Právní aspekty problematiky doménových jmen

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Právní aspekty problematiky doménových jmen Bakalářská práce Autor: Robin Habáň Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D Praha Duben 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. ---------------------------- V Ježově, dne 23. 4. 2015 Robin Habáň

Rád bych tímto poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D za příkladné vedení při tvorbě práce, za rady, zkušenosti z praxe a konzultace, které byly nepostradatelné při zpracování této bakalářské práce.

Anotace: Hlavním cílem bakalářské práce bylo seznámit s právní povahou doménových jmen a identifikovat problémy, které mohou nastat při používání doménových jmen na internetu. Úvod práce se věnuje základním pojmům v oblasti doménových jmen, bez jejich znalosti bychom nemohli plynule navázat na další problematiku. Následuje kapitola, která se zabývá doménami nejvyšších řádů a sdružením, které má na starosti jejich registraci v zóně CZ. Z této obecné části se již dostáváme k jádru problému, kvůli kterému byla tato práce vypracována. Popisuji zde povahu doménových jmen dle českého práva, způsoby jejich zneužití a konkrétní soudní případy při řešení doménových sporů a práva proti nekalé soutěži. Je důležité si uvědomit, že s přibývajícím množstvím doménových jmen stoupá i pravděpodobnost soudních sporů. I když subjekty, které si domény registrují, stále více dbají na prevenci a obezřetnost, vždy se mezi námi najdou jedinci, kteří budou chtít doménových jmen využít k vlastnímu prospěchu. Klíčová slova: TLD, doménové jméno, CZ.NIC, doménový spor, rozhodce, nekalá soutěž Annotation: The main objective of the Bachelor thesis was familiar with the legal nature of the domain names and identify problems that may occur when you use domain names on the Internet. Introduction to the basic concepts of work in the area of domain names, without their knowledge, we continuously build on other issues. Followed by a chapter, which deals with the domains of the highest orders of magnitude and the Association, which is in charge of their registration in zone CZ. From this general part has been getting to the heart of the problem, because of which this work is drawn up. Describe here the nature of the domain names according to Czech law, ways of their abuse and the specific court cases when solving domain disputes, and the law against unfair competition. It is important to realize that with the increasing amount of domain names is rising and the likelihood of litigation. Even if the bodies which register their domain's, still more to ensure prevention and vigilance, always between us to find individuals who will want to use the domain names for their own benefit. Key words: TLD, domain name, CZ. NIC, domain dispute, the arbitrator, unfair competition

Obsah Úvod... 7 Zvolené metody zpracování... 8 1 Základní pojmy v oblasti doménových jmen... 9 1.1 Pojem doménového jména... 10 1.2 Funkce a struktura doménových jmen... 10 1.3 Druhy doménových jmen... 11 1.3.1 Národní TLD... 11 1.3.2 Generické TLD... 12 1.4 Doména druhého a n-tých řádů... 13 1.5 Domény, doménová jména a jejich správa... 14 2 Doména nejvyššího řádu.cz... 15 2.1 Sdružení CZ.NIC... 15 2.2 Registrace v zóně CZ... 16 2.3 Odpovědnost sdružení CZ.NIC pasivní procedurální legitimace... 17 3 Povaha doménových jmen dle českého práva... 20 3.1 Nakládání s doménovými jmény... 22 3.1.1 Soudem nařízený převod... 23 3.1.2 Sukcese... 24 4 Zneužití doménových jmen... 25 4.1 Cybersquatting... 25 4.2 Domain grabbing... 27 4.3 Typosquatting... 27 4.4 Cybergripping... 28 4.5 Revers domain hijacking... 30 5 Soudní řešení doménových sporů českými soudy a právo proti nekalé soutěži... 33 5

5.1 Nekalosoutěžní jednání... 34 5.1.1 Naplnění znaků generální klauzole případ www.paegas.cz... 34 5.2 Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže... 37 5.2.1 Klamavé označení zboží a služeb... 37 5.2.2 Vyvolávání nebezpečí záměny případ sprace.cz a bilezbozi.com... 38 5.2.3 Parazitování na pověsti případ kaufland.cz... 40 5.3 Ochrana obchodní firmy případ ceskapojistovna.cz... 41 5.4 Právo ochranných známek případ ibico.cz... 42 5.5 Všeobecná osobnostní práva případ dagmarhavlova.cz... 44 6 Řešení doménových sporů RS HK AK ČR... 46 6.1 Pravomoc a příslušnost RS HK AK ČR... 47 6.2 Nekalá soutěž, zaměnitelnost ochraných známek případ tmobily.cz... 49 6.3 Parazitování, ochranné známky, nárokovatelné plnění případ absolutsexportal.cz... 51 6.4 Nekalá soutěž, ochranné známky případ benetton.cz... 52 Závěr... 54 Seznam použité literatury... 55 6

Úvod Jedním z fenoménů konce dvacátého a začátku dvacátého prvního století se stal internet. Tato celosvětová se síť se stává středem podnikání společností a dochází zde k toku velkého množství finančních prostředků. V dnešní moderní době již lidstvo čerpá spoustu informací z internetových služeb a nemalou měrou stoupl počet nákupů na internetu. Díky mobilním přístrojům je přístup k internetu možný prakticky odkudkoliv, což výrazně rozšiřuje možnosti obchodování prostřednictvím této sítě. K tomu, aby se jednotlivé subjekty mohly začít prezentovat v prostředí internetu je zapotřebí doménového jména. Doménová jména a s nimi svázané webové prezentace hrají nezastupitelnou roli při propagaci daného subjektu. Vzhledem k tomu, že technické limity neumožňují existenci duplicitních doménových jmen, vznikají mezi zájemci spory o doménová jména, které lze posuzovat dle různých právních aspektů. Cílem této práce je seznámení s právní povahou domén a shrnutí jednotlivých způsobů porušování práv k doménovým jménům se zaměřením na vymezení pojmů a identifikaci okruhu problémů při používání doménových jmen na internetu. V obecné části práce se budu zabývat základními výklady k doménovým jménům a pokusím se osvětlit problematiku domén vrcholných úrovní a jejich funkci. Řekneme si, jaká sdružení hrají prim na českém poli domén nejvyššího řádu.cz a jak probíhá jejich registrace. Rovněž popíšu různé způsoby zneužívání doménových jmen, se kterými se nejčastěji setkáváme. V hlavní části se zaměřím na právní povahu doménových jmen a možnosti nakládání s doménovými jmény. Jako stěžejní vidím tu část práce, kde se budu zabývat nekalou soutěží a řešením doménových sporů obecnými a rozhodčími soudy. Zde nabídnu konkrétní případy a rozbor zajímavých kauz v souvislosti se zneužíváním registrace doménových jmen. 7

Zvolené metody zpracování Jelikož zvolené téma není z hlediska pochopení úplně nejjednodušší, zvolil jsem pro svou práci v určitých částech metodu analýzy a v určitých naopak metodu syntézy, aby mohlo být téma adekvátně objasněno i pro širokou veřejnost. Daná práce obsahuje rovněž nemalé množství pojmů, které bylo nutné klasifikovat a tím pádem jasně určit jejich začlenění v dané problematice. Při zpracování práce jsem čerpal z poznatků vlastní praxe v oblasti internetových prezentací, což mi umožnilo vnést do této problematiky své názory a zkušenosti. 8

1 Základní pojmy v oblasti doménových jmen Doménové jméno je pojmem, se kterým se široká veřejnost začala potýkat u registrací prvních doménových jmen v 80. letech 20. století 1. Abychom mohli definovat doménové jméno, je třeba vysvětlit a pochopit způsob komunikace a přenosu dat v síti. Základem komunikace jsou protokoly Transmission Control Protocol/Internet Protocol (dále jen TCP/IP), z nichž je pro doménová jména nejdůležitější Internet protokol (dále jen protokol IP) a systém pro překlad jmen (Domain Name System, dále jen DNS). Pomocí protokolu IP probíhá komunikace v celé síti Internet. Uzlům sítě neboli zařízením, která se v této síti vyskytují (síťové prvky, počítače poskytující ostatním určité služby a v dnešní době zařízení, jako jsou mobilní telefony, tablety, atd.) je přidělena tzv. adresa IP, díky níž je zařízení v této síti identifikovatelné. Adresa IP je číslo reprezentující určité zařízení v síti. V dnešní době na ústupu, ale stále používána čtvrtá verze toho protokolu IPv4, je číselný kód tvořený v desítkové, dvojkové nebo šestnáctkové soustavě. Nejpoužívanějším zápisem je ten pomocí desítkové soustavy, která je uživatelsky nejpříjemnější. Délka tohoto čísla je 32 bitů oddělených tečkami po jednotlivých bajtech 2 a adresa IPv4 zapsaná v desítkové soustavě může vypadat následovně, např. 170.85.255.248. Jedná se tedy o čtyři desítková čísla v rozsahu 0 255. Z uvedeného vyplývá, že takových variací adres IPv4 může být 2 32 = 4 294 967 296, což s nárůstem uživatelů Internetu, ale hlavně zařízeních připojujících se do této celosvětové sítě, znamená nedostatek těchto adres. Tato situace nastala v únoru roku 2011, kdy autorita pro přidělování čísel na Internetu (Internet Assigned Numbers Authority, dále jen IANA), ohlásila rozdělení posledních adres svým pěti regionálním internetovým registrátorům (Regional Internet Registry, dále jen RIR). Z tohoto důvodu je nevyhnutelný přechod na novější adresy IPv6 protokolu IPv6, který bývá často označován jako protokol nové generace. Adresa IPv6 je 128 bitové číslo oddělené dvojtečkami po jednotlivých bajtech (celkem tedy 16 bajtů). Zápis bývá realizován pomocí šestnáctkové soustavy, ale může být vyjádřen i desítkovými číslicemi tak, jak je tomu standardně u protokolu IPv4, což je vhodné využít v prostředí používající zároveň protokolů IPv4 a IPv6. Zapamatovat si větší množství adres IPv4 nebo libovolnou adresu IPv6 je pro uživatele Internetu naprosto nemožné. Pro usnadnění uživatelské navigace v síťové komunikaci nám slouží systém 1 Seznam nejstarších doménových jmen je k nahlédnutí na adrese http://en.wikipedia.org/wiki/list_of_the_oldest_currently_registered_internet_domain_names. 2 1 bajt (anglicky byte) = 8 bitů, 1 bit je základní jednotkou informace nabývající hodnoty 0 nebo 1. 9

DNS. Ten byl zaveden v roce 1984 a jeho fungování lze přirovnat k telefonnímu seznamu. Uživatel si daleko lépe pamatuje jména, resp. názvy a slovní spojení než samotné adresy IP, ale komunikace mezi zařízeními probíhá skrze adresy IP. Systém DNS k jednotlivé číselné adrese IP přiřazuje žádné nebo jedno doménové jméno a tím usnadňuje uživatelům orientaci na Internetu. Je možné a v některých případech dokonce žádoucí, aby bylo k jedné adrese IP uloženo více doménových jmen, ale že by bylo k jednomu doménovému jménu přiřazeno více adres IP, je nemožné. Zjednodušeně to funguje tak, že se v síti nachází tzv. server DNS, který obsahuje celosvětově distribuovanou databázi DNS. Jednotlivé záznamy jsou tzv. DNS a jsou umístěny na jmenných serverech, které vyřizují dotazy na překlad adresy IP na doménové jméno a opačně. 1.1 Pojem doménového jména Dle výše uvedených informací lze nyní definovat pojem doménového jména. Podle Mezinárodní organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization, dále jen WIPO) je doménové jméno uživatelsky přívětivou formou internetových adres, které jsou běžně využívány k nalezení webových stránek. 1.2 Funkce a struktura doménových jmen Doménové jméno můžeme vymezit z několika hledisek, resp. funkcí. Mezi základní funkce patří funkce technická. Ta spočívá v převodu adresy IP na řetězec znaků, resp. na doménové jméno a naopak. Z této funkce lze snadno odvodit i další tzv. uživatelskou funkci, která umožňuje uživateli vhodnější a lepší identifikaci zapojeného uzlu do sítě Internet a to díky použití řetězce znaků jakožto doménového jména než adresy IP. Další funkcí doménového jména je funkce identifikační. Uživatel by si již ze samotného pohledu na doménové jméno mohl odvodit, jaký obsah se bude na webové stránce nacházet, popř. v jakém jazyce bude napsaná. Tuto funkci však plní pouze ve velice omezeném rozsahu a není záruka že, obsah webu bude korelovat s doménovým jménem. Dalšími funkcemi doménového jména je funkce vyhledávací, která při volbě nekomplikovaného doménového jména usnadní jeho zapamatování a snazší vyhledání požadované webové stránky, než volba jiných doménových jmen, dále pak propagační, sloužící k propagaci doménového jména především formou webové stránky a v neposlední řadě funkce s ní spojené, tj. informační a soutěžní. 10

Skladba doménového jména je poměrně jednoduchá. Skládá se z doménových jmen oddělených tečkou, může obsahovat pouze číslice, pomlčku a písmena anglické abecedy. U délky domény je zásadní, že nesmí přesáhnout 63 znaků a délka doménového jména 256 znaků. Dalším aspektem je, že jméno nesmí začínat ani končit pomlčkou a nesmí obsahovat dvě po sobě jdoucí pomlčky. Co se struktury týče, pro doménová jména byla zvolena hierarchie v podobě stromové struktury, což vede ke značnému ulehčení práce s doménami, a to zejména v oblasti jejich množství. Doménové jméno čteme zprava doleva. Jako první je uvedena tzv. kořenová doména, anglicky root domain, což je nepojmenovaná doména nejvyšší instance označována tečkou na konci doménového jména, která se běžně neuvádí, ale je součástí systému DNS. Následuje doména nejvyšší úrovně (TLD), která může být dvou typů, a to víceznakovou generickou doménou nejvyššího řádu (gtld) nebo dvojznakovou národní doménou nejvyššího řádu (country-code Top-Level Domain, dále jen cctld). Dva znaky u cctlds jsou totožné s identifikací země podle normy ISO-3166. gtlds se dále dělí na sponzorované a nesponzorované. Po TLD je uvedena doména druhého řádu (Second Level Domain, dále jen SLD), za níž mohou následovat domény třetího, čtvrtého, pátého a dalšího řádu, které již žádnými speciální názvy nedisponují. 1.3 Druhy doménových jmen Jak již bylo naznačeno v předchozích statích, jedním z klíčových pojmů je doména nejvyššího řádu představující jednotlivé země, případně zájmové skupiny. V současné době lze domény nejvyššího řádu rozdělit do skupin, podle toho jaké subjekty zastupují. Základní členění TLD je následující: - národní TLD - generické TLD 1.3.1 Národní TLD Národní domény nejvyššího řádu představují početnou skupinu TLD, které se vyznačují tím, že jsou ve většině případů tvořeny dvojpísmenným označením země podle standardu ISO 3166. Příkladem národní TLD je.cz pro Českou republiku nebo.sk pro Slovensko. Existují však i cctld, které neodpovídají standardu ISO 3166, např. cctld pro Velkou Británii, která je.uk ač podle standardu ISO 3166 by jí mělo být.gb. Je nutno dodat, že cctld nejsou direktivně určovány a spravovány státními orgány, ale pouze a jenom 11

soukromoprávními institucemi a ve většině případů bez návaznosti na předchozí kontrolu. Někteří správci domén vyžadují, aby registrant měl k danému území vztah, ale ve většině případů se spokojí s prohlášením registranta nebo s uvedením kontaktní adresy na území dané země, jako je tomu například i v České republice. Nedá se tudíž z národní domény nejvyššího řádu jednoznačně určit, že subjekt, který pod touto doménou vystupuje, pochází z dané země nebo má své zájmy na jejím území. Dá se však předpokládat, že zvolí-li subjekt národní TLD, je pravděpodobné, že je se zemí hospodářsky nebo jinak propojen anebo že většina jeho aktivit směřuje do dané země, nicméně existuje i řada zajímavých slovních kombinací využívajících národních TLD bez ohledu na hospodářské aktivity registrujících subjektů (např. I.am, start.at atd.) Velice specifickou kategorií národních TLD představuje doména nejvyššího řádu.eu, která se svými parametry, zejména registrací a ochranou a poměrně komplexní právní úpravou, liší od výše popsaných národních TLD. 1.3.2 Generické TLD Generické TLD, jak již napovídá samotný název, rozlišují subjekty působící na internetu na základě příslušnosti k určité profesní skupině. Generické TLD lze rozlišovat podle možnosti přístupu jednotlivých subjektů k těmto doménám na domény s volným přístupem všech subjektů (.com,.info), domény sponzorované, tedy s omezeným přístupem, kdy sponzorující organizace dohlíží na subjekty žádající o registraci doménového jména druhého řádu, a to za účelem udržení profesní orientace daných TLD (.aero,.museum) a generické TLD vyhrazené institucím USA (.edu,.gov a.mil). Původně existovalo sedm generických TLD (.edu,.gov.,.mil,.int,.com,.org,.net). Vzhledem ke skutečnosti, že pouze tři z těchto původních sedmi domén nejvyššího řádu jsou volně přístupné, byly zajímavé domény poměrně rychle obsazeny a bylo tudíž nezbytné vyřešit otázku nedostatku vhodných a použitelných doménových jmen. V roce 2000 bylo přijato sedm dalších doménových jmen nejvyššího řádu a o dva roky později v letech 2002-2003 bylo množství doménových jmen rozšířeno o dalších šest. Podobně jako národní TLD, ani generické TLD umožňující volný přístup všech subjektů nejsou nikým kontrolovány ani omezovány a není podmínkou, že generická TLD.com patří obchodní společnosti anebo, že generická TLD.net poskytuje služby počítačových sítí. Existuje jistý předpoklad, že osoba vyvíjející hospodářskou činnost pomocí nebo prostřednictvím generické TLD, zejména.com, se snaží zasáhnout globální spotřebitele 12

přesahující hranice jednoho státu nebo vyvíjí hospodářskou činnost v USA. Ani tento předpoklad však nemusí být pravdivý a často se i regionální subjekty uchylují ke gtld jednoduše z důvodu nedostatku volných domén v národní TLD. 1.4 Doména druhého a n-tých řádů Pro potřeby této práce nejdůležitějším prvkem v doménové hierarchii jsou domény druhé úrovně. Právě tyto domény, resp. doménová jména složená ze SLD a TLD, jsou meritem doménových sporů. Jak již bylo řečeno, každé doménové jméno musí být unikátní, není tudíž přípustné (a technicky možné), aby pod konkrétní doménou nejvyššího řádu existovalo více identických domén druhého řádu. Tento specifický aspekt však není reflektován právem. Jména, názvy, chráněná označení 3 slovní vyjádření ničeho z toho nemusí být unikátní. Často tak dochází k situacím, kdy se v prostředí internetu střetávají různě silná práva několika subjektů k jedinému jménu. V nejobecnější rovině je problém řešen uplatňováním principu priority, kdy právo disponovat doménovým jménem získává pouze ten, kdo si jej zaregistroval jako první a jehož registrace neexpirovala. To však nevylučuje existenci sporů: prioritní registrace totiž nevylučuje další osoby z možnosti uplatňovat vůči registrantovi své nároky týkající se doménového jména. Osoba, která je zapsána v rejstříku jako držitel SLD, může téměř libovolně disponovat s doménami nižších úrovní, přičemž platí, že pokud délka celého řetězce nepřesáhne 253 znaků a délka jednotlivých domén nepřesáhne 63 znaků, lze teoreticky vytvořit až 127 podúrovní domény vrcholného řádu. Zvláštní úpravu SLD zavedly doménové autority Velké Británie a Austrálie. Zájemci o registraci v národních doménách uk. a.au mají k dispozici teprve domény třetí úrovně (např. bbc.co.uk), SLD má sloužit k lepšímu rozlišení registrovaných subjektů. 4 Zdaleka nejvyužívanější britskou SLD je.co. 3 Známka nemusí být vyjádřena pouze slovně, obvykle je to kombinace slova, barvy, typu písma. Proto slovní vyjádření různých ochranných známek může být totožné, splňuje-li náležitosti dle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. 4 Dochází tedy ke zlepšení informační funkce doménových jmen. Viz Choosing your domain name [online]. Nominet, 2010 [cit. 2015-01-10]. Dostupné z: http://www.nic.uk/registrants/register/choose. 13

1.5 Domény, doménová jména a jejich správa Globální správu domén, přidělování IP adres, operabilitu kořenových serverů a zavádění domén nejvyššího řádu institucionálně zajišťuje nezisková organizace ICANN, neboli Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. ICANN je centrální doménovou autoritou obdařenou normativní způsobilostí, určuje doménovou politiku a stanoví priority dalšího rozvoje internetu. Organizace byla založena podle kalifornského práva, svou činnost zahájila 30. září 1998, když převzala funkce vykonávané do té doby buď přímo americkým ministerstvem obchodu, nebo nevládními subjekty, například organizací IANA (Internet Assigned Numbers Authority). IANA původně zabezpečovala fungování DNS, její pravomoci z větší části přešly na ICANN, avšak organizace samotná nezanikla. IANA dnes odpovídá za přidělování IP adres, správu kořenových zón DNS a náležitosti internetových protokolů; podléhá ICANN. Na nižších příčkách správního žebříčku stojí národní a generické doménové autority, které odvozují pravomoci od kontraktů uzavřených s ICANN. Správa domény vždy přísluší jedinému subjektu, který tak má v dané oblasti monopol. Například správu domény.com a příslušného registru obstarává firma Verisign, správu české národní domény má na starosti sdružení CZ.NIC, z.s.p.o. Správci domén jsou označováni jako doménové autority. V oblasti své působnosti zajišťují hladké fungování DNS, hrají důležitou roli při výkonech soudních rozhodnutí. Přístup k odpovědnosti doménových autorit se v jednotlivých právních prostředích poměrně výrazně liší. Soudy některých zemí (Itálie) činí doménové autority absolutně neodpovědné za registrace porušující práva třetích osob, jiné nikoliv. Jak patrno, systém doménových jmen funguje na soukromoprávní bázi. Subjekty, jež v tomto systému vystupují, jsou nezávislé samosprávné organizace: ICANN a doménové autority, které prostřednictvím registrátorů plní smluvní povinnosti vůči držitelům (registrantům) 5. Veškeré vztahy vznikající při registraci a správě doménových jmen jsou založeny smluvně, veřejnoprávní ingerence je minimální. 5 Srov. POLČÁK, R. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 179. 14

2 Doména nejvyššího řádu.cz cctld.cz nahradila doménu.cs, která byla v letech 1990-1993 vyhrazena pro ČSFR. Po rozpadu federace a vzniku dvou nových nezávislých států postupně vyšla z používání, v lednu 1995 byla vyřazena z DNS. Od roku 2003 se znak cs stal dle normy ISO 3166-1 kódem pro Bosnu a Hercegovinu, příslušná doména však nikdy nevznikla. Prvním správcem české národní domény byla firma CONET s. r. o., která byla později přejmenovaná na Internet CZ s.r.o. a následně na EUnet Czechia s. r. o. Od 1. září 1999 převzalo odpovědnost za správu CZ.NIC, z.s.p.o., které tuto funkci zastává doposud. 2.1 Sdružení CZ.NIC Zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC (dále též Sdružení ) zabezpečuje správu a chod systému doménových jmen v doméně.cz. Sdružení, jež k lednu 2015 evidovalo 113 členů, vzniklo v roce 1998. Nejvyšším orgánem sdružení je valná hromada. Dalšími orgány sdružení jsou kolegium, představenstvo a dozorčí rada. Členská základna se dělí do tří komor komory registrátorů, komory ISP a komory držitelů domén. Každá komora nominuje do kolegia šest zástupců, zároveň je po jednom místu v kolegiu obsazeno zástupci státních orgánů Ministerstva informatiky ČR, ČTÚ a Hospodářské komory ČR. Právní vztah sdružení a organizace ICANN je založen dokumentem nazvaným Accountability Framework. Tento odpovědnostní rámec upravuje vzájemná práva a povinnosti stran. A tak zatímco sdružení spravuje jmenné servery pro českou národní doménu, zajišťuje interoperabilitu DNS a kontinuální update zónových dat, ICANN zabezpečuje koordinaci přidělování a přiřazování internetových identifikátorů (IP adresy, doménová jména), a koordinuje provozování a vývoj DNS. Pro případ sporů mezi sdružením a ICANN byla zřízena pravomoc (příslušnost) Rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory v Paříži. Spory mají být rozhodovány podle pravidel rozhodčího soudu třemi rozhodci. Právní vztah, jehož trvání není časově omezeno, zaniká z následujících důvodů: dohodou; jestliže jedna ze stran není schopna plnit povinnosti ze smlouvy a dá o tom protistraně písemně vědět; jestliže rozhodci autoritativně rozhodli, že jedna ze stran porušuje svou smluvní povinnost a v tomto porušování pokračuje; jestliže bude s jednou ze stran zahájeno konkurzní řízení. 15

2.2 Registrace v zóně CZ Kdo má zájem o registraci v české doméně nejvyššího řádu, musí kontaktovat registrátora akreditovaného Sdružením. Registrátor je subjekt, oprávněný přistupovat k Centrálnímu registru a zadávat do něj požadavky změn záznamů, vedených v Centrálním registru. 6 Jinými slovy, registrátor provádí správu domén pro koncové uživatele (registranty). Jeho činnost je motivována ekonomickými faktory, registraci doménových jmen provádí za poplatek. Podle obchodních podmínek pro registrátory, jež s platností od 1. ledna 2014 vymezují právní vztah Sdružení a registrátora, se registrátorem může stát pouze právnická osoba se sídlem v některém z členských států EU, ve státě tvořícím Evropský hospodářský prostor nebo v členském státě Evropského sdružení volného obchodu. Může se jím stát nicméně stát i právnická osoba, jež sice nesplňuje podmínky sídla, avšak je akreditovaným registrátorem ICANN. Na majetek registrátora nesmí být prohlášen konkurz, zahájeno proti němu konkurzní nebo vyrovnací řízení, návrh na prohlášení konkurzu zamítnut pro nedostatek majetku a registrátor nesmí být v likvidaci. Aby registrátor 7 mohl poskytovat služby spojené s.cz doménou, musí do pokladny Sdružení uhradit zálohu v minimální výše 140 000 Kč a dále platit roční poplatek ve výši 60 000 Kč. Za vedení jednoho záznamu o doménovém jménu v centrálním registru pro cctld.cz po dobu jednoho roku pak hradí registrátor Sdružení 125 Kč. Od těchto poplatků se pak odvíjí cena, za kterou registrátoři poskytují služby zájemcům o volné doménové jméno. Smlouva mezi Registrátorem a sdružením CZ.NIC se uzavírá jako nepojmenovaná podle ustanovení 1746 odst. 2 zákona číslo 89/2012 Sb. NOZ, tento smluvní vztah se řídí českým právním řádem. Vznikne-li spor týkající se vzájemného plnění smluvního vztahu, jsou strany zavázány vyvinout maximální úsilí 8 k jeho odstranění, a to zejména prostřednictvím jednání pověřených zástupců. Nedojde-li k vyřešení sporu dohodou, zakládá se příslušnost Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře 6 Jak se stát registrátorem? [online]. CZ.NIC, 2015 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.nic.cz/page/309/jak-se-stat-registratorem-/. 7 Ceník služeb pro doménová jména druhé úrovně v cctld [online]. CZ.NIC, 2012 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/cenik_nic_20130201.pdf. 8 Obchodní podmínky pro registrátory [online]. CZ.NIC, 2014 [cit. 2015-01-07]. Dostupné z: http://www.nic.cz/files/nic/doc/obchodni_podminky_20140101.pdf. 16

ČR. Rozhodčí řízení bude konáno třemi rozhodci v Praze v českém jazyce; rozhodčí nález je pro smluvní strany konečný a závazný. Při registraci doménových jmen se zásadně uplatňuje metoda first come, first served, kterou bychom mohli přeložit do češtiny jako kdo dřív přijde, ten dřív mele. Kdo si jako první zaregistruje požadované doménové jméno, ten může vykonávat práva s ním spojená. Jak ukazuje obrovský počet doménových sporů, v žádném případě se nejedná o ideální metodu. Registrátor ani registr nemusí u každého požadavku na registraci kontrolovat, zda zájemci slouží práva ke jménu požadovaného znění. Registraci doménového jména je možné prodloužit o celé násobky roku, nejvýše však na 10 let, a to i opakovaně. Z povahy věci plyne, že každé doménové jméno má definované datum expirace. Dnem expirace je den následující po dni, ve kterém dojde k uplynutí doby, na kterou bylo doménové jméno zaregistrováno. Neprodlouží-li registrant včas platnost o další rok(y), dnem expirace začíná plynout hmotněprávní ochranná lhůta v délce 45 dní. Platí přitom, že během prvních 30 dní uvedené lhůty je doménové jméno plně funkční a veřejně dostupné; je možné prodloužit jeho platnost u stávajícího registrátora, nebo provést transfer k jinému registrátorovi. Uplynutím 30 dní je doména smazána ze zóny.cz (přestane být veřejně dostupná), nicméně je stále možné její prodloužení, které má zpětnou platnost. 9 2.3 Odpovědnost sdružení CZ.NIC pasivní procedurální legitimace Jak píše R. Polčák, význam problematiky odpovědnosti doménových autorit je přímo úměrný významu doménových jmen 10. Je otázkou, zda lze Sdružení, jakožto národní doménovou autoritu, považovat za poskytovatele služeb informační společnosti ve smyslu směrnice č. 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu ( směrnice o elektronickém obchodu ). Směrnici transponuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. 9 Pravidla registrace doménových jmen v cctld.cz [online]. CZ.NIC, 2014 [cit. 2015-01-09]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/pravidla_registrace_cz_dsdng_20140101.pdf. 10 POLČÁK. R., Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 177. 17

Zákon rozlišuje tři skupiny ISP: 1) provozovatele služeb spočívajících v přenosu informací ( 3) 2) provozovatele služeb spočívajících v dočasném automatickém meziukládání ( 4) 3) provozovatele služeb spočívajících v ukládání informací ( 5). V případě, že budeme doménovou autoritu považovat za ISP, podle uvedeného dělení ji zařadíme mezi provozovatele služeb spočívajících v ukládání informací, protože doménové jméno není nic než datový záznam, specifická informace uložená v databázi jmenného serveru. Doménová autorita jakožto ISP není ze zákona povinna dohlížet na obsah ukládaných informací ani nemusí aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Dle 5 uvedeného zákona je však činěna odpovědnou tehdy: 1) mohla-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo 2) dozvěděla-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinila veškeré kroky, které lze po ní požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. Doménová autorita nemusí aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávnost aktu registrace, ale může za ni určitým způsobem odpovídat, pokud se o protiprávnosti dozví. Je třeba si uvědomit, že přístupy k odpovědnosti doménových autorit se v jednotlivých národních prostředích výrazně liší, a to podle toho, zda jsou považovány za ISP ve smyslu směrnice č. 2000/31/ES či nikoli. Jelikož tedy například německé či italské soudy nepřiznávají doménovým autoritám povahu poskytovatele služeb informační společnosti, nejsou tyto činěny odpovědnými z protiprávní registrace doménového jména. Doménová autorita potom odpovídá za technickou stránku registrace a údržbu registrů, je pouze technickým správcem rejstříku 11 a nemusí kontrolovat, zda je či není registrací jména zasahováno do práv třetích osob. 12 Odlišný postoj zaujaly české soudy, které byť v omezené míře uznávají odpovědnost a tedy i způsobilost doménové autority, sdružení CZ.NIC, stát na straně žalované v řízení o 11 Srov. POLČÁK. R. Právo a evropská informační společnost. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 177. 12 Rozhodnutí BGH ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. I ZR 82/01 (věc kurt-biedenkopf.de ). 18

doménových sporech. Opodstatněnost českého přístupu vychází zjevně ze zásady, že rozhodnutím mohou být stanoveny povinnosti pouze účastníkům řízení, nikoli třetím osobám: nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. 13 Kdyby neexistovala způsobilost doménové autority být žalovaným účastníkem řízení týkajícího se sporu z doménového jména, neexistovala by ani povinnost podřídit se rozhodnutí (zajistit převod doménového jména), případně strpět jeho výkon. Pasivní legitimace je však nutně omezená. Soudy uznávají konstantní argumentaci Sdružení, že doménovou autoritu nelze činit odpovědnou za akt protiprávní registrace, nelze po ní oprávněně požadovat, aby zkoumala, zda každému svědčí právo, protože jako soukromoprávní subjekt nemá postavení, jež by mu umožňovalo rozhodnout, zda právo registrace přihlašujícímu náleží či nikoli. 14 Tento názor pak zákonodárce potvrdil zákonem č. 480/2004 Sb, když odpovědnost ISP třetího řádu omezil na výše uvedené případy. Žalobní nároky vůči doménové autoritě se v českém prostředí proto omezovaly v případě úspěchu žalobce jen na stanovení povinnosti převést doménové jméno či zrušit jeho registraci. Dřívější praxe tedy doporučovala žalovat vedle hlavního žalovaného i sdružení CZ.NIC. Domnívám se, že s ohledem na 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 480/2004 Sb. již není takové jednání nezbytně nutné. Předloží-li úspěšný žalobce pravomocné rozhodnutí soudu či rozhodčí nález doménové autoritě, dojde k jejímu prokazatelnému dozvědění se o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele ve smyslu 5 zákona, což založí zákonnou povinnost autority podniknout kroky potřebné k nápravě. 15 Pokud by k nápravě ze strany CZ. NIC nedošlo, osoba, jíž svědčí rozhodnutí, by se vůči CZ.NIC mohla svého práva domáhat u soudu v dalším řízení s poukazem na citované ustanovení a rozhodnutí v řízení původním. 13 159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 14 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 10. srpna 2004, č.j. 2 Cm 290/2001-39. 15 Náprava nemusí znamenat převod jména na úspěšného žalobce, 5zákona požaduje odstranění nebo znepřístupnění, tzn. i jen pouhé zrušení protiprávní registrace. To by z hlediska ochrany práv nebyl ideální stav, soudy proto ukládají rovnou převod doménového jména. Povinnost převést doménové jméno je v současnosti ukládána držiteli a nikoli Sdružení, které už nestává na straně žalované. Teprve kdyby k převodu nedošlo, mohla by Sdružení nastoupit uvedená povinnost ze zákona. 19

3 Povaha doménových jmen dle českého práva Český právní řád v současné době pojem doménových jmen explicitně nedefinuje, ani nezmiňuje 16. Obdobná situace panuje i ve většině ostatních zemí jednotlivé národní řády tento pojem přímo neupravují a aplikují související právní instituty. Jako spíše výjimku lze uvést právní řády USA, případně pak Slovenské republiky 17. Přestože částečné odpovědi ohledně právní povahy můžeme dohledat v judikatuře obecných soudů České republiky, případně pak v právní teorii, nepanuje na právní povahu doménového jména mezi odbornou veřejností jednotný názor a v průběhu let se vyprofilovalo hned několik názorových větví. Částečně ustálené názorové proudy navíc poznamenalo nové pojetí věci z přijatého občanského zákoníku. Mezi názorové proudy s nejpočetnější řadou zastánců patří následující: 1. doménové jméno je relativní majetkové právo registrujícího vůči registrátorovi 2. doménové jméno je jinou majetkovou hodnotou a nehmotným statkem 3. doménové jméno je věcí způsobilou být předmětem vlastnictví Pro posuzování právního charakteru doménových jmen jsou dle mého názoru významné odpovědi na dvě otázky a sice, jaké byly důvody pro samotné zavedení tohoto institutu a jakým způsobem dochází k nabývání či vzniku jednotlivých doménových jmen. Z úvodních kapitol této práce plyne, že doménové jméno vzniklo jako jakási alternativa k často si podobajícím IP adresám. Doménové jméno bylo tedy pouhou, pro uživatele internetu lépe zapamatovatelnou, alternativou IP adresy. IP adresa je potom odkazem na konkrétní počítač v síti internetu, k jehož obsahu prostřednictvím tohoto odkazu přistupujeme. I když je zřejmé, že doménová jména začala postupem času plnit i další role, jsem toho názoru, že ve své podstatě jsou doménová jména stále právě těmito odkazy, adresami či označeními konkrétních počítačů či dokumentů v síti. K obdobnému názoru dospěl i nejvyšší soud ČR v pravděpodobně nejrelevantnějším rozhodnutí k posouzení právní povahy doménového jména, dle kterého Jde v podstatě jen o slovní či jinak přijatelné vyjádření kódové technické identifikace počítače, případně skupiny počítačů v síti. 18. 16 Výjimkou v tomto ohledu byl zákon č. 480/2004 Sb. O některých službách informační společnosti, jež pojem doménového jména zmiňoval v souvislosti definicí obchodního sdělení. Dle 2 písm. f) doménové jméno nebylo považováno za obchodní sdělení. Novela zákona z roku 2011 nicméně tento pojem vynechala. 17 Zákon č. 22/2004 Sb. o elektronickom obchode, dle kterého se podle 2 písm. d) bodu 1. pod pojmem doménového jména rozumí symbolická adresa v elektronickej komunikačnej sieti. 18 Vzhledem k soukromoprávní povaze smluvně získaného práva k doménovému jménu (v právním řádu nijak neupravenému), právní teorie jednotně odmítla názor, že právo k doméně je právem vlastnickým, neboť 20