PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ MIKULOVSKA

PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ MIKULOVSKA (analýza) PhDr. Eva Řezáčová 2012

1

2 Studie je součástí projektu Vzdělávacího a informačního střediska Bílé Karpaty, o.p.s. - Naplňování Karpatské úmluvy na Horňácku Ostrožsku a Mikulovsku.

3 Poděkování Dovolte mi na tomto místě poděkovat všem, kteří mi pomáhali při získávání informací, které pak následně obohatili tento text o relevantní data. Za jejich vstřícnost, nezištnost a cenné rady. Děkuji všem starostkám a starostům i místostarostům mikroregionu Mikulovsko, kteří mi při osobních setkáních i po telefonní lince či mailu přispěli připomínkami a informacemi, dále děkuji, pracovníkům Správy chráněné krajinné oblasti Pálava, jakož i pracovníkům Městského úřadu Mikulov a odboru životního prostředí Krajského úřadu Jihomoravského kraj: Ing. Martině Brodské Marcele Effenbergerové Mgr. Karlu Fajmonovi Ing. Františkovi Foltýnovi Marcele Hrbkové Ing. Josefu Hromkovi Ing. Jiřímu Kmetovi Ing. Kateřině Korandové Ing. Milanu Královi RNDr. Jiřímu Matuškovi Marii Petrů, DiS. Ing. Vlastimilu Sajfrtovi Mgr. Vladimíru Šáchovi Mgr. Vlastě Škorpíkové RNDr. Milanu Tomaštíkovi Ing. Yvoně Zahradníčkové

4 Obsah 1. Úvod 6 1.1 Co je Karpatská úmluva? Jak do ní spadá oblast DSO Mikulovsko? 6 2. Charakteristika území 7 2.1 Geomorfologie 7 2.2 Geologie 8 2.3 Půda 9 2.4 Nerostné suroviny 9 2.5 Klima 10 2.6 Voda 10 2.7 Ovzduší 11 3. Ochrana přírody na území DSO Mikulovsko 11 3.1 Chráněná krajinná oblast Pálava a zvláště chráněná maloplošná území 11 3.2 Památné stromy 12 3.3 Natura 2000 13 3.4 Biosférická rezervace Dolní Morava 13 3.5 Ramsarská úmluva úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva 14 3.6 Karpatská úmluva 14 4. Chráněná území DSO Mikulovsko 14 4.1 Bavory 15 4.2 Brod nad Dyjí 18 4.3 Březí 19 4.4 Dobré pole 19 4.5 Dolní Dunajovice 21 4.6 Dolní Věstonice 21 4.7 Drnholec 24 4.8 Horní Věstonice 25 4.9 Jevišovka 27 4.10 Klentnice 28 4.11 Mikulov 31 4.12 Milovice 37 4.13 Novosedly 40 4.14 Nový Přerov 41 4.15 Pasohlávky, Mušov 42 4.16 Pavlov 44 4.17 Perná 45 4.18 Sedlec 45 5. Památní stromy 51 5.1 Dolnověstonický jeřáb 51 5.2 Dolnověstonické duby 51 5.3 Svatofloriánská lípa 53 5.4 Lípa sv. Jana Nepomuckého 54 5.5 Mikulovské památné strom 54

5 6. Nejvýznamnější biotopy DSO Mikulovsko 56 6.1 L2.3B Tvrdé luhy nížinných řek 56 6.2 L2.4 Měkké luhy nížinných řek 57 6.3 L3.4 Panonské dubohabřiny 57 6.4 L4 Suťové lesy 57 6.5 L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy (šípákové doubravy) 58 6.6 L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši 58 6.7 M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty 59 6.8 T1.7 Kontinentální zaplavované louky 59 6.9 T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou 59 6.10 T3.2 Pěchavové trávníky 60 6.11 T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.3A Subpanonské stepní trávníky 60 6.12 T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a jalovce 60 6.13 T7 Slaniska 60 7. Invazní dřeviny a geograficky nepůvodní druhy 61 7.1 Invazní druhy 61 7.2 Expanzivní druhy 63 8. Zemědělská krajina a ekologizace vinohradnictví 64 9. Cestovní ruch a šetrná turistika 65 10 EVVO 65 11. Co se komu povedlo příklady dobré praxe 65 11.1 DSO Mikulovsko 66 11.2 SCHKO Pálava a KS Brno 68 11.3 Drnholec 72 11.4 Dolní Věstonice 73 11.5 Mikulov 74 11.6 Nový Přerov 76 11.7 Soukromí vlastníci půdy 76 11.8 Centrum ekologické výchovy Pálava ZO ČSOP 56/15 77 11.9 SORBUS, o.s. 79 11.10 ZO ČSOP 56/13 Pálava 80 11.11 STKO spol. s r.o. a Kompostárna v Bavorech 80 12. Závěrem 81 13. Přílohy 81 14. Zdroje, doporučení á literatura, zajímavé odkazy 82 14.1 Literatura 82 14.2 Zákony, dokumenty 83 14.3 Internetové stránky 84

6 1. Úvod Vážené paní starostky, vážení pánové starostové, dovolte mi, abych Vám nabídla k Vaší práci a praktickému využití tuto analýzu přírodního dědictví Mikulovska. Nejedná se o žádné vědecké dílo, ale skutečně o praktickou pomůcku, souhrn informací, vysvětlení i návody, jak je možné některé situace řešit. Analýza poskytuje stručný přehled o ochraně přírody a krajiny na území DSO Mikulovsko, podává jednoduchý výklad pojmů a typů ochrany, které se zde vrství a prolínají. Poskytuje příklady dobré praxe i shrnuje zdroje informací. Analýza je jenom jeden z výstupů projektu Naplňování Karpatské úmluvy na Horňácku - Ostrožsku a Mikulovsku: Realizace projektu by měla přispět k dlouhodobě udržitelnému rozvoji MAS Ostrožsko- Horňácko a MAS Mikulovsko, jako součástí Karpatské oblasti, jejíž ochrana je deklarována Karpatskou úmluvou. Projekt přispěje ke zlepšení stavu informovanosti o významu Karpat jako celku, podpoří pozitivní vnímání regionální identity a sepětí s regionem u místních obyvatel, zvýší informovanost návštěvníků o přírodních a kulturních aktivitách regionů a přinese řadu materiálů důležitých pro koncepční řešení problematiky ochrany regionálního dědictví a rozvoje šetrné turistiky v zájmových regionech i širším kontextu Karpat. Cílem dokumentace přírodního a kulturního dědictví je analýza způsobů interpretace přírodního a kulturního dědictví vůči odborné i široké veřejnosti. Dále je to sběr příkladů dobré praxe, které mohou být inspirativním a motivačním zdrojem pro lepší péči o regionální dědictví Karpat. 1 Další výstupy, které Vám budou k dispozici: Kulturního dědictví Mikulovska, analýza výukový program Dědictví Mikulovska 1 sada didaktických pomůcek, 30 ks CD obsahujících prezentace a metodický materiál pro lektory a učitele studie s výsledky anketního šetření MAS Mikulovsko 80 beetagů (tagglistů)o kulturním a přírodním dědictví Mikulovska 50 ks DVD obsahující výstupy všech výše zmiňovaných aktivit 1.1 Co je Karpatská úmluva? Jak do ní spadá oblast DSO Mikulovsko? Vzniku této úmluvy přecházela činnost Iniciativy pro karpatský ekoregion, která vznikla v roce 1999 z popudu WWF Světový fond na ochranu přírody. Základní cíl, udržitelný rozvoj a společná ochrana přírodního a kulturního dědictví regionu Karpat, byl deklarován již touto iniciativou. V roce 2001 se uskutečnila mezinárodní konference, Karpatsko-dunajský summit hlav států v Bukurešti, které se zúčastnilo 14 států a další organizace. Byl přijat dokument 1 Naplňování Karpatské úmluvy na Ostrožsku - Horňácku a Mikulovsku.

7 Deklarace o životním prostředí a udržitelném rozvoji v karpatsko-dunajském regionu. Na téže konferenci zástupci Ukrajiny předložily návrh založení konvence o Karpatech. Karpatská úmluva, celým názvem Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat byla podepsaná dne 23. května 2003 v Kyjevě. Podepsalo ji sedm signatářů sedm států, jejichž územím se alespoň částečně táhne Karpatský oblouk. Kromě České republiky to byla Slovenská republika, Polsko, Maďarsko, Ukrajina, Rumunsko a Srbsko. V platnost smlouva vstoupila 4. ledna 2006. Karpatský masiv je jedinečným a rozsáhlým územím zasahujícím významnou část Evropy. Je to souvislý horský pás se zachovalými biotopy, s ohromnými lesy (300 000 ha) a s vysokou druhovou rozmanitostí. Je místem pobytu velkých šelem (největší populace v Evropě) i mnoha dalších vzácných živočichů (300 druhů ptáků, 40 000 druhů bezobratlých, ) i výskytu vzácných druhů rostlin. Bylo zde vyhlášeno mnoho chráněných území s různým stupněm ochrany, až po velkoplošné chráněné krajinné oblasti a národní parky. Na mnoha místech se zachovali tradiční způsoby hospodaření i životního stylu. Právě zachování těchto hodnot s možností trvale udržitelného rozvoje v regionech Karpatského oblouku iniciovalo vznik Karpatské úmluvy. V rámci úmluvy vzniká postupně a ve spolupráci s místními obyvateli tzv. Seznam karpatského dědictví. Seznam je otevřený a neustále se doplňuje. Jeho hlavním cílem je společně chránit a rozvíjet dědictví karpatského regionu. V rámci seznamu vzniklo několik kategorií (péče o přírodu, tradiční hospodaření, jídlo, řemesla, lidová architektura, kroje, obřady, zvyky, rituály, dekorativní umění, slovesný folklór, hudba a tanec, památky, duchovní kultura a jiné). Na území České republiky bylo pro potřeby úmluvy zahrnuto území spadající pod Vnější Západní Karpaty - západní Beskydy, Západobeskydské podhůří, Moravsko-Slovenské Karpaty, Středomoravské Karpaty a Jihomoravské Karpaty. V rámci území DSO Mikulovsko můžeme ještě mluvit o tzv. přilehlých oblastech. Takže k samotným Jihomoravským Karpatům (Pavlovské vrchy a Milovická pahorkatina) zde ještě připočítáváme i území táhnoucí na západ od nás a to adekvátní část Západní Vněkarpatské sníženiny a na východě zas adekvátní část Jihomoravské pánve. 2. Charakteristika území 2.1 Geomorfologie Území mikroregionu z širšího hlediska řadíme do oblasti Alpsko-himalájské, podoblasti Karpaty a Panonská Pánev, provincie Západní Karpaty a Západopanonská pánev, do soustavy Vněkarpatské sníženiny, Vnější Západní Karpaty a Vídeňská pánev a do podsoustavy Západní Vněkarpatské sníženiny, Jihomoravské Karpaty a Jihomoravská pánev.

8 V podsoustavě Západní Vněkarpatské sníženiny území leží v části Dyjsko-svrateckém úvalu, kde patří do podcelků Drnholecká pahorkatina (části okrsků Jevišovická niva a Hrabětická plošina), Dyjsko-svratecká niva a Dunajovické vrchy, pod něž patří Přední dunajovický hřbet, Brodská sníženina, Březská sníženina, Západní dunajovický hřbet a Dunajovická sníženina. V rámci podsoustavy Jihomoravské Karpaty patří do podcelku Mikulovská vrchovina, která se dál dělí na podcelky Pavlovské vrchy a Milovická pahorkatina. Jihovýchodní část mikroregionu také zasahuje do Jihomoravské pánve, do celku Dolnomoravský úval, podcelek Valtická pahorkatina. Zde zasahuje částečně do Lednické pahorkatiny, Nesytské sníženiny a Úvalské pahorkatiny. 2.2 Geologie Území pokrývají flyše budované z hlavní části hustopečskými slínami a ždánickými pískovci, Pavlovské vrchy, vystupující nad okolní krajinu jsou tvořeny jurskými vápenci. V oblasti Dyjskosvrateckého úvalu, západní část území, převládají třetihorní jíly a písky s reliéfem plochých pahorkatin a říčních rovin. Jihovýchodní část zasahující do Dolnomoravského úvalu je pak tvořena převážně pahorkatinami, erozně-denudačními a akumulačními plochami a říční nížinou. Podklad je tvořen nezpevněnými třetihorními usazeninami. Pro pochopení složitosti místních geologických podmínek je dobré znát aspoň ve zkratce historický vývoj určujícího, dominantního prvku v oblasti Pavlovských vrchů. 1. fáze probíhá v druhohorách (jura a spodní křída), východně do našeho území. Na dně teplého mělkého moře dochází k ukládání tzv. ernstbrunnských vápenců, tvořených schránkami korálů a dalších mořských živočichů. Vápenec vzniká na již existujících vrstvách jílovců a pískovců mořského dna, dnes nazývaných klenotnické vrstvy. 2. fáze probíhá ve starších třetihorách (paleogén). V hlubinách moře se rytmicky ukládají jílovce a pískovce a dochází tím ke vzniku mocného flyšového souvrství. 3. fáze probíhá v mladších třetihorách (neogén). Díky mohutným horotvorným procesům (alpsko-karpatské vrásnění) se dává flyšové souvrství do pohybu a putuje na západ. Vystupuje nad mořskou hladinu a tvoří základ současných Západních Karpat (cca území Slovenska a příhraniční oblasti). Měkčí vrstvy ernstbrunnských vápenců a klentnické vrstvy jsou utrženy a vlečeny na současné místo výskytu. Vzniká základ masivu Pálavy. V této fázi vývoje však zůstává pod zemským povrchem, ukládají se štěrky, jíly. 4. fáze probíhá pořád v mladších třetihorách a můžeme ji rozdělit do dvou částí. Nejdřív dochází k poklesu zemského povrchu a vzniku karpatské neogénní předhlubně, která je postupně naplněna mořem a Pálava se stává ostrovem. V následujícím období opět dochází k poklesu, ale tentokrát na východ od nás, vzniká Vídeňská pánev (Malé Karpaty- Vídeň) a teplé moře zůstává nadále v oblasti. V jeho prostoru vznikají mořské, později jezerní sedimenty. Důkazem toho jsou četné nálezy zkamenělin mořských měkkýšů.

9 5. fáze probíhá ve čtvrtohorách. Toto období je charakteristické střídáním dob ledových a meziledových, ukládáním spraší, zvětráváním a vznikem vápencových věží, sedimentů, ke konci vznikají váté písky. V holocénu, nejmladším obdobím čtvrtohor je údolní niva Dyje zarovnávána povodňovými hlínami, vznikají slatiny. Na vápencích vznikají černozemě a rendziny. 2.3 Půda Pro řazení půd do systému dle vlastností používá Česká republika a Slovensko společnou taxonomii. Na území mikroregionu se vyskytují půdy následujících tříd (rozdělení dle společných prvků vývoje): 1. leptosol třída půd melanických, půdní typy: rendzina, pararendzina 2. černosol třída půd molických, půdní typy: černozem, černice 3. glejosol třída půd glejových, půdní typ: glej 4. luvizol třída půd hnědých, půdní typy: hnědozem, luvizem 5. fluvisol třída půd nivních, půdní typy: fluvizem Druhy půd (rozdělených dle zrnitosti), které se vyskytují na území regionu: 1. písčité, hlinitopísčité až písčitohlinité lehčí půdy, s větším zrnem, špatně zadržují vodu, vyskytují se v malé míře 2. hlinité a jílovitohlinité středně těžké půdy, jemnějšího zrna, dobrá míra vsakování, vhodné pro pěstování náročnějších plodin, jsou zde nejvíce rozšířené 3. jílovité až čisté jíly těžké půdy, malé zrno, špatná propustnost vody, vyskytují se lokálně, i ve větších plochách, převážně na severních a severozápadních svazích Pavlovských vrchů Vzhledem k převažujícím druhům těžkých a středně těžkých půd, členitosti terénu, vzhledem ke klimatickým podmínkám, charakteru srážek, vegetačních poměrů, atd. a v neposlední řadě vzhledem k rozsáhlé zemědělské činnosti je region postižen vyšším stupněm eroze jak je normál. 2.4 Nerostné suroviny Bezesporu nejvýznamnější surovinou v oblasti byl v minulosti vápenec. Pavlovské vrchy jsou nevratně poškozeny četnými malými lomy, ovšem ve velké míře byly postiženy těžbou Turold, Svatý kopeček a Janičův vrch. V okolí Novosedel se těží a hned i zpracovává cihlářská hlína. V minulosti byli cihelny například i u Dolních Věstonic, či na okraji Mikulova.

10 Ložiska zemního plynu a ropoplynná se nachází v okolí obcí Dolní Dunajovice, Horní Věstonice, Pavlov a Perná. Mezi Dolními Dunajovicemi a Horními Věstonicemi jsou situovány taktéž podzemní zásobníky plynu (uskladnění letních přebytků). 2.5 Klima Mikulovsko leží podle Atlasu podnebí ČSSR v oblasti teplé, a to v rajónu T4 a T2. Rajón T2 zahrnuje jenom území nivy řeky Dyje. Rajón T4 je charakteristický dlouhotrvajícím létem (60-70 dnů), jaro i podzim jsou krátké a teplé, zima krátká, mírná, chudá na srážky. Roční úhrn srážek podle dlouhodobých měření se pohybuje mezi 400-600 mm, srážkový úhrn ve vegetačním období mezi 300-350 mm a je jednoznačně nejnižší v republice. Naopak v počtu dnů s průměrnou teplotou 10 ⁰C a více patří mikroregion do oblasti se 170-180 takovými dny v roce. Republikově se jedná o oblast s nejvyšším počtem. V proudění vzduch zde převládají severozápadní a jihovýchodní větry. 2.6 Voda Vzhledem ke geologické stavbě, geomorfologii oblasti a ke klimatickým podmínkám trpí většina území nedostatkem povrchových i podzemních vod. Výjimkou je niva řeky Dyje, která teče západní částí regionu a v podobě Vodního Díla Nové Mlýny tvoří severovýchodní hranici oblasti. Nedostatek vody způsobuje problémy při dodávkách pitné vody obyvatelstvu, jehož nejdůležitějším zdrojem v regionu je prameniště Brod nad Dyjí a vodovodem Dolní Dunajovice zásobuje většinu území regionu. Oblast Mikulova, Sedlece a Bulhar zásobuje vodovod z Lednice. Celý region spadá do povodí řeky Dyje. Vodní síť je řídká. Tvoří ji většinou malé potoky, které odvodňují vždy jenom malou část území. Na západě regionu jsou nejvýznamnějšími toky Dyje, Jevišovka, Litobratřický potok, Baštinský potok a Pokran. Centrální a východní část pokrývají Dunajovický potok, Klentnický potok, Včelínek, Mikulovský potok, Polní potok a Mušlovský potok, tyto jsou pak doplněny drobnými toky, strouhami a kanály místního významu. Největší vodní plochy jsou soustředěny do dvou oblastí, do severní celá plocha Horní (Mušovské) nádrže, valná většina Střední (Věstonické) nádrže a část Dolní (Novomlýnské) nádrže Vodního Díla Nové Mlýny. V jihovýchodní části se nachází 5 významnějších rybníků Šibeník, Nový rybník, Sedlecký rybník, průtočné rybníky v nivě Včelínku. Na Mušlovském potoce leží Horní mušlovský a Dolní mušlovský rybník. V jihovýchodní části do oblasti zasahuje část největšího moravského rybníka Nesytu, který je součástí soustavy Lednických rybníků.

11 K dalším významným mokřadům regionu řadíme Národní přírodní rezervaci Křivé jezero (zbytky luhů pod Pálavou), Mušovský luh, Drnholecký luh, Národní přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu a slaniska u Dobrého Pole a Novosedel. 2.7 Ovzduší Ovzduší regionu je hodnoceno jako mírně znečištěné. Velký podíl na zlepšení situace měla postupná plynofikace oblasti. Největším znečišťovatelem jsou v současnosti mobilní zdroje automobilová doprava. 3. Ochrana přírody na území DSO Mikulovsko Jak již bylo řečeno, na území regionu se vrství několik typů ochrany přírody a krajiny. Od státní ochrany až po mezinárodní úmluvy, jejichž signatářem se Česká republika stala. V této části se dozvíte o nich základní informace a získáte přehled o jednotlivých chráněných územích. V kostce a najednou. 3.1 Chráněná krajinná oblast Pálava a zvláště chráněná maloplošná území Chráněné krajinné oblasti jsou definované jako: Rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení, 2 V současnosti je v ČR zřízeno 24 chráněných krajinných oblastí. Chráněná krajinná oblast Pálava byla vyhlášena v roce 1976 Výnosem Ministerstva kultury č. 5790/76. Zvláště chráněná maloplošná území jsou vyhlašována ve 4 kategoriích, můžou se nacházet na území velkoplošných chráněných území, ale i mimo ně. 1. národní přírodní rezervace menší území mimořádných přírodních hodnot s výskytem ekosystémů významných na národní či mezinárodní úrovni, (NPR) 2. přírodní rezervace menší území s výskytem ekosystémů a přírodních hodnot lokálního významu, (PR) 3. národní přírodní památka přírodní (geologický či geomorfologický) úvar menší rozlohy, s výskytem nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů, s národním nebo mezinárodním významem, (NPP) 4. přírodní památka přírodní (geologický či geomorfologický) úvar menší rozlohy, s výskytem nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů, s lokálním významem, (PP) 2 Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, 25

12 V současnosti má CHKO Pálava 14 rezervací 4 NPR, 5 PR, 1 NPP a 4 PP. Území spravuje Správa CHKO Pálava a Krajské středisko Brno. Na území mikroregionu se nachází dalších 7 zvláště chráněných území (1 NPR, 3 PR, 1 NPP, 2 PP), které spadají pod Správu CHKO Pálava nebo pod Jihomoravský kraj, odbor životního prostředí. Zonace CHKO Pálava Pro odstupňování přírodních hodnot a hospodářské využívání chráněných krajinných oblastí se používala v CHKO Pálava trojstupňová zonace. V roce 1999 byla stanovena nová zonace: I. zóna do první zóny byla zařazena všechna vyhlášená maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) a evidované návrhy na doplnění jejich sítě. Jsou to plochy přírodně hodnotných území z Pavlovských vrchů s typickými lesními, lesostepními, stepními a skalními biotopy. K nim jsou přiřazeny i vybrané lesní a lesostepní biotopy z Milovického lesa, území NPR Křivé jezero z oblasti lužního lesa, nejbližší okolí Nového rybníka a slaniska u Nesytu. II. zóna do druhé zóny byla zařazena území většího rozsahu s významnými přírodními hodnotami, která nejsou chráněna formou MZCHÚ. Tvoří převážně ochranné pásmo kolem I. zóny. Jde především o komplex lesů pahorkatiny Milovického lesa, pozemková mozaika úpatí Pavlovských vrchů, doprovodné plochy rybníků a vodotečí s výraznými břehovými porosty III. zóna sem byly zařazeny plochy zemědělsky obdělávaných pozemků, často přerušovaných liniovými prvky (větrolamy, meze, remízky). Tato území mají menší přírodní hodnotu, ale jsou významná pro doplnění celého systému významných biotopů v chráněné krajinné oblasti IV. zóna tato zóna je tvořena souborem ploch historicky pozměněných a člověkem využívaných ploch sídel. Byla sem zařazena současná zastavěná území jednotlivých sídel a též zastavitelná území tak, jak jsou vymezena podle platných územních plánů 3 3.2 Památné stromy Orgány státní ochrany přírody a obce s rozšířenou působností, odbory životného prostředí, můžou vyhlašovat také památné stromy. Ve spolupráci S CHKO Pálava, Mikulova, obce s rozšířenou působností a jednotlivých obcí bylo v mikroregionu zatím vyhlášeno 15 památných stromů. 3 MŽP ČR, Protokol č.j. OOP/2516/99

13 3.3 Natura 2000 Natura 2000 je soustava chráněných lokalit na území členských států Evropské unie, na kterých jsou chráněna zachovalá přírodní stanoviště a nejvzácnější a nejohroženější druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Soustavu tvoří evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Základními dokumenty, z kterých se vychází při vytváření soustavy v jednotlivých státech Evropské unie, jsou směrnice 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Požadavky směrnic pak každý členský stát implementuje do národní legislativy. Území mikroregionu se překrývá z valné části s Ptačí oblastí Pálava i Ptačí oblastí Střední nádrž Vodního Díla Nové Mlýny a zasahuje do Ptačí oblasti Lednické rybníky v oblasti rybníka Nesyt. Evropsky významných lokalit je zde vyhlášeno 20, většina z nich plně leží v území mikroregionu, některé jen částečně zasahují. Za soustavu Natura 2000 je zodpovědné Ministerstvo životního prostředí. 3.4 Biosférická rezervace Dolní Morava UNESCO, světová organizace pro vědu a kulturu a fungující pod Organizací spojených národů vyhlásila v roce 1970 program Člověk a biosféra. Jeho prvořadým cílem je zlepšování vztahů lidské společnosti k přírodě a podpora trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů. Nástrojem naplňování tohoto cíle je vyhlašování biosférických rezervací. Základními dokumenty určujícími směr vývoje biosférických rezervací jsou: 1. Koncept biosférických rezervací, 1974 2. Akční plán pro biosférické rezervace, Minsk, 1983 3. Úmluva o biologické diverzitě, Rio de Janeiro, 1992 4. Sevillská strategie a Rámcové stanovy Světové sítě biosférických rezervací, Sevilla, 1995 5. Madridský akční plán, Madrid, 2008 Česká republika sice podepsala Úmluvu o biologické rozmanitosti v roce 1994, ale biosférické rezervace nejsou zakotveny v zákoně 114/1992 Sb. V České republice bylo zatím vyhlášeno 6 biosférických rezervací. Na území CHKO Pálava byla vyhlášena BR Pálava již v roce 1986. V roce 2003 byla rozšířena o další území a tak vzniká nová Biosférická rezervace Dolní Morava, která zahrnuje jak území Pálavy, tak území Lednicko-valtického areálu i Soutoku. Území spravuje Biosférická rezervace Dolní Morava, o.p.s. se sídlem v Lednici.

14 Zonace biosférických rezervací CHKO Pálava Jádrová zóna hlavní poslání je ochrana biodiverzity, případě překrytí CHKO Pálava a BR Dolní Morava spadá do I. zóny ochrany přírody a krajiny Nárazníková zóna území obklopující a spojující jádrové zóny, chrání je před negativními vlivy, se kryje převážně s II. zónou Přechodová zóna hospodářská, či jiná činnost, s důrazem na udržitelný rozvoj a šetrné hospodaření, pokrývá III. a IV. Zónu 3.5 Ramsarská úmluva úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva Ramsarská úmluva se týká mezinárodní ochrany mokřadů, které splňují přísné mezinárodní podmínky pro vodní ptactvo a z hlediska ekologie, botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie. Byla podepsaná v íránském Ramsaru 2. 2. 1971, s platností od roku 1975. Česká republika jako nástupnický stát ČSFR (přistoupila v 1990, zákon č. 396/1990 Sb.) plní úkoly úmluvy od roku 1993. Definice mokřadů dle úmluvy: území bažin, slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů. Za naplňování úmluvy je zodpovědné Ministerstvo životního prostředí, poradním orgánem je Český ramsarský výbor. V České republice bylo zatím vyhlášeno 12 mezinárodně významných mokřadů, další 2 území jsou v návrhu. Do území mikroregionu zasahují 2 z nich Mokřady Dolního Podyjí a Lednické rybníky. 3.6 Karpatská úmluva Viz strana 6 4. Chráněná území DSO Mikulovsko Zde je uveden přehled jednotlivých chráněných území, jak spadají pod státní ochranu přírody, zda leží v území Biosférické rezervace Dolní Morava, zda patří do evropské soustavy Natura 2000, nebo jsou chráněné Ramsarskou úmluvu či Karpatskou úmluvu. Území jsou řazena podle katastru obcí mikroregionu. Pokud území spadá do katastrů obcí mimo mikroregion, tyto nejsou v přehledu uváděny. Na závěr kapitoly jsou uvedené památné stromy.

15 4.1 Bavory Přírodní památka Anenský vrch Katastrální území: Bavory Kategorie: přírodní památka Příslušnost k velkoplošnému chráněnému území: Chráněná krajinná oblast Pálava NATURA 2000: Ptačí území Pálava Biosférická rezervace Dolní Morava: ano Rozloha: 0,82 ha Nadmořská výška: 242-268 m n. m. Charakteristika chráněného území: opuštěná kulturní stepní lada uprostřed hospodářské krajiny. Skalní podloží Anenského vrchu tvoří flyšová facie ždánicko-hustopečského souvrství s polohami zvětralých slepenců a pískovců. Většina území je pokryta trávníky, místy doplněné suchomilnými křovinami, které jsou zastoupené třešní křovitou, růží šípkovou, ptačím zobem obecným, hlohem jednosemenným, svídou krvavou, či kalinou tušalaj. Rostlinstvo je zastoupené přibližně 130 druhy, z toho je 6 druhů zvláště chráněných hvězdnice chlumní, kosatec nízký, sasanka lesní, třemdava bílá, violka obojetná a zlatovlásek obecný. V rezervaci ale najdeme i oman mečolistý, řebříček panonský, několik druhů čilimníků, bílojetel německý, piplu osmahlou, mochnu přímou či čistec přímý a rozrazil ožankovitý. Mezi travinami hledejme ostřici nízkou, ovsíř luční chlupatý, ale i strdivku sedmihradskou. Když budeme mít štěstí, můžeme zde zahlédnout křepelku polní, ťuhýka obecného, pěnici vlašskou či p. hnědokřídlou, strnada lučního, bramborníčka černohlavého i skřivana polního. Plán péče o chráněné území: Plán péče o Přírodní památku Anenský vrch pro období 2002-2012 Hlavní předmět ochrany: zachování přírodních podmínek přírodní památky s důrazem na zachování druhové rozmanitosti, redukce náletových dřevin Opatření: ruční sečení, vyřezávka dřevin Informace v terénu: ne Národní přírodní rezervace Tabulová hora, Růžový vrch a Kočičí kámen část Tabulová Katastrální území: Bavory, Perná, Klentnice

16 Kategorie: národní přírodní rezervace Příslušnost k velkoplošnému chráněnému území: Chráněná krajinná oblast Pálava NATURA 2000: Ptačí území Pálava, EVL Stolová hora Biosférická rezervace Dolní Morava: ano Rozloha: 96,12, celková výměra všech tří částí rezervace 119,06 Nadmořská výška: 458,5 m n. m. Charakteristika chráněného území: skalní společenstva a suché trávníky na vápencovém podkladě, bohatá teplomilná flóra a fauna, součást Pavlovských vrchů Tabulová hora je jedním z výrazných místních geomorfologických útvarů, je tvořená ernstbrunnskými vápenci, které zde vytváří nápadné skalní útvary. Říkávalo se, že zajímavý tvar plochému vrcholu Tabulové hory dal mořský příboj třetihorního moře, když svojí činností zarovnával vrchol tehdejší hory na úrovni mořské hladiny. Ovšem novější teorie tvrdí, že plošina na vrcholu je výsledkem denudace (odnos narušeného povrchu, a to ne jenom činností moře) v období pliocénu (poslední geologická epocha třetihor). K této rezervaci patří na severovýchodní straně Tabulové hory samostatně stojící Růžový vrch, tvořený skalními věžemi, na nichž se v současnosti tyčí zřícenina gotického Sirotčího hrádku. Nejmenší část rezervace tvoří Kočičí kámen ležící na jihozápad od samotné hory. Je to malebný ostrůvek teplomilné vegetace na vápencovém podkladě schovaný uprostřed zemědělské krajiny. Většina území rezervace je porostlá suchými trávníky, kde najdeme takové druhy trav, jako jsou pěchava vápnomilná, ostřice nízká, válečka prapořitá. Na dlouhodobě nesečených místech se objevuje ovsík vyvýšený. Z chráněných trav zde najdeme kavyl Ivanův a k. sličný. Květena je zde zastoupena 506 druhy rostlin, z toho 42 je zvláště chráněných. K nevýznamnějším řadíme šalvěj etiopskou, hvozdík Lumnitzerův, koniklec velkokvětý, kosatec nízký, k. písečný, zlatovlásek obecný, česnek hranatý, devaterku poléhavou, koulenku prodlouženou, diviznu brunátnou, hvězdnici chlumní, paprsku velkokvětou, len tenkolistý, lilii zlatohlávek, lomikámen trojprstý, l. vždyživý, okrotici bílou, pryskyřník ilyrský, sasanku lesní, sinokvět měkký, ale i sněženku podsněžník, tařici skalní a třemdavu bílou. Místní lesy jsou silně poznamenány lidskou činností. Přírodě blízké lesní porosty s dubem pýřitým jsou zachovány pouze na malé lokalitě na jihozápadním úpatí. Nejsilněji jsou člověkem ovlivněny lesní porosty na východním svahu nad Klentnicí a západním svahu nad Bavory. Na těchto lokalitách převládají jasany ztepilé, trnovník akát, duby letní a borovice černá. Na okrajích rezervace se objevuje i invazní pajasan žláznatý. Svahy Tabulové hory jsou porostlé hlohem jednosemenným, mahalebkou obecnou, růží šípkovou, svídou krvavou, slivoní trnitou.

17 Co se týče zvířat, zajímavý je zdejší výskyt hlubinné žížaly Allolobophora hrabei, která dorůstá až do 50 cm. Je to středoevropský endemit. Významný je výskyt pavouků a hmyzu. Z ptáků zahlédneme skřivana polního, strnada lučního nebo bramborníčka černohlavého. Ve skalách zimují vrápenci malí. Jak již bylo zmíněno, místní krajina je silně poznamenaná lidskou činností a to nejspíš již od doby bronzové. Na vrcholu se rozprostíralo sídliště z mladší doby bronzové, až do poloviny minulého století se zde rozprostírali pastviny, vrchol byl pravidelně sečen. Od středověku se zde těžil vápenec. Plán péče o chráněné území: ve schvalovacím procesu Informace v terénu: samostatné informační tabule, tagglisty Natura 2000 Ptačí oblast Pálava Katastrální území: Bavory, Bulhary, Dolní Věstonice, Horní Věstonice, Klentnice, Mikulov, Milovice, Nové Mlýny, Pavlov, Perná, Sedlec Kód lokality: CZ0621029 Rozloha: 8539,4 ha Nadmořská výška: 164-548 m n. m. Charakteristika území: Oblasti dominuje zbytek největšího moravského bradla Pavlovské vrchy, tvořeného především druhohorními (jurskými) vápenci, nazývanými též ernstbrunnské vápence. Toto bradlo patří k čelní části příkrovu vnějšího flyšového pásma, které sem bylo přesunuto v třetihorách, při alpsko-karpatském vrásnění z východu. Příkrov je budován silně zvrásněnými jílovci, pískovci a slepenci. Do nich byly při horotvorných pohybech zavlečeny bloky pevných druhohorních vápenců a tmavých jílovců. Ve čtvrtohorách dochází k střídavému odnosu a ukládání materiálu ve vodních tocích, díky větrům se zde ukládají spraše, díky mrazovému zvětrávání vznikají vápencové věže, osypy a svahové sedimenty Na vápencích vznikají rendziny, na spraších černozemě, v nižších polohách nivní půdy a gleje. Hlavními vegetačními typy jsou dubohabřiny, teplomilné doubravy, lesostep, drnové a skalní stepi. Na severovýchodě, v nivě řeky Dyje okrajově do území zasahuje lužní les. Rostliny: nejsou předmětem ochrany Živočichové: čáp bílý, lejsek bělokrký, orel mořský, pěnice vlašská, strakapoud jižní, s. prostřední, ťuhýk obecný, včelojed lesní

18 Evropsky významná lokalita Stolová hora Katastrální území: Bavory, Klentnice, Perná Kód lokality: CZ0624043 Rozloha: 77,1 ha Nadmořská výška: 317-416 m n. m. Charakteristika území: Geologický podklad této lokality je tvořen zvětralými ernstbrunnskými vápenci, hlinito-kamenitými sedimenty a spraší. Reliéf hory je tvořen prudkými svahy a plochým temenem s nápadnými skalními útvary. Na severním svahu vystupují tzv. klentnické vrstvy (druhohorní jílovce a pískovce). Rostliny: hvozdík Lumnitzerův, kosatec skalní písečný, koniklec velkokvětý Živočichové: přástevník kostivalový, roháč obecný 4.2 Brod nad Dyjí Národní přírodní památka Dunajovické kopce Katastrální území: Brod nad Dyjí, Březí, Dobré Pole, Dolní Dunajovice Kategorie: národní přírodní památka Příslušnost k velkoplošnému chráněnému území: ne NATURA 2000: EVL Dunajovické kopce Rozloha: 107,2 ha Nadmořská výška: 230-285 m n. m. Charakteristika chráněného území: zbytky stepních trávníků a teplomilné úhory. Výrazný hřbet tvořen štěrky až slepenci, doplněné vápnitými jíly a písky. Údolí vyplněná hlinitopísčitými sedimenty. Území je charakteristické opuštěnými zemědělskými terasami. Z celé škály zdejších rostlin je na 30 zvláště chráněných. Trávníky jsou tvořeny z velké části ostřicí nízkou, kostřavou walliskou, nebo válečkou prapořitou. Opominout nelze ani výskyt kavylu sličného, k. Ivanovu. Z kvetoucích druhů se vyskytují srpice karbincolistá, bažanka vejčitá, kakost krvavý, třemdava bílá a panonský endemit pelyněk Pančičův. Dále také např. hrachor chlumní, několik druhů lnu, kosatec nízký, kozince, omany, koniklec velkokvětý, šater latnatý, vstavače, hlaváček jarní, hvězdnice chlumní, chrpa chlumní, zvonky. K nejvýraznějším druhům ovšem patří katrán tatarský, jehož zdejší populace patří k nejbohatším ve střední Evropě, k nejvýznamnějším pak šanta panonská a zárazy z. hořčíková, z. alsaská, zárazovka písečná, z. nachová, z. sivá.

19 Na množství kvetoucích druhů se vážou také rozmanité druhy hmyzu. Z brouků chrobák vrubounovitý, různí střevlíčci, majky, krasci, tesaříci, pestrokrovečníci. Motýli jsou zastoupeni soumračníky, ostruháčky, modrásky i otakárky. Mezi nejznámější rozhodně patří kudlanka nábožná. Hnízdí zde některé významné druhy ptáků pěnice vlašská, slavík obecný, ťuhýk obecný, strnad luční i bramborníček černohlavý. Území v působnosti: S CHKO Pálava a KS Brno Plán péče o chráněné území: Plán péče o Národní přírodní památku Dunajovické kopce na období 2010-2019 Hlavní předmět ochrany: zachování stepní vegetace a chráněnými druhy, zlepšení stavu, obnovení autoregulačních funkcí přírody, potlačení nežádoucích a invazních druhů Opatření: pastva ovcí a koz v kombinaci s ručním kosením a likvidací travní hmoty z plochy zásahu, ruční vytrhávání a vyřezávka náletů, vypalování náletů za mrazu Informace v terénu: infopanel, tagglist Natura 2000 Evropsky významná lokalita Dunajovické kopce Katastrální území: Brod nad Dyjí, Březí, Dobré Pole, Dolní Dunajovice Kód lokality: CZ0622218 Rozloha: 87,4 ha Nadmořská výška: 243-256 m n. m. Charakteristika území: Dunajovické kopce jako součást Dunajovických vrchů tvoří nápadný hřbet převyšující okolní krajinu. V minulosti byla část území využívána jako extenzivní vinice. Rostliny: katrán tatarský, pelyněk Pančičův, srpice karbincolistá Živočichové: nejsou předmětem ochrany 4.3 Březí Národní přírodní památka Dunajovické kopce Viz strana 18 Natura 2000 Evropsky významná lokalita Dunajovické kopce Viz strana 19