Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze Katedra trestního práva Účast obhájce v přípravném trestním řízení Diplomová práce Vedoucí práce: JUDr. Rudolf Vokoun, CSc. Autor práce: Eva Dvořáčková Tábor (duben 2015)
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne: Podpis: 2
Poděkování Tímto děkuji vedoucímu své diplomové práce, panu JUDr. Rudolf Vokoun, CSc. za odborné vedení a cenné připomínky, které mi poskytl při zpracování mé diplomové práce. 3
Obsah Úvod... 6 1. Právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu... 8 2. Role obhájce v přípravném trestním řízení... 10 2.1. Přípravné trestní řízení... 10 2.2.1 Postup před zahájením trestního stíhání... 11 2.2.2. Postup po zahájení trestního stíhání... 12 2.2.3. Formy přípravného trestního řízení... 13 2.5. Obhajoba v přípravném řízení... 15 2.5.1. Obhajoba podezřelého před zahájením trestního stíhání... 15 2.5.2. Právní pomoc poskytovaná před zahájením trestního stíhání... 17 2.5.3. Obhajoba po zahájení trestního stíhání... 18 2.6. Účast obhajoby na vyšetřovacích úkonech... 20 2.6.1. Výslech obviněného... 23 2.7. Vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů k provedení obhajobou... 25 2.8. Obhajoba v jednotlivých formách přípravného řízení... 28 2.8.1. Standardní vyšetřování... 28 2.8.2 Rozšířené vyšetřování... 30 2.8.3. Zkrácené přípravné řízení... 31 3. Role obhajoby při procesních návrzích... 33 3.1. Sjednávání dohody o vině a trestu... 33 3.2. Návrhy na podmíněné zastavení trestního stíhání... 36 3.3. Narovnání... 37 4. Právo vyhledávat, předkládat a navrhovat provedení důkazů... 39 4.1. Velká novela trestního řádu z roku 2001... 39 4.2. Usnesení ČAK... 41 4.2.1 Návrh výslechu svědka... 42 4.2.2 Problémy při získávání informací od vyhledané osoby a uplatnění důkazů získaných obhajobou... 45 5. Trend posilování pravomoci obhajoby i státního zástupce... 47 5.1. Dílčí komparace kontinentálního a angloamerického trestního procesu... 47 Podkapitola 5.2. Přibližování se kontradiktornímu řízení angloamerickému... 51 Podkapitola 5.3. Posilování pravomoci obhájce... 55 4
6. Závěr... 59 6. Seznam zkratek... 61 7. Použitá literatura a prameny... 62 7.1. Knižní prameny... 62 7.2. Odborné časopisy a články... 63 7.3. Právní předpisy... 64 7.4. Judikatura... 64 8. Anotace... 65 5
Úvod Právo na obhajobu je základním právem demokratického státu, které je zaručeno Listinou základních práv a svobod, Ústavou ČR, mezinárodními dokumenty a ustanoveními trestního řádu. Nejvýznamnější část práva na obhajobu je realizována skrze obhájce, jehož postavení v českém právu je aktuálním tématem pro teorii i praxi. Obhájce v trestním řízení je garantem procesních práv obviněného a pomáhá vyvažovat faktickou nerovnost mezi obviněným a právně vzdělaným státním zástupcem. Obhájce poskytuje právní služby ve všech fázích trestního řízení. Ve své diplomové práci se věnuji účasti obhájce v přípravném trestním řízení. Tato tématika je velmi rozsáhlá, a tak se kromě obecných otázek věnuji zejména právu obhájce na vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů v přípravném řízení, jeho stavu dle účinné právní úpravy a vývoji těchto práv v posledních dvou desetiletích a dále vývoji trestního procesu z pohledu obhájce a jeho funkce vyrovnávání postavení obviněného v rámci tzv. rovnosti zbraní. Pozornost věnuji také tzv. velké novele účinné od roku 2002, která má pro dané téma zásadní vliv. Svou práci jsem rozvrhla do pěti kapitol. V první úvodní kapitole se věnuji právu na spravedlivý proces a právu na obhajobu, které je jeho součástí. Druhá nejrozsáhlejší kapitola se zabývá rolí obhájce v přípravném řízen, a je strukturována do pěti podkapitol. Nejdříve jsem krátce charakterizovala přípravné trestní řízení a následně se věnovala obhajobě před a po zahájení trestního stíhání a pomoci advokáta před zahájením trestního stíhání. V dalších podkapitolách věnuji pozornost účasti obhájce na vyšetřovacích úkonech, vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů obhajobou a nakonec rolí obhájce v jednotlivých formách přípravného řízení. Ve třetí kapitole jsou rozebrány vybrané druhy tzv. odklonů, které mají v trestním řízení hrát důležitou funkci odlehčení agendy soudům. Vybrala jsem institut podmíněného zastavení trestního řízení, narovnání a nejnovější a stále diskutovanou dohodu o vině a trestu. Čtvrtá kapitola se blíže věnuje vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů obhájcem, vlivu tzv. velké novely a dalšímu vývoji těchto oprávnění. Poslední kapitola je uzavřením celé práce a jejím cílem je ukázat na některé prvky, které přibližují český trestní proces angloamerickému kontradiktornímu řízení. 6
V rámci toho také dochází k posílení role obhájce v trestním řízení, a tak v této kapitole poskytuji krátký přehled vývoje postavení obhájce v trestním řízení od roku 1989. Do této kapitoly je zařazena také krátká komparace kontinentálního a angloamerického trestního procesu. 7
1. Právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu Právo na spravedlivý proces je základním pilířem právního řádu v demokratickém státě. Patří mezi základní lidská práva a garantuje občanům nezávislou a nestrannou soudní moc. Toto právo je pro své subjekty možností použít veškeré právní instituty a záruky, jež nabízí právní řád. Právo na spravedlivý proces je zakotveno v hlavě páté, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod říká: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. 1 Obsahem práva na spravedlivý proces je široký katalog dílčích procesních práv, mezi něž patří v trestním řízení právo na obhajobu. Zásada práva na obhajobu je ustanovena v 2 odst. 13 trestního řádu. Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv. 2 Jedná se tedy o pravidlo ústavněprávní úrovně, které je upraveno i v některých mezinárodních dokumentech, například v čl. 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech nebo v čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Evropské úmluvy. Tato zásada má pomoci zajistit plnou ochranu zákonných zájmů a práv osob, proti nimž se řízení vede, a aby byly skutečnosti zbavující nebo zmírňující vinu této osoby objasněny řádně a včas. Podle trestního řádu je subjektem práva na obhajobu, ten, proti němuž se trestní řízení vede. Jedná se o něco širší výklad než v ustanovení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kde se hovoří pouze o obviněném. Jedná se tedy kromě obviněného ( 32, 160 TŘ), obžalovaného ( 12 odst. 8 TŘ) a odsouzeného ( 12 odst. 9 TŘ), také o osobu podezřelou ze spáchání trestného činu. Osobou podezřelou rozumíme osobu, která byla zadržena podle 76 odst. 1 trestního řádu, a nebylo proti ní dosud zahájeno trestní stíhání a osoba, proti které je vedeno zkrácené přípravné řízení do okamžiku, kdy je soudu doručen návrh na potrestání. Právo na obhajobu je tvořeno třemi složkami obhajobou materiální, obhajobou formální a náležitým postupem orgánů činných v trestním řízení. Obhajobou 1 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb, Listina základních práv a svobod 2 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění. 8
materiální se rozumí právo hájit se sám a prostředky podle vlastního rozhodnutí. Jedná se zejména o osobní přítomnost obviněného při projednávání věci a obžalovaného před soudem. Osobní přítomnost je nutným atributem kontradiktorního řízení a také uplatnění dalších procesních práv jako je například právo vyslýchat a dát vyslýchat svědky. Dále je obviněný oprávněn vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a důkazům o nich, není ale povinen vypovídat. Ve kterémkoli stadiu trestního řízení dále může uvádět a předkládat okolnosti, které zeslabují nebo vyvracejí obvinění a navrhovat o nich důkazy. Obviněný má právo činit návrhy a podávat žádosti (zejména návrh na provedení důkazu), právo sám důkazy vyhledat, předložit návrh na jejich provedení, za určitých podmínek i samostatně důkazy provádět ( 215 odst. 2 trestního řádu) a také podat odvolání. Obhajobou formální se rozumí právo mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby, právo na ustanovení obhájce obžalovanému a právo účasti obhájce na procesních úkonech. Náležitý postup orgánů činných v trestním řízení odpovídá právu obviněného vyžadovat zjištění skutkového stavu, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Dále právo požadovat od orgánů činných v trestním řízení, aby objasňovaly se stejnou pečlivostí všechny okolnosti svědčící ve prospěch obviněného a prováděly důkazy v tomto směru i bez návrhu. Tyto povinnosti vyplývají i z dalších zásad, jako je zásada presumpce neviny nebo materiální pravdy. K povinnostem orgánů činných v trestním řízení patří také povinnost v každé fázi trestního řízení poučit toho, proti němuž se řízení vede, o právech uplatnění obhajoby, a poskytnutí plné možnosti jejich uplatnění. Někteří autoři řadí posledně zmíněnou složku, tedy náležitý postup orgánů činných v trestním řízení pod materiální složku společně s právem hájit se sám a prostředky podle vlastního rozhodnutí. 3 Právo na obhajobu je doplněno právem obviněného na používání svého mateřského jazyka, uvedeného v 2 odst. 14 trestního řádu. Ačkoli toto právo požívá více osob, kromě obviněného také například poškozený nebo svědek, je toto antidiskriminační pravidlo zaručující procesní rovnost považováno za součást zásady na zajištění práva na obhajobu. Je ostatně nutným předpokladem k vyjádření se obviněného ke všem skutečnostem a důkazům. Právo používat před orgány činnými 3 srov. CÍSAŘOVÁ, Dagmar, J., FENYK, T., GŘIVNA et al. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha : ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-348-5. 9
v trestním řízení svého mateřského jazyka, resp. jazyka, který daná osoba ovládá, má ústavně-právní základ v čl. 37 odst. 4 Listiny. 2. Role obhájce v přípravném trestním řízení 2.1. Přípravné trestní řízení Prvním ze stádií trestního řízení je přípravné řízení, někdy nazývané též předsoudní stadium trestního řízení. Jeho přítomnost je typická pro kontinentální typ trestního procesu, ačkoliv se jeho právní úprava v mnoha aspektech v jednotlivých evropských zemích výrazně liší. 4 Podle 12 odst. 10 trestního řádu se přípravným trestním řízením rozumí úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, anebo do jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování. 5 Přípravné trestní řízení je tedy možno zahájit třemi způsoby: A. sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (zavedené novelou trestního řádu v roce 2001) B. provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů C. zahájením trestního stíhání Přípravné řízení má už podle názvu věc vhodně připravit na řízení před soudem, a ačkoli je jeho funkce spíše pomocná, má velký vliv na výsledku celého řízení. Výsledkem přípravného řízení je tak určen v podstatě obsah a rozsah řízení před soudem. Soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. 6 V přípravném řízení nejsou uplatněny všechny základní zásady trestního řízení. 4 MUSIL, Jan, Vladimír KRATOCHVÍL a Pavel ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac.a dopl. Vyd. Praha : Beck, 2007, XLIII, ISBN 978-80-7179-572-8. str. 533 5 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění. 6 JELÍNEK, J. a kolektiv. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-44-1, str. 496. 10
Přípravné řízení je neveřejné (za určitou výjimku z této zásady můžeme považovat procesní nárok obhájce být přítomen při vybraných vyšetřovacích úkonech již od zahájení trestního stíhání) a neuplatňuje se v něm zásada obžalovací, nemá kontradiktorní charakter. Orgány činné v trestním řízení mají účinně přispívat k včasnosti a důvodnosti stíhání a organizovat podle toho svou činnost. Nyní bych uvedla funkce přípravného trestního řízení. Obecně rozeznáváme čtyři základní funkce přípravného řízení a to funkci vyhledávací, fixační, verifikační a odklonnou. Funkce vyhledávací spočívá ve vyhledávání zatím skrytých informací o trestném činu. Hlavní úlohu zde hrají policejní orgány a státní zástupce, jejichž činnost ovšem není omezena pouze na přípravné řízení. Tato funkce je podstatná zejména proto, že soud není schopen uvedené skutečnosti zjišťovat až v průběhu hlavního líčení a také nelze očekávat, že veškeré informace budou zjištěny součinností zainteresovaných občanů. Fixační (zajišťovací) funkce spočívá v tom, že v přípravném řízení jsou provedeny ty důkazy, u nichž hrozí poškození či znehodnocení, a proto už by nemohly být provedeny v hlavním líčení a dále v opatření a shromáždění pomíjivých důkazů pro hlavní líčení. Funkcí filtrační (verifikační) rozumíme, že před soud je postavena jen osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že spáchala žalovaný trestný čin. Tím jsou osoby zároveň chráněny před difamujícími účinky trestního řízení a je zajištěna vyšší míra procesní ekonomie. Funkce odklonná vyjadřuje možnost řešit méně závažné (bagatelní) věci mimo tradiční hlavní líčení, formou tzv. odklonů. Cílem je zejména zjednodušení a zrychlení procesu vyřizování věci. 7 2.2.1 Postup před zahájením trestního stíhání Přípravné řízení můžeme rozdělit na dvě fáze na postup před zahájením trestního stíhání (fáze prověřování) a postup po zahájení trestního stíhání (fáze vyšetřování). Fáze prověřování je fakultativní fáze, neboť trestní řízení může být zahájeno přímo usnesením o zahájení trestního stíhání bez toho, že by proběhla fáze prověřování, takové případy jsou však ojedinělé. Ve většině případů prověřování probíhá. Tato fáze je upravena v 158 odst. 3 a následující trestního řádu. Slouží zejména k tomu, aby byly prověřeny a objasněny okolnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a ke zjištění jeho pachatele. Na základě vlastních poznatků, trestních oznámení nebo podnětů 7 MUSIL, Jan, Vladimír KRATOCHVÍL a Pavel ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac.a dopl. Vyd. Praha : Beck, 2007, XLIII, ISBN 978-80-7179-572-8, str. 536. 11
jiných osob a orgánů provádí policejní orgán potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin a směřujících k odhalení jeho pachatele. Během prověřování by mělo docházet k vyhledávání potenciálních důkazů, jejich provádění by však mělo být ponecháno soudu. Výjimkou jsou neodkladné a neopakovatelné úkony. Tato fáze může skončit čtyřmi různými způsoby - odevzdáním věci příslušnému orgánu, pokud nejde o podezření z trestného činu - odložením věci, je-li trestní stíhání neúčelné nebo nepřípustné a nepodařilo-li se zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání nebo nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak - dočasným odložením trestního stíhání a to nejdéle na dva měsíce, je-li to potřebné k objasnění trestné činnosti - zahájením trestního stíhání, pokud je dostatečně odůvodněn závěr, že byl spáchán trestný čin, a že tento čin spáchala konkrétní osoba. 2.2.2. Postup po zahájení trestního stíhání Fáze vyšetřování nastává, pokud je prověřování ukončeno usnesením o zahájení trestního stíhání. K tomu je oprávněný policejní orgán, výjimečně státní zástupce. V této fázi se již řízení vede proti konkrétní osobě. Účinky zahájení trestního stíhání nastávají okamžikem sdělení obvinění této osobě. Význam zahájení trestního stíhání spočívá zejména v tom, že A. trestní stíhání se vede proti určité osobě, která smí uplatňovat práva obviněného podle trestního řádu B. je podmínkou pro provádění některých úkonů a vydávání rozhodnutí C. se jím určí předmět trestního řízení, přičemž dokazování se musí týkat skutku, pro který bylo trestní stíhání zahájeno D. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán i nadále, takové jednání se od zahájení trestního stíhání posuzuje jako nový skutek 12
E. se přerušuje promlčení trestního stíhání pro trestný čin, pro nějž je zahájeno trestní stíhání, a o jehož promlčení jde 8 Pokud výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, končí tato etapa podáním obžaloby. Pokud ne, může být: - věc vrácena policejnímu orgánu k doplnění - věc postoupena jinému orgánu - trestní stíhání zastaveno (a to buď obligatorně, nebo fakultativně) - trestní stíhání přerušeno - sjednána dohoda o vině a trestu - trestní stíhání podmíněně zastaveno - schváleno narovnání - odstoupeno od trestního stíhání 9 2.2.3. Formy přípravného trestního řízení Po tzv. velké novele trestního řádu provedené zákonem číslo 265/2001Sb. se struktura přípravného řízení ustálila na třech formách přípravného řízení, které se od sebe liší tím, zda a v jakém rozsahu v nich probíhají výše uvedené fáze. Rozsah přípravného řízení má odpovídat společenské škodlivosti činu, který je předmětem řízení. Jednotlivé formy jsou zkrácené přípravné řízení, standardní přípravné řízení a rozšířené přípravné řízení. Zkrácené přípravné řízení je přímo zakotveno v trestním řádu v 179a trestního řádu a je označováno jako řízení v méně závažných trestných činech. Jeho účelem je postavit obviněného před soud v co nejkratší době. Důvodem zavedení této formy přípravného řízení do českého právního řádu byla zejména snaha o urychlené projednání nejméně závažných trestných činů a řízení ohledně takovýchto trestných činů zjednodušit na co největší měrou. Zkrácené přípravné řízení se koná o trestných činech, o nichž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu a na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže a) podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo 8 JELÍNEK, J. a kolektiv. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-44-1, str. 526-527. 9 Tamtéž, str. 551. 13
b) v průběhu prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání byly zjištěny skutečnosti, jinak odůvodňující zahájení trestního stíhání a lze očekávat, že podezřelého bude možné ve lhůtě uvedené v 179b odst. 4 postavit před soud. 10 Zkrácené přípravné řízení je zahájeno sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Osoba, proti níž se vede, se nazývá podezřelý a ke sdělení podezření musí dojít nejpozději na začátku prvního výslechu. Řízení se vede proti konkrétnímu známému podezřelému. Podezřelý má stejná práva jako obviněný. Celé řízení probíhá ve fázi před zahájením trestního stíhání, tedy fáze vyšetřování se nekoná a trestní stíhání se zahajuje až doručením návrhu na potrestání podezřelé osoby soudu. Poté následuje soudní stadium trestního řízení, kterým je zjednodušené řízení před samosoudcem. Před okresní soud, jemuž náleží konat řízení o daném trestném činu v prvním stupni, by měl být podezřelý postaven do dvou týdnů ode dne, kdy policejní orgán obdržel trestní oznámení nebo jiný podnět k trestnímu stíhání. Rozšířené přípravné řízení se koná u závažnějších trestných činů, pro něž je příslušný v prvním stupni krajský soud podle 17 trestního řádu. Je pro něj stanovena povinnost vést tzv. rozšířené vyšetřování dle 168 až 170 trestního řádu, které jsou v trestním řádu uvedeny pod názvem Zvláštní ustanovení o vyšetřování některých trestných činů. Dolní hranice trestu odnětí svobody je u takovýchto činů minimálně pět let, anebo je za ně možné uložit výjimečný trest. Některé trestné činy uvedené 17 odst. 1 trestního řádu, jsou vyšetřovány v rozšířeném vyšetřování, ačkoliv mají s nižší dolní hranicí odnětí trestu svobody než je pět let. Ustanovení 17 trestního řádu bylo rozšířeno novelou č. 265/2001 Sb., a došlo tak ke značnému navýšení trestných činů, o kterých v prvním stupni rozhodují krajské soudy. Novelou č. 41/2009, bylo rozsah věcné příslušnosti krajského soudu dále rozšířen o některé trestné činy, které to dle praxe svou povahou a složitostí vyžadovaly. Rozšířené přípravné řízení musí být ukončeno nejpozději do šesti měsíců od zahájení trestního stíhání, nebo musí policejní orgán zdůvodnit státnímu zástupci proč nebylo v zákonné lhůtě vyšetřování skončeno, po jakou dobu bude ještě vyšetřování probíhat, a které úkony musí být ještě provedeny. Pojmy rozšířené a standardní přípravné řízení jsou používány pouze naukou a aplikační praxí, nikoli trestním řádem. 11 10 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění. 14
2.5. Obhajoba v přípravném řízení Jak již bylo řečeno výše, součástí práva na obhajobu je právo obviněného mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby. Obhájce je právním zástupcem osoby, proti které se trestní řízení vede, a jeho úkolem je poskytnout obviněnému všestrannou právní pomoc. Zejména dbá obhájce na to, aby v průběhu celého řízení byla ve prospěch obviněného využita všechna práva a prostředky obhajoby, které trestní řád obviněnému poskytuje, a aby obviněný pro neznalost trestních předpisů nebyl na svých právech zkrácen. 12 Postavení obhájce, resp. možnosti vedení obhajoby se liší podle toho, o kterou fázi přípravného trestního řízení se jedná. V první fázi, tedy fázi prověřování advokát zastupuje osobu při podání vysvětlení, osobu podezřelou a zadrženou. Zřejmou výhodou je, pokud obhájce hájí obviněného již od úplného počátku přípravného řízení, neboť je obeznámen s celou situací a strategii obhajoby stanoví již před zahájením trestního stíhání. Důležitost role obhájce v přípravném řízení obecně vyplývá z důležitosti samotného přípravného řízení. 2.5.1. Obhajoba podezřelého před zahájením trestního stíhání Pokud je podezřelá osoba před zahájením trestního stíhání zadržena, má po novele č. 178/1990 Sb. právo na obhajobu. Osoba smí být zadržena, jen pokud je naplněna některá z podmínek vazby dle 67 trestního řádu. Trestní řád dnes rozlišuje tři druhy zadržené podezřelé osoby, která má právo na obhajobu. Je to osoba podezřelá zadržená policejním orgánem ( 76 odst. 1 TŘ), osoba přistižená při spáchání trestného činu, jejíž osobní svoboda je omezena ( 76 odst. 2 TŘ) a osoba zadržená ve zkráceném přípravném řízení, která byla přistižena při spáchání trestního činu nebo bezprostředně po něm. Pokud nebyla zadržená osoba přistižena při činu nebo bezprostředně poté, je k jejímu zadržení nutný souhlas státního zástupce. Zadržený se většinou nachází v nevýhodné situaci, neboť k zadržení policejním orgánem dochází po pečlivé přípravě a využívá momentu překvapení. Zadržený pak není schopen uvést skutečnosti ve svůj prospěch, často nevypovídá vůbec, protože je zcela zahlcen přesvědčivými argumenty policejního orgánu, který je přesvědčen, že důvody k zadržení a ke vzetí do vazby jsou splněny. Ovšem podezřelá osoba má práva, o nichž musí být poučena, a jejichž 11 JELÍNEK, J. a kolektiv. Trestní právo procesní. 3. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-44-1, str. 501. 12 Tamtéž, str. 250 15
uplatnění jí musí být plně umožněno. Těmito právy je možnost zvolit si obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby a radit se s ním již v průběhu zadržení. Podle 76 odst. 3 trestního zákona může policejní orgán, který zadržení provedl, osobu zadrženou vyslechnout, a o tomto výslechu sepsat protokol. Jestliže obhájce zvolený zadrženou osobou není dosažitelný ve lhůtě 48 hodin, policejní orgán může provést výslech i bez přítomnosti obhájce. Výslech osoby zadržené nemůže být použit jako důkaz, protože zatím nedošlo k obvinění osoby, výslech má jen předběžnou povahu a je svým obsahem stejný jako podání vysvětlení do úředního záznamu dle 158 odst. 4 trestního řádu. Přesto má tento výslech zásadní význam, protože může rozhodnout o vzetí do vazby zadrženého, nebo napomoci k tomu, aby nebyl obviněn. Obhájce musí se zřetelem k možnému špatnému psychickému stavu klienta, identifikovat skutečnosti, které by mohly vazbu odvrátit. Důležité je si uvědomit rozdíl mezi zadrženým v procesním smyslu, u nějž musí být naplněn některý z důvodů vazby podle 67 trestního řadu a podezřelým, pojmem, se kterým pracují policejní orgány, a označuje osobu, vůči níž směřuje podezření, které však zatím není zákonným důkazem k zadržení. Policejní orgány často právě takového podezřelého zadrží, a je tedy úkolem obhájce, aby tato fakta při poradě s klientem zdůraznil a při výslechu pak bylo vyjasněno, že důvody k zadržení vlastně neexistují a zadržený musí být propuštěn. Zadržená osoba musí být do 48 předána soudu, jinak musí být propuštěna na svobodu. ( 76 odst. 4 TŘ). 13 Policejní orgán musí předat státnímu zástupci protokol o výslechu podezřelé osoby se sdělením obvinění, aby státní zástupce do 48 hodin zadrženého předal soudu s usnesením o zahájení trestního stíhání a návrhem na vzetí do vazby nebo by jej musel propustit. Ačkoli policejní orgán musí jednat vcelku rychle pro dodržení 48 hodinové lhůty, obhájce nemůže slevovat z požadavků řádné obhajoby. Musí se seznámit se situací svého klienta, a spolu s ním využít veškerých možností, které mu poskytuje trestní řád, zejména se snažit, aby zazněly všechny informace, které by mohly ovlivnit zahájení trestního stíhání a vzetí do vazby. Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli. Není přitom nutné, aby byl naplněn některý z důvodů vazby dle 67 trestního řádu. Zadrženou osobu je zadržující osoba povinna 13 CÍSAŘOVÁ, Dagmar et al. Trestní právo procesní. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008, 822 s. ISBN 978-807-3573-485, str. 239. 16
ihned předat policejnímu orgánu, nebo takový orgán o zadržení uvědomit ( 76 odst. 2 TŘ). Lhůta 48 hodin pro předání soudu pak začíná běžet od okamžiku předání policejnímu orgánu. Následný postup je obdobný jako při zadržení policejním orgánem a osoba zadržená má právo na obhajobu dle 76 trestního řádu. O výslechu platí stejná pravidla, jaká byla popsána výše. Pokud byla osoba přistižena při spáchání trestného činu, o němž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu, na něž stanoví soud horní hranici trestní sazby odnětí svobody nejvýše tři léta, nebo bezprostředně poté, koná se o trestném činu zkrácené přípravné řízení. Podezřelý má ve zkráceném přípravném řízení stejná práva jako obviněný ( 33 odst. 1, 2 TŘ). Zadržená osoba podezřelá ze spáchání trestného činu má právo zvolit si obhájce a radit se s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení. 14 Pokud si podezřelý nezvolí obhájce ve stanovené lhůtě, je mu obhájce ustanoven na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby ( 38 odst. 1 TŘ). V tomto případě se jedná o situace, kdy je možnost obhajoby obviněného snížena jeho omezenou možností pohybu. Je důležité, aby obviněný nedoplácel na kvalitu obhajoby tím, že je izolován od vnějšího světa. 15 Do 48 hodin pak musí státní zástupce předat zadrženou osobu soudu s návrhem na potrestání, nebo ji propustit nebo rozhodnout o zahájení trestního stíhání. 2.5.2. Právní pomoc poskytovaná před zahájením trestního stíhání V postupu před zahájením trestního stíhání má policejní orgán právo vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů dle 158 odst. 3 písm. a) trestního řádu. Článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod říká, že každý má právo na pomoc v řízení před soudy a jinými státními orgány, a to od počátku řízení. Ústavní soud ve svém nálezu ÚS II.95/98 z 5. 6. 1996 vyložil, že právní pomoc se vztahuje i na podání vysvětlení, protože přes nedostatečnou výslovnou právní úpravu toto jasně vyplývá z norem vyšší právní síly, tj. Listiny a Ústavy. Některé policejní orgány a vyšetřovatelé tento názor nerespektovali, výslovné ustanovení 158 odst. 5 trestního řádu dle novely č. 165/2001 Sb. však právo na právní pomoc při podání 14 VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5, str. 124. 15 JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978-808-7212-882, str. 116. 17
vysvětlení výslovně zavedly. Dle 158 odst. 5 trestního řádu má osoba podávající vysvětlení právo na právní pomoc advokáta. Policejní orgán musí umožnit osobě podávající vysvětlení naplnění tohoto práva, pokud nelze jinak, alespoň telefonicky se spojit s advokátem. Podezřelý smí odepřít vysvětlení, pokud policejní orgán odmítl poskytnout náhradní termín, ve kterém by se podezřelý mohl dostavit i se svým advokátem. Advokát však může pouze poskytovat právní pomoc, jako jednu z mnoha oprávnění obhájce, a to např. poradu o významu podání vysvětlení. Postavení advokáta je odlišné od obhájce obviněného. Nesmí tedy do daného úkonu zasahovat, pokládat otázky osobě podávající vysvětlení nebo nahlížet do spisu. Advokát též nemůže vznášet námitky proti obsahu záznamu, neboť o podání vysvětlení je sepsán pouze úřední záznam a nikoli protokol. Přítomnost advokáta je žádoucí například z důvodu, že existuje několik případů, kdy osoba není povinna vysvětlení podat ( 158 odst. 8 TŘ) a je vhodné tuto možnost s advokátem konzultovat. Advokát, který byl účasten ještě před zahájením trestního stíhání, je dobře obeznámen s celou situací, a může pro něj být snazší sestavit taktiku obhajoby, která se může promítnout už i do podání vysvětlení jeho klienta. Taktikou obhajoby je možnost obhajoby využívat všechny zákonem dovolené prostředky obhajoby, zaměřené na prosazení a zabezpečení zájmů obviněného (zadrženého), a to všechny, které nejsou vyloučeny zákonem a advokátními stavovskými předpisy. Správná taktika obhajoby umožňuje využití práv na obhajobu uvedených v trestním řádu i dalších právních předpisech. 16 Advokát by měl klienta informovat o tom, že pokud bude následně obviněn, není možné, aby mu byl záznam o podání vysvětlení přečten nebo jeho obsah jinak konstatován. Úřední záznam slouží pouze jako podnět k tomu, aby byl proveden určitý důkaz. Se záznamem se však v průběhu řízení seznamují orgány činné v trestním řízení, je proto žádoucí, aby podezřelý pouze informace, které jsou v jeho zájmu. 2.5.3. Obhajoba po zahájení trestního stíhání Trestní stíhání může být zahájeno, jen pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a že jej spáchala určitá osoba. Jedná se o důležitý okamžik v trestním řízení. Od tohoto okamžiku může obviněný uplatnit v plné míře všechny 16 VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5, str. 219-220. 18
složky práva na obhajobu, tedy právo hájit se sám, právo na zastoupení advokátem a právo na to, aby policejní orgány postupovaly tak, aby byly objasněny všechny okolnosti trestného činu a to jak v neprospěch, tak ve prospěch obviněného. Veškeré procesní účinky zahájení trestního stíhání nastávají doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému do vlastních rukou, a to nejpozději před prvním výslechem ( 160 odst. 2 TŘ). Ve lhůtě 48 hodin od zvolení obhájce nebo jeho ustanovení musí být opis doručen také advokátovi obviněného a ve stejné lhůtě též státnímu zástupci. Pokud se jedná o řízení proti uprchlému, zahajuje se trestní stíhání doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání advokátovi obviněného. Pokud dojde ke zvolení obhájce až před výslechem a obhájce se dostaví se svým klientem k výslechu bez toho, že by si přečetl usnesení o zahájení trestního stíhání, měl by zažádat o určení nového termínu výslechu, na který by obhajoba měla čas se řádně připravit. Mezi konkrétní prostředky, kterými může obhájce svého klienta hájit a ovlivňovat průběh řízení patří jeho právo vyhledávat, předkládat a navrhovat důkazy a účastnit se jednotlivých vyšetřovacích úkonů. Těm se budu podrobněji věnovat v následujících podkapitolách. Další prostředky obhajoby nalezneme v 41 trestního řádu. Významným právem je možnost obhájce nahlížet do spisu ( 65 TŘ). Možnost obhájce nahlížet do spisu náleží k významným procesním oprávněním obviněného i obhájce, přičemž využívání tohoto oprávnění obhájcem lze označit ve vztahu k obviněnému spíše za jeho základní povinnost. 17 Před zahájením trestního stíhání je toto právo důležité při rozhodování o vazbě, obhájce musí mít možnost seznámit se s veškerými důvody vazby uváděnými orgány činnými v trestním řízení. Obhájci tak těmito orgány nesmí být zamezeno nahlédnutí do těch částí spisu, které jsou podstatné pro rozhodnutí o vazbě. Možnost nahlédnout do spisu nebo do protokolu o provedení úkonu, může být obhájci odepřeno, pouze ze závažných důvodů. Může tomu tak být, pokud například existuje odůvodněná obava, že informace, které se obhájce dozví, by mohly být zneužity k maření účelu trestního řízení, nepostačí však zcela obecný poukaz na nebezpečí maření výkonu vyšetřování. Právo nahlížet do spisu je důležitou složkou práva na obhajobu, a proto je třeba omezení tohoto práva vždy řádně zdůvodnit. Dále je 17 JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978-808-7212-882, str. 220 19
obhájce oprávněn například činit návrhy za obviněného a podávat za něho žádosti a opravné prostředky. Po zahájení trestního stíhání, můžeme hovořit buď o obhajobě osoby, která je stíhána na svobodě nebo o specifických situacích, jakými je obhajoba zadrženého obviněného vyslýchaného policejním orgánem dle 76 odst. 3 a 4 trestního řádu, obhajoba obviněného vyslýchaného soudcem rozhodujícím o abě dle 77 trestního řádu, nebo při výslechu obviněného vyslýchaného po zatčení dle 69 odst. 5 trestního řádu. V těchto případech je situace obviněného před i v průběhu výslechu ztížena krátkodobým omezením osobní svobody. Výrazně složitější jsou možnosti obhajoby obviněného, jehož osobní svoboda je krátkodobě omezena zadržením nebo zatčením, protože má zejména při přípravě na výslech, stejně jako v jeho průběhu, náročnější situaci než obviněný stíhaný na svobodě, a to jak v případě, že si obhájce zvolí, nebo se hájí sám. Obviněný, jehož osobní svoboda není omezena, má pak po zahájení trestního stíhání možnosti obhajoby výrazně snazší, ať již se hájí za pomoci obhájce, či bez něj. 18 Pokud byl obviněný zadržen před zahájením trestního stíhání, musí být po zahájení trestního stíhání znovu vyslechnut v procesním postavení obviněného, musí být řádně poučen a musí mu být poskytnuta možnost, aby uplatnil své právo na obhajobu. Výslech zadrženého obviněného se opírá stejně jako výslech ostatních obviněných o 91 95 trestního řádu, ačkoli se nachází ve složitější situaci. Z důvodu omezeného rozsahu své práce se dále budu věnovat pouze obhajobě obviněného, která je stíhána na svobodě. 2.6. Účast obhajoby na vyšetřovacích úkonech Účast obhájce na vyšetřovacích úkonech je nenahraditelným prostředkem obhajoby. Vzhledem k obviněnému a jeho obhájci se jedná o průlom zásady neveřejnosti přípravného řízení. Účast obhájce na vyšetřovacích úkonech je podstatná s přihlédnutím ke skutečnosti, že výsledek vyšetřovacího úkonu může být použit v řízení před soudem. O jeho použití rozhoduje soud. Oprávnění účastnit se vyšetřovacích úkonů je pro obhájce širší než pro obviněného, neboť účast obviněného je možná pouze, pokud to policejní orgány připustí ( 165 odst. 1 TŘ). Jde zejména o výslech svědka, který má 18 VANTUCH, Pavel. Trestní řízení z pohledu obhajoby. Praha : C.H.Beck, 2014, ISBN: 978-80-7400-457-5, str. 133. 20
řízení. 19 O konání vyšetřovacích úkonů, u nichž má právo být obhájce účasten nebo o právo výpověď odmítnout, pokud obviněný nemá obhájce. V případě odepření účasti na takovém výslechu, by se mohlo jednat o omezení práva na obhajobu. U obviněného se tedy jedná o pouhou možnost účastnit se vyšetřovacího úkonu, zatímco u obhájce jde o procesní nárok. Důležitost účasti obhájce na vyšetřovacích úkonech je dána několika důvody. Jeho přítomnost by měla být zárukou objektivity provedení důkazu, který bude zpravidla předložen soudu, částečně zrovnoprávňuje stranu obhajoby, ačkoli v předsoudním stadiu nemůžeme hovořit o úplné rovnosti stran. Účastí na vyšetřovacím úkonu obhájce sám bezprostředně poznává a hodnotí relevanci, pravdivost a věrohodnost prováděných důkazů, které mají být použity proti obviněnému po podání obžaloby, což má význam z hlediska přípravy taktiky obhajoby v dalším stadiu trestního výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď, musí být obhájce včas vyrozuměn policejním orgánem, pokud to policejnímu orgánu oznámí. Důležité je, že obhájce musí policejnímu orgánu předem sdělit, že si přeje být účasten vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem. Účast na těchto úkonech může specifikovat buď jednotlivě (chce se účastnit jednoho výslechu), druhově (chce být účasten na všech výsleších) nebo obecně (chce se účastnit veškerých vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem). Pokud by tak neučinil, policejní orgán nemá povinnost jej o vyšetřovacích úkonech vyrozumět. Podle usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 32, ročník 2004, č. 9 Sb. není pouze ze zásady oficiality možné vyvodit povinnost orgánů činných v trestním řízení nahrazovat vlastní aktivitou pasivitu obhajoby a sdělovat tak místo a dobu konání vyšetřovacího úkonu, ačkoli mu obhájce neoznámí, že se chce vyšetřovacího úkonu účastnit. Obhájce musí být informován o druhu úkonu, o který se jedná, době a místu jeho konání a u výslechu osoby též údaje, podle nichž lze poznat totožnost dané osoby, nebo k čemu má být vyslechnuta (s výjimkou utajeného svědka). Pokud se obhájce nebo obviněný nezúčastní výslechu svědka, o němž byli vyrozuměni, je v hlavním líčení možné přečíst protokol o výpovědi svědka, jehož výslechu se obhájce nebo obviněný neúčastnili, 19 JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978-808-7212-882, str. 234. 21
ačkoli o tom byli vyrozuměni. Výjimky z oprávnění obhájce účastnit se vyšetřovacího úkonu tvoří případ, kdy provedení úkonu není možné odložit a vyrozumění o něm zajistit, ledaže by důkaz byl ztracen nebo zmařen. Může se jednat např. o domovní prohlídku nebo prohlídku těla. Dalším omezením obhajoby je institut utajeného svědka. Utajený svědek je osoba, jejíž totožnost má být utajena z důvodů uvedených v 55 odst. 2 trestního řádu. Při výslechu utajeného svědka a dalším použití tohoto důkazu dochází ke střetu s právem na obhajobu a na spravedlivý proces. Pokud se jedná o výslech utajeného svědka, musí policejní orgán přijmout opatření, která znemožňují obhájci zjistit pravou totožnost svědka. Obhájce tak často slyší pouze modulovaný hlas a někdy se mu nedostane odpovědi na všechny položené otázky. Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 12. října 1994 č. 214/1994 Sb., bylo pozměněno znění 55 odst. 2 a 209 trestního řádu na dnešní znění: Nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení podoby svědka; jméno a příjmení a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení. Svědek se poučí o právu požádat o utajení své podoby a podepsat protokol smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Pominou-li důvody pro utajení podoby svědka a oddělené vedení osobních údajů svědka, připojí se tyto údaje k trestnímu spisu a podoba svědka už nebude utajována. 20 Ačkoli tato formulace odsunuje institut utajeného svědka až na konec opatření, aplikace tohoto ustanovení se stále dostává do konfliktu s ústavním pořádkem. Obviněného proto není možné odsoudit pouze na základě důkazu výpovědi anonymního svědka. Musí být vždy doplněna dalšími důkazy. 9. 2. 2006, rozhodoval Ústavní soud ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 499/04 o ústavní stížnosti, která napadala předchozí postup soudu, spočívající v rozhodnutí o vině, které vycházelo především ze svědecké výpovědi utajovaného svědka. Ústavní soud posuzoval jednak nutnost aplikace 55 odst. 2 TŘ, dále zda bylo použití výpovědi utajených svědků v souladu se spravedlivým procesem. Ústavní soud v této souvislosti konstatoval: Vzhledem k výše uvedenému lze 20 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění. 22
konstatovat, že orgány činné v trestním řízení měly snahu z procesního hlediska kompenzovat překážky, jež obhajobě v důsledku použití anonymních svědků vznikly. Zmíněná kompenzace se však musí promítnout i do roviny hodnocení důkazů ze strany obecných soudů, což se projevuje i tím, že výpovědi anonymních svědků musí podporovat další důkazy, a tedy odsouzení obžalovaného nemůže dojít výlučně a ani v převážné míře na základě předmětných výpovědí. 21 Účast obhájce na vyšetřovacích úkonech je tvořena třemi složkami. První složkou je aktivní vedení obhajoby. K tomuto účelu musí policejní orgán po skončení úkonu udělit obhájci slovo. Může se jednat o pokládání otázek všem vyslýchaným v případě výslechu, nebo pokládání doplňujících otázek při domovní prohlídce, vydávání či odnímání věci. Další složkou bude kontrola zákonnosti a způsobu provedení úkonu. Takovou kontrolu bude obhájce provádět podáváním námitek, které může obhájce na rozdíl od otázek vznášet kdykoliv v průběhu úkonu. 22 Námitky se zapisují do protokolu dle 55 odst. 1 písm. f) trestního řádu. Poslední složkou je úkol obhájce zabránit rušivému a nevhodnému chování a vyjadřování obviněného v případech, kdy se vyšetřovacího úkonu účastní i sám obviněný. Úkolem je předejít nebo zabránit takovému chování obviněného, které by zásadně mohlo narušit průběh úkonu i celé obhajoby. Obhájce může obžalovanému poradit nevypovídat, otázkou je, zda může advokát svého klienta navádět k tomu, aby lhal. Obhájce by se tak mohl dopustit kárného provinění porušením etických pravidel. 2.6.1. Výslech obviněného Významným okamžikem pro obviněného a jeho obhájce je výslech obviněného. Výslech obviněného je procesním úkonem, kterým mají být zjištěny co nejpřesnější poznatky o zjišťované skutečnosti. Výpověď obviněného může být za podmínek uvedených v 92 a násl. použita jako důkaz v trestním řízení. Mimo to, že je výpověď obviněného jedním z nejdůležitějších důkazních prostředků, je také vlastním prostředkem obhajoby. Obviněný má právo zvolit si obhájce a radit se s ním i během úkonů prováděných orgány činnými v trestním řízení. Obhájce by měl obviněnému v první řadě vysvětlit rozdíl mezi podáním vysvětlení před zahájením trestního stíhání a 21 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 9.2.2006, spis. zn. III. ÚS 499/04. 22 ŠÁMAL, Pavel et al. Trestní řád: komentář. 7. vyd. Praha : C. H. Beck, 2013, 1898 s. ISBN 978-807-4004-650, str. 2147. 23
výslechem obviněného. Obviněný při svém výslechu nemůže pouze odkázat na vysvětlení, které podával jako podezřelý. Také by obhájce svého klienta měl vést k tomu, aby vypovídal, pokud tomu nebrání závažné důvody, neboť ve své výpovědi má možnost zpochybnit nebo vyvrátit obvinění, popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání. Před výslechem musí obhájce s obviněným stanovit taktiku výslechu. Ta bude záviset na tom, zda obviněný trestný čin spáchal, pokud ano, zda se přizná a bude chtít například uvést polehčující okolnosti či bude spáchání trestného činu popírat. Pokud obviněný nesdělí svému obhájci, zda je vinen, měl by obhájce nahlédnout do spisu a určit taktiku obhajoby výpovědi obviněného podle informací zjištěných ze spisu. Pokud obhájci není umožněno nahlédnout do spisu, musí taktiku výslechu určit z usnesení o zahájení trestního stíhání, informací od klienta, popřípadě z protokolů o domovní prohlídce, o zadržení podezřelého apod. Jestliže není obviněný na výslech dostatečně připraven, obhájce nemůže souhlasit s výslechem. Policejní orgány, ačkoli by nebyly dostatečně připravené, jsou téměř vždy ve výhodě oproti vyslýchanému díky své výslechové praxi a zkušenostem. Obhájce musí svého klienta připravit na výslech takovým způsobem, aby byl schopen odpovídat na otázky vyslýchajícího. Pokud už je už při přípravě zřejmé, že toho obviněný není schopen, je důležitá příprava formálně i materiálně dokonalé monologové části výslechu. Po tomto monologu může vyslýchaný prohlásit, že na další otázky již nebude odpovídat. Je potom důležité, aby monolog obsahoval veškeré důležité informace, nejen ty, které chce obviněný sám vypovědět, ale také takové informace, na které by byl dotazován, pokud by o nich nic nevypověděl. Příprava na první výslech by pokud možno měla probíhat s dostatečným předstihem před výslechem. Je-li to možné, měl by se obhájce na výslech připravit i po stránce právní. Měl by se tedy zaměřit na to, zda obviněný je či není trestně odpovědný, zda skutek je či není trestným činem a nedošlo-li k zániku trestní odpovědnosti, a zda skutek je či není trestným činem, pro který je obviněný stíhán. Důležité je, aby v první výpovědi po zahájení trestního stíhání obviněný neuvedl žádné skutečnosti, které by mu přitěžovaly. Obhájce též musí dohlédnout na to, aby byl výslech řádně zaprotokolován. Podle 33 odst. 1 věta čtvrtá trestního řádu se obviněný s obhájcem v průběhu 24
svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. K obsahu tohoto zákazu se vyskytly dva protichůdné názory. 23 Dle prvního je možné, aby se obviněný poradil s obhájcem o tom, zda odpoví na položenou, ne však jak na ni odpoví. Druhý názor tento výklad odmítá s tím, že by taková výpověď byla fakticky znehodnocena a výslech obviněného by ztrácel svůj smysl. Ve prospěch tohoto názoru lze argumentovat také tím, že obviněný může kdykoli v průběhu svého výslechu odmítnout vypovídat. Jestliže se již rozhodl vypovídat, potom po položení otázky buď může odepřít výpověď, anebo odpovědět, ale nemůže se radit s obhájcem, zda má vůbec odpovědět na položenou otázku. 24 2.7. Vyhledávání, předkládání a navrhování důkazů k provedení obhajobou Možnost obhajoby navrhovat a předkládat důkazy je stanovena v 89 odst. 2 trestní řádu: Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkaz. Proces dokazování lze rozdělit do několika úzce spolu souvisejících prolínajících se fází: a) vyhledání důkazů, b) opatření důkazů, c) provádění a procesní zajištění důkazů, d) prověrka důkazů, e) hodnocení důkazů. Rozlišování těchto fází je však do značné míry umělé a relativní, neboť v průběhu opatřování a provádění jednoho důkazu může být zároveň vyhledán další důkaz či důkazy. 25 Obhajoba smí v trestním řízení důkazy vyhledávat (tedy zjišťovat jejich existenci), důkazy opatřovat (získávat nad nimi dispoziční moc, jedná se zejména o důkazy listinné a věcné), důkazy prověřovat (pokud jde o jejich vhodnost použití pro klienta) a také hodnotit důkazy (z pohledu práva obviněného na obhajobu). Hodnocení důkazů je vyvrcholením procesu dokazování a 23 JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978-808-7212-882, str. 250. 24 JELÍNEK, Jiří, Marta UHLÍŘOVÁ. Obhájce v trestním řízení. Vyd. 1. Praha: Leges, 2011, 416 s. ISBN 978-808-7212-882, str. 250. 25 MUSIL, Jan, Vladimír KRATOCHVÍL a Pavel ŠÁMAL. Kurs trestního práva: trestní právo procesní. 3. přeprac.a dopl. Vyd. Praha : Beck, 2007, XLIII, ISBN 978-80-7179-572-8., str. 400-401. 25
uplatní se při něm zejména zásada volného hodnocení důkazů ( 2 odst. 6 TŘ). Účelem hodnocení důkazů je posoudit, zda provedené důkazy jednotlivě i v souhrnu poskytují věrohodnou, úplnou a pravdivou informaci, která je relevantní z hlediska projednávané trestní věci. 26 Zásadně obhajoba nesmí provádět a procesně získávat důkazy. K tomuto postupu jsou oprávněni pouze orgány činné v trestním řízení. Výjimkou je 215 odst. 2 trestního řádu, podle něhož může obhájce nebo obviněný provést důkaz, zejména svědka nebo znalce. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže jde o důkaz prováděný k jejich návrhu nebo jimi opatřený a předložený. 27 Takovýto důkaz může procesně zajistit pouze soud. Zda bude moci obhajoba důkaz vyhledat, předložit či pouze navrhnout provedení důkazu záleží na konkrétním druhu důkazního prostředku a není v 89 TŘ uvedeno. Pro provedení, prověrku a hodnocení se uplatňují stejná pravidla a zásady jako pro důkazy opatřené orgány činnými v trestním řízení. Přípustnost důkazního prostředku nemůže záviset na tom, která procesní strana jej vyhledala a předložila, ale na jeho povaze a na dodržení zákonných požadavků kladených na jeho vyhledání, opatření a provedení. Obhajoba může předložit důkazy policejnímu orgánu, státnímu zástupci nebo přímo soudu, pokud to povaha důkazního prostředku dovoluje. Mezi takové důkazní prostředky patří znalecké posudky, listiny osvědčující dokazovaný stav, věci, na nichž jsou patrné následky trestného činu, obrazové, zvukové nebo jiné záznamy zachycující dokazované skutečnosti a jakékoliv další důkazní prostředky, které jsou jednoznačně ve prospěch obviněného. Naopak obhájce nesmí soudu předložit jakýkoli důkaz, který by nebyl ve prospěch klienta. Proto veškeré důkazy (listiny, znalecké posudky objednané obhajobou, korespondence, cenné papíry, obchodní smlouvy, nákresy, plánky apod.), které obhájce obdrží až v průběhu hlavního líčení, nesmí být předány soudu dříve, než se obhájce seznámí s jejich obsahem. Na základě skutečností zjištěných od dožádané osoby advokát podle svého uvážení navrhne příslušnému orgánu činnému v trestním řízení provedení v úvahu přicházejícího důkazu. 28 Provedení důkazu, který vyhledala a prověřila, může obhajoba navrhnout kdykoli v průběhu trestního řízení. Kromě protokolu o výslechu svědka nebo 26 VANTUCH, Pavel. Kdy může obhajoba důkaz vyhledat, kdy předložit a kdy jen navrhnout jeho provedení? Bulletin advokacie, 2013. 27 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění. 28 Usnesení představenstva ČAK č. 13/2004 Věstníku, čl. 7. 26