Smlouva zasílatelská a smlouva o přepravě věci

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Smlouva zasílatelská a smlouva o přepravě věci Bakalářská práce Autor: Eva Venturová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Radek Spurný Praha Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Teplicích 30. Dubna 2014 Eva Venturová 2

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, panu JUDr. Radkovi Spurnému, za poskytnutí důleţitých rad, podnětů a informací k sepsání této práce. 3

Anotace Bakalářská práce se zaměřuje na analýzu současné právní úpravy zasílatelské smlouvy a smlouvy o přepravě věci v českém právním řádu. Cílem práce je charakteristika, rozbor a vzájemná komparace těchto smluv. Vzhledem k tomu, ţe k 1. lednu. 2014 vstoupil v platnost zákon č. 89/2012 (nový občanský zákoník), snaţí se tato práce najít odpověď na otázku, jak se jejich současná legislativní úprava liší od předchozí a jaký vliv mají provedené legislativní změny na praxi v oboru přepravy a zasilatelství. Můţe tak být přínosem pro všechny subjekty zabývající se danou problematikou. Klíčová slova: zasílatelská smlouva, zasílatel, příkazce, smlouva o přepravě věci, odesílatel, dopravce Annotation This thesis focuses on the analysis of current legislation forwarding contract and the contract of carriage in the Czech legal order. The aim of this work is characteristic analysis and mutual comparison of these contracts. Given that on 1 January. 2014, Act No. 89/2012 (new Civil Code), this work tries to answer the question of how the current legislation differs from the previous one and what impact they have made legislative changes to practice in the field of transport and forwarding. It may be beneficial to all parties involved in the issue. Keywords: Forwarding Contract, Forwarder, Consignee, Contract of carriage, Shipper, 4

Obsah Úvod... 6 1. Prameny práva přepravních smluv... 7 2. Terminologie v oblasti dopravy a přepravy... 10 3. Smlouva zasílatelská a smlouva o přepravě věci dle NOZ (popis, komparace)... 11 3.1 Smlouva zasílatelská... 11 3.1.1 Podstatné části zasílatelské smlouvy... 12 3.1.2 Práva a povinnosti zasílatele... 13 3.1.3 Povinnosti příkazce... 23 3.1.4 Všeobecné zasílatelské podmínky... 26 3.2 Smlouva o přepravě věcí... 28 3.2.1 Podstatné náleţitosti smlouvy... 29 3.2.2 Práva a povinnosti dopravce... 31 3.2.3 Povinnosti odesílatele... 38 3.2.4. Příjemce zásilky... 38 3.2.5 Přepravní doklady... 39 3.2.6 Náloţný list... 40 4. Smlouva zasílatelská a o přepravě věci dle starého ObchZ... 42 4.1 Smlouva zasílatelská... 42 4.2 Smlouva o přepravě věci... 44 4.3 Ustanovení vztahující se k přepravním smlouvám dle starého občanského zákoníku... 47 Závěr... 49 Seznam pramenů a literatury... 52 5

Úvod "S rozvojem obchodu v moderním hospodářství vzrostl význam dopravy. Znásobení dopravních prostředků a množství dopravovaného zboží a osob vedlo k tomu, že smlouvy upravující oblast dopravy se staly nejrozšířenější a nejobvyklejší." 1 V dnešní době je naprosto samozřejmé, ţe pokud jednáme o dodání nějakého zboţí, automaticky počítáme také se zajištěním jeho přepravy a to jak v národním, tak i v mezinárodním měřítku. Doprava a přeprava zásilek je nedílnou součástí kaţdého ekonomického systému a je nutné mít práva a povinnosti účastníků plynoucí z těchto závazkových vztahů smluvně zajištěná. Proto zasílatelská smlouva i smlouva o přepravě věci patří v praxi k velmi uţívaným smluvním institutům. Oba tyto smluvní typy do nedávna patřily mezi kvarteto přepravních smluv, které byly legislativně upraveny hlavně obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb., ale od 1. ledna 2014 jsou v souvislosti s účinností nového občanského zákoníku (NOZ) součástí tohoto velkého kodexu civilního práva. Zasílatelská smlouva slouţí primárně k obstarání přepravy, úkolem zasílatele je tedy zajistit pro příkazce vše potřebné, aby se zásilka dostala od odesílatele k příjemci. Smlouvou o přepravě věci se se dopravce zavazuje, ţe přepraví věc na určené místo, úkolem dopravce je tedy zboţí dopravit. V praxi jsou však oba smluvní instituty často zaměňovány, coţ působí značné problémy, zejména pokud jde o odpovědnost za škodu na přepravované zásilce. Proto je nutné si rozdíly mezi těmito smlouvami řádně vysvětlit V první části mé práce se zaměřuji na aktuální právní úpravu zasílatelské smlouvy a smlouvy o přepravě věci. Analyzovány budou prameny jejich úpravy a charakter obou smluvních institutů. Dále se v této části věnuji právům a povinnostem obou smluvních stran a jejich odpovědnosti v případě vzniku škody. Jak zasílatelská, tak přepravní smlouva tvoří páteř spedice a dopravy zboţí vůbec, i proto je jejich podrobná analýza dle NOZ a porovnání s OZ a ObchZ velmi důleţitá. Cílem práce je proto popis obou smluvních institutů a jejich vzájemné srovnání. V další části této práce se pokusím stručně shrnout původní legislativní úpravu těchto smluv, protoţe sekundárním cílem této bakalářské práce je srovnání ustanovení o obou smlouvách ve starém OZ a ObchZ s NOZ. Nová kodifikace civilního práva je natolik 1 ELIÁŠ, K. a kol.: Kurs obchodního práva, Obchodní závazky, C. H. Beck Praha, 3. vydání 2003, s. 393 6

rozsáhlým, klíčovým a revolučním činem v českém právním řádu, ţe aplikace nových norem, nová judikatura, to vše bude po jistou dobu teprve vytvářet prostor pro správné pochopení nových a staronových občanských, obchodních a dalších institutů civilního práva. Z tohoto hlediska nebudu moci v této práci vynechat starou dualitu rozdělení přepravních smluv v občanském i obchodním kodexu. V závěru bakalářské práce jsou shrnuty nejdůleţitější poznatky mé bakalářské práce a následuje seznam pouţitých pramenů. 1. Prameny práva přepravních smluv Právní úprava v českém právním řádu spočívala do 31. 12. 2013 na dualitě úpravy. Odstranění této duplicity právních úprav rozličných smluvních typů v občanském a obchodním zákoníku, které se aplikovaly podle toho, jestli se jedná o vztahy mezi podnikatelskými subjekty, podnikateli a spotřebiteli nebo pouze mezi osobami nepodnikajícími, vše zjednoduší. Smlouvy se od 1. 1. 2014 uzavírají jen s odkazem na NOZ. Do 31. 12. 2013 byly přepravní smlouvy popsány jak v občanském, tak i v obchodním zákoníku. Občanský zákoník řešil přepravní smlouvy v 760-773. Rozlišovala se smlouva o přepravě osob ( 760-764 ObčZ) a smlouva o přepravě nákladu ( 765-771 ObčZ). Důleţité bylo ustanovení 772 ObčZ, které umoţňovalo podrobnější úpravu přepravních smluv zvláštními předpisy, zejména přepravními řády a tarify. Dále se pak na přepravní smlouvy vztahovala obecná ustanovení 488 a násl.občz, která se týkala závazků. Pro tuto práci je však důleţitějším pramenem práva obchodní zákoník. Ten rozeznával 4 nominátní typy přepravních smluv. Šlo o smlouvu zasílatelskou ( 601 609 ObchZ), smlouvu o přepravě věci ( 610 629 ObchZ), smlouvu o nájmu dopravního prostředku ( 630 637) a smlouvu o provozu dopravního prostředku ( 638 641). Dále k nim patřily i inominátní smlouvy, tedy smlouvy, jejichţ obsah nebyl a není upraven v obchodním, občanském ani novém občanském zákoníku (NOZ). Protoţe smlouva o přepravě věci měla obecnou povahu a týkala se všech druhů přepravy, umoţňoval 629 ObchZ pomocí prováděcích předpisů upravit práva a povinnosti smluvních stran. Vzájemná kolize mezi uţitím občanského či obchodního zákoníku byla řešena kolizními normami obchodního zákoníku v 261 262 ObchZ, které určovaly, kdy bude pouţit obchodní kodex. Jestliţe se 7

tedy jednalo o subjekty ve smyslu zákona 261 ObchZ, či o závazkové právní vztahy v něm taxativně uvedené, pak se pouţil obchodní zákoník. V případě, ţe závazkový vztah nespadal pod 261, mohly se oba subjekty dohodnout dle znění 262 na pouţití obchodního zákoníku. Tato dohoda však musela mít písemnou formu. Od 1. 1. 2014 je situace přehlednější a zjednodušená. Nový občanský zákoník, vydaný pod č. 89/2012 Sb., rekodifikuje české soukromé právo a upravuje soukromoprávní oblast v jediném zákoníku. Nový občanský zákoník řeší zasílatelství, které se nyní systematicky řadí k závazkům ze smluv příkazního typu, v 2471 2482. Přeprava věci, která patří do závazků ze smluv o přepravě, je pak řešena v 2555 a násl. I nyní je úprava těchto smluv jen obecná, proto 2578 NOZ říká, ţe: Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství 2 Právní úprava přepravních smluv má obecnou povahu a dispozitivní charakter. Týká se všech druhů přeprav, proto je oblast dopravy podrobněji upravena prováděcími předpisy. Patří sem předpisy správní povahy typu zákona o drahách, zákona o silniční dopravě, zákona o civilním letectví apod. Přepravní smlouvy nejsou upraveny jen zákony, ale i podzákonnými právními předpisy. Těmi jsou především přepravní řády, které můţe vydat vláda formou vládních nařízení. Ty pak podrobně upravují práva a povinnosti smluvních stran. V trţním hospodářství mají přepravní smlouvy zásadní význam. Zboţí je přepravováno na velkou vzdálenost, zcela běţná je přeshraniční, nebo dokonce mezikontinentální přeprava. V přepravních smlouvách se tak často vyskytuje mezinárodní prvek a jejich právní úprava je stále více propojena s mezinárodními úmluvami a mezinárodním právem. Mezi nejdůleţitější mezinárodní smlouvy, které upravují mezinárodní dopravu, patří například Úmluva o mezinárodní ţelezniční přepravě (COTIF, č. 8/1985. Sb). V segmentu silniční dopravy, která má z hlediska geografického postavení ČR největší význam, se jedná o Úmluvu o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR, č. 11/1975 Sb.) 3 Značný význam z hlediska mezinárodního obchodu a přepravy má dohoda INCOTERMS (International commercial Terms). Účelem INCOTERMS je poskytnout soubor mezinárodních pravidel pro výklad nejvíce běžně používaných obchodních doložek v 2 NOZ 2578 3 PLÍVA, Stanislav, Obchodní závazkové vztahy. 2. aktualizované vyd. Praha: ASPI, 2009 s. 258 8

zahraničním obchodě. 4 Upravují především platby za dopravu a práva a povinnosti mezi dopravcem, kupujícím a prodávajícím. INCOTERMS nemají povahu právní normy a závaznými se stávají pouze tehdy, jestliže se na ně strany kupní smlouvy výslovně odvolají v textu smlouvy. Pravidla INCOTERMS uvádějí, která ze smluvních stran je zavázána obstarat přepravu nebo pojištění, kdy prodávající dodává zboží kupujícímu a jaké náklady nese ta která strana. Pravidla INCOTERMS neuvádějí žádné údaje týkající se ceny zboží ani způsobu její úhrady. Rovněž se nezabývají přechodem vlastnictví ke zboží, anebo následky porušení smlouvy. 5 První INCOTERMS byly vydány roku 1936 Mezinárodní obchodní komorou v Paříţi a od té doby byly jiţ šestkrát aktualizovány, aby pravidla odpovídala poţadavkům běţného mezinárodního obchodu. Poslední vydaná verze je INCOTERMS 2010. Vydáním nové verze pravidel však starší verze nezanikají, proto je v kupních smlouvách nutné uvádět verzi Incoterms, kterou se bude smlouva řídit. Pramenem práva u přepravních smluv v případě zasílatelství mohou být i Všeobecné zasílatelské podmínky. Ty jsou vydávány Svazem spedice a logistiky. Tyto podmínky rozšiřují práva a povinnosti zasílatele i příkazce a doplňují a konkretizují národní legislativní úpravy. Všeobecné zasílatelské podmínky nejsou obecně závazným předpisem, právně závaznými se stávají teprve v tom momentě, kdy je na ně odkázáno v zasílatelské smlouvě. Zasílatelská firma si můţe zpracovat své vlastní Všeobecné zasílatelské podmínky odpovídající jejím konkrétním potřebám. 4 DSV, Incoterms 2010, URL http://www.dsv.cz/doprava-a-preprava/silnicni-doprava/incoterms/ [cit. 2014-01- 06]. 5 Multitrans CZ, Mezinárodní soubor výkladových pravidel Incoterms, http://www.multitrans.cz/incoterms [cit. 2014-01-06]. 9

2. Terminologie v oblasti dopravy a přepravy Tak jako kaţdý obor lidské činnosti, i oblast spedice pouţívá vlastní terminologii. Vzhledem k tomu, ţe některé termíny bývají často zaměňovány, nebude od věci si význam těch nejdůleţitějších upřesnit. Doprava sluţby spojené s přemísťováním osob a zboţí v prostoru a čase; pohyb dopravního prostředku po dopravní cestě Dopravce subjekt, který dopravu provádí Přeprava veškeré úkony související s přemístěním osob či zboţí pomocí dopravního prostředku; zahrnuje např. naloţení a vyloţení zboţí, odbavení vývozní a celní dokumentace, pojištění atd. Přepravce osoba, pro kterou dopravce provádí přepravu; v dopravně- přepravních vztazích je to souhrnný název pro odesílatele a příjemce, ve vztahu vůči zasílateli je přepravce nazýván příjemcem 6 Zasílatel (speditér) subjekt, který svým jménem na účet příkazce (v jeho zájmu) obstarává nákup přepravních nebo dopravních sluţeb Zasílatelský příkaz příkaz, ve kterém je určen druh přepravy, odkud a kam bude přeprava provedena a věci, které budou přepraveny Příkazce subjekt, podle jehoţ dopravního příkazu zasílatel nebo dopravce obstarává přepravu Přepravní doklad prokazuje existenci přepravní smlouvy; liší se u jednotlivých typů doprav (u ţelezniční dopravy nákladní list, při přepravě po řekách náloţní list, při přepravě po moři konosament) 6 Pojem přepravce lze označit za uměle vytvořený termín, který pro své potřeby vytvořila běžná praxe. Tento termín, ač v odborné komunikaci hojně používán, česká legislativa nezná. Přesto se v praxi jedná o pojem klíčový, protože synteticky označuje všechny subjekty vystupující na přepravním trhu na straně hmotného zboží, tj. jde o zákazníky ať jež zákazníky zasílatele či dopravce. Z čistě tržního pohledu tedy přepravce reprezentuje stranu poptávky po dopravních, resp. přepravních službách. DAVID, Petr, ORAVA, František, Zasílatelství, Praha: ČVUT, 2008, s. 18 10

Náložný list listina, která opravňuje poţadovat od dopravce vydání zásilky v souladu s obsahem této listiny; dopravce má povinnost zásilku vydat osobě oprávněné podle náloţného listu, pokud mu tato osoba náloţný list předloţí a potvrdí na něm převzetí zásilky INCOTERMS souhrn mezinárodních pravidel pro výklad nejvíce běţně pouţívaných obchodních doloţek v zahraničním obchodě 3. Smlouva zasílatelská a smlouva o přepravě věci dle NOZ (popis, komparace) 3.1 Smlouva zasílatelská Rozvoj obchodu a dopravy šel v ruku v ruce s rozvojem zasílatelství (spedice) oborem, jehož předmětem je provoz obstaravatelské činnosti v oblasti přepravy věcí (zásilek). Došlo k oddělení zasílatelství jako obstarání přepravy od přímého provádění přepravy. 7 Závazek zasílatele, ţe vlastním jménem na účet příkazce obstará přepravu zásilky z bodu A do bodu B, případně obstará veškeré úkony s tím související a to vše za úplatu je jádrem tohoto druhu smlouvy. Obstaráním přepravy se rozumí zejména uzavření smlouvy s dopravcem, který bude přepravu zboţí provádět. Zasílatelství (spedice) je species komisionářské smlouvy. Osnova recipuje platnou úpravu obchodního zákoníku ( 601 a násl.). 8 V novém občanském zákoníku nalezneme zasílatelství mezi paragrafy 2471 a 2482. Zasílatelská smlouva je smluvním typem majícím obdobné znaky se smlouvou komisionářskou. Obstarání přepravy je konkretizací zařízení určité záleţitosti u komisionářské smlouvy, stejně tak jednání vlastním jménem na účet příkazce a závazek příkazce zaplatit odměnu. 9 Na podpůrnou aplikaci ustanovení o komisionářské smlouvě pro 7 MAREK, Karel, Smluvní obchodní právo: kontrakty, 4. Rozšířené a aktualizované vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008 s 307 8 http://www.anag.cz/files/file/duvodova_obcz.pdf 9 NOZ, 2455 s.452 [online]. [cit. 2014-02-15]. Dostupné z: 11

řešení otázek, které nejsou v úpravě zasílatelství regulovány, odkazuje 2482 NOZ. Toto subsidiární vyuţití komisionářské smlouvy rozšiřuje práva a povinnosti účastníků smlouvy. Zasílatelskou smlouvu je nutné odlišit od smlouvy o přepravě věci, se kterou bývá často zaměňována. V případě smluv o přepravě jde o vztah mezi odesílatelem zásilky a tím, kdo pro odesílatele přepravu obstarává, ale přepravu sám neprovádí. Pokud to však neodporuje smlouvě, nebo pokud to příkazce nezakáţe nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, není vyloučeno, aby zasílatel provedl přepravu zásilky sám. Zasílatel má také moţnost zajistit k obstarání přepravy i dalšího zasílatele (tzv. mezizasílatele). Právní úprava zasílatelské smlouvy má dispozitivní charakter. V praxi to znamená, ţe se strany mohou svým vlastním ujednáním od textu zákona odchýlit a tím pro konkrétní smlouvu vyloučit jeho platnost. Pokud tak neučiní, musejí se řídit textem zákona. 3.1.1 Podstatné části zasílatelské smlouvy Zasílatelská smlouva krom moţnosti sjednat řadu vlastních podmínek s sebou nese i povinnost dohodnout si některé důleţité body. K podstatným částem smlouvy patří:: - přesné určení smluvních stran, tedy zasílatele a příkazce - závazek zasílatele, ţe obstará vlastním jménem na účet příkazce přepravu zásilky a další domluvené úkony s přepravou související - určení věcí, jejichţ přeprava bude obstarána - stanovení místa odeslání a místa doručení zásilky - závazek příkazce zaplatit zasílateli úplatu Zasílatelská smlouva je pojmově smlouvou úplatnou, přestoţe výše úplaty za obstarání přepravy podstatnou náleţitostí není. Nelze proto opomenout závazek příkazce zaplatit zasílateli odměnu. Pokud by se totiţ povinná strana zavázala obstarat přepravu zásilky bezúplatně, nejednalo by se jiţ o zasílatelskou smlouvu, ale o smlouvu nepojmenovanou. ( 12

1746 NOZ). V případě, ţe výše odměny nebyla ujednána, náleţí zasílateli přiměřená odměna, která je v době uzavření smlouvy při obdobných smluvních podmínkách obvyklá. Pokud příkazce chce, aby byla zásilka zasílatelem pojištěna, musí to být smluvně ujednáno, protoţe jinak tuto povinnost zasílatel nemá. Nový občanský zákoník, stejně tak jako dříve obchodní zákoník, neukládá povinnost uzavřít smlouvu v písemné podobě. Zasílatelská smlouva tak bude platná, i pokud bude uzavřená jako ústní dohoda, která bude mít zpravidla podobu poţadavku příkazce na obstarání přepravy a jeho přijetí zasílatelem. Z důvodu průkaznosti dohodnutého obsahu v případě sporu lze však doporučit uzavření písemné formy smlouvy. Pokud písemná smlouva uzavřená není, zasílatel je oprávněn poţadovat po příkazci doručení písemného příkazu k obstarání přepravy, tzv. zasílatelského příkazu. 10 V něm má být uvedeno místo odeslání a určení a specifikace zásilky. Zasílatelský příkaz však není návrhem ani akceptací zasílatelské smlouvy, ale dokladem deklarujícím její obsah a důkazem o její existenci. Ustanovení 2472 je kogentní, smluvní strany se od něj tedy nemohou odchýlit 3.1.2 Práva a povinnosti zasílatele Mezi hlavní povinnosti zasílatele vůči příkazci patří: - včasné obstarání přepravy - udělení správných dispozic k provedení přepravy (např. k nakládce zboţí, k výběru vhodného vozidla, k zajištění vykládky a podobně) - upozornění příkazce na zjevnou nesprávnost jeho pokynů - poţádání příkazce o doplnění chybějících pokynů - při nebezpečí z prodlení obstarává dopravu tak, aby vyhovovala co nejvíce zájmům příkazce (pokud je moţné vyţádat si odsouhlasení příkazce, provádí další kroky aţ po tomto odsouhlasení) 10 NOZ, 2472 13

- sjednání podmínek přepravy s odbornou péčí - odvrácení hrozící škody na převzaté zásilce - povinnost podat příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí nebo která jiţ vznikla Zasílatel je zároveň oprávněn: - ţádat, aby mu příkazce dal příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz), pokud smlouva nemá písemnou formu - právo k prodat zásilku, jíţ hrozí bezprostřední podstatná škoda - uplatňovat zástavní právo na zásilce - ţádat na příkazci smluvenou odměnu Zasílatel má podle smlouvy povinnost zajistit příkazci přepravu zásilky. Musí tedy učinit příslušné právní úkony nezbytné k jejímu přemístění z místa odeslání do místa určení. To zahrnuje zejména uzavření smlouvy s dopravcem a provedení dalších úkonů souvisejících s přepravou, jako je například uskladnění zboţí či jeho nakládka a vykládka nebo vystavení přepravních dokladů. Pokud ze smlouvy nevyplývá, kdy má být přeprava uskutečněna, je zasílatel povinen přepravu obstarat co nejdříve po předání zásilky. Inkaso Pokud smlouva stanoví, ţe před vydáním zásilky nebo dokladu umoţňujícího s ní nakládat vybere zasílatel určitou peněţní částku od příjemce zásilky, nebo uskuteční jiný inkasní úkon, platí přiměřeně ustanovení o dokumentárním inkasu. Při dokumentárním inkasu se obstaravatel inkasa vůči příkazci zavazuje vydat třetí osobě dokumenty, zaplatí-li tato osoba proti vydání dokumentů určitou peněžní částku, nebo provést před vydáním dokumentů jiný 14

inkasní úkon, a příkazce se zavazuje zaplatit obstaravateli inkasa odměnu. 11 Pro vydání podkladů je tedy podmínkou uhrazení poţadované částky. Příkazce tak má jistotu, ţe dispoziční dokumenty ke zboţí budou vydány příjemci zásilky aţ po jejím proplacení. Tento případ můţe nastat, pokud je například v kupní smlouvě mezi příkazcem (prodávajícím) a kupujícím sjednáno, ţe zásilka či doklady opravňující k nakládání s ní budou vydány aţ po zaplacení kupní ceny. V zasílatelské smlouvě je pak moţné dohodnout, ţe tento inkasní úkon zajistí zasílatel. Plnění pomocí dalšího zasílatele Zasílatel můţe k obstarání přepravy pouţít i dalšího zasílatele, tzv. mezizasílatele. Za plnění svého závazku však zasílatel zůstává odpovědný tak, jako kdyby přepravu obstarával sám. K vyuţití mezizasílatele dochází zejména při různých navazujících druzích dopravy a při přepravách do zahraničí. Ke klasické formě využívání služeb mezizasílatele zasílatelem dochází při provozu "sběrné služby". Mezizasílatel se jako smluvní partner zasílatele zavazuje zasílateli obstarat určité činnosti za zasílatele, např. obstarání svozu a rozvozu zboží z terminálu v zahraničí apod. 12 Právo pouţít mezizasílatele nelze vyloučit jednostranným zákazem ze strany příkazce, vyloučit ho tedy můţe jen smlouva. Samovstup zasílatele Běţnou praxí dopravního trhu v České republice je, ţe spousta zasílatelů sjednává se svými příkazci závazek zásilku přepravit, nikoliv výslovně formulovaný závazek přepravu obstarat. Zasílatel tak přebírá práva a povinnosti dopravce a stává se z něj legitimovaná osoba, vůči které má příkazce právo uplatnit veškeré nároky z odpovědnosti dopravce, jako je například ztráta zásilky, její poškození či překročení dodací lhůty. Tato situace často vzniká nejen díky neodbornosti a tudíţ nevědomosti na straně zasílatele, ale také proto, ţe příkazci ţádají, aby jejich smluvním partnerem byla jen jedna osoba, vůči které by mohly uplatnit nároky z pozdního dodání, poškození nebo ztráty zásilky a uplatnění dalších škod, nebo provést realizaci veškerých plateb. Zasílatelé se tak ve snaze nabídnout co nejširší sluţby staví 11 NOZ 2699 12 MAREK, Karel. Smlouvy k zajišťování přepravy a se vztahem k dopravním prostředkům: zasílatelská smlouva, Právní rádce. 28. 5. 2009 [online], [cit. 2014-02-15] dostupné z: http://pravniradce.ihned.cz/c1-37244260-smlouvy-k-zajistovani-prepravy-a-se-vztahem-k-dopravnim-prostredkum-zasilatelska-smlouva 15

do role dopravce, celních deklarantů či skladovatelů. Tím však na sebe zároveň přebírají další rizika odpovědnosti za škodu na zásilce, coţ je můţe dostat do nemalých problémů. Příkladem můţe být zasílatel, který je pojištěn jen na zasílatelské sluţby. Bude-li v případě vzniku škody na zásilce během přepravy uznán za dopravce, musí pak hradit škodu vzniklou na zásilce v neomezeném rozsahu, aniţ by se mu na to vztahovalo jeho pojištění. 13 V případě, ţe to neodporuje smlouvě nebo nezakáţe-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, můţe zasílatel provést přepravu, kterou má obstarat, sám. Jedná se o tzv. samovstup. Tento samovstup lze provést dvěma způsoby: - zasílatel se sám rozhodne, ţe přepravu, kterou má obstarat, také sám uskuteční. K této přepravě pouţije vlastní dopravní prostředky, nebo dopravní prostředky, kterými můţe disponovat. - Zasílatel uzavře smlouvu s příkazcem, nebo akceptuje jeho objednávku, ze které je zřejmý závazek zasílatele přepravu provést. Tato smlouva tedy nesmí obsahovat výslovně formulovaný závazek přepravu obstarat. Zasílatel pak svůj závazek k provedení přepravy splní uzavřením přepravní smlouvy se smluvním dopravcem, tzv. subdopravcem. Zasílatel se tímto dostává do právního postavení prvního dopravce, který uskutečněním přepravy pověřil smluvního subdopravce. Za případnou škodu pak jiţ neodpovídá jako zasílatel podle zasílatelské smlouvy, ale nese odpovědnost dopravce, jako by přepravu uskutečnil sám. 14 Podle obchodního zákoníku v okamţiku, kdy zasílatel započal uskutečňování přepravy, došlo ze zákona ke změně práv a povinností ze smlouvy zasílatelské na smlouvu o přepravě věci. Zasílatel pak odpovídal za provedení přepravy jako dopravce a měl vůči příkazci práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o přepravě věci. Zasílateli tím vzniklo právo pouze na odměnu za uskutečnění přepravy a nebyl oprávněn poţadovat po příkazci odměnu a náhradu vynaloţených nákladů podle smlouvy zasílatelské. Pokud zasílatel uskutečnil sám pouze část přepravy a část přepravy obstaral na základě zasílatelské smlouvy, pak mu náleţela příslušná část odměny a nákladů za obstarání přepravy podle smlouvy zasílatelské a příslušná odměna za realizaci přepravy podle smlouvy o přepravě věci. Vymezení smlouvy v ust. 2471 NOZ výslovně rozšiřuje předmět zasílatelské smlouvy nejen na obstarání přepravy, ale také na případné obstarání nebo provedení úkonů s přepravou souvisejících. Zasílatel je takové úkony 13 KROFTA, Jiří. Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, s. 46 14 KROFTA, Jiří. Přepravní právo v mezinárodní kamionové dopravě. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, s. 48 16

nejen oprávněn zajistit, ale i přímo provést. Stále se tak bude jednat o plnění závazků v rámci zasílatelství. Zde bude na rozhodovací praxi soudů, jak vymezí hranici mezi činnostmi v rámci zasílatelství a tzv. samovstupem, kdy zasílatel odpovídá jako přepravce. 15 Příkazce má právo samovstup zasílatele vyloučit. V prvé řadě se účastníci mohou na zákazu samovstupu dohodnout přímo v zasílatelské smlouvě. Příkazce můţe rovněţ vyloučit samovstup zasílatele svým jednostranným úkonem. Nesouhlas příkazce se samovstupem však musí být zasílateli doručen nejpozději do zahájení přepravy zásilky. V případě, ţe zákaz samovstupu obdrţí zasílatel aţ v průběhu realizace přepravy zásilky, je tento zákaz právně neúčinný. Formu jednostranného zákazu samovstupu zákon výslovně neurčuje, ale z důvodu právní jistoty stran lze doporučit jeho písemnou formu. Pokud se strany dohodly na moţnosti měnit zasílatelskou smlouvu pouze písemnou formou, pak by měl být i zákaz samovstupu zasílatele vţdy učiněn písemně. Rozšíření povinností použitím ustanovení o komisi Jak jiţ bylo zmíněno, na zasílatelskou smlouvu se pouţijí podpůrně ustanovení ke smlouvě komisionářské. Ustanovení 2460 odstavec 2 komisionářské smlouvy stanovuje: Komisionář zpraví komitenta o plnění jeho příkazu. Po obstarání záležitosti provede vyúčtování, postoupí komitentovi práva nabytá v souvislosti s obstaráním záležitosti a vydá mu vše, co při tom získal. 16 Dále pak 2461 uvádí: Neuvede-li komisionář ve zprávě o provedení příkazu osobu, s níž na účet komitenta uzavřel smlouvu, může komitent uplatnit svá práva proti samotnému komisionáři jako zavázanému z této smlouvy. 17 Při subsidiárním pouţití tohoto ustanovení na zasílatelskou smlouvu tedy zasílateli jako komisionáři vzniká povinnost podat příkazci (komitentovi) zprávu o uzavření smlouvy s dopravcem a provést vyúčtování. Jestliţe tedy zasílatel svým jménem a na účet příkazce sjednal s dopravcem smlouvu a obstaral tak přepravu zásilky, pak je zavázán označit tohoto dopravce svému příkazci. Kdyţ zasílatel dopravce neoznačí, je příkazce (komitent) oprávněn vymáhat vůči zasílateli jako komisionáři nárok na plnění závazku z této smlouvy, kterou zasílatel s dopravcem uzavřel. Zasílatel se tedy dostává do pozice dopravce i tehdy, pokud 15 Logistika, Logistické změny v novém občanském zákoníku, vyd. 1/2014, [online]. [cit. 2014-02-16]. dostupné z: http://logistika.ihned.cz/c1-61605290-logisticke-zmeny-v-novem-obcanskem-zakoniku 16 NOZ, odst.2 2460 17 NOZ 2461 17

nepodá příkazci zprávu o tom, s kým sjednal přepravní smlouvu. Pokud totiţ zasílatel neoznačí dopravce, lze předpokládat, ţe přepravu provedl sám a příkazce je tedy oprávněn uplatnit na něm nároky na náhradu škody ze ztráty nebo poškození zásilky či překročení dodací lhůty, jako by byl odpovědný dopravce. Smlouva o přepravě však často není jediná, kterou zasílatel při plnění svého závazku uzavírá. Jedná se o smlouvy související například s nakládkou, vykládkou, skladováním či s pojištěním. I tyto subjekty, se kterými zasílatel uzavřel příslušnou smlouvu, musejí být ve vyúčtování příkazci uvedeny, jinak má příkazce moţnost vymáhat splnění takto uzavřených smluv na zasílateli. Podpůrné uţití komisionářské smlouvy dále směřuje k tomu, ţe pokud má zasílatel věci určené k přepravě u sebe, má povinnosti jako skladovatel. 18 Nový občanský zákoník upustil od právní fikce, ţe smlouva je úplatná, jestliţe je skladování předmětem podnikání skladovatele. Podle obchodního zákoníku se úplatnost smlouvy o skladování předpokládala. Pojem potřebné péče Další povinností zasílatele je sjednat způsob a podmínky přepravy s vynaloţením potřebné péče tak, aby co nejlépe vyhovovaly zájmům příkazce, které vyplývají ze zasílatelské smlouvy nebo které jsou zasílateli jinak známé, například z dosavadní obchodní praxe. Takovým zájmem můţe být například obstarání přepravy co nejúčelnějším způsobem (např. zvolení nejkratší přepravní cesty). Součástí potřebné péče zasílatele bude nepochybně kvalifikovaný výběr vhodného dopravce, včetně prověření technické a provozní způsobilosti jeho vozidel, odborné způsobilosti provozního personálu a v neposlední řadě také ověření poţadované kvality a rozsahu odpovědnostního pojištění dopravce. Pojem potřebné péče není zákonem blíţe definován. Podpůrně lze proto vyuţít definici odborné péče. 19 Vychází se tedy z předpokladu, ţe zasílateli je problematika spedice dobře známá a ţe má odpovídající odborné znalosti v dané oblasti. Tyto znalosti nejsou v případě zasílatelů v České republice ţivnostenským úřadem ověřovány, protoţe podle ţivnostenského zákona je zasílatelství volnou ţivností, tedy nevyţadující doloţení ţádné odborné způsobilosti či praxe. 18 NOZ, odst.1 2465 19 Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži NOZ 5. 18

Ţivnostenský zákon kdysi zařazoval vnitrostátní zasílatelství mezi koncesované ţivnosti, zatímco mezinárodní zasílatelství bylo ţivností volnou a k jejímu výkonu tedy postačilo ohlášení příslušnému ţivnostenskému úřadu. A to i přesto, ţe je mezinárodní zasílatelství činnost po odborné stránce náročnější. Vyţaduje totiţ, kromě míry odbornosti pro vnitrostátní zasílatelství, také znalost právních předpisů jiných zemí, či znalost právního prostředí v dané zemi jako takového. Mezinárodní zasílatelství však v době tvorby příloh ţivnostenského zákona nebylo tak běţné, jako dnes, proto zřejmě zákonodárce nevěnoval tomuto rozporu takovou pozornost. Novelou ţivnostenského zákona účinnou od 1. ledna 1996 bylo ze seznamu koncesovaných ţivností vyjmuto i vnitrostátní zasílatelství. Od 1. ledna 1996 je tedy zasílatelství volnou ţivností jako celek, ke které není ve smyslu ţivnostenského zákona třeba zvláštní odborné způsobilosti, ale jen splnění obecných podmínek provozování ţivnosti podle ţivnostenského zákona. To však můţe v praxi způsobit problémy. Pokud totiţ zasílatel nemá dostatek potřebných znalostí a zkušeností v oboru, můţe se to negativně odrazit v navazujících činnostech celého přepravního řetězce. Vezmeme-li také v úvahu, ţe zasílatel nese v určitých případech ze zákona odpovědnost za škodu, která by na zásilce v průběhu přepravy vznikla a v případě vzniku této škody je povinen plnit příkazci náhradu, bylo by vhodné, aby při zahájení činnosti musel vedle své odborné způsobilosti prokazovat také finanční způsobilost. Tato liberální praxe při povolování zasílatelské činnosti však není v Evropě úplně běţná. Jak říká JUDr. Václav Roubal v rozhovoru pro Dopravní noviny: V řadě zemí Evropské unie musí speditér nejprve získat zákonem povinnou licenci a rovněž prokázat, že splňuje podmínku své zkušenosti s dopravou, obchodem, s činností komisionářskou a dalšími činnostmi, které zasílatel při své práci provádí. Vždyť vykonává-li někdo tyto činnosti jako samostatné, jsou pro ně předepsány určité požadavky odborné způsobilosti. 20 Pokyny příkazce 20 ROUBAL, Václav, Je třeba stanovit podmínky, které zasílatelům usnadní získávat odborné znalosti, In: Dopravní noviny: Logistika, spedice 12. vyd., 2011 [online]. [cit. 2014-20-02]. dostupné z: http://www.dnoviny.cz/logistika-spedice/je-treba-stanovit-podminky-ktere-zasilatelum-usnadni-ziskavatodborne-znalosti 19

Zasílatel je při plnění svého závazku vázán pokyny příkazce udělenými ve smlouvě. Tyto pokyny se mohou týkat například určení osoby přepravce, podmínek přepravy nebo pojištění věci. Pokyny příkazce však mohou být nesprávné nebo neúplné. Zasílatel by měl proto pokyny příkazce posuzovat s odpovídající potřebnou péčí. Zasílatel má povinnost upozornit příkazce na chyby v těchto pokynech, které mu jsou jako odborníkovi zřejmé, a také jej poţádat o případné doplnění těchto pokynů. V případě, ţe příkazce na svých pokynech trvá, i přes upozornění na jejich nesprávnost, je zasílatel vázán těmito nesprávnými pokyny. Upozorněním na nesprávnost nebo neúplnost pokynů příkazce se však zasílatel zprostí odpovědnosti za případné negativní následky těchto pokynů. Při nebezpečí z prodlení je zasílatel povinen postupovat i bez pokynů příkazce tak, aby byly co nejvíce chráněny jeho zájmy, které jsou zasílateli známy. Potřebná péče se netýká jen vlastní obstaravatelské činnosti, ale váţe se i ke zboţí. Důleţitá je i dohoda mezi příkazcem a zasílatelem o způsobu zacházení, způsobu nakládání, či způsobu uskladnění zboţí. Zasílatel musí pro konkrétní přepravu zvolit vhodný dopravní prostředek a přihlédnout ke způsobu nakládky zboţí a jeho fixaci v průběhu přepravy, aby nevznikalo riziko jeho poškození a případně k rizikům ohroţení jiných uţivatelů provozu. V případě, ţe je pro zboţí poţadován určitý způsob vykládky, musí ho taktéţ umět zajistit. Vznikne-li totiţ při obstarávání přepravy na převzaté zásilce škoda, odpovídá za ní zasílatel, pokud neprokáţe, ţe jí při vynaloţení potřebné péče nemohl odvrátit. Pro obstarání přepravy tedy zasílatel potřebuje získat informace o přepravované zásilce a jejím charakteru, aby mohl postupovat odpovídajícím způsobem. Případná nesprávnost by mohla způsobit vznik škody. Zasílatel nemá povinnost pojistit zboţí ze zákona, ale jen kdyţ je to ujednáno ve smlouvě. Pokud taková dohoda neexistuje, nelze argumentovat povinností zasílatele chránit jemu známé zájmy příkazce, obchodní praxí zavedenou mezi stranami smlouvy nebo obchodními zvyklostmi. V případě, ţe se strany na pojištění zásilky dohodnou, pak zasílatel uzavírá pojistnou smlouvu na účet příkazce. Škoda na zásilce Zasílatel odpovídá příkazci pouze za škodu, která vznikla porušením povinností vyplývajících ze zasílatelské smlouvy. Pokud škoda na zásilce vznikla během přepravy, zasílatel za ní odpovědnost nenese. Odpovídal by za škodu pouze tehdy, pokud by škoda 20