O co jde dnes? ThDr. Jiří Moskala 7. listopad 2004 Mošnova 1, Jihlava
9. O CO JDE DNES? O co jde dnes? Na čem nám záleží? Čeho chceme dosáhnout? Maturity, diplomu, dobrého zaměstnání, tučné výplaty, postavit barák, cestovat po světě? A v širším horizontu? Mít moc, autoritu, vliv, majetek? Erich Fromm napsal jednu knížku s názvem Mít nebo být? V ní upozorňuje na to, že nezáleží na tom, čeho dosáhneme, ale jakou jsme osobností, kým jsme. Jde ovšem ještě o něco víc o to, jaký vztah máme s Bohem. Učíme se budovat přátelský a důvěřivý vztah s naším Pánem? Jaký je můj vztah k Němu? Jde nám o to v našem životě? Myslím si, že jeden z nejlepších způsobů, jak poznat o co jde dnes, je přemýšlet, o co jde na posledním soudu. Bůh je náš Soudce, má nás rád, ale zároveň vyžaduje odpověď na to, jak žijeme. Jsme zodpovědni Jemu za svůj život. Kým je Bůh pro nás? Otec, Pán, Zákonodárce, Přítel, Pečovatel? Když jsem byl v Bulharsku u moře na svatební cestě, byli tam plavčíci a na tričku měli nápis spasitel. Ti, co zachraňovali lidské životy, nosili toto označení. Moc se mi to líbilo a zdálo se mi to výstižné. Ukazovalo to na hlavní význam slova spasitel ten, kdo zachraňuje. Jeden chudý chlapec dostal od tatínka stavebnici. Postavil z ní nádhernou loď a stálo ho to skutečně hodně práce. Byl na ni taky hrdý. Když ji dokončil, přišel k řece a slavnostně lodičku spustil na hladinu. Chvíli plula normálně, ale najednou ji
zachytil proud a strhl ji. Marně se ji hoch snažil dostihnout zmizela v nenávratnu. A tak jen plakal a smutně šel za svými rodiči, že se mu loďka ztratila. Co se dalo dělat? Po nějaké době šli v městečku kolem jednoho bazaru a ve výloze zahlédl chlapec tu svoji lodičku. Vešel dovnitř a volal: To je moje loď, já jsem ji stavěl! Ale obchodník tvrdil: Já jsem ji ale koupil. To by mohl říct každý, že je to jeho loď. Jestli chceš, tak ti ji mohu prodat. Chlapec však neměl peníze. Rozhodl se, že si na ni postupně vydělá. Když pak měl dost peněz, šel do obchodu a s obrovskou radostí ji zaplatil. Když vycházel z obchodu, obchodník ho ještě zaslechl, jak říká: Lodičko moje drahá, dvakrát jsi moje. Poprvé, protože jsem si tě udělal, a podruhé, protože jsem si tě koupil. A takový je náš Bůh. Nejen, že nás stvořil, ale On nás také vykoupil. Poprvé nás udělal a podruhé si nás koupil. Takové poznání buduje náš vztah k Bohu. Bůh je ale nejen Stvořitel a Vykupitel, ale také Soudce. Co si pod tím představit? Když mluvíme o soudci, představím si člověka v černém taláru s přísným výrazem v obličeji a s kladívkem v ruce. Myslím při tom na potrestání, odsouzení, vězení, nebo trest smrti, vždy něco nepříjemného. Když řekneme o Bohu, že je Soudce, je to dobrá nebo špatná zpráva? Jak to vypadá na našich soudech? Soudci mohou být úplatní a nemají vždy úplné informace. Ale Bůh vidí do naší mysli a soudí nás objektivně. To krásné na Božím soudu je, že jeho význam je v prvé řadě velmi pozitivní ospravedlnit, vysvobodit, spasit, obhájit. Uvedu několik příkladů:
1. Jedna z 66-ti knih Bible je kniha Soudců. Tam se můžete dočíst, jaká byla funkce soudců. Okolní národy zotročovaly Izrael a ten trpěl. Bůh s nimi soucítil a posílal jim soudce ti měli úlohu osvoboditelů. Přicházeli zachránit svůj lid a národ. 2. Další příklad je v knize Daniel 7,22 (doslovný překlad z aramejštiny): Až přišel Věkovitý a soud byl vynesen v prospěch svatých Nejvyššího, nadešla doba a království dostali do držení svatí. (Daniel 7,22) Daniel je nejobsáhlejší kapitolou v Bibli o Božím soudu. Daniel popisuje, jak na trůnu sedí nebeský Otec Věkovitý. Zasedá na soudnou stolici, aby provedl soud. Přišel Věkovitý a rozsudek byl vynesen v prospěch Božího lidu. Soud neprobíhá v náš neprospěch, ale právě naopak. Nemusíme se ho proto obávat, pokud pěstujeme opravdový vztah se našim Spasitelem. Bůh je spravedlivý a podle pravdy soudí každého člověka. Můžeme Mu zcela důvěřovat. 3. David se modlí: Suď mě, Hospodine! (Žalm 7,9) Nikdy by se takto nemodlil, kdyby chápal soud pouze negativně. Soudit znamená zachránit (Žalm 76,10). Apoštol Pavel říká, že se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým (2 Kor 5,10; viz také Židům 9,27). Na něco se vás zeptám: Je možné se nějak skrýt před Pánem Bohem, aby nás nemohl soudit? David říká v Žalmech i kdybych chtěl utéct pryč, daleko od tebe, ty jsi všude. Není kam utéct. Ale přesto je jedno místo, kde vás ani nebeský Otec nenajde. Kde to je? Když se schováte v Ježíši Kristu. V Něm se můžeme tak skrýt, že když se na nás Otec dívá, nevidí
nás, ale vidí svého milovaného Syna. Ježíš nám dá svou čistotu a svatost výměnou za naše hříchy, které jsme mu dali. Tak dobrý je náš Bůh (Jan 3,16). Když věříme v Ježíše Krista, máme život věčný. Kdo nemá Krista, neobstojí. V tom je ten soud! Jan říká: Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává. (Jan 3,36) Kdo má Syna, má život a není souzen. Kdo nemá Syna, nemá život. Je odsouzen k věčnému zahynutí. Pán Bůh nás miluje, ale nenávidí hřích. Kdo se ztotožňuje s hříchem, sám se vystavuje odsouzení. Bůh udělá vše proto, aby člověka zachránil, nabízí tuto možnost každému, ale záleží jen na člověku, zda ji přijme. Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (Jan 5,24) Tento verš mám mimořádně rád: Kdo věří, má život věčný a nepodléhá soudu. Nebude odsouzen na soudu. Přechází ze smrti do věčného života. Tak je On naším Spasitelem. Kdo v něho věří, nemusí mít strach ze soudu. Pokud jsme se cele odevzdali Pánu Ježíši, ztotožníme se s Ním a nepodléháme soudu. Pro toho, kdo přijal Krista a žije podle toho, není žádné odsouzení (Řím 8,1). Kristus je naší skrýší. V Bibli se to popisuje ještě i jinak: On je náš Přímluvce. Co to znamená? Apoštol Pavel říká: Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje! Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel, a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás! Kdo nás může odloučit od lásky Kristovy? (Římanům 8,33-35) Kdo nás může odloučit od lásky
Otcovy? Jsem si jist, že nikdo a nic na zemi nebo v celém vesmíru nás od ní nemůže odloučit! Kolik přímluvců potřebujeme? Pavel je jednoznačný: 1 Timoteova 2,5: Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš. Možná jste slyšeli něco jiného, ale toto říká Bible a my ji chceme brát vážně. Co to znamená, že se Ježíš za nás přimlouvá u Otce? Snaží se dát dohromady dvě znepřátelené strany? Zlobí se Bůh na nás a my na Něho? Je to tak, že se Pán Ježíš snaží přemlouvat Otce a konejšit Jeho hněv? Někteří si dokonce představují, že Ježíš si bere na pomoc ještě svaté a anděly, aby mu pomohli. Jaký to pak dává obraz o Bohu? Velmi špatný. Je třeba tedy dobře pochopit, v čem spočívá Ježíšova role přímluvce. Co přímluvná služba není? Ježíš se přimlouvá za nás, ale ne tak, že by potřeboval utišit Otce, aby se na nás nehněval nebo změnit jeho postoj, aby byl ochoten nám udělit milost! Vždyť Bůh nás miluje (Jan 16,26.27). Ne Bůh s námi, ale my s Ním se potřebujeme smířit. Bůh nás miluje a chce pro nás to dobré, ale my jsme proti Němu. To my potřebujeme prostředníka! Slovo prostředník znamená v řečtině někoho, kdo se setkává s někým jiným. Ježíš a Otec se spolu setkávají, aby nám pomáhali v našich každodenních problémech života a pomohli nám být šťastnými a vyrovnanými lidmi. Dávají nám k dispozici všechny nebeské síly. Prvním výsledkem jejich setkání bylo, že byl k nám seslán Duch svatý. Přímluvná služba znamená, že se Ježíš s námi ztotožňuje a tím nás ospravedlňuje. To, co pro nás Kristus vykonal na kříži před dvěma tisíci lety, se dnes může
realizovat a zpřítomnit v našich životech. Bůh vstupuje do našeho srdce a stává se skutečností našeho života. Kristus nás také obhajuje před satanovými žalobami. Před soudem nás satan obviňuje ze všeho zlého, co jsme udělali. Ale Ježíš se nás zastává, ukáže náš celkový život a svědčí o naši orientaci na Něj, jak vždy znovu a znovu u Něj hledáme pomoc. Jeho milost stačí na naši obhajobu. Spasení je snadné. Je zadarmo, ale nemá být pro nás nadarmo. Nepotřebujeme dělat žádné poutě ani záslužné činy. Bůh to všechno pro nás udělal z lásky. My potřebujeme jen spasení přijmout pro sebe. Spasení je zdarma, ale vyžaduje stoprocentní odpověď naprosté odevzdání se, kapitulaci našeho já. Kristus říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne (Mat 16,24). Co je největším hříchem? Nevěřit v Ježíše Krista. Na soudu nebude nikdo odsouzen proto, že je hříšníkem, protože jsme všichni hříšníci! Naše naděje na záchranu je jen v Kristu Ježíši. Takže proč vůbec někdo může být odsouzen? Je to proto, že nepřijal Kristovu pomoc a řešení na problém hříchu. Jenom v Něm se můžeme skrýt před spravedlivým trestem. Odsouzen bude jenom ten, kdo odmítl Krista, aby vyřešil jeho situaci. Když odmítáme Jeho pomoc, je to, jako bychom byli zasypáni v dole - přišla by záchranná četa, prokopali by se k nám a spustili k nám záchranný koš. A my bychom řekli: Je nám tady dobře a pomoc nepotřebujeme. Všechna ta snaha nás zachránit tedy byla zbytečná! My ale neseme zodpovědnost za svůj život, a pokud jsme odmítli pomoc, jsme zodpovědní za svoje rozhodnutí a
nakonec smrt. Spasení je velice drahé, protože stálo život Ježíše Krista. Měli bychom ho vděčně přijmout. V kapitole 25 Matoušova evangelia je jedna nesmírně důležitá pasáž. Nachází se zde vrcholné podobenství o závěrečném soudu. Tento soud nám pomůže vidět, o co také jde v našem životě. Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s Ním, posadí se na trůnu své slávy. A budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jeden od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou. Tu mu ti spravedliví odpoví: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou? Král jim odpoví a řekne jim: `Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili. Potom řekne těm na levici: `Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě. Tehdy odpoví i oni: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného
nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti? On jim odpoví: `Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili. A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života. (Matouš 25,31-46) Všimněme si, že Pán rozdělí lidi do dvou skupin na spasené a zatracené. Podle jakého kritéria? Podle toho, jak jednáme s druhými lidmi. Kristus dává přiklad šesti aktivit, kterými lidé mají pomáhat jeden druhému. Šest jednoduchých činů se v tomto podobenství stále opakují. Ježíš říká: Já jsem byl hladový, žíznivý, pocestný, nahý, nemocný, a ve vězení - a vy jste si na mě vzpomněli, pomohli jste mi. Pojďte ke mně, požehnaní. A oni se diví kdy to bylo? Oni si na tom nezakládali. Měli to v srdci, bylo to pro ně samozřejmé. Prostě milovali Ježíše, žili tím a proto nesobecky pomáhali druhým. A Pán jim říká: Cokoliv jste udělali těmto mým nejmenším bratřím, mně jste udělali. Na čem tedy záleží? Můj plat, zda mám doktorát nebo kde jsem byl ve světě? Ne, je to šest aktivit, které může dělat každý. Na tom záleží. A druhá skupina? Jděte do věčného zatracení, které je připraveno ďáblu a jeho andělům. A proč tam mají jít? Nepomohli jste mi! A kdy, Pane, kdy to bylo? Počtvrté Ježíš opakuje těchto šest aktivit a zdůrazňuje jejich důležitost: Cokoliv jste neučinili těmto nepatrným, neučinili jste ani mně Zapomněli jste na mě. Podle čeho tedy budeme souzeni? Hlavně podle toho, jak jednáme se svými bližními. Jednáme mile, laskavě a soucitně anebo tvrdě, krutě, bezohledně a sobecky? Odsouzení není připravené pro nás, ale pro ďábla a jeho anděly. Ale kdo žije
jako oni, sám pro sebe, sobecky, a jako kazisvět, skončí tam taky. Na čem tedy doopravdy záleží? Na tom: 1. Kdo jsme nejen na tom, co děláme, a vůbec ne na tom, kolik toho máme! 2. Jaký je náš vztah k Bohu je upřímný a čestný? 3. Jak jednáme s druhými lidmi vidíme v nich Ježíše? O to v životě skutečně jde. Jeden rabín položil svým žákům otázku, jak poznají rozdíl mezi nocí a dnem? Studenti odpovídali: Když už je vidět rozdíl mezi stromem a člověkem. Ne, to není správná odpověď. Tak tedy když je poznat rozdíl mezi jabloní a fíkovníkem. Taky ne. Tedy rozdíl mezi mužem a ženou. Ne. Padlo mnoho další příkladů, ale žádný rabího neuspokojil. Tak jak to tedy poznáme? Rabi prozradil tajemství: Noc skončí a den přichází, když ve tváři svého bližního můžeme rozpoznat tvář svého bratra. Je to nesmírně krásné. Dovolte, abych to doplnil. Noc odchází a den přichází, jestliže ve tváři svého bratra rozpoznáme tvář našeho Pána Ježíše Krista. Pak se nemusíme bát soudu, ale naopak můžeme soud vyhlížet. Bůh je tu pro nás - ne aby nás odsoudil, ale aby nás obhájil.
Modlitba: Milý nebeský Otče, jsi náš úžasný Bůh. Tvé slovo je mocné a ukazuješ nám v něm, na čem záleží v našem životě. Je to na tom, kdo jsme, a ne na tom, kolik toho máme. Uč nás jednat s láskou, úctou a nesobecky s druhými lidmi, protože takto Ty jednáš s námi. AMEN
Témata cyklu: Věřit? Má to ještě smysl? 1. Pátek 29.10. Život v naději 2. Sobota 30.10. Tajemství dynamického života 3. Neděle 31.10. Život v nové dimenzi 4. Pondělí 1.11. Trvalé vítězství 5. Úterý 2.11. Nové perspektivy budoucnosti 6. Středa 3.11. Invaze z vesmíru 7. Pátek 5.11. Jak mohu začít znovu? 8. Sobota 6.11. Existuje život po životě 9. Neděle 7.11. O co jde dnes? 10. Pondělí 8.11. Brána nového života 11. Úterý 9.11. Nejkrásnější pozvání