Prosazování práv z duševního vlastnictví v ČR

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Prosazování práv z duševního vlastnictví v ČR Diplomová práce Vedoucí práce: JUDr. Hana Kelblová, Ph.D. Zpracoval: Bc. Jiří Sodomka Brno 2008

Vložit zadání práce 2

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Prosazování práv z duševního vlastnictví v ČR vypracoval samostatně s použitím pramenů, které uvádím v seznamu této práce. V Brně dne 28.12.2008 Bc. Jiří Sodomka 3

Poděkování Autor by chtěl tímto poděkovat JUDr. Haně Kelblové, Ph.D. za metodické vedení při zpracování této práce a za její cenné rady a připomínky. Autor dále děkuje panu Petru Kožuchovi, brand protection managerovi společnosti adidas ČR, s.r.o. za poskytnuté materiály ke zpracování této práce. 4

Abstract Sodomka, J. Enforcement of intellectual property rights in the Czech republic. Diploma thesis, Brno 2008. This diploma thesis describes and analyses mechanism of public-legal instruments of intellectual property rights enforcement in the Czech Republic. The thesis presents practical examples of particular public-legal instruments on model cases, preconditions for their successful application, and suggestions for current legal regulations amendments. Abstrakt Sodomka, J. Prosazování práv z duševního vlastnictví v ČR. Diplomová práce, Brno 2008. Tato diplomová práce se zabývá popisem a analýzou mechanismu veřejnoprávních nástrojů prosazování práv z duševního vlastnictví v České republice. Práce uvádí praktické aplikace jednotlivých veřejnoprávních nástrojů na modelové případy, předpoklady jejich úspěšné aplikace a návrhy změn stávající právní úpravy. 5

Obsah: 1 Úvod, cíl práce a metodika... 8 1.1 Úvod... 8 1.2 Cíl práce, metodika a informační prameny... 8 1.3 Systematické členění práce... 9 2 Teoretický úvod k problematice prosazování práv z duševního vlastnictví... 11 2.1 Duševní vlastnictví... 11 2.2 Ekonomické a společenské aspekty duševního vlastnictví... 12 2.3 Dopady plynoucí z porušování práv duševního vlastnictví... 13 2.4 Vymezení pojmu prosazování práv z duševního vlastnictví... 15 2.5 Nástroje k prosazování práv z duševního vlastnictví... 15 2.5.1 Soukromoprávní nástroje... 15 2.5.2 Veřejnoprávní nástroje... 16 3 Prosazování práv z duševního vlastnictví při obchodu se třetími zeměmi... 18 3.1 Právní rámec... 18 3.2 Vymezení působnosti Nařízení o opatřeních... 19 3.2.1 Oblast působnosti Nařízení o opatřeních... 19 3.2.2 Předmět působnosti Nařízení o opatřeních... 20 3.2.3 Kompetenční výluka... 21 3.3 Zboží porušující právo duševního vlastnictví... 23 3.3.1 Padělky... 23 3.3.2 Nedovolené napodobeniny... 28 3.3.3 Zboží porušující další práva duševního vlastnictví... 31 3.4 Opatření celních orgánů... 31 3.4.1 Žádost o přijetí opatření celních orgánů... 32 3.4.2 Přijetí opatření celními orgány... 33 3.5 Řízení před soudem a určovací žaloba... 36 3.6 Nakládání se zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví... 38 3.7 Řízení o správních deliktech... 39 3.7.1 Vymezení správních deliktů... 39 3.7.2 Účel a průběh řízení o správním deliktu... 40 3.8 Zjednodušený postup... 41 3.9 Shrnutí kapitoly a zhodnocení efektivnosti... 42 4 Prosazování práv z duševního vlastnictví na vnitřním trhu... 45 4.1 Působnost zákona o ochraně spotřebitele... 45 4.1.1 Výrobky nebo zboží porušující některá práva duševního vlastnictví... 46 4.1.2 Porušování práv k ochranné známce při poskytování služeb... 47 6

4.1.3 Právní retrospektiva a zhodnocení současné právní úpravy... 47 4.2 Výkon dozoru na vnitřním trhu... 48 4.2.1 Dozorové orgány... 48 4.2.2 Majitel práva duševního vlastnictví... 49 4.2.3 Výkon kontroly... 49 4.3 Řízení ve věci porušení zákona o ochraně spotřebitele... 52 4.3.1 Správní delikt... 52 4.3.2 Řízení o správním deliktu... 53 4.4 Shrnutí kapitoly a zhodnocení efektivnosti... 58 5 Další veřejnoprávní nástroje prosazování práv z duševního vlastnictví... 60 5.1 Trestní řízení... 60 5.1.1 Trestné činy na úseku porušování práv k duševnímu vlastnictví... 60 5.1.2 Specifika trestního řízení... 62 5.1.3 Souběh trestního řízení a jiných řízení... 65 5.2 Přestupkové řízení... 66 5.3 Opatření celních úřadů podle autorského zákona... 67 5.4 Shrnutí kapitoly a zhodnocení efektivnosti... 68 6 Aplikace nástrojů k prosazování práv z duševního vlastnictví v praxi... 70 6.1 Rozhodování o volbě vhodného právního nástroje... 70 6.2 Předpoklady pro úspěšný postup... 74 6.3 Výsledky kontrolní činnosti... 75 7 Úvahy de lege ferenda... 78 7.1 Návrh změn trestního řádu... 78 7.2 Návrh změn zákona o ochraně spotřebitele... 78 8 Závěr... 81 9 Seznam literatury... 83 10 Seznam příloh... 86 7

1 Úvod, cíl práce a metodika 1.1 Úvod Porušování práv z duševního vlastnictví označované též jako padělatelství či pirátství je nekalou ekonomickou činností značně poškozující podnikatelské subjekty, spotřebitele i stát. Přesto, že jsou proti této činnosti již několik let uplatňována opatření směřující k zamezení této nekalé činnosti, není tato činnost účinně omezována. V důsledku bujení této nekalé činnosti byla Česká republika umístěna na tzv. Speciál 301 Watch list. V současnosti také dochází do popředí nové trendy v porušování práv duševního vlastnictví, kdy už samotný prodej zboží porušujícího práva duševního vlastnictví není výlučně záležitostí tržnic, ale stále více se realizuje prostřednictvím internetu. Účelem prosazování práv z duševního vlastnictví je omezování a eliminace porušování práv z duševního vlastnictví. Ochrana a prosazování práv z duševního vlastnictví je zájmem veřejným, jednak za účelem ochrany podnikatelských subjektů a spotřebitelů a jednak vlastních zájmů státu, zejména zájmů fiskálních. Pro úspěšnou konkurenční strategii podniku je nezbytná včasná identifikace hrozeb v oblasti porušování práv duševního vlastnictví vztahujících se k určitému podniku. Velmi důležité je také povědomí podnikového managementu o možných hrozbách a o právních nástrojích, které lze v daném okamžiku účinně využít. Právě načasování a správně cílená opatření mohou snižovat a omezovat rizika plynoucí z porušování práv duševního vlastnictví. Veřejnoprávní nástroje prosazování práv z duševního vlastnictví jsou významnou součástí celého systému prosazování práv z duševního vlastnictví. Jejich úkolem není nahrazení soukromoprávních nástrojů, ale jejich doplnění v ucelený systém právní ochrany. 1.2 Cíl práce, metodika a informační prameny Cílem této práce je popis a analýza mechanismu veřejnoprávních nástrojů prosazování práv z duševního vlastnictví při obchodu s výrobky a se zbožím s uvedením jejich praktické aplikace na modelových případech. Tato práce si dále klade za cíl vytvoření uceleného přehledu o veřejnoprávních nástrojích, které mají majitelé práv duševního vlastnictví v právním prostředí České republiky k dispozici k ochraně svých oprávněných 8

zájmů. Cílem této práce není deskripce a podrobná definice jednotlivých práv duševního vlastnictví a jejich obsahu, ale pouze vybraných nástrojů jejich prosazování, jakož i jejich mechanismu. Práce je zpracována metodou obsahové analýzy níže uvedených informačních pramenů a dále metodou komparace jednotlivých veřejnoprávních nástrojů s důrazem na jejich konkrétní odlišnosti. Mezi hlavní informační zdroje, které byly podkladem pro tuto práci, patří právní předpisy upravující oblast prosazování práv z duševního vlastnictví, judikatura českých soudů i Evropského soudního dvora, odborné publikace a vlastní zobecněné zkušenosti a postřehy z praxe. Při rozboru porušování konkrétních práv duševního vlastnictví jsem vycházel z hmotně-právních předpisů upravujících jednotlivá práva duševního vlastnictví s uvedením základních ustanovení, která se vztahují k obsahu jednotlivých práv. Odborných publikací upravujících samotné prosazování práv z duševního vlastnictví je bohužel, dle mého soudu, velmi málo. Z odborných publikací se jednalo o učební texty Prosazování práv z duševního vlastnictví vytvořené v souvislosti se vzdělávacím projektem Support to Enforcement of Intellectual Property Rights, který se uskutečnil v roce 2007 v Praze, a o publikaci Právo informačních a telekomunikačních systémů, část osmou Ochrana práv duševního vlastnictví a informační systémy. 1.3 Systematické členění práce Práce je členěna na jednotlivé kapitoly, podkapitoly a oddíly. První kapitola této práce obsahuje úvod, vymezení cíle práce, metody zpracování práce a uvedení informačních pramenů. Druhá kapitola obsahuje teoretický úvod k problematice prosazování práv z duševního vlastnictví, osvětluje pojmy duševní vlastnictví a prosazování práv z duševního vlastnictví, uvádí ekonomické a společenské aspekty duševního vlastnictví a základní rozdělení nástrojů k prosazování práv z duševního vlastnictví z pohledu jednotlivých právních odvětví. Zatímco druhá kapitola obsahuje čistě teoretický úvod do problematiky, třetí až pátá kapitola má teoreticko-praktický charakter, v jejichž rámci jsou rozebírány jednotlivé veřejnoprávní nástroje prosazování práv z duševního vlastnictví na podkladě právních předpisů a relevantní judikatury, dále předpoklady pro jejich aplikaci a vzájemná komparace mezi těmito nástroji. Ve třetí kapitole je rozebírán a popisován systém prosazování práv z duševního vlastnictví při obchodu se třetími zeměmi. Čtvrtá kapitola 9

rozebírá a popisuje prosazování práv z duševního vlastnictví na vnitřním trhu na podkladě zákona o ochraně spotřebitele a souvisejících předpisů. Pátá kapitola této práce uvádí stručný výčet dalších veřejnoprávních nástrojů prosazování práv z duševního vlastnictví, přičemž větší pozornost věnuje trestnímu řízení. Třetí až pátá kapitola tvoří výchozí předpoklad pro ryze praktickou šestou a sedmou kapitolu. Kapitola šestá obsahuje praktické aplikace jednotlivých veřejnoprávních nástrojů na určité modelové případy s ohledem na předpoklady pro jejich aplikaci, které byly popsány v průběhu třetí až páté kapitoly. Sedmá kapitola obsahuje úvahy de lege ferenda, adresované na současnou legislativu, inspirované nedostatky jednotlivých veřejnoprávních nástrojů, které se objevují v praxi. Osmá kapitola obsahuje závěr této práce a vyhodnocení naplnění jejího cíle. 10

2 Teoretický úvod k problematice prosazování práv z duševního vlastnictví Než dojde k samotné analýze jednotlivých veřejnoprávních nástrojů prosazování práv z duševního vlastnictví je nezbytné vymezit definici pojmů duševní vlastnictví a prosazování práv z duševního vlastnictví, uvést společenské a ekonomické aspekty duševního vlastnictví, popsat dopady plynoucí z porušování práv duševního vlastnictví a uvést rozdělení právních nástrojů k prosazování práv z duševního vlastnictví. 2.1 Duševní vlastnictví Právo duševního vlastnictví je speciální oblastí občanského práva. Pojem duševní vlastnictví není v právním řádu ČR pozitivně vymezen. Podle Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) se duševním vlastnictvím rozumí práva k literárním, uměleckým a vědeckým dílům, k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání, k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, k průmyslovým vzorům a modelům, k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům, na ochranu proti nekalé soutěži a všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. 1 Existují různá třídění práv k duševnímu vlastnictví v závislosti na úhlu pohledu. V odborné literatuře se lze nejčastěji setkat s tříděním, které rozlišuje, zda předmět práva duševního vlastnictví je předmětem duševní tvůrčí činnosti či nikoliv. V této souvislosti se rozlišují tvůrčí a netvůrčí práva duševního vlastnictví. 2 Mezi tvůrčí práva se zařazuje patentové právo, právo k užitným a průmyslovým vzorům, právo topografií polovodičových výrobků, šlechtitelské právo (plemena zvířat a odrůdy rostlin) a právo autorské (autorská díla a umělecké výkony). Mezi netvůrčí práva duševního vlastnictví se zařazují práva na označení (ochranné známky, označení původu, označení firmy), právo podnikové (obchodní tajemství) a práva náležející k podniku (know how). 1 Vyhláška č. 69/1975 Sb., o Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, podepsané ve Stockholmu dne 14. července 1967. 2 Smejkal, V. a kol. Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2004, 770 s. ISBN 80-7179-765-0. 11

Pro účely této práce se jeví jako vhodnější členění práv duševního vlastnictví jak je rozděluje český právní řád. Podle něho lze práva k duševnímu vlastnictví rozdělit do dvou skupin, a to na průmyslová práva nazývaná též průmyslové vlastnictví a práva autorská a práva související s právem autorským. Průmyslové vlastnictví zahrnuje vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původu a odrůdy rostlin. Společným znakem právě jmenovaných průmyslových práv je to, že jsou založena na registračním principu. Další průmyslová práva, která nejsou založena na registračním principu jako je know how či obchodní tajemství a dále také označení firmy, nejsou z hlediska obchodu se zbožím a výrobky a z hlediska zaměření této práce relevantní. Autorská práva se vztahují na díla literární, díla výtvarná, díla hudební a software. Základní charakteristikou práva duševního vlastnictví je jeho výlučnost. Práva duševního vlastnictví jsou práva výlučnými, které mohou užívat jejich majitelé, vymezený okruh oprávněných osob anebo osoby, jimž udělil majitel práva duševního vlastnictví souhlas s jejich užíváním. Mezi další charakteristické znaky práv duševního vlastnictví patří jejich teritoriální působnost a časová omezenost. Teritoriální působnost práva duševního vlastnictví spočívá v účinku práva duševního vlastnictví na určitém území, kterými může být území jednoho státu či skupiny států. Časová omezenost práva duševního vlastnictví spočívá v určité omezené době platnosti daného práva, po jejímž uplynutí buď zanikají, nebo musí být obnovena. Výjimkou jsou chráněná označení původu a zeměpisného označení, která nezanikají, a know how, jehož ochrana zaniká poté, kdy se stalo všeobecně známým. 2.2 Ekonomické a společenské aspekty duševního vlastnictví Vlastnictví, ať hmotné nebo nehmotné, má zásadní význam pro fungování tržního hospodářství. Práva k průmyslovému vlastnictví jako patenty, vzory a odrůdová práva dávají podnět k tvorbě nových vynálezů a jiných inovací tím, že se jimi na omezenou dobu uděluje výlučné právo. Taková práva k průmyslovému vlastnictví usnadňují novým subjektům vstup na trh tím, že jim pomáhají přilákat rizikový kapitál a umožňují poskytovat výrobní licence zavedeným subjektům. Držitelé patentů, užitných vzorů a 12

odrůdových práv mohou dosahovat výrazných nákladových úspor oproti osobám, které jich buď neužívají a nebo za jejich užívání musí platit. 3 Patentová práva nemají přínos jen pro své držitele, ale slouží i šíření znalostí. Přestože vzájemně soupeřící společnosti mohou kvůli konkurenčnímu patentu ztratit podíl na trhu, mohou těžit z nových technologických možností plynoucích ze zveřejněných vynálezů a snížit tak potřebu zpětného inženýrství. Tak může vzniknout pozitivní koloběh inovací, který z dlouhodobého hlediska vyvažuje počáteční efekt vysokých cen v období výhradního práva na trhu. Průmyslové vlastnictví může tedy mít pozitivní dopad na hospodářskou soutěž, pokud je spojen s důsledným uplatňováním jejích pravidel, která zabraňují zneužívání práv. 4 Práva k ochranným známkám jsou naprosto zásadní pro systém nenarušené hospodářské soutěže, neboť umožňují spotřebiteli rozlišovat produkty a služby jednotlivých podniků. Ochranné známky jsou velmi účinným komunikačním prostředkem. Na jedné straně zprostředkovávají informace a reklamu, na straně druhé jsou symbolem, který vytváří a vyjadřuje podnikatelské schopnosti a obraz určitého podniku. Výrobce, který nemusí bojovat proti napodobeninám, může zvýšit svůj podíl na trhu, vylepšit svou ziskovou marži a budovat důvěru zákazníků. Zeměpisná označení u vín a zemědělských produktů, chráněné označení původu u potravin a chráněné zeměpisné označení, které se rovněž vztahuje na lihoviny ujišťují spotřebitele o tom, že kupují pravý produkt s vlastní identitou nebo dobrou pověstí regionu, z něhož pochází. Systémy ochrany zeměpisného označení přitom sledují jiné funkce a cíle než ochrana prostřednictvím ochranných známek. Oba systémy však přispívají k ochraně názvů produktů před zneužitím a napodobením. Z pohledu podnikové ekonomiky tvoří duševní vlastnictví nehmotný majetek podniku. Práva duševního vlastnictví tedy stanoví právní ochranu nehmotného majetku. Z pohledu ekonomie jako vědy dávají práva duševního vlastnictví svým držitelům určitou monopolní sílu v závislosti na typu práva. Práva duševního vlastnictví tedy chrání prostředky a úsilí vynaložené na marketingové kampaně, prostředky vynaložené na vývoj produktů, energii 3 Samuelson, P.A., Nordhaus, W.D. Ekonomie. 13. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995, s. 573 a 613. ISBN 80-205-0494-X. 4 Sdělení Komise ze dne 16. července 2008 "Strategie práv k průmyslovému vlastnictví pro Evropu" (KOM/2008/0465 v konečném znění) [online], 2008, [cit.2008-09-20]. Dostupné z <http://ec.europa.eu/youreurope/business/competing-through-innovation/protecting-intellectualproperty/index_cs.htm>. 13

vloženou do duševní tvůrčí činnosti, chrání investice vložené do výzkumu a vývoje a umožňují po určitou dobu požívat výhod plynoucích z výlučného charakteru těchto práv. 2.3 Dopady plynoucí z porušování práv duševního vlastnictví Dopady plynoucí z porušování práv duševního vlastnictví lze rozlišit zvlášť na společenské a ekonomické dopady. Ekonomické dopady se dotýkají jak samotných ekonomických subjektů, tak i státu. Porušování práv duševního vlastnictví narušuje hospodářskou soutěž, znevýhodňuje a poškozuje subjekty, které vynakládají značné úsilí a finanční prostředky do vývoje, výzkumu či do marketingových kampaní oproti subjektům, které tato práva bezplatně užívají. Nezanedbatelné jsou fiskální dopady porušování práv duševního vlastnictví na veřejné rozpočty. Prodej většiny výrobků a zboží porušujících práva duševního vlastnictví bývá uskutečňován formou stánkového prodeje a poslední dobou ve stále větší míře prostřednictvím internetových obchodů a aukcí, kde se prodej uskutečňuje bez jakýchkoliv daňových dokladů. Stát zde ztrácí jak na příjmech daně z přidané hodnoty, tak i na příjmech daně z příjmů a příjmech sociálního a zdravotního pojištění u osob, které se zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví obchodují. Mezi další dopady na národní ekonomiku patří negativní vliv obchodu s výrobky a se zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví na legální zaměstnanost v zemi. Jako společenské dopady lze uvést také poškozování spotřebitelů, neboť zboží porušující práva k duševnímu vlastnictví bývá mnohdy nižší kvality, vyrobené z nekvalitních materiálů nebo nebezpečně provedené v důsledku čehož může ohrožovat zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů. Prostředky získané obchodem s výrobky a se zbožím porušujícím právo duševního vlastnictví slouží jako finanční zdroje pro další nezákonné aktivity jako terorismus či obchod s lidmi. Pokud má být této nekalé činnosti bráněno, musí držitelé práv k duševnímu vlastnictví za pomoci státních orgánů svá práva účinně prosazovat. Zájem na dodržování práv k duševnímu vlastnictví tedy není pouze partikulárním zájmem jednotlivých držitelů práv, ale zájmem veřejným, neboť dopady plynoucí z porušování práv k duševnímu vlastnictví mají celospolečenský charakter. 14

2.4 Vymezení pojmu prosazování práv z duševního vlastnictví Pro účely této práce považuji za nezbytné vymezit obsah pojmu prosazování práv z duševního vlastnictví, který není totožný s obsahem pojmu ochrana práv duševního vlastnictví, i když jsou tyto pojmy často vzájemně zaměňovány či považovány za synonymum. V jazyce anglickém je často užíván pojem enforcement, kterému v jazyce českém odpovídá více výrazů, nejvíce však vyjadřuje výkon, vymáhání, vynucení a prosazování. V kontextu této práce se tedy bude jednat o prosazování resp. vymáhání práv z duševního vlastnictví a to v jeho veřejnoprávní formě. Skutečnost, že je právo duševního vlastnictví chráněno, tedy v případě práva průmyslového vlastnictví je platně zapsáno v příslušném rejstříku či v případě autorského práva je dílo vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě (a chráněné tudíž ze zákona), však neznamená, že do něho nemůže nikdo neoprávněně zasahovat nebo jej neoprávněně užívat. Sama existence konkrétního práva duševního vlastnictví vyjadřuje legální ochranu právě tomuto duševnímu vlastnictví. Existence práva duševního vlastnictví však nezajišťuje ochranu vůči třetím osobám, které do tohoto práva neoprávněně zasahují. Proti osobám, které neoprávněně zasahují do práva duševního vlastnictví se musí jeho majitel 5 bránit. Přitom má k dispozici celou řadu právních nástrojů k prosazování jeho práv. V oblasti duševního vlastnictví je tedy nutno odlišovat mezi existencí práva duševního vlastnictví (jeho legální ochranou) a výkonem tohoto práva (jeho prosazováním). 2.5 Nástroje k prosazování práv z duševního vlastnictví Nástroje prosazování práv z duševního vlastnictví lze z pohledu právních odvětví rozdělit na soukromoprávní a veřejnoprávní. 2.5.1 Soukromoprávní nástroje Soukromoprávní nástroje prosazování práv z duševního vlastnictví jsou v České republice zakotveny v zákoně č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro průmyslová práva a v zákoně č. 121/2000 5 Terminologie týkající se vlastníka práv duševního vlastnictví není v legislativě jednotná. V některých právních normách je možné se také setkat s pojmy majitel, držitel nebo nositel práva duševního vlastnictví. Tato drobná nejednost v terminologii je způsobena nejednotnými překlady anglického termínu rightholder. V rámci této práce může být operováno se všemi variantami tohoto pojmu v závislosti na povaze popisované oblasti a právních normách operujících s daným pojmem. 15

Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro práva autorská a práva související s právem autorským. Oba tyto zákony v sobě obsahují transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví. Soukromoprávní nástroje jsou plně v dispozici držitelů práv k duševnímu vlastnictví, kteří musí své nároky vůči osobám zasahujícím neoprávněně do výkonu jejich práv uplatňovat u soudu. Držitelé práv nebo jiné oprávněné osoby se musí samy osobně, na své náklady, domáhat výkonu svého práva na základě soukromoprávních žalob. Jejich kroky však musí být adresné, směřující vůči konkrétním osobám zasahujícím do výkonu jeho práva. Pokud nejsou porušovatelé práv z duševního vlastnictví známi, je jich velký počet nebo se porušování práv z duševního vlastnictví uskutečňuje ve velkém rozsahu, je aplikace soukromoprávních nástrojů značně omezená a v mnoha případech i nemožná. 2.5.2 Veřejnoprávní nástroje Oproti soukromoprávním nástrojům jsou veřejnoprávní nástroje prosazování práv z duševního vlastnictví v dispozici státních orgánů. Státní orgány mohou vůči osobám porušujícím práva k duševnímu vlastnictví navíc zasáhnout i z moci úřední, tedy bez návrhu držitele práva. Veřejnoprávní nástroje prosazování práv z duševního vlastnictví v České republice zakotvují tyto právní předpisy: nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo, jež se uplatňuje vůči dovozu, vývozu a zpětnému vývozu zboží při obchodu se třetími zeměmi, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, který se uplatňuje při ochraně vnitřního trhu, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 16

Společným znakem veřejnoprávních nástrojů prosazování práv z duševního vlastnictví je dispozice speciálních oprávnění státními orgány, které mohou vůči výrobkům nebo zboží porušujícím právo duševního vlastnictví učinit určité právní kroky. Některé veřejnoprávní nástroje však vykazují značné soukromoprávní prvky jako opatření podle autorského zákona či postup podle nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, kde je rozhodnutí státního orgánu závislé na výsledku soukromoprávního sporu. Narozdíl od soukromoprávních nástrojů prosazování práv duševního vlastnictví mají veřejnoprávní nástroje navíc charakter plošných opatření v rámci národního trhu a v některých případech dokonce i trhu vnitřního. Veřejnoprávní nástroje prosazování práv duševního vlastnictví mají své místo tam, kde není prostor pro soukromoprávní nástroje, například z důvodu neznalosti osob, které práva duševního vlastnictví porušují, nebo v případech četného porušování práv duševního vlastnictví menších rozsahů jako je prodej padělků a nedovolených napodobenin na tržnicích, v tržištích, v obchodních řetězcích či prostřednictvím internetových obchodů. Cílem veřejnoprávních nástrojů tedy není suplování soukromoprávních nástrojů, ale jejich doplnění v případech, kdy je aplikace soukromoprávních nástrojů obtížná či zhola nemožná. V této práci budou analyzovány pouze veřejnoprávní nástroje prosazování práv z duševního vlastnictví a jejich praktické aplikace na modelových případech. 17

3 Prosazování práv z duševního vlastnictví při obchodu se třetími zeměmi Prosazování práv z duševního vlastnictví při obchodu se třetími zeměmi je upraveno v rámci Společenství jednotně prostřednictvím komunitárního práva. Jednotná právní úprava vyplývá z principů společné obchodní politiky Společenství vůči třetím zemím. Prosazování práv z duševního vlastnictví při obchodu se třetími zeměmi je plně v režii celních orgánů jednotlivých členských států a je jimi uskutečňováno v rámci provádění celního dohledu nad dováženým a vyváženým zbožím. Celní orgány při dovozu, vývozu a zpětném vývozu zboží kontrolují, zda zboží, které je předmětem celního řízení, neporušuje kromě ostatních předpisů jako jsou například veterinární předpisy, rostlinolékařské předpisy či předpisy na ochranu kulturního dědictví, také práva duševního vlastnictví. Prosazování práv z duševního vlastnictví je v širším slova smyslu přidruženou činností celních orgánů, která je prováděna souběžně při celním dohledu nad zbožím. Prosazování práv z duševního vlastnictví celními orgány při obchodu se třetími zeměmi zahrnuje specifický proces, který je tvořen několika fázemi. Od přijetí opatření celními orgány ve formě zadržení zboží, přes zahájení soudního řízení o určení, zda zboží porušuje právo duševního vlastnictví, a správní řízení o správních deliktech až po zničení zboží či jeho předání k humanitárním účelům. V této souvislosti je vhodné rozčlenit tuto kapitolu na jednotlivé podkapitoly, a to podkapitoly věnující se vymezení právního rámce a působnosti nařízení rady (ES) č. 1383/2003, podkapitoly popisující mechanismus opatření celních orgánů, soudní řízení, postupy následující po soudním rozhodnutí a institut zjednodušeného řízení. 3.1 Právní rámec Základním právním předpisem je nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo (dále v textu jen Nařízení o opatřeních ) a dále nařízení Komise (ES) č. 1891/2004 ze dne 21. října 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o zásahu celních orgánů 18

proti zboží podezřelému z porušení některých práv k duševnímu vlastnictví a opatřeních, která mají být přijata vůči zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo. Na národní úrovni Nařízení o opatřeních provádí zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen zákon o opatřeních ). 3.2 Vymezení působnosti Nařízení o opatřeních Základním cílem Nařízení o opatřeních je vyřazení zboží porušujícího práva duševního vlastnictví z mezinárodního obchodu mezi Společenstvím a třetími zeměmi, tedy jak zákaz jeho uvedení na celní území Společenství, tak rovněž zákaz znemožňující, aby takové zboží celní území Společenství opustilo. 3.2.1 Oblast působnosti Nařízení o opatřeních Oblast působnosti Nařízení o opatřeních je velice přesně vymezena v článku 1, kde je uveden taxativní výčet situací, za kterých celní orgány přijímají opatření, existuje-li podezření, že zboží porušuje práva duševního vlastnictví. Jedná se o tyto situace, kdy zboží, u něhož existuje podezření, že porušuje práva duševního vlastnictví: je navrženo k propuštění do volného oběhu, režimu vývozu nebo zpětného vývozu v souladu s článkem 61 celního kodexu; je odhaleno při provádění kontrol zboží vstupujícího na celní území Společenství nebo opouštějícího toto území v souladu s články 37 a 183 celního kodexu, umístěného v režimu s podmíněným osvobozením od cla ve smyslu čl. 84 odst. 1 písm. a) celního kodexu, zpětně vyváženého, které podléhá oznamovací povinnosti podle článku 182 odst. 2 celního kodexu nebo umístěného do svobodného celního pásma nebo celního skladu ve smyslu článku 166 celního kodexu. 6 Z výčtu situací, ve kterých se aplikuje Nařízení o opatřeních je nepochybné, že se Nařízení o opatřeních vztahuje pouze na zboží, které je pod celním dohledem. 7 Zboží 6 Ustanovení článku 1 odst. 1 Nařízení o opatřeních. 7 Viz ustanovení článku 37 odst. 1, 2 a článku 183 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen celní kodex ). 19

propuštěné do volného oběhu pak již celnímu dohledu nepodléhá, celní orgány zde nemohou u zboží podezřelého z porušování práv duševního vlastnictví, byť velmi oprávněně podezřelého, aplikovat Nařízení o opatřeních. 8 K této situaci může například dojít, když je zboží podezřelé z porušování práv duševního vlastnictví propuštěno do volného oběhu v jiném členském státě a je následně v rámci volného pohybu zboží uvnitř Společenství převáženo mezi členskými státy. Celní orgány jiného členského státu, které zboží propustily do volného oběhu buď nemusí při celním řízení pojmout podezření, že zboží porušuje právo duševního vlastnictví, nebo dotčené právo duševního vlastnictví nepožívá ochrany v tomto státě, anebo na toto zboží nebyla podána žádost o přijetí opatření s působností v daném členském státě. Situacemi uvedenými v první odrážce jsou standardní dovozní a vývozní operace, kdy je celním orgánům podáváno celní prohlášení na propuštění zboží do navrhovaného režimu. Celní orgány v tomto případě mohou zboží podezřelé z porušování práv k duševnímu vlastnictví odhalit při kontrole zboží prováděné v rámci celního řízení v souvislosti s ověřováním totožnosti údajů obsažených v celním prohlášení. 9 Naproti tomu situace uvedené v druhé odrážce zahrnují případy jiné než uvedené v písm. a), kdy je odhaleno zboží podezřelé z porušování práv k duševnímu vlastnictví, podléhající celnímu dohledu, při jeho vstupu na celní území Společenství nebo při opouštění toto území. Jak již bylo v souvislosti s vymezením pojmu celní dohled zmíněno, zboží podléhající celnímu dohledu může být podrobeno kontrole ze strany celních orgánů. V těchto případech může být zboží odhaleno celní kontrolou dopravních prostředků prováděnou na vnější hranici Společenství při vstupu a výstupu zboží a dále při mobilních kontrolách prováděných tzv. mobilními skupinami zejména na pozemních komunikacích. 3.2.2 Předmět působnosti Nařízení o opatřeních Předmětem působnosti Nařízení o opatřeních je zboží, které porušuje právo duševního vlastnictví a vůči němuž směřují opatření celních orgánů. Nařízení o opatřeních obsahuje podrobný výčet zboží porušujícího právo duševního vlastnictví. V působnosti Nařízení o opatřeních je pouze zboží, ke kterému se vážou určitá práva duševního vlastnictví. Určitá proto, že Nařízení o opatřeních se neaplikuje na veškerá práva duševního vlastnictví, která 8 Namístě je zde aplikace jiných veřejnoprávních nástrojů prosazování práv z duševního vlastnictví, např. lze aplikovat postup dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (o tom blíže pojednává kapitola 4 této práce), nebo postup v rámci trestního řízení. 9 Ustanovení článku 68 písm. b) celního kodexu. 20

existují, ale pouze na, z hlediska mezinárodního obchodu, nejběžnější práva. Předmětem působnosti Nařízení o opatřeních není například zboží porušující právo k užitnému vzoru, které je naopak v působnosti zákona o ochraně spotřebitele (blíže viz kapitola 4), nebo topografie polovodičových výrobků, která je v působnosti trestního zákona. Podrobný výčet kategorie zboží porušující právo duševního vlastnictví je uveden v samostatné podkapitole. 3.2.3 Kompetenční výluka Nařízení o opatřeních se nevztahuje na: Zboží vyrobené či označené se souhlasem majitele práva duševního vlastnictví, ale bez jeho souhlasu se ocitlo v některé ze situací uvedených v článku 1 odst. 1 Nařízení o opatřeních. V praxi se jedná o tzv. paralelní dovozy, kdy je zboží, které bylo vyrobeno se souhlasem majitele práva duševního vlastnictví, určeno na konkrétní trh, ale bez jeho souhlasu je dováženo do jiného státu. Majitel práva duševního vlastnictví zde nemůže zasáhnout proti takovému zboží, neboť již při prvním uvedení zboží na trh došlo k vyčerpání práv z duševního vlastnictví. 10 Zboží neobchodní povahy nacházející se v zavazadlech cestujících dovážené v rámci limitů osvobození od cla za předpokladu, že neexistují věcné náznaky, že zboží je součástí obchodní přepravy. 11 Zboží přepravované v režimu tranzitu přes území členských států, kde ochranná známka požívá ochrany, na území členského státu, kde ochranná známka nepožívá ochrany. Zatímco případy uvedené v prvním a druhém bodu jsou přímo specifikovány v Nařízení o opatřeních, případ uvedený ve třetím bodu byl vymezen až judikaturou Evropského soudního dvora. Pro ilustraci zde uvádím upravenou část komentáře k rozsudku ze dne 9. listopadu 2006, Montex Holdings, C-281/05. Evropský soudní dvůr řešil v rozsudku ze dne 9. listopadu 2006, Montex Holdings, C- 281/05 otázku, která hodnota Společenství má dostat přednost, zda maximální možná ochrana před padělky nebo volný pohyb zboží v rámci Společenství. Skutkovým základem 10 Článek 3 odst. 1 Nařízení o opatřeních. 11 Článek 3 odst. 2 Nařízení o opatřeních. 21

sporu byla skutečnost, že společnost Montex vyráběla džínové kalhoty značky Diesel takovým způsobem, že nejprve dovezla všechny díly kalhot, včetně rozlišujících označení, do Polska a poté je přes území Německa dovážela do Irské republiky, kde označení Diesel nepožívalo žádné ochrany. V Polsku a Německu označení Diesel ochrany požívalo, nedocházelo zde však k uvádění kalhot na trh a tím k porušování práv k ochranné známce. Německé celní orgány však přesto zásilku kalhot, směřujících z Polska do Irské republiky zadržely s tím, že by během tranzitu přes území Německa mohlo dojít k uvedení zásilky do volného oběhu. V Následném sporu mezi společností Montex a celnímu úřady pak vyvstalo několik otázek, které se vnitrostátní soud rozhodl předložit k rozhodnutí Soudnímu dvoru. Jednou z otázek bylo, zda může majitel ochranné známky zakázat tranzit zboží nesoucího jeho ochrannou známku, přes území členského státu, ve kterém tato ochranná známka požívá ochrany, i když konečným určením zboží je členský stát, kde známka nepožívá ochrany. Soudní dvůr zde upřednostnil volný pohyb zboží, přičemž uvedl, že samotný tranzit nepředstavuje uvádění na trh. Zdůraznil, že je na majiteli ochranné známky, aby prokázal, že během tranzitu došlo k uvedení zboží, nesoucího ochrannou známku, na trh ve členském státě tranzitu. Samotné nebezpečí takového uvedení však nedostačuje k zákazu tranzitu přes tento členský stát. Daleko zajímavější však byla otázka, zda vlastník ochranné známky zakázat tranzit zboží přes území některého z členských států, pokud prokáže, že ve státě původu dochází k porušování jeho ochranné známky. Společnost Diesel totiž namítala, že výrobou kalhot s označením Diesel v Polsku dochází k porušování jejich práv. Na základě judikatury Soudního dvora týkající se aplikace nařízení č. 3295/94 (nařízení předcházející Nařízení o opatřeních) společnost Diesel tvrdila, že je toto zboží možné zabavit i v případě, že je členský stát pouze zemí průvozu a nikoliv zemí konečného určení. Na tuto linii úvah odkazoval rovněž předkládající soud, přičemž se tázal, která hodnota má dostat přednost: zda volný pohyb zboží nebo maximální možná ochrana před paděláním výrobků nesoucích ochranné známky. Soudní dvůr stanovil, že Nařízení o opatřeních (1383/2003) není v daném případě použitelné, tedy, že na jeho základě nelze tranzit zboží zakázat. 12 Evropský soudní dvůr zde upřednostnil základní hodnotu na níž jsou založena evropská Společenství volný pohyb zboží před absolutní ochranou před padělky. Odlišil zde existenci práva od jeho výkonu. 12 Komárek, J.: Ochrana před padělky a volný pohyb zboží povinnosti celních orgánů. Soudní rozhledy č. 1/2007, s. 7-9 [online], 2007, [cit.2008-09-20]. Dostupné z <http://users.ox.ac.uk/~some2134/czechpubl.html>. 22

3.3 Zboží porušující právo duševního vlastnictví Zboží porušující právo duševního vlastnictví je základním pojmem a předmětem působnosti Nařízení o opatřeních. Nařízení o opatřeních rozlišuje zboží porušující právo duševního vlastnictví na padělky, nedovolené napodobeniny a další zboží porušující právo duševního vlastnictví. Společným právním znakem spojujícím zboží spadající do kategorie zboží porušující právo duševního vlastnictví je absence souhlasu majitele práva s užíváním práva duševního vlastnictví, resp. znak neoprávněnosti užívání tohoto práva či jeho porušování. V případě pojmu zboží porušující právo duševního vlastnictví se jedná o ustanovení s blanketní dispozicí, což znamená, že znak neoprávněnosti či porušování práv duševního vlastnictví musí být dovozován z konkrétních hmotně-právních norem upravujících ta konkrétní práva duševního vlastnictví, která jsou v daném případě porušována nebo jejichž porušování je spatřováno. 3.3.1 Padělky Nařízení o opatřeních definuje v článku 2 odst. 1 písm. a) padělky jako: i) zboží včetně jeho obalu označené neoprávněně ochrannou známkou, která je totožná s ochrannou známkou platně zapsanou pro stejný druh zboží, nebo která nemůže být od této ochranné známky ve svých podstatných znacích odlišena, a tím porušuje práva držitele příslušné ochranné známky podle práva Společenství, jak stanoví nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, nebo podle právních předpisů členského státu, ve kterém je podána žádost o přijetí opatření celních orgánů; dále jako: ii) jakýkoli symbol ochranné známky (včetně loga, etikety, nálepky, letáku, návodu k použití nebo záručního listu opatřených takovým symbolem), a to i tehdy, je-li předkládán samostatně, za stejných podmínek jako zboží zmíněné v bodu i); a rovněž také: iii) obalové materiály označené ochrannými známkami padělků uvedenými samostatně, za stejných podmínek jako zboží uvedené v bodu i). Z citované definice vyplývají dvě alternativy padělku. První alternativou je zboží včetně jeho obalu, které je neoprávněně označeno označením totožným s ochrannou známkou platně zapsanou pro stejný druh zboží, čímž porušuje práva držitele ochranné známky. K zásahu do práva k ochranné známce zde dochází bez jakékoliv úpravy podoby 23

originální ochranné známky. Naproti tomu druhá alternativa padělku zahrnuje zboží včetně jeho obalu, které je neoprávněně označeno ochrannou známkou, která nemůže být od ochranné známky platně zapsané pro stejný druh zboží ve svých podstatných znacích odlišena, čímž rovněž porušuje práva držitele ochranné známky. V tomto případě dochází k zásahu do základní podoby originální ochranné známky, k níž přísluší právo držiteli této ochranné známky, a k užití označení, jež je svým tvarem, vyobrazením nebo dalšími charakteristikami natolik podobné platně zapsané ochranné známce, že bez bližšího zkoumání lze takové označení i přes dílčí odlišnosti snadno zaměnit se skutečnou ochrannou známkou. Nejpodstatnějším kritériem pro posouzení zboží, zda je padělkem ve smyslu citované definice je posouzení neoprávněnosti jeho označení ochrannou známkou. Znak neoprávněnosti označení zboží ochrannou známkou je nutno posuzovat podle právních norem upravujících ochranné známky. V ČR je právní úprava ochranných známek zakotvena v zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen zákon o ochranných známkách ), dle něhož na území ČR požívají ochrany národní ochranné známky, mezinárodní ochranné známky, ochranné známky Společenství a také všeobecně známé známky. Navíc ochranná známka Společenství požívá ochrany na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství. Obsahem práva k ochranné známce je výlučné právo majitele ochranné známky k jejímu užívání ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna. Bez souhlasu majitele ochranné známky nesmí nikdo v obchodním styku užívat označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, anebo označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou. 13 Právě existence souhlasu majitele ochranné známky s jejím umístěním na předmětném zboží nebo jeho obalu je nejvýznamnějším kritériem pro posouzení zboží z hlediska toho, zda se jedná o padělek ve smyslu legální definice. Oprávněně lze ochrannou známku užívat 13 Ustanovení 8 odst. 1, 2 zákona o ochranných známkách; ustanovení článku 9 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství. 24

ve spojení se zbožím nebo službami pouze se souhlasem jejího majitele. Majitel ochranné známky uděluje souhlas k jejímu užívání na základě licenční smlouvy, přičemž licence může být poskytnuta buď jako výlučná anebo jako nevýlučná. K neoprávněnému označení zboží nebo jeho obalu ochrannou známkou dochází tím, že je na zboží umístěna bez souhlasu jejího majitele. Zatímco případy, kdy je zboží neoprávněně označeno označením stejným s ochrannou známkou jsou ve své podstatě nespornými případy porušování práv k ochranné známce, jsou případy zboží nesoucí označení zaměnitelné s ochrannou známkou mnohem problematičtější. Otázkou zaměnitelnosti označení s ochrannými známkami se české soudy i Evropský soudní dvůr zabývaly v celé řadě případů. Konkrétní případ zaměnitelnosti lze nejlépe prezentovat na příkladu soudních sporů vedených společností adidas-salomon AG proti dovozcům a distributorům obuvi nesoucí označení čtyř rovnoběžných pruhů, umístěných po obou stranách obuvi vzestupně směrem ke špičce obuvi (viz obrázek č.1), které bylo zaměnitelné s ochrannými známkami společnosti adidas-salomon AG, čímž byla porušována práva k jejím ochranným známkám. Obr. č.1: Padělek obuvi se 4 pruhy Pramen: autor Společnost adidas-salomon AG je vlastníkem celé řady ochranných známek, mimo jiné, mezinárodních ochranných známek č. 730835, R426376 a R289063 obsahujících obrazový prvek sestávajících se ze tří diagonálních, rovnoběžných pruhů umístěných po stranách obuvi vzestupně směrem ke špičce obuvi. Obrazová ochranná známka č. 730835 (viz obr. č.2) spočívá ve vyobrazení sportovní obuvi se třemi diagonálními, rovnoběžnými pruhy. V popisu této ochranné známky dle výpisu z mezinárodního rejstříku ochranných známek je uvedeno, že se tato ochranná známka skládá ze tří pruhů vytvářejících kontrast 25

k základní barvě bot, přičemž obrys boty slouží jako ukázka, jak je ochranná známka připojena, a není součástí ochranné známky. Tato ochranná známka tedy chrání kromě vlastního označení sestávajícího se ze tří pruhů i způsob a konkrétní umístění kontrastních pruhů na obuvi. Ochranné známky č. R426376 a R289063 (viz obr. č. 3 a 4) rovněž spočívají ve vyobrazení sportovní obuvi se třemi diagonálními, rovnoběžnými pruhy po obou stranách obuvi. Společnost adidas-salomon AG je také vlastníkem celé řady dalších ochranných známek chránících obecně užití tří pruhů ve spojení s textilními a obuvnickými výrobky (třídy 25 Niceského třídění), jako například mezinárodní ochranné známky č. R391692 sestávající se ze tří rovnoběžných pruhů. Obr. č.2: Ochranná známka č. 730835 Obr. č.3: Ochranná známka č. R426376 Pramen: ÚPV Pramen: ÚPV Obr. č.4: Ochranná známka č. R289063 Obr. č.5: Ochranná známka č. R391692 Pramen: ÚPV Pramen: ÚPV Krajský soud v Praze rozsudkem č.j. 50 Cm 214/2004-27 ze dne 12.12.2005 určil, že obuv označená čtyřmi diagonálními rovnoběžnými pruhy v kontrastní barvě vůči základní barvě obuvi, umístěnými po obou stranách obuvi vzestupně směrem ke špičce obuvi (viz obr. č. 1), porušuje práva společnosti adidas-salomon AG k jejím ochranným známkám. Soud své rozhodnutí odůvodnil takto: Předmětná zajištěná obuv je obuví sportovní. Jednotný bílý barevný podklad je kombinován s kontrastními prvky černé barvy. Těmito 26

prvky jsou diagonální, rovnoběžně stejně široké pruhy umístěné po obou stranách obuvi. Pokud porovnáme zajištěnou obuv s ochranou známkou žalobce č. 730835, je zřejmé, že označení umístěné na předmětné obuvi je jednoznačně zaměnitelné s touto ochranou známkou, tj. označením skládajícím se ze tří pruhů vytvářejících kontrast k základní barvě bot. Stejně jako je tomu v případě předmětné ochranné známky, jsou na zajištěné obuvi umístěny pruhy v jiné, kontrastní barvě než je základní barva obuvi, tj. černé pruhy na podkladě bílé barvy. Tyto pruhy jsou přitom umístěny naprosto shodným způsobem po obou stranách obuvi, přičemž jak vyplývá z popisu ochranné známky dle výpisu z mezinárodního rejstříku ochranných známek, je způsob umístění pruhů na obuvi výslovně chráněn touto ochrannou známkou. Stejně jako u předmětné ochranné známky, i u zajištěné obuvi jsou pruhy umístěny vzestupně, a to pokud se díváme na vnitřní stranu pravé boty, ve směru zprava doleva. Veškeré ostatní znaky ochranné známky jsou v případě označení použitého na napodobeninách prodávaných žalovaným zcela shodné. Pouhý rozdíl v jednom pruhu sám o sobě nemůže postačovat k odlišení zajištěné obuvi od originální obuvi žalobce. Označení použité na zajištěné obuvi je tak nutno posoudit jako zaměnitelné s ochrannou známkou žalobce č. 730835 Zajištěná obuv je také výrazně zaměnitelná s mezinárodní ochrannou známkou č. R289063 Žalovaný však dovezl napodobeniny originálních výrobků žalobce opatřené označením zaměnitelným zejména s ochrannými známkami č. 730835, č. 426376 a č. 289063 a dalšími ochrannými známkami chránící označení sestávající ze tří pruhů bez jeho souhlasu. Na základě výše uvedeného posouzení zaměnitelnosti označení umístěného na zajištěné obuvi s ochrannými známkami adidas je zřejmé, že na straně veřejnosti existuje vysoká pravděpodobnost záměny těchto označení 14 Jak vyplývá z výše uvedené citace, je otázka posouzení zaměnitelnosti právní otázkou, která je vždy závislá na individuálním posouzení v závislosti na konkrétním případu. Při posuzování zaměnitelnosti označení s ochrannou známkou se vychází z pravděpodobnosti záměny, nikoliv z prokázané záměny. V daném případě bylo rozhodnou skutečností, krom samotného označení obuvi čtyřmi rovnoběžnými pruhy, právě způsob jejich umístění na předmětné obuvi. 14 Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.12.2005, č.j. 50 Cm 214/2004-27, nepublikováno. 27

3.3.2 Nedovolené napodobeniny Nařízení o opatřeních definuje nedovolené napodobeniny jako zboží, které představuje nebo obsahuje kopie pořízené bez souhlasu držitele autorského práva nebo práva s ním souvisejícího nebo práva k (průmyslovému) vzoru, bez ohledu na to, je-li zapsáno podle vnitrostátních právních předpisů, nebo bez souhlasu osoby oprávněné držitelem práva v zemi výroby, pokud výroba těchto kopií porušuje příslušné právo podle nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství nebo podle právních předpisů členského státu, ve kterém je podána žádost o přijetí opatření celních orgánů. 15 Z uvedené definice je zřejmé, že nedovolená napodobenina rovněž skýtá vícero alternativ. První alternativou je zboží, které představuje nebo obsahuje kopie pořízené bez souhlasu držitele autorského práva nebo práva s ním souvisejícího, jinými slovy zboží porušující autorská práva nebo práva související. Obsahem práva autorského jsou výlučná práva osobností a výlučná práva majetková. Z hlediska posouzení zboží, zda je nedovolenou napodobeninou jsou významná práva majetková, která spočívají v právu autora své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva. Právem dílo užít je, mimo jiné, právo na rozmnožování díla a právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla. 16 Autor může licenční smlouvou poskytnout nabyvateli licence oprávnění k výkonu práva dílo užít (rozmnožovat jej nebo rozšiřovat), jinými slovy autor uděluje souhlas k užívání díla na základě licence. Jak již bylo v úvodu této podkapitoly uvedeno, je základním kritériem pro posouzení zboží z hlediska toho, zda se jedná o nedovolenou napodobeninu z hlediska citované definice existence souhlasu držitele autorského nebo souvisejícího práva. Zboží, které je rozmnoženinou či kopií pořízenou bez souhlasu držitele autorského práva, je tedy nedovolenou napodobeninou ve smyslu legální definice. V praxi se velmi často jedná o CD a DVD nosiče, které obsahují neoprávněné kopie filmů, hudby či software, tzv. pirátské kopie, ale také se může jednat o kopie děl užitého umění či oděvy obsahující motivy chráněné jako autorské dílo. Jako příklad nedovolených 15 Ustanovení článku 2 odstavce 1 písm. b) Nařízení o opatřeních. 16 Ustanovení 12 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen autorský zákon ). 28