DUCH SVATÝ (podle různých materiálů sestavil David Novák) (Jedná se o poznámky k samostudiu nebo vedení skupinky, ne o vyčerpávající text.) 1. Zásady výkladu 1a. Cílem není spekulace ale touha dát se Bohu k dispozici, poznat, co s námi Bůh zamýšlí 1b. Toto je třeba hledat v Písmu. Pouze pokud v nás "slovo přebývá bohatě", budeme schopni hodnotit zkušenosti a prožitky druhých. Kritériem pravdy je Písmo a na zkušenost. Pravda musí být kritériem zkušenosti a ne obráceně. 1c. Zjevení Božího plánu s lidmi a působení Ducha svatého je třeba hledat v první řadě hledat ve vyučujících částech Písma a ne v popisných. To co prožili jiní nemusí být kritériem pro nás. Př.- Ananiáš a Safira. Znamená to, že je třeba popisné části, např. Skutky, zasadit do celkového kontextu NZ a celého Písma. 1d. Je třeba se odpoutat od tradičních představ a hledat poctivě v Písmu. Nelze něco apriori odmítnout nebo naopak přijmout jen proto, že je to obecně přijímáno nebo odmítáno. Je třeba si brát příklad od Berienských. Sk.17:11 1e. vždy je třeba mít na mysli, že "poznáváme jen z části". 1Kor.13:9 2. Symboly 2a. Vánek J.20:22 - vdechnut P.J. svrchovaně, přímo J.3: 8 - (pneuma) znamená i vítr ale v NZ se pouze na jednom místě takto překládá (370 míst kde pneuma přeloženo jako duch). Ukazuje se zde na svrchovanost Ducha svatého a zároveň tajemství a svrchovanost. Srv. Sk. 2:2 Ez. 37:6-14 - oživovací moc - Duch svatý dělá z duchovních mrtvol živé lidi 2b. Oheň Iz.4:4 - duch žhnoucí, duch soudu Sk.2:3 - ohnivé jazyky Oheň - nejmocnější živel reprezentující Boha. Hořící keř, oheň sestupující na oběti, ohnivý sloup. Vyvrcholení tohoto zjevení - Letnice. Jakoby symbol šířícího se křesťanství, které se šířilo jako oheň. "Moc ducha", kterou obdrželi byla především k misii. Mal. 3:3, Žd.12:29 - čistící účinek ohně...svatý - nemůže tolerovat hřích. Naopak ho zjevuje, vyplavuje. 2c. Voda J.7:37-39 - během těchto svátků se obětovala mj. také vodní oběť - tedy modlitba za déšť v příštím roce, který rozhodoval o úrodě. Kněz nabral vodu z rybníka Siloe a vodní branou - jedna z bran Jeruzaléma - se s ní vrátil aby jí vylil na oltář. Toto dělal za citace Iz 12:3. "S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy". Srv. 1Kor.10:1,4 - skála jako zdroj živé vody je Kristus. Stejný princip jako u Jana - Kristus jako ten, kdo dává živou vodu - Ducha svatého. Podobný princip u Ezechiele 47:1-10 - živá voda, která se vylévá z chrámu, tedy z místa, kde přebývá Bůh. V našem případě tedy vidíme odkaz na Ducha sv. v souvislosti s vodou jako na dárce života. Bez hody nelze žít - stejně tak bez D.sv. Ještě jeden odkaz na D. Sv - v stánku smlouvy - Svatyně nás odkazuje ke Kristu a je v mnohém v ní skryta symbolika - ne alegorie. Ex.30:17-21...neměla Bohem daný rozměr - připomíná to místo u Jana - navíc z ní tekla voda určená k očišťování a člověk s v ní viděl - byla ze zrcadel žen. Ex38:8. V mnohém nám tento předmět ukazuje na D. sv. a na jeho očistnou funkci 2d. Holubice - Luk. 3:22 - obětní zvíře chudých při narození dítěte. Lv.12:8, Lk:2:24. V Písmu je holubice symbolem čistoty (obětní zvíře), nevinnosti a bezelstnosti. 2e. Pečeť - Ef.1:13, 4:30, 2Kor.1:22, 2Tim.2:19 nápis - doslova pečeť. Pečeť ukazovala na pravost obchodníka popř. toho, kdo psal daný list. Dnes je to razítko. Nástupnictví se udělovalo předáním pečetě. Pečeť byla znamením neporušenosti. Znamená to, že skrze D. Sv. jsme označeni jako Boží majetek, že jsme právoplatní dědicové. Obchod byl uzavřen na Golgatě. 2f. Olej Lk.4:18, Sk.10:38, pomazání J.K. Duchem sv. k tomu co činil. 2Kor.1:21, 1J.2:20,27 pomazání věřících Kontext je ve SZ, kde se pomazání týkalo osob vyslaných k mimořádným úkolům ne něž nestačili lidské schopnosti 1S26:11, 2S 1:14, nebo osob oddělených k zvláštní službě Gn.28:18, 35:14, Lv.8:10. Udělovalo se prorokem nebo knězem jen některým lidem zvláště králům a kněžím. Žd..4:14 -naším veleknězem Kristus, my jeho lid 1P.2:9. Olej je symbolem radosti ze spásy Ž.45:8, Iz:61:13 Znamená to, že každý přijímá tento olej, Bůh chce pracovat skrze každého věřícího. D.sv. je naším zdrojem radosti ze spasení - Řím. 8:15 3. Třetí osoba trojice 3.a Osoba 1
Inteligence - 1K 2:10-11, 1:18 City - Ef.4:30 Vůle - 1K 12:11, Sk 16:6-11 Vede - J. 16:13 Usvědčuje - J.16:8 Přimlouvá se - Ř.8:26 Lidé ho poslouchají - Sk.10:19-21 Je možné ho pokoušet - Sk.7:9 Je možné mu odporovat - Sk.7.51 Je možné jej zarmoutit - Ef.4:30 Rouhat se proti němu - Mt.12:31 Vysmívat se mu - Žd..10:29 Tyto vlastnosti můžeme přisoudit pouze osobě, ne neosobní síle nebo projevu. 3.b Trojice V Písmu se nepíše přímo o trojici (tak jako o mnohých jiných pojmech). Proto musíme tuto skutečnost hledat z vlastností, které ukazují na božství. VLASTNOST OTEC SYN DUCH SVATÝ Vševědoucnost Žalm 139:1-6 Jan 4:17-18, Mt.9:4 1Kor.2:10-12 Tvoření z ničeho Gen.1:1 Jan 1:3 Job 33:3 Všudypřítomnost Jer.23:23-24 Mt. 28:20 Ž.139:7-10 Věčnost Žalm 90:2 Jn.1:1 Žd..9:14 Svatost Lev.11:44 Sk.3:14 Mt.12:32 Neporozumění nové smlouvě - Sk.28:25, Iz.6:1-13, Mt.13:14-15 Nová smlouva - Žd..10.15-17, Jr.31:31-34, 2Kor.3:14 Mt. 28:19 - "ve jménu", ne ve jména. 4. Přebývání Ducha svatého + plnost Ducha 4a. Přebývání V každém věřícím...j.7:37, Ř.5:5, 1Kor.12:13, 2Kor.5:5 Řím.8: 9,16, Gal.3:14, 4:6...ten, který dává vědomí našeho náležení Bohu. Nemít Ducha totéž jako nemít Krista. Nelze přijmout Krista a nepřijmout Ducha. Charakter lidí nepatřících Kristu...Juda 19, 1Kor.2:14 Duch svatý ve věřících, kteří hřeší. 2Kor.6:19...z kontextu vidíme, že se jedná o lidi, kteří mají problémy s hříchem. Ale...Ef.4:30, 1Tes.5:19 Zarmucování...ve výčtu negativních věcí...to, když děláme něco, k čemu Bůh říká ne. (Hřích) Uhašování...ve výčtu toho, co máme dělat...to, když neděláme to, co chce Bůh. (Nemodlíme se, nesvědčíme, atd.) 4b. Plnost Jednorázové vs. Dlouhodobé Verš Kdo K čemu J vs.d Ex.31,3 Num.11:25 Mi.3:8 Lk. 1:15 Lk.1:67 Lk.4:1 Sk.2:4 Sk.4:31 Sk.6:3 Sk.7:55 Sk.11.24 Sk.13:19 Sk.13:52 Ef.5:18 Závěr z uvedených pasáží: 2
5. Chození Duchem Gal. 5:16 - Choďte - aktivní tvar v průběhovém tvaru. Jedná se tedy o zvyk. Gal. 5:25 - doslova buďte v linii, v řadě, v souladu - tedy vědomě kráčet v souladu s Duchem svatým, jeho vůlí. Srv. Řím.4:12 - stejný obrat - kráčet ve stopách. Opět zde stejný tvar jako u předešlého. Gal.5:18 - jste vedeni - pasivní tvar v průběhovém tvaru. Řecké slovo vyjadřuje mj. např. pastýře vedoucího stádo, vítr, ženoucí loď, vojáka, vedoucího eskortu vězňů. Závěr: Duch svatý nás vede, my ale chodíme. On dává chtění, vyvíjí iniciativu, my činíme. (Podobně jako s volbami - dostaneme volební lístky až do bytu, zrovna tak volební programy, nicméně musíme sami dojít do volební místnosti). Aplikace chození Řím. 8:4...aby zákon mohl být naplněn v nás, ne podle těla CHODÍCÍCH, ale podle Ducha Řím. 13:13...jako ve dne CHOĎTE, ne v hýření... Řím. 6:4...VSTUPTE na novou cestu života... 1Kor.3:3...ne-li podle člověka CHODÍTE? 1Kor. 3:17...jak Bůh koho povolal, tak až CHODÍ. Kol.2:6...v něm CHOĎTE. Ef.5:8...jako děti světla CHOĎTE. Pavel používá většinou nějaký objekt jako např. den, cesta, člověk, povolání, Krista, světlo, podle kterého chodíme. Otázky tedy nestojí zda ale podle koho resp. čeho. Je zde podobný efekt, jako když obrovský tanker bude proplouvat mezi obrovskými masívy skal. Projeví se zemský magnetismus a tanker narazí na větší z masívů. Chodíme podle toho, čemu věříme že je správné a o čem si myslíme, že naplní moje potřeby. Řím. 8:5-11 Ti kdo žijí podle tělesné přirozenosti, mají mysl upřenou na to, po čem touží jejich přirozené touha, ale ti, kdo žijí podle Ducha, mají mysli upřené na věci Ducha. Mysl přirozeného člověka je mrtva, mysl kontrolovaná Duchem je život a pokoj. Proto mysl těla je nepřátelská Bohu, nepodřizuje a ani nemůže se podřídit Božímu zákonu. Srv. Řím.12:1 - největší boj o to, jak v nás působí Duch svatý je v oblasti našich myslí, v tom, čím je plníme. Toto téma pak úzce souvisí s tím kdo jsme a nakonec s tím, co děláme. To, kdo můžeme být, je zapsáno v Gal. 5:22-23. Gal. 5:16-22 Hřích, které jsou v protikladu ovoce Ducha - přirozené produkty našeho života, nemusíme se k nim vychovávat. - sexuální hříchy - okultismus, jiná náboženství - hříchy jazyka - nejednota - hříchy ve společenství - nesebeovládání se...dělají...sloveso zde použité vyjadřuje zvyk, ne občasné selhání. Opak: 6. Ovoce Ducha Gal. 5, 16 - ovoce Ducha protiklad tomu, co je mi přirozené v. 16 - k vypůsobení ovoce Ducha potřeba moc Ducha, není v našich silách (moci) ovoce Ducha vyrobit. - ovoce dozrává pomalu - stejně tak je tomu s naším charakterem - ovoce je pod listím, není okamžitě vidět, listí je třeba odhrnout - ovoce Ducha se často ukazuje v krizových situacích - ovoce roste jen v určitých podmínkách - ovoce Ducha poroste pouze v podmínkách modlitby, služby, čtení Písma, obecenství, svědectví - na rozdíl od darů, které jsou pro každého jiné, je ovoce pro každého a stejné - ovoce je něco, co člověk nevyrobí, čemu může pouze vytvořit podmínky - zrovna tak ovoce Ducha není výsledkem lidské přirozenost nebo snahy ale je dáno Bohem, svrchovaně Láska, radost, pokoj - náš postoj před a k Bohu. Láska Jn.17:26 - výsledek poznání Boha 1Kor.13 - nejvyšší dar, její definice Jn.21:15 - láska jako barometr 1Jn.2:4-5,9 - její měřitelnost radost Lk.10:20 - cíl a zdroj radosti Jn.3:29 - cíl a zdroj radosti 3
Fp.4:4 - postoj - nejedná se o postoj z okolností ale z Boží přítomnosti pokoj Řím.5:1 - pokoj s Bohem - jedná se o harmonii a vyrovnanost, kterou může prožívat křesťan, který žije ve shodě s Boží vůlí a který věří v Boží svrchovanost. Většina závěrečných pozdravů končí přáním pokoje. Trpělivost, laskavost, dobrota - náš postoj a život před lidmi trpělivost Řím.5:3, 2Kor, 6:4, Žd.10:35-36, 2Petr. 1:6. Rys charakteru, který se nejlépe projeví ve vztahu k těm, kteří nejednají podle toho, jak si představujeme, kdo nám ubližují. laskavost Ef.2:7...dosl. laskavosti, Kol.3:12, Tit.3:4, Řím.2:4, 1P.2:3 - jedná se o vstřícný postoj k druhým i když si ho třeba nezaslouží dobrota Řím.15:14, 2Tes.1:11 - proměňuje laskavý přístup v konkrétní čin. Věrnost, tichost, sebeovládání - vztah k sobě samému Věrnost Lk.19:17, LK.16:10, 1Kor.4:2 -spolehlivost, věrnost v plnění úkolů, svěřených věcí, dodržení slibů a dokončení práce. Tichost Mt.5:5, 1:29, 21:5 - síla držená pod kontrolou, zdrženlivost v sebeprosazování, nelpění na svých právech. Sebeovládání (abstinentia) Sk.24:25 - ovládnutí jazyka, chutí, vášní. Schopnost zapřít sám sebe a kontrolovat své jednání. Dary Ducha svatého Ovoce - kdo jsem Dary - co dělám Hřích, které jsou v protikladu ovoce Ducha - přirozené produkty našeho života, nemusíme se k nim vychovávat. - sexuální hříchy - okultismus, jiná náboženství - hříchy jazyka - nejednota - hříchy ve společenství - nesebeovládání se...dělají...sloveso zde použité vyjadřuje zvyk, ne občasné selhání. 7. Dary Ducha Seznam darů Ducha - 1 Kor. 12:8-11, Řím.12:6-8, Ef. 4:11-12, 1P.4:11 Dary lze dělit nejen na přirozené a nadpřirozené ale i na dary řeči a dary samaritánské (láskyplné pomoc potřebným). Z teologického hlediska není v Písmu není rozdíl. 7.a. Několik společných vlastností - jsou pro obohacení těla - církve - každý má nějaký dar - jejich výčet není celý - všechny trvají dodnes - neexistují důležitější a méně důležité dary - v některých uvedených textech je v úzká spojitost s láskou - máme o ně "horlivě usilovat" - nejsou známkou duchovnosti - 1 Kor.1:6 vs. 1 Kor.3:1 - žádný z darů nemusí mít každý - nikdo nemá všechny 7.b. Definice jednotlivých darů Prorokování - schopnost obdržet a předávat bezprostřední poselství Boží skrze Bohem inspirovanou promluvu. - 1Kor.12:10,28; Řím.12:6, Lk.7:26, Sk.15:32, Sk.21:9-11 Pastýřství - schopnost převzít dlouhodobou osobní zodpovědnost za duchovní zdraví skupiny věřících. - Ef.4:11-14, 1Tim.3:1-7, Jn.10:1-10, 1Pt.5:1-3 Učení - schopnost předávat srozumitelně informace důležité pro zdraví a službu těla Kristova tak, že se jim jiní naučí. - 1Kor.12:28, Ef.4:11-14, Řím.12:7, Sk.18:24-28, 20:20-21 Moudrost - schopnost poznat mysl Ducha svatého a vidět, jak dané poznání může sloužit konkrétním potřebám církve. - 1Kor.2:1-13, 12:8, Sk.6:3-10, Jak.1:5-6, 2Petr. 3:15 4
Poznání - schopnost objevovat, shromažďovat, rozebírat a objasňovat informace a myšlenky související s růstem a zdravím těla Kristova. - 1Kor.2:14, 12:8, Sk.5:1-11, Kol.2:2-3, 2Kor.11:6 Povzbuzování - schopnost předávat slova pokoje útěchy, povzbuzení a rady ku pomoci a vyléčení. - Řím.12:8, 1Tim.4:13, Žd.10:25, Sk.14:22 Rozeznání duchů - schopnost s jistotou poznat, zda určité chování nebo projev údajně pocházející od Boha opravdu od Boha pochází, či zda je dílem lidí nebo Satana. - 1 Kor.12:10, Sk.5:1-11, 16:16-18, 1jn.4:1-6, Mt.16:21-23 Dávání - schopnost radostně a štědře přispět ze svých zdrojů na Boží dílo. Řím.12:8, 2Kor.8:1-7, 9:2-8, Mk.12:41-44 Pomoc - schopnost věnovat svůj talent životu a službě ostatních členů těla a umožnit jim tak zvýšit účinnost jejich vlastních duchovních darů. - 1Kor.12:28, Řím.16:1-2, Sk.9:36, Lk.8:2-3, Mk.15:40-41 Milosrdenství - schopnost cítit opravdový soucit a slitování s těmi, kdo trpí fyzickými, duševními nebo citovými problémy a schopnost převést slitování v radostné skutky, které jsou odrazem lásky Kristovy a zmírňují utrpení. Řím.12:8, Mk.9:41, Sk.16:33-34, 11:28-30, Mt.20:29-34, 25:34-40 Misionářství - schopnost využívat své duchovní dary v jiné zemi. 1 Kor.9:19-23, Sk.8:4, 13:2-3, Řím10:15 Hlásání evangelia - schopnost předávat evangelium nevěřícím tak, že se tito muži a ženy stávají Ježíšovými učedníky a odpovědnými členy těla Kristova. Ef.4:11-14, 2Tim.4:5, Sk.8:5-6, 26-40, Sk.14:21, 21:8 Pohostinnost - schopnost otevřít svůj dům a vřele pomoci těm, kdo potřebují stravu a ubytování. 1Petr.4:9, Řím.12:9-13, 16:23, Sk.16:14-15, Žd.13:1-5 Víra - schopnost obrovské důvěry rozpoznat Boží vůli a záměr pro jeho dílo a následně to udělat. 1Kor.12:9, Sk.11:22-27, 27:21-25, Žd.11, Řím.4:18-21 Vedení - schopnost vytyčit cíle ve shodě s Božím záměrem pro budoucnost a schopnost sdělovat tyto cíle ostatním způsobem, který povede k společnému a dobrovolnému naplňování těchto cílů, aby tak byl Bůh oslaven. 1 Tim.5:17, Sk.7:10, 15:7-11, Řím.12:8, Žd.13:17, Lk.9:51 Spravování - schopnost jasně pochopit krátkodobé I dlouhodobé cíle určité části těla Kristova a sestavit účinné plány pro plnění těchto úkolů. 1Kor.12:28, Sk.6:1-7, 27:11, Lk.14:28-30 Zázraky - schopnost sloužit jako prostředník skrze kterého Kristus vykonává mocné skutky, které podle pozorováni změnily přirozený běh věcí. 1Kor.12:10,28, Sk.9:36-42, 20:7-12, 19:11-20, Řím.15:18-19, 2Kor.12:12 Uzdravování - schopnost sloužit jako prostředník skrze nějž se Bohu zalíbilo léčit nemoce a navracet zdraví. 1Kor.12:9,28, Sk.3:1-10, 5:12-16, 9:32-35, 28:7-10 Mluvení jazyky - schopnost promlouvat k Bohu jazykem, který jsme se nikdy neučili - 1Kor.12:10,28, 1Kor.14:13-19, Sk.2:1-3, 10:44-46, 19:1-7, Mk. 16:17 Vykládání jazyků - schopnost v rodném jazyce vyložit řeč, kdo mluví jazyky. - 1Kor.12:10, 14:13, 26-28 Apoštolství - schopnost převzít a vykonávat vedení nad určitým počtem sborů, díky mimořádné autoritě v duchovních otázkách a díky spontánnímu potvrzení této autority těmito sbory. 8. Uzdravování 8a. Příklady uzdravování v Písmu - JK uzdravoval okamžitě (Mt. 8, 13), úplně (Luk. 4) a každého Luk. (4, 40). Uzdravoval slovem i dotykem. - Uzdravovali i apoštolé, ale neměli moc, aby uzdravili každou nemoc (Timoteus měl žaludeční problémy, Pavel neuzdravil Epafrodita) - PB nedává dar uzdravování v tom smyslu, že nepovolává uzdravovače jako např. povolává učitele, pastýře, evangelisty apod. Uzdravování není funkce nebo úřad. - Uzdravení jako každý jiný zázrak je znamením, které musíme pochopit. Smyslem tohoto znamení je uvěřit v Krista jako Pána. JK neuzdravuje proto, aby se křesťané těšili dobrému zdraví, ale jako znamení své moci. - Ani PJ ani Pavel ani nikdo jiný nezvali k víře, která je doprovázena nabídkou zdraví. Potom by totiž člověk věřil s vypočítavých důvodů. - V NZ bylo uzdravování spojováno se zvěstí evangelia. PJ kázal, odpouštěl hříchy a pak uzdravoval. - Učení, že každý má být zdravý je mj. na základě Jak. 5 modlitba víry uzdraví nemocného. Z tohoto je potom vyvozeno obecné učení o tom, že pokud máme víru, Pán nás uzdraví a budeme tělesně prosperovat. Nicméně víra může vést nejen v prosperitě ale i k opaku srv. Žd. 11, 35. Obojí má v životě víry své místo a nelze zohlednit jedno na úkor druhého, neuzdravení svést na nedostatek víry. Toto krajně necitlivé a nebiblické. - Někdy výklad vzal na sebe naše nemoci interpretován, že křesťan nemusí být nemocný. Jenže JK na sebe vzal i naše hříchy. Nikdo nebude tvrdit, že proto křesťan už nehřeší. V tomto kontextu vzít na sebe znamená vzít na sebe následky. Nemoc je následkem prvního hříchu, který má za následek smrt. JK na sebe vzal následky hříchu a nemocí, kterými jsou tělesná smrt a následné odloučení od Boha. - Když Pavel plul do Říma, v některých případech uzdravil Sk. 28, 8, v některých nemocné ošetřil Sk. 28, 9. 5
- Iz. 38, 21 PB zaslíbil Ezechiášovi uzdravení, přesto mu doporučil lék. - Mnoho velkých lidí víry prošlo nemocí a ta jim v konečném důsledku pomohla poznat Boha v novém světle. 8b. Proč existuje nemoc? - Nemoc není v původním Božím plánu s člověkem ale: Nežijeme v novém, oslaveném těle a trpíme následkem prvního hříchu spolu s celým stvořením. Řím. 8, 18 - I utrpení je součástí Božího plánu s námi. 2 Kor. 1, 4 - Bůh nemoc dovolil (2 Moj. 4, 11, Job) - Některé nemoci pochází od satana (Luk. 13, 11-13) - Nemoc může být trestem za hřích (4 Moj. 12) - Skrze nemoc nás Bůh vede v hlubšímu poznání sebe sama (Job 42, 3) - Stará smlouva Ex, 23, 25 pokud budeš poslouchat, nebudeš nemocný. Přesně v této logice radí Jobovi jeho přátelé např. Job 11, 14 přesto je Bůh nakonec musí umlčet. Není pravda, že zdraví je odměna za bohabojný život nebo za dostatek víry. Toto nás nemá vést k tomu, abychom se nemodlili za nemocné, na druhou stranu toto děláme s vědomím Boží svrchovanosti, bez toho, abychom vyhlašovali že pokud budeme mít víru, Bůh nás musí uzdravit. Potom by se totiž z naší víry stával jakýsi magický nástroj, převodovka na to, jak dát Boha do pohybu. 9. Křest Duchem 9a. Zkušenost Letnic Lev. 23,9 popisována slavnost Letnic. Tři skupiny lidí, které obdrží požehnání země domácí, zchudlí a přistěhovalci. Sk. 1, 8 tři skupiny lidí, za kterými měli apoštolé jít Jeruzalém, Samařsko, pohané. Sk. 2, - Jeruzalém, Sk. 8, - Samaří, Sk, 10 pohané (Petr poté mizí ze scény knihy Skutků, jeho role klíčníka Božího království naplněna). Dvojstupňová zkušenost se poté opakuje ještě jednou mezi Janovými učedníky Sk. 19. Několik postřehů: - Nikde v Bibli není dvojstupňová zkušenost dávána jako norma pro věřící. - Mimo Jeruzalém dar Ducha a s ním spojené vytržení přechází na lidi, kteří jej ani nehledali, ani se za něj nemodlili, ani jej neočekávali. - Ve všech čtyřech případech projevy Ducha přišly na celé skupiny, ne pouze na hledající jedince uvnitř těchto skupin. - Mimo Sk. 2 je vždy řečeno, že noví věřící byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. - Sk, 4,8; 6,3 a 5; 7,55; 11;24; 13,9,52 hovoří o osobách, které jsou plny nebo naplňovány Duchem bez daru jazyků. Těžko proto lze dávat jazyky nebo tzv. druhou zkušenost jako normu plnosti Ducha. - Ze způsobu, jakým Lukáš vypravuje, se dá vyvodit, že chápal případy letničních projevů jako Boží svědectví o tom, že do nového společenství přijal na stejném základě čtyři různé skupiny lidí, jejichž rovnocennost by byla jinak zpochybňována Židy, Samařany, pohany a Janovy učedníky. Že toto byl problém lze vidět z jednání Jeruzalémského koncilu Sk. 15. 9b. Křest Duchem Význam slova křest je napojení, ztotožnění se (převzato z barvení látek) Křtící - Kristus Médium Duch svatý Křtěný Každý, kdo je napojen skrze Ducha svatého na Krista Mt, 3, 11, Mk, 1, 8, Lk, 3, 16, Jan 1, 33, Sk, 1, 5, Sk, 11, 16 tyto texty nás mj. odkazují ke zkušenosti Letnic. Jediný další text hovořící o křtu Duchem je popsán v 1 Korintským. 1 Kor. 12, 13 srv. 1 Kor. 12, 30 pokřtěni Duchem všichni ne všichni mají schopnost mluvit jazyky. Křest je zde spojován se společenství křest do těla tzn. církve. Křest Duchem ve jméno Krista, do jeho těla církve. 9c. Jazyky jako fenomén často spojovaný se křtem v Duchu Letnice srozumitelný jazyk slyšíme je (učedníky) mluvit ve své rodné řeči. Samaří nemáme záznam o jazycích Kornélius mluvení jazyky a chvála 6
Učedníci Janovi jazyky a proroctví Těžko lze ze dvou textů udělat normu, učení ve smyslu nesrozumitelných jazyků jako univerzálního doprovodného znamení křtu Duchem. 1 Kor. 14 Jediný systematický výklad ohledně jazyků v NZ - Pavel zde hovoří o tom, že jazyky nejsou srozumitelné (něco jiného než o Letnicích). - Nikde v uvedeném textu nejsou jazyky dávány do kontextu křtu Duchem. - Jazyky jsou k vlastnímu zbudování vv. 14. - Pavel přeje všem, aby mluvili jazyky a aby prorokovali vv 5. Tím ale není řečeno, že křesťan musí - Pavel vidí jako důležitější srozumitelnou řeč, než řeč v nesrozumitelném jazyku. - Text je směřován k zápasu o srozumitelnou, prorockou řeč, jejíž výsledky jsou popsány ve verši 24. - Jazyky jsou dávány do kontextu výkladu, jinak je třeba mlčet v. 28. - Nadpřirozené projevy řeči mají být ovládány v. 32-33. - Vše se má dít slušně a spořádaně 10. Charismatické církve přednosti a nebezpečí (není řečeno, že takové charismatické církve nezbytně jsou) 10.a. Přednosti - Život z moci Ducha - Emoce nacházející vyjádření - Plnost modlitebního života - Radostnost - Každý se podílí a uctívání Boha - Důraz na chválu a uctívání - Misijní zápal - Skupinky - Štědré dávání 10b. Nebezpečí - Elitářství - Nezdravé emocionalita - Antiintelektualismus - Super supernaturalismus - Předůrazněná démonologie - Tvrdá podřízenost autoritám - Tlak na druhou zkušenost - Příliš rychlý start těch, kdo něco prožili na úkor růstu charakteru 7