Bezpečnost a ochrana zdraví při práci se zaměřením na konkrétní podnik

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Bezpečnost a ochrana zdraví při práci se zaměřením na konkrétní podnik Bakalářská práce Vedoucí práce: JUDr. Bohumila Salachová, Ph.D. Jana Černochová Brno 2012

Chtěla bych poděkovat vedoucí mé práce, JUDr. Bohumile Salachové, Ph.D., za odborné rady a doporučení pro vypracování bakalářské práce.

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma Bezpečnost a ochrana zdraví při práci se zaměřením na konkrétní podnik jsem vypracovala sama s využitím odborné literatury a internetových zdrojů, které uvádím v seznamu na konci práce. V Brně dne 7. května 2012

Abstract Černochová J., Occupational health and safety focused on a specific company. Bachelor s thesis. Brno: MENDELU, 2012. This bachelor s study is focused on occupational health and safety issues. The study is dividend into two parts. The first, theoretical, part deals with basic legal regulations. Employer s duties as well as rights and duties of the employees are also described. In the second part, individual occupational health and safety issues related to a specific company are analysed. In the conclusion, there are appropriate recommendations suggested, which could be used for solving some imperfections found in the company. Keywords Occupational health and safety, OHS legal regulations, employer s duties, rights and duties of the employees, OHS in the company. Abstrakt Černochová, J., Bezpečnost a ochrana zdraví při práci se zaměřením na konkrétní podnik. Bakalářská práce. Brno: MENDELU v Brně, 2012. Bakalářská práce řeší problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Práce je rozdělena na dvě hlavní části. Nejdříve je v teoretické části rozebrána základní právní úprava. Následně se práce zabývá povinnostmi zaměstnavatele a dále právy a povinnostmi zaměstnanců. V praktické části jsou na konkrétním podniku rozebrány jednotlivé části, které jsou zde z hlediska bezpečnosti práce dodržovány. Závěrem práce jsou zjištěny určité drobné nedostatky a následně navrhnuta příslušná řešení, která by zdokonalila činnost podniku. Klíčová slova Bezpečnost práce, právní úprava BOZP, povinnosti zaměstnavatele, práva a povinnosti zaměstnanců, úprava BOZP v podniku.

Obsah 9 Obsah 1 Úvod 13 2 Cíl práce a metodika 14 2.1 Cíl práce... 14 2.2 Metodika... 14 3 Teoretická část 16 3.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci... 16 3.1.1 Pojem BOZP... 16 3.1.2 Pojetí BOZP... 17 3.1.3 Význam BOZP... 17 3.1.4 Funkce BOZP... 18 3.1.5 Orgány vykonávající dozor v oblasti BOZP... 18 3.2 Historický vývoj BOZP... 19 3.3 Současný stav BOZP... 20 3.4 Právní úprava BOZP... 21 3.4.1 Evropské právní předpisy o BOZP... 22 3.5 Povinnosti zaměstnavatele... 23 3.5.1 Péče o zaměstnance... 23 3.5.2 Prevence rizik... 24 3.5.3 Kategorizace prací... 25 3.5.4 Pracovní úrazy a nemoci z povolání... 26 3.5.5 Závodní preventivní péče... 27 3.5.6 Pracoviště a pracovní prostředí... 27 3.5.7 Výrobní a pracovní prostředky a zařízení... 28 3.5.8 OOPP, mycí, čistící a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje.. 29 3.5.9 Bezpečnostní značky, značení a signály... 30 3.5.10 Školení BOZP... 31 3.5.11 Kontrola, revize... 32 3.6 Práva a povinnosti zaměstnanců... 32

10 Obsah 3.6.1 Práva zaměstnanců... 32 3.6.2 Povinnosti zaměstnanců... 33 3.6.3 Porušení povinností zaměstnancem... 33 3.6.4 Účast zaměstnanců na řešení otázek BOZP...34 4 Praktická část 35 4.1 Charakteristika společnosti Baumax... 35 4.1.1 Cíle společnosti Baumax...36 4.1.2 Koncepce společnosti Baumax...36 4.2 Baumax Zlín...36 4.3 Dodržování zásad BOZP v podniku Baumax Zlín... 37 4.3.1 Péče o zaměstnance ve sjednaném podniku... 37 4.3.2 Prevence rizik na pracovišti Baumax...39 4.3.3 Pracovní úrazy... 41 4.3.4 Závodní preventivní péče v podniku Baumax... 41 4.3.5 Pracoviště a pracovní prostředí v příslušném podniku...42 4.3.6 OOPP pro zaměstnance Baumaxu... 44 4.3.7 Ochranné nápoje... 48 4.3.8 Bezpečnostní značky v Baumaxu... 48 4.3.9 Organizace práce ve skladě... 49 4.3.10 Školení zaměstnanců v oblasti BOZP... 50 4.3.11 Revize a kontroly zařízení v Baumaxu... 52 4.3.12 Zákaz kouření... 55 4.3.13 Zákaz požívání alkoholu... 55 4.3.14 Bezpečnostní přestávky... 55 4.3.15 Pojištění zaměstnanců Baumaxu... 56 4.3.16 Účast zaměstnanců na řešení otázek BOZP... 57 5 Diskuse 58 6 Závěr 60 7 Literatura 62 Monografie...62

Obsah 11 Internetové zdroje... 63 Právní přepisy... 63 8 Seznam zkratek 64

12 Seznam tabulek Seznam tabulek Tab. 1 Seznam OOPP dle pracovních činností 45 Tab. 2 Standardy pracovního oblečení I 46 Tab. 3 Standardy pracovního oblečení II 47

Úvod 13 1 Úvod Pro zpracování bakalářské práce je zvoleno téma Bezpečnost a ochrana zdraví při práci se zaměřením na konkrétní podnik, neboť právě dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen BOZP) hraje velmi důležitou roli nejen v pracovním, ale i v osobním životě. Už v dávných dobách se lidé setkávali s různými riziky při práci, která ohrožovala více či méně jejich zdraví. Z počátku byla právní úprava BOZP velmi chatrná. Až s postupem času, díky rozvíjejícím se technologiím a celkově modernizaci výroby, se stala velmi důležitou součástí v pracovněprávních vztazích. Právní úprava BOZP spadá do oblasti pracovního práva. Základním právním předpisem, který má tuto problematiku na starost, je zákoník práce. Mezi další právní předpisy upravující problematiku BOZP řadíme i podzákonné právní akty, vyhlášky ministerstev a nařízení vlády. Právní normy všech musí respektovat požadavky Listiny základních práv a svobod. Právní úprava BOZP je ovlivněna vstupem České republiky (dále jen ČR) do Evropské unie (dále jen EU) v roce 2004. Povinností všech členských států je dodržovat evropské právní předpisy a normy. Cílem BOZP je tedy co nejvíce snížit možnost ohrožení bezpečnosti a zdraví člověka během pracovních úkonů. Sám zaměstnavatel je odpovědný za to, že své zaměstnance zbytečně nevystaví příliš velkým rizikům, která by jim mohla způsobit újmu na zdraví, ať už s krátkodobou nebo dlouhodobou neschopností vykonávat obvyklou práci. V zájmu každého úspěšného podniku je především pečovat o své zaměstnance a vyvarovat se životu ohrožujícím situacím. Během života zastáváme role nadřízeného či podřízeného pracovníka a každý svým postojem a chováním přispívá k tomu, aby byla právní úprava BOZP dodržována. Důsledné dodržování a především podrobná znalost jednotlivých předpisů BOZP je tedy povinností jak vedoucích, tak podřízených pracovníků. Protože jakékoliv nedodržování nebo jen neúplné plnění předpisů BOZP může mít za následek to, že v případě kontroly pověřenými orgány bude podnik sankciován. V jednotlivých oblastech podnikání jsou stanoveny normy a předpisy tak, aby byly v souladu s vykonávanými pracovními úkony. Tedy trochu odlišné předpisy BOZP se mohou objevit v oblasti průmyslu a naopak v zemědělství. Ne vždy je však příjemné dodržovat určité zákonem stanovené normy, neboť ochranné pomůcky mohou být občas nepohodlné a zaměstnancům se zdají být i zbytečné. Ale neuvědomují si, že právě používáním předepsaných ochranných prostředků chrání nejen svůj vlastní život, ale také život ostatních zaměstnanců na pracovišti.

14 Cíl práce a metodika 2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Hlavním cílem bakalářské práce je vypracovat pro konkrétně zvolený podnik návrh, který je v oblasti BOZP využitelný pro praxi. Jedná se o návrh ve formě doporučení, která mohou pomoci ke zlepšení celkové kvality prostředí podniku při výkonu nejrůznějších činností. Oblast BOZP je tedy úzce provázaná i s managementem podniku, který řídí celý jeho chod. Také se stará o to, aby podnik navenek prosperoval a dosahoval zisk, který je jedním z důležitých znaků úspěchu. Podnik stále usiluje o to, aby výnosy převyšovaly náklady, čímž zvyšuje své zisky. Ve spojení s dalšími například marketingovými nástroji přispívá k tomu, aby zvýšil nejen své postavení na trhu, ale také si udržel dobré jméno ve společnosti. K tomu je také zapotřebí, aby zaměstnanci řádně vykonávali svou práci, což může ovlivnit zaměstnavatel, který bude pracovní podmínky pozitivně ovlivňovat a zlepšovat v souvislosti s požadavky právních předpisů. Je tedy nezbytné klást v problematice BOZP velký důraz na dodržování všech ustanovení, která jsou ze zákona povinná, protože jejich nedodržení může mít špatný vliv na fungování podniku. Celá oblast BOZP je součástí pracovního práva a rozsáhlá část problematiky je řešena v zákoníku práce, který je také výchozím podkladem pro získávání informací. Kromě zákoníku práce je v práci využita další rozšiřující odborná literatura a také internetové zdroje. I když je oblast BOZP vcelku rozsáhlá a v dnešní době je pro hladký chod podniků nepostradatelnou součástí, v našem právu není moc přehledně zpracovaná. Důležité je také neopomenout povinnost vyplývající z členství ČR v EU, které se promítlo do našeho práva. Konkrétně v oblasti BOZP se jedná o řadu evropských směrnic, které jsou do našich právních předpisů přímo zakomponovány. 2.2 Metodika Bakalářská práce je rozdělena na dva hlavní celky, z nichž jedním z nich je teoretická a druhým praktická část. Pro teoretickou část jsou využity poznatky získané při studiu odborné literatury a především právních předpisů, ve kterých je oblast BOZP řešena. Na základě nově získaných znalostí je tato část členěna na několik dalších subkapitol, které na sebe logicky navazují. V teoretické části práce je využita zejména metoda popisná a případně analytická. Pro teoretickou část práce je nezbytné se hned na začátku seznámit s danou terminologií, objasnit samotný pojem BOZP a také význam a funkci. Vzhledem k tomu, že BOZP prošla již celou řadou změn a úprav, je vhodné popsat vývoj BOZP od postupného vzniku až do současné doby, kdy je již tato problematika dostatečně v jednotlivých právních předpisech zakotvena a její dodržování je zákonem stanovené. V dalších částech práce jsou řešeny zejména práva a povinnosti zaměstnavatele a také zaměstnanců, jež se svým chováním aktivně podílejí na dodržování BOZP.

Cíl práce a metodika 15 Na základě nastudované problematiky BOZP bude zhodnocena daná situace v konkrétním podniku, jenž je pro vypracování praktické části vybrán. Na začátku praktické části je nejdříve představeno, o jaký podnik se jedná a v jaké oblasti působí. Poté se práce věnuje konkrétním oblastem BOZP, které podnik dodržuje. Samotná oblast BOZP, která je v podniku dodržována, bude zhodnocena podle konkrétně zjištěných informací z různých směrnic, do nichž bude podnikem umožněn přístup k nahlédnutí. Mimo jiné zjištěné poznatky budou zkonzultovány se zaměstnavatelem a tím také bude zjištěn jeho přístup k řešené problematice. Výsledek celého šetření spočívá v tom, že na závěr budou vypracována doporučení, která jsou pro podnik použitelná v praxi, což může celkově zlepšit plynulý chod podniku. V praktické části bude tedy využita metoda analytická, dle které budou zpracovány jednotlivé úpravy týkajících se BOZP. K závěru praktické části bude aplikována metoda zobecnění.

16 Teoretická část 3 Teoretická část 3.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Právní úprava BOZP je nedílnou součástí pracovního práva a je v něm také řádně zakomponována. Ve vlastním zájmu podniků je respektovat veškeré právní předpisy. Právě tento úkol je plně v rukou managementu každého podniku. Management organizací musí být schopen přesvědčit všechny své zaměstnance (bez výjimky), aby se podíleli na plnění bezpečnostní politiky, což následně vede ke zlepšování celkové úrovně BOZP. Pokud se zaměstnanci plně podílí na zvyšování úrovně BOZP, přispívá to nejen k ochraně zdraví podniku, ale také k celkovému zlepšení kultury a pracovní morálky v každodenní praxi. 3.1.1 Pojem BOZP Zkratkou BOZP rozumíme bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Samotný pojem BOZP je definován jako soubor různých technických, technologických, organizačních a jiných opatření, která zajišťují zaměstnancům, popřípadě dalším osobám nacházejícím se s vědomím zaměstnavatele na jeho pracovištích, ochranu jejich zdraví a života při práci. (Bělina a kol., 2010) Ve smyslu právním můžeme pojem BOZP vymezit především jako souhrn: vzájemných práv a povinností subjektů pracovněprávních vztahů, které za účelem ochrany života a zdraví směřují k zajištění bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující práce, vzájemných práv a povinností vznikajících mezi odborovými organizacemi nebo zástupci pro oblast BOZP a jednotlivými zaměstnavateli při řešení předmětných otázek, a pokud jde o odborové organice, rovněž při výkonu kontroly, práv a povinností vznikajících mezi více zaměstnavateli navzájem při zajišťování BOZP na jednom pracovišti. (Bělina a kol., 2010) Z hlediska subjektivního lze BOZP vymezit jako souhrn individuálních práv a povinností jednotlivých zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů, ve vztahu k výkonu konkrétní práce na konkrétním pracovišti. (Šubrt a kol., 2003) BOZP je značně širokou oblastí, ve které působí a vzájemně se ovlivňují: zájmy společensko ekonomické, zájmy a potřeby k ochraně lidského zdraví, zájmy pracovněprávní. (Píchová, 1993) Oblast BOZP je velice široký mezivědní obor, jehož cílem je vytvářet systémy pravidel, jež chrání zaměstnance, případně žáky nebo studenty na odborné praxi, a též i osoby samostatně výdělečně činné (pracující na živnostenský list) nebo

Teoretická část 17 zaměstnavatele, kteří jsou fyzickými osobami a sami též pracují před negativními důsledky života v pracovním procesu. (Neugebauer, 2010) BOZP dnes zahrnuje bezpečnost, pohodu, sociální ochranu a ochranu zdraví. (Neugebauer, 2010) 3.1.2 Pojetí BOZP Pokud se blíže podíváme na pojetí BOZP, tak může být tato problematika rozdělena na dvě části. Jaroslav Bek (1998) dělí tuto problematiku do dvou základních úrovní, a to klasické a komplexní pojetí. V případě klasického pojetí, užšího, je hlavním cílem pouze zamezit možným úrazům během pracovní činnosti. Avšak při bližším zkoumání problematiky BOZP pochopíme, že je nezbytné klást mnohem větší důraz na rovinu druhou, která, jak již bylo zmíněno, se označuje za komplexní pojetí, širší. Zde je hlavní zájem soustředěn na celkovou ochranu zdraví člověka, prevenci proti úrazům i nemocem. Důležitým faktorem je také utváření takového pracovního prostředí a podmínek pro výkon práce, které budou mít pozitivní vliv na celkové duševní zdraví člověka. Současné pojetí BOZP usiluje o omezení všech negativních aspektů souvisejících s prací, včetně stresu, šikany, obtěžování, nerovného zacházení na pracovišti. (Neugebauer, 2010) 3.1.3 Význam BOZP Oblast BOZP je velmi úzce spojena s pracovním cyklem každého pracovníka a je tedy jeho velmi významnou částí. Člověk již při příchodu do samotného zaměstnání a také po celou dobu přítomnosti na pracovišti musí dodržovat veškeré zásady BOZP, které jsou zakotveny v zákoně a příslušných směrnicích či předpisech. S tím také souvisí konkrétní pracovní náplň pracovníků. Z toho plyne, že odlišné nároky na dodržení BOZP jsou kladeny na práci v průmyslu, kde zaměstnanci přicházejí do styku s těžkou technikou a stroji a vyžadují odbornou kvalifikaci. Jiné požadavky musí být splňovány například při práci se škodlivými chemikáliemi. Ve všech případech je však společným aspektem minimalizovat riziko vzniku případného nebezpečí úrazu. To znamená, že je nezbytné neustále pečovat o kvalitu pracovního prostředí i morálky na pracovišti. (Bělina a kol., 2010) V zájmu zaměstnavatelů, ale i celé společnosti je ochraňovat člověka při práci, aby se předešlo vzniku různým úrazům, které zapříčiní pracovní neschopnost. Neboť pouze zdravý jedinec, a to fyzicky i duševně, je schopen naplno vykonávat svou práci. Dodržování BOZP má také značný význam na platební schopnost a výkonnost podniku. Pokud dojde ke vzniku pracovního úrazu, tak pracovník může být vyřazen z pracovního procesu pouze na určitou dobu nebo také trvale, kdy následky úrazu jsou tak vysoké, že mu již nedovolí vykonávat obvyklou práci. Tím se zvýší náklady organizace, které spočívají v úhradě nezbytné zdravotní péče pro postiženého zaměstnance nebo případné odborné kvalifikace nových

18 Teoretická část zaměstnanců, které bylo nutné zaměstnat na pozici poškozeného pracovníka, aby byla zaručena plynulost pracovní činnosti. (Bělina a kol., 2010) 3.1.4 Funkce BOZP BOZP plní v pracovněprávním prostředí především dvě základní funkce, které jsou definovány takto: funkce preventivní, funkce produkční. (Píchová, 1993) Funkce preventivní, jak již samotný název naznačuje, se snaží zamezit vzniku pracovních úrazů a ochránit tak zdraví a život zaměstnanců přítomných na pracovišti. Jedná se o to, že povinností zaměstnavatelů je vytvořit pro své zaměstnance takové pracovní prostředí, kde bude maximálně vyloučena možnost vzniku pracovního úrazu. Naopak povinností zaměstnanců je, aby se aktivně podíleli na zvyšování své odborné kvalifikace a znalostí, které povedou k zajištění bezpečné práce. (Bělina a kol., 2010) V souvislosti s touto funkcí je nutné poznamenat, že zaměstnavatelé jsou povinni respektovat všeobecné preventivní zásady, které jsou definovány v zákoníku práce v 102 odst. 5. Nejdůležitější, co se týká prevence rizik, je především předcházení vzniku rizik.(neugebauer, 2008) Neugebauer (2008) ve své publikaci uvádí, že je nutné uvědomit si, že zácvik, zkušenosti a schopnosti mohou ovlivňovat rizikovost, ale žádný z těchto faktorů by neměl být použit jako náhrada pro odstranění rizika. Funkce produkční se vyznačuje důrazem na péči o nepřerušovaný a kvalitní výrobní i pracovní cyklus. V dnešní době, kdy rozvoj techniky jde velmi rychle dopředu, jsou na zaměstnance kladeny mnohem větší nároky, než tomu bylo dříve. Samotnou produktivitu práce ovlivňuje celá řada prvků, jakou jsou stres, vyčerpání, práce na počítači, využití moderních strojů a zařízení či mikroklimatické podmínky. (Bělina a kol., 2010) 3.1.5 Orgány vykonávající dozor v oblasti BOZP Pro zajištění bezpečnosti práce je nezbytná kontrola dodržování právních předpisů. Tuto funkci plní orgány státní správy, které jsou pověřeny výkonem kontroly a dozoru v daných oblastech. Důležité také je, aby jednotlivé orgány mezi sebou vzájemně spolupracovaly. Každý orgán má jiné možnosti při ukládání sankcí za nedodržení právních předpisů, čímž také mimo jiné přispívají ke zlepšování celkové kvality BOZP v ČR. (Šubrt a kol., 2003) Ústředním orgánem státní správy v oblasti bezpečnosti práce je Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky. (Šubrt a kol., 2003) Základní působnost ministerstva najdeme v kompetenčním zákoně, konkrétně zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.

Teoretická část 19 Ministr práce a sociálních věcí jmenuje a odvolává předsedu Českého úřadu bezpečnosti práce (dále jen ČÚBP), vedoucí inspektory a ředitele doposud jediné organizace státního odborného dozoru nad bezpečností vyhrazených zařízení, tj. Institutu technické bezpečnosti Praha. (Šubrt a kol., 2003) Dalšími orgány státního odborného dozoru jsou ČÚBP a Inspektoráty bezpečnosti práce. (Šubrt a kol., 2003) Zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, byl zřízen Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce. Tyto správní úřady jsou kontrolními orgány na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek. Inspektoráty práce mají působnost vždy pro dva kraje. Celkem je tedy zřízeno osm oblastních inspektorátů práce. Státní úřad inspekce práce, jenž má celorepublikovou působnost, má své sídlo v Opavě a je řízen Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. (Bělina a kol., 2010) Státní správu v ochraně veřejného zdraví vykonávají orgány ochrany veřejného zdraví, kterými jsou: Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, krajské hygienické stanice. (Romaněnko, Skácelík, 2008) Podrobnou působnost a pravomoc těchto orgánu nalezneme v zákoně č. 258/2008 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Další orgány státního dozoru jsou: orgány státní báňské správy, státní dozor nad jadernou bezpečností, státní dozor na drahách, státní požární dozor. (Šubrt a kol., 2003) Dalšími nositeli práv a povinností v oblasti BOZP jsou odborové organizace, které mají právo účastnit se jako zástupci zaměstnanců na řešení otázek BOZP a vykonávat také kontrolu na tomto úseku. (Bělina a kol., 2010) Pravidla kontroly odborových orgánů jsou dána zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. (Romaněnko, Skácelík, 2008) 3.2 Historický vývoj BOZP Postupný vývoj BOZP můžeme spojit se samotným vznikem a vývojem lidstva. Už v období starověku a v otrokářské společnosti se lidé při výkonu své práce vystavovali riziku, které mohlo ohrozit jejich zdraví či život přímo. Museli se proto sami snažit a respektovat vlastní pravidla, aby těmto rizikům předešli a ochránili se. To znamená, že celková bezpečnost práce a ochrana zdraví pracovníků nebyla v této době pro společnost nijak důležitou. (Píchová, 1993)

20 Teoretická část Poněkud větší význam začala BOZP nabývat v období průmyslové revoluce, tedy období od 18. do 19. století. Hlavním faktem bylo to, že ve výrobě postupně docházelo k upuštění od manufakturní práce, která byla nahrazena použitím nových strojů a zařízení. Právě tento pokrok zvyšoval riziko vzniku pracovních úrazů. Bylo to také důsledkem toho, že pracovníci nebyli pro práci s novými stroji odborně kvalifikováni. Společnost si tuto problematiku postupně začala uvědomovat. Díky průmyslové revoluci vznikl první impulz pro vydání zákonů a předpisů, které zajistily bezpečnost práce. (Píchová, 1993) První právní předpisy obsahující ustanovení o bezpečnosti práce se týkaly úpravy pracovní doby, zaměstnávání žen, dětí. Vývoj právní úpravy v této oblasti ukazuje, že prakticky až do prvních let našeho století se téměř všechny státy převážně spokojily se stanovením všeobecných zásad a majitelům továren a živností ponechaly v jejich uskutečňování volnou ruku. (Píchová, 1993) Postupně docházelo k zavádění nezávislých orgánů, které vykonávaly dozor nad bezpečností práce. Za zmínku stojí zákon č. 117/1883 říšského zákoníku, kterým byla vytvořena instituce živnostenské inspekce. Tento zákon o živnostenské inspekci platil až do roku 1951. (Píchová, 1993) K významné změně v organizaci dozoru došlo v roce 1951, kdy byl zákonem č. 67/1951 Sb. dozor nad bezpečností práce přenesen na jednotné Revoluční odborové hnutí. (Píchová, 1993) Výrazný obrat pak nastal v období od roku 1944 až do roku 1966, kdy byla celková soustava zajišťující dozor nad BOZP kompletně přeorganizována. Výstupem tohoto přehodnocení byl vznik dalšího nezávislého státního odborného orgánu, kterým byl zajištěn státní odborný dozor nad bezpečností práce. (Píchová, 1993) 3.3 Současný stav BOZP BOZP nabývá stále většího významu. Dnes je již plno podniků zapojených do různých preventivních programů, kterými jsou např. Bezpečný podnik, Správná praxe, Podnik podporující zdraví. Celková úroveň BOZP v podnicích je odrazem odborných kvalit všech zúčastněných osob a úrovně jejich spolupráce a součinnosti, proto je požadovaný přehled o problematice BOZP důležitý. (Bezpečnost práce [online], 2010) Za zmínku stojí i fakt, že v současné době jsou požadavky v oblasti BOZP většinou spojeny přímo s konkrétním podnikem. BOZP se nezaměřuje jen na stroje, zařízení a pracovní prostředí, ale i na lidský faktor a kulturu práce. Není již záležitostí pouze bezpečnostního technika, jak tomu bylo v době technického přístupu, ale vedení firmy (top managementu a všech ostatních vedoucích zaměstnanců) a též všech ve firmě pracujících zaměstnanců. (Neugebauer, 2010) Příslušná právní úprava bude podrobně rozebrána v další kapitole.

Teoretická část 21 3.4 Právní úprava BOZP Právo na ochranu zdraví a uspokojivé pracovní podmínky je zakotveno v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. (Bek, 1998) Konkrétně je právo na uspokojivé pracovní podmínky obsaženo v článku 28, zákona č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. Nejvýznamnějším dokumentem v oblasti ochrany zdraví pracovníků je Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí č. 155, která byla přijata v červnu 1981 na zasedání konference Mezinárodní organizace práce. Úmluva se vztahuje na všechny pracovníky v odvětví hospodářské činnosti (všechna odvětví, kde jsou pracovníci zaměstnáni, včetně veřejné služby), na všechna místa, kde se nacházejí nebo kam se ubírají vzhledem ke své práci a která podléhají přímému nebo nepřímému dozoru zaměstnavatele. (Bek, 1998) Stěžejním právním předpisem pro oblast pracovního práva je zákoník práce, který upravuje podstatnou část BOZP. Mezi důležité právní předpisy týkající se oblasti BOZP jsou považovány tyto zákony. 1. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Aktuální zákoník práce nabyl účinnost dne 1. ledna 2007 a ukončil tak platnost předešlého zákoníku práce č. 65/1965 Sb. Zákoník práce se problematice BOZP věnuje v části páté, hlava I až hlava III 101 až 108. (Bělina a kol., 2010) 2. Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a kterým se upravují požadavky na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů. (Bezpečnost a ochrana zdraví, 2010) Tento zákon vznikl v souvislosti s novelizovaným zákoníkem práce. V zákoně jsou přímo zapracovány příslušné právní předpisy Evropských společenství. Konkrétně jimi jsou směrnice Rady a směrnice Evropského parlamentu a Rady. Zákon je rozdělen do čtyř částí. První část je věnována dalším požadavkům BOZP (např. požadavky na pracoviště, výrobní a pracovní zařízení, organizaci práce, bezpečnostní signály atd.). Dále je zde zakomponována problematika předcházení ohrožení života a zdraví a také odborná způsobilost. V jiné části se zákon zabývá například dalšími úkoly zadavatele stavby, jejího zhotovitele. (Bezpečnost a ochrana zdraví, 2010) 3. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. (Bezpečnost a ochrana zdraví, 2010)

22 Teoretická část Zákon nabyl účinnost dnem 1. ledna 2001. Na úseku BOZP se tento zákon věnuje hlavně kategorizaci prací a rizikové práci. Kategorizace prací je konkrétně objasněna v 37. Jde zde jasně stanoveno, že každý zaměstnavatel má povinnost předkládat orgánu ochrany veřejného zdraví návrh na zařazení prací do kategorií spolu s údaji klíčovými pro hodnocení zdravotních rizik a opatření přijatá k ochraně jejich zdraví. (Jak postupovat při [online], 2007) Dále 39 poskytuje podrobné informace o rizikové práci, definuje samotný pojem a také povinnosti zaměstnavatele související s touto problematikou. Za zmínku stojí také 42, ve kterém je uvedeno, že náklady spojené se zajišťováním ochrany zdraví při práci podle tohoto zákona hradí zaměstnavatel, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Orgány vykonávající státní odborný dozor se řídí těmito zákony: zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. (Šubrt a kol., 2003) Právní úprava BOZP je blíže provedena dalšími podzákonnými právními akty. Výrazné změny nastaly v souvislosti se vstupem ČR do EU. Tato problematika bude více rozebrána později. 3.4.1 Evropské právní předpisy o BOZP EU považuje oblast BOZP za velmi důležitou součást své sociální politiky. Se vstupem ČR do EU bylo nezbytné přijmout evropské právní předpisy o BOZP do národního práva, neboť evropské směrnice jsou obligatorní pro všechny členské země. (Evropské směrnice [online], 1998) Směrnice, jako právní akt stanovený ve Smlouvě o EU, je závazná jako celek a členské státy jsou povinny ji ve stanovené lhůtě provést ve vnitrostátním právu. Směrnice vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku EU. Příprava a tvorba směrnic Rady je plně v kompetenci Komise EU. Hlavním cílem směrnic je sladit národní zákonodárství s právem EU s ohledem k zásadě subsidiárnosti. (Evropské směrnice [online], 1998) V současné době byla vydána rámcová směrnice BOZP a dalších 19 samostatných směrnic, které na ni navazují. Za nejdůležitější směrnici je považována tzv. rámcová směrnice Rady ES 89/391/EEC ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Hlavním cílem rámcové směrnice je především vyhnout se vzniku pracovních úrazů a jiným případům, které mohou poškodit zdraví jedince, tedy záměrem je celkově ochránit život svých pracovníků. (Bělina a kol., 2010) Následně na tuto směrnici navazuje směrnice Rady ES 91/383/EEC ze dne 25. června 1991 doplňující opatření na zlepšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pracovníků zaměstnaných na dobu určitou nebo dočasnou, obsahuje ustanovení, podle kterých členské státy mají možnost zakázat pracovníkům v přechodném nebo trvalém pracovním poměru práci, která vyžaduje zvláštní

Teoretická část 23 lékařskou kontrolu, pokud není této možnosti využito, zaměstnavatelé poskytnou pracovníkům vhodnou zvláštní lékařskou prohlídku. (Šubrt a kol., 2003) Po roce 1989 schválila Rada ES dalších 19 dílčích směrnic, které upravují zdravotní a bezpečnostní požadavky ve vztahu ke konkrétním faktorům pracovního prostředí a ke specifickým činnostem. (Bělina a kol., 2010) Jednotlivé samostatné směrnice jsou v určité šíři zakomponovány do české legislativy. V současné době jsou tyto směrnice nejen součástí zákoníku práce, ale také zákona č. 309/2006 Sb., do něhož jsou řádně zapracovány. (Bělina a kol., 2010) Hlavním cílem sociální politiky EU je především snaha o neustálé zlepšování oblasti BOZP. V roce 1994 založila EU Evropskou agenturu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen EU-OSHA), která sídlí ve španělském městě Bilbau. Na oficiálních internetových stránkách EU se dozvíme, že EU-OSHA řídí ředitel a působí v ní řídící rada složená ze zástupců vlád, zaměstnavatelů a odborů ze všech 27 členských států EU a ze zástupců Evropské komise. Základním úkolem EU-OSHA je zejména zkvalitnit dostupnost informací v problematice BOZP, které šíří mezi všemi subjekty, tedy od řadových zaměstnanců až po hlavy státu. (Evropské směrnice [online], 1998) Za výraznou pozitivní změnu, která musela být v souvislosti s evropských právem řešena, je považována problematika prevence rizik. Na tuto oblast je nyní díky EU kladen mnohem větší význam. A to tak, že se již nehledají pouze rizika, která mohou nastat při styku se stroji, ale zjišťují se veškerá rizika, která na pracovišti mohou nastat. 3.5 Povinnosti zaměstnavatele Zaměstnavatel má podle platné právní úpravy obsažené v jednotlivých ustanoveních části druhé hlavy páté zákoníku práce povinnost vytvářet podmínky pro nezávadné, bezpečné a zdraví neovlivňující pracovní prostředí a přijímat opatření k prevenci rizika ohrožujícího zdraví a život zaměstnanců při práci, a to včetně dalších osob, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. (Šubrt a kol., 2003) Konkrétní povinnosti zaměstnavatele jsou definovány v zákoníku práce v části páté v 103 odst. 1. (Zákoník práce (262/2006 Sb.) [online], 2006) Úkoly zaměstnavatele v péči o BOZP jsou na jedné straně nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají, a na druhé straně znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění BOZP je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. (Bělina a kol., 2010) 3.5.1 Péče o zaměstnance Každý zaměstnavatel potřebuje kromě jiných zdrojů i pracovní sílu, která je v tržním prostředí většinou i zdrojem nejdražším. Zaměstnavatel, který chce dosahovat lepších výsledků, bude proto ve vlastním zájmu pozitivně ovlivňovat

24 Teoretická část pomocí různých stimulů pracovní výkony svých zaměstnanců v pracovní době a vytvářet jim příznivé podmínky i pro trávení doby odpočinku sloužící k reprodukci jejich pracovní síly. (Bělina a kol., 2010) Péči o zaměstnance můžeme rozdělit do tří základních skupin: povinná péče je stanovena zákony a kolektivními smlouvami vyššího stupně, smluvní péče je uvedena v podnikových kolektivních smlouvách, dobrovolná péče je výrazem personální politika zaměstnavatele. (Bělina a kol., 2010) Smysl a významový rozsah péče o zaměstnance není jednotný. (Bělina a kol., 2010) 3.5.2 Prevence rizik Problematika prevence rizik je přímou součástí zákoníku práce 101 a 102. Avšak samotný pojem riziko není v zákoníku práce žádným způsobem přesně specifikován. V zásadě lze podotknout, že veškeré konání člověkem, nejen v pracovním prostředí, je pro něj samotného určitým zdrojem rizik. V teorii pracovního práva se pojem riziko definuje jako kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného zranění nebo poškození zdraví zaměstnance, vystaveného v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance. (Dandová, 2011) Z hlediska pracovního práva patří mezi rizika všechny zdroje úrazů, průmyslové škodliviny, nadměrné teplo nebo chlad, záření, elektrická energie apod. (Dandová, 2011) Dandová (2011) ve své publikaci formuluje tyto druhy pracovních rizik: mechanická, fyzikální, chemická, biologická, prach, fyzická zátěž, psychická zátěž, zraková zátěž, nepříznivé mikroklimatické podmínky. Přítomnost určitého druhu rizika v zásadě podléhá specifickému pracovnímu prostředí i pracovním podmínkám. Prevencí rizik se rozumí: všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňování rizik nebo minimalizování působení neodstranitelných rizik. (Dandová, 2011) Dandová (2011) shrnula povinnosti zaměstnavatele v souvislosti s prevencí rizik do těchto čtyř bodů:

Teoretická část 25 vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje, přijímat opatření k jejich odstranění, pravidelně kontrolovat úroveň BOZP, zejména stav technické prevence a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek. Někdy však nelze dosáhnout toho, že absolutně eliminujeme riziko nějaké úrazu či přímo nemoci z povolání, a tak je na tuto oblast kladen zvláštní důraz, přičemž veškerá odpovědnost za prevenci rizik je uložena zaměstnavateli. 3.5.3 Kategorizace prací Kategorizace prací se provádí na základě požadavku uvedeného v 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Právními předpisy, je přesně stanoven způsob jejího provedení, jakož i provedení. Konkrétní kritéria kategorizace prací jsou vydány prostřednictvím vyhlášky č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. (Neugebauer, 2008) Všechny vykonané práce je nutné posoudit a vyhodnotit u nich působení rizikových faktorů (prach, chemické látky, hluk, vibrace, neionizující záření a magnetické pole, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli, práce ve zvýšeném tlaku vzduchu). (Neugebauer, 2008) Existují celkem čtyři kategorie, do kterých se práce zařazuje podle určitých znaků, které stanovuje výše zmíněná vyhláška. Pokud práce nespadá do druhé, třetí ani čtvrté kategorie, je automaticky zařazena do kategorie první. Do druhé kategorie třídí práce zaměstnavatel sám, avšak do třetí a čtvrté kategorie zařazení jen doporučuje. Odpovědným orgánem, který na základě návrhu zaměstnavatele zařadí práci do třetí nebo čtvrté kategorie, je příslušná krajská hygienická stanice. Tím je pak potvrzeno, že vykonávaná práce je riziková. Za rizikovou práci může být hygienickou stanicí označena i práce spadající do druhé kategorie. (Šubrt a kol., 2003) Šubrt a kol. (2003) definuje jednotlivé kategorie prací následně. 1. Do první kategorie se zařazují práce vykonané za podmínek, při nichž podle současné úrovně poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance. 2. Do druhé kategorie se zařazují práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat nepříznivý vliv na zdraví zaměstnanců jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců.

26 Teoretická část 3. Do třetí kategorie se zařazují práce, při nichž není expozice zaměstnanců spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň hygienických limitů a kritérií stanovených zvláštními předpisy upravujícími ochranu zdraví zaměstnanců a touto vyhláškou. 4. Do čtvrté kategorie se zařazují práce spojené s vysokým rizikem ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při požívání dostupných a použitelných ochranných opatření. Podle 102 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce, která je zařazena jako riziková, mohla být zařazena do kategorie nižší. (Neugebauer, 2008) 3.5.4 Pracovní úrazy a nemoci z povolání Právě vznik pracovních úrazů a nemocí z povolání řadíme k nejpodstatnějším problémům v oblasti BOZP, které vyplývají z porušení zásadních pravidel BOZP. Tomuto úseku je věnován samostatný 105 zákoníku práce, který se v několika odstavcích zabývá povinnostmi zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Rozšiřujícím právním předpisem je nařízení vlády č. 201/2010 Sb. (Dandová, 2011) Hlavní povinností zaměstnavatele je vyhnout se situaci, kdy zaměstnanec vykonává práci, která odporuje jeho zdravotní způsobilosti i schopnostem. V případě, že dojde k nějakému úrazu je zaměstnavatel povinný vyjasnit veškeré okolnosti a příčiny vzniku úrazu. Samotný pojem úraz není zákoníkem práce přímo formulován. Je zde pouze definováno, kdy je považován za pracovní. (Dandová, 2011) Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním či pro plnění pracovních úkolů. Za určitých situací můžeme za úraz považovat i úpal, omrznutí nebo otravu. (Sýkorová [online], 2010) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět. Postiženým zaměstnancem se rozumí osoba, která utrpěla pracovní úraz. (Šubrt a kol., 2003) Zaměstnavatel musí šetřit příčiny a okolnosti pracovního úrazu za účasti postiženého zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, a dále za účasti příslušného odborového orgánu nebo zástupce pro oblast BOZP. Zaměstnavatel by měl mít vlastní zájem bez zbytečného odkladu přistoupit k vyšetření příčin úrazu za účasti osob přítomných na pracovišti v okamžiku úrazu a případně dalších osob, které podle povahy případu mohou objasnit rozhodné skutečnosti. (Dandová, 2011) V roce 2011 v souvislosti s novelou zákoníku práce došlo k podstatným změnám právě ve způsobu evidence a hlášení pracovních úrazů. Byl zaveden zcela nový formulář hlášení o změně pracovního úrazu. Také došlo ke změně

Teoretická část 27 knihy úrazů. A v poslední řadě bylo specifikováno komu poslat záznamy o úrazu. (Dandová, 2011) Dříve právní předpis nevymezoval obsah knihy úrazů, pouze doporučoval informace, které by zde měly být obsaženy. Dnes je však nařízením vlády č. 201/2010 Sb. stanoven podrobný seznam povinných údajů, které v knize úrazů musí být zahrnuty (jméno postiženého, datum a hodina úrazu, místo úrazu, činnost při úrazu, počet odpracovaných hodin před úrazem, celkový počet zraněných, druh zranění, zraněná část těla, druh úrazu, zdroj úrazu, příčiny úrazu, jména svědků, jméno a pracovní zařazení toho, kdo údaje zaznamenal). (Pospíšilík [online], 2010) Zaměstnavatel vede v knize úrazů evidenci všech pracovních úrazů, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. (Hůrka a kol., 2010) Záznam o úrazu je úředním dokumentem, který slouží pro: vedení evidence práce neschopných zaměstnanců pro nemoc a úraz a statistiku pracovních úrazů, kontrolu orgánů inspekce práce, kontrolu obvodního báňského úřadu, kontrolu zdravotních pojišťoven. (Dandová, 2011) Novinkou nového nařízení vlády č. 494/2001 Sb. je, že smrtelný pracovní úraz i každý pracovní úraz má zaměstnavatel povinnost hlásit zdravotní pojišťovně, u které je pracovním úrazem postižený zaměstnanec pojištěn. (Dandová, 2011) 3.5.5 Závodní preventivní péče Zaměstnavatelé mají dále zákonem stanovenou povinnost zajišťovat závodní preventivní péči v rozsahu a za podmínek stanovených právními předpisy. (Bělina a kol., 2010) V dalším ustanovení zákoníku práce 103 se ukládá zaměstnavateli povinnost sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje závodní preventivní péči a jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit. (Dandová, 2011) 3.5.6 Pracoviště a pracovní prostředí Zaměstnavateli je stanovena povinnost zajistit, aby pracoviště a pracovní prostředí bylo pro zaměstnance z hlediska BOZP vyhovující. Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí najdeme v 2 zákona č. 309/2006 Sb., kde je také zapracována první dílčí směrnice EU (směrnice Rady 89/654/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti). (Šubrt a kol., 2003)

28 Teoretická část Pracovištěm se rozumí místo, na kterém zaměstnanec nebo jiná osoba vykonává pracovní nebo související činnost a které je jim k této činnosti zaměstnavatelem vymezeno. (Šubrt a kol., 2003) Pracovní prostředí tvoří fyzikální, chemické, sociální a kulturní faktory působící na osoby v pracovním procesu. (Šubrt a kol., 2003) Základní požadavky na pracoviště jsou v podstatě požadavky prostorové, mezi které patří světlé výšky, minimální podlahové plochy na jednoho zaměstnance, dodržení minimálních požadavků na komunikační cesty, minimální požadavky na vytápění, osvětlení apod. (Šubrt a kol., 2003) Za jeden z důležitých faktorů ovlivňující pracoviště je považováno osvětlení pracoviště. Zaměstnavatel by měl mít zájem na zajištění maximálního využití denního světla na všech pracovištích. Avšak nastávají situace, kdy tento úkol zaměstnavatel není schopen splnit (například práce v dolech). (Šubrt a kol., 2003) Větrání pracovišť je dalším ze základních požadavků na pracovní prostředí, zejména s přihlédnutím k možným zátěžím spojeným s výskytem chemických látek, prachu, karcinogenů, biologických činitelů apod. Obecně rozlišujeme dva základní druhy větrání, a to větrání přirozené a větrání nucené. Za více ekonomicky nákladné je považováno samozřejmě větrání nucené a také používání klimatizace. Důležitá je také kontrola mikroklimatických podmínek. (Šubrt a kol., 2003) Obecně platí, že zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům přípustné mikroklimatické podmínky na pracovištích s výjimkou mimořádně chladných (tj. dnů, kdy venkovní teplota dosáhla 15 C) a teplých dnů (tj. dnů, kdy venkovní teplota dosáhla hodnoty vyšší než 30 C). Na pracovištích, kde jsou přípustné mikroklimatické podmínky překračovány, musí se upravit pracovní režim zaměstnanců, tj. především maximální doba práce za směnu podle celkového energetického výdeje. (Dandová, 2004) 3.5.7 Výrobní a pracovní prostředky a zařízení Tato problematika je řešena nejen prostřednictvím příslušného zákona, ale také pomocí právních předpisů EU (směrnice Rady 89/655/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání pracovního zařízení zaměstnanci při práci). (Šubrt a kol., 2003) Výrobní a pracovní prostředky a zařízení definujeme jako stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí. (Dandová, 2004) Zaměstnavatel je povinen používat pracovní zařízení, která jsou v souladu s požadavky příslušných směrnic o technických požadavcích na výrobky. (Šubrt a kol., 2003) Osobou, která je jako první povinná varovat uživatele na případné riziko, které může v souvislosti s používání zařízením vzniknout, je sám výrobce. Zaměstnavatel pak zjišťuje další nebezpečí plynoucí z aktivního užívání zařízení i pracovních prostředků. (Šubrt a kol., 2003)

Teoretická část 29 Rozsah a četnost údržby stanovuje obecně výrobce v předepsané dokumentaci poskytnuté zaměstnavateli. Také pravidla a požadavky na prohlídky nebo výměny částí z hlediska technických vlastností zařízení stanovuje výrobce. (Šubrt a kol., 2003) Avšak zaměstnavatel může tyto zásady upravit, pokud by používání zařízení negativním způsobem ovlivňovalo bezpečnost obsluhy zaměstnanci. 3.5.8 OOPP, mycí, čistící a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje Zákoník práce v části druhé hlavě páté 104 rozvádí problematiku poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (dále jen OOPP), pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, které je zaměstnavatel povinen svým zaměstnancům poskytnout pro osobní ochranu. (Zákoník práce (262/2006 Sb.) [online], 2006) Podrobněji je však tento úsek rozpracován nařízením vlády č. 495/2001 Sb., kterým se v souladu s právem Evropských společenství (směrnice Rady 89/656/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci) určují veškeré podmínky pro poskytování OOPP, mycích čistících a dezinfekčních prostředků. (Bezpečnost a ochrana zdraví, 2010) Konkrétní podmínky pro poskytnutí ochranných nápojů se řídí nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Zde je opět zakomponována řada evropských směrnic. (Bezpečnost a ochrana zdraví, 2010) Poskytování OOPP je jedním z opatření vedoucích k omezení působení rizik při práci. Je tedy nedílnou součástí prevencí rizik a managementu rizik při práci. (Neugebauer, 2007) Za OOPP se podle zákoníku práce 104 odst. 1 považují ochranné prostředky, které: chrání zaměstnance před riziky, neohrožují jejich zdraví, nebrání při výkonu práce, splňují požadavky stanovené právním předpisem (nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky). (Neugebauer, 2007) Úkolem zaměstnavatele je rozhodnout o přidělení OOPP na základě jím vyhotoveného vnitřního předpisu podle zhodnocení rizik, která se mohou při výkonu pracovní činnosti vyskytnout. Zaměstnavatel má za povinnost udržovat OOPP v použitelném stavu, tedy zajišťovat provádění jejich údržby, čištění, praní atd. Zaměstnanec má provádět běžnou denní údržbu. Zaměstnavatel ho musí v rámci přidělení OOPP poučit

30 Teoretická část o tom, jakým způsobem ji provádět, a poskytnout mu k tomu potřebné prostředky (krém, kartáč apod.). (Neugebauer, 2007) O vyřazení OOPP rozhoduje zaměstnavatel na základě posouzení nefunkčnosti vlastností prostředku. Zaměstnavatel také musí zajistit jeho likvidaci. (Šubrt a kol., 2003) Žádné nařízení vlády neupravuje maximální dobu použitelnosti OOPP. Tato kompetence je plně v rukou zaměstnavatele. Zaměstnavatel má také právo sám si určit podobu pracovního oděvu (například barevné provedení či části, z kterých se skládá). Jediné, co musí oděv splňovat je to, že musí eliminovat působení vlivu, kvůli němuž byl přidělen, a že nesmí snižovat lidskou důstojnost. (Neugebauer, 2007) Neugebauer (2007) definuje mycí, čistící a dezinfekční prostředky (dále jen MČDP) jako prostředky sloužící k očistě těla a prostředky s ní související a prostředky k dezinfekci osob vykonávající pracovní činnost spojenou s ohrožením infekční nemocí. Druhy a množství MČDP opět stanovuje zaměstnavatel podle konkrétních podmínek na pracovišti. Základní hygienické prostředky, jako je ručník a mýdlo, by měly být k dispozici pro všechny zaměstnance bez ohledu na prostředí, ve kterém pracují, tedy i na pracovištích, kde je práce čistá. Přednost se dává tekutým mýdlům a jednorázovým papírovým ručníkům nebo utěrkám či elektrickým osoušečům, jejichž používání je hygienické. (Šubrt a kol., 2003) Za ochranné nápoje považujeme zdravotně nezávadné nápoje sloužící k doplnění ztráty tekutin a minerálních látek, které obsahují maximálně 6,5 hmotnostního procenta cukru a maximálně 1 hmotnostní procento alkoholu; součástí mohou být i potravní doplňky. (Neugebauer, 2007) Podávání ochranných nápojů, jejich kvalita, teplota i množství nezaručují optimální a definitivní řešení zátěže vlivem nevyhovujících mikroklimatických podmínek, ale jsou jedním z opatření, přispívajících prokazatelně k ochraně zdraví zaměstnanců při práci v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách. (Šubrt a kol., 2003) Zaměstnavatel je povinen veškeré prostředky a ochranné nápoje poskytovat bezúplatně v rozsahu uvedeném ve svém interním předpise. (Neugebauer, 2007) Tento předpis je pro všechny organizace originálním dokumentem, neboť každý podnik má zcela jiné nároky na práci a pracovní prostředí, tudíž potřebuje různé ochranné prostředky. 3.5.9 Bezpečnostní značky, značení a signály Tato oblast je zmíněna v 6 zákona č. 309/2006 Sb. a bližší specifikaci najdeme v nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů. Z hlediska evropského práva je do nařízení vlády zapracována devátá dílčí směrnice EU (směrnice Rady 92/58/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnostní nebo zdravotní značky na pracovišti). (Neugebauer, 2010)

Teoretická část 31 Úkolem zaměstnavatele je obeznámit všechny zaměstnance a další zainteresované osoby se smyslem značení a signálů, která jsou na pracovišti použita a také je musí informovat o povinnosti akceptovat tyto značky. Účelem užívání bezpečnostních značek, značení a signálů je upozornit na ohrožení zdraví nebo bezpečnosti zaměstnance, a to bezprostředně. (Šubrt a kol., 2003) Povinností zaměstnavatele je prozkoumat rizika, která mohou ohrozit zaměstnance, a podle toho odhadnout vhodné rozmístění příslušných značek. Neugebauer (2010) dělí bezpečnostní značky do čtyř základních skupin: značky zákazu, značky výstrahy, značky příkazu, značky informativní. Právní předpis nespecifikuje jednotně výšku a polohu umístění značky, tabulky nebo použití světelného signálu. Zaměstnavatel musí vycházet z požadavku zajištění viditelnosti a rozpoznatelnosti značky. Zaměstnavatel posuzuje potřebnou čtecí vzdálenost. Na pracovním místě a na pracovišti je obvykle nejúčinnějším umístění ve výšce očí zaměstnance (u stojícího zaměstnance zhruba ve výšce 1,7 metrů) co nejblíže místu rizika. (Šubrt a kol., 2003) V příloze nařízení vlády najdeme konkrétní vzhled značek, kódy zvukových signálů, signály dávané rukou a hlasové signály. (Šubrt a kol., 2003) 3.5.10 Školení BOZP Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce. Školení by se měla týkat práce, kterou zaměstnanec vykonává, a vztahovat se k rizikům, s nimiž může zaměstnanec přijít na pracovišti do styku. (Voráček [online], 2010) Zákon ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit školení v době, kdy je zaměstnanec přijímán do pracovního poměru, dále pokud dojde k jakékoliv změně týkající se současného výkonu práce, tedy může se jednat o změnu typu práce či přemístění na jinou pracovní pozici. (Neugebauer, 2010) Žádný právní ani ostatní předpis nestanovuje, kdo má školení provézt. To si musí zaměstnavatel určit sám v některém svém interním předpise. Teoreticky to může být kdokoliv. Měl by však mít alespoň minimální znalosti o přednášené problematice a schopnost přednášet. (Neugebauer, 2010) Zákoník práce nestanoví, jak často a v jakém rozsahu je třeba školení provádět, ani jak často a jakou formou je třeba znalosti ověřovat. Periodicita školení a periodicita ověřování znalostí by měla vycházet z povahy práce a pracoviště a odpovídat existenci rizik pro BOZP. (Šubrt a kol., 2003) Školení se konají v rámci pracovní doby a účast všech zaměstnanců je povinná. (Voráček [online], 2010)