ČESKÝ JAZYK A LITERATURA úryvky a úkoly. ALŽBĚTINSKÉ DIVADLO. Renesanční drama, tragedie, komedie, WILLAM SHAKESPEARE, CHRISTOPHER MARLOWE, LOPE DE VEGA BLANKVERS, GLOBE, ALŽBĚTNSKÉ DIVADLO, komedie "pláště a dýky" HAMLET, KRÁLEVIC DÁNSKÝ (1601) Přeložil E. A Saudek III, 1 HAMLET Žít, nebo nežít to je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít spát nic víc a vědět, že tím spánkem skončí to srdcebolení, ta sterá strast, jež patří k tělu, to byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít spát Spát! Snad i snít? Á, v tom je právě háček! To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží. To je ten ohled, jenž bídě s nouzí dává sto let žít. Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, sprostoty panstva, útlak samozvanců, soužení lásky, nedobytnost práva, (1604) Přeložil E. A. Saudek V, 2 Ložnice na hradě Desdemona v posteli spící. Vystoupí Othello se světlem v ruce. Vzpomínáš-li si na nějakou vinu neusmířenou dosud s hněvem nebes a s jejich milostí, pros za ni teď! Můj bože, choti, proč mi tohle říkáš! Učiň to a buď stručná! Poodejdu. Já tvého ducha nepřipraveného zabíjet nechci za nic, ne tvou duši. O zabíjení mluvíš? Ano. Mluvím. Tak polituj mě Bůh! Z té duše: amen! Když pravíš amen, snad mě nezabiješ. Hm! A přece se tě bojím. Býváš strašný, když takhle poulíš zrak. Proč bych se bála, nevím a nemám. Ale bojím se tě. 1 (celkem 5) svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí strpět schopný, sám kdyby moh svůj propouštěcí list si napsat třeba šídlem? Kdo by chroptě se potil krví na galejích žití, než jen, že strach z něčeho po smrti, z těch krajů neobjevených, z nichž nikdo se nevrací, nám ochromuje vůli a dává snášet raděj zla, jež známe, než prchnout k jiným, o nichž není zpráv? Tak svědomí z nás ze všech dělá baby, tak pomyšlením v nedokrevnou šeď ruměná svěžest odhodlání chřadne a podniky, jež mají spár a spád, se pro ten ohled vychylují z dráhy a tratí jméno skutku. Ale tiše! Lituj svých vin! Jsou leda láska k tobě. Tak umřeš pro ni! Nepřirozené je to vraždit lásku. Proč, probůh, si tak hryžeš spodní ret? Krvavá vzteklost lomcuje tvým bytím. Zlověstná znamení to jsou. Leč doufám, doufám, že na mne nemíří.
Buď zticha! Mlč! Už mlčím. Co se stalo? Ten můj šátek, co jsem tak miloval a dal jej tobě, tys dala Cassiovi. Nedala! Na mou duši! Vzkaž pro něho a optej se ho! Střez se přísahat křivě, drahá duše! Ležíš na loži smrtelném. V to k Bohu doufám, že na něm skonám. Ne však dnes. Teď ihned! Pročež se vyzpovídej ze svých vin! Přísahou kdybys jeden každý článek popřela, neumenšíš strašnou pravdu, kterou se zalykám. I musíš umřít. Tak Bůh se slituj nade mnou! Dím amen! A slituj se i ty! Co živa jsem ti zlého nic nedělala, nikdy Cassia nemilovala jinak, než se sluší milovat bližního, nic nikdy nedala mu! Lžeš! Viděl jsem svůj šátek v jeho ruce. Zatvrzuješ mi srdce v těle, lhářko, a nutíš mě, abych sprostou vraždou zval, co učiním a co jsem chtěl mít žertvou. Já jsem ten šátek viděl! Tak jej našel. Nikdy jsem mu jej nedala. Vzkaž pro něj, ať vyzná, co je pravda! Už se přiznal. K čemu se přiznal? Že tě měl. To není možná, že by to říkal. Teď už ne. Je němý. Navždy. Poctivý Jago postaral se o to. Hrůza mě učí rozumět: je mrtev? Kdyby byl životů co vlasů měl, má valná pomsta pozřela je všechny. Ach! On je zahrdlen a po mně veta! Děvko! Mně do očí pro něho pláčeš? Vyžeň mě, choti! Jen mě nezabíjej! Pusť, děvko! Pusť! Zítra mě zabij! Nech mě žít tu noc! Když se mi vzpíráš Jenom půl hodiny! Konáno, dokonáno! Jen co bych řekla modlitbičku! Pozdě! (rdousí ji) EMILIE (za scénou) Pane! Hej, pane! Milostpane! Pane! 2 (celkem 5)
ROMEO A JULIE (1595) Přeložil E. A. Saudek Prolog Vystoupí Chorus CHORUS Dva rody, stejně staroslavné oba jsem v krásné Veroně svůj dávný hněv zas ženou na nůž a zas občanova v občanských rebeliích teče krev. Dva milující, pod nešťastnou hvězdou z těch rodů narození, rodičům smír vykupují křížovou svou cestou: svou smrtí usmiřují s domem dům. Tu jejich lásku, smrtí znamenanou, a záští, zuřivější napořád, v němž staří pro zmar dětí neustanou, dvě hodiny vám nyní budem hrát. A jestli se vám příběh nezalíbí, svou snahou nahradíme, co mu chybí. V, 3 *** VÉVODA List potvrzuje, co nám řekl mnich, jak zvěděl, že je mrtva, celý průběh. A tady píše, jak si koupil jed v lékárně chuďasa a sem s ním přišel, aby tu zemřít moh a ležet s Julií. Kde jsou ti nepřátelé? Kapulete! Monteku! Hle, jakou metlou nebe trestá zášť! Skrz lásku zahubilo vaši radost. A já, že jsem těm vašim sporům shověl, pozbyl dvou příbuzných. Pykáme všichni. KAPULET Svou ruku, bratře Monteku, mi dej! Jediný podíl dceřin po manželu. Víc žádat nemohu. MONTEK Leč víc ti dám. Z ryzího zlata postavím jí sochu tak nádhernou, že pokud Verona Veronou bude, pomník, který vztyčím, nebude možné porovnávat s ničím. KAPULET Já stejně skvostný jí i Romeovi, obětem přeubohým naší zloby. VÉVODA Už s chmurným mírem vzchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinen, a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova. SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ (1595) Přeložil A. Saudek I. dějství, 2. výstup Athény, světnice v domě Pořízově. Vystoupí Poříz, Klubko, Štěbenec, Hladolet, Okápek, Pevný. Je celý spolek pohromadě? To se pozná nejlíp, když pěkně souborně vyvoláte každého zvlášť podle seznamu herců. Tuhle je jmenovitě zapsán jedenkaždý, kdo po celých Athénách byl uznán za způsobilého účinkovat v naší komedii, kterou sehrajeme navečer o jejich svatbě před panem vévodou a paní vévodkyní. Nejprv, pane Poříze, nám povězte, o čem ten kus jedná. Potom přečtěte jméno hráčů a bude to! Tak teda hrát se bude Přežalostná komedie a přeukrutná smrt rytíře Pyrama a slečny Thisbinky. Skvělá věc, to mi věřte, a k popukání! Teď, pane Poříze, vyvolávejte herce, jak jsou v seznamu! Do řady, pánové! Koho zavolám, ať se ozve! Honza Klubko, tkadlec! 3 (celkem 5)
Zde! Tak mi jen řekněte, co budu hrát, a můžeme pokračovat. Vy, pane Klubko, jste zapsán jako Pyramus. Co je to zač, ten Pyramus? Milovník či tyran? Milovník, který se samou láskou sám odpraví, radost pohledět. To se neobejde bez pláče, když člověk tomu dá, co to chce. Když já to budu hrát, ať si dá obecenstvo pozor na oči! To budou povodně, co já rozpoutám. Já je tak dojmu, že nebudou vědět, čí jsou. Toť se ví, můj hlavní obor jsou vlastně tyrani. To byste koukali, jak bych vám podal Herkula nebo něco na ten způsob, v čem by si člověk zatragédil, až by cucky lítaly. Franta Štěbenec, měchař! ŠTĚBENEC Tady jsem, pane Poříze! Vy musíte zahrát. Otázky a úkoly: 1. Proč je Hamlet postavou typickou pro krizi renesance, vysvětlete jeho tvrzení: vymknuta ze svých kloubů doba šílí. Proč je právě Hamlet považován za nadčasovou literární postavu, za literární typ? 2. *Co bylo podle Shakespeara posláním divadla - nejlépe to vyložil v Hamletovi v rozhovoru Hamleta s divadelní společností. 3. Objasněte pojem blankvers. Jakou roli hraje v dramatické tvorbě W. Shakespeara používání verše? Kdy používá prózu? 4. Porovnejte charaktery hlavních postav dramatu Othello. Pokuste se vysvětlit, že Othello není jen hra o žárlivosti. 5. Co bylo důvodem tragického vyústění lásky Romea a Julie? Které události zkomplikovaly situaci? V čem se tato tragédie liší od pozdějších mnohem temnějších tragických Shakespearových děl. 6. Jak je u Shakespeara s komickými prvky v tragédii a naopak doložte příklady. Jak tomu bylo u antického dramatu? 7. Které další literární typy Shakespeare vytvořil, v čem jsou tyto typy odolné času a proč? 8. Kterou divadelní hrou se proslavil Christopher Marlowe? 9. V čem se jeho pojetí titulní postavy liší od pojetí J. W. Goetha? 10. Ve Španělsku byla v této době oblíbená "komedie pláště a dýky" - kdo byli jejími hlavními tvůrci v této době a čím se tento typ dramatu vyznačoval? 4 (celkem 5)
5 (celkem 5)