MASARYKOVA UNIVERZITA. Afrika a České nebe, nejnovější hry z dílny Divadla Járy Cimrmana

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka a literatury Afrika a České nebe, nejnovější hry z dílny Divadla Járy Cimrmana Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí práce: PhDr. David Kroča, Ph.D. Vypracovala: Kateřina Ligasová

Bibliografický záznam LIGASOVÁ, Kateřina. Afrika a České nebe, nejnovější hry z dílny Divadla Járy Cimrmana. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra českého jazyka a literatury, 2014. 73 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr. David Kroča, Ph.D. Anotace Bakalářská práce s názvem Afrika a České nebe, nejnovější hry z dílny divadla Járy Cimrmana se zabývá rozborem dvou divadelních her: Afrika (2002; premiéra 4. 10. 2002) a České nebe (2008; premiéra 28. 10. 2008). Cílem práce je přiblížit vznik a působení Divadla Járy Cimrmana, společně s tím nastínit život a tvorbu Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka, kteří představují autory dramat. V centru pozornosti stojí analýza obou her z hlediska přítomnosti jazykové komiky v textu, symboliky a významu postav a jejich jmen, výrazných motivů a tématu, kompozice, času a prostoru. Annotation The bachelor thesis Afrika and České nebe, the latest plays from the production of the Theatre of Jara Cimrman deals with an analysis of two plays: Afrika (2002; prem. 4. 10. 2002) and České nebe (2008; prem. 28. 10. 2008). The aim of the thesis is to explain the formation and work of Theatre of Jára Cimrman, together with outline the life and work of Ladislav Smoljak and Zdeněk Svěrák, who represent authors of those dramas. The thesis focuses on analysis of both plays for the presence of language comics in the text, symbolism and meaning of the characters and their names, distinctive motives and themes, composition, time and space. Klíčová slova jazyková komika, postavy, kompozice, titul, čas, prostor, Ladislav Smojlak, Zdeněk Svěrák, Divadlo Járy Cimrmana, Afrika, České nebe

Key words language comic, characters, composition, title, time, space, Ladislav Smojlak, Zdeněk Svěrák, Theatre of Jára Cimrman, Afrika, České nebe

Prohlašuji, že jsem bakalářkou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne 20. dubna 2014. Kateřina Ligasová

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu bakalářské práce PhDr. Davidu Kročovi, Ph.D., za vedení, ochotu a cenné připomínky k textu.

Obsah Úvod... 7 1 Historie Divadla Járy Cimrmana... 8 1.1 Charakteristika her s přihlédnutím k ději... 13 1.2 Zdeněk Svěrák... 20 1.3 Ladislav Smoljak... 23 2 Rozbor dramat České nebe a Afrika... 26 2.1 Analýza hry České nebe... 26 2.1.1 Titul... 27 2.1.2 Děj... 27 2.1.3 Postavy... 36 2.1.4 Motivy a téma... 39 2.1.5 Kompozice... 40 2.1.6 Čas... 42 2.1.7 Prostor... 43 2.2 Analýza hry Afrika... 44 2.2.1 Titul... 45 2.2.2 Děj... 45 2.2.3 Postavy... 55 2.2.4 Motivy a téma... 59 2.2.5 Kompozice... 60 2.2.6 Čas... 62 2.2.7 Prostor... 63 Závěr... 65 Seznam literatury:... 69 Primární literatura:... 69 Sekundární literatura:... 69 Periodika:... 72 Internetové zdroje:... 72

Úvod V bakalářské práci se budeme věnovat literárněvědnému rozboru divadelních her, které spadají do repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autorství těchto děl je připisováno, stejně jako zbytek her divadla, českému imaginárnímu géniovi Járovi Cimrmanovi, autory jsou však všestranné osobnosti Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Toto téma jsme si zvolili především z toho důvodu, že doposud neexistuje odpovídající množství sekundární literatury, a to především v oblasti interpretace her. Avšak komika a dramatické prvky tohoto divadla jsou natolik výrazné, originální a od svého vzniku do dnešních dní i žádané, že jsme se rozhodli je podrobit analýze. Práce Divadla Járy Cimrmana představuje svou konzistencí zcela odlišnou tvorbu od ostatních divadel. Ať už se jedná o výstupy herců, které jsou záměrně neherecké, tak o samotný text dramat: všechny tyto prvky spolu tvoří jedinečný celek, který je charakteristický výlučně pro toto divadlo. Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka spojuje několik let společného působení v různých uměleckých odvětvích. Pro tuto práci je nejdůležitější jejich společná divadelní činnost, proto se budeme věnovat v první kapitole historii vzniku Divadla Járy Cimrmana. Pokusíme se zde také popsat jeho vývoj od 60. let 20. století do dnešních dní. V téže kapitole také představíme samotné autory-umělce, kde poukážeme i na jejich mimodivadelní činnost, která svědčí o univerzálním nadání obou zmíněných. Kromě biografie autorů v této kapitole také stručně charakterizujeme všechna díla Divadla Járy Cimrmana, a to především z hlediska tematiky. Jádrem této práce je rozbor a interpretace her Afrika a České nebe. Považujeme za důležité přiblížit význam obou titulů, proto se v první části věnujeme právě jejich rozboru. Následně pomocí fabule přiblížíme prvky jazykové komiky, které jsou základní stavební součástí obou textů, a jejichž četnost je ve všech složkách díla nepřehlédnutelná. Dále interpretujeme postavy, jejich funkci a symboliku jmen. Neopomeneme ani téma a nejvýraznější motivy dramat. Zde se soustředíme převážně na stěžejní motivy obou děl. Následovat bude analýza kompozice, ve které se zaměříme na jednotlivé kompoziční principy, stavebné exponenty, architektonické jednotky a rytmus her. Na dílo budeme pohlížet i z hlediska času a prostoru, nastíníme tak jeho časoprostorové vymezení. V závěru práce se pokusíme porovnat obě hry a určit jejich společné a rozdílné znaky. 7

1 Historie Divadla Járy Cimrmana Počátky fenoménu Divadla Járy Cimrmana se datují do 23. prosince 1966, kdy se posluchači rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U pavouka dozvěděli, že má Česko nového velikána, Járu Cimrmana. Vinárna U pavouka byl zábavný pořad založený na humoru a mystifikaci. Už toto rozhlasové vysílání je bezprostředně spojeno s fiktivní osobou Járy da Cimrmana, stejně jako později i divadlo. Fiktivní nebyl jen Jára Cimrman, ale celá Vinárna U pavouka. Na začátku byli mnozí posluchači přesvědčeni, že Jára opravdu žije a vinárna opravdu existuje. Postupem času se však celý svět dozvěděl, že žádný živý Jára Cimrman, o kterém se umělci z tohoto divadla zmiňují, nikdy neexistoval. Jára poprvé vystupoval ve vinárně jako sochař řidič, který měl vystavovat své sochy. Vinárna U pavouka vznikla jako pořad v armádní redakci Československého rozhlasu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mystifikační pořad, který naprosto nesouvisel s armádou, byla jeho existence značně ohrožena. Ale díky nadřízeným, kteří s vinárnou sympatizovali, se pořad udržel. Šebánek se Svěrákem za tento pořad dokonce sklidili cenu, což také pomohlo k udržení pořadu. Zdeněk Svěrák k tomu říká: Ona nás ta cena především příhodně zaštítila. To přece nebylo jen tak, když v armádní redakci, která měla svoje úkoly, vznikal tento podivný a zcela nevojenský pořad. Byl to podivný pořad i v kontextu všeho, co se z rádia té doby linulo. Každou chvíli to vypadalo, že ho někdo zakousne. Takže když jsme vyhráli Žatvu, říkali jsme si, že nás ještě chvíli nechají naživu. 1 Vinárna pak plynule přešla v divadlo i s Járou Cimrmanem. Tyto dvě odlišné formy prezentace mají leccos společného, jak uvádí Svěrák v rozhovoru pro časopis Film a divadlo: Jistě vám neušlo, že cimrmanologické semináře a tato provozovna mají mnoho společného: radost z mystifikace, zálibu v nesmyslu pronášeném s vážnou tváří, potřebu myšlenkově spolupracujícího posluchače či diváka. 2 Původní myšlenka založit Divadlo Járy Cimrmana (z úsporných důvodů v celé práci jen DJC) se zrodila v hlavě Jiřího Šebánka. Šebánek měl představu, že založí pánské divadlo, aby měli muži jednou týdně možnost někde se ukrýt před svými ženami. Je pravda, že v obsazení her DJC opravdu žádné ženy nenajdeme. 1 PILÁTOVÁ, A. Šest z šedesátých. Praha: Radioservis, 2003, s. 228. 2 BECHTOLDOVÁ, A. Rozhovor s Ladislavem Smoljakem a Zdeňkem Svěrákem o filmu a o divadle. Film a doba, 1980, roč. 26, č. 1, s. 13 20. 8

I ženské role zde hrají muži. Ve všech hrách jsou ženské postavy pojednány jinak, ale vždy svým osobitým způsobem. Postavu Růženky v Hospodě na mýtince si hospodský jen vymyslí a falšuje rukávem, který vystrkuje z okna. Ve Vraždě v salonním coupé se Vilma nachází ve vedlejším kupé a pouze o ní mluví. Ve Švestce jsou ženy dokonce tři, ale hraje je pomocí masek jeden herec. Vlasta v Záskoku je už od narození převlékaný muž, kterého rodiče chtějí uchránit před vojnou. Nebo princezna v Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém: to je žena zakletá zlým obrem do muže a její vysvobození do ženské podoby se odehraje přímo před zraky diváků. To všechno je důsledkem toho, že autoři nemají na jevišti herečku. Většina z příznivců DJC si pravděpodobně ani nedokáže představit, že by byla sestava souboru jiná, tedy, že bychom v něm našli ženu. Právě to, že i ženské role hrají muži, posiluje důležitou komickou stránku, na které se divadlo zakládá. Zároveň v tom spatřujeme i jistý typ mystifikace. Šebánek vycházel také z předpokladu, že humor pěstovaný v rozhlase by se mohl uchytit i v divadle. DJC je tedy postaveno na stejných základech jako původní rozhlasové vysílání. Dne 29. října 1966 se konala zakládající schůze DJC, kde Jiří Šebánek předložil svůj nápad. Šebánek se se svým nápadem svěřil nejprve Miloni Čepelkovi, Ladislavu Smoljakovi a Zdeňku Svěrákovi. Později bylo rozhodnuto, že přizvou ke spolupráci i Karla Velebného, Jana Trtílka, Oldřicha Ungra a Helenu Philippovou. Philippová byla režisérka Vinárny U pavouka a také jediná dáma souboru. Na této schůzi se také Svěrák s Šebánkem a Smoljakem domluvili, že každý do konce roku napíší jednoaktovou hru. Jak bylo již na začátku řečeno, 23. prosince 1966 vypustil dr. Hedvábný do éteru zprávu, že při budování svého krbu narazil na liptákovské chalupě na truhlu s rukopisnou pozůstalostí zapomenutého genia, tedy Járy da Cimrmana. Philippová začala organizovat založení DJC a na 19. června 1967 dohodla předváděcí představení pro Státní divadelní studio. Helena Philippová se totiž rozhodla založit DJC pod vedením Státního divadelního souboru Praha. První hra, která se za tímto účelem začala zkoušet, byla hra Akt. Herci chtěli Státnímu divadelnímu souboru předvést dvě hry, ale jelikož Jiří Šebánek svou hru nedopsal, byl do programu zařazen Seminář o životě Járy Cimrmana. Již od prvních představení se ustálil prakticky neměnný tvar inscenací, jejichž první část tvořil odborný cimrmanovský seminář, složený z krátkých přednášek, zatímco ve druhé části představení následovala Cimrmanovi připsaná hraná 9

aktovka, tematicky spjatá s předchozím výkladem. 3 DJC bylo Státním divadelním souborem přijato. V knize Dodatky historie Divadla Járy Cimrmana se dočteme, že: 4. října 1967, premiérou Akt, začalo divadlo Járy Cimrmana v Malostranské besedě svůj pravidelný provoz. 4 Po představení následoval jazzový koncert kvarteta Karla Velebného. Spojením s jazzem a jeho interprety jako by se DJC hlásilo ke své mateřské vinárně U pavouka. 5 Základní kámen položil spisovatel Josef Škvorecký. Divadlo bylo kritikou přijato vcelku kladně. Jen v redakci Svobodného slova měli pocit, že to, co bylo vtipné v rozhlasové hře, už není vtipné na jevišti. 8. listopadu 1967 uvádí DJC další hru. Tentokrát Smoljakovo Vyšetřování ztráty třídní knihy. Tato hra byla přijata méně kladně a byla prohlášena za nehotovou. Další hrou v divadle byla Domácí zabíjačka, premiéru měla 7. února 1968. To byla tedy první divadelní sezona. Druhá sezona (1968 1969) započala čtvrtou hrou s názvem Hospoda na mýtince, která měla premiéru 17. dubna 1969. Tento rok byl pro divadlo zlomový. Opouštějí ho tři členové, Helena Philippová, Jiří Šebánek a po autonehodě i Karel Velebný. Na druhou stranu do divadla přicházejí nové tváře jako Jan Klusák-skladatel, Petr Vondruška-dirigent a příležitost k hraní dostává kulisák Petr Brukner. Dalším, kdo se prvně představil divákům, byl Jaroslav Vozáb. Kromě těchto změn v obsazení došlo také k tomu, že Hospoda Na mýtince započala sérii her dobových, jakoby z Cimrmanova pera. Předchozí hry byly dílem Svěráka a Smoljaka. Hospoda Na mýtince byla také jako první hraná mimo Prahu. S Helenou Philippovou a Jiřím Šebánkem se divadlo rozešlo především kvůli neshodám, které mezi sebou měli účastníci divadelního souboru. Philippová chtěla být režisérkou divadla, ale režisérem byl už Ladislav Smoljak. Když kritici negativně zhodnotili Smoljakovo Vyšetřování ztráty třídní knihy, které si i sám režíroval, rozhodla se, že hlavní a jedinou režisérkou bude ona. Když se však dozvěděla, že režie další hry, Hospoda na mýtince, bude patřit Smoljakovi, rozhněvala se. Ona nasadila tragickou tvář a vytáhla z kabelky papír, na kterém Reduta naše nadřízená složka našeho nadřízeného Státního 3 JANOUŠEK, P. a kol. Přehledné dějiny české literatury 1945 1989. Praha: Academia, 2012, s. 289. 4 SVĚRÁK, Z. Dodatky: historie Divadla Járy Cimrmana: doslov: rejstřík. Praha: Paseka, 1993, s. 10. 5 Tamtéž, s. 11. 10

divadelního studia potvrzovala, že se s ní jako s režisérkou Divadla Járy Cimrmana počítá. 6 Potvrzení jí však vydali na její vlastní žádost. Dokonce se pokusila o stažení Vyšetřování ztráty třídní knihy. Když byly všechny tyto pokusy marné, iniciovala schůzku s vedením v Redutě. Zde se však opět shledala s neúspěchem, a proto se rozhodla z divadla odejít. Spolu s ní odešel i Jiří Šebánek, který si sebou odnesl i svou hru, Domácí zabíjačka. Stáhl hru z divadla, proto ji dnes v repertoáru nenajdeme. V následující, třetí sezoně (1969 1970) byla napsána hra Vražda v salónním kupé. S touto hrou přichází do divadla Jaroslav Weigel. Dalším novým členem divadla se stal František Petiška. V této době bylo v Divadle Járy Cimrmana 10 hrajících členů. V roce 1972 se DJC muselo přestěhovat z Malostranské besedy na Národní třídu, do sálu pražské Reduty. Avšak ještě na půdě Malostranské besedy vznikla hra Němý Bobeš, premiéru měla 24. listopadu 1971. Sotva se DJC přestěhovalo do nových prostor, ředitel Státního divadelního studia vydal zákaz účinkování DJC na území Prahy. Divadlo však neuposlechlo a hrálo nějaký čas na své bývalé scéně. Poté chvíli v divadle Na zábradlí, které jim na celý červen 1972 půjčil ředitel dr. Vodička. Po prázdninách se mohli vrátit zpět do Reduty. Docházelo ke změnám kvůli politickým poměrům. Například ve hře Akt, byl příslušník VB Pepa proměněn na nějaký čas v sexuologa. Další představení s názvem Cimrman v říši hudby má premiéru 3. května 1973. O rok později následovalo uvedení divadelní pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký, to je datováno do 17. října 1974. V roce 1974 předávalo Státní divadelní studio Redutu Pragokoncertu, hudební agentuře, k níž mělo přejít i DJC. Avšak ministerstvo kultury nesouhlasilo s tím, aby hudební agentura měla něco společného s nehudební organizací. Kostýmy a veškeré kulisy byly majetkem Reduty, a tak tedy zůstaly Pragokoncertu. Herci z DJC nějaký čas vystupovali ve studentských klubech a kavárnách. Až v sezoně 1975 1976 se přestěhovali do Branické ulice, do malého sálku pro 150 lidí. V letech 1976 1977 odešel Jan Klusák a přibyl Jiří Menzel. Ten však neustále někam cestoval a tak dlouho v divadle nepobyl. Později do divadla nastoupil Jaroslav Uhlíř. Další hrou, která vznikla na základě objednávky Pražského kulturního střediska, byl Posel z Liptákova, premiéru měla 20. dubna 1977 v Braníku. V následující sezoně (1978-1979) odchází z divadla Oldřich Unger a po infarktu i František Petiška. Naopak 6 PILÁTOVÁ, A. Šest z šedesátých. Praha: Radioservis, 2003, s. 226. 11

přichází student Josef Koudelka. Ten se však v souboru nezdrží dlouho a 22. května soubor také opouští. 12. listopadu pak měla premiéru hra Herberk, která byla hrána před schvalovací komisí. Hra prošla s malými změnami a škrty. Jednou ze změn byla i změna názvu na Lijavec. Se změnami muselo být představení znovu předvedeno komisi. V prosinci 1982 se muselo DJC opět stěhovat. Po dlouhém hledání prostor, nachází konečně 28. června 1983 útočiště v divadle Solidarita. Politikům se nelíbí, že Praha 4 divadlo vyhostila a Praha 10 ho přijala, ale vzhledem k tomu, že je o DJC velký zájem a Praha 10 má malé kulturní vyžití, může divadlo dále hrát. V sezoně 1983 1984 se ve vedení Pražského kulturního střediska vystřídal ředitel a ten doporučil DJC stáhnout hru Lijavec z repertoáru kvůli vtipům na příslušníky SNB. Divadlo proti tomu bojovalo, avšak marně. 23. října 1983 se s touto hrou herci rozloučili. V této době je přijat nový člen Bořivoj Penc a několik tváří ze zákulisí se objevuje na scéně. Kulisák Jan Kašpar, jevištní mistr G. Rumplena a také Václav Kotek už pár let nepatří k technickému personálu. 17. října 1985 měla v Brně premiéru hra Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem. První pražské představení se pak konalo 25. října v Divadle Jiřího Wolkera. Během roku 1988 postihly divadlo dvě špatné události. První z nich bylo úmrtí Jaroslava Vozába a druhým neštěstím bylo ochrnutí Jana Kašpara po pádu ze stromu. Jan Kašpar však svůj úděl vozíčkáře snášel výborně a v souboru dále pokračoval. Dva roky poté (16. května 1990) se uskutečnila premiéra hry Blaník. Ještě před listopadem 1989 se divadlo, stejně jako divadla ostatní, proměnilo spíše v agitační středisko, ze kterého si diváci odnášeli zprávy o stavu sametové revoluce. V létě roku 1992 se divadlo poprvé dobrovolně stěhuje na ulici Štítného na Žižkově, zde sídlí až do dnes. Od roku 1993 do roku 2003 se DJC účastnilo festivalu České divadlo v Bratislavě. O rok později (27. března 1994) přichází na scénu další premiéra, tentokrát hry Záskok. Tato premiéra byla zároveň první premiérou v Žižkovském divadle T. G. Masaryka. V roce 1995 bylo pak Žižkovské divadlo T. G. Masaryka přejmenováno na Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. O dva roky později, v roce 1997, se zapisuje DJC do Guinessovy knihy za rekord 7678 odehraných představení během třicetileté existence divadla. 14. listopadu téhož roku má premiéru další hra, tentokrát s názvem Švestka. 27. května v roce 1998 bylo v pražském Rudolfinu při příležitosti pražského jara uvedeno představení Cimrman v říši hudby. V následujícím roce dostávají Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaile za zásluhy. 12

Od 21. ledna 2001 se mezi sebou začali pravidelně navštěvovat DJC a Teatr tradycyjny z Krakova. Rok na to je uvedena hra Afrika, která má svou premiéru 5. října 2002. V roce 2003 přibývá k DJC ještě virtuální Cimrmanův zpravodaj, který je uveřejněn na internetových stránkách www.cimrman.at. 8. června v roce 2004 má za sebou DJC 10 000 odehraných představení. 22. listopadu roku 2006 začíná Ladislav Smoljak společně se Zdeňkem Svěrákem psát patnáctou hru DJC s názvem České nebe. Své premiéry se však dočkala až 28. října 2008. Tato hra byla zatím posledním dílem souboru DJC a zároveň byla i posledním společným dílem autorské dvojice Smoljak a Svěrák pro DJC. Ladislav Smoljak 6. června 2010 odchází po dlouhé a těžké nemoci do českého nebe. O tři roky později opouští divadlo další člen souboru: 11. června 2013 umírá i Jan Kašpar. Dodnes pobývá DJC v Žižkovském divadle. Měsíčně odehrají 10 až 15 představení, která jsou vždy vyprodaná. 1.1 Charakteristika her s přihlédnutím k ději Nejen v období normalizace, ale i v současnosti by se dalo Divadlo Járy Cimrmana označit za jedno z nejpopulárnějších divadel intelektuální relaxace. Cimrmanovské hry kombinují prvky vyprávěného divadla s mystifikací nesenou fiktivní postavou českého geniálního polyhistora, umělce a ve Vídni rozeného vlastence. Tomu odpovídala i forma pracující v první polovině inscenace s rafinovaně stylizovanou autenticitou pseudovědeckých přednášek a v druhé jakoby prezentující naivistické výsledky Cimrmanových divadelních aktivit. 7 Takovou strukturu divadelního textu najdeme ve většině děl DJC, jen jedna hra se vymyká, tou je Němý Bobeš. Nové uspořádání autorům nevyhovovalo, a proto se vrátili k verzi původní. V prvním plánu byly hry parodií na učenou hloupost, dogmatiku sofizmat i jednotlivé dramatické žánry, současně však přinášela mnohovrstevnatý humor, pohybující se od nezávazného nonsensu přes provokativní hru s tradičními národními 7 JANOUŠEK, P. a kol. Dějiny české literatury 1945 1989. Praha: Academia, 2008, s. 593 594. 13

stereotypy až po prvky alegorické satiry na mechanismy byrokratického a policejního státu. 8 Kromě mnohovrstevnaté slovní komiky najdeme místy i komiku situační. V rámci humoru si tvůrci pohrávají s takovými národními rysy, jako je ochotnictví či osvětářství. Ostatně divadelní tvary cimrmanovských her vycházejí z bohatých ochotnických tradic. 9 Dramatický text je do značné míry podřízen stylizovaně naivní poetice divadla sestávajícího z herců-amatérů. Leitmotiv, společný všem jejich hrám, představuje Cimrmanova genialita a její postupné objevování. Veřejnost se jakoby dozvídá o různých oborech Cimrmanovi činnosti, neboť génius vynikal například v hudebním průmyslu, malířství, pedagogice, fyzice a v mnoha dalších sférách. První hra Akt z pera Zdeňka Svěráka byla právě tou hrou, která otevřela Divadlu Járy Cimrmana dveře do světa. Je to dílo se zpěvy a tanci. Je zároveň rodinným dramatem o malíři, jeho modelce a jejich synech. Nadějný malíř se chystá vytvořit své životní dílo, akt. Pokaždé, když se však jeho modelka svlékne, popadne ho ten jeho démon A tak postupně zplodí pět dětí. Ty mu však znemožňují umělecké soustředění, a tak je jednoho dne posadí do různých dopravních prostředků a rozešle je do všech světových stran O několik desítek let později dojde ke shledání. 10 Tato hra byla původně zasazena do současnosti, stejně jako hra Vyšetřování ztráty třídní knihy a také Domácí zabíjačka. To by nepředstavovalo problém, kdyby autoři nevymezili život Járy Cimrmana pouze do 1. světové války. Museli tedy první tři hry přepsat tak, aby odpovídaly době, ve které byly napsány napsány, tak se např. z příslušníka VB stal sexuolog. Příhodně tuto hru vystihuje Jan Kerbr v článku Cimrmani v roce 93: Brutálně barvotisková historka je však v rafinovaném intelektuálně-inzitním textu konfrontací různých životních postojů, jímž protagonisté dodávají zcela autentický půvab. 11 Další hru, Vyšetřování ztráty třídní knihy, napsal Ladislav Smoljak. Tato aktovka je zvláštní v tom, že v ní účinkuje i publikum, které představuje třídu gymnázia. Ladislav Smoljak ve hře zúročil svá učitelská léta. Děj dramatu tvoří převážně monolog, který vede 8 JANOUŠEK, P. a kol. Přehledné dějiny české literatury 1945 1989. Praha: Academia, 2012, s. 438. 9 KERBR, J. Cimrmani v roce 93. Svět a divadlo, 1994, roč. 5, č. 2, s. 80. 10 ČERMÁKOVÁ, D. Fenomén Zdeněk Svěrák. Praha: Imagination of people, 2012, s. 36. 11 KERBR, J. Cimrmani v roce 93. Svět a divadlo, 1994, roč. 5, č. 2, s. 81. 14

jedna ze čtyř jednajících postav s publikem. Jako jednající postavy zde vystupují učitel, ředitel školy, inspektor a zemský školní rada. Všichni se snaží přimět žáky, aby přispěli k nalezení třídní knihy, jež se ztratila již před sedmi lety. Třídní kniha se však pochopitelně ani po sedmi letech nenajde. Třetí hrou je Hospoda na mýtince. Prezentuje se jako opereta a stala se nejhranější hrou DJC. Je zároveň první hrou, kterou společně napsali Smoljak se Svěrákem. 12 Většina zbylých her byla také napsána za spolupráce obou autorů. Děj třetí hry se odehrává, jak už název napovídá, v hospodě Na mýtince. Ve hře vystupuje hostinský, figurína Ludvíka, jenž v závěru obživne, smyšlená vnučka Růženka simulovaná pouze rukou hostinského, vězeň Kulhánek, který utekl z žaláře v den svého propuštění, hrabě von Zeppelin pašující cyklistické zvonky a inspektor Trachta. Hospodu Na mýtince si založil hostinský uprostřed lesa, aby mu tam nechodili lidé. Jednoho dne ji však navštíví hrabě Ferdinand von Zeppelin, kterému někdo prostřelil vzducholoď, a zároveň i vězeň Kulhánek. Oba se zamilují do fiktivní vnučky Růženky. Kulhánek proto vyzve hraběte na souboj. Hrabě chce před soubojem zaplatit hostinskému pytlem cyklistických zvonků, tím se však prozradí jeho tajemství, že není hrabě, nýbrž zločinec Miklos Göcs. Za něhož si Kulhánek nespravedlivě odseděl léta ve vězení. Z figuríny sedící celou hru nehnutě na lavičce se vyklube policejní inspektor Trachta a pravého zločince zatkne. Hru čtvrtou, kterou dnes najdeme v repertoáru DJC, představuje Vražda v salonním coupé: jedná se o hru detektivní. Repliky ze hry se objevují ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Děj hry pojednává o vyšetřování pokusu o vraždu, ke kterému dojde během cesty vlakem z Istanbulu do Prahy. V luxusně zařízeném salonním kupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Václav Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro houstnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přistoupí k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá klidně až do chvíle, kdy továrníka Bierhanzla rozbolí zub. Vlakový steward přispěchá se šlapací vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem 12 Úplně první společný počin této autorské dvojice byla hra pro děti s názvem Lochneska, svou premiéru měla ve Znojmě. 15

lépe. Záhy bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře. 13 Ze začátku je z vraždy podezřelý Meyer, jakožto Bierhanzelův konkurent, nakonec je však usvědčen steward, který se továrníkovi mstí za to, že mu po jeho přípravku vypadaly vlasy. Hra má překvapivý konec, Bierhanzel neumřel, v závěru se probouzí. V pořadí pátá hra Němý Bobeš chtěla parodovat postupy pokleslé literatury. Opět se některé úryvky z knihy objevují i ve filmu, tentokrát ve snímku Nejistá sezóna. Hra není tradičně rozdělena na seminář a jednoaktovku, ale jde o proces rekonstrukce hry, z Němého Bobše jsou používány pouze ukázky. Rekonstrukce jsou většinou představeny ve dvou variantách. Dozvídáme se o příběhu vesnického faráře a lékaře a jejich snaze zjistit, co se stalo hajného ženě Martě. Pod nátlakem se hajný Mikovec přizná, že svou ženu vyhnal, jelikož otěhotněla s pruským poručíkem v době, kdy byl na vojně. Marta pak syna pohodila v lese a vychovaly ho srny, díky tomu je němý a plachý. Spolu s Bobšem se pak vydává farář i lékař za baronem, protože doufají, že když Bobeš uvidí svého pravého otce, podaří se odstranit jeho němotu. Doufají v to zcela oprávněně, tento pokus se jim opravdu podaří. Zde, na zámku v Grünbachu, objeví Martu, která tady žije převlečena za komorníka. Vše končí šťastně, otec, matka a syn se shledají a hajný Mikovec, který se vydal za nimi, protože se mu po synovi stýskalo, dostane místo hajného v baronových lesích. Hra hudební neboli opera, takové pojmenování dostalo drama Cimrman v říši hudby. Tato opera se liší od ostatních cimrmanovských děl rozdělením názvu. Zatímco celý název díla je Cimrman v říši hudby, dějová část je pojmenována Úspěchy českého inženýra v Indii. Základní pointou této hry je parodie češství, jak uvádí Smoljak v rozhovoru pro časopis Svět a divadlo: V roce 1973 jsme uvedli premiéru opery Úspěch českého inženýra v Indii, v níž je ta národní pýcha nafouknutá do úplné hypertrofie. 14 Opera začíná vyhrocenou situací v Indii, kdy se indický plantážník Krišna chystá nechat ušlapat slony německého inženýra Wagnera. Krišna není spokojen s Wagnerovými výsledky. Wagner pracuje na instalaci zařízení pro rafinaci cukru. Vzniklou situaci se snaží zachránit koloniální plukovník Colonek, vše se však vyřeší až s příchodem českého inženýra Vaňka, který Krišnovi 13 ČERMÁKOVÁ, D. Fenomén Zdeněk Svěrák. Praha: Imagination of people, 2012, s. 40. 14 KRÁL, K. Nejoblíbenější učitelé v Čechách. Svět a divadlo, 1994, roč. 5, č. 2, s. 97. 16

navrhne, aby vařil pivo místo rafinace cukru. Během této hry nejsou na jevišti jen herci, ale i orchestr, který hru doprovází. Autorem hudby k tomuto dílu je Jan Klusák, kterému se podařilo skloubit motivy ze světa hudby klasické i lidové. Podle Jana Kerbra je tato hra vrcholným dílem souboru DJC, jak uvádí v periodiku Svět a divadlo: Laskavá operní parodie, která se rozverně pokládá do žánru, tvoří v kontextu cimrmanovské tvorby i vrchol divadelní, neboť výsledný tvar je nejpevněji stylizovaný. 15 Pohádka Dlouhý, Široký a Krátkozraký představuje více pohádek spojených v jednu. Jako první můžeme jmenovat dílo Dlouhý, Široký a Bystrozraký, další pak O Zlatovlásce. 16 Můžeme v ní najít také více spojených pohádkových motivů dohromady, např. kouzla, proměna princezny. Děj vypráví o Zlatovlásce, která je zakleta v muže obrem Kolodějem, protože ho odmítla. O její ruku se uchází dva princové, bratři Jasoň a Drsoň. Jasoň představuje kladnou postavu a uchází se o princeznu kvůli její kráse a Drsoň představuje postavu zápornou a princeznu chce získat jen kvůli jejímu bohatství. Když se princ Jasoň dozví o princeznině prokletí, rozhodne se ji osvobodit. Využije služeb Krátkozrakého, který z trojice zůstal sám, jeho kamarádi jsou mrtví. Pro radu se vydají k dědovi Vševědovi. U něj se dozví, jak přemoci obra a vysvobodit princeznu. Lstí mu sundají prsten, kterým se Zlatovlásky třikrát dotknou, a ta se následkem toho promění zpět v krásnou ženu. Posel z Liptákova se netradičně skládá ze dvou různých her, ty nesou název Posel světla a Vizionář, dramata groteskně zpochybňují téma vědecké a společenské progrese. První z nich satiricky vykresluje dravost představ, podle kterých vše musí ustoupit pokroku. Druhá, s podtitulem Drama ze žhavé minulosti, je situována do doby těsně před vypuknutím masového vraždění za první světové války, tedy do doby, kdy i postava Smrti měla v sobě ještě cosi lidského. 17 Zmíněná dravost je personifikována v osobě syna Standy, který se snaží vyhnat své rodiče z domu. Děj se odehrává v daleké budoucnosti, kdy klid otce a matky, sledující Zábavného Artura (= obdoba naší televize), naruší příjezd syna Standy potrubní poštou. Standa rodičům oznámí, že potřebuje jejich domek, chce si založit manufakturu na výrobu ručních baterek. Rodiče se mají vystěhovat do úterý do 15 KERBR, J. Cimrmani v roce 93. Svět a divadlo, 1994, roč. 5, č. 2, s. 87. 16 Autorem pohádek, jež posloužily jako předloha, je Karel Jaromír Erben (7. 11. 1811 21. 11. 1870). Obě najdeme v knize České pohádky. 17 JANOUŠEK, P. a kol. Dějiny české literatury 1945 1989. Praha: Academia, 2008, s. 595. 17

domu pro přestárlé v Dědově Míse. 18 Ti však na tento Standův návrh nepřistoupí, otec s pomocí svého slovníku Standovi vynadá a uhodí ho. V té době se nadávky už nepoužívají, nachází se pouze ve slovnících. Standu odešlou zpátky do Prahy a ten se v potrubní poště potká se svým chemikem, který veze zásobu TNT. Vizionář vypráví o vesnickém věštci Hlavsovi, který předpovídá budoucnost pohledem do rozpálené pece. Předjímá například vznik první světové války, kolektivizaci zemědělství nebo znárodňování průmyslu. K tomuto věštci přichází pražský uhlobaron Ptáček, jde si pro radu, jestli má dceru provdat za továrníka Kolbena nebo továrníka Daňka. Nejvíce ho zajímá, zda některý z nich nechrápe. Jemu se to nepodaří předpovědět, protože oba továrníky zastihne v bdělém stavu. Do toho vstupuje Hlavsův syn František a připomíná otci, že má dnes zemřít. Zanedlouho vchází Smrt. Hlavsa Smrt požádá, aby chvilku počkal, že ještě odkáže majetek synovi. Ten však majetek odmítá, protože nechce být bohatý. S otcem viděli v budoucnosti zabavování majetku bohatých lidí. Zde autoři odkazují ke znárodňování. To zneklidní Ptáčka a přemluví Smrt, aby počkal a Hlavsu, aby se podíval ještě do budoucnosti. Hlavsa zjistí, že jeho důl bude přejmenován na Petr Bezruč, to Ptáčka uklidní, protože si myslí, že Bezručovi důl prodá. Smrt si v tom uvědomí, že se zapovídal a Hlavsu už mu nevezmou. Odchází splnit svůj poslední úkol, po něm má nastoupit mladší Smrt. Motivy špiclování, policejních provokací a nesmyslného režimu, v němž se trestá vyprávění protistátních anekdot, obsahuje hra Lijavec, parodicky využívající princip psychodramatu. 19 Hra začíná jako rozhovor inspektora všech starobinců, porodního dědka Formánka, později se k nim přidává poručík Pihrt a mlynář. Na scéně se také objevuje nevlídná správcová, která trpí samomluvou. Celá hra je jen jakoby rozhovor mezi zmíněnými, kdy porodní dědek vypráví zakázané anekdoty a poručík Pihrt ho chce postihnout nebo se baví na jiná témata. Na konci se však dozvídáme, že jde o hru ve hře. Pod vedením Cimrmana si obyvatelé starobince ztvárňují divadelní kus, který jim má pomoci vyrovnat se s psychickými i fyzickými problémy. V díle Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem autoři parodují české snahy o dobytí světa. Kniha vypráví o skupině Čechů, kteří se vydají na severní pól. Vedoucím 18 Název domova pro důchodce je odkazem na Jana Nerudu (9. 7. 1834 22. 8. 1891) a jeho báseň Dědova mísa (Knihy veršů, 1867) 19 JANOUŠEK, P. a kol. Dějiny české literatury 1945 1989. Praha: Academia, 2008, s. 595. 18

výpravy je Karel Němec, jeho společníky jsou učitel Václav Poustka, lékárník Vojtěch Šofr a silák Varel Frištenský, který díky své síle nahrazuje psí spřežení. Během cesty zažívají různá dobrodružství, např. omylem dojdou do Petrohradu, ztratí kompas, vidí polární záři. Kus cesty jedou na lyžích a kus cesty driftují. Nakonec se na severní pól opravdu dostanou, odtud se pak vydávají zpět do Čech a po cestě potkávají zmrzlé členy výpravy profesora McDonalda. Od jeho pomocníka zjistí, že se nechali zmrazit záměrně. Celá hra je zakončena živým obrazem Češi na severním pólu. Nejpolitičtější hrou Divadla Járy Cimrmana je hra Blaník. Komedie napsaná na sklonku komunistického režimu se vyrovnávala s aktuálními společenskými náladami a s problematikou národní poroby a českých politických tradic. Prostřednictvím travestie pověsti o vojsku svatého Václava, která má z hory vyjet, až národu bude nejhůř, provokativně kladla naléhavou otázku, kdy a jak jednat, a především, zda jsme vůbec schopni jednat. 20 Tato hra se zakládá na pověsti O blanických rytířích, ve hře se tyto rytíře snaží vzbudit rytíř Hynek z Michle a rytíř Smyl Flek z Nohavic. Základním předmětem hry je probíhající krize v Praze a následná rozprava s Veverkou z Bitýšky o vyslání blanických vojsk na pomoc Praze. Dvanáctá hra Záskok obrací divákovu pozornost do prostředí divadla samého, přesněji řečeno k herecké společnosti Lipany, se kterou Cimrman na přelomu 19. a 20. století cestoval po českém venkově. 21 Tato hra naplňuje žánr her pro venkovské kočovné společnosti, které současně paroduje. Děj začíná útěkem dvou herců od divadelní společnosti těsně před premiérou. Proto se tato společnost rozhodne najmout na záskok zkušeného herce Karla Infelda Prácheňského, ten ovšem nezná text hry. Prácheňskému vypadává text, vkládá do hry texty z jiných her a hlavně se příliš neorientuje v ději. To také zapříčiní, že k němu zbytek souboru ztratí úctu, kterou k němu ze začátku choval. Díky této úctě mu přislíbili celý výdělek z večera. Samotný děj hry ve hře je o Vlastě, do které se zamilují hned dva nápadníci. Na konci však vyjde najevo, že Vlasta je muž, kterého rodiče ukrývali, aby nemusel na vojnu. Do děje musí několikrát vstoupit i tzv. zvědavý invalida Jirka Karásek, aby napověděl text Prácheňskému, který svými neustálými výpadky hru narušuje. Ale i přes to se hercům podaří divadlo zdárně ukončit. 20 JANOUŠEK, P. a kol. Dějiny české literatury 1945 1989. Praha: Academia, 2008, s. 595. 21 HRUŠKA, P. a kol. V souřadnicích volnosti: česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích. Praha: Academie, 2008, s. 608. 19

Třináctá hra Švestka vypráví o skupině starců, kteří se rozhodnou, že očešou švestku. Samotný děj se odehrává ve Středoplkách na železniční stanici. Do této stanice přijíždí bývalý vechtr Přemysl Hájek, vlastník švestky. Dostal povolení ji očesat, ale musí to stihnout do večera. To je pro něj ale nesplnitelný úkol, jelikož už neudrží myšlenku. Na pomoc si pozve bratrance Blažeje Motyšku, který ale naopak hovoří neustále ke stejnému tématu, o kterém už ostatní dávno nemluví a horolezce Sváťu Pulce. Do hry také vstupuje znenadání Eva Wasserfall, která se snaží na švestku natřít turistickou značku. V závěru hry přijíždí železniční úředník Kryštof Nastoupil, a protože Přemysl nestihl švestku očesat, úroda zůstala Nastoupilovi. Rozborům her Afrika a České nebe se budeme podrobně věnovat v další části této práce. Paralelně s divadlem byly hry šířeny prostřednictvím gramofonových desek a v pozdějších letech i prostřednictvím filmu. Lze tedy souhlasit s názorem, že cimrmanovská mystifikace se stala kultovním fenoménem, který výrazně ovlivnil českou kulturu poslední třetiny 20. století, překročil generační hranice a stále nalézal nové mladé publikum. Mnohé hry pak přešly do obecného povědomí a okřídlené citace z nich se staly součástí mluveného jazyka. 22 1.2 Zdeněk Svěrák Zdeněk Svěrák se narodil 28. března 1936 v Praze. Jeho otec pracoval v rozvodných energetických závodech, byl zámečník a elektrikář. Matka byla v domácnosti. On sám je významným českým scenáristou, dramatikem, hercem, spoluautorem her a spoluzakladatelem Divadla Járy Cimrmana. Pocházel ze tří sourozenců, bratr umřel v pěti letech. Za války se jeho otec nechtěl přizpůsobit německému diktátu, a tak byl z práce vyhozen, kvůli tomu se rodina musela přestěhovat do Kopidlna. Po válce, ve Zdeňkových devíti letech, se rodina do Prahy vrátila. V Praze žil na Bohdalci, časem stráveným zde se inspiroval při vytváření scénáře k filmu Obecná škola. V tomto filmu najdeme spoustu 22 JANOUŠEK, P. a kol. Dějiny české literatury 1945 1989. Praha: Academia, 2008, s. 594. 20

odkazů na Svěrákův život, v některých situacích představuje Eda Souček Zdeňka Svěráka v době jeho dětství. Po gymnáziu šel Svěrák studovat Vysokou školu pedagogickou v Praze, protože se chtěl stát spisovatelem a jak sám říká: Pak jsem se však rozhodl jinak, a protože jsem chtěl být spisovatelem jako Alois Jirásek a žádná taková škola tehdy nebyla, šel jsem studovat Vysokou školu pedagogickou v Praze. 23 Původně si však myslel, že se na přání svého otce stane elektroinženýrem. V divadle začínal jako ochotnický herec. Poprvé se setkal s divadelní činností na škole, kde pod vedením Ladislava Smoljaka navštěvoval Dramatický soubor Vysoké školy pedagogické. Zde se spolu oba umělci seznámili. V letech 1958 až 1961 se stal učitelem na Základní škole v Měcholupech na Žatecku. Zde si založil svůj vlastní ochotnický soubor. Zanedlouho však přešel na žatecké gymnázium, kde pak působil do roku 1964. Odtud odešel do armádního vysílání Československého rozhlasu v Praze (1961 1969), kam se dostal na základě konkurzu. Zde také vznikl rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U pavouka. Šlo o rozhlasové přenosy z imaginárního podniku s občerstvením. Kdyby však mohl, nikdy by práce pedagoga nezanechal: Já bych to povolání asi nepřestal dělat, kdyby bylo možný při něm psát. Ale nešlo to, protože já jsem měl jenom jeden obor, český jazyk a literaturu, a to se vám na stole pořád kupí diktáty a slohy k opravám. Čili já jsem chtěl být učitel a spisovatel. A to nešlo. Já jsem byl učitel opravář. 24 Po účinkování v rozhlasu byl pár let ve svobodném povolání. V letech 1977 1991 byl scenáristou Filmového studia Barrandov, poté opět ve svobodném povolání. V roce 1966 se konala přípravná schůzka ke vzniku Divadla Járy Cimrmana. Tato schůzka znamenala pomyslné položení základního kamene divadla. Kromě divadla, rozhlasu a pedagogiky se Zdeněk Svěrák věnoval i filmu. Proslavil se především jako scenárista, ale jeho první zkušenost s filmem byla čistě herecká: ztvárnil roli ve filmu Jiřího Menzela Skřivánci na niti v roce 1969. Předlohou tohoto filmu byla známá kniha Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Dlouhou dobu se film nesměl vysílat, ukazoval totiž na skutečnosti 50. let. 23 ČERMÁKOVÁ, D. Fenomén Zdeněk Svěrák. Praha: Imagination of people, 2012, s. 13. 24 Tamtéž, s. 16. 21

Jako scenárista se Svěrák prosadil u filmu až v 70. a 80. letech, kdy napsal scénáře k několika dnes už kultovním filmům, např. Jáchyme, hoď ho do stroje (1974), Na samotě u lesa (1976), Marečku, podejte mi pero (1976), Vrchní prchni (1980) a Vesničko má středisková (1985). Ve většině z těchto filmů si Svěrák sám i zahrál. Některé texty pak psal společně se Smoljakem, pokud se však Smoljak nepodílel na scénáři, většinou film režíroval nebo v něm aspoň ztvárnil nějakou postavu. Na přelomu 20. a 21. století napsal a natočil Zdeněk Svěrák společně se synem Janem Svěrákem volnou trilogii filmů: Obecná škola (1991), Kolja (1996) a Vratné láhve (2007). Kolja je bezpochyby Svěrákovým nejzdařilejším filmovým dílem, tento snímek vznikal 3 roky, z toho 2 roky vznikal sám scénář, který má 150 obrazů. V květnu roku 1996 se snímek poprvé promítal. Od října téhož roku film začal sbírat různá ocenění. Nejdříve získal hlavní cenu Grand Prix na 9. Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu a současně cenu za nejlepší scénář a cenu starosty města Tokia. 25 V prosinci téhož roku byl nominován na Evropskou filmovou cenu Felix, odtud si však nakonec žádné ocenění neodnesl. O pár měsíců později, 20. ledna 1997, vyhrál Kolja Zlatý glóbus za nejlepší neanglicky mluvený film roku v anketě Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu. V březnu téhož roku získal snímek sedm Českých lvů a ve stejném roce získali Svěrákovi Oscara za nejlepší film v neanglickém jazyce. Dalším úspěchem ve spolupráci otce a syna Svěrákových byl Tmavomodrý svět, premiéra proběhla 17. května 2001. Byl také kandidátem na Oscara a všichni od něj měli velká očekávání, bohužel se však v Americe nesetkal s takovým úspěchem jako Kolja, nutno podotknout, že tou dobou byl v Americe natočen podobný film, Pearl Harbour. Kolja i Tmavomodrý svět, byly přeloženy do světových jazyků a představeny v mnoho městech po celém světě. Jan Svěrák natočil o svém otci dokument s názvem Tatínek. V něm se Svěrák objevuje na klíčových místech svého života. Odhaluje řadu věcí ze svého soukromí a snímek provází prakticky celým Svěrákovým životem, je prostoupen záběry ze Svěrákových filmů a dozvídáme se, že spousta jeho postav a míst jsou inspirovány skutečností. Posledním společným dílem Jana a Zdeňka Svěrákových byly Vratné lahve, získaly také tři České lvy a byly vysílány v různých zemích po světě. 25 ČERMÁKOVÁ, D. Fenomén Zdeněk Svěrák. Praha: Imagination of people, 2012, s. 22. 22

Zdeněk Svěrák je opravdu všestranný umělec; další jeho oblastí působnosti je pole hudební. V této oblasti spolupracuje převážně s Jaroslavem Uhlířem, kterému skládá texty k jeho písním. Píše písně hlavně pro děti, např. Není nutno, Strašidýlko Emílek, Dělání. Ze známých písní bychom mohli ještě jmenovat Severní vítr či Holubí dům. Spousta jejich písniček byla napsána k filmům, např. píseň Dělání byla napsána pro pohádku Princové jsou na draka. S písní Není nutno se setkáváme ve filmu Tři veteráni atd. Některé písničky vydal Svěrák později i knižně v podobě zpěvníků s texty a notami, aby si je mohly děti s rodiči zazpívat, např. Když se zamiluje kůň (2004). Svůj první text Svěrák otiskl 1958 v měsíčníku Květen, později publikoval povídky pro mládež a pohádky pro děti mj. v Mladém světě. Po roce 1989 přispíval do A-Almanachu autorů, Lidových novin, Magazínu MFD, Filipa aj. V září 2003 vydal knihu Jaké je to asi v Čudu?, která obsahuje nejen písňové texty, ale i pohádky pro děti. Jendou z knih dvojice Svěrák Uhlíř je i kniha Mám v hlavě myš Lenku (2006), jde opět o zpěvník s notami, akordy a texty. Další Svěrákovy známé knihy pro děti jsou např. Tatínku, ta se ti povedla (1991) nebo Radovanovy radovánky (1994). V roce 2008 mu vychází kniha i pro dospělé čtenáře s prostým názvem Povídky, kniha obsahuje 10 povídek o obyčejných lidech. Na tento úspěšný titul navázal druhým dílem Nové povídky (2011), který obsahuje 9 próz. Třebaže jsou Svěrákovy počátky spjaty spíše s tvorbou pro děti a mládež, jíž se ostatně často věnoval i později, těžiště jeho spisovatelské činnosti se však odvíjí od fiktivní postavy českého genia Járy Cimrmana, kterou autoři situovali na přelom 19. a 20. století. Z veškeré Svěrákovy tvorby je nejzáslužnější jeho činnost charitativní. Na základě nehody svého kolegy Jana Kašpara se začal Svěrák zajímat o Svaz paraplegiků. V současné době působí Svěrák v charitativní Nadaci Paraple, kterou roku 1994 založil. 1.3 Ladislav Smoljak Ladislav Smoljak se narodil 9. prosince 1931 do rodiny krejčího v Praze a zemřel 6. června 2010 v Kladně po dlouhé nemoci ve věku 78 let. Proslavil se hned v několika profesích, a to jako režisér, scenárista, herec, promovaný pedagog a především významný cimrmanolog. 23

V roce 1952 zakončil maturitou studium gymnázia v Praze. Poté se hlásil na DAMU, na studijní obor režisér, zde ale neuspěl: Tam ho odmítli pro zjevný nedostatek talentu. Zkusil tedy Přírodovědeckou fakultu při Univerzitě Karlově. Tam ho také odmítli a nabídli mu buď studium geologie, nebo Vysokou školu báňskou v Ostravě. 26 Přihlásil se tedy na Vysokou školu pedagogickou, obor matematika-fyzika, tuto školu zdárně ukončil v roce 1957 s titulem promovaný pedagog. Část svého života se živil jako pedagog. Mezi lety 1956 1958 působil na fakultě technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy jako odborný asistent. V letech 1958 1960 se stal středoškolským profesorem na Jedenáctileté střední škole v Brandýse nad Labem. Tam v letech 1960 1961 působil jako pedagog na Večerní škole při strojírnách a slévárnách. I když se řadu let živil jako pedagog, stále se zajímal o to, co se děje ve světě divadla. Již za studií byl režisérem ochotnického souboru. Přibližně v tomto čase se také poznal se Zdeňkem Svěrákem a Miloněm Čepelkou. V roce 1959 se seznámil s Jiřím Suchým, jenž byl spoluzakladatelem divadla Semafor. Jiří Suchý byl pro Ladislava Smoljaka vzorem, po celý život ho obdivoval. V divadelní sezoně mezi lety 1959 1960 Semafor uvedl ve svém repertoáru jeho dramatizaci pohádky Ludvíka Aškenazyho Ukradený měsíc, kterou připravil se svými žáky. V následujících letech, 1960 1961, psal recenze na tehdejší televizní tvorbu do periodik Kultura a Kulturní tvorba. Od roku 1960 vedl kulturní rubriku v časopise Mladý svět, při působení v této redakci vymyslel anketu Zlatý slavík, která existuje dodnes. Z Mladého světa kvůli fejetonu Traviči musel odejít, protože se toto dílo neshodovalo s režimem. V letech 1963 1975 se stal redaktorem nakladatelství Mladá fronta. Smoljak po většinu svého života působil v Divadle Járy Cimrmana, zastupoval funkci autora, herce i režiséra a od roku 1973 i uměleckého vedoucího Vinárny U pavouka. Jeho činnost však přesahovala i do jiných uměleckých oblastí. Od roku 1975 pracoval zároveň i ve filmovém studiu Barrandov jako scenárista, herec a později i režisér. Od roku 1990 byl Smoljak tzv. na volné noze. Působil tehdy na mnoha místech zároveň, např. v divadle Semafor, v Divadle Járy Cimrmana, v Divadle Na tahu a jako režisér v televizi. V roce 1998 založil při Divadle Járy Cimrmana samostatné Studio Jára, později přejmenované na Studio Láďa. Kromě divadelní a herecké činnosti psal také do časopisů. 26 HOMONICKÁ, R. a kol. Tady všude byl Ladislav Smoljak. Očima přátel, synů a dcer. Praha: Fragment, 2013, s. 11. 24

Přispíval do Května, Repertoáru malé scény a Světové literatury. Jeho publicistická činnost zahrnovala většinou recenze. Společně se Zdeňkem Svěrákem napsal scénáře k mnoha filmům, např. Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), Na samotě u lesa (1976), Marečku, podejte mi pero! (1976), Kulový blesk (1978), Trhák (1980), Jára Cimrman, ležící, spící (1983), Rozpuštěný a vypuštěný (1984), Nejistá sezóna (1987) a režíroval legendární film Vrchní, prchni! (1987). Spisovatelská činnost Ladislava Smoljaka, stejně jako činnost filmařská, je z velké části spjata s jeho kolegou Zdeňkem Svěrákem. Smoljak a Svěrák byli výborná autorská dvojice a spousta děl vznikla na základě jejich spolupráce. Avšak ve Smoljakově tvorbě najdeme i jeho čistě osobní práce. Jeho první samostatně napsanou hrou bylo Vyšetřování ztráty třídní knihy, věnované Cimrmanovi-pedagogovi. Jeho závěrečnou filmovou rolí, prostřednictvím které se rozloučil s filmovým světem, byl Penzista ve Svěrákově snímku Vratné láhve (2007). Naposledy vystoupil v divadle ve hře České nebe 27. května 2010. A poslední hra, kterou napsal ve svých 78 letech, byla hra Hus: Alia minora Kostnického koncilu. 25

2 Rozbor dramat České nebe a Afrika V této části práce se budeme věnovat rozboru divadelních her Afrika a České nebe. Nebudeme se snažit o jejich podrobnou analýzu, nýbrž o nástin rozboru jednotlivých kategorií, které jsme shledali nejdůležitějšími z hlediska interpretace obou dramat. Pokusíme se upozornit na klíčové momenty děl, které v nich můžeme najít. Než začneme s vlastním rozborem, je nutné si uvědomit vzájemnou kompatibilitu jednotlivých částí uměleckého díla. Každá analýza literárního díla se tak zakládá na hledání a určování vazeb mezi těmito provázanými složkami, jako je např. čas, prostor, postavy, děj a další. Ačkoli by se mohlo zdát, že v práci oddělujeme tyto jevy od sebe, není tomu tak. Jsme si plně vědomi jejich spojitostí. Jako první se zaměříme na tituly děl, protože je shledáváme informačně hodnotnými. Poté v kapitole Charakteristika fabule z hlediska humoru představíme seminární část díla, jež je pro Divadlo Járy Cimrmana příznačná. Každá z přednášek je stylizována do vědeckých referátů, které přibližují život fiktivního génia a nález konkrétní hry. Přináší také informace pro objasnění některých událostí ve hře. Pro větší vědeckou věrohodnost tyto badatelské výsledky přichází přednést herci-vědci, oblečeni do společenského oděvu s kamenným výrazem ve tváři. Po krátkém přiblížení seminářů se více zaměříme na děj hry, v kterém analyzujeme komické prvky. Budeme se věnovat také vývoji a symbolice postav a jejich jmen, motivům a tématu, kompozici a významu času a prostoru v obou dílech. 2.1 Analýza hry České nebe České nebe s podtitulem Cimrmanův dramatický kšaft je nejnovější, v pořadí patnáctá hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Hra vznikla v roce 2008 a téhož roku (28. října) byla také poprvé představena publiku v Žižkovském Divadle Járy Cimrmana. O rok později (2009) vyšla i zvuková nahrávka ke hře České nebe. 26