Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Karviná Mizerov, Majakovského 2219 Určeno pro Sekce Předmět Téma / kapitola Zpracoval (tým 1) 9.třída Rozšířená Dějepis ČSSR v 70.- 80.letech Mgr. Aleš Homan, Ph.D.
ČSSR v 70.- 80.letech V této kapitole se dozvíte: O situaci v Československu v době normalizace O Chartě 77 a tzv. Antichartě O konci komunistického režimu v Československu O kultuře a všedním životě lidí v 70.letech Budete schopni: Vysvětlit podstatu normalizace v 70.letech 20.století Informovat o činnosti Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ Informovat o dalším vývoji v Československu v 80.letech Klíčová slova této kapitoly: Normalizace, Gustáv Husák, Charta 77, Václav Havel, Anticharta, přestavba, Michail Gorbačov, Miloš Jakeš, demonstrace proti komunistickému režimu, 17.listopad 1989, sametová revoluce, Občanské fórum Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 hodiny Československo v 70.letech a 80.letech 1. Normalizace 2. Odpůrci režimu, Charta 77 3. 80.léta a konec komunistického režimu Ad 1) Normalizace Počátek 70.let 20.století v Československu normalizace opětovné utužení komunistického režimu (obnova totalitní moci KSČ), v čele KSČ Gustáv Husák, cenzura, čistky v KSČ i celé společnosti, odpůrci režimu byli stíháni a tvrdě trestáni 1975 Gustáv Husák zvolen prezidentem ČSSR Od poloviny 70.let hospodářské potíže centrálně řízené hospodářství nedokázalo uspokojovat potřeby obyvatel; Československo stále výrazněji zaostává za západními zeměmi 2
Ad 2) Odpůrci režimu, Charta 77 Tlak totalitního režimu způsobil, že větší část společnosti v Československu rezignovala, přizpůsobila se novým poměrům (i když mnozí režim neschvalovali, ale báli se možného postihu) Někteří lidé ale praktiky totalitní moci odmítali, stejně jako pokračující sovětskou okupaci, byli to lidé nejrůznějších povolání (filozofové, vědci, umělci...), kteří za své názory byli většinou vyhozeni z práce a mohli vykonávat pouze zaměstnání, která vůbec neodpovídala jejich kvalifikaci (mnozí pak působili jako pomocní dělníci nebo topiči v kotelně) tyto odpůrce režimu označujeme pojmem disidenti Disidenti se podíleli na vydávání a šíření knih a časopisů, které režim nedovolil oficiálně vydat (samizdatová literatura); byli sledováni StB, ani tvrdé postihy ze strany režimu je neumlčely Nejvýznamnějším činem českého disentu bylo vydání dokumentu Charta 77 (leden 1977), tento dokument komunistický režim zaskočil; Charta 77 to byla výzva zastánců lidských práv, aby se v Československu dodržovala lidská práva a občanské svobody; ČSSR se totiž k dodržování lidských práv zavázala roku 1975 svým podpisem na konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která se konala v Helsinkách (účastnily se všechny evropské země + USA); Československo tyto dokumenty v Helsinkách sice podepsalo, ale v praxi se jimi nijak neřídilo Chartu 77 podepsalo 243 občanů, prvními mluvčími Charty byli Jan Patočka filozof, Václav Havel dramatik, Jiří Hájek bývalý politik Na prohlášení Charty 77 zareagoval komunistický režim hystericky tvrdý postih všech lidí, kteří dokument podepsali (vyhazovy z práce, vězení, sledování tajnou policií) Proti Chartě 77 rozpoutal režim obrovskou kampaň, tzv. Antichartu signatáři Charty (ti, co dokument podepsali) byli ve sdělovacích prostředcích (zejména v novinách Rudé právo) hanobeni, označováni za imperialistické agenty, ztroskotance a dokument označen za protisocialistický a protistátní text; komunistický režim zorganizoval v Národním divadle v Praze veřejné odsouzení Charty 77 dostavit se museli všichni významní umělci, zpěváci, spisovatelé, hlavní proslov měla herečka Jiřina Švorcová a všichni přítomní se pak pod odsouzení Charty museli podepsat I přes obrovský tlak komunistického režimu se počet podpisů pod dokumentem Charta 77 v dalším období neustále zvyšoval Dalším projevem občanské statečnosti bylo založení Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (VONS) v roce 1978 jeho členové zatýkáni, vězněni; stejně tak členové dalších nezávislých iniciativ Hnutí za občanskou svobodu, Jazzová sekce Ad 3) 80.léta a konec komunistického režimu Během 2.poloviny 80.let se začala významně měnit situace v Sovětském svazu a v celém východním bloku v roce 1985 se generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu stal Michail Gorbačov; uvědomoval si, že v SSSR je nutné udělat reformy a modernizovat komunistický režim; vyhlásil tzv. přestavbu (perestrojka) a glasnosť (možnost otevřeně mluvit o problémech), zároveň započala jednání mezi supervelmocemi SSSR 3
(Gorbačov) a USA (prezident R. Reagan) o zmírnění napětí mezi Západem a Východem (odzbrojování) V Československu mezi lidmi naděje na možnou změnu, ale komunistický režim se jakýmkoliv změnám či reformám bránil; od roku 1987 byl ve funkci tajemníka KSČ Miloš Jakeš Od roku 1988 došlo k aktivizaci nejen disidentských skupin a sdružení, stále více lidí začalo dávat najevo svou nespokojenost s režimem; vlnu demonstrací proti režimu odstartovala demonstrace 21.srpna 1988 k 20.výročí okupace Československa režim vždy tvrdě proti demonstrantům zasáhl V lednu 1989 protestní akce proti režimu trvaly celý týden tzv.palachův týden v Praze na Václavském náměstí proběhla nejprve vzpomínková akce k uctění památky Jana Palacha (výročí jeho smrti); policie tuto pokojnou akci rozehnala, pozatýkala desítky osob, lidé však byli postupem režimu rozhořčeni a přicházeli na Václavské náměstí každý den večer, policie vždy tvrdě zasáhla V červnu 1989 vytvořila skupina disidentů kolem Václava Havla dokument Několik vět prohlášení požadovalo svobodu a vyzývalo režim, aby zahájil diskusi s opozicí (podepsalo postupně cca 40 tisíc občanů), KSČ tento dokument tvrdě odsoudila Další demonstrace proběhly 21.srpna 1989 a 28.října 1989, režim vždy tvrdě zasáhl Nervozita komunistického režimu byla stupňována také událostmi v okolních zemích, kde se komunistické režimy rozložily (Polsko, Maďarsko, postupně i NDR), byla to předzvěst rozkladu celého komunistického bloku 17.listopadu 1989 se konal v Praze studentský průvod (u příležitosti 50.výročí uzavření českých vysokých škol nacisty), průvod studentů zamířil z Vyšehradu do centra Prahy, na Národní třídě byl průvod obklíčen speciální zásahovou jednotkou a studenti byli brutálně napadeni a zbiti; tvrdost zásahu pobouřila celou společnost a tyto události odstartovaly vlnu protestních akcí proti režimu po celém Československu počátek tzv. sametové revoluce Za velké iniciativy umělců, kteří okamžitě podpořili studenty, vzniklo Občanské fórum (OF) (V.Havel + další disidenti, umělci.), koordinace dalšího postupu proti režimu vyhlášena studentská stávka, požadavek potrestání viníků policejního zásahu proti demonstrantům, odchod vedoucích komunistických představitelů, záruky občanských práv a svobod, vyhlášena generální stávka v celé zemi Po celé zemi (zejména ve velkých městech) probíhaly každý den velké demonstrace, policejní síly už nezasahovaly Na Slovensku vzniklo podobné sdružení Verejnost proti násiliu (VPN) Milan Kňažko, Fedor Gál 4
Události nabraly rychlý spád, 21.listopadu 1989 bylo zahájeno jednání mezi OF a předsedou vlády L.Adamcem; 29.listopadu byl v ústavě zrušen článek o vedoucí úloze KSČ, 7.12. federální vláda Ladislava Adamce podala demisi Nová vláda v čele s Mariánem Čalfou převahu měli členové OF a VPN Prezident Gustáv Husák odstoupil a novým prezidentem byl 29.prosince 1989 zvolen Václav Havel Předsedou Federálního shromáždění se stal Alexandr Dubček Komunistický režim v Československu tak definitivně padl Shrnutí kapitoly. Na počátku 70.let 20.století došlo v Československu k opětovnému utužení komunistického režimu (obnově totalitní moci KSČ), v čele KSČ Gustáv Husák, opět byla zavedena tvrdá cenzura, v KSČ proběhly čistky, odpůrci komunistického režimu byli stíháni, zastrašováni a tvrdě trestáni. Od roku 1975 byl prezidentem Gustáv Husák. Tlak režimu způsobil, že větší část společnosti rezignovala a novým poměrům se přizpůsobila. Někteří lidé ale praktiky totalitního režimu odmítali, stejně jako odmítali sovětskou okupaci. Tuto skupinu lidí označujeme pojmem disidenti. Komunistickému režimu se nepodařilo disidenty umlčet. Nejvýznamnějším disidentským činem bylo vydání dokumentu Charta 77 byla to výzva, aby čs.režim dodržoval základní lidská práva a občanské svobody, což se Československo zavázalo činit na mezinárodní konferenci v Helsinkách. Komunistický režim rozpoutal proti chartistům hysterickou kampaň, ke které využil i známé tváře českých umělců v prohlášení tzv.anticharty. Během 2.poloviny 80.let se významně změnila situace v Sovětském svazu. Generálním tajemníkem se stal Michail Gorbačov, který začal prosazovat reformy v SSSR a na mezinárodní úrovni podporoval zmírnění napětí mezi USA a SSSR. V Československu se ale komunistický režim (pod vedením Miloše Jakeše) bránil jakýmkoliv změnám. Koncem 80.let se začaly rozkládat režimy v Polsku a Maďarsku a v Československu došlo k významné aktivizaci disidentských skupin i široké veřejnosti. Vždy v den významného výročí se konaly v Praze demonstrace (např. 21.srpna 1988, 28.října 1988, tzv.palachův týden v lednu 1989, 1.května 1989, 21.září 1989, 28.října 1989), na které režim vždy reagoval použitím síly. Na 17.11.1989 byla naplánována studentská manifestace k 50.výročí uzavření vysokých škol nacisty, která následně přerostla ve velkou demonstraci proti komunistickému režimu. Na Národní třídě v Praze byl průvod obklíčen policejními jednotkami a brutálně rozehnán. Tvrdost zásahu pobouřila celou společnost a došlo k celonárodnímu odporu proti režimu. V Praze bylo založeno Občanské fórum (umělci, disidenti), 5
které vyzvalo režim k dialogu. Události nabraly rychlý spád 29.listopadu byl v ústavě zrušen článek o vedoucí úloze KSČ, následně podala vláda demisi, byla vytvořená nová vláda, Gustáv Husák odstoupil a novým prezidentem byl zvolen v prosinci 1989 Václav Havel. Vláda komunistického režimu skončila. Události z listopadu 1989 označujeme jako tzv.sametovou revoluci. 6