců tohoto rodu. Lokalita: 25. Materiál: 2j. Čeleď Mastigophorophyllidae štětenkovití Haploporatia eremita (Verhoeff, 1909) štětenka křovinná Středoevropský, subalpínský druh mnohonožky. Vyskytuje se v křovinách, na lesních okrajích, v detritu nebo v listovém opadu stromů. Osídluje dubohabřiny, doubravy a suťové lesy. Je častější v prosvětlených a teplejších listnatých porostech, ale zasahuje i do chladnějších lesních poloh, jako jsou inverzní údolí lesních potoků. Lokality: 2, 5, 12, 14, 17, 30. Materiál: 9m, 10f, 56j. Mastigophorophyllon saxonicum Verhoeff, 1916 štětenka brvitá Středoevropský druh hrbule. Vyhledává vlhčí stanoviště na polootevřených lokalitách. V CHKO Brdy zaznamenána dosud pouze v okolí náletových dřevin ve vojenském újezdu na lokalitě Borovno. Lokalita: 1. Materiál: 2f. 198

Řád Polydesmida plochule Čeleď Polydesmidae plochulovití Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy Brachydesmus superus Latzel, 1884 plochule hrbolatá Široce rozšířený panevropský druh. Vyskytuje se od nížin až do hor ve volné přírodě i na synantropních stanovištích. V CHKO Brdy nalezen v půdě podmáčené zahrady v osadě Velcí. Lokalita: 26. Materiál: 1m, 1f. Polydesmus complanatus (Linnaeus, 1761) plochule křehká Druh střední a východní Evropy. Nápadně velká plochule je jedním z nejčastěji nalézaných druhů mnohonožek v CHKO Brdy. Je značně přizpůsobivá, žije ve většině přírodních ekosystémů. Nalezneme ji často jednotlivě v lesních komplexech, při skalních vrcholcích i v suťových lesích. Žije i na okrajích lučních porostů a v liniové zeleni mezi travními společenstvy. Lokality: 1, 2, 3, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 31. Materiál: 29m, 47f, 171j. Polydesmus denticulatus C. L. Koch, 1847 plochule zubovitá Evropský druh. Plochule, která snáší dobře zamokření, a proto se vyskytuje i v lesních mokřadech, bahnitých stanovištích, v blízkosti pramenišť a v údolích potoků. Preferuje prostory pod ležícím dřevem nebo v listovém opadu. Lokality: 2, 7, 8, 9, 12, 14, 15, 17, 19, 25, 29, 31. Materiál: 17m, 28f, 54j. Polydesmus inconstans Latzel, 1884 plochule příměstská Široce rozšířený evropský druh plochule s přirozeným výskytem v západní Evropě. Vyznačuje se užší vazbou na člověkem pozměněná stanoviště, častá na synantropních biotopech. V CHKO Brdy zjištěna dosud jen v bývalém vojenském prostoru na lokalitě Borovno. Lokalita: 1. Materiál: 5f. Shrnutí S výjimkou několika starších údajů ze dvou sběrů v roce 2012 a průzkumu uskutečněného na podzim 2015, pochází stěžejní část hodnoceného materiálu mnohonožek z výzkumů realizovaných oběma autory v průběhu roku 2016 a 2017. Celkem bylo získáno a vyhodnoceno 3409 jedinců mnohonožek (Tabulka 1). Ačkoliv dosavadní průzkum zcela nepostihl všechny význačné i méně známé lokality, které by si z hlediska půdně zoologických výzkumů jistě zasluhovaly pozornost, rozbor materiálu již nyní ukázal, že CHKO Brdy představuje z hlediska fauny mnohonožek velmi zajímavé území. Celkem bylo v CHKO Brdy zjištěno 35 druhů mnohonožek, což představuje přes 45 % všech v současné době známých druhů pro území České republiky. Při porovnání dosavadních poznatků o fauně mnohonožek CHKO Brdy s údaji z mnohem podrobnějších dlouhodobých průzkumů prováděných v okolních územích se fauna CHKO Brdy ukazuje jako podobná fauně známé z CHKO Křivoklátsko (Kocourek & Tajovský 2011). Všechny druhy nalezené v CHKO Brdy se vyskytují rovněž v CHKO Křivoklátsko. 199

BOHEMIA CENTRALIS 34 Tabulka 1. Mnohonožky zjištěné na sledovaných lokalitách CHKO Brdy. Tab. 1. Millipedes found at the explored sites in PLA Brdy. Borovno EVL Bradava Červený potok EVL Felbabka PR Getsemanka EVL Hrachoviště Hřeben Hřeben - sedlo PP Hřebenec Jordán Klabava Klobouček Koníček Krkavčina EVL Ledný potok číslo lokality 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 1 Polyxenus lagurus - - - - + - + - - - - + - - - 2 Glomeris connexa + + + - + - + + - - + + + + + 3 Glomeris hexasticha + + - + + + - + - - - + - - + 4 Glomeris klugii - - - - + + - - - - - + + + - 5 Glomeris pustulata - - - - - - + + - - - - + - - 6 Glomeris tetrasticha - - - - - - - - - - - - - - - 7 Blaniulus guttulatus - - - - - + - - - - - - - - - 8 Choneiulus palmatus + - - - - - - - - - - - - - - 9 Nopoiulus kochii + - - - - - - - - - - - - - - 10 Proteroiulus fuscus + + - - - - - - + - - - - - - 11 Cylindroiulus britannicus + - - - - - - - - - - - - - - 12 Enantiulus nanus - - - - + + - - - - - - - + - Julinae gen.sp. - + - - + - - + + + - + + + + 13 Julus scandinavius + + - - - - - + - - + - - + + 14 Leptoiulus noricus - - + + + - - + + + + + + + - 15 Leptoiulus proximus - - - - - - - - - - - - - - + 16 Leptoiulus trilobatus - - - - - - - - - + - - - - - 17 Megaphyllum projectum + + - - + - - + - - + + + + + 18 Ommatoiulus sabulosus - - - + - - - - - - - - - - - 19 Ophyiulus pilosus + - - - - - - - - - - - - - - 20 Pachypodoiulus eurypus - - - - + - - - - - - - + + - 21 Unciger foetidus - + - - - + - + - - - + - - - 22 Unciger transsilvanicus - - - - - + - - - - - - + - - 23 Nemasoma varicorne - - - - + - - - - - - + + - - 24 Melogona voigtii - - - - - - - - - - - - - - - 25 Mycogona germanica - + + - + - - + + + + + + + + 26 Craspedosoma rawlinsi + + - - - - - - - - - + - - + 27 Ochogona caroli + + - - + - - + - - + + + + - 28 Haasea flavescens - - - - - - - - - + - + - - - 29 Haasea germanica - - - - - - - - - - - - - - + Haasea sp. - - - - - - - - - - - - - - - 30 Haploporatia eremita - + - - + - - - - - - + - + - 31 Mastigophorophyllon saxonicum + - - - - - - - - - - - - - - 32 Brachydesmus superus - - - - - - - - - - - - - - - 33 Polydesmus complanatus + + + - - - + + + + + + + + + 34 Polydesmus denticulatus - + - - - - + + + - - + - + + 35 Polydesmus inconstans + - - - - - - - - - - - - - - Celkem druhů 14 12 4 3 12 6 5 11 5 5 7 15 11 12 10 200

Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy Lipovsko EVL Niva Kotelského p. Nová Ves - Těně EVL Padrťsko Roželov, U Hlavačky Skelná Huť Třemošná Třemšín - vrchol Třemšínská bouda Valdek Velcí Vlč Vranovice EVL V Úličkách Vystrkov EVL Závišinský potok Celkem lokalit Celkem jedinců 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 - - - - - - - - - - - - - - + + 5 28 - - - - + - + + - + - + - - - + 17 468 - - + - + + + + - + - + - - - + 16 198 - - - - - - - - - + + - - - - - 7 63 - - + - - - - + - + + - - - - - 7 693 - - - - - - - - - - - + - - - - 1 4 - - - - - - - - - - - - - - - - 1 1 - - - - - - - - - - - - - - - - 1 91 - - - - - - - - - - - - - - - - 1 18 + - - - - - - - - - - - - - - - 4 143 - - - - - - - - - - - - - - - - 1 3 - + - - + + - + - + + - - - + - 10 59 + - - - - - - - - + - - - - + + 13 159 - - + - - + - - - + - - - + + + 12 97 + - - - + - + + - + - + - - + - 17 130 - - - - - + - - - - - + - - - - 3 15 - - - - - - - - - - + - - - - - 2 3 - - - - + + - - - + - - - - + + 14 218 - - - - - - - - - - - - - - + - 2 2 - - - - - - - - - - - - - - - - 1 17 - - - - - - - + - - - - - - - - 4 30 - - + - - + - - - - - - - - + - 8 100 - - - - - - - - - - + - - - - - 3 10 - - - - - - - + - - - - - - - - 4 58 - - - - - - - - - - - - - - + - 1 3 + + - + + - + + + + - - - - - + 24 179 - + - - - - - - - - + - - - - + 7 86 - - - + - + - + - + - - - - - + 13 89 - - - - - + - - - - - - - - - - 3 3 - + - - - - - - + - - - - - - - 3 9 - - - - - - - - - + - - - - - - 1 2 - + - - - - - - - - - - - - + - 6 75 - - - - - - - - - - - - - - - - 1 2 - - - - - - - - - - + - - - - - 1 2 + + - - - - + + + + + + + + - + 23 247 - + - + - - - - - + - - - + - + 12 99 - - - - - - - - - - - - - - - - 1 5 4 7 4 3 6 8 5 10 3 13 8 6 1 3 9 10 3409 201

BOHEMIA CENTRALIS 34 Na základě dosavadních poznatků lze pro CHKO Brdy uvést některé charakteristiky, které toto území od okolních oblastí odlišují. Na prozkoumaných lokalitách v CHKO Brdy byly nejčastěji nalézány běžné druhy, většinou se středoevropským rozšířením, jako jsou Mycogona germanica, potvrzená z 24 lokalit, Polydesmus complanatus, doložený na 23 lokalitách, Glomeris connexa a Leptoiulus noricus, oba druhy zjištěné na 17 lokalitách, nebo Glomeris hexasticha, s výskytem na 16 lokalitách a Megaphyllum projectum s 14 potvrzenými lokalitami výskytu. Jmenované druhy vykazují vazbu především na lesní porosty. Z nich pak Mycogona germanica a Leptoiulus noricus jsou svým výskytem více vázány na chladnější podhorské a horské polohy střední Evropy. Druh Leptoiulus noricus navíc přechází areálem svého rozšíření od Šumavy a Šumavského podhůří přes středočeské polohy a Českomoravskou vysočinu do celého vnějšího oblouku Západních Karpat (Tajovský 1992, 1997). Jejich přítomnost v CHKO Brdy je v souladu s celkově chladnějším charakterem daného území. Kromě jmenovaných běžných zástupců byl doložen výskyt řady dalších druhů, které si zasluhují pozornost a které můžeme v rámci naší fauny označit jako vzácnější, s užší vazbou na přirozená stanoviště. K nim patří především Glomeris klugii, která byla na našem území dosud známa svým nesouvislým rozšířením pouze v severozápadních a částečně středních Čechách (Český les, Krušné hory a Křivoklátsko), s výskytem převážně v bukových a suťových porostech. Výskyt v Brdech navazuje na její přítomnost na Křivoklátsku (Kocourek & Tajovský 2011) a významně doplňuje naše znalosti o celkovém rozšíření tohoto druhu. Faunisticky cenné jsou i nálezy druhu Haasea flavescens, který obývá vedle prosvětlených lesů ve vyšších polohách i níže položené zastíněné a chladné biotopy, nebo vlhká a chladná stanoviště sutí a suťových lesů. V případě druhu Haploporatia eremita lze obecně hovořit o užší vazbě na přirozené křovinaté a lesní porosty. Četnější nálezy tohoto druhu zejména v posledních desetiletích, souvisejí spíše s důslednějším průzkumem dalších oblastí v Čechách i na Moravě. Jako vzácný a význačný prvek fauny mnohonožek pro CHKO Brdy lze označit druh Pachypodoiulus eurypus. Tato mnohonožka byla nalezena na lokalitách PR Getsemanka, Koníček, Krkavčina a na vrcholu Třemšína. V České republice se vyskytuje jen sporadicky, ostrůvkovitě v suťových lesích s přirozenou skladbou dřevin a v jejich okolí, a proto je zařazena do Červeného seznamu ohrožených bezobratlých živočichů České republiky (Kocourek & Tajovský, 2017) do kategorie téměř ohrožený druh (NT near threatened). Zajímavostí pro území CHKO Brdy je také společný výskyt všech pěti druhů svinulí rodu Glomeris žijících na území České republiky. Společným jmenovatelem jejich výskytu jsou často především sutě, přirozená lesní společenstva a lesní ekotony. Vedle již zmiňovaného výskytu Glomeris klugii, byly ve studovaném území zaznamenány lokálně početné populace druhu Glomeris pustulata, jako např. na Koníčku v Jineckých hřebenech. Přítomnost těchto dvou 202

Pavel Kocourek a Karel Tajovský: Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO Brdy druhů, stejně jako i výskyt Glomeris connexa jsou ukazatelem přirozeného, zachovalého přírodního prostředí, zahrnující lesní komplexy na sutích i sutě samotné. Spolu s výskytem vzácného druhu Pachypodoiulus eurypus patří proto sutě a suťové lesy z hlediska fauny mnohonožek k cenným a dobře zachovalým přírodním prostředím v CHKO Brdy. Střední Brdy v nižší a teplejších polohách (např. Felbabka, Vystrkov) hostí druhy jako jsou Ommatoiulus sabulosus a Haploporatia eremita, které jsou např. jinak hojné v CHKO Český kras (Kocourek 2007). Naopak mokřadní polohy a olšiny doprovází v CHKO Brdy jednotlivě např. Leptoiulus proximus, Craspedosoma rawlinsi, Polydesmus denticulatus nebo Ochogona caroli. Ze synantropních stanovišť zastoupených v CHKO Brdy byla věnována pozornost opuštěným vojenským objektům ve VÚ Míšov u Borovna a opuštěným nebo zaniklým sídelním objektům v Ohrazenicích a Hrachovišti; průzkum byl prováděn i v okolí osady Velcí. Mezi zde nalezené synantropní a hemisynantropní druhy patří např. Blaniulus guttulatus, Choneiulus palmatus, Nopoiulus kochii, Cylindroiulus britannicus nebo Brachydesmus superus. Další výzkumy mohou upřesnit naše znalosti o rozšíření jednotlivých druhů v rámci celého CHKO, ale i doplnit dosud známou faunu mnohonožek a to jak o druhy původních a přirozených stanovišť, tak i druhy nepůvodní, provázející dosud málo prozkoumané synantropní stanoviště. Poděkování Autoři děkují za spolupráci v terénu Petru Dolejšovi (NM Praha), Jaroslavu Hlaváčovi (NM Praha), Petru Kmentovi (UK, Praha), Michalu Šimkovi (1. ZŠ, Hořovice), Heleně Vejrové (Správa CHKO Brdy, Jince) a Václavu Pižlovi a Josefu Jerhotovi (ÚPB BC AV ČR, České Budějovice). Poděkování patří rovněž oponentům za cenné připomínky k rukopisu. Výzkumy byly realizovány s podporou AOPK ČR v rámci dílčích projektů 06074/SOPK/16, 04817/SOPK/17 a 04819/SOPK/17. Literatura Culek M. (ed.) 1996: Biogeografické členění České Republiky. Enigma, Praha, 347 pp. Kocourek P. (2007): Mnohonožky (Diplopoda) chráněné krajinné oblasti Český kras. Millipedes (Diplopoda) of the Protected Landscape Area Bohemian Karst. Fragmenta Ioannea Collecta, Svatý Jan pod Skalou, 7: 5 42. Kocourek P. & Tajovský K. (2011): Mnohonožky (Myriapoda: Diplopoda) CHKO a BR Křivoklátsko. Bohemia centralis, Praha, 31: 285 300. Kocourek P. & Tajovský K. (2017): Diplopoda (mnohonožky). In: Hejda, R., Farkač, J. & Chobot, K. (eds.): Červený seznam ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí (Red List of threatened species of the Czech Republic, Invertebrates). Příroda, 36: 111 112. Lang J. (1971): Mnohonožky (Diplopoda) ČSSR. (Sběry mnohonožek v létech 1954 1971). Pedagogická fakulta UK V Praze, nepublikovaný rukopis, 26 pp. Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. In: Hejný S. & Slavík B. (eds.): Květena České socialistické republiky 1. Academia, Praha: 103 121. 203

BOHEMIA CENTRALIS 34 Tajovský K. (1992): Leptoiulus marcomannius Verhoeff, 1913 nový druh mnohonožky (Diplopoda) pro Moravu a Slezsko. Leptoiulus marcomannius Verhoeff, 1913 (Diplopoda) new for Moravia and Silesia (Czechoslovakia). Časopis Slezského Muzea, Opava, (A), 41: 159 165. Tajovský K. (1997): Distribution of millipedes along an altitudinal gradient in three mountain regions in the Czech and Slovak Republics (Diplopoda). Entomologica scandinavica, Supplementum, 51: 225 233. Tajovský K. & Pižl V. (1998): Extrakce v modifikovaném Kempsonově aparátu efektivní metoda pro kvantitativní studium půdní makrofauny. In: Šimek M., Šantrůčková H. & Krištůfek V. (eds.): Odběr, skladování a zpracování půdních vzorků pro biologické a chemické analýzy. ÚPB AVČR, České Budějovice: 91 97. Tajovský K. & Tuf I. H. (2016): An annotated checklist of millipedes (Diplopoda) recorded in the Czech Republic. Acta Societatis Zoologicae Bohemicae, Praha, 80: 33 37. Zelený J. (1972): Návrh členění Československa pro faunistický výzkum (s 5 obr.). (Entwurf einer Gliederung der Tschechoslowakei für Zwecke der faunistischen Forschungmit 5 Abb.). Zprávy Českoslovesnké Společnosti Entomologické ČSAV, Praha, 8: 3 16. Recenzovali: RNDr. Andrej Mock, Ph.D. Doc. RNDr. Mgr. Ivan Hadrián Tuf, Ph.D. 204