Pátek 4. 11. 2011 / č. 44 / samostatně neprodejné Michal Cihlář Národní muzeum PET lahví
OBSAH Dobré zprávy: Jedete-li sami, jedete s Hitlerem Rozhovor: Michal Cihlář o výlohách hanbatých obchodů Foto: Bolšoj těatr znovu otevřel! Manželky premiérů: Jaroslava Eliášová Portrét: Princezna Bettina z Mělníka Gurmán: Jakou bramboru a kdy použít? Auto: Citroen DS4 Na cestě: Jak vypadá dobrá otázka? Písnička: Jan Kalousek: Chodím ulicí + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Franz Bednářová Bosák Rynda Štindl Špátová
editorial Velké divadlo v Moskvě (Bolšoj těatr) bylo o víkendu otevřeno po šestileté rekonstrukci. A rovnou je třeba říct, stala se z něj taková moskevská Blanka. Jisté paralely s pražským tunelem jsou totiž nepřehlédnutelné. Více na str. 14. Dušičkový úklid Pokaždé když na podzim shrabávám spadané listí, napadne mě, že člověk se tak rád stará o zahradu, protože mu ukazuje jeho vlastní život ve zrychlené verzi. Nejdřív ty přitrouble naivní jarní naděje, snaživé a lepkavé pučení. Letní vysilující starost o dozrávání, otravné vosy. Hořké podzimní vůně a vysoké modré nebe, kdy je všechno najednou tak dobře vidět, i s těmi konci osudových příběhů. Pak se najednou na listech začnou objevovat tmavé skvrny jako na starých rukou. Holé větve jsou krpaté. Zafouká vítr a je konec. Přijdou Dušičky. Světy živých a mrtvých se na chvíli prolnou. Ostošest zapalujeme svíčky na hrobech, jako bychom opravdu věřili, že život je věčný. A jako se až na podzim ukáže, že leccos z toho, co v létě vypadalo nádherně, byl jenom stín, je najednou jasné, jaký ocas lidské existence za sebou kdo zanechal. Protože když umřete, když se připojíte, básnicky řečeno, k většině, ještě to nekončí. Ještě si vás kdekdo pamatuje. Každý by po sobě rád zanechal stopu. Dítě, dílo, dům nebo aspoň jméno na nějaké zdi. Můžete tu po sobě nechat nenávist. Můžete například svým dětem tak dlouho vyprávět, jaký je jejich tatínek špatný člověk, že ho budou nenávidět i po vaší smrti. Nebo to můžete zařídit jako moje máma. Před smrtí všechno rozdala. Prodala svůj dům, peníze rozdělila nám dětem, podělila nás nádobím, knihami, obrázky. Darovala hodiny, náušnice, prstýnky. Když pak zemřela, zůstalo po ní pár svršků a učebnice němčiny, i se sešitem, kam si ještě v jedenaosmdesáti psala nová slovíčka. Taky pečlivý seznam osob, kterým se má poslat parte, a tipy na smuteční hudbu. Legitimace Spolku přátel žehu se zaplacenými příspěvky. Zůstalo po ní zkrátka úplně uklizeno. Až mnohem později mi došlo, že to neudělala jenom z vrozené pečlivosti a pořádkumilovnosti, ale proto, abychom se my čtyři sourozenci vzešlí ze tří variant otců a matek neměli důvod hádat. Fakt je, že je nám spolu dobře dodnes. Mámina stopa ve světě živých. Alena Plavcová redaktorka magazínu V roce 1932 navštívil tehdejší náčelník Hlavního štábu československé branné moci generál Jan Syrový ateliér Langhans ve Vodičkově ulici, aby si nechal vyhotovit sérii fotografií v parádní generálské uniformě. Jak komentoval výsledek, nevíme. Jisté je, že se tyto snímky dochovaly a generál je na nich zrcadlově obrácen: to znamená s dámským zapínáním na svém vojenském dvouřadovém kabátě, snubním prstenem na pravé ruce a hlavně páskou, která zakrývá levé místo pravého oka. Jednu z těchto fotografií nám ostatně Nadace Langhans Praha poskytla na obálku minulého čísla magazínu Pátek a my ji, aniž bychom si všimli této zvláštnosti, otiskli. Za to se všem čtenářům omlouváme. Redakce 4 dobré zprávy Jedete-li sami, jedete s Hitlerem 6 rozhovor Výtvarník, superrealista Michal Cihlář 14 foto Bolšoj těatr za všechny peníze 18 Manželky premiérů Jaroslava Eliášová 24 portrét Princezna Bettina z Mělníka 30 gurmán Jakou bramboru a kdy použít? 32 AUTO Citroën DS4 33 na cestě Jak vypadá dobrá otázka? 34 PÍSNIČKA Jan Kalousek: Chodím ulicí Foto na titulu: Jan Zatorsky Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 3
ROZHOVOR Jsem solitér, říká Michal Cihlář, který žije s rodinou v Buštěhradě, kde má klid a potřebný nadhled nad různými vernisážovými událostmi v hlavním městě. Nikdy se nerozpadnu Barevné linoryty MICHALA CIHLÁŘE poznáte okamžitě, ať už zdobí pražskou zoo, ilustrují knihy nebo zachycují bizarní atmosféru ve výlohách sexshopů. Martina Leierová, foto Jan Zatorsky 6 PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 7
Píšu si a lepím malé deníky, mám jich už přes šedesát. Jak vznikaly ilustrace pro LN? Bushovi jsem musel rychle vyměnit noviny za bibli, kterou na fotce drží moje žena. Jakým tématem se právě zabýváte? Tématem, které mě poslední roky přitahuje, jsou bizarní výlohy sexshopů, různé fetišistické rekvizity, kůže a masky. Zjistil jsem, že je to poměrně ohrožený druh zboží, protože tu velmi rychle zaniká pestrost nabídky. Globalizace tady páchá stěží napravitelné škody. Praha, Berlín, Paříž, všude jsou k mání stejné asijské výrobky... To, co dělám, je inspirováno specifickou estetikou erotických pomůcek, je to takový hyperrealistický pop art vyvedený technikou kolorovaného linorytu. Zkuste mi to vysvětlit nějak blíž: Proč zrovna výlohy sexshopů? Asi mi uniká jejich zajímavost... To není nutné, abychom byli všichni citliví ke stejným věcem. Výlohy a hlavně interiéry obchodů nejenže nabízejí tajemný tabuizovaný svět, ale ještě navíc jsou v nich výrobky poskládány do tak obskurních kompozic, že to snad ani nejde vymyslet. To se dá jenom zdokumentovat. A já to ryju do linolea Svět sexshopů je v podstatě stejná menšinová subkultura jako svět zverimexů, svět kluboven leteckých modelářů nebo fitness center. A zrovna kouzlo fitness centra je mi, například, naprosto cizí. Devět let jste strávil vytvářením grafické podoby pražské zoo. Co pro vás tahle práce znamenala? Takže přecházíme od erotiky ke dřině Znamenala především ohromnou spoustu grafické práce, která vycházela z mé invence a mých zkušeností s linorytem. Jasně se tenkrát prokázala moje vize, že image takové ohromné instituce, jakou pražská zoo je, se klidně obejde bez fotografií a může být celá postavena jenom na linorytových ilustracích a ručně vyrytém písmu. Parazitování zoo na mém autorském rukopisu po roce 2006, kdy jsem spolupráci s ní definitivně ukončil, mi v tom ostatně dodnes dává za pravdu. Tak obskurní kompozice by člověk asi nevymyslel. kolem pěti kusů a tisky potom úplně identicky koloruji anilinkami. Grafiky dělám nejčastěji podle svých vlastních fotografií, které si sám aranžuji, ať už jde o lidi nebo zátiší. Když dělám ilustrace, tak s oblibou používám i různé novinové a časopisecké fotografie. Přitom vytrhávám z kontextu určité situace nebo předměty, které pak slepuji s mým vlastním fotografickým polotovarem v jeden celek. Musí to vypadat naprosto přirozeně. Vznikaly tímhle způsobem také ilustrace, které dva roky vycházely na první straně sobotní přílohy LN Orientace? Ano, tak vzniklo přes sto ilustrací pro Orientaci. Třeba moje ilustrace k článku o tajném pobytu Che Guevary v Praze byla složená ze staré fotky Václaváku a fotografie mé ženy v kabátě, jak jí buřt s hořčicí. A když vyberete k překrytí její hlavy vhodný portrét Che, tak už jen stačí celou kompozici věrně vyrýt, vytisknout, vybarvit, naskenovat a poslat do redakce Ale někdy to bylo složitější. Třeba když mi redaktor řekl, že Lidovky získaly skvělý rozhovor s Georgem Bushem a já pak prezidenta vyryl, jak radostně mává Lidovkami nad hlavou. V redakci pak nastal problém, protože ten rozhovor nebyl exkluzivní, ale jen převzatý. Takže jsem musel obrázek předělat a Bushovi rychle vyměnit noviny za bibli. Před lety jste byl údajně schopen pracovat až 24 hodin v kuse. Pracujete pořád tak intenzivně, nebo se s přibývajícím věkem člověk víc šetří? Bude vypadat líp, když to potvrdím, nebo vyvrátím? Je pravda, že jsem pracoval pilně, líp se koncentroval a výsledek uměl efektivně využít. S věkem se člověk zpomaluje. Rozhodně ale nejsem žádný workoholik, protože když jsem na dovolené, tak někdy úplně zapomenu, že bez práce nejsou koláče. Se svou ženou Veronikou Richterovou hodně cestujete a vytváříte potom jakési tematické knihy třeba z Kambodži nebo Kuby. Jak vznikají? Hodně fotografujeme, já až extrémně hodně. A tím, že se oba zaměřujeme stále na stejné věci, vznikají nekonečné série stejných námětů, jako jsou třeba mříže, obrazy zvířat, slunce, srdce, víka kanálů, Jak takový mnohobarevný linoryt vlastně vzniká? Opravdové mnohobarevné linoryty, které vznikaly složitým soutiskem barev, nedělám už minimálně dvanáct let. Dnes tisknu linoryt pouze černobíle v nákladu 8 PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 9
Chcete si to dočíst? Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice PLNÁ VERZE V TRAFICE Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 533. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ