1.3. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY

1.3. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY BIBLE - STARÝ ZÁKO N (asi 12. - 2. stol, př. n. 1.) Starý zákon je sbírka 39 knih, které vznikaly během období dlouhého tém ěř 1000 let. Proto obsahuje látky velm i rozm anité; jejich společným zám ěrem je pokus vyjádřit lidskou zkušenost s Bohem a b oží jed n án í s člověkem. B ible začíná vyprávěním o stvořen í světa a člověka, prvním hříchu a p rv n í vraždě, o potopě světa a stavbě B abylonské věže. U žívá přitom i m ytických prvků známých'z jiných starověkých kultur, ale zpracovává je po svém. jádrem Starého zákona je však příběh Izraele, božího vyvoleného lidu. N a vyprávění o praotcích, A braham ovi a jeho potom cích, navazuje novelistický příběh Josefa. Bratří ho prodali do otroctví, Josef se však v Egyptě z otroka stane m ístokrálem a v d obě hladu povolá do Egypta svou rodinu. V Egyptě se Izrael rozroste v národ a je odsud s. boží pom ocí zázračně vysvobozen M ojžíšem. Na cestě pouští do zaslíbené" zem ě K ananejské dostane od H ospodina Zákon, soubor přikázání upravující vztahy к Bohu i к lidem. Po dobytí zem ě se 12 km enů spojuje v království. N ejznám ějším i králi jsou D avid a jeho syn Šalomoun. Velkou pozornost věnuje Starý zákon činnosti proroků, k teří z božího pověření horlí proti útlaku, k á ž í nápravu m ravu a předpovídají M esiáše (V ykupitele), jehož příchod nastolí říši spravedlnosti a pokoje, K NIHA M O JŽÍŠO VA PRVNÍ (G EN ESIS) Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Bůh světlo, že bylo dobré: I oddělil Bůh světlo od tmy A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první. Řekl také Bůh: Buď obloha uprostřed vod, a děl vody od vod! I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý. Řekl také Bůh: Shromážďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak. I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré. Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak. Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. I byl večer a bylo jitro, den třetí. 47

48 Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. A aby svítila na obloze nebeské a osvěcovala zemi. A stalo se tak. I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy. A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi. A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré. I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý Řekl ještě Bůh: Vydejte, vody, hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo, kteréž by létalo nad zemí a pod oblohou nebeskou. I stvořil Bůh velryby veliké, a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi! I byl večer a bylo jitro, den pátý Řekl též Bůh: Vydej, země, duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada podlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. Řekl opět Bůh: Učiňme člověka к obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. I stvořil Bůh člověka к obrazu svému, к obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě: to bude vám za pokrm. Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak. A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý. A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich. A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal.

I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo. IVAN STEIG ER: BIBLE V K RESBÁ CH Potopa světa 1. M ojžíšova/genesis 6,5-7; 7,1.17-18 I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil. I řekl Hospodin Noemu: Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý. Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země. Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula 49

Р О Т О Р А (B IB L E ) (asi 12. - 2. stol. př. n. 1.) U vedení potopy hrozné na všecken svět Potom řekl Hospodin к Noé: Vejdiž ty i všecka čeleď tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto. Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvě a dvé, samce a samici jeho. Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé bylo zachováno símě na vší zemi. Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil. Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin. (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.) A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním к korábu, pro vody potopy. Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi, po dvém vešli к Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé. Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi. Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou. I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu. Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všelijaké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všelijaké ptactvo podlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má. Vešli к Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života. A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm. A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země. 50

Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i splýval koráb na vodách. A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem. Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory. I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka. Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo. A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu. I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů. Potopa přestala, N oé vyšel z korábu a oběti Bohu obětoval Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. A zavříny jsou studnice, propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval z nebe. I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech. Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. Když pak vody odcházely a opadávaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. I stalo se po čtyřidsíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, vypustil krkavce, kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se к němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vznesl к sobě do korábu. A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. 51

I přiletěla к němu holubice к večeru, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tehdy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátí se к němu více. I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I od jal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. JEA N EFFEL: STV O ŘEN Í SVĚTA Kapky deště - J a k se sobě podobají! - Vždyť mají jednoho otce... IV A N S T E IG E R : B IB L E V K R E S B Á C H Jan 1,1-3.1 4 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. A Slovo se stalo tělem a přebývalo m ezi námi. Spatřili jsm e jeho slávu, slávu, jakou má od otce jednorozený Syn, plný m ilosti a pravdy. B ible byla, je a jistě i bude stálou inspirací básníků, prozaiků i dramatiků. Vybrali jsme pro vás následujcí tři ukázky, v nichž byl pro autory inspirací Starý zákon. První je ukázka ze slavné humorně pojaté knihy černošského kazatele R oarka Bradfo rd a Č ernošský Pán Bůh a páni Izraeliti, kterou zdramatizovala jařmila Drobná. 52

Další dvě ukázky jsou z původní české literatury. Obě mají dva podstatné rysy společné: vznikly pod vlivem nástupu fašismu a Hitlera к moci a autoři obou si za jejich téma zvolili potopu světa. Ta první je z O lbrachtovy knihy pro děti a mládež B iblické příběhy, druhá je píseň ze hry Jiřího Voskovce a Jana Wericha B alada z hadrů. Hudbu к písni P otop a složil Voskovcův a Werichův přítel Jaroslav Ježek. RO A RK BRA D FO RD : Č ER N O ŠSK Ý PÁN BÚH A PÁNI IZREA LITI Zdram. Jarmila Drobná Texty písní Zdenek Borovec Kdo četl knihu Černošský Pan Bůh a páni Izraeliti", nezapomene nikdy, jak autor, Roark Bradford, dovede po způsobu černošských kazatelů v jižních státech USA jadrným, bystrým a vtipným slohem vyjádřit představu amerických černochů o událostech z biblické dějepravy, o Pánu Bohu, o starozákonních prorocích i novozákonních podobenstvích. Bradfordovi, jenž sám byl černošským kazatelem, podařilo se svéráznou hovorovou mluvou barevných gentlemanů'' z plantáží zachytit tklivé, idylické i dramatické příběhy s celou černošskou prostoduchou, ale barvitou a šťavnatou fantazií a humorností. První díl Jak to všechno začalo (Hudba č. 1. - Úvod) Na scéně kravál a zmatek. Jeden lítá přes druhého, jeden spěchá, druhý skáče, třetí řve, čtvrtý zpívá, pátý tančí, dva se perou, jeden káže, zkrátka blázinec moderního života ve zkratce. A všichni svorně strkají do starého pána, který dostane každou chvíli šťouchanec nebo dloubanec, až ho dostrkají na rampu. Stejný osud má i jeho mladší průvodce. Pán Bůh (publiku, překřikuje kravál): To za starých časů byly docela jiné poměry. Na světě nebylo vůbec nic (ze scény všechno zmizí, zůstane jen Pán a jeho průvodce), poněvadž žádný svět ještě nebyl. (Hudba č. 2) A nikdy nebylo nic a každý den byla neděle. Gabriel: A ty jsi, Hospodine, stál v pozadí a měl jsi každý den kázání od rána do večera. A od večera do rána jsme my, andělé, zpívali. (Hudba č. 2a) (Ozve se andělská hudba) Pán Bůh: Vyjímaje sobotu, to jsme všichni chodili jíst smažené ryby, Gabrieli! Gabriel: A kaši! Pán Bůh: A kaši! Tou kaší to vlastně všechno začalo. Tahle kaše není, jak se patří. Je moc hustá a tuhá. Se mi zdá, že by potřebovala do sebe trochu víc oblohy. Obloha bylo tenkrát lepší jméno pro vodu. Gabriel: Obloha už nám došla, Pane. 53

54 Pán Bůh: Nějak mi s tou oblohou plýtváte. Už mě to přestává bavit, dělat pořád zázraky, když je potřeba ždibek té oblohy. Budiž obloha! (Hudba č. 3) A když říkám: budiž obloha, chci říci, budiž velikánský kus oblohy. Když už ten zázrak dělám, tak ať stojí za to! (Začne pršet) Gabriel: Ale, Hospodine, vždyť prší jako z konve. Už jsme všichni na kost. Andělská maminka: Mně se zdá, že udělám nejlíp, když seberu ty své cherubínky, odvezu je domů a drobátko je osuším. Zuby jim cvakají, ještě by si překousli jazyk a nemohli tě, Hospodine, velebit. Pán Bůh: Ale ne, to ne, nebudete přece trhat společnost kvůli tomu, že cherubíni trochu promokli. Já je zase osuším! Budiž slunce (Hudba č. 3a), aby osušilo tady ty cherubínky. Tak co, už jste spokojení? Gabriel: Ale co s tou vodou, vždyť ji máme až po kolena? Pán Bůh: Nejlepší bude, když vy, mužští, půjdete a začnete kopat příkopy a drenáže a trochu tu oblohu odvodníte. Gabriel: To je báječný nápad, až na to, že... Pán Bůh: Nechce se mu dělat! G abriel:... že to nepůjde, protože nemáme tu vodu kam odvést. Pán Bůh: Well! To je pravda. Myslím, že budu muset předvést další zázrak a stvořit místo, kam byste tu vodu odvedli. Budiž země, aby zadržela oblohu! (Hudba č. 3b) No, a tak vznikla země. Obloha začala stékat na zem, na zemi začaly téct řeky a potoky a strouhy. Obloha byla odvodněná a na zemi zůstal ještě ohromný kus suché půdy. Gabriel: A teď se podívej, co jsi udělal, Hospodine! Já vím, že mi do toho nic není a že se do toho nemám plést, neboť já se mám pořád jen cvičit v troubení na andělskou troubu, abych mohl zatroubit к soudnému dni. Ale někdo přece musí tu zem obdělávat. Přece víš zrovna tak dobře jako já, že sama se země obdělávat nebude. Pán Bůh: Vidím, že budu muset předvést ještě jeden zázrak, abych měl někoho, kdo by mi tu zem obdělával. Z toho bláta budiž člověk! (Hudba č. 3c) Jak se jmenuješ, člověče? Adam: Adam. Pán Bůh: Jak se jmenuje tvá rodina? Adam: Já, prosím, žádnou rodinu nemám. Pán Bůh: To by se ovšem mělo změnit. Svobodní lidé pořád jen běhají za ženskejma, chodí pak ráno pozdě do práce a při práci nestojí za nic, protože jsou nevyspalí. Adam: Já prosím za ženskejma neběhám, já se prosím o ženské vůbec nestarám, já totiž nevím, co to ženská je.

Pán Bůh: Tak? Jenže kdo tomu má věřit. Ty máš možná ještě čisté a nevinné srdce, copak o to, ale první hezká ženská, která se ti připlete do cesty, tě celého předělá. A proto ho musím uspat! Usni, Adame. Gabriel: Ale co budeš dělat s tím žebrem, Pane? Pán Bůh: Z toho žebra udělám ženskou (Hudba č. 3d) a bude se jmenovat Eva! Adam: Kdepak ses tu vzala, holka? Eva: Na tom nezáleží, kde jsem se tu vzala. Jsem tady a to stačí, ne. Pán Bůh: To je tvoje žena, Adame, ty si ji vezmeš a založíte si domácnost. Adam: Prosím ano, Pane. Jak si přeješ, Pane. Pán Bůh (Gabrielovi): Mám radost z toho páru prvních lidí. Jsou to takoví slušní lidé. IVAN O LBRA CH T: BIBLIC K É PŘÍBĚH Y (1939) O potopě světa Stalo se však, když se počali množiti lidé, že vzrůstala ukrutnost a zlost lidská, vypučela pýcha a vzkvetl prut bezbožnosti, takže celá země byla porušena a naplněna nepravostí. A když viděl Hospodin, že veškero myšlení lidí po všechen čas není leč zlé, litoval, že stvořil člověka, a v srdci měl bolest. Tehdy pravil: Vyhladím ze země vše od člověka až do zvířete, od plaza až i do ptactva nebeského, neboť líto mi jest, že jsem je učinil." Ale Noé našel milost před Hospodinem. Poněvadž byl mužem spravedlivým, dokonalým a chodil ustavičně s Bohem. Proto řekl mu Bůh: Nastává konec všemu živoucímu, neboť země jest naplněna hříchem a zahubím ji. Ty však si vystav koráb z dříví tesaného, zhotov v něm přehrady a uvnitř i zvenčí jej vymaž smolou. Tri sta loktů ať jest dlouhý, padesát loktů široký a třicet stop vysoký. Svrchu udělej okno a zavři je poklopem, v boku proraz dveře a v lodi sdělej místnosti v třech poschodích nad sebou. Neboť uvedu potopu vod na zemi, aby zhubeno bylo všechno tvorstvo, v němž jest duch života. Cokoli bude na zemi, zemře. S tebou však učiním úmluvu a vejdeš do korábu ty i synové tví, žena tvá i ženy tvých synů. A do lodi uvedeš všechny živočichy, abys 4 je zachoval živé. Z ptactva nebeského podle jeho druhů, ze zvířat podle jejich druhů a všelikých plazů podle jejich druhů. Z dobytka čistého vezmeš sedm a sedm samců a samic, stejný počet z ptactva nebeského a z tvorů nečistých dva a dva, vždy samce a samici, aby na zemi bylo zachováno živé sémě. Naber všeliké potravy a shromáždi je, aby byla tobě i jim к pokrmu." 55

I učinil Noé podle všeho, jak mu Bůh rozkázal. Když pak loď byla vystavěna, řekl Bůh Noémovi: Vejdi ty a všechna tvá družina do korábu. Neboť po sedmi dnech budu po čtyřicet dnů a čtyřicet nocí chrliti déšť." Tedy vykonal Noé všechno tak, jak mu poručil Hospodin. Noé a jeho synové Sem, Cham a Jáfet, Noémova žena i tři ženy jeho synů se uchýlili к lodi, aby čekali na dny potopy. A do korábu vešla zvířata podle odrůd svých: dvě a dvě ze zvířat nečistých a z všeliké havěti, hýbající se na zemi; z nebeských ptáků pak a z dobytka čistého podle odrůd svých po sedmi, samci a samice. Živočichové čistí jsou ti, kteří mají kopyta rozdělena ve dví a přežvykují, neboť ty člověk smí jisti. Stalo se po sedmi dnech, že na zemi přišla zátopa. Noé se svými vešel do korábu a Hospodin za ním zavřel. V ten den protrženy byly všechny studnice a propasti veliké a byly otevřeny průchody nebe. Příval trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Rozlila se potopa, až vyzdvihla koráb a odloučila jej od země, takže plul na vlnách. Tak velice se vody rozmohly, že přikryly všechny hory a nejvyšší z nich zůstaly 15 loktů pod hladinou. Umřela veškerá těla a vyhladil Bůh všechno živoucí, co bylo na tváři země, od člověka až do zvířete a do ptactva nebeského a do zeměplazu. Zůstal toliko Noé a ti, kdož s ním byli v korábu. Vody setrvaly nad zemí po sto a padesát dnů. Tehdy se rozpomněl Bůh na Noéma a všechny živočichy, kteří byli s ním, a zželelo se mu jich. Uvedl na zemi vítr, a potopa už nestoupala, zavřel studnice, propasti i nebeské průchody, a příval z nebe se zastavil. Vody s povrchu země odcházely, tři měsíce se navracejíce do svých koryt, až se ukázaly vrcholky hor. Takže koráb stanul na hoře Araratu. Po čtyřiceti dnech Noé otevřel okno, které svrchu lodi udělal, a vypustil krkavce. Ten vyletěl a zase se navrátil. Potom vypustil holubici. Ale ona, když nenašla, kde by její noha odpočinula, vrátila se к němu. A Noé, vztáhnuv oknem ruku, vzal ji a donesl к sobě do korábu. Počkal ještě sedm dní a znova vypustil holubici. Přiletěla к němu к večeru a hle, držela v zobáčku olivový list. Poznal Noé, že vody opadly. Čekal ještě sedm dní jiných a opět vypustil holubici; a ta se к němu již nevrátila. Sňal příkrov korábu a viděl, že vrcholky hor oschly. Za dva měsíce pak oschla země celá. Tehdy řekl Bůh Noémovi: Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, tví synové a jejich ženy! Vyveď živočichy, kteří jsou s tebou, ať se v hojnosti rozplozují na zemi, rostou a množí se!" 57

I vyšel Noé a synové jeho, žena a ženy synů. A vyšli všichni živočichové, zvířata a ptáci a plazové a všechno, co se hýbe na zemi, podle svých odrůd. Vystavěl Noé Hospodinu oltář, a vzav ze všech dobytčat čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápalnou oběť. Zalíbila se Hospodinovi její příjemná vůně a řekl v srdci svém: Nebudu již zemi zlořečiti pro člověka, protože všechno jeho myšlení jest od mladosti zlé; a nebudu již pobíjeti všechno živoucí, jako jsem učinil. Ale dokud země bude trvati, nepřestanou setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den a noc." Bůh požehnal Noémovi a jeho synům: Ploďte a rozmnožujte se a naplňte zem i." A řekl jim také: Vcházím v smlouvu s vámi a s veškerou duší živou, která vyšla z korábu: Nebude již potopa ke zničení země а к vyhlazení všeho živoucího. Na znamení toho stavím duhu na mračný oblak nad zemí, a kdykoli se ukáže, popatřím na ni a rozpomenu se na smlouvu, kterou s vámi činím." JA N W ER IC H, JIŘ Í V O SK O V EC A JAROSLAV JEŽEK : POTOPA (1935) Ze hry B a la d a z hadrů Tempo di rumba (Allegretto) Ш G с Е ш в 1. Byli kdysi dnové, kdy i praotec No-e se bál. Už se sem nic ne-ve-jde, to-hle to přece n e-jd e dál. í t t 1 AEmtt1 H l В EK ) 1 h7é emms H7I В E f==^\ ms ^ L T U T ^ H = # # #----- # # #------- J est li teďka po-to-pa nepřestane, а-ni medák na ži-vu nezůstane. 58

Inovous mu z Táhne mu že se mu zkříží - li že jsou to prachšpat-né a to-ho velké - ho Rozči-le - ně chodí po pa- lu - b ě lodi, ne pře-stá-vá světu lát, až racek chechtavý klovne ho do hlavy, pustě se mu začne smát: Hej, starý bu-de-me smát. 59

2. Dnes už není Noe, však zato špatní dnové jdou dál. Zas aby se potopy obyvatel Evropy bál. Jestliže tahle potopa nastane, ani noha v Evropě nezůstane. Holubice z Ženevy zdá se, cestu že neví dál. Táhne nám myslí, kdybychom v tom takhle zkysli. Chraňme se těch špatných časů, aby nám chtěli čistit rasu. Bylo by mukou zdravit se jen pravou rukou a na pouhý pokyn s hůry pálit plný fůry kultury. M y se ještě přeci takovýchhle věcí nemusíme tolik bát. Ať si kdo chce brousí zuby nebo fousy, můžeme mu zazpívat: Hej, mladý pane, vždyť ta potopa přestane, ono to tak nezůstane a potom my se budeme smát. BIBLE: N O VÝ ZÁ KO N (1.-2. stol, n. 1.) Podle křesťanského mýtu je Ježíš Kristus boží syn, vytoužený Mesiáš, předpovídaný starozákonními proroky, kerý obětoval svůj život, aby vykoupil hříchy světa, jeho narození v Betlémě je ohlášeno kometou, která к němu a jeho matce Marii dovede tři králemudrce z Východu, jako nemluvně je Ježíš s pomocí pěstouna Josefa zachráněn před nástrahami židovského vládce Heroda. Až jako muž veřejně vystoupí a je uznán posledním z proroků, Janem Křtitelem, za Mesiáše. Seskupí kolem sebe první učedníky (apoštoly), prochází se s nimi zemí, hlásá své vyznání a svoje poslání dotvrzuje zázraky: promění o svatební hostině vodu ve víno, několika rybami a chleby nasytí zástupy, uzdravuje nemocné a křísí mrtvé, např. Lazara. O velikonocích, vítán lidem, slavnostně vstoupí do Jeruzaléma. Kněžská kasta je poděšena jeho vlivem a oblibou. Jidášovou zradou je Ježíš zatčen římskými vojáky - a Ježíšovi odpůrci si vymítí na římském místodržiteli Pilátovi souhlas s Kristovou smrtí. Kristus je na potupu jako nepravý Mesiáš ukřižován s dvěma lotry. Vstane však po třech dnech z mrtvých, a než vstoupí na nebesa, rozešle své učedníky do celého světa, aby šířili jeho učení. Podle něj čeká lidi dodržující jeho přikázání posmrtná blaženost v ráji. Činnost apoštolů líčí novozákonní knihy, к nimž se pak připojuje soubor domnělých listů apoštolů některým raně křesťanským obcím. EVANGELIU M SV. LUKÁŠE N arození Ježíšovo Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal do Galilee, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se 60

pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupců a takto chválili Boha: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v nichž má Bůh zalíbení." Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. P odobenství o rozsévači Když se к němu scházel zástup a lidé přicházeli z mnoha měst, řekl v podobenství: Vyšel rozsévač rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je sezobali. Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné padlo doprostřed trní, trní rostlo s ním a udusilo je. A jiné padlo do země dobré, vzrostlo a přineslo stonásobný užitek." To řekl a zvolal: Kdo má uši к slyšení, slyš." Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo. Podél cesty, to jsou ti, kteří uslyší, ale pak přichází ďábel a odnímá slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále jsou ti, kteří s radostí přijímají slovo, když je uslyší, nemají však kořen, věří jen na nějaký čas a v čas pokušení odpadají. Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu. Semeno dobré v zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí úrodu. EVANGELIU M SV. M ATOUŠE Pravá zbožnost Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi, jinak nemáte odplatu u svého Otce v nebesích. Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé velebili. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. 61

Když však dáváš almužnu ty, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice, aby tvoje almužna zůstala skrytá, a tvůj otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se rádi stavějí к modlitbě v synagogách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se к svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Nebuďte tedy jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se tedy modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého. Jestliže totiž odpustíte lidem jejich poklesky, odpustí také vám váš nebeský Otec; ale když lidem neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše poklesky. E V A N G E L IU M (zřec. en-aggelion čti [angelion] = dobré poselství) je církevně kanonizovaný (uznaný) soubor řeckých apoštolských textů, vypravujících o životě a učení Ježíše Krista, tvořící první a hlavní část Nového zákona. Za autory se považují apoštolově Marek, Matouš, Lukáš a Jan. Středověkou liturgickou knihou, obsahující výňatky z evangelií, čtené a vykládané při mších, je evangeliář, který později přešel do misálu. E P IŠ T O L A SV. PA V L A K E K O R IN T S K Ý M Velepíseň na lásku Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. 62

A kdybych rozdal všechno, co mám, a (pro druhého) do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak (Bůh) poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska. K A R E L K R Y L : S A L O M E (1969) Nejen Starý, ale také Nový zákon v sobě skrývá inspiraci pro následující generace básníků a spisovatelů. Za všechny si uvedeme ukázku z české literatury 20. století. Krylova báseň - píseň Salome čerpá příběh z Nového zákona a vypráví o smrti Jana Křtitele, jako většina Krylových básní je alegorická. Připomeneme si několika slovy biblický příběh, jan Křtitel předpovídal příchod Ježíše Krista. Zároveň usiloval o mravní čistotou člověka, a tak byl černým svědomím" svých četných vrstevníků. Proto byl i tolik nenáviděný. Příběh písně zachycuje jeho smrt. Bible vypráví, jak král Herodes uspořádal na oslavu svých narozenin slavnost, při níž nádherně tančí i Salome, dcera královny Herodiady, která v Janu Křtiteli viděla velké nebezpečí i svého odpůrce. Heroda dívčin tanec natolik uchvátí, že jí slíbí splnit jakékoliv přání. Pozdě se zalekne svého slibu, když dívka přání vysloví. Její přání je kruté-chce na míse hlavu Jana Křtitele. Přestože sám Herodes byl příznivcem tohoto muže, nechce ustoupit od daného královského slova, a tak dívce její přání vyplní. Salom e Něžná i proradná krutá i bezradná Plamen i červánek Ďábel i beránek Cukr i sůl U vůně hřebíčku u rytmu střevíčků císař dnes myslí byl Za tanec přislíbil království půl Salome noc už je na sklonku Salome Podobnas úponku Podobna kytaře pro svého vladaře Salome tančíš 63

Salome stali už Křtitele Salome usměj se vesele Točíš se ve víru Ústa jak upíru krví ti planou Salome Noci už ubývá Císař se usmívá Pokojně mohu žít pro dobrý stát Možná ho napadlo prastaré říkadlo Dějiny když tvoří se pro hlavy na míse nemá se štkát Salome netanči nechceš-li Salome hosté už odešli Jenom roj komárů dopíjí z pohárů krůpěje vína Salome trochu jsi pobledla Salome v koutku jsi usedla Víčka máš šedivá Nikdo se nedívá Salome! Pláčeš...? Písničkář a básník KAREL KRYL (12. 4. 1944-1994) pochází z rodiny novojičínských knihtiskařů. Vystudoval střední prům yslovou školu keram ickou v Bechyni, vystřídal několikero zaměstnání, ale především psal poezii a texty písní, které sám zpíval. Než byl nucen na podzim 1969 emigrovat, stačil se stát v naší zemi proslulým. Stihl tu ještě vydat v Pantonu první dlouhohrající desku Bratříčku, zavírej vrátka, ke knižnímu vydání připravil pro Mladou frontu první vzorník svých textů pod tímtéž názvem. Tisk knížky však byl zakázán, a tak vyšla až v roce 1972 v nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem s titulem K níška K arla Kryla, s poněkud pozměněným obsahem a s deseti linoryty autora na téma Ruka. Lidé v Československu na něj nikdy nezapomněli, poslouchali ho na Svobodné Evropě, potají si opisovali jeho texty, přehrávali si je a zpívali. US3 OTÁZKY, ÚKOLY, CVIČENÍ, NÁMĚTY A HRY KE KAPITOLE 1.3. Eálř 1. Ve třetí kapitole, která se zabývá biblí, je čtverý typ ukázek: původní biblické texty v překladu, převyprávění biblických příběhů, biblický text v populárně-naučném pojetí a návrat к biblickým příběhům v souvislosti s nějakou soudobou událostí. Vedle toho jsm e vybrali i obrazové ztvárnění bible. Pozorně kapitolu prolistujte a ukázky roztřiďte podle těchto okruhů. Výsledky si překontrolujte se svými spolužáky nebo společně ve třídě - za vedení učitele. 64

KšP 2. Na časové ose vyznačte období, kdy vznikl Starý a kdy Nový zákon. I I I I I I I I I 1I I I I t l l I -I I I I I I I I I.I..I- H - + -I I I 1 I l- l.i -2000-1500 -1000-500 0 500 1000 1500 2000 K g3 3. Do výše uvedené časové osy doplňte díla, která vznikla později na m otivy starozákonních nebo novozákonních textů. K g 3 4. Vlastním i slovy pohovořte a) o Starém zákoně, b) o Novém zákoně. K g3 5. Také v bibli najdeme téma potopy světa. Připom eňte si ukázky ze světové literatury na toto téma, s nimiž jste se již seznám ili, a porovnejte, v čem se shodují a v čem se liší. Potom převyprávějte biblický příběh o potopě a pohovořte i o odkazech na jiné světové literární památky s týmž tématem. 6. Na s. 58 jsm e uvedli píseň Potopa od J. Voskovce, J. Wericha a J. Ježka. Tato píseň není prostým převyprávěním biblického příběhu, ale má i svůj druhý významový plán". Dokážete vysvětlit, proč vlastně vznikla a jakou roli sehrála v době svého vzniku? Bál3 7. Na s. 49 a 52 jsou úryvky z bible ilustrované Ivanem Steigerern. Ani tyto ilustrace nejsou pouhým dokreslením příběhu, ale přinášejí něco navíc". Dobře si ilustrace prohlédněte a pokuste se to něco", čím ilustrace přesahuje biblický text, charakterizovat. Kg3 8. Na s. 52 jsme uvedli ukázku ze slavné knihy Jeana Effela Stvoření světa. Čím je vám blízký (vzdálený) jeho humor? K g3 9. Zam yslete se nad tím, jaký způsob přístupu к bibli je pro vás nejpřijatelnější. Je to autentický text, převyprávění, ilustrovaný text, nebo kniha hovořící" především ilustrací? Všechny typy těchto přístupů naleznete i v naší čítance. К problém u uspořádejte diskusi. K g 3 10. Zam yslete se nad tím, co dává bible věřícím a zdali má svůj podstatný přínos i pro ostatní. Uvažujte i o tom, čím bible obohatila kulturní svět. O problem atice diskutujte ve třídě. Pokuste se shodnout na některých závěrech. ЕЗ-р 11. Přečtěte si pozorně některou z autentických biblických ukázek. (Co znam ená slovo autentický? N alezněte jeho synonym um.) a) Převyprávějte ukázku svým spolužákům. b) Stručně napište, co je jejím obsahem a popř. i to, má-li nějaké hlubší poslání. 65

В 3 12. Zopakujte si - vlastními slovy - definici žánru uvedeného v této kapitole. Řekněte, podle čeho tento žánr nejlépe poznáte? Uvádějte příklady. K g3 13. Pozorně si přečtěte alespoň některé biblické ukázky - ať již v původním podání, nebo v převyprávění. Které myšlenky jsou i dnes svěží a závěry platné? 14. Na s. 53 je uvedena zdramatizovaná ukázka z knihy R. Bradforda Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti. Rozhodněte, zdali se jedná o zpracování tém atu a) vážné, b) humorné, c) satirické, d) tragické. Svou volbu zdůvodněte. K g3 15. V ukázce z knihy R. Bradforda Čenošský Pán Bůh si povšim něte jazykových zajím avostí (včetně obrazných pojm enování). Uspořádejte к tomuto tématu besedu ve třídě. ESI3 16. Rozdělte si role pro ukázku Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti a ukázku nahlas přečtěte ve třídě. Iß i3 17. Pokuste se objasnit, v čem spočívá poutavost a em ocionalita písně K. Kryla Salome. Sam ostatná práce K g3 18. Dram atickou ukázku Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti přepište jako prozaické vyprávění. HÜ3 19. Zdram atizujte text o potopě světa ze Starého zákona. ЛЭР 20. Test 1. Jm enujte všechny evangelisty. 2. Jak se jinak nazývá Starý zákon? 3. Jak dlouho trvalo, než Bůh stvořil svět? 4. Víte, jak se jmenuje první kniha bible? (Pomůcka: V učebnici je uvedena jako Mojžíšova první kniha.) A) Kniha žalmů B) Genesis C) Evangelium D) Píseň písní 66