Agrostis Trávníky, s.r.o. KAPESNÍ ATLAS TRAV Metodická pomůcka k určování trav Metodika byla vytvořena v podpůrném programu 9.F.g. Metodická činnost k podpoře zemědělského poradenského systému, Ministerstva zemědělství ČR.
Obsah: 1.Trávy...1 1.1 Úvod... 1 1.2 Morfologie... 1 2. Druhová skladba jetelovinotravních a travních společenstev...8 2.1 Faktory ovlivňující skladbu směsek... 8 2.2 Stanovení poměru jednotlivých složek ve společenstvu... 9 2.3 Výběr vhodných druhů a odrůd... 10 2.4 Určení podílu (%) jednotlivých druhů a odrůd... 10 2.5 Stanovení výsevní normy a výsevku ve směsce... 11 3. Inventarizace hodnocení, klasifikace a návrh na zlepšování trvalých travních porostů...11 3.1 Inventarizace ploch TTP... 11 3.2 Hodnocení stanovištních podmínek... 11 3.3 Návrh na zlepšení stanoviště... 12 3.4 Zpracování sumáře... 12 3.5 Mapová dokumentace... 12 4. Rozbory travních porostů a stanovišť...12 5. Použité literární zdroje...14 6. Elektronické zdroje...15 7. Seznam příloh...16
1.Trávy 1.1 Úvod Do čeledi trav (Poaceae) se na celé Zemi zahrnuje kolem 10 tisíc druhů, z nichž se na území našeho státu vyskytuje necelých 240. Z hlediska výživy lidstva lze považovat trávy za nejdůležitější rostliny. Některé se využívají k výživě přímo (obiloviny, třtina), většina z nich se však používá ke krmení hospodářských zvířat. Prostřednictvím živočišné výroby se tak původní nutriční hodnota trav přemění na produkty, které jsou pro výživu obyvatelstva biologicky podstatně hodnotnější. Výskyt trav je vázán na travinné ekosystémy, z nichž nejvýznamnější jsou společenstva různých typů přirozených a polopřirozených lučních porostů. 1.2 Morfologie V systému rostlin patří trávy mezi rostliny jednoděložné, charakterizované přítomností pouze jediného děložního lístku a dalšími znaky, jako je typ kořenového systému, stavba květů a rovnoběžná žilnatina listů. Trávy zahrnují druhy jednoleté, víceleté i vytrvalé, ozimé i jarní, cizosprašné i samosprašné. Morfologicky tvoří poměrně jednotnou skupinu. Schéma rostliny: 1
Kořenový systém na rozdíl od dvouděložných rostlin nevytváří hlavní kůlovitý kořen, ale početné, dále se větvící vedlejší kořeny. Kořenový systém: adventivní kořínky koleoptile mesokotyl obilka primární kořenový systém Trávy mohou tvořit tři typy výhonků: krátké sterilní (přízemní svazky listů), stébelné sterilní (jen u některých druhů) a stébelné plodné výhonky s květenstvím. Stéblo trav je většinou duté, na průřezu okrouhlé nebo jen slabě smáčknuté, rozdělené plnými kolénky na články (internodia). Na bázi stébla jsou kolénka shloučena a tvoří odnožovací uzlinu, umístěnou většinou pod povrchem půdy, z níž rostlina odnožuje. Podle charakteru tvorby odnoží rozdělujeme trávy do dvou hlavních skupin, v nichž rozlišujeme další dvě podskupiny. Způsob odnožování má vliv na hustotu drnu. 2
Vznik odnoží: Příklady tvorby travního drnu: a hustě trsnatý plošně se rozrůstající (např. smilka tuhá) b hustě trsnatý polokulovitý (např. kostřava ovčí) c, d nadzemní výběžky e podzemní výběžky 3
List trav je tvořen listovou pochvou a listovou čepelí. Listová pochva objímá stéblo od kolénka nahoru a u některých druhů je otevřená, u jiných uzavřená, srostlá. 1 ouška 2 jazýček 3 listová čepel 4 základ listové čepele 5 listová pochva V horní části přechází pochva v různě dlouhou čárkovitou čepel, která je zakončena většinou špičkou nebo člunkovitě. Listová čepel je většinou plochá, u suchomilných druhů štětinovitá. a čepel výrazně ostře rýhovaná b čepel zřetelně rýhovaná c čepel nevýrazně rýhovaná d čepel hladká, uprostřed s dvojrýžkou Některé druhy mají ve středu čepele dobře patrnou dvojrýžku (lipnice). Mladé čepele mají vernaci (tj. uložení v pupenu) složenou nebo svinutou. 4
Listová vernace: a vernace složená b vernace stočená Na přechodu pochvy v čepel bývá blanitý jazýček a u některých druhů i ouška. Různé typy jazýčků a oušek: Květenství trav je lata, která je buď rozkladitá (kostřavy, lipnice, psinečky) nebo stažená v lichoklas (bojínky, jílky, poháňka hřebenitá). Základní jednotkou květenství je klásek (jedno- nebo vícekvětý), který je na bázi podepřen dvěma plevami. V klásku jsou jednotlivé drobné kvítky charakteristické stavby, zpravidla oboupohlavné mezi pluchou a pluškou je pestík se dvěma dlouhými péřitými bliznami, tři tyčinky s nápadně dlouhými 5
nitkami a žlutými až oranžovými prašnými váčky a dvě drobné podlouhlé šupinky, plenky (lodikuly). Pluchy i plevy mohou být zakončeny různě dlouhou, někdy i kolénkatě ohnutou osinou nebo krátkou osinkou. Trávy patří většinou do skupiny cizosprašných, větrosnubných (anemofilních) rostlin, jejichž pyl je pasivně přenášen větrem. Vyskytují se i druhy apomiktické např. lipnice luční, u nichž vznikají semena bez oplození. Schéma vícekvětého klásku: H plevy D pluchy V plušky L - lodikuly Plodem trav je obilka, která je buď okoralá, pluchatá (tj. srostlá s pluchou a pluškou) nebo nahá (tj. volná, z pluch vypadávající). Běžně používaný termín travní semeno je vlastně nesprávný, neboť u obilky srůstá osemení s oplodím v plod. Klíčící obilka: 6
Stavba obilky Typy osin: a osina vybíhající z báze pluchy b osina vybíhající z pluchy na zadní straně obilky c osina na špici pluchy d plucha vybíhající v osinu e bezosinná plucha f klásek Alopecurus pratensis g klásek Phleum pratense 7
Praktické využití kulturních druhů trav je velmi široké, a to ve sféře zemědělské i nezemědělské. Trávy jsou využívány především jako pícniny ve směsích v travních porostech i na orné půdě, v různých kategoriích trávníků (okrasných, sportovních, krajinných), jako semenářské kultury i jako okrasné druhy v sadovnictví a květinářství. Představují též obnovitelný zdroj při alternativním využití pro energetické účely 2. Druhová skladba jetelovinotravních a travních společenstev 2.1 Faktory ovlivňující skladbu směsek Ekologické podmínky stanoviště a) Oblast, nadmořská výška, průměrná roční teplota a její průběh b) Půdní podmínky: půda lehká, střední těžká, rašelinná, štěrkovitost, mocnost oratelné vrstvy, svažitost, expozice c) Vlhkostní poměry: luční stanoviště xerofytní, mezoxerofytní, mezofytní, mezohygrofytní, hygrofytní Orná půda: suché, vlhké, zamokřené (lokálně, časově) Celkový úhrn srážek v mm, jejich rozdělení během vegetace, sněhová pokrývka, holomrazy d) Výživné poměry stanoviště: luční stanoviště oligitrofní, mezooligitrofní, mezotrofní, mezoeutrofní, eutrofní Orná půda obsah přijatelných živin, ph, obsah humusu % Předpokládaná úroveň hnojení NPK Způsob a intenzita využívání porostu a) Kosením na seno, na zelenou píci, silážování s cílem dosažení vysoké produkce píce s převahou stébelnatých výhonků a krmiva průměrné až vyšší kvality b) Spásáním - s cílem dosažení optimální produkce s vyšší nutriční a energetickou hodnotou pastevní píce - porosty s vyšším podílem listových, případně stébelnatých vegetativních výhonků 8
Způsob pastvy: volná, honová, permanentní (setstocking), oplůtková, dávková, pásová, nulová (zerrograzing). c) Střídavé využívání kosením a spásáním d) Nezemědělské využívání hřišťové trávníky, golfová hřiště, okrasné trávníky, letištní plochy, parkovací plochy, bermy, kinety a hráze vodních toků. Doba využívání směsky dle předpokládané délky využívání travního a jetelotravního porostu dělíme společenstva na : - krátkodobá intenzivní s délkou využívání 1-4 roky, s vyšším zastoupením jetelovin ve výsevku, zakládaná na orné půdě - dočasné travní porosty s délkou využívání 4-6 let, zařazované v rámci přífaremních pícninových osevních postupům, případně při dočasném uvedení orné půdy do klidu jejím zalučněním - trvalé travní porosty s délkou využívání více jak 6 let, zakládané na drnovém fondu, na deficitních stanovištích (erozně ohrožených, svahovitých polohách, mělkých neoratelných stanovištích a jiné). 2.2 Stanovení poměru jednotlivých složek ve společenstvu Podklady jsou uvedeny v tabulce č. 1. Při sestavování společenstva lze doporučit následující postup: - stanovit kostru směsky, tj. navrhnout podíl vikvovitých, trav, příp. bylin - stanovit podíl výběžkatých a trsnatých druhů trav (nízkých a vysokých), - stanovit celkový počet druhů, z toho vikvovitých a počet výběžkatých a trsnatých druhů trav. Dodržujeme zásadu upřednostňující podíl v každé skupině dominantního druhu před druhem (druhy) doplňkovým. Při vysokém zastoupení jemných, pomalu vzcházejících druhů nutno zvážit přídavek rychle vzcházejícího ochranného druhu (např. jílku jednoletého). Obecné zásady pro stanovení poměru jetelovin a trav: - čím kratší doba využívání, tím menší podíl druhů, - čím kratší doba využívání, tím vyšší podíl vikvovitých druhů 9
- čím delší doba využívání, tím vyšší podíl výběžkatých - do pastevních porostů (v porovnání s lučními) vyšší podíl trav výběžkatých, - do technických trávníků zařazujeme nízké, převážně výběžkaté a hustě trsnaté druhy trav. 2.3 Výběr vhodných druhů a odrůd Při výběru vhodných druhů a odrůd do směsek je nutno zohledňovat řadu kriterií zahrnujících reakci druhů na ekologické poměry stanoviště, jejich biologické a hospodářské charakteristiky, nutriční hodnotu píce, její chutnost (oblíbenost) a jiné. Je nutné rozlišovat typy travních porostů. Základní kritéria pro posuzování vhodnosti druhů do krátkodobých intenzivních jetelotravních směsek na orné půdě jsou uvedena v tab. č.2. U dočasných travních porostů lze využít lze využít charakteristik o druhové reakci (včetně bylin) na pratotechnická opatření a hospodářských charakteristik uvedených v tab. č. 3. U trvalých, polopřirozených travních porostů jsou vybrané charakteristiky přehledně zpracovány v tab. č. 4. 2.4 Určení podílu (%) jednotlivých druhů a odrůd Podíl jednotlivých druhů ve směsce vyjadřujeme plošným procentem, tj. podílem plochy zastoupených komponentů. Má-li např. jetel luční 20% plošné zastoupení, pak ze 100% výsevku v čisté kultuře na 1 ha, tj. např. 20kg, dáme do směsky 4,0 kg.ha -1. Ideální zastoupení druhů stanovené ve výsevku se však vlivem řady faktorů během let mění ( = proces zvaný sukcese). Cílem stanovení optimálních poměrů zastoupení jednotlivých druhů ve výsevku je stanovení žádoucího směru sukcesního procesu z hlediska konečného cíle. Minimální zastoupení jednoho druhu (odrůdy) ve směsce činí 5 %. Schechtner (viz. Tab. 2) rozlišuje z hlediska uplatnění druhů čtyři kategorie: - hlavní komponent ( tvořitel směsky) - doprovodný druh ( pojišťovatel ) - speciální druhový partner - ostatní druhy Hlavní komponent má pro směsku základní význam (např. psárka luční pro louku na vlhkém stanovišti, lipnice luční pro pastevní směsky). Jeho podíl ve směsce přesahuje vždy 10 %, častěji 20 až 30 %. Doprovodné druhy jsou druhy s rychlým počátečním vývojem a růstem, málo vytrvalé. Jejich zařazení v malém procentu maximálně do 10% - je vedeno cílem poskytnutí ochrany v počáteční fázi pro pomalu se vyvíjející druhy, případně je účelem 10
zvýšení produkce v roce založení a v prvním užitkovém roce. Lze využít např. jílku jednoletého. Speciální druhový partner je charakteristický časově shodnou vývojovou a růstovou periodou s dominantním druhem, s nímž dosahuje v době sklizně optima produkce a její vysoké kvality. Typickými partnery jsou jetel luční a bojínek luční, dále srha laločnatá a jetel bílý. Značné rozdíly v odrůdových charakteristikách například u jetele lučního (diplo a tetra formy), jetele plazivého (nízké a vzrůstné formy) a zvláště u trav v poslední době nově vyšlechtěných mezidruhových i mezirodových kříženců trav u jílků a kostřav si vyžadují věnovat významnou pozornost tomuto, možno říci, v pícninářství intenzivně studovanému faktoru. Vybrané charakteristiky odrůd trav a jetelovin jsou uvedeny v tab. č. 5. 2.5 Stanovení výsevní normy a výsevku ve směsce Při stanovení výsevku je možné využít doporučení Schechtnera (tabulka 6), případně doporučení o normách výsevku uváděných v Katalogu odrůd. Při stanovení konečné úrovně výsevku je nutno zohlednit stav přípravy pozemku, dobu aplikace hnojiva, způsob zakládání porostů budoucího využívání porostu a jiné. K základní výsevní normě lze použít tzv. výsevních přirážek, které dle Demely (1956) činí u dočasné louky + 25%, dočasné pastviny 50% a u trvalé pastviny až 75%. Klapp (1971) doporučuje stanovení výsevku ve vztahu ke konkurenční schopnosti jednotlivých druhů (viz. údaje v tab. č. 7). Princip spočívá v rozdělení trav a jetelovin do tří konkurenčních skupin silně, středně a slabě konkurenční druhy a zvýšením základních norem výsevku u slabě, případně středně konkurenčních druhů v porovnání s druhy silně konkurenčními. 3. Inventarizace hodnocení, klasifikace a návrh na zlepšování trvalých travních porostů 3.1 Inventarizace ploch TTP Veškeré změny ploch TTP v porovnání s mapovými podklady uvedenými v Mapě evidence nemovitostí, týkající se zmenšení či zvětšení ploch, případně jejich převodu do jiných kultur (les, vodní plochy, orná půda), musí být zaevidovány v Záznamní tabulce a zakresleny do mapových podkladů. U ploch TTP, které jsou dočasně zorněny, případně prováděny jejich rekultivace a znovu zatravnění je nutno tuto skutečnost uvést v Záznamní tabulce s udáním roku znovuzatravnění. 3.2 Hodnocení stanovištních podmínek Hodnocení stanovištních podmínek provedeme zápisem do Záznamní tabulky. Hodnocení příslušných charakteristik provedeme buď přímým zjišťováním v terénu a nebo 11
s využitím kódových a mapových údajů z BPEJ ( Bonitované půdně ekologické jednotky ) a z údajů o AZP týkajících se posledních tří let. Kódovací systém je uveden v Komplexní metodice výživy rostlin č. 1/1990. 3.3 Návrh na zlepšení stanoviště Návrh se týká podmínek pro oratelnost, terénní povrchové úpravy ve vztahu k odstranění náletů dřevin, případně vhodnosti výsadby soliter, odstranění balvanů, odstranění balvanů, způsobu urovnání povrchu, úpravy vodního režimu stanoviště a stanovení úrovně hnojení. Při stanovení dávek jednotlivých živin je nutno zohlednit intenzitu a způsob využívání porostů, podíl vikvovitých druhů, přirozenou úrodnost stanoviště, druh a formu hnojiva, využitelnost živin /např. u kejdy v době aplikace) a jiné. 3.4 Zpracování sumáře Z analytických charakteristik týkajících se jednotlivých hodnocených ploch zpracujeme syntetický Sumář TTP charakterizující celkový stav TTP v hospodářství dle jednotlivých ukazatelů a nutný rozsah rekultivačních opatření a způsobů zlepšování porostů. 3.5 Mapová dokumentace Syntetické údaje týkající se současného stavu stanovišť a porostů s návrhy na způsob jejich zlepšení zpracujeme graficky do mapové dokumentace. 4. Rozbory travních porostů a stanovišť Aplikací fytocenologie je možné řešit problematiku: - vhodnosti existence porostních typů v celých oblastech - zvyšování úrodnosti půdy a kvality lučních a pastevních porostů - stanovení efektu plánovaného agrotechnického nebo melioračního zásahu - složení směsí pro zakládání lučních, pastevních a ostatních porostů ve vztahu k podmínkám stanoviště Druhové složení a produkce rostlinného společenstva je podmíněno stanovištními činiteli ekologickými faktory. Porost je tedy funkcí stanoviště. Ekologické faktory jsou souborem půdních, klimatických a biotických činitelů. Stanovištní podmínky podléhají vývoji. Změna jednoho faktoru zpravidla vyvolá změny dalších činitelů (např. úprava vláhových poměrů změní aeraci půdy a vyvolá změnu v mikrobiální aktivitě, jejímž důsledkem je zvýšení mineralizace organických látek, uvolnění živin a změny ph). 12
Změny stanovištních podmínek vyvolávají změny v druhové skladbě porostů. Tento vývoj rostlinného společenstva je nazýván sukcesí. Základní klasifikační jednotkou fytocenologického systému je asociace, vyznačující se přítomností charakteristických (význačných) a diferenciálních druhů, tj. rostlin s užší ekologickou amplitudou. Označuje se přidáním koncovky etum k latinskému druhovému jménu. Vyšší jednotkou jsou (-ion), řád (-etalia) a třída (-etea). Na základě druhové skladby porostu a presence druhů lze vyjádřit stupeň určité vlastnosti stanoviště. Vypovídací schopnost o vlastnostech stanoviště mají druhy s užší či úzkou stanovištní amplitudou. Existují však i druhy indiferentní, u nichž vazba na určitý stanovištní faktor není zcela vyhraněna. Při studiu fytocenoz se vychází z tak zvaných sociologických snímků. Rostlinná společenstva mají analytické a syntetické znaky. Analytické znaky se zjišťují v porostu v terénu, syntetické znaky pak vyplývají z hodnocení znaků analytických. Analytické znaky jsou abundance (početnost), dominance (pokryvnost), densita (hustota), sociabilita (družnost), stratifikace (rozvrstvení) a další. Při studiu travních porostů se nejvíce používá tzv. projektivní dominance, která vyjadřuje podíl každého přítomného druhu na zakrytí povrchu půdy. Vyjadřuje se nejčastěji procenticky, nebo pětičlennou stupnicí Braun- Blanquetovou. Při studiu fytocenóz se vychází z tak zvaných sociologických snímků, což je v podstatě vyjádření druhové skladby za použití některého, nebo některých analytických znaků. H. Ellenberg provedl a E. Klapp upravil ocenění druhů lučních a pastevních porostů vyjadřující jejich rozbor na vláhové a na trofické vlastnosti stanoviště a navrhl metodu výpočtu středního čísla dusíku a středního vlhkostního čísla. Na základě hodnoty středního čísla vlhkosti lze objektivně vyhodnotit vláhové poměry stanoviště a na základě středního čísla dusíku lze vyhodnotit, jak je stanoviště zásobeno dusíkem. Metodický postup: 1. V terénu se vyhotoví sociologický snímek, kterým se vyjádří procento projektivní dominance každého druhu. Klasifikuje se vždy stejnorodá plocha. U každého snímku je nutné uvést identifikační údaje: označení lokality, výměra klasifikované plochy, datum, expozice, sklon, půdní a vláhové poměry. Sociologický snímek se provádí na tzv. minimálním areálu, což je nejmenší část klasifikované plochy, na níž jsou přítomny všechny druhy, které se vyskytují na celé klasifikované ploše. V praxi je zpravidla minimálním areálem plocha cca 15-20 m dlouhá, 2 m široká. Při pochůzce se napřed stanoví druhy, které se na stanovišti vyskytují. Pak se určuje procento projektivní dominance počínaje obvykle druhem s nejvyšší pokryvností. U dalšího 13
druhu se srovnává hodnota pokryvnosti s předchozím druhem. Tímto způsobem se zachovává poměr mezi jednotlivými druhy bez ohledu na celkový součet procent dominance. Na konec se provede propočet tak, aby součet činil skutečně 100 % (např.: 120 = 100 %, přepočítávací koeficient = 1,2, původní odhad dominance psárky luční = 24 %, 24 : 1,2 = 20 %) 2. Vypočítá se střední číslo vlhkosti a střední číslo dusíku. Střední číslo vlhkosti se vypočítá tak, že procento dominance každého druhu se vynásobí příslušným číslem vody (číslem 1 jsou označeny druhy rostoucí na suchých stanovištích, číslem 10 druhy rostoucí na stanovištích trvale zamokřených). Součiny se sečtou a součet těchto součinů se vydělí součtem procent dominance přítomných druhů. Pokud se v porostu vyskytuje druh, u něhož číslo vody není známo, nebude součet procent dominance roven stu. Střední číslo dusíku se vypočítá analogicky (číslem 1 jsou označeny druhy rostoucí na stanovištích dusíkem chudých, číslem 5 druhy na stanovištích s nadbytkem dusíku). Kromě vztahu druhů k vláhovým a trofickým podmínkám doplnil E. Klapp hodnocení druhů z hlediska jejich nutriční hodnoty. Druhy jedovaté (ocún jesenní, pryskyřník prudký) jsou označeny číslem 1, druhy bezcenné a zvířata odpuzující (vratič, pupava) jsou označeny číslem 0. Číslem 1 jsou označeny druhy málo hodnotné, číslem 8 druhy s nejvyšší nutriční hodnotou. 5. Použité literární zdroje: BUREŠ, F.; HRABĚ, F.: Trávníkářské praktikum. Ústav pícninářství AF MZLU. Brno 1996. 82 s. CAGAŠ, B.; MACHÁČ, J.; ŠRÁMEK, P.; FOLTA, J.; TVRZ, V.: Semenářství trav. SEVT. Praha. 1989. 150 s. CAGAŠ, Bohumír, et al. Trávníky: Jak je zakládat, ošetřovat, hnojit, zavlažovat, chránit proti škůdcům, sekat. 1. vyd. Praha: Reader's Digest Výběr, s.r.o., 2002. 42 s. CAGAŠ, B. et al.: Trávníky. Rady z Receptáře 2/2002. Reader s Diegest Výběr s.r.o. Praha. 2002. 6-23. CONERT, H. J.: Pareys Gräserbuch. Parey Buchverlag. Berlín. 2000. 592 s. DROZDOVÁ, A.; CAGAŠ, B: Informační zpravodaj č. 25. OSEVA PRO, s.r.o. Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří. 1996. 47 s. ENTRUP, L. N.: Obrazový atlas plevelů, chorob a škůdců kukuřice. Syngenta. Praha. 2003. 173 s. GROSSER, W.; HIMMELHUBER, P.: Rasen Zierrasen, Spielrasen, Blumenwiese. Ulmer. Stuttgart. 1997. 216 s. HALVA, E.; HRABĚ, F.; LESÁK, J.; VÍTEK, L.: Pícninářství. Louky a pastviny. VŠZ v Brně. Státní pedagogické nakladatelství. Praha. 1983. 140 s. 14
HESSAYON, D. G.: Trávníky v zahradě. BETA-Dobrovský a Ševčík. Praha-plzeň. 2002. 128 s. HRABĚ, F.; BUCHGRABER,K.: Pícninářství. Travní porosty. MZLU. 2004. 151 s. HRABĚ, F.; ŘÍMOVSKÝ, K.; VÍTEK, L.: Pícninářství cvičení. MZLU. 1995.110 s. HRABĚ, F. et al.: Vše pro trávy a jetelovinotrávy. Ing. Petr Baštan. Olomouc. 126 s. HRABĚ, F. et al.: Trávy a jetelovinotrávy v zemědělské praxi. Ing. Petr Baštan. Olomouc. 2004. 121 s. HRABĚ, F. et al.: Trávy a trávníky co o nich ještě nevíte. Ing. Petr Baštan. Olomouc. 2003. 158 s. HRABĚ, F. et al.: Trávníkářská ročenka. Ing. Petr Baštan. Olomouc. 2005. 139 s. HRABĚ, F. et al.: Trávníkářská ročenka. Ing. Petr Baštan. Olomouc. 2006. 135 s. CHYTRÝ, M. et al.: Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR. Praha. 2001. 304 s. JEHLÍK, V.: Cizí expanzivní plevele České a Slovenské republiky. Academia. Praha. 1998. 506 s. KLAPP, E.; VON BOBERFELD, V. O.: Gräserbestimmungsschlüssel für die häufigsten Grünland und Rasengräser. Eugen Ulmer KG. Stuttgart. 2004. 84 s. KLAPP, E.; VON BOBERFELD, V. O.: Taschenbuch der Gräser. Eugen Ulmer KG. Stuttgart. 2006. 264 s. KLEY, G.: Gräser. DSV. Lippstadt. 72 s. KUBÁT, K. et al.: Klíč ke květeně České republiky. Academia. Praha. 2002. 927 s. MIKULKA, J. et al: Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Farmář-Zemědělské listy. 1999 160s. MIKULKA, J.; KNEIFELOVÁ, M. et al.: Plevelné rostliny. Profi Press, s.r.o. 2005. 148 s. MÍKA,V. et al.: Morfogeneze trav. Výzkumný ústav rostlinné výroby. Praha. 2002. 200 s. MÍKA, V.; ŘEHOŘEK, V.: Sveřepy ve střední Evropě. Výzkumný ústav rostlinné výroby. Praha. 2004. 150 s. ONDŘEJ, J.; OPATRNÁ, M.; ROB, P.: Trávníky a okrasné trávy. BRIO. Praha 1997. 128 s. OTEVŘEL, R.; STRAKA, J.; PŘIBYL, M.: Trávníky. ERA group spol. s.r.o. Brno. 2006. 112 s. PROCHÁZKA, I.: pěstování rostlin v tabulkách. Ing. Ivan procházka ŘÍMOVSKÝ, K.; HRABĚ, F.; VÍTEK, L.: Pícninářství. Polní pícniny. VŠZ v Brně. 1989. 165 s. ŘÍMOVSKÝ, Karel, HRABĚ, František, VÍTEK, Lubor. Pícninářství: cvičení. 1. vyd. Brno: MZLU, 1995. 116 s. SCHRADER, A.; KALTOFEN, H.: Gräser. VEB Deutscher Landwirtschaftsverlag. Berlín. 1974. 352 s. STEINBACH, G.: Trávy. Ikar. Praha. 1998. 287 s. SVOBODOVÁ, M.: Trávník. Grada. Praha. 2004. 91 s. ŠINDELÁŘOVÁ, J.: Lesnicky důležité traviny. SZN. Praha. 1959. 318 s. VELICH, J. et al.: Pícninářství. VŠZ Agronomická fakulta. Praha. 1994. 204 s. 6. Elektronické zdroje: HERBA - Atlas plevelů.verze 1.0. [online]. c2007 [cit. 2007-4-08]. <http://www.jvsystem.net/app19/glossary.aspx?lng_display=1&lng_user=1&prehled=0&>. KRAUTZER, B.,PERATONER,G., BOZZO, F. Site-specific grasses and herbs. Seed production and use for restoration of mountain environments. [online].c2004 [cit. 2007-15-08]. <http://www.fao.org/docrep/007/y5576e/y5576e08.htm>. SKLÁDANKA. J. Multimediální učební texty pícninářství [online]. c2007 [cit. 2007-24-08]. <http://www.af.mendelu.cz/external/prezentace/picniny/uctext/sklady.php?odkaz=festucar.ht ml>. 15
7. Seznam příloh: Tab. 1 Procentický podíl jetelovin a trav v jetelotravních, lučních a pastevních směskách Tab. 2 Pícninářské hodnocení druhů při lučním využívání Tab. 3 Vliv pratotechnických opatření na konkurenční schopnost lučních rostlin v přirozených travních porostech (dle Dietla) Tab. 4 Výsevky trav a jetelovin dle Schechtnera Tab. 5 Doporučené výsevky jetelovin a trav v monokultuře a v jetelotravní směsce Tab. 6 Kategorie a charakteristika skladby travních porostů, způsob zlepšení Tab. 7 Způsoby zlepšování a technologie obnovy travních porostů Tab. 8 Vyhodnocení středního čísla vody Tab. 9 Vyhodnocení středního čísla dusíku Tab. 10 Čísla vody (č. H), dusíku (č. N) a nutriční hodnoty (č. NH) 16
Tab.1: Procentický podíl jetelovin a trav v jetelotravních, lučních a pastevních směskách způsob využívání počet užitk. let počet komponentů podíl trav jetelovin trav volně trsnatých výběžkatých vysokých nízkých % % % % % % jetelotráva 1-2 2-3 60-70 20-30 20-30 - 20-30 - vojtěškotráva 2-3 2-3 80-70 30-40 30-40 - 30-40 - orná půda intenzivní krádkodobé louky 3-4 3-4 25-30 75-70 75-70 - 75-70 - intenzivní krátkodobé pastviny 3-4 2-3 30-35 70-65 70-65 - 70-65 - louky dočasné 4-6 4-6 25-20 75-80 50-60 25-20 60-55 15-25 drnový fond louky dlouhodobé pastvina dočasná 7-více 6-8 15-20 85-80 55-50 25-30 60-50 25-30 4-6 4-6 25-30 75-70 55-40 25-30 50-40 25-30 pastvina dlouhodobá 7-více 6-8 15-20 85-80 50 35-30 30-35 55-45 louka PHO 7-více 5-6 30-25 70-75 50-45 20-30 55-50 15-25 účelové trávníky okrasný trávník hřišťový trávník 8-více 4-100 - 100-100 8-více 5-100 20 80-100
Tab. 2: Pícninářské hodnocení druhů při lučním využívání vhodnost pro: úroveň hnojení vláha 1 - nízká 2 - průměrná 3 - dobrá 4 - velmi dobrá krmná hodnota intenzivní střídavé využívání využívání seno, senáž sušení na poli semioptimální až nízká normativní optimální vysoká sušší vlhčí vytrvalost produkce technické trávníky až mokrá Trávy: jílek vytrvalý 4 4 4 4 3 1 3 4 1 1 2 4 4 jílek mnohokvětý 3 4 1 4 3 1 2 4 1 1 1 4 1 srha říznačka 3 2 1 3 3 1 3 3 3 2 3 3 1 kostřava luční 3 1 1 2 4 3 2/3 1 2 3 3 2 2 kostřava červená 2 2 2 3 3 3 2 1 3 2 4 2 4 ovsík vyvýšený 2/3 1 1 1 4 4 2 1 3 1 3 2 2 trojštět žlutavý 2/3 2 1 2 4 3 2 1 2 2 4 2 2 bojínek luční 3 2 2 3 3 2 3 2 2 2 3 2 2/3 lipnice obecná 2 4 2 4 2 1 2 3 1 3 1 1 2/3 lipnice luční 3 4 4 4 3 1 2 4 4 4 4 3 4 psárka luční 3 4 2 4 3 1 3 4 3 4 4 3 3 pýr plazivý 2 4 1 3 3 1 2 4 3 3 3 2 3 psineček tenký 2 4 3 1 2 3 2 2 2 4 4 2 2 Jeteloviny: vojtěška setá 3 1 1 2 1 1 4 2 4 1 2 4 1 jetel luční 3 1 1 2 2 3 2 1 2/3 2 2/3 3 1 jetel plazivý 4 4 4 4 3 1 3 3 1 2 3 2 2 štírovník růžkatý 3 2 1 3 3 3 2 1 3/4 2 4 2/3 1 štírovník bažinný 2/3 2 1 2 3 3 3 2 1 4 4 2 1 Byliny: smetanka lékařská 3 4 3 3 1 1 3 3 2 2 4 2 1 bolševník obecný 3/4 2 2 3 1 1 3 4 4 3 3 3 1 pryskyřník plazivý 2/3 4 2 3 2 1 2 4 1 4 3 2 1 kontryhel obecný 2/3 2/3 1 3 2 1 3 4 2 3 4 3 1 rdesno hadí kořen 2/3 2/3 1 3 1 1 3 4 1 4 4 2 1 jitrocel kopinatý 2 2 1 3 2 3 2 1 3 1 3 1 1
Tab. 3: Vliv pratotechnických opatření na konkurenční shopnost lučních rostlin v přirozených travních porostech (dle Dietla) druh úroveň hnojení luční využití pastevní využití vysoké pozdější včasné semioptimální jarní střídavé nadměrné sečení sečení až normální hnůj kejda P + K N spásání využití využití extenzivní intenzivní Luční : ovsík vyvýšený + - - o o + - - jílek mnohokvětý - + + o + o + o - psárka luční - + + o + o o o - kerblík lesní - + + o + + - - - bolševník obecný - + + o + o - o - kerblík horský - + + o + + - - - kakost luční - + + o + + - - rdesno hadí kořen - + + o + + - - - + šťovík kyselý + - - o - + - - - + Pastevní : psineček výběžkatý o o + o + o + - pýr plazivý - o + o + o + o lipnice luční o o o o o - + - jitrocel kopinatý o + + o o - + - jitrocel prostřední + - - o - - + - starček alpský - + + o o - + o Ostatní : jílek vytrvalý - + + o + - + + + + - srha říznačka o + + o + + - - - - + medyněk měkký + o + o - + - - - + lipnice obecná o + + o + o + - - o o jetel plazivý o o o + o - + + + + - jetel luční + o - + - + - - - - - smetanka lékařská o + + + o - + - - - o pryskyřník prudký + o o - - + - - - o o pryskyřník plazivý - o + + o - + - - + - Poznámka: konkurenční schopnost druhu + je podpořena - je potlačena o je indiferentní nízké využití
Tab. 4: Výsevky trav a jetelovin dle Schechtnera druh čistý výsevek (kg.ha -1 ) ve směskách (kg.ha -1 ) ovsík vyvýšený 40 40 trojštět žlutavý 15 20 srha laločnatá 20 20 kostřava luční 40 40 (50) psárka luční 30 30 bojínek luční 20 30 jílek mnohokvětý 30 30 jílej jednoletý 40 40 jílek vytrvalý 30 30 lipnice luční 20 40 kostřava červená 30 40 lipnice úrodná 20 30 jetel luční 20 20 jetel zvrhlý 15 20 jetel plazivý 15 20 vojtěška setá 30 30 štírovník růžkatý 20 30
Tab. 5: Doporučené výsevky jetelovin a trav v monokultuře a v jetelotravní směsce výsev. skup. výsevků (kg.ha -1) druh. skup. druh čistota klíčivost dle schop. potlačování A B C ovsík vyvýšený 87 77 I - - 50 srha říznačka 91 85 I - - 20 jílek mnohokvětý 96 90 I - - 22 jílek vytrvalý 96 90 I - - 30 psárka luční 72 70 II - 29 33 sveřep bezbranný 92 85 II - 41 47 trojštět žlutavý 72 70 II - 23 27 psineček bílý 90 87 III 7 9 12 poháňka hřebenitá 95 90 III 20 26 35 kostřava luční 95 90 III 45 60 75 kostřava červená 92 87 III 25 33 41 bojínek luční 95 88 III 12 16 20 lipnice bahenní 91 87 III 15 20 25 lipnice luční 91 86 III 15 20 25 vojtěška 95 85 I - - 20 jetel luční 96 87 I - - 20 tolice dětalová 95 81 II - 23 27 štírovník růžkatý 95 81 III 20 26 33 jetel zvrhlý 95 87 III 15 20 25 jetel plazivý 95 87 III 12 16 20
Tab. 6 Kategorie a charakteristika skladby travních porostů, způsob zlepšení Kategorie Charakteristika porostu Poznámka Způsob zlepšení A Intenzivní jetelotravní a travní porosty (<8,0t sena.ha -1 ) velmi dobrá kvalita píce. Většinou obnovené porosty na oratelných kvalitních stanovištích Vysoké, volnětrsnaté trávy náročné na N, 3-4x kosené 4-5 past.cyklů M - intenzivní B Středně produkční porosty s velmi dobrou až výbornou kvalitou píce, většinou na oratelných stanovištích s mírnou sezónní zamokřeností B 1 - s vyšším podílem produkčních kulturních trav (cca 2/3) a hrubších bylinných druhů Vytrvalé trav. druhy, včetně výběžkatých ''psárkový typ'' M - optimální B 2 - '' vyvážené'' porosty s 50-70% podílem kult. druhů trav, vikvovitých a jemnostébelných bylin Vytrvalé porosty, přirozené louky s vysokou nutriční a diet. hodnoutou M - semiopt. M/0 C Polokulturní až málo kulturní porosty s nízkým podílem kulturních druhů ( <50%) trav a s výskytem nehodnotných druhů, houževnatých plevelů a) porosty bez houževnatých plev. Porosty smilkové, ostřicové, bezkolencové C 1 C 2 - na oratelných, kvalitních a erozně neohrožených stanovištích - na dočasně neoratelných stanov. ojedinělý, lokální výskyt houževnatých plevelů Ro, Rf (Oo) Bp C 3 C 4 C 5 C 6 - neoratelná, ale přístupná stanoviště. b) porosty s výskytem houževnatých plevelů ( >30%) - oratelná stanoviště - dočasně neoratelná stanoviště neoratelná, ale přístupná stan. s plošnou dislokací na celé ploše, šťovíky, metlice, pýr plazivý, pryskyřníky, ostřice atd. Oo + ch, Ro + ch (Oo) + ch Bo + ch D Travní porosty ve zvláštních režimech, tj. většinou s omezenou možností intenzifikačních vstupů (zvl. použití vyššího nebo vůbec žádného hnojení a jiných chemických prostředků) PHO, SPR, CHKO CHOPAV aj. B p E Travní porosty v extrémních podm. s velmi omezenou nebo téměř vyloučenou možností využívání, neoratelná a nepřístupná stan. Hole, srázy, porosty na les. holinách, tech. porosty K, P
Tab. 7 Způsoby zlepšování a technologie obnovy travních porostů Typ porostu Vhodný způsob obnovy travního porostu Kategorie Charakteristika Symbol Stručná charakteristika A Intenzivní, produkční Mint. Intenzivní minerální výživa a hnojení N,P,K,Ca,Mg a intenzivní využívání porostu (louka 3-4 seče, pastvina 4-5 past. cyklů) B 1 Středně produkční, středně kvalitní M Vyrovnaná výživa a hnojení N,P,K, možnost využití selektivních herbicidů k lokální aplikaci a event. vylepšení mezerovitého porostu bezorebným přísevem kultur. druhů trav a jetelovin, střední int. využití: 2-3 seče, 4 pastevní cykly B 2 ''Vyvážený', kvalitní porost M M/0 Vyrovnaná výživa N,P,K aj. včetně využití org. hnojení (komposty, kejda, močůvka, chl. hnůj), využití jako u ktg. B 1 C 1 Polokultur. až nekulturní, bez houževnat. plevelů, orat. stan. Ro Rychloobnova orbou se založením intenzivního produkčního typu porostu s intenzivním využíváním C 2 Jako C 1, dočasně neoratelné stanoviště (Oo) Rekultivace stanoviště a obnova orbou po odstranění překážek oratelnosti s 1-2 letým polním obd., intenzivní využívání porostu C 3 C 4 Jako C 1, erozně ohrožené, neoratelné, ale přístupné stanoviště Nekulturní, s plošným výskytem houževnatých plevelů, oratelná stanoviště Bp Bo Ro (ch) Oo (ch) a) Bezorebný přísev kult. druhů po aplikaci selektivních herbicidů ( u porostů polokulturních), stř. intenzita využívání 3-4 pasevní cykly) b) Bezorebná rychloobnova, tj. výsev nového společenstva do starého odumřelého drnu po jeho předchozí likvidaci totálními herbicidy (Gramoxone, Roundup) Rychloobnova orbou orbou (Ro) nebo obnova orbou (Oo) s polním obdobím, v obou případech likvidace starého porostu systematicky působícími herbicidy C 5 Jako C 4, dočasně neoratelné stanoviště (Oo (ch) ) Rekultivace stanoviště a obnova porostu orbou, odstranění překážek oratelnosti po likvidaci původního drnu systematicky působícími herbicidy, s 1-2 letým polním obdobím C 6 Jako C 4, neoratelné, ale přístupné stanoviště Bezorebná rychloobnova, tj. přímý výsev do odumřelého drnu po jeho likvidaci systemicky Bo (ch) působícími herbicidy, obyvykle nižší intenzita využívání : 2 seče, max. 3 pastevní cykly Porosty na stanovištích se zvláštním režimem hospodaření B p Bezorebný přísev kulturních druhů nenáročných zvl. na N-hnojení (např. jetelovin), střední až nižší intenzita využívání, způsob využití stanoviště ve vztahu k primární účelovosti stanoviště (např. v PHO omezení či vyloučení pastevního využívání) D E Porosty v extrémních podmínkách K Košárování (ovce, skot), vyjímečně povrchový přísev jetelovin (jetel bílý, štírovník obecný), extenzivní využití
Tab. 8 Vyhodnocení středního vlhkostního čísla Sřed. č. vody Charakter stanoviště Typ porostu Možnost využití 1-2, 5 xerofytní stepní porosty, bylinné porosty výsušných stanovišť příliš suché i pro ornou půdu 2, 5-4 mezoxerofytní porosty úzkolistých kostřav, suché ovsíkové louky vláhové poměry odpovídající orné půdě 4-5, 6 mezofytní kulturní pastviny typu jílku vytrvalého, lipnice luční, jetele plazivého, louky typu kostřavy luční, srhy laloč. při dostatku dešťových srážek možnost intenzivního využívání travních porostů 5, 6-7,5 mezohygrofytní vlhké louky psárkového typu velmi výnosné louky, pro pastviny málo únosný povrch 7,5-10 hygrofytní trvale zamokřené ostřicové porosty, bezkolencové porosty pro zemědělské využití bez odvodnění nevhodné
Tab. 9 Vyhodnocení středního čísla dusíku Sřed. č. N Charakter stanoviště Typ porostu 1-2 oligotrofní - absolutní nedostatek N porosty smilky tuhé, porosty nenáročných bylin 2, 3,5 mezooligotrofní - málo zásobené N květnaté louky 3,5-4,5 mezotrofní až mezoeutotrofní - dobře zásobená N intenzivně pěstované a využívané louky a pastviny s převahou kult. trav 4,5-5 eutotrofní - s nadbytkem N ruderální společenstva
Tab. 10 Čísla vlhkostní (č. H), dusíku (č. N) a nutriční hodnoty (č. NH) vybraných rostlinných druhů Druh č. H č. N č. NH Druh č. H č.n Bedrník obecný 3 2 5 Pcháč zelinný 7 3 4 Bezkolenec modrý 8 1 2 Poháňka hřebenitá 4 3 6 Bika ladní 3 1 2 Pomněnka bahenní 8 2 2 Blatouch bahenní 8 2-1 Popenec břečťanol. 5 4 1 Bojínek luční 6 4 8 Prvosenka jarní 3 2 2 Bolševník obecný 4 5 5 Pryskyřník plazivý 7 4 2 Bršlice kozí noha 5 4 3 Pryskyřník prudký 6 3-1 Čekanka obecná 3 4 1 Pryšec chvojka 1 1-1 Černohlávek obecný 4 1 2 Přeslička bahenní 8 2-1 Černýš luční 4 1-1 Psárka kolénkatá 8 3 4 Čertkus luční 7 1 2 Psárka luční 6 5 7 Čičorka pestrá 3 1-1 Psineček bílý 8 4 7 Čistec bahenní 9 1 2 Psineček psí 9 1 3 Devaterník penízk. 2 1 1 Psineček tenký 4 3 5 Hadinec obecný 1 1 1 Ptačinec bahenní 9 1 2 Hrachor bahenní 7 2 5 Pupava obecná 2 1 0 Hrachor luční 6 3 7 Pýr plazivý 6 5 6 Hvozdík kartouzek 3 1 2 Rákos obecný 9 3 2 Chrastavec rolní 3 3 2 Rdesno červivec 8 4 1 Chrastice rákosov. 9 5 5 Rdesno hadí kořen 6 3 4 Chrpa čekánek 2 2 3 Rdesno ptačí 5 4 1 Chrpa luční 5 3 3 Rozchodník ostrý 1 1 0 Jahodník obecný 3 1 2 Rozrazil potoční 9 4 1 Janovec metlatý 3 1 0 Rozrazil rozekvít. 4 3 2 Jehlice trnitá 2 1 0 Řebříček obecný 4 4 5 Jestřábník chlup. 3 1 2 Řepík lékařský 3 1 2 Jestřábník myšší Řeřišnice luční 7 3-1 Ouško 7 1 2 Sedmikráska chudob. 4 2 č. NH
Tab. 10 Čísla vody (č. H), dusíku (č. N) a nutriční hodnoty (č. NH) - pokračování Jetel ladní 3 2 6 Silenka obecná 3 2 3 Jetel luční 4 3 7 Sítina klubkatá 8 2 1 Jetel plazivý 4 4 8 Skřípina lesní 8 3 2 Jetel pochybný 4 3 6 Smetánka lékařská 4 5 5 Jetel prostřední 3 1 4 Smilka tuhá 4 1 2 Jetel zvrhlý 7 3 6 Srha laločnatá 4 5 7 Jílek vytrvalý 4 5 8 Starček potoční 8 3-1 Jitrocel kopinatý 4 3 6 Starček přímětník 3 2-1 Jitrocel prostřední 3 2 2 Suchopýr úzkolistý 9 1 1 Kakost luční 4 4 2 Sveřep měkký 4 4 3 Kmín kořenný 4 4 5 Sveřep vzpřímený 2 2 5 Kohoutek luční 7 3 1 Světlík lékařský 5 2-1 Kokoška pastuš. tob. 5 4 1 Svízel povázka 4 4 3 Kokrhel luštinec 3 3-1 Svízel syřišťový 2 2 3 Kontryhel obecný 4 3 5 Šalvěj luční 3 2 2 Kopretina bílá 4 2 2 Škarda dvouletá 4 4 4 Kopretina vratič 3 2 0 Štírovník močálový 8 2 7 Kopřiva dvoudomá 6 5 1 Štírovník růžkatý 3 2 7 Kosatec žlutý 9 3-1 Šťovík kadeřavý 8 5 1 Kostival lékařský 7 4 2 Šťovík kyselý 5 3 4 Kostřava červená 4 3 4,5 Šťovík tupolistý 6 5 1 Kostřava luční 5 4 8 Tolice dětelová 3 2 7 Kostřava ovčí 3 3 3 Tomka vonná 5 3 3 Kozlík lékařský 7 3 1 Trojštět žlutavý 4 4 7 Kručinka barvířská 3 1 0 Třeslice prostř. 4 2 5 Krvavec menší 2 1 4 Třezalka tečkovaná 3 2 1 Krvavec toten 7 3 5 Třtina křovištní 4 2 0 Kuklík potoční 8 2 2 Tužebník jilmový 8 3 3 Lipnice bahenní 8 4 7 Úročník bolhoj 2 1 5 Lipnice luční 4 4 8 Vachta trojlistá 9 1-1 Lipnice obecná 6 5 7 Vičenec ligrus 2 2 7 Lipnice roční 6 5 5 Vikev plotní 4 4 6
Tab. 10 Čísla vody (č. H), dusíku (č. N) a nutriční hodnoty (č. NH) - dokončení Lnice květel 3 4-1 Vikev ptačí 5 3 6 Mateřídouška obec. 2 1 1 Vítod chocholatý 1 1 1 Medyněk vlnatý 6 4 4 Vrbina penízková 7 3 1 Metlice trsnatá 7 3 3 Vřes obecný 3 1 0 Mochna husí 7 4 1 Vstavač širokolistý 8 1 1 Mochna nátržník 4 1 2 Všivec bahenní 9 1-1 Mrkev obecná 4 3 3 Zběhovec plazivý 6 3 2 Ocún jesenní 6 3-1 Zblochan vzplývaný 8 3 4 Ostřice hnědá 9 2 1 Zvonek rozkladitý 4 3 3 Ostřice jarní 2 1 2 Ostřice liščí 7 4 1 Ostřice nízká 1 1 1 Ostřice ostrá 8 3 1 Ostřice štíhlá 10 3 1 Ostřice vyvýšená 10 2 1 Ovsík vyvýšený 4 5 7 Pampeliška podzim. 4 3 5 Pastinák setý 4 4 4 Pelyněk černobýl 4 4 1 Pcháč bahenní 8 2 0