ZÁKONÍK PRÁCE A SOUVISEJÍCÍ USTANOVENÍ OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU s podrobným komentářem k

ZÁKONÍK PRÁCE A SOUVISEJÍCÍ USTANOVENÍ OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU s podrobným komentářem k 1. 9. 2008 3. aktualizace k 1. 4. 2010 Nabude úèinnosti 1. července 2010 Zákon č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech. str. 75 Nahradit odstavec začínající slovy Prvním je, že webových stránkách. tímto textem: Prvním je, jak zjistit, kdo je oprávněn za odborovou organizaci jednat. Evidenci sdružení a jejich organizačních jednotek, které jsou oprávněny jednat svým jménem (tedy tzv. základních odborových organizací), vede Ministerstvo vnitra. Na základě změny zákona o sdružování občanů (zákonem č. 227/2009 Sb.) s účinností od 1. července 2010 musí i organizační jednotky sdružení, které jsou oprávněny jednat svým jménem, oznámit Ministerstvu vnitra svůj název, sídlo, datum vzniku a zániku, a to do 15 dnů. Tak lze tedy ověřit, zda je odborová organizace evidována a zda i její organizační složka má právní subjektivitu. Ale stanovy odborových organizací, kde je určeno, kdo za odborovou organizaci jedná, nejsou veřejným dokumentem. Mnohé odborové organizace stanovy a další podstatné údaje uvádějí na svých webových stránkách. Nabylo úèinnosti 1. ledna 2010 Nařízení vlády č. 452/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě a nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění nařízení vlády č. 249/2007 Sb. str. 318 Poslední odstavec se nahrazuje tímto textem: Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění nařízení vlády č. 249/2007 Sb. a nařízení vlády č. 452/2009 Sb., stanoví základní sazbu měsíční minimální mzdy ve výši 8 000 Kč a hodinovou sazbu minimální mzdy ponechává na úrovni stanovené zákoníkem práce, tj. 48,10 Kč. Zvláštní (nižší) sazby minimální mzdy jsou stanoveny citovaným nařízením vlády pro některé kategorie zaměstnanců obtížně umístitelných na trhu práce. Všechny uvedené sazby nedoznaly od roku 2007 žádných změn. str. 321 Poslední odstavec se nahrazuje tímto textem: Sazby nejnižších úrovní zaručené mzdy stanoví vláda nařízením. Zákoník práce přitom stanoví, že se jejich posloupnost odstupňovaná podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce odvíjí od minimální mzdy, resp. od základní sazby minimální mzdy

stanovené v 111 odst. 2. Nejvyšší sazba v uvedené posloupnosti musí činit alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy (základní sazby minimální mzdy). Konkrétní sazby stanoví nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění nařízení vlády č. 249/2007 Sb. a nařízení vlády č. 452/2009 Sb. Kromě základních sazeb upravuje i snížené sazby pro zaměstnance obtížně umístitelné na trhu práce.. str. 323, 341, 347, 349, 351, 354, 388, 391, 411 V Souvisejících předpisech zní odkaz na nařízení vlády č. 567/2006 Sb. následně: Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění nařízení vlády č. 249/2007 Sb. a nařízení vlády č. 452/2009 Sb.. str. 858 Název nařízení vlády zní: Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění nařízení vlády č. 249/2007 Sb. a nařízení vlády č. 452/2009 Sb.. str. 875 V komentáři k 9 se doplňuje tento text: Nařízení vlády č. 452/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění nařízení vlády č. 249/2007 Sb., nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2010.. Nabyla úèinnosti 1. ledna 2010 Vyhláška č. 462/2009 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot. str. 429 V souvislosti s pravidelnou změnou výše sazeb cestovních náhrad (jízdného a stravného) došlo s účinností ode dne 1. ledna 2010 vyhláškou č. 462/2009 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot, ke změně 157 a 163 ZP. Ustanovení 157 odst. 4 zní: Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí nejméně u a) jednostopých vozidel a tříkolek 1,10 Kč, b) osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč. 2

Ustanovení 163 odst. 1 zní: Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné nejméně ve výši a) 61 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, b) 93 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, c) 146 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Ustanovení 176 odst. 1 zní: Při poskytnutí stravného se 163 nepoužije. Zaměstnavatel poskytne zaměstnanci za každý kalendářní den pracovní cesty stravné ve výši a) 61 Kč až 73 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, b) 93 Kč až 112 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, c) 146 Kč až 174 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Do souvisejících předpisů k ustanovení 157, 158, 163 a 176 ZP je třeba vložit vyhlášku č. 462/2009 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot. Vyhláška byla vydána podle zmocnění v ustanovení 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Úplní znění vyhlášky: Vyhláška č. 462/2009 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce: 1 Sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel Sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u a) jednostopých vozidel a tříkolek 1,10 Kč, b) osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč. Stravné 2 Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle 163 odst. 1 zákoníku práce nejméně ve výši a) 61 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, b) 93 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, c) 146 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. 3

3 Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle 176 odst. 1 zákoníku práce ve výši a) 61 Kč až 73 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, b) 93 Kč až 112 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, c) 146 Kč až 174 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. 4 Průměrná cena pohonných hmot Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce činí a) 28,50 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů, b) 28,70 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů, c) 30,70 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů, d) 27,20 Kč u motorové nafty. 5 Vyhláška č. 451/2008 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot, se zrušuje. 6 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2010. Redukční hranice pro rok 2010 Sdělení č. 354/2009 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2010. str. 487 a 488 Dosavadní text příkladů se nahrazuje takto: Příklad Poznámka: Podle Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 354/2009 Sb. došlo s účinností od 1. ledna 2010 k mírnému zvýšení všech tří redukčních hranic pro nemocenské. Z těchto zvýšených (denních) redukčních hranic stanovených pro účely nemocenského pojištění se vynásobením koeficientem 0,175 a zaokrouhlením na haléře směrem nahoru odvodí nové (hodinové) redukční hranice pro účely náhrady mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě). Tyto redukční hranice (RH) k 1. lednu 2010 činí: RH pro nemocenské pro náhradu mzdy zaokrouhleně. (denní RH v Kč) (hodinové RH v Kč) (v Kč) I. redukční hranice 791 138,425 138,43 II. redukční hranice 1 186 207,55 207,55 III. redukční hranice 2 371 414,925 414,93 4

Výpočet náhrady mzdy v roce 2010 se v konkrétním případě provede následně: Lékař uznal zaměstnance dočasně práce neschopným na dobu jednoho týdne, a to týdne od pondělí 8. března do neděle 14. března 2010. Zaměstnanec má 40hodinou týdenní pracovní dobu, pracuje od pondělí do pátku 8 hodin denně. Jeho PHV činí 420,60 Kč (záměrně je zvolen zaměstnanec s vysoce nadprůměrnou mzdou, u něhož lze redukci provádět i do výše III. RH). Krok první Pomocí RH pro náhradu mzdy v roce 2010 se provede úprava zjištěného PHV 420,60 Kč, tzn. že: z částky 138,43 Kč se započte 90 % tj. 138,43 0,90 = 124,5870 Kč z částky 69,12 Kč se započte 60 % tj. 69,12 0,60 = 41,4720 Kč (tj. 207,55 138,43) z částky 207,38 Kč (tj. 414,93 207,55) se započte 30 % tj. 207,38 0,30 = 62,2140 Kč K částce PHV nad 414,93 Kč (III. RD), tj. 5,67 Kč, se nepřihlíží PHV po úpravě (redukci) činí 228,2730 Kč Součet částek těchto 90 %, 60 % a 30 %, tedy 228,273 Kč představuje upravený (redukovaný) PHV (RPHV). Krok druhý Z RPHV 228,273 Kč se vypočte hodinová náhrada mzdy náležející při dočasné pracovní neschopnosti od čtvrtého pracovního dne (resp. od 25. neodpracované hodiny z rozvržených směn), a to ve výši 60 % tak, že: RPHV 228,273 0,60 (tj. 60 %) = 136,9638 Kč. Náhrada mzdy náležející zaměstnanci za jednu hodinu při dočasné pracovní neschopnosti činí v daném případě 136,9638 Kč (jde současně o nejvyšší hodinovou náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti, jestliže zjištěný PHV je roven nebo je vyšší než výše III. RH). Krok třetí Zaměstnanec z důvodu dočasné pracovní neschopnosti od 8. do 14. března 2010 neodpracoval 40 hodin. Podle rozvrhu směn pracuje 8 hodin denně od pondělí do pátku. Za první 3 pracovní dny (tj. v daném případě za 24 hodin) náhrada mzdy nenáleží. Náleží až od 4. pracovního dne (4. směny, resp. 25. neodpracované hodiny z rozvržených směn) tedy za zbývajících 16 hodin. Hodinová výše náhrady mzdy 136,9638 Kč se proto vynásobí 16 hodinami. Náhrada mzdy za dobu pracovní neschopnosti činí tedy celkem 2 191,4208 Kč, po zaokrouhlení na koruny nahoru 2 192 Kč k výplatě. 5

Jiná varianta Kdyby zaměstnanec uvedený v předchozím příkladu nebyl dočasně práce neschopen, ale byla mu na dobu uvedeného týdne nařízena karanténa, náležela by mu náhrada mzdy za všechny neodpracované směny v týdnu ve výši 60 % RPHV tedy 136,9638 Kč 40 hodin, tj. 5 478,552 Kč, po zaokrouhlení na koruny nahoru 5 479 Kč k výplatě.. V posledním odstavci na str. 488 se text v závorce zrušuje. Nabyl úèinnosti 1. ledna 2010 Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. str. 174 V komentáři k 39 ZP v písm. a) se zrušuje text v závorce a za druhý odstavec na téže straně se vkládá poznámka tohoto znění: Poznámka: S účinností od 1. ledna 2010 byla zákonem č. 306/2008 Sb. zrušena podmínka stanovená v 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, podle níž byl možný souběh výplaty starobního důchodu s výdělečnou činností konanou v pracovněprávním vztahu (tj. v pracovním poměru nebo na dohodu o pracovní činnosti) jen tehdy, byl-li tento pracovněprávní vztah sjednán na dobu určitou, nejdéle na dobu jednoho roku. V případě starobních důchodců tak odpadl důvod pro výjimku z obecného pravidla pro trvání pracovního poměru na dobu určitou podle 39 odst. 2 ZP (tzv. pravidlo 2 roky a dost ). Toto obecné pravidlo se vztahuje od 1. ledna 2010 i na tuto skupinu zaměstnanců. Výplatě starobního důchodu tedy nadále nebrání skutečnost, zda jeho příjemce pracuje dále v pracovním poměru na dobu určitou nebo neurčitou. Poněvadž zákon č. 306/2008 Sb. neobsahuje přechodné ustanovení ohledně těch pracovněprávních vztahů, které vznikly před 1. lednem 2010 a do 31. prosince 2009 neskončily, vyskytlo se několik právních názorů, jak postupovat v těchto případech, kdy zaměstnavatel i zaměstnanec projevili vůli setrvat v pracovním poměru na dobu určitou i po skončení předchozího pracovního poměru v roce 2010 za situace, kdy mezi nimi neuplynula doba přerušení alespoň 6 měsíců. Autor tohoto komentáře v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky v obdobné věci ze dne 22. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 69/2008 zastává názor, že pracovní poměr sjednaný s poživatelem starobního důchodu na dobu určitou za podmínek stanovených v 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne 31. prosince 2009, lze právním úkonem učiněným po dni 1. lednu 2010 prodloužit nebo opakovaně sjednat s výjimkami uvedenými v 39 odst. 3 a 4 ZP pouze na dobu nejvýše 2 let počítanou ode dne 1. ledna 2010. Dojde-li tak na základě dohody smluvních stran podle 40 odst. 1 ZP k prodloužení doby trvání pracovního poměru na dobu určitou, který poživateli starobního důchodu vznikl před 1. lednem 2010 (tj. dodatkem ke stávající pracovní smlouvě), bude třeba do celkové doby 2 let trvání pracovního po- 6

měru na dobu určitou ( 39 odst. 2 ZP) započíst dobu trvání pracovního poměru, která uplynula ode dne 1. ledna 2010. Totéž platí, dojde-li k uzavření nového pracovního poměru na dobu určitou v situaci, kdy od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou (po 1. lednu 2010) neuplynula doba alespoň 6 měsíců. Pro úplnost je třeba ještě upozornit, že uvedená legislativní změna v zákoně o důchodovém pojištění ve svém důsledku znamená, že pokud výplatě starobního důchodu nebrání existence pracovního poměru na dobu neurčitou, může zaměstnanec, který za trvání takového pracovního poměru splnil podmínky nároku na přiznání starobního důchodu, v tomto pracovním poměru beze změny setrvat i nadále a současně pobírat starobní důchod. Dosažení důchodového věku ani splnění podmínek nároku na starobní důchod nezakládají výpovědní důvod ze strany zaměstnavatele.. Nabyl úèinnosti 1. září 2009 Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) str. 78 79 S účinností ode dne 1. září 2009 nabyl účinnosti zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), který definuje pojmy diskriminace a nerovné zacházení a uvádí právní prostředky ochrany před tímto protiprávním jednáním. str. 315 Za komentář k 110 se doplňuje následující text: Princip poskytování stejné odměny za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty je pojmově spjat se zákazem jakékoliv diskriminace v oblasti odměňování zaměstnanců. Dnem 1. září 2009 nabyl účinnosti zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Povinnost zaměstnavatelů zajišťovat rovné zacházení ve věcech pracovní a jiné závislé činnosti, včetně odměňování, stanoví 5 odst. 3 antidiskriminačního zákona. Odměňováním se pro tento účel rozumí veškerá plnění, peněžitá nebo nepeněžitá, opakující se nebo jednorázová, která jsou přímo nebo nepřímo poskytována osobě při závislé činnosti ( 5 odst. 1). Z uvedeného je patrné, že pojem odměňování podle antidiskriminačního zákona je širší než pojem odměna za vykonanou práci (mzda, plat, odměna z dohody o pracovní činnosti, odměna z dohody o provedení práce), neboť zahrnuje i další plnění související se zaměstnáním, a to jak na základě právní úpravy stanovené zákoníkem práce (např. odměna za pracovní pohotovost, odstupné, odměny poskytované zaměstnancům podle 224 odst. 2 ZP), ale i další případná plnění související se zaměstnáním, ať již sjednaná v kolektivní smlouvě, pracovní nebo jiné smlouvě nebo stanovená vnitřním předpisem, popř. poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním na základě jiných skutečností (např. výnosy z akcií a různé typy tzv. benefitů ). Z hlediska aplikační praxe je podstatná okolnost, že antidiskriminační zákon je zákon obecný a další právní předpisy upravující rovné zacházení (zákoník práce nevyjímaje) jsou k němu ve vztahu speciálním, což znamená, že v případě rozporu jednotlivých ustanovení se použije přednostně ustanovení speciálního zákona. Priorita antidiskriminačního zákona před zákoníkem práce však spočívá v úpravě právních prostředků ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích ( 17 ZP). 7

str. 315 a 316 V Souvisejících předpisech se doplňuje odkaz na Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Odkaz na čl. 141 Smlouvy o Evropském společenství se nahrazuje odkazem na čl. 157 Smlouvy o fungování Evropské unie a odkaz na Nařízení vlády č. 469/2002 Sb. se nahrazuje odkazem na Nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. str. 316 Poznámky v hranatých závorkách uvedené v rozsudcích Evropského soudního dvora znějí: [pozn.: Po změně provedené Lisabonskou smlouvou čl. 157 Smlouvy o fungování Evropské unie]. str. 864 Část komentáře k 4 před přehledem hodinových sazeb minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy zní: Ve stanovených případech se sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy snižují. Snížené sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy se uplatní u vymezeného okruhu zaměstnanců, kteří se zpravidla obtížně prosazují na trhu práce. Právní úprava snížených sazeb minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy však neznamená, že by zaměstnancům, jichž se tyto sazby týkají, měla být mzda a priori krácena bez ohledu na jejich pracovní výkonnost a výsledky práce. Pokud by např. dva zaměstnanci vykazovali shodné množství stejné práce ve srovnatelné kvalitě, nelze připustit, aby jeden z nich měl sníženou mzdu jen z důvodu, že je např. mladistvý nebo je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního, druhého nebo třetího stupně. Jednalo by se o porušení rovného přístupu k zaměstnancům a o mzdovou diskriminaci, která je zákoníkem práce a antidiskriminačním zákonem zakázána ( 13 odst. 2 písm. b), a c), 109 odst. 4 ZP, 1 odst. 3 a 5 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb.). Současně by byl porušen princip poskytování stejné mzdy za stejnou práci a za práci stejné hodnoty ( 110 ZP). Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance a při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce ( 110 odst. 2 ZP). Všem zaměstnancům bez rozdílu přísluší mzda podle vykonané práce ( 109 odst. 1 ZP). Ochranná funkce minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy (snížené sazby nevyjímaje), spočívá v tom, že pokud zaměstnanec výkonem práce nedosáhne mzdy rovnající se alespoň úrovni příslušné sazby, je mu zaměstnavatel povinen poskytnout (do výše této sazby) doplatek. V žádném případě však stanovené sazby neurčují předem cenu práce (mzdu nebo plat) konkrétního zaměstnance. Stanovené hodinové sazby minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy, včetně sazeb snížených podle 4, ve vztahu ke stanovené týdenní pracovní době ( 79 ZP) uvádí následující přehled:. 8

str. 866 a 867 Příklad na str. 866 a 867 zní: Příklad: Pobírám invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, a pracuji ve výrobně lahůdek. Všichni spolupracovníci mají mzdu ve výši 53,10 Kč za hodinu, pouze já pracuji za 40 Kč za hodinu. Zaměstnavatel tvrdí, že mi kvůli důchodu více platit nemůže. Je to pravda? Všichni děláme naprosto stejnou práci a já se cítím zaměstnavatelem poškozován. Hodinová mzda uvedená v dotazu odpovídá sazbě nejnižší úrovně zaručené mzdy stanovené pro 2. skupinu prací ( 3 odst. 1). Nařízení vlády skutečně stanoví snížené sazby pro některé zaměstnance obtížně umístitelné na trhu práce. Pro zaměstnance, kteří jsou poživateli invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, činí výše nejnižší úrovně zaručené mzdy 75 % částek stanovených pro 1. až 8. skupinu prací ( 4 písm. c)), což v posuzovaném případě představuje částku 39,83 Kč za hodinu. Důvodem pro stanovení snížených sazeb nejnižších úrovní zaručené mzdy je podpořit zájem zaměstnavatelů na zaměstnávání osob, u nichž lze s ohledem na jejich zdravotní postižení předpokládat nižší výkonnost než u ostatních zaměstnanců. Z důvodu stanovení snížených sazeb nejnižších úrovní zaručené mzdy pro uvedený okruh zaměstnanců však nelze dovozovat povinnost zaměstnavatele snížit mzdu zaměstnance na tuto úroveň. Tvrzení zaměstnavatele uvedeného v dotazu, že zaměstnanci nemůže poskytovat mzdu vyšší, než je stanovená snížená sazba nejnižší úrovně zaručené mzdy proto, že je poživatelem invalidního důchodu, není pravdivé. Mzda je definována v 109 odst. 2 a 4 ZP jako peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Tato kritéria jsou pro poskytování mzdy určující. Nařízení vlády stanovením nejnižších úrovní zaručené mzdy chrání zaměstnance před poskytováním nepřiměřeně nízkých mezd ze strany zaměstnavatelů, neomezuje však zaměstnavatele při určování mezd nad jejich úroveň. Navíc je třeba konstatovat, že pokud se zakládá na pravdě tvrzení tazatele, že vykonává práci naprosto shodnou jako jeho kolegové, dosahuje stejných výsledků práce z hlediska kvantity i kvality a shodná jsou i další stanovená kriteria rozhodná pro výši mzdy, má právo na shodnou mzdu jako ostatní zaměstnanci. Zaměstnancům, kteří u zaměstnavatele vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, přísluší stejná mzda ( 110 odst. 1 ZP). S ohledem na uvedené skutečnosti, odpovídá-li tvrzení zaměstnance realitě, je třeba postup zaměstnavatele, který určil mzdu zaměstnanci na základě okolnosti, že je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, aniž by respektoval stanovená kritéria definující mzdu ( 109 odst. 4 ZP), pokládat za diskriminační. Svým jednáním porušil nejen citovaná ustanovení upravující odměňování zaměstnanců v části šesté hlavě II zákoníku práce, ale i ustanovení 13 odst. 2 písm. b) a c) a 16 odst. 1 ZP. Ve smyslu 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), by v popsaném případě šlo o diskriminaci přímou.. 9

Nabylo úèinnosti 1. září 2009 Nařízení vlády č. 273/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků. str. 379 a 380 V komentáři k 132 se druhý a třetí odstavec nahrazují tímto textem: Příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah je příplatek, který se při splnění stanovených podmínek poskytuje výlučně pedagogickým pracovníkům. Obsah pojmu pedagogický pracovník vymezuje ustanovení 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Pedagogickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně pedagogickou nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě školského zákona a je přitom zaměstnancem právnické osoby, která vykonává činnost školy, nebo zaměstnancem státu. Pedagogickým pracovníkem je též zaměstnanec, který vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociální péče. Citované ustanovení navíc uvádí výčet povolání, která přímou pedagogickou činnost vykonávají. Těmito povoláními jsou učitel, vychovatel, speciální pedagog, psycholog, pedagog volného času, asistent pedagoga, trenér a vedoucí pedagogický pracovník. Rozsah přímé pedagogické činnosti vymezuje 23 zákona č. 563/2004 Sb. Zvláštním právním předpisem, o který se opírá nárok na příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah, je nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, ve znění nařízení vlády č. 273/2009 Sb.. str. 380 Poslední odstavec se nahrazuje tímto textem: Příplatek podle 132 náleží při splnění stanovených podmínek pedagogickému pracovníkovi za výkon přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah bez ohledu na to, zda tuto práci koná v rámci stanovené týdenní pracovní doby, nebo jako práci přesčas. (Výkon přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah zpravidla nebude prací přesčas, neboť přímá pedagogická činnost představuje z časového hlediska pouhý zlomek stanovené týdenní pracovní doby nepřesahující ¾ s výjimkou asistenta pedagoga, učitele odborného výcviku, učitele předmětu řízení motorových vozidel v praktickém vyučování, vychovatele domova mládeže a učitele v mateřské škole.) Nabylo úèinnosti 1. července 2009 str. 356 Nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Předposlední odstavec se nahrazuje tímto textem: Základním nástrojem pro zařazování zaměstnanců do platových tříd je katalog prací, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Toto nařízení vlády nahradilo s účinností od 1. července 2009 pro uvedený okruh zaměstnanců nařízení vlády č. 469/2002 Sb. Předpokládá se ovšem, že v první polovině roku 2010 jej nahradí nová právní úprava, která přinese komplexně nový katalog prací. I když určujícím kritériem pro zařazení zaměstnance do platové třídy je složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, je zařazení do každé ze 16 pla- 10

tových tříd podmíněno dosažením stanoveného kvalifikačního předpokladu vzdělání (blíže viz komentář k 2 a 3 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, na str. 904 a násl.). str. 357 V poznámce k rozsudku Okresního soudu v Děčíně se odkaz na Nařízení vlády č. 469/2002 Sb. nahrazuje odkazem na Nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. str. 849 Komentář k Příloze k zákoníku práce včetně souvisejících předpisů zní: Komentář k příloze k ZP Příloha k zákoníku práce stanoví charakteristiky platových tříd uplatňovaných v systému odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Charakteristiky vymezují právní rámec, který je z hlediska hodnocení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací v rámci šestnáctitřídního systému pro vládu závazný. Jednotlivé platové třídy jsou vymezeny velmi obecně na základě kritérií charakterizujících náročnost vykonávaných prací a jsou diferencovány podle tohoto hlediska vzestupně. Složitost, odpovědnost a namáhavost prací, vyjádřené v příloze k zákoníku práce v charakteristikách jednotlivých platových tříd, je určující pro stanovení stejných hledisek vymezujících zařazení prací do platových tříd v katalogu prací. Prováděcí nařízení vlády vydané na základě zmocnění v 123 odst. 6 písm. b) promítlo tyto obecné charakteristiky platových tříd do konkrétní podoby, a na jeho základě určuje v závislosti na hodnocení zařazení jednotlivých prací do platové třídy. Tímto prováděcím právním předpisem je nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. V současné době tento prováděcí předpis upravuje postup při zařazování zaměstnanců do platové třídy podle náročnosti vykonávané práce prakticky shodně jako předchozí nařízení vlády č. 469/2002 Sb. (až na příklady prací v povolání Všeobecná sestra, Porodní asistentka). Předpokládá se ovšem, že v průběhu prvního pololetí roku 2010 bude vydán komplexně nový katalog prací, který současnou právní úpravu nahradí. Související předpisy: 122 odst. 1, 123 odst. 6 písm. b) Nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě Nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění nařízení vlády č. 74/2009 Sb., nařízení vlády č. 130/2009 Sb. a nařízení vlády č. 201/2009 Sb.. Nabylo úèinnosti 1. července 2009 Nařízení vlády č. 201/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. str. 354, 357, 388 V Souvisejících předpisech zní odkaz na nařízení vlády č. 564/2006 Sb. následně: Nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění nařízení vlády č. 74/2009 Sb., nařízení vlády č. 130/2009 Sb. a nařízení vlády č. 201/2009 Sb.. 11

str. 863 Příklad na str. 863 zní: Příklad: Příspěvková organizace přijímá do pracovního poměru absolventku střední školy. Sjednaný druh práce odpovídá zařazení do 7. platové třídy. Kolektivní smlouva, která je v organizaci uzavřena, upravuje i některé platové otázky. Je třeba této zaměstnankyni poskytovat doplatek do nejnižší úrovně zaručené mzdy? Zaměstnavatelé, kteří poskytují zaměstnancům za práci v pracovním poměru plat, musí respektovat nejnižší úrovně zaručené mzdy bez ohledu na skutečnost, zda u nich jsou (v dovoleném rozsahu) některé dílčí otázky platových poměrů sjednány v kolektivní smlouvě. V konkrétním případě jde o zaměstnankyni bez praxe, které je zaměstnavatel povinen určit plat ve výši platového tarifu stanoveného pro 7. platovou třídu v 1. platovém stupni (Příloha č. 1 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě). S ohledem na skutečnost, že tento platový tarif činí 10 660 Kč měsíčně, je zaměstnavatel povinen uvedené zaměstnankyni poskytovat k určenému platu doplatek do výše sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy stanovené pro 4. skupinu prací, s níž je třeba plat zaměstnankyně zařazené do 7. platové třídy porovnat. Výše doplatku je v posuzovaném případě 140 Kč měsíčně (10 800 Kč 10 660 Kč). Tento doplatek bude zaměstnankyni náležet po celou dobu, kdy jí bude určen plat ve výši uvedeného platového tarifu, tj. po dobu, po kterou její plat nedosáhne měsíční sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy stanovené pro 4. skupinu prací. Dosáhne-li v konkrétním kalendářním měsíci platu vyššího, než činí její platový tarif (např. proto, že jí zaměstnavatel poskytne odměnu), doplatek se v příslušném kalendářním měsíci sníží, popř. neposkytne. Právo na doplatek do nejnižší úrovně zaručené mzdy zaměstnankyně ztratí až dosažením platu ve výši této sazby.. str. 925 až 926 Poslední odstavec na konci příkladu zní: Podle 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, mohou obce zřizovat ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému využívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, vlastní organizační složky jako svá zařízení bez právní subjektivity. S ohledem na nedostatek právní subjektivity těchto organizačních složek jsou i zaměstnanci v nich zařazení rovněž zaměstnanci obce, avšak těmto zaměstnancům přísluší platový tarif podle Přílohy č. 1.. 12

Nabyl úèinnosti 14. září 2009 Zákon č. 320/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V zákoně o volbách do Parlamentu České republiky, v zákoně o volbách do zastupitelstev krajů, v zákoně o volbách do zastupitelstev obcí a v zákoně o volbách do Evropského parlamentu se mimo jiné upravují náležitosti členů okrskových (zvláštních okrskových) volebních komisí tak, že člen této komise, který je v pracovním poměru nebo poměru obdobném pracovnímu poměru, má pro činnost v těchto komisích nárok na pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu a na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku od uvolňujícího zaměstnavatele. V souvislosti s touto úpravou v uvedených jiných právních předpisech se současně v 203 odst. 2 zákoníku práce zrušuje písmeno f) tedy jiný úkon v obecném zájmu z důvodu činnosti členů volebních komisí. Nabyl úèinnosti 9. října 2009 Zákon č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability. Zákonem o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, dochází k podstatným změnám v poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti podle 192 až 194 zákoníku práce a dále též ke změně dalších zákonů upravujících odměňovaní jiných skupin pojištěnců než zaměstnanců v pracovněprávním vztahu v prvém období jejich pracovní neschopnosti nebo karantény. Přestože podle článku XVIII měl zákon, a tudíž i opatření v této oblasti, nabýt účinnosti dnem 1. července 2009, nestalo se tak v důsledku legislativní procedury, v níž byl zákon schválený již Poslaneckou sněmovnou i Senátem vrácen prezidentem republiky dolní komoře Parlamentu k novému projednání. Veto prezidenta bylo Poslaneckou sněmovnou přehlasováno teprve dne 9. září 2009 a zákon byl publikován ve Sbírce zákonů dne 24. září 2009. Došlo tak k situaci, kdy ustanovení o nabytí účinnosti uvedeného zákona (dnem 1. července 2009) předchází dni vyhlášení ve Sbírce zákonů (24. září 2009) tedy dni jeho platnosti. V takové situaci je třeba v otázce účinnosti zákona postupovat podle 3 odst. 3 věty první zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, podle kterého nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, pokud není stanovena účinnost pozdější. Zákon č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální stability, proto z důvodů uvedených shora nabývá účinnosti pokud jde o změny zákoníku práce a dalších souvisejících zákonů, až patnáctým dnem po vyhlášení ve Sbírce zákonů tedy dnem 9. října 2009. K jakým změnám zákoníku práce tedy ode dne 9. října 2009 dochází: náhrada mzdy nebo platu, která dosud podle 192 odst. 1 věty druhé za středníkem nepřísluší za první 3 dny (směny) dočasné pracovní neschopnosti (DPN), nově nepřísluší nejvýše za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn; tímto opatřením se odstraňují neodůvodněné rozdíly v délce karenční doby v neprospěch zaměstnanců s delšími než 8hodinovými směnami, zejména při nerovnoměrném rozvržení týdenní pracovní doby, výše náhrady mzdy nebo platu při DPN nebo při karanténě se sjednocuje a činí 60 % průměrného redukovaného výdělku v obou případech. Účinnost těchto změn nastává tedy dnem 9. října 2009. 13

Pro prvou z uvedených změn tedy omezení délky karenční doby při DPN nejvýše 24 neodpracovanými hodinami z rozvržených směn platí přechodné ustanovení vztahující se k původní účinnosti zákona (1. července 2009), které upravuje situaci, kdy doba prvních 3 dnů DPN, za které náhrada mzdy nebo platu nepřísluší ( 192 odst. 1 část věty druhé za středníkem zákoníku práce), neuplynula do dne 30. června 2009 a kdy se v takovém případě postupuje při uplatnění práva na náhradu mzdy nebo platu při DPN podle ustanovení 192 odst. 1 část věty druhé za středníkem zákoníku práce, ve znění účinném ode dne 1. července 2009. Uvedené přechodné ustanovení, ačkoliv operuje s datem 30. června 2009, resp. 1. července 2009, je třeba vykládat ve vazbě ke skutečnému datu nabytí účinnosti zákona č. 326/2009 Sb. tedy rovněž ke dni 9. října 2009. Toto přechodné ustanovení se tak může uplatnit teprve v okamžiku, kdy předmětné ustanovení zákona, k němuž se přechodné ustanovení vztahuje, nabylo účinnosti, aniž by bylo možné je aplikovat retroaktivně ke dni 1. července 2009. Pro aplikační praxi to tedy znamená, že jestliže doba prvních 3 dnů DPN, za které náhrada mzdy nebo platu nepřísluší ( 192 odst. 1 část věty druhé za středníkem zákoníku práce) neuplynula do dne 8. října 2009, postupuje se při uplatnění práva na náhradu mzdy nebo platu při DPN podle ustanovení 192 odst. 1 část věty druhé za středníkem zákoníku práce, ve znění účinném ode dne 9. října 2009. Příklad Zaměstnanec byl uznán DPN od 5. října 2009 a pracovní neschopnost trvala do 16. října 2009. První 3 neodpracované směny po vzniku pracovní neschopnosti připadly na 6. října 11,5 hodin, 7. října 11 hodin a 8. října noční směna od 18.00 hodin do 06.00 hodin následujícího dne tedy s přestávkou na oddech a jídlo v délce 2 30 minut rovněž 11 hodin. Podle přechodného ustanovení, podle něhož se posuzuje celá karenční doba od jejího počátku do konce, v daném případě zaměstnanci první 3 dny (směny) neuplynuly do 8. října 2009, a proto je nutno zjistit, zda v tomto případě karenční doba činila více než 24 neodpracovaných hodin z těchto směn a zda se tedy bude náhrada mzdy poskytovat již od 25. neodpracované hodiny z rozvržených směn. Celkový součet neodpracovaných hodin v prvních 3 rozvržených směnách činí tedy 33,5 hodin a zaměstnanci tak přísluší náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného (redukovaného) výdělku za 8,5 hodiny. Přitom není rozhodující, že v pořadí 25. hodina z rozvržených směn připadla již na 8. říjen a započala v 19.30 hodin téhož dne tedy ještě před účinností nové právní úpravy. Přechodné ustanovení k novele zákoníku práce nebylo zařazeno do zákona č. 326/2009 Sb. bezúčelně, nýbrž proto, aby nová (pro zaměstnance výhodnější) právní úprava délky karenční doby dopadala i na případy, v nichž karenční doba podle původní úpravy do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti úpravy nové ještě neskončila. Přechodné ustanovení neřeší otázku změny výše náhrady mzdy za první 3 dny (směny) trvání karantény z původních 25 % na 60 % průměrného (redukovaného) výdělku, neboť k této změně dochází teprve dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy, tj. 9. října 2009 automaticky. 14

Vzhledem k výše uvedeným změnám je třeba v textu publikace v zájmu její aktualizace provést následující změny: str. 483 Text 192 odst. 1 až 3 se nahrazuje textem: 192 (1) Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského 61) ; náhrad mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské 62) nebo peněžitá pomoc v mateřství 63), náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci. (2) Náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění 64), s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění 64a) vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, náleží mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat. (3) Dohodnutá nebo vnitřním předpisem stanovená výše náhrady mzdy nebo platu i za dobu uvedenou v odstavci 1 části věty druhé za středníkem nebo nad výši uvedenou v odstavci 2 větě první nesmí převýšit průměrný výdělek ( 356 odst. 1).. 15

str. 484 Poznámka se zrušuje (text je promítnut do 192 odst. 1 až 3). str. 485 Úvodní poznámka v komentáři k 192 se zrušuje, neboť zákon o nemocenském pojištění nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009. K 192 odstavci 1 se doplňuje, že od 9. října 2009 náhrada mzdy nebo platu při DPN i nadále sice nepřísluší za první 3 pracovní dny (směny) zaměstnance, avšak vždy nejvýše za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Tím se odstraňují dosud existující neodůvodněné rozdíly ve faktickém dopadu karenční doby na zaměstnance s různě dlouhými směnami, resp. směnami delšími než 8 hodin. U směn kratších než 8 hodin a směn 8hodinových tak zůstává zachována dosavadní karenční doba v rozsahu prvních 3 pracovních dnů (směn). str. 487 V textu nad Příkladem se poslední věta nahrazuje větou: Po provedené redukci průměrného hodinového výdělku se zaměstnanci poskytne při karanténě již od prvního pracovního dne a při DPN až od čtvrtého pracovního dne, nejdéle však od 25. neodpracované hodiny z rozvržených směn, 60 % průměrného hodinového redukovaného výdělku.. Text příkladu uvedeného na téže straně se nahradí tímto příkladem: Příklad Pro rok 2009 se vychází z denních redukčních hranic pro nemocenské pojištění, které jsou stanoveny ve výši: I. redukční hranice 786 Kč II. redukční hranice 1 178 Kč III. redukční hranice 2 356 Kč Tyto denní redukční hranice pro nemocenské se přepočtou na hodinové redukční hranice pro náhradu mzdy, a to jejich vynásobením koeficientem 0,175 takto: I. redukční hranice 786 0,175 = 137,55 Kč II. redukční hranice 1 178 0,175 = 206,15 Kč III. redukční hranice 2 356 0,175 = 412,30 Kč Dále se při výpočtu náhrady mzdy postupuje takto: 1. Zaměstnavatel zjistí průměrný hodinový výdělek zaměstnance (dále PHV), který činí např. 420,60 Kč. 2. Tento průměrný výdělek se podrobí redukci v rámci jednotlivých hodinových redukčních hranic (dále RH) tak, že: Z částky 137,55 Kč se započte 90 %, tj. 137,55 0,90 = 123,7950 Kč Z částky 68,60 Kč se započte 60 % tj. 68,60 0,60 = 41,1600 Kč (tj. 206,15 137,55) Z částky 206,15 Kč (tj. 412,30 206,15) se započte 30 %, tj. 206,15 0,30 = 61,8450 Kč K částce PHV nad 412,30 Kč (III. RD), tj. 8,30 Kč, se nepřihlíží 16 PHV po úpravě (redukci) činí 226,8000 Kč

Součet částek těchto 90%, 60 % a 30 %, tedy 226,80 Kč představuje upravený (redukovaný) PHV (RPHV). 3. Takto upravený (redukovaný) PHV zaměstnance v daném případě činí tedy 226,80 Kč a na náhradě mzdy při DPN nebo karanténě mu z něho náleží za každou zameškanou hodinu a) při karanténě 60 %, tj. 226,80 0,60 = 136,08 Kč/hodinu, od prvního pracovního dne jejího trvání, b) při DPN rovněž 60 %, tj. 136,08 Kč/hodinu, avšak od čtvrtého pracovního dne jejího trvání, nejdéle však od 25. neodpracované hodiny z rozvržených směn zaměstnance. 4. Vynásobením příslušné hodinové sazby náhrady mzdy počtem hodin, které zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů trvání DPN (po odečtení karenční doby) nebo trvání karantény neodpracoval, se zjistí celková výše náhrady mzdy za toto období, kterou lze event. zaokrouhlit na celé koruny směrem nahoru ( 142 odst. 2 ZP).. str. 488 Text příkladu uvedeného na této straně se nahradí tímto příkladem: Příklad (ve vazbě na předchozí příklad) a) Zaměstnanci s rovnoměrně rozvrženou 40hodinovou týdenní pracovní dobou na 5 pracovních dnů (pondělí až pátek po 8 hodinách) byla nařízena týdenní karanténa, a to od pondělí do neděle. Jeho průměrný hodinový výdělek činí 420,60 Kč. Zaměstnanec tak z důvodu karantény zameškal celkem 40 hodin. Náhrada mzdy mu přísluší za všechny pracovní dny (pondělí až pátek) tedy celkem za 40 hodin, a to ve výši 40 226,80 = = 9 072 Kč. b) Zaměstnanec uvedený pod písm. a) byl v sobotu uznán dočasně práce neschopným a jeho pracovní neschopnost trvala do neděle dalšího týdne. V této době zameškal z důvodu nemoci 5 pracovních dnů (pondělí až pátek) po 8 hodinách celkem tedy 40 hodin. Za první 3 pracovní dny (tj. 24 hodin) mu náhrada mzdy při DPN nepřísluší, za zbývající 2 pracovní dny (tj. 16 hodin) mu přísluší 3 628,80 Kč (tj. 16 226,80). Takto stanovenou částku náhrady mzdy za celé období trvání DPN lze zaokrouhlit samostatně nebo společně se mzdou na celé koruny směrem nahoru ( 142 odst. 2 ZP).. str. 505 V 203 odst. 2 se písmeno f) zrušuje a dosavadní písmena g) až m) se označují jako písmena f) až l). str. 507 V komentáři k 203 se poslední věta nahrazuje větou: S účinností od 14. září 2009 byla zákonem č. 320/2009 Sb. z výčtu jiných úkonů v obecném zájmu uvedených v 203 odst. 2 ZP vypuštěna činnost členů volebních komisí a zvláštních volebních komisí pro volby do Parlamentu České republiky, Evropského Parlamentu, obcí a krajů. Podle jednotlivých volebních zákonů do těchto orgánů je zaměstnavatel povinen k této činnosti svým zaměstnancům poskytnout pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu a vedle toho nově též náhradu mzdy nebo platu za dobu uvolnění. Poněvadž povinnost poskytnout náhradu mzdy nebo platu při tomto úkonu v obecném zájmu stanoví jiné právní předpisy než zákoník práce, může zaměstnavatel postupovat podle 206 odst. 4 ZP a u právnické nebo fyzické osoby, pro kterou byl zaměstnanec v době uvolnění činný, uplatnit refundaci náhrady mzdy nebo platu, která byla zaměstnanci poskytnuta, pokud se s touto právnickou nebo fyzickou osobou nedohodl na upuštění od náhrady. 17

Nabyla úèinnosti 1. července 2009 Nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě Nařízení vlády č. 201/2009 Sb., který se mění nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů Str. 316 V textu Související předpisy se bod nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, nahrazuje textem nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Dále se text Související předpisy doplňuje o bod: 5 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Str. 357 V textu Související předpisy a v textu Judikatura se text nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, nahrazuje textem nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Str. 410 První dva odstavce komentáře znějí: Odměna z dohody o pracovní činnosti i odměna z dohody o provedení práce jsou odměny za výkon práce v jiných pracovněprávních vztazích, než je pracovní poměr, a ujednání o jejich splatnosti a výplatě odchylující se od splatnosti mzdy a platu je výrazem jejich (naprosté) nezávislosti na pracovním poměru. Ustanovení 144 výslovně předpokládá možnost odchylného ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o všech okolnostech splatnosti a výplaty. Praktické může být zejména ujednání odchylující se od: intervalu splatnosti stanoveného v 141 odst. 1 (např. o splatnosti do týdne po skončení období, na které byla dohoda uzavřena), termínu výplaty vymezeného v 141 odst. 3 (např. o provedení výplaty bezprostředně po vykonání práce), místa výplaty uvedeného v 142 odst. 3 (např. o vyplacení odměny v hotovosti v místní pobočce zaměstnavatele, která je nejbližší bydlišti zaměstnance, nebo o doručení kurýrem na adresu zaměstnance), pravidel upravujících postup při výplatě jiné osobě definovaných v 142 odst. 5 (např. ujednání v dohodě o vyplacení odměny manželce zaměstnance (bez písemné plné moci) nebo o poukázání odměny na účet syna). Za diskutabilní a problematickou je nutno pokládat možnost odchýlení se ujednáním od 142 odst. 1 pokud jde o měnu výplaty. 18

Str. 849 Poslední odstavec komentáře se nahrazuje textem: Postup při zařazování zaměstnanců do platové třídy podle náročnosti vykonávané práce stanoví katalog prací, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Toto nařízení vlády nahradilo s účinností od 1. července 2009 nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Tento platový předpis, který na základě ustanovení 394 odst. 1 písm. d) zákoníku práce zůstával v platnosti i po nabytí účinnosti zákoníku práce, se od počátku druhého pololetí 2009 neuplatní pro zaměstnance odměňované podle 109 odst. 3 zákoníku práce platem. Uvedeným nařízením vlády však nebyl vydán zásadně nový katalog prací, jak bylo původně zamýšleno, ale nařízení vlády č. 137/2009 Sb. bylo vydáno podle 123 odst. 6 písm. b) zákoníku práce s jediným záměrem nově upravit zařazení prací v povolání všeobecná sestra, porodní asistentka. V rámci tohoto povolání byly (v porovnání s předchozím stavem) v katalogu prací zařazeny práce spočívající ve specializované a vysoce specializované ošetřovatelské péči o jednu platovou třídu výše. Zařazení ostatních prací zůstalo beze změn. Až na uvedenou výjimku proto jde pouze o změnu ve formálním postupu zaměstnavatelů při zařazování zaměstnanců do platových tříd. Tato úprava byla provedena jako součást opatření zvýhodňujících zdravotnické pracovníky proti ostatním zaměstnancům ve veřejných službách a správě. Věcné změny většího rozsahu lze předpokládat od 1. ledna 2010, kdy by měl nabýt účinnosti nový katalog prací, který poprvé na základě zmocnění v zákoníku práce komplexně stanoví zařazení prací v oblasti veřejných služeb a správy do platových tříd. Str. 863 V textu příkladu se nahrazuje třetí odstavec textem: V konkrétním případě jde o zaměstnankyni bez praxe, které je zaměstnavatel povinen určit plat ve výši platového tarifu stanoveného pro 7. platovou třídu v 1. platovém stupni (příloha č. 1 k nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě). S ohledem na skutečnost, že tento platový tarif činí 10 660 Kč měsíčně, je zaměstnavatel povinen uvedené zaměstnankyni poskytovat k určenému platu doplatek do výše sazby nejnižší úrovně zaručené mzdy stanovené pro 4. skupinu prací, s níž je třeba plat zaměstnankyně zařazené do 7. platové třídy porovnat. Výše doplatku je v posuzovaném případě 140 Kč měsíčně (10 800 Kč 10 660 Kč). Str. 904 Nadpis komentovaného nařízení vlády zní: Nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění nařízení vlády č. 74/2009 Sb., nařízení vlády č. 130/2009 Sb. a nařízení vlády č. 201/2009 Sb. Str. 907 Text poslední odrážky se nahrazuje textem: vyhláškou č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii. 19

Str. 909 V textu Související předpisy se bod nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, nahrazuje bodem nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Str. 911 V textu komentáře druhý odstavec zní: Základním nástrojem pro zařazování zaměstnanců do platové třídy je katalog prací, který tvoří přílohu k nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Str. 912 Ve druhém odstavci začínajícím slovy Nezávisle na kvalifikační... se text vyhláškou č. 88/1996 Sb. nahrazuje textem vyhláškou č. 418/2008 Sb.. Str. 915 V textu Související předpisy se text nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, nahrazuje textem nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Str. 923 V textu Související předpisy se text nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, nahrazuje textem nařízení vlády č. 137/2009 Sb., kterým se stanoví katalog prací ve veřejných službách a správě. Str. 923 až 924 Ustanovení 5 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění nařízení vlády č. 74/2009 Sb., nařízení vlády č. 130/2009 Sb. a nařízení vlády č. 201/2009 Sb., zní: 5 Platový tarif (1) Zaměstnanci přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, nestanoví-li se dále jinak. (2) Zaměstnanci, který je a) uveden v 303 odst. 1 zákoníku práce, b) úředníkem územního samosprávného celku 23), c) zaměstnancem státu v Akademii věd České republiky, d) zaměstnancem státu v Grantové agentuře České republiky, přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení. 20