Sborník příspěvků ze seminářů pořádaných v rámci projektu Život do svých rukou

Sborník příspěvků ze seminářů pořádaných v rámci projektu Život do svých rukou

Projekt Život do svých rukou se konal pod záštitou zmocněnce vlády České republiky pro lidská práva Ing. Jana Litomiského. Projekt byl financován a za přispění partnerů Za výraznou pomoc a spolupráci děkujeme: paní senátorce Ing. arch. Daniele Filipiové a Senátu Parlamentu České republiky JUDr. Daniele Kovářové a České advokátní komoře PeaDr. Pavlu Cicvárkovi a Justiční akademii

Sborník příspěvků ze seminářů pořádaných v rámci projektu Život do svých rukou

Obsah JUDr. Dana Kořínková Úvod.......................................................................................... 5 Ing. Jan Litomiský Úvodní slovo na zahájení kolokvia........................................................15 Mgr. et Mgr. Lucie Rybová Úroveň ochrany ochrany práv osob zbavených či omezených ve způsobilosti k právním úkonům v ČR..............................17 Mgr. Jitka Šalomounová Zkušenosti veřejného ochránce práv s fungováním institutu opatrovnictví získané při vyřizování individuálních podnětů.........................23 Mgr. Jiří Sobek Práva lidí s mentálním postižením.........................................................29 Mgr. David Zahumenský Některé problémy v řízení o způsobilosti k právním úkonům...........................33 Mgr. Katarína Durecová Rozlišení problematiky duševní nemoci a mentálního postižení, posuzování sociálních dovedností jako předmět znaleckého posudku, výběr adekvátních odborníků...........................................................41 JUDr. Emil Krause Způsobilost k právním úkonům, řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům ( 10 občanského zákona, 186 až 191 o.s.ř.)....................................51 JUDr. Helena Tomišková Právní úprava a etika zastupování lidí s duševní poruchou.............................53 Mgr. Ivan Kolář Občanské poradny a jejich zkušenosti s řízením o způsobilosti k právním úkonům......................................................59

Daniel Kaucký Komunikace s lidmi se zkušeností s duševní nemocí...................................65 Mgr. Robert Kaňka Současná právní úprava institutu opatrovnictví v ČR (hmotněprávní i procesní), její lidskoprávní souvislosti Nedostatky právní úpravy a aplikační praxe, výhledy do budoucna...................69 Dana Hladíková Instituce veřejného opatrovníka...........................................................93 JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M. Právní problematika informovaného souhlasu a předem vyslovených přání v oblasti zdravotnictví............................................................95 Mgr. David Zahumenský Evropský soud pro lidská práva a jeho judikatura ve věcech řízení o způsobilosti k právním úkonům................................. 105 Jan Fiala Několik poznámek k mezinárodním trendům ohledně opatrovnictví................. 113 Doporučení Č. R (99) 4 Výboru minitrů členským státům ohledně zásad právní ochrany nezpůsobilých dospělých osob.................................... 117

JUDr. Dana Kořínková Úvod JUDr. Dana Kořínková Sborník projektu ŽIVOT DO SVÝCH RUKOU obsahuje příspěvky ze tří seminářů, které se uskutečnily postupně pro advokáty, soudce a širší odbornou veřejnost. Zpracovává různé aspekty problematiky soudního řízení o zbavení, respektive omezení způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví. Kromě analýzy relevantní právní úpravy a stávající rozhodovací praxe se podrobně věnuje například problematice znaleckého posuzování duševních poruch se zaměřením na poruchy učení (mentální retardace) a jeho úloze v příslušném řízení, specifikům komunikace s lidmi s duševní nemocí (psychózou), problematice informovaného souhlasu s léčbou ve zdravotnictví, mezinárodnímu srovnání právní úpravy a praxe, úloze a judikatuře Evropského soudu pro lidská práva v této oblasti a možnostem šetrnějších způsobů ochrany a pomoci při uplatňování práv lidí s duševním postižením. Obsahuje rovněž zkušenosti z praxe advokáta a veřejného opatrovníka. Projekt probíhal pod záštitou Zmocněnce vlády pro lidská práva, předsedajícího Radě vlády pro lidská práva, stálému poradnímu orgánu Vlády ČR. V její působnosti je sledování dodržování Ústavy České republiky, Listiny základních práv a svobod, mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, a dalších právních norem upravujících ochranu a dodržování lidských práv a základních svobod. Svou činností také působí ke zvýšení obecného povědomí o lidských právech a způsobech jejich prosazování. Zvýšení úrovně ochrany práv osob v řízení o způsobilosti k právním úkonům je dlouhodobě jednou z jejích priorit. Při přípravě a realizaci projektu vycházeli partneři projektu ze zkušeností získaných v rámci svých dosavadních aktivit. Občanské sdružení QUIP se věnuje podpoře rozvoje kvality a dobré praxe v sociálních službách, šíření vzdělanosti v této oblasti a posilování vědomí a práv uživatelů sociálních služeb. Společnost DUHA, poskytuje sociální služby dospělým lidem s mentálním postižením v oblastech chráněného bydlení a pracovní integrace a občanské sdružení Rytmus se zabývá poskytováním služeb v oblastech podporovaného zaměstnávání a sociálního začleňování lidí s mentálním postižením. Projekt podporovalo také Centrum advokacie duševně postižených (MDAC), které právními nástroji podporuje uplatňování lidských práv, rovnosti a sociální integrace lidí s postižením v Evropě a střední Asii. Život do svých rukou 5

Úvod Dále se vycházelo ze zkušeností Kanceláře veřejného ochránce práv, který se při své činnosti setkává s problematikou dodržování práv osob, které nejsou schopny činit právní úkony, především u podnětů směřujících proti institucím, v nichž se vykonává ochranné léčení, ohledně činnosti územních samosprávných celků a státní správy soudů. Od 1. 1. 2006 provádí Ochránce, na základě zákona č. 381/2005 Sb., systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě v důsledku závislosti na poskytované péči. V rámci návštěv sleduje dodržování práv také v souvislosti se způsobilostí k právním úkonům a opatrovnictvím. Všichni partneři jsou si vědomi, že v ČR jsou dlouhodobě rezervy v dodržování a realizaci základních lidských práv a svobod lidí, kteří mají v důsledku duševní poruchy snížené rozhodovací schopnosti. Tyto rezervy jsou mimo jiné i v aplikaci právní úpravy omezování způsobilosti k právním úkonům a při výkonu opatrovnictví. Cíl seminářů Z perspektivy vnitrostátních politických dokumentů i celosvětového nového přístupu k ochraně práv lidí s postižením a novým způsobům poskytování pomoci a podpory těmto lidem jsme si vědomi, že by byla v ČR potřebná především zásadní změna koncepce právní úpravy v této oblasti. I bez legislativních změn, správnou aplikací stávající právní úpravy, je však možné bezodkladně podstatně zlepšit ochranu práv lidí se sníženou schopností se rozhodovat. Proto jsme se v projektu Život do svých rukou zaměřili na hledání dobré praxe v řízení o způsobilosti k právním úkonům a v opatrovnictví. Jednou z podstatných příčin současné neuspokojivé situace je, podle naší zkušenosti, nedostatečný přehled právních odborníků (soudců, soudních znalců, advokátů) o problematice života lidí s duševní poruchou a o nových poznatcích v souvisejících oborech (speciální pedagogika, psychologie, sociální služby, činnost mezinárodních institucí i mezinárodní právo). Dále také nedostatečné porozumění opatrovníků blízkých osob, veřejných opatrovníků, poskytovatelů sociálních služeb, rodin lidí s postižením, apod. právní stránce věci. Tím dochází k nepřesné aplikaci právních norem. Praxe pak není v souladu s právní úpravou ani s právy lidí, kterých se týká. Úkolem projektu proto bylo zprostředkovat odborné znalosti a zkušenosti a poskytnout prostor pro jejich vzájemnou výměnu soudcům, advokátům, veřejným opatrovníkům, sociálním pracovníkům, představitelům veřejné správy, atd. Tak by mohly být ihned učiněny kroky vedoucí k nezbytným změnám, aby tento právní institut, jehož jediným smyslem je chránit zájmy člověka, byl aplikován v souladu s platným právem a na nejvyšší odborné úrovni. Efektivní ochrana práv a zájmů lidí se sníženou schopností rozhodovat se Jsme přesvědčeni, že i člověku se sníženou schopností rozhodovat se musí být umožněno projevit a realizovat v co největší možné míře svoje zájmy, přání, potřeby, svoji osobnost, svůj život. Z tohoto přesvědčení vychází i nové mezinárodně uznávané trendy ochrany práv lidí s postižením a poskytování sociálních služeb. V oblasti sociálních služeb má efektivní ochranu zájmů těchto lidí zajistit poskytnutí pomoci a podpory vycházející z jejich vlastního názoru a přání ohledně řešení své situace. Tento trend je v právním řádu ČR v oblasti sociálních služeb 6 Život do svých rukou

JUDr. Dana Kořínková obsažen v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Stejně tak v oblasti právních úkonů má být těmto lidem poskytnuta především podpora při jejich vlastním rozhodování. K ochraně práv lidí mají existovat šetrnější právní nástroje, než je zasahování do jejich právního statusu. Zásah do právního statusu se považuje za krajní a nežádoucí řešení. Tato filosofie je již obsažena v některých mezinárodních dokumentech a právních normách. Z nich nejdůležitější je nová Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, č. 61/106, přijatá VS OSN v prosinci 2006, kterou ČR již podepsala. Dále je to např. Doporučení č. R(99)4 Výboru ministrů Rady Evropy ohledně Zásad právní ochrany nezpůsobilých dospělých osob. Více informací k těmto dokumentům je obsaženo v příspěvcích v tomto sborníku. Institut omezování způsobilosti V ČR se zatím ve velmi široké míře využívá jako hlavní nebo dokonce jediný nástroj ochrany práv lidí s omezenou schopností se rozhodovat tradiční institut omezování způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví. Jeho právní zakotvení i vžitá praxe má z hlediska ochrany práv osob, kterým má sloužit, řadu úskalí. Zásah do právního statusu, zejména pokud je nadměrný, vede k izolaci jednotlivce a jeho nežádoucímu vyčlenění ze společnosti, tedy ke zhoršení kvality jeho života. Způsobilost mít práva, tedy právní subjektivita, je každému zaručena ústavou. Možnost právně jednat je její podstatnou součástí a předpokladem pro výkon mnoha dalších, i základních lidských, práv. Omezení způsobilosti k právním úkonům je tedy značným zásahem do práv člověka. Takový zásah je možné provést pouze v zájmu ochrany osoby, a to v minimální míře nutné pro efektivní ochranu jejích zájmů. Omezení způsobilosti k právním úkonům stanovené v rozsudku je však často mnohem větší, než slouží ochraně zájmů osob. V soudním řízení často nejsou adekvátně posouzeny skutečné schopnosti těchto lidí obstarávat si svoje běžné záležitosti, ani dopady rozsudků do jejich praktického života. Tuto situaci vystihuje i Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR, Cpj 160/76, které ani po 30 letech není soudní praxí dostatečně naplňováno. Příspěvky v tomto sborníku poskytují rozbor problematiky tohoto institutu s cílem nalézt takový způsob jeho aplikace, který by byl vůči osobám, které má chránit, co nejšetrnější. Specifické potřeby lidí s různými typy duševní poruchy Právní úprava způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví se vztahuje na lidi s duševní poruchou. Pod tímto právním termínem se rozumí zejména lidé s poruchami učení (mentální retardace), duševním onemocněním, stárnoucí, s demencí, závislí na omamných látkách, s poškozením mozku po úraze, po mrtvici, apod. Jedním z důsledků takové duševní poruchy je omezená schopnost rozhodovat o svých záležitostech v různých oblastech života. Smyslem institutu omezování způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví je řešit sníženou schopnost rozhodování o právních záležitostech. Stanovení konkrétních právních úkonů, rozsahu jejich omezení, a tím úlohy opatrovníka, v rozsudku musí zohledňovat specifické potřeby a souvislosti života člověka. Různé typy duševní poruchy mají specifický dopad do života člověka. Je možné vysledovat některé společné znaky v potřebách, životních okolnostech a rizicích pro skupiny lidí podle typu duševní poruchy. Život do svých rukou 7

Úvod Například pro život lidí s potížemi při učení je typické, že často využívají pobytové sociální služby, které jim poskytují již tradičně značnou podporu a ochranu v mnoha ohledech. Tito lidé v mnoha případech bydlí a pracují mimo zařízení a jsou schopni obstarat si samostatně své běžné záležitosti (nakládat v určitém rozsahu se svými prostředky, koupit si občerstvení, cestovat veřejnou dopravou, dojíždět do zaměstnání, jít do kina). Přesto jsou zcela zbavení způsobilosti k právním úkonům. Nemožnost přiměřené právní samostatnosti v soukromém životě je pro ně silně demotivující a kontraproduktivní. Brání jim v získávání zkušeností a dovedností, v rozvoji a samostatnosti. Navíc v právní úpravě sociálních služeb se odráží nová filosofie směřující k maximálnímu možnému sociálnímu začlenění těchto lidí, kde přílišné omezení způsobilosti k právním úkonům je často spíš vážnou překážkou dosažení cíle sociální služby než jedinou a nezbytnou formou ochrany těchto lidí. Specifická je dále situace seniorů, kteří v mnoha případech ztrácejí podstatnou část svých někdejších duševních schopností. Rozhodně nepovažujeme za etické, žádoucí a dokonce ani právně technicky reálné řešení jejich situace hromadným omezováním nebo zbavováním způsobilosti k právním úkonům. Pro řešení jejich situace (např. při uzavírání smluv o poskytování sociální služby, poskytnutí informovaného souhlasu s léčbou, i při řadě dalších právních úkonů) ovšem chybí spolehlivý právní základ. Právní úprava je v této oblasti kusá a není dostatek zkušeností s její aplikací. Lidé se zkušeností s duševní nemocí by v mnoha případech potřebovali především asistenci prostřednictvím sociální služby nebo poradce. Pro jejich rozhodovací schopnosti jsou typické výkyvy. Snížení schopnosti rozhodovat se bývá přechodné, i když se může opakovat. Takže ne vždy je trvalé omezení způsobilosti k právním úkonům adekvátní. Tím se liší od lidí s potížemi při učení nebo seniorů, jejichž schopnosti mají spíš dlouhodobě vzestupnou, konstantní nebo sestupnou tendenci. Specifická je situace lidí v poúrazovém stavu (zejména op úrazu hlavy), při některých onemocněních (např. mrtvice), s Alzheimerovou demencí, s hlubokou mentální retardací, nebo v dlouhodobém bezvědomí. Adekvátní omezení způsobilosti k právním úkonům závisí na dobrém porozumění problematice jednotlivých duševních poruch. Rozsudek šitý na míru jedinečným potřebám konkrétního člověka vyžaduje, aby soud provedl všechny nezbytné důkazy, určil vhodného znalce a správně formuloval otázky ke znaleckému posouzení. Těmito tématy se zabývají příspěvky ve Sborníku. Opatrovnictví Také aplikace právní úpravy opatrovnictví má řadu nedostatků. Úlohou soudem ustanoveného opatrovníka je činit právní úkony, ke kterým není zastoupený sám způsobilý. Avšak vžitá praxe je v řadě případů jiná. Opatrovníci často nejsou přiměřeně poučeni. Neznají tedy dostatečně své kompetence a překračují je, nebo zastoupeného zbytečně a neoprávněně omezují z přehnané obavy o jeho bezpečí. Rozhodují za zastoupeného v jeho osobních věcech, které nejsou právními úkony, nerespektují vůli zastoupeného ani tam, kde je to možné. Tyto nedostatky se vyskytují ve všech variantách opatrovnictví - opatrovnictví vykonávaném příbuznými, poskytovatelem sociální služby i orgánem místní správy (dále veřejný opatrovník ). 8 Život do svých rukou

JUDr. Dana Kořínková Zákon předpokládá, že bude opatrovníkem ustanovena především blízká osoba. Často však není možné najít pro výkon opatrovnictví vhodnou blízkou osobu. Kromě toho rodinní příslušníci jsou se zastoupeným obvykle v potenciální kolizi zájmů. Není ojedinělé, že dochází z jejich strany k nějaké formě manipulace nebo dokonce zneužívání opatrovance. Výkon opatrovnictví rodiči dospělého opatrovance často uvězní v pozici věčného dítěte. Výkon opatrovnictví dětmi vůči rodičům může vést ke kolizi zájmů opatrovance s jejich budoucím dědickým právem atd. Blízké osoby v porovnání s opatrovníkem-odborníkem většinou nemají odborné ani právní znalosti. Ať už jedná blízká osoba v dobré víře nebo nikoli, má výkon opatrovnictví rodinným příslušníkem často spíš negativní dopad na přirozené rodinné vztahy. Opatrovnictví často vykonávají poskytovatelé sociálních služeb (bývalé ústavy sociální péče, jejich ředitelé nebo zaměstnanci). Poskytovatelé služeb vykonávají svou funkci často lépe než veřejný opatrovník nebo příbuzní. Mají výhodu v tom, že disponují odbornými znalostmi problematiky života i práv lidí s duševním postižením. Vzhledem k nedostatku vhodných opatrovníků bylo pověřování poskytovatele služby výkonem opatrovnictví často pro klienty jediným možným, nebo nejvíce praktickým řešením. Nicméně tato situace není do budoucna přijatelná, neboť je zde trvalý střet zájmů uživatele a poskytovatele služby, který je zároveň opatrovníkem uživatele (vystupuje tedy po celou dobu poskytování služby na obou smluvních stranách). Stav, kdy opatrovnictví je vázáno na poskytovatele, je v kolizi také s reálnou možností uživatele svobodně a pružně změnit poskytovatele služby. Z praxe jsou v tomto směru známy různé negativní zkušenosti. Např. když opatrovníkovi zaměstnanci skončil pracovní vztah k poskytovateli, opatrovanec se stal jeho rukojmím pro vyřizování účtů s bývalým zaměstnavatelem. Dále jestliže skončí pracovní poměr zaměstnance opatrovníka, bývalý zaměstnanec obvykle nemá zájem být nadále opatrovníkem uživatele nebo dokonce skupiny uživatelů, a je tudíž nutné ustanovit jiného opatrovníka. Pokud je opatrovníkem přímo poskytovatel nebo jeho ředitel, je tato situace od účinnosti zákona o sociálních službách patová, neboť poskytovatel nemůže uzavřít smlouvu o poskytování služby s osobou, kterou sám zastupuje. Z hlediska smyslu institutu opatrovnictví ochrany zájmů opatrovance je vázání opatrovnictví na pracovní poměr zaměstnanců poskytovatele služby nevhodné a nepřijatelné. Poskytovatelé sociálních služeb jsou si všech aspektů této kolize zájmů vědomí. Již v současné době podávají u soudů návrhy na ukončení svého opatrovnictví. Pro nedostatek veřejných opatrovníků je však situace těžko řešitelná. Některé soudy navíc tuto kolizi zájmů odmítají připustit. Z hlediska efektivní ochrany práv a zájmů lidí se sníženou schopností rozhodovat se je podle našeho názoru nezbytné vyřešit systémově stávající situaci zcela nedostatečného zajištění opatrovnictví. Nemohou existovat dohady o tom, zda orgán místní správy může odmítnout výkon opatrovnictví, jestliže soud nemůže ustanovit opatrovníkem jinou osobu (viz 27 odst. 3 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), jak se to v některých případech děje. Je potřeba vytvořit síť profesionálních veřejných opatrovníků, dostatečnou co do počtu i odborné připravenosti, metodiku, etický kodex a účinný systém kontroly opatrovnictví vůbec. Veřejný opatrovník by mohl nejlépe jednat v zájmu zastoupeného. Není žádným způsobem v kolizi s jeho zájmy jako poskytovatel služeb, nebo jako rodinný příslušník. Veřejný opatrovník však musí mít nezbytné odborné znalosti: musí dobře rozumět právním normám Život do svých rukou 9

Úvod týkajícím se způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví, související sociální a zdravotní problematice, etickým požadavkům na výkon opatrovnictví. Výkon veřejného opatrovnictví musí být tedy skutečně profesionální, aby mohl účinně pomáhat opatrovancům naplňovat všechna jejich práva. Nesmí docházet k tomu, aby veřejný opatrovník práva lidí s postižením omezoval z nedostatku vědomostí nebo neochoty podstoupit přiměřené riziko. Pokud by existovala jasná pravidla a systém dohledu nad výkonem opatrovnictví, mohly by opatrovnictví vykonávat i specializované organizace nebo dobrovolníci. Měla by také existovat možnost odměňování opatrovníků. V rámci veřejného opatrovnictví by mohl být poskytován odborný a metodický servis ostatním typům opatrovníků. Veřejný opatrovník by mohl vykonávat dohled nad opatrovnictvím celkově, zpracovávat metodiku opatrovnictví, atd. Tím by byla zajištěna část agendy, kterou by nemusely být zbytečně zatěžovány soudy. Širší právní kontext a požadavky vyplývající z platné právní úpravy sociálních služeb Aplikaci institutu způsobilosti k právním úkonům je potřeba provádět v kontextu dalších vnitrostátních právních norem, mezinárodních smluv, dalších relevantních mezinárodních dokumentů, judikatury Evropského soudu pro lidská práva, apod. Základním vnitrostátním předpisem je Listina základních práv a svobod, která tvoří legislativní i aplikační rámec pro zásah do základních lidských práv a svobod. Práva osob, které z důvodu nepříznivé sociální situace (také z důvodu zdravotního postižení, duševního nebo tělesného) potřebují pomoc nebo podporu třetích osob v kterékoli oblasti života, zcela nově upravuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, účinný od 1.1.2007. Zákon stanoví pravidla poskytování této pomoci a podpory. Vychází z moderních celosvětových trendů postavených na důsledném respektování individuality, autonomie a všech práv člověka s postižením. Sociální služba je definována jako soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám, s cílem jejich sociálního začlenění nebo, pokud to již nelze (např. u seniorů), alespoň prevence jejich sociálního vyloučení. Sociálním začleněním se rozumí proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný. Pomoc musí působit na osoby aktivně a podporovat rozvoj jejich samostatnosti. Je založená na tvorbě individuálního plánu poskytování sociální služby, který sociální pracovník vypracuje společně s uživatelem služby. Pro vytvoření adekvátního individuálního plánu poskytování služby (viz např. zákon o sociálních službách, 2 odst. 2, vyhláška č. 505/2006, příloha č. 2. bod 5) směřujícího k sociálnímu začlenění osoby je zcela nezbytná její přiměřená způsobilost k právním úkonům. Jednou ze základních činností při poskytování většiny sociálních služeb (zejména pobytových), které musí poskytovatel zajistit, je pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí. Pomoc a podpora směřuje např. k realizaci základních práv a svobod uživatele (svoboda pohybu, právo na vzdělání, pracovní uplatnění, partnerský a rodinný život, náboženská práva, politická práva) a také k řešení dalších zásadních práv a zájmů uživatele, kde záležitost způsobilosti k právním úkonům je klíčová. Pokud bude poskytovatel služby chtít dostát požadavkům zákona o sociálních službách, bude se muset zabývat otázkou 10 Život do svých rukou

JUDr. Dana Kořínková přiměřenosti omezení způsobilosti uživatelů své služby. Vzhledem k velkému počtu klientů bývalých ústavů sociální péče (dnes domovy pro osoby se zdravotním postižením), kteří byli i zcela zbaveni způsobilosti k právním úkonům často z různých zástupných nebo nepřiměřených důvodů (např. lepší naděje na přijetí ústavu, stejně nepotřebují způsobilost, když žijí v ústavu, atd.) bude vracení způsobilosti k právním úkonům zřejmě častou součástí pomoci při uplatňování práv uživatele služby. Mnoho klientů bývalých ústavů sociální péče si poslední dobou žádá o vrácení způsobilosti k právním úkonům. Lze očekávat, že v rámci poskytování sociální služby bude i v budoucnosti u soudů podáno velké množství návrhů na vrácení (v různém rozsahu) způsobilosti k právním úkonům uživatelům sociálních služeb. Zaměření jednotlivých seminářů Prvním krokem k uskutečnění změn byla odborná diskuse o všech tématech souvisejících s omezováním způsobilosti k právním úkonům tak, aby byl naplněn smysl tohoto institutu ochrana zájmů lidí s omezenou schopností rozhodovat se. Odborná diskuse probíhala formou 3 seminářů v roce 2006 a 2007, kterých se zúčastnili zainteresovaní odborníci (soudci, advokáti, odborníci, kteří se účastní soudních řízení o způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví, odborníci z oblasti speciální pedagogiky, psychologie, sociální práce s lidmi s duševním postižením, lidských práv, atd.). První seminář proběhl 28.11. 2006 ve spolupráci s Českou advokátní komorou a byl primárně určen jejím členům. Seminář se zabýval především úlohou advokáta v tomto soudním řízení na základě novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 205/2005 Sb., která stanovila povinné zastoupení v řízení o způsobilosti k právním úkonům zvoleným zástupcem nebo advokátem. Předmětem semináře bylo poskytnout advokátům přehled o širším právním rámci a souvislostech problematiky způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví, seznámit advokáty se specifiky života lidí s duševní poruchou, s činností institucí poskytujících navazující služby a upozornit na možnosti spolupráce s některými z nich (např. s občanskými poradnami). Zvláštní pozornost byla věnována etice zastupování lidí s duševním postižením advokátem a možnostem a úskalím komunikace s těmito lidmi. Těžištěm semináře byl rozbor právní úpravy občanského soudního řízení o způsobilosti a opatrovnictví, praktických zkušeností z tohoto soudního řízení, jeho specifik a rizikových oblastí, např. role a náležitého zpracování obligatorního znaleckého posudku. V oblasti opatrovnictví byla diskutována úloha hmotně právního opatrovníka a problematika veřejného opatrovnictví. Dále zazněl příspěvek k problematice informovaného souhlasu a předem vyslovených přání v oblasti zdravotnictví. Pro potřeby poskytování právní pomoci i na mezinárodní úrovni byl zpracován příspěvek o úloze a judikatuře Evropského soudu pro lidská práva v oblasti způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví. Evropský soud pro lidská práva může rozhodovat v konkrétních případech žalob našich občanů a jeho judikatura poskytuje cenný argumentační materiál, který lze využít i v řízení u vnitrostátních soudů. Partnerem při pořádání druhého semináře, konaného 1. 2. 2007, byla Justiční akademie. Seminář byl určen pro soudce a justiční čekatele. Důraz byl tedy kladen zejména na procesně právní otázky problémy v řízení o způsobilosti k právním úkonům, rozhodovací praxi v této oblasti a její úskalí a nedostatky. Ústředním tématem bylo znalecké posuzování a úloha zna- Život do svých rukou 11

Úvod leckého posudku v řízení v souvislosti s dalšími nezbytnými důkazy. Zazněl výklad o rozlišení duševní nemoci a mentálního postižení, dále zkušenosti s nedostatky odborného posuzování rozumových a volních schopností a schopnosti obstarávat si běžné záležitosti, s formulací rozsudku. Seminář se věnovat i právní úpravě a aplikační praxi opatrovnictví, jeho lidsko-právním souvislostem a judikatuře Evropského soudu pro lidská práva ve věcech řízení o způsobilosti. Třetí seminář, určený pro širokou odbornou veřejnost, se konal ve spolupráci s Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR v Jednacím sále Senátu 26. března 2007. Jeho předmětem byl obecnější rozbor zkušeností s právní úpravou a její aplikací. Byly shrnuty poznatky, které vyplynuly z předcházejících seminářů a poskytl prostor pro diskusi odborné veřejnosti ohledně dalšího možného postupu například zdokonalení instituce profesionálního veřejného opatrovníka, dosažení změn v aplikaci platného práva, provedení změn právní úpravy. Debata zainteresovaných odborníků z oblasti justice, veřejné správy, poskytovatelů sociálních služeb i neziskového sektoru ukázala různé aspekty problematiky a nutnost širší spolupráce při jejím řešení. Doprovodnou akcí některých seminářů bylo promítání dokumentárního filmu a instalace výstavy Společnosti DUHA, jejímž autorem je akademický malíř Jan Paul. Výstavní projekt vznikl v roce 2003 na základě zkušeností z poskytování sociálních služeb a z potřeb upozornit na problematiku lidí s mentálním postižením. Názorně zprostředkovává informaci, že mentální postižení není nemoc, a že tito lidé nepatří do izolace, ale jsou členy naší společnosti a mají stejná práva jako všichni ostatní. Putovní výstava byla instalována v prostorách, kde proběhly semináře pro advokáty a pro soudce. Nový přístup k problematice, šetrnější způsoby ochrany a asistované rozhodování V závěru realizace projektu došlo k zásadní změně v okolnostech právního rámce způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví. Tato změna je dána přijetím mezinárodní Úmluvy o právech osob s postižením na konci roku 2006. Tato mezinárodně právní norma již nepřipouští zásahy do způsobilosti k právním úkonům lidí s postižením. Změna koncepce právní úpravy v ČR bude tedy nevyhnutelná. Bude se zásadně lišit i od koncepce, která je zatím obsažena v návrhu novely občanského zákoníku. Návrh novely občanského zákoníku zatím vůbec neodráží již mnohaleté mezinárodní dění v této oblasti. V ČR např. ještě vůbec nebylo diskutováno doporučení Výboru ministrů Rady Evropy R (99) 4 ohledně principů ochrany nezpůsobilých občanů, které je aplikováno Evropským soudem pro lidská práva a vztahuje se i na občany ČR. V tomto Doporučení se, mimo jiné, ČR hlásí k hledání možností nahradit omezení způsobilosti k právním úkonům souborem méně restriktivních opatření. Opatření se týkají různých oblastí. V právní oblasti je potřeba zabývat se otázkou, jak právně implementovat novou mezinárodní úmluvu, vytvořit novou právní koncepci. V jejím rámci budou hrát větší roli právní nástroje méně omezující než zásah do způsobilosti k právním úkonům, které by lidé s poruchami rozhodovacích schopností mohli využít k řešení své situace a které se v zahraničí využívají ve větší míře než v ČR (zvláštní plná moc, předem projevená vůle). Např. je potřeba umožnit lidem, kteří jsou si vědomi, že jejich duševní schopnosti se budou postupně, více či méně rychle, snižovat (Alzheimerova choroba, opakované mrtvice, stařecká demence) aby v době, kdy jsou 12 Život do svých rukou

JUDr. Dana Kořínková ještě schopni o sobě plně rozhodovat, mohli závazně upravit svoje poměry podle své vůle do budoucna. V současné době je také navýsost aktuální problematika právních úkonů seniorů a lidí s duševním postižením při poskytování sociálních služeb a při léčebných výkonech, která nemá v našem právním řádu uspokojivé řešení. Lidé s poruchami učení i s duševním onemocněním potřebují pomoc a podporu v různých oblastech života. Nechtějí ale, aby někdo rozhodoval a žil místo nich. Potřebují poradenství a asistenci v právních i osobních záležitostech. Podpora v mnoha oblastech života je jim poskytována (a pro osoby s duševním onemocněním by měla být dostupná v mnohem větší míře) formou sociálních služeb. Další část poradenství by mohla být zajištěna formou transformovaného veřejného opatrovnictví, sítí neformálních poradců jako jsou dosud opatrovníci blízké osoby i specializovanými organizacemi. Platily by stejné požadavky na odbornou úroveň a zabezpečení tohoto poradenství jako pro současné veřejné opatrovnictví. Hlavní rozdíl by byl v tom, že opatrovník poskytuje člověku s postižením asistenci, rozhoduje s ním, nikoli místo něj. Případy osob, které o sobě nemohou rozhodovat vůbec, jsou extrémní a menšinové, ale jistě je nutné a možné zajistit adekvátně i jejich potřeby. Vždy však musí být maximálně respektována vůle člověka ve všech jeho záležitostech. Život do svých rukou 13

Ing. Jan Litomiský Úvodní slovo na zahájení kolokvia Ing. Jan Litomiský, zmocněnec Vlády České republiky pro lidská práva Vážené dámy a pánové, jsem velmi rád, že jsem byl požádán o převzetí záštity nad tímto seminářem. Zvýšení úrovně ochrany práv osob s duševní poruchou obecně a zejména pak v řízení o způsobilosti k právním úkonům je dlouhodobě jednou z našich priorit. Na řadu problémů v praxi i v právní úpravě a na nutnost přijmout vhodná opatření k jejich řešení jsme opakovaně upozorňovali též ve Zprávě o stavu lidských práv v České republice, kterou každoročně zmocněnec vlády pro lidská práva předkládá vládě. Dnešní seminář, jehož se účastníte vy, zástupci veřejné správy, krajů, měst a obcí, nestátních neziskových organizací a v neposlední řadě i veřejnost, vytváří prostor pro navázání vzájemné spolupráce a dialogu o tom, jaké kroky a opatření je nutné a vhodné v nejbližším období iniciovat. Chtěl bych využít této příležitosti a informovat Vás, že rok 2007 byl z rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady EU vyhlášen Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny. Zejména tedy pro všechny skupiny osob, které by mohly být z jakéhokoliv důvodu (např. i kvůli zdravotnímu postižení) diskriminovány. Realizací aktivit k Evropskému roku rovných příležitostí pro všechny na národní úrovni v České republice je pověřena Sekce pro lidská práva a rovné příležitosti při Úřadu vlády. Slavnostní zahajovací večer k Evropskému roku rovných příležitostí pro všechny v České republice se koná dne 2. dubna 2007. V průběhu celého roku 2007 se budou po celé České republice konat různé aktivity s cílem informovat širokou veřejnost o problému diskriminace, který bohužel v naší společnosti existuje. I dnes se budeme tématu diskriminace nepřímo dotýkat, protože osoby s duševní poruchou mohou být kvůli svému postižení diskriminovány a znevýhodněny nejen oproti zdravým lidem, ale i oproti osobám s fyzickým postižením. Úprava způsobilosti k právním úkonům se týká především osob s duševní poruchou (mentální nebo psychickou) a je nutné si uvědomit, že jejich život poté, co jim byl soudem ustanoven opatrovník, je zcela jiný než život osob plně způsobilých k právním úkonům. Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří iniciovali a také se účastní projektu Život do svých rukou jehož je dnešní seminář součástí, jmenovitě JUDr. Daně Kořínkové. Doufám, že dnešní setkání bude vzájemně přínosné. Život do svých rukou 15

Mgr. et Mgr. Lucie Rybová Úroveň ochrany ochrany práv osob zbavených či omezených ve způsobilosti k právním úkonům v ČR Mgr. et Mgr. Lucie Rybová, odborná pracovnice Sekretariátu Rady vlády ČR pro lidská práva, tajemnice Výboru pro lidská práva a biomedicínu, Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva a Výboru proti mučení, krutému a jinému nelidskému zacházení nebo trestání Ve dnech 27. března až 7. dubna a 21. až 24. června 2006 již potřetí od roku 1998 do České republiky zavítal Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (Committee for revention of Torture, dále jen CPT ). V rámci kontroly dodržování Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, která se týká zacházení a práv osob omezených na svobodě, navštívila delegace CPT vedle vybraných vazebních věznic a policejních cel také tři ústavy sociální péče a dvě psychiatrické léčebny a zabývala se mimo jiné i postavením osob zbavených či omezených ve způsobilosti k právním úkonům a problematikou opatrovnictví. Po ukončení návštěvy výbor vypracoval Zprávu pro vládu České republiky o své návštěvě (dále jen Zpráva CPT ), kterou vláda vzala v prosinci 2006 na vědomí. 1 Zpráva CPT obsahuje řadu doporučení a připomínek v reakci na pozorování a zjištění, která výbor během své návštěvy učinil. S odvoláním na čl. 8 odst. 5 Úmluvy CPT ve své Zprávě vládu České republiky požádal, aby příslušné české úřady učinily opatření ve smyslu doporučení uvedených ve Zprávě a do šesti měsíců o přijatých opatřeních informovaly CPT. Stanovisko ČR ke Zprávě CPT obsahující informace o plnění doporučení CPT schválila vláda v březnu 2007 2 a uložila zmocněnci vlády pro lidská práva požádat CPT o jeho zveřejnění. Zpráva CPT i stanovisko vlády České republiky k této Zprávě bude jako v uplynulých letech zveřejněna na webových stránkách vlády. 3 Dne 5. února 2007 zaujal ke Zprávě a vyjádření ČR stanovisko Výbor pro lidská práva a biomedicínu stálý orgán Rady vlády pro lidská práva, který ve svém usnesení doporučil vyvodit ze Zprávy CPT zásadní opatření, včetně legislativních, která povedou k systémovým změnám, ve všech sledovaných oblastech a zařízeních. Zpráva obsahuje řadu zjištění a doporučení k problematice opatrovnictví a k ochraně práv osob zbavených či omezených ve způsobilosti k právním úkonům: Život do svých rukou 17

Úroveň ochrany ochrany práv osob zbavených či omezených... Obdobně jako již v roce 2002 CPT kritizoval nedostatečné zajištění práv těchto osob a mimo jiné zdůraznil, že umístění osob zbavených způsobilosti k právním úkonům do ústavu sociální péče, které je založeno výhradně na souhlasu jejich opatrovníka, zbavuje tyto osoby základních procesních záruk.. Delegace CPT si také povšimla, že značný počet pacientů v psychiatrických léčebnách a klientů v ústavech sociální péče, které v roce 2006 navštívila, byl v režimu opatrovnictví: 51 pacientů v dobřanské psychiatrické léčebně; 127 pacientů v brněnské psychiatrické léčebně; přibližně 98 klientů Ústavu sociální péče Střelice; 65 klientů v Ústavu sociální péče v Brandýse nad Labem. Značná část pacientů nebo klientů byla ubytována v uzavřených odděleních a že personál zaměstnaný ve výše uvedených institucích mohl tyto pacienty kdykoli omezit v pohybu, pokud se zdálo, že je to nutné. Zpráva uvádí, že opatrovníci disponují značnými pravomocemi ( např. rozhodují o umístění do psychiatrické léčebny a nebo do ústavu sociální péče) a že klient ústavu sociální péče nemůže opustit toto zařízení bez předchozího souhlasu opatrovníka ( ust. 78 odst. 1 vyhlášky, kterou se provádí zákon č. 182/1991 Sb., o sociálním zabezpečení). 4 I když umístění může být v přímém protikladu s vyjádřenou vůlí pacienta/klienta a tato osoba nemůže opustit ústav sociální péče bez souhlasu opatrovníka, české právo klasifikuje tuto situaci jako dobrovolnou. Pravomoci opatrovníka mohou být zrušeny pouze soudním rozhodnutím. Z toho vyplývá, že plně uzdravený pacient zůstává stále zbavený způsobilosti k právním úkonům, dokud soud nerozhodne jinak. Závěry delegace CPT naznačují, že instituce opatrovnictví, aplikovaná ve své nejpřísnější formě, vytváří pro pečovatelské ústavy značnou organizační a administrativní zátěž. Delegace získala informace o řadě případů, kdy bez předchozího souhlasu opatrovníka nebylo možno rozhodnout o žádném opatření, týkajícím se zcela nesvéprávného pacienta nebo klienta, včetně užití prostředků omezujících pohyb. V praxi se navštívené instituce potýkaly s potížemi způsobenými institutem opatrovnictví různými způsoby. Například ve vztahu k lékařskému ošetření ředitel Ústavu sociální péče ve Střelicích delegaci sdělil, že existuje seznam lékařských zásahů, pro něž je nutný souhlas opatrovníka. Z rozhovorů s personálem ale vyplynulo, že předchozí souhlas opatrovníka se žádá jen v případech chirurgických zákroků a psychiatrické hospitalizace. Podobná praxe byla zaznamenána i v Ústavu sociální péče v Brandýse nad Labem. Na rozdíl od výše uvedeného byla delegace v brněnské psychiatrické léčebně informována, že všechny fyzické zákroky jsou schvalovány opatrovníkem, s výjimkou injekcí. Delegace CPT si rovněž povšimla, že některá ze zařízení prosazovala (neformální) přesunutí pravomocí z konkrétních individuálních opatrovníků na pečovatelský ústav. Nejméně dvě z institucí, které navštívila, zavedly formulář podepisovaný opatrovníkem během příjmu klienta, na základě kterého opatrovník poskytuje ústavu předchozí blanketní souhlas se všemi rozhodnutími, která jsou přijata ohledně léčby a umístění (v otevřeném nebo uzavřeném oddělení). V jiné navštívené instituci se ukázalo, že souhlas opatrovníka k lékařským zákrokům a nebo k aplikaci fyzických omezujících prostředků není až na výjimečné případy nutný. Delegace také zjistila, že některé instituce, jako například brněnská psychiatrická léčebna, učinily právní kroky nutné pro výměnu opatrovníka, který nesouhlasil s navrhovanou léčbou. 18 Život do svých rukou