Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Chov starokladrubského koně a systém jeho výkonnostních zkoušek (Bakalářská práce) Vedoucí práce: Ing. Eva Sobotková, Ph.D. Autor práce: Tereza Hartlová BRNO 2012
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Chov starokladrubského koně a systém jeho výkonnostních zkoušek vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne... Podpis...
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Evě Sobotkové, Ph.D. za velmi cenné konzultace a odborné vedení při zpracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Zuzaně Šancové za pomoc při vyhledávání informací v archivu Národního hřebčína Kladruby nad Labem sídlícího ve Slatiňanech. Mé poděkování patří zároveň i spolužákům, kteří mi poskytli důležité publikace.
Abstrakt Bakalářská práce se zabývá historií, chovem a systémem všestranných výkonnostních zkoušek starokladrubského koně. V první části práce mapuje vývoj chovu plemene starokladrubského koně v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem, v hřebčíně Slatiňany a u chovatelů v soukromém sektoru. V druhé části práce uvádí nejdůležitější kmeny a rodiny starokladrubských běloušů a vraníků v celé jeho historii. Zároveň tato část charakterizuje chovný cíl a plemenné znaky starokladrubského koně, zabývá se obdobím regenerace vraného starokladrubského stáda a popisem vlastností starokladrubského koně. Třetí část práce se zaměřuje na současný stav chovu a způsoby využití plemene v minulosti a současnosti. V poslední části se bakalářská práce zaměřuje na výkonnostní zkoušky starokladrubského koně a uvádí počty starokladrubských koní, kteří absolvovali výkonnostní zkoušky v letech 1991 2011. Počty koní u výkonnostních zkoušek práce srovnává podle roku konání výkonnostních zkoušek, místa konání a dále podle barvy, kmene, rodiny a pohlaví koní. Klíčová slova: Starokladrubský kůň, výkonnost, zkoušky, historie, chov, koně.
Abstract The Bachelor work deals with the history, breeding and system of versatile performance tests Old-Kladruby horse. The first part maps the evolution of breeding of Old-Kladruby horse in the national stud farm Kladruby nad Labem, stud farm Slatiňany and its producers in the private sector. The second part lists the most important tribes and families Old-Kladruby white and black horse throughout its history. Also this part characterizes the breeding objective and breeding characters of Old-Kladruby horses, deals with the period of regeneration of the black Old-Kladruby horse herd and description of the properties of the Old-Kladruby horse. The third part focuses on the current status of breeding and uses of the breed in the past and present. In the last part of the thesis focuses on the performance test Old-Kladruby horses and to indicate the number of Old-Kladruby horses who passed the performance tests in the years 1991-2011. Bachelor work lists number of horses at performance tests by the year of the performance tests, the place of performance tests and by colour, tribe, family and sex of horses. Key words: Old-Kladruby horse, performance, tests, history, breeding, horses.
OBSAH 1 ÚVOD... 10 2 CÍL PRÁCE... 12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 13 3.1 Historie chovu starokladrubského koně... 13 3.1.1 Původ starokladrubského koně... 13 3.1.2 Historie chovu bílých kladrubských koní v hřebčíně Kladruby nad Labem... 14 3.1.3 Historie chovu černých kladrubských koní v hřebčínech Kladruby nad Labem a Slatiňany... 15 3.1.3.1 Regenerace chovu starokladrubského koně... 15 3.2 Charakteristika plemene starokladrubský kůň... 17 3.2.1 Dochované a důležité kmeny a rodiny starokladrubského koně... 17 3.2.1.1 Kmeny... 17 3.2.1.2 Rodiny... 22 3.2.2 Pojmenování starokladrubských koní... 22 3.2.3 Evidence starokladrubských koní a jejich chovatelů... 23 3.2.4 Označení starokladrubských koní... 23 3.2.5 Chovný cíl starokladrubského koně... 25 3.2.6 Plemenné znaky starokladrubského koně... 25 3.2.7 Užitkové a psychické vlastnosti starokladrubského koně... 26 3.2.8 Využití starokladrubského koně... 26 3.2.9 Vývoj a vrůst starokladrubských koní... 28 3.3 Současná situace v chovu starokladrubského koně... 29 3.3.1 Početní stavy od uplynulých let do současnosti v hřebčíně a v soukromém sektoru... 30 3.3.2 Plemeníci k připouštění v České republice v roce 2012... 32 3.4 Výkonnostní zkoušky... 33 3.4.1 Úvod... 33 3.4.2 Historie výkonnostních zkoušek... 34 3.4.3 Všestranné výkonnostní zkoušky... 35 3.4.3.1. Všestranné výkonnostní zkoušky starokladrubských koní... 35
3.4.3.1.1 Systém výkonnostních zkoušek starokladrubských koní... 36 4 NÁVRH METODIKY... 37 4.1 Zhodnocení úspěšnosti chovu v závislosti na počtu koní zařazených do plemenitby... 37 4.1.1 Vymezení srovnávací základny... 38 4.1.2 Zhodnocení výkonnostních zkoušek starokladrubských koní v letech 1991 až 2011... 38 5 ZÁVĚR... 46 6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 48 7 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 52 8 SEZNAM OBRÁZKŮ... 53 9 SEZNAM TABULEK... 53 10 SEZNAM GRAFŮ... 54 11 PŘÍLOHY... 55
1 ÚVOD Celosvětově je chovu koní v současné společnosti věnována velká pozornost. V posledních letech stavy koní narůstají i v České republice. V roce 2003 bylo na našem území jen 41 240 koní, ale do roku 2010 se zvýšil jejich počet na 75 027 kusů. Hlavním důvodem této skutečnosti je nárůst oblíbenosti jezdeckých sportů a rekreačního ježdění u široké veřejnosti. V České republice se také zvýšila snaha o ochranu národních plemen koní. Jedná se o čtyři plemena: starokladrubský kůň, huculský kůň, českomoravský belgický kůň a slezský norik. Uvedená plemena jsou zařazena do skupiny genových rezerv České republiky a za jejich chov jsou poskytovány státní dotace. V bakalářské práci se budu zabývat koněm starokladrubským. Toto plemeno je celosvětovým unikátem, neboť bylo jmenováno Národní kulturní památkou. Jeho historie začala před 430 lety. Starokladrubský kůň byl chován v mnoha barevných variantách, ale nejžádanějšími barevnými variantami byly a jsou černá a bílá, tedy vraníci a bělouši. V průběhu historie vznikl velký počet kmenů starokladrubského koně. Některé kmeny vymizely, jiné se zachovaly do současnosti. Lze uvést například kmeny General, Generalissimus, Sacramoso, Solo, Favory, Siglavi Pakra, Rudolfo a Romke. Starokladrubský kůň se vyznačuje dlouhověkostí, dobrou plodností, pevnou konstitucí, výbornou adaptabilitou a krmitelností. Pro starokladrubské koně lze nalézt jak v historii, tak v současnosti využití v mnoha oblastech. Jsou vhodní pro ceremoniální a exhibiční účely, setkáte se s nimi na královských dvorech, v hiporehabilitaci, u jízdní policie, jsou účastníky vozatajských a drezurních soutěží a široká veřejnost je využívá při rekreačním ježdění. Pro zařazení koní do plemenitby jsou podstatným kritériem výkonnostní zkoušky. Ty zároveň určují celkovou užitkovost koní a kvalitu chovu. Chov starokladrubského koně je spjat s Národním hřebčínem v Kladrubech nad Labem. Hřebčín se nachází v Polabské nížině nedaleko Pardubic a leží 205 metrů nad mořem. Patří mezi nejstarší hřebčíny v Evropě. V roce 2002 byl Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem spolu se základním kmenovým stádem běloušů vyhlášen Národní kulturní památkou. V současné době je na seznamu čekatelů na zápis do seznamu UNESCO. Dnešní hřebčín je umístěn v obcích Kladruby nad Labem a Slatiňany, a v jejich přilehlém okolí. 10
Ve své práci jsem se zaměřila na historii a současný stav plemene a na rozbor výkonnostních zkoušek včetně počtu zúčastněných koní v letech 1991 až 2011. 11
2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je: zpracovat historii chovu starokladrubského koně podrobně charakterizovat plemeno starokladrubský kůň zhodnotit současnou situaci v chovu starokladrubského koně popsat systém výkonnostních zkoušek starokladrubského koně. 12
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie chovu starokladrubského koně MACHEK a ROUBALOVÁ (2006) píší, že plemeno starokladrubského koně bylo vyšlechtěno na našem území. Je kontinuálně chováno více než 400 let a během staletí se dokonale přizpůsobilo místním podmínkám. Vznik tohoto plemene se váže na oblast polabské nížiny a na hřebčín v Kladrubech nad Labem. Podle MICHALA (1972), má starokladrubský kůň španělské předky a je původem blízce příbuzný plemeni lipicán. Lipicán pochází z hřebčína v oblasti Lipizza, která leží na území dnešního Slovinska. 3.1.1 Původ starokladrubského koně MISAŘ a JISKROVÁ (2001) uvádějí, že starokladrubský kůň patří do podskupiny plemen koní odvozených z arabsko-berberské krve. Byl založen koněm staroitalským a starošpanělským. Obě tyto rasy koní byly chovány na poloostrovech Apeninském a Pyrenejském a největšího věhlasu a rozšíření dosáhly koncem XVIII. století. V této době se kůň staroitalský a starošpanělský rozšířili po celé Evropě, a tak se dostali i do českých zemí a v Kladrubech byl založen jejich čistokrevný chov (LERCHE, 1956). Podle LERCHEHO (1956) pocházel kůň staroitalský z Apenninského poloostrova, byl menšího vzrůstu s poněkud klenutou hlavou v nosní linii, měl kratší lopatku, delší hřbet a vysoko nasazený ohon. Pravděpodobně byl vysokonohý a vynikal obratností, rychlostí a suchostí. Na druhou stranu, koně starošpanělští pocházejí z Iberského poloostrova a jsou popisováni jako mohutná a silná ušlechtilá zvířata, dobrá v nohou, vyznačující se španělským krokem. Podle DUŠKA a kol. (1992) byl samotný hřebčín založen roku 1579 v kladrubské oboře císařem Rudolfem II. Rudolfovi kočároví koně byli součástí dvorní ceremonie Habsburků. Díky svému ušlechtilému vzhledu dodávali panovnickým ceremoniím na jedinečnosti a vznešenosti. Brzy se starokladrubský bělouš stal symbolem aristokracie, zatímco vraníci byli využíváni církví (http://oldkladrubyhorses.wz.cz/historie.htm, 2012). 13
3.1.2 Historie chovu bílých kladrubských koní v hřebčíně Kladruby nad Labem LERCHE (1956) říká, že byla v důsledku španělského ceremoniálu, který se zaváděl na panovnických dvorech na přelomu 16. a 17. století, požadována od koní nádhera a pompéznost. Z těchto důvodů byli koně dováženi převážně z Itálie a ze Španělska. DUŠEK (1992) tvrdí, že byl v téže době kladrubský hřebčín spolu s hřebčínem v Lipici určen pro elitní chov španělských koní. Měl produkovat hlavně bílé koně kočárové, tedy koně pro těžké ceremoniální zápřeže. MARKOVÁ (2009) píše, po roce 1588 byli koně chovaní v Kladrubech nad Labem pestrého zbarvení. Tedy aby vyhovovali tehdejší módní strakatosti. LERCHE (1956) také tvrdí, že v 18. století trpěl chov koní v Kladrubech nad Labem probíhajícími válkami a to až roku 1757, kdy hřebčín kompletně vyhořel s veškerou dokumentací o chovu. Roku 1771 byl v Kladrubech hřebčín znovu zřízen. Přibližně od roku 1830 rozhodla správa dvorních hřebčínů chovat v kladrubském hřebčíně mohutnějšího kočárového koně galakarosiera. Proto byli preferováni mohutnější italsko-španělští koně s dobře vyjádřeným typem kočárového koně (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Podle MISAŘE a JISKROVÉ (2001) byl chov starokladrubského bělouše založen vraníkem Pepoli (1764) ze soukromého hřebčína z okolí Ferrary. Zakladatelem nové linie byl jeho syn, bělouš Imperatore (1775) z bělky Aurora. Imperatore zplodil s vrankou Mosca zakladatele nejstaršího kmene starokladrubských běloušů Generale (1787). Jeho syn Generalissimus (1797) založil další kmen (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). Dle BÍLKA (1925) byla po první světové válce zaznamenána výrazná nechuť ke všemu, co souviselo s předchozí vládou. To se bohužel týkalo i starokladrubských běloušů. Výsledkem bylo zrušení stáda a zachování jen malé části populace jako unikátu. LERCHE (1956) píše že, další kmen vznikl v průběhu regenerace stáda ve dvacátém století. Jedná se o kmen Sacramoso v bílé variantě. Kmen byl založen plemeníkem se jménem Sacramoso XXXIII, který se narodil roku 1944. 14
Podle MISAŘE a JISKROVÉ (2001) byl roku 1950 celý chov rozšířen také o genetický potenciál lipického hřebce Favory. Později pak o andaluského hřebce nazvaného Rudolfo. Podle ZÁLIŠE (1997) se přistoupilo k další propagaci starokladrubského koně až koncem 20. století, kdy bylo toto plemeno zařazeno do genetických zdrojů původních plemen hospodářských zvířat. V roce 1995 bylo plemeno prohlášeno za státní kulturní památku. 3.1.3 Historie chovu černých kladrubských koní v hřebčínech Kladruby nad Labem a Slatiňany LERCHE a MICHAL (1956) říká, že nejdříve byli kladrubští koně černé barvy chováni v hřebčíně v obci Kladruby nad Labem. To platilo až do roku 1924, kdy zde byl chov černých kladrubských koní zcela ukončen. K obnovení chovu došlo až v roce 1940, ale již ve státním pokusném hřebčíně. Podle LERCHEHO (1951) jsou zakladateli starokladrubského koně černé barvy hřebec Napoleone dovezený z Říma a dva hřebci Sacramoso, z nichž jeden, narozený roku 1799, byl přivezen z hřebčína Ries v Solnohradech a ten druhý, narozen roku 1800, pocházel z hřebčína v Kroměříži. Hřebčín ve Slatiňanech vznikl v roce 1898 jako zámecký hřebčín. V roce 1931 bylo české stádo starokladrubských vraníků téměř zlikvidováno. Naštěstí byl v roce 1939 založen státní pokusný hřebčín. Tím začala regenerace chovu starokladrubských vraníků. 3.1.3.1 Regenerace chovu starokladrubského koně Samotná destrukce stáda starokladrubských koní začala po první světové válce, kdy se lidé snažili o likvidaci všeho habsburského. Probíhala hlavně od roku 1925 do roku 1931. Odneslo to nejvíce stádo vraníků (http://www.nhkladruby.cz/.regenerace, 2012). Jak píše STRAKOVÁ (2007), vlastní likvidace vraníků začala prodejem hřebce se jménem Napoleone Sola řezníkovi. Celá likvidace probíhala pomalu. Jako hlavní důvod pomalé likvidace lze uvést skutečnost, že starokladrubští vraníci byli velice ceněni pro svoji sílu v tahu. K připouštění byl ale zanechán pouze jeden hřebec a poté se v roce 1931 přesunul zbytek stáda na Slovensko. O regeneraci vraného stáda se úspěšně 15
pokusil MUDr. PhDr. Bílek. Začal ve třicátých letech v Průhonicích u Prahy, kam převezl zbylé koně ze Slovenska. Počet převezených starokladrubských vraníků byl malý, stádo přestárlé a nebylo možné počítat s čistokrevnou plemenitbou. V roce 1941 měl František Bílek k dispozici tři hřebce, polobratry, po hřebci Sacramoso XXIX. Jednalo se o Sacramosa XXX, který se narodil 30.3.1927 po matce 266 Neapolitano Gratia. Zůstalo po něm ve Slatiňanech 11 dcer a dva plemenní hřebci, kteří působili v Kladrubech nad Labem. Hřebec Sacramoso XXXII a hřebec Sacramoso XXXIII. Druhým plemeníkem (po hřebci Sacramoso XXIX) byl Sacramoso XXXI.- Solo. Tento hřebec se narodil 25.3.1927 po matce 271 Sacramoso XXVII. Zbylo po něm 80 hříbat, z toho dva plemenní hřebci (Solo Maja I, Solo Narcis II) a 24 klisen zařazených do plemenitby. Třetím hřebcem, který byl použit do regeneračního programu, byl hřebec 530 Sacramoso XXIX-3 Avara. Tento hřebec se narodil 12.4.1930 po matce 57 Sacramoso XXVII. Dal jen 5 hříbat, ze kterých byli uplatněni hřebec Avara I a 2 klisny. Do regenerace chovu bylo zapojeno také 54 různých matek. Jednalo se jak o klisny starokladrubského koně, tak o klisny jiných plemen, např. lipického, teplokrevného nebo klusáckého původu. Některé matky zařazené do procesu regenerace byly dokonce bez původu. Po ukončení regenerace čítalo stádo starokladrubského vraníka 6 hřebců, 33 matek z třinácti rodin a 52 hříbat a mladých koní. Tyto skutečnosti vycházejí z (http://www.nhkladruby.cz/.regenerace, 2012). Na regeneraci chovu se podíleli kromě starokladrubských běloušů také lipický vraný hřebec Siglavi Pakra a frízský hřebec Romke. Ti založili dva nové kmeny ke dvěma původním kmenům Sacramoso a Solo (www.nhkladruby.cz/regeneracni-proces, 2012). Jak píše DYKOVÁ (2006), v srpnu 1945 se přestěhoval Státní pokusný hřebčín z Průhonic u Prahy do hřebčína ve Slatiňanech. Dokončení regenerace starokladrubského koně proběhlo v roce 1974. V pozdějších letech jejich chov v hřebčíně přežíval ve stínu chovů jiných teplokrevných plemen (http://www.hrebcin-dobrovsky.com/index.php?page=kladrubaci). Podle STRAKOVÉ (2007) se díky velké homozygotnosti použitých plemeníků podařilo i z různorodých matek vytvořit koně, kteří vyhovovali chovnému cíli starokladrubského koně. Od roku 1974 probíhalo udržovací šlechtění. Od roku 2002 je plemenná kniha uzavřená plemenným koním cizí krve, jelikož bylo dost kvalitních jedinců jak v hřebčíně, tak i v privátních chovech. 16
3.2 Charakteristika plemene starokladrubský kůň Dle VOLENCE a kol. (1995) se starokladrubský kůň řadí mezi teplokrevná plemena koní. Podle MISAŘE a JISKROVÉ (2001) se jedná o velmi ušlechtilého a harmonického kočárového koně, který má pevnou konstituci s charakteristickou mechanikou pohybu. Ta spočívá především v kadencovaných, prostorných chodech a v chodech s vysokou trakcí hrudních končetin v klusu. 3.2.1 Dochované a důležité kmeny a rodiny starokladrubského koně 3.2.1.1 Kmeny Generale- podle LERCHEHO (1956) byl zakladatelem tohoto kmene bělouš General, který se narodil v Kopčanech roku 1787 po otci Imperátore a z vrané matky Mosca. Imperatore byl bělouš a byl synem vraníka Pepoli. Jeho matka byla bělka Aurora. Vranka Mosca byla dcerou vraníka Mosto a vranky Salvatica. Bělouš General pocházel ze 75% z krve vraníků a pouze z 25% běloušů. Jeho první syn Generalissimus z matky Bellona byl bělouš a zakladatel druhého kmene. Další tři synové hřebce General, to jest Generale Altabela, Generale Bellasperanza a Generale Vallona, nesli jeho jméno a byli velice významní jak pro chov běloušů, tak vraníků. Obr. 1: Rodokmen Generale (LERCHE, F. Starokladrubský kůň. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956) 17
Generalissimus podle LERCHEHO (1956) se zakladatel, hřebec Generalisimus, narodil v roce 1797 v Kopčanech. Jako hřebec není uveden v knize pepiniérů v Kladrubech nad Labem, nedochoval se popis jeho zevnějšku a ani nejsou známy údaje o jeho připouštění a použití v chovu. Plemenná kniha starokladrubského koně (2012) uvádí, že se jistě ví o jednom jeho synovi, Generalissimus I, který dále zplodil čtyři syny, Generalissimus II (Rava), Generalissimus III (Ambira), Generalissimus 2 (Faustina) a Generalissimus IV (Formosa). Obr. 2: Rodokmen Generalissimus (LERCHE, F. Starokladrubský kůň. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956) Sacramoso linie Sacramoso byla založena vraníkem, který pocházel z arcibiskupského hřebčína Ries (u Salzburku). Tato linie však také časem zanikla a udržela se druhá linie Sacramosů, která byla založena hřebcem Sacramoso, narozeným v roce 1800 v Kroměříži, jak se píše na http://www.nhkladruby.cz/plemeno (2012). LERCHE (1956) uvádí, že solnohradský Sacramoso dal jako prvního syna bělouše, z jehož potomků patřil mezi ty nejdůležitější Sacramoso II, který dal syna Sacramoso IX. Od něho se odvíjeli další plemeníci tohoto kmene. Kmen vymřel roku 18
1861. Sacramoso olomoucký se narodil v roce 1800. K tomuto kmeni patří 30 plemeníků. Kmen se udržel dodnes. Mezi nejvýznamnější plemeníky patřili například Sacramoso IV, Sacramoso XI, Sacramoso XV, Sacramoso XX a další. Bílá forma kmene Sacramoso má na svém počátku hřebce Sacramoso XXXIII, který se narodil v Kladrubech nad Labem roku 1944 po otci vraníkovi Sacramoso XXX a matce bělce 406 Generale XXXIV. Působil převážně ve stádě vraníků a zanechal po sobě jednoho bílého syna, hřebce Sacramoso XXXV, který se narodil roku 1949. Byl to bělouš. Obr. 3: Rodokmen Sacramoso (LERCHE, F. Starokladrubský kůň. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956) Napoleone linie Napoleone, založená hřebcem Napoleone (1845) podle http://www.nhkladruby.cz/plemeno (2012). LERCHE (1956) uvádí, že hřebec Napoleone byl dovezen do Kladrub roku 1855, aby osvěžil krev starokladrubských vraníků. Byl italsko-španělského původu s příměsí krve norické přesně tak, jak to bylo u starokladrubských koní. Proto nerušil výstavbu 19
stáda. Připouštěl klisny Sacramoso. Zplodil syna Napoleone Amora, jehož syn byl Napoleone II. Poslední hřebec Napoleone, který působil v hřebčíně Kladruby nad Labem, byl Napoleone Solo. Tato linie zanikla v roce 1922 jako důsledek dramatického vývoje chovu starokladrubských koní, kdy bylo stádo vraníků prakticky zrušeno a plemeníci i klisny rozprodáni, jak se píše na http://www.nhkladruby.cz/plemeno (2012). Obr. 4: Rodokmen Napoleone (LERCHE, F. Starokladrubský kůň. 1. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1956) Solo podle JAKUBCE (2000) byl zakladatelem tohoto kmene hřebec Sacramoso XXXI, který byl v rámci regeneračního programu ve Státním pokusném hřebčíně ve Slatiňanech přejmenován na Solo. Dle mínění LERCHEHO (1956) se hřebec Sacramoso XXXI narodil roku 1927 v Kladrubech nad Labem. Ve Státním pokusném hřebčíně Slatiňany připustil celkem 156 klisen. Favory tento kmen byl založen hřebcem Favory-Bab, koněm lipického původu, který byl potomkem starokladrubského hřebce Favory narozeného v roce 1779, který byl z 20
Kladrub nad Labem do lipického chovu. Hřebec Favory-Bab se narodil roku 1938 a do Kladrub byl přivezen roku 1951 pro osvěžení krve starokladrubských koní. Dal dva plemenné hřebce, Favory IV z kladrubské matky 584 Generale XXXV a hřebce Favory VI, také z kladrubské matky 558 Generale XXXVI. Tento hřebec zabezpečil pokračování linie synem Favory VII po matce 785 Generalissimus XXIII (dle zdroje http://www.nhkladruby.cz/plemenna-kniha, 2012). Siglavi Pakra tento kmen založil stejnojmenný lipický hřebec, který v chovu starokladrubských koní působil devět let od roku 1958. Jeho rodiče byli lipický hřebec Siglavy Gaetana III a lipická klisna 382 Pakra IV. Zůstal po něm jeden kladrubský hřebec, a to Siglavi Pakra Favorina z matky 191 Favorina a dal tři plemenné hřebce Siglavi Pakra Barbara III, Siglavi Pakra Romanita a Siglavi Pakra Elveta IV (http://www.nhkladruby.cz/plemenna-kniha, 2012). Romke jak tvrdí LERCHE (1956), tento kmen starokladrubských vraníků založil fríský hřebec Romke, původem z Holandska, jehož otec byl hřebec Ritske a matka Seaske. Byl přivezen roku 1974. Za celé působení ve Slatiňanech po dobu 11 let do roku 1985, zůstali v chovu 3 synové (Romke Eleona II, Romke Eleusina I a Romke Elevata IV) a 22 dcer. Romke Elevata IV působil v plemenitbě do roku 1993 (dle zdroje http://www.nhkladruby.cz/plemenna-kniha, 2012). Rudolfo zakladatelem byl hřebec Rudolfo, narodil se roku 1968, byl lusitánského původu z matky Zita a otce Eneias. Byl přivezen do Kladrub nad Labem z důvodu snížení příbuzenské plemenitby ve stádě běloušů. V kladrubském stádě působil od roku 1977 do roku 1985. Za tuto dobu zplodil 24 potomků, z toho jednoho plemenného hřebce jménem Rudolfo I a devět chovných klisen (podle www.nhkladruby.cz/plemenna-kniha, 2012). 21
3.2.1.2 Rodiny Tab. 1: Klasické a neklasické rodiny starokladrubského koně (http://www.nhkladruby.cz/rodiny, 2012) A. istokrevné klasické rodiny (vyznačeny tučně): B. Čistokrevné neklasické rodiny: rodina - název (rok rodina - název (rok narození zakladatelky) narození zakladatelky) Africa-Maestosa (1740) Narcis (1939) Almerina (1769) Xandra (1938) Almerina-Albona Bárta (1953) Almerina-Aluta Ritorna(1974) Almerina-Campanella Favora (1963) Almerina-Egloga Dana (1969) Almerina-Formosa Gita (1974) Almerina-Maja Cariera (1894) Deflorata-Plutona (1767) Madar VI-Káča (1782) Ragusa (1888) Ragusa-Raguza Rava-Maga (1755) Rava-Ravana Sardinia-Magura (1770) Sardinia-Neapolitana Sardinia-Septimia 3.2.2 Pojmenování starokladrubských koní Podle LERCHEHO (1956) nebyli zpočátku kladrubští koně jednotně pojmenováváni a označováni. Systém označování se zavedl až v roce 1750, ale konečný systém byl zaveden až v roce 1918. Podle Řádu plemenné knihy starokladrubského koně (2012) jsou plemenní hřebci pojmenováni způsobem, kdy na prvním místě jména je název otcovské linie, na druhém místě jméno matky a na třetím místě je římské číslo pořadí hřebce v linii. Mladým hřebcům přiřazujeme na první místo jména otcovskou linii, na místo druhé jméno matky, na místo třetí kmenové číslo otce a na čtvrté místo arabskou číslicí pořadí hříběte po otci. Klisny dostávají jméno na počáteční písmeno jména matky. 22
3.2.3 Evidence starokladrubských koní a jejich chovatelů Jak uvádí Řád plemenné knihy starokladrubského koně (2012) do 14 dnů od porodu se pošle hlášenka o narození nebo zmetání hříběte příslušnému orgánu pověřenému vedením evidence. Hříbě se poté zapíše do registru, provedou se výžehy, popis a vystavení potvrzení o původu a průkaz koně.registrace plemenných koní se provádí až po jejich výběru do plemenitby. Chovatel se do evidence dostane na základě vlastnictví starokladrubského koně. 3.2.4 Označení starokladrubských koní LERCHE (1956) uvádí, že původní označování bylo výžehem C, jako Kladrub. Výžeh se prováděl na levou nebo pravou žuchvu a na stehno. Výžeh na stehně obsahoval počáteční písmeno panovníka, který vládl, nad ním byla korunka a po stranách vavřín. Později bylo C na žuchvě nahrazeno K s korunkou. A ustálily se výžehy kmenové a rodové. Obr. 5: Kmenové výžehy: Generale Generalissimus Sacramoso Favory Romke Siglavi Pakra Rudolfo Solo 23
Obr. 6: Rodové výžehy: Generale Generalissimus Sacramoso Solo Favory Romke Rudolfo Siglavi Pakra Obr. 7: Vlastnické výžehy: NH Kladruby n./l. Hřebčín Slatiňany J.Iš, Bzenec (do r. 1999) Fi Favory Nyní se kmenový výžeh skládá z počátečního písmene kmene a číslem otce, nachází se na sedlové poloze na levé straně těla, pod ním je rodový výžeh po matce a tvoří ho značka. Na pravé sedlo se umisťuje pořadové číslo hříběte po otci. Dále se uplatňuje i vlastnický výžeh na stehno a od roku 1938 se ročním běloušům na levou žuchvu umisťuje K s korunkou a ročním vraníkům S s korunou, jak se píše v Řádu plemenné knihy starokladrubského koně (2012). 24
3.2.5 Chovný cíl starokladrubského koně Podle Řádu plemenné knihy starokladrubského koně (2012) je starokladrubský kůň středně velkého až velkého obdélníkového rámce s korektní stavbou těla, harmonickými proporcemi a typickou klabonosou hlavou s výrazným velkým tmavým okem. Vyznačuje se pravidelnými kadencovanými chody s typickou vysokou akcí hrudních končetin v klusu. Podle VOLENCE (1995) je chovným cílem starokladrubského koně především udržení tohoto jediného původního českého plemene v typu galakarosiera s využitím k ceremoniální a reprezentativní službě, soutěžím spřežení, drezuře, baroknímu a rekreačnímu ježdění. Včetně jeho výrazných plemenných znaků. 3.2.6 Plemenné znaky starokladrubského koně Podle řádu plemenné knihy (http://www.nhkladruby.cz/dokumenty.php) lze jako plemenné znaky uvést: Hlava je suchá, s jasně zřetelnými konturami krajin, s typickým klabonosem a výrazným velkým tmavým okem. Krk je vysoko nasazený, přiměřeně dlouhý, klenutý a dobře osvalený. Kohoutek je méně znatelný ale dobře utvářený. Hřbet je středně dlouhý s dobrou vazbou beder. Hrudník je středně hluboký i široký se zaúhlením lopatky, které umožňuje typickou vysokou akci hrudních končetin. Středotrupí je oválné s dobře klenutými žebry. Záď je středně široká, zezadu oválná, dobře osvalená. Končetiny jsou korektní, přiměřeně kostnaté, s výraznými suchými klouby, se středně dlouhou holení a pravidelnými, velkými a pevnými kopyty. Barva: vraník, bělouš, dříve byly uznávány i jiné barevné varianty, strakáči i ryzáci. Dle MARKOVÉ (2009) byly v polovině 19. století však chováni galakarossieři také v hnědé barvě. 25
Tab. 2: Standard uvádějící základní tělesné znaky ve čtyřech letech věku podle Řádu plemenné knihy (2012): Míra Hřebci Klisny Kohoutková výška pásková (cm) 172-180 169-178 Kohoutková výška hůlková (cm) 162-170 159-168 Obvod hrudi (cm) 190-196 190-196 Obvod holeně (cm) 21,5-22,5 20,5-21,5 Hmotnost (kg) 570-670 545-645 3.2.7 Užitkové a psychické vlastnosti starokladrubského koně Toto plemeno dospívá později, ale naproti tomu dosahuje vysokého stáří, je velmi vytrvalý a ochotný k práci v tahu. (LERCHE, 1956) Jak se píše v Řádu plemenné knihy starokladrubského koně (2012) tento kůň se vyznačuje dobrou plodností, pevnou konstitucí, dobrou krmitelností a adaptabilitou pro různá prostředí. Koně tohoto plemene jsou živého temperamentu, vyrovnaní, snadno ovladatelní, učenliví a převážně pracovití a dobře spolupracující s lidmi. 3.2.8 Využití starokladrubského koně Co se týče využití starokladrubského koně v historii, okolo období socialismu, tvrdí LERCHE (1956), že se starokladrubští koně využívali především pro doorávku po traktorech, výsev trav, časné jarní vláčení ozimých i víceletých trav, pohrabování, sázení brambor, vyvážení hnoje, převážení silážní hmoty, krmiv, sena a podobně. Potřeba koní se pohybovala mezi 6 a 8 koňmi na 100 ha. V armádě se skvěle osvědčil jako kyrysnický kůň. Podle HUŠKOVÉ (2009) je starokladrubský kůň velmi všestranné zvíře, které se hodí skoro do všech odvětví jezdeckého sportu. Zvládá parkurové skákání, ale i jemnost a propracovanost drezurních úkonů. Nejlépe ovšem vyniká ve dvou odvětvích a to ve vozatajství a parforsních honech (dnešních Hubertových jízdách). Starokladrubské koně se používají v těchto zápřežích: jednospřeží, což je jeden kůň ve voze dvojspřeží, kdy je pár koní vedle sebe čtyřspřeží, znamená dva páry koní za sebou, 26
pětispřeží, neboli tři koně vpředu a dva koně vzadu, šestispřeží, které se skládá ze tří párů koní za sebou, sedmispřeží obsahuje tři koně vpředu a dva páry koní za sebou, osmispřeží, čtyři páry koní za sebou, tandem, dva koně za sebou, random, tři koně za sebou, pickaxe team, jeden kůň vpředu a dva koně vzadu, triga, neboli ruská trojka kde jsou tři koně vedle sebe a quadriga, kdy jsou zapřaženi čtyři koně vedle sebe. Díky svému vzhledu a reprezentativnímu chodu se používají hojně při přehlídkách a ceremoniálních akcích. Používají se ale i u jízdní policie a to převážně díky jejich respekt vzbuzujícímu pohledu a vyrovnané povaze. Pro své výborné povahové vlastnosti se tito koně používají také pro hipoterapii. Nejvyužívanější jsou však na závody spřežení (http://www.calvero.cz/kategorie/starokladrubsky-kun/, 2012). Jak píše DUŠEK a kol. (2007) jsou závody spřežení obdobou všestrannosti. Pořádají se buď v jednospřeží, dvojspřeží nebo čtyřspřeží. Většinou se na závody jezdí s jedním i více rezervními koňmi, neboť jsou tyto závody velice náročné. Soutěž trvá tři dny a skládá se z drezurní zkoušky na obdélníku, maratonu neboli terénní zkoušky a vozatajského parkuru. Podle ŠTURSE (2009) je úkolem vozatajské drezury posouzení souladu spřežení, pravidelnosti chodů, kmih apod. Drezura se provádí na obdélníku 40 x 100 metrů a koná se pár minut, většinou okolo deseti. Úkolem vozataje je předvedení určených prvků, každý prvek je bodován zvlášť, a to 0 až 10 body. Další částí soutěže je maraton. Je to terénní jízda, která je dlouhá většinou okolo 15 kilometrů. Trať je rozdělena na tři úseky, v prvním není chod koně omezen, v druhém se jen krokuje a za naklusání je penalizace a ve třetím úseku jsou překážky, kde je chod koně také libovolný, jen od poslední překážky se nesmí cválat. Poslední částí celé soutěže je vozatajský parkur. Jedná se o předvedení zručnosti vozataje a poslušnosti koní. Na trati je maximálně 20 překážek, které jsou tvořeny gumovými Kužely. Průjezd tratí musí být ve stanoveném čase a vozataj může být penalizován za shození míčku na kuželu, za neposlušnost koní, sesednutí spolujezdce, nedostatečnou výstroj a překročení časového limitu. KOLÁŘOVÁ (2004) píše, že starokladrubské koně je možné vidět na mnohých výstavách, barokních představeních a i při Velké pardubické, kdy vozí startéra na start. 27
KOLÁŘOVÁ (2010) píše jako o zajímavosti v chovu, že byly dva páry běloušů ustájeny na Pražském hradě a sloužily T. G. Masarykovi. Mimo jiné jej bělouši dvakrát vezli k vykonání prezidentského slibu (v letech 1927 a 1934). Mezi slavné tradice patří pravidelné pořádání Velkých jezdeckých dnů, při kterých jsou k vidění snad všechny typy zápřeží. V roce 2008 zapřáhl Petr Vozáb rekordních 22 koní, což je zapsáno i v české knize rekordů. 3.2.9 Vývoj a vrůst starokladrubských koní Jak popisuje LERCHE (1956), hříbata kladrubských koní se rodí tmavě zbarvená, jejich srst je hustá a jemná. Rodí se s těžkou hlavou, dlouhýma nohama a s nepravidelným postojem končetin. Během růstu se hříbě prodlužuje, rozšiřuje a prohlubuje. Při narození váží hříbě zhruba 59 kg a měří v páskové výšce 106 cm, v jednom roce váží 357-366 kg a má cca 154 cm, ve dvou letech pak 491-502 kg a cca 166 cm. Klisny se po zařazení do chovu výrazně rozšiřují a hřebcům se po dokončení růstu začíná ukládat tuk na prsou, hřebeni krku a na zádi. Co se týká vývoje barvy, kladrubští bělouši se rodí černí nebo tmavohnědí a během půl roku se z nich vlivem línání stanou šediví, železní nebo medoví bělouši. Pigment se ztrácí nejdříve kolem očí a huby. Poté ztráta pigmentu pokračuje od krku dolu a během pěti let se z nich stávají grošovaní bělouši nebo u některých kmenů úplní bělouši. Hříbata vraníků se rodí tmavošedá a po vylínání se stávají vraníky s lesklou srstí nebo vraníky se srstí bez lesku. Zůstávají po celý život černí, až ke stáří. Kolem dvacátého roku se však může vyskytnout prokvétání bílými chlupy. Nyní je v Řádu plemenné knihy starokladrubského koně (2012) uvedeno, že ve věku čtyř let váží hřebci průměrně 600kg a klisny 590kg. Dále je zde uvedeno, že průměrná kohoutková výška pásková u hřebců je 176cm a u klisen o dva centimetry méně. 28
3.3 Současná situace v chovu starokladrubského koně Starokladrubský kůň se řadí mezi teplokrevná plemena. Má mnohá využití a cílem chovatelů je jeho udržení v takovém typu, ve kterém se historicky nalézá, tedy v typu galakaroseniera. Jeho početní stavy jsou omezené, něco málo okolo 1200 jedinců, podle (www.kladrubers.com/index.php?pages=hisofbr). Jak tvrdí NOVÁK (2009), byl areál hřebčína v Kladrubech nad Labem prohlášen za Národní kulturní památku roku 2002 nařízením vlády č. 132/2001 Sb. Současně s hřebčínem se Národní kulturní památkou stalo i kmenové chovné stádo kladrubských běloušů, jako cennější z pohledu památkových hodnot. Roku 1995 byla stáda i s kladrubským hřebčínem prohlášena za kulturní památku. Historický areál hřebčína v rozsahu asi 1300 ha. A do uvedených stád jsou každoročně vybíráni nejlepší jedinci z celé populace chované v hřebčíně v Kladrubech. O této skutečnosti pak je informováno Ministerstvo kultury. Na základě zákona č 154/1991 Sb. O šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat, který zahrnuje paragraf o genových rezervách hospodářských zvířat, a jeho příslušné vyhlášky se uvádí výčet genových zdrojů ČR, do kterých patří i starokladrubský kůň (http://genetickezdroje.cz.linux20.ignum.cz/index.php?p=zakony_a_predpisy, 2012). KREJČÍ (2009) píše, že bylo koncem tohoto století zrušeno v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem používání poroden. Byly nahrazeny přirozeným porodem ve společném volném ustájení, kde jsou rodičky s ostatními vysokobřezími klisnami. KOLÁŘOVÁ (2004) uvádí, že osmipřeží starokladrubských běloušů působí na dánském dvoře. Jak píše DYKOVÁ, ŠANCOVÁ a TEPLÝ (2011) působí v zahraničí jeden plemenný starokladrubský hřebec, je to Rudolfo Rocala VII., který působí v Polsku. Dále pak 52 plemenných klisen, z toho dvacet je v Rakousku, jedenáct v Německu, deset v Polsku, šest na Slovensku, tři v USA, jedna ve Francii a jedna ve Švýcarsku. Majiteli starokladrubských koní v USA jsou tito lidé: Gary a Jana Peterson z Washingtonu, kteří mají klisnu Falta 44 z chovu hřebčína Favory, narozenou roku 2003. Další je Clara Moehlman z Fresna ve státu California, které patří bělka Rodriga, narozena také roku 2003, ale v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem. Třetím koněm 29
v USA je bílý hřebec Serpa, patřící Petře Beltran, který byl narozen roku 2005 a do USA byl dovezen roku 2008 (http://www.uskha.com/index.php?pid=8, 2012). 3.3.1 Početní stavy od uplynulých let do současnosti v hřebčíně a v soukromém sektoru Podle Národního hřebčína Kladruby nad Labem (2012) byly stavy kladrubských koní chovaných v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem v roce 2011 následující: 34 hřebců (20 běloušů a 14 vraníků) 146 klisen (72 bělek a 74 vranek) Počet registrovaných chovatelů v tomto roce byl 187 a v těchto chovech se nacházelo: 23 hřebců (9 běloušů a 14 vraníků) 347 klisen (168 bělek a 179 vranek) Tab. 3: Početní stavy kladrubských koní dle pohlaví, barvy a majitele od roku 2001 do roku 2010 (Národní hřebčín Kladruby nad Labem, 2011) Národní hřebčín Kladruby nad Soukromý sektor Celkový počet Labem Rok Hřebci Klisny Hřebci Klisny Hřebci Klisny Bělouši Vraníci Bělky Vranky Bělouši Vraníci Bělky Vranky Bělouši Vraníci Bělky Vranky 2001 12 10 64 69 10 8 48 73 22 18 112 142 2002 12 9 67 66 9 8 56 78 21 17 123 144 2003 14 11 73 67 9 9 77 83 23 20 150 150 2004 15 12 81 74 8 10 93 91 23 22 174 165 2005 19 13 74 65 8 9 89 98 27 22 163 163 2006 21 13 76 71 7 11 92 100 28 24 168 171 2007 21 17 73 70 10 10 92 109 31 27 165 179 2008 19 18 65 71 8 9 96 108 27 27 161 179 2009 17 17 59 68 10 11 101 116 27 28 160 184 2010 17 16 63 74 10 13 100 121 27 29 163 195 2011 20 14 72 74 9 14 168 179 29 28 240 253 Podle DYKOVÉ (2011) je nyní na území České Republiky 187 soukromých chovů starokladrubského koně. A podle DYKOVÉ, ŠANCOVÉ, TEPLÉHO (2011) jich je devět nejpodstatnějších. Jsou to L. Dobrovský, R. Dobrovský, Hřebčín Favory s.r.o., E. Halenková, E. Šimáčková, Mgr. R. Gronský, Bc. V. Davídková., Š. Šmídová a E. Hutka. 30
Tab. 4: Nejznámější soukromé chovy v České republice a počty koní zde chovaných (Dyková, Šancová, Teplý, 2011) Jméno chovu/chovatele Město Klisny Hřebci L.Dobrovský Vacenovice 8 4 R.Dobrovský Vacenovice 7 0 Hřebčín Favory s.r.o. Benice 19 3 E.Halenková St. Město pod Sněž. 18 1 E.Šimáčková Nebanice 13 1 Mgr.R.Gronský Březí u Č.B. 10 0 Bc.V.Davídková Blovice 7 0 Š.Šmídová Žlutice 8 1 E.Hutka Velký týnec 5 0 Hřebčín Dobrovský byl založen v říjnu 1986, kdy byly přivezeny dvě dvouleté klisny ze Slatiňan. Ty ovšem nevyhovovaly, a proto byly prodány a nahrazeny jinou dvojicí klisen. Nyní hřebčín prosperuje. Nachází se v obci Vacenovice v okrese Hodonín. Nabízí vyjížďky, připouštění a prodej odchovaných koní ve věku 6 měsíců (http://www.hrebcin-dobrovsky.com/o-nas.php, 2012). Dalším podstatným chovem je hřebčín Favory, nachází se v obci Benice u Benešova. Zabývá se výhradně chovem starokladrubského koně. Vlastní chov se nachází v barokním statku Benice. Tento hřebčín dosáhl mnoha úspěchů, a to především v závodech jedno-, dvoj- a čtyřspřeží, hlavně ve stupni T. Mnoho jejich odchovaných koní úspěšně závodí po celé České republice a i na mnohých závodech v Evropě. Favory Ramona se dokonce s jezdcem Janem Exnarem letos kvalifikoval 2. místem v Kladrubech nad Labem na Mistrovství světa v jednospřeží ve švédském Astorpu. Mezi plusy tohoto hřebčína patří i to, že zde působil Jiří Nesvačil st. (http://www.favory.cz/,2012). Paní Halenková vlastní hřebčín Chrastice. Tento hřebčín se nachází ve Starém Městě pod Sněžníkem v Jeseníkách. Jsou zde chováni starokladrubští vraníci. Chov začal působit v roce 2000, kdy bylo zakoupeno stádo 19 -ti starokladrubských vraných koní. Jejich plemenný hřebec Romke Rosinata vyhrál celorepublikové výkonnostní zkoušky. A Romke Retina VIII. - 17 byl počátkem roku 2012 pronajat Městské policii v Praze (http://www.chrastice.cz/cs/, 2012). 31
Paní Šimáčková má chov sportovních a starokladrubských koní v Nebanicích v okresu Cheb. Její chov čítá 13 chovných starokladrubských klisen a starokladrubského plemenného hřebce 1551 Sacramoso Xantipa XIV. (http://www.nebanice.com/, 2012). Posledním významným soukromým chovem, který má plemenného hřebce, je JK Amarantaj, na jejichž stránkách http://www.smidovi.wz.cz/ (2012) se píše, že tato ekologická farma byla založena roku 1993, kdy se zajímala a výrobu kozího mléka a sýra. Koně přišli na farmu v roce 1997. Nyní na farmě, kde se chovají jak starokladrubští vraníci a bělouši, tak i čeští a slovenští teplokrevníci a noričtí koně, působí plemenný starokladrubský vraník Sacramoso Basia I. Tato farma se také zabývá pořádáním letních a jarních táborů pro děti, ustájením koní, vyjížďkami a výrobou sýra. 3.3.2 Plemeníci k připouštění v České republice v roce 2012 Podle DYKOVÉ, ŠANCOVÉ a TEPLÉHO (2011) působí v České republice 57 plemenných hřebců. Z toho je v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem 20 běloušů, 14 vraníků a v privátních chovech je běloušů 9 a vraníků také 14. K přirozené plemenitbě jsou nabízeni tito hřebci: 860 Sacramoso Majorita IV vraník, narozen 1997, rodina Almerina-Maja, linie Sacramoso, dal dva hřebce do chovu Sacramoso Selandia XII a Sacramoso Rosemary XIII 1218 Siglavi P.Rosanera X vraník, narozen 2002, rodina Ritorna, linie Siglavi Pakra 943 Romke Elevace IX vraník, narozen 1998, rodina Africa Maestosa ''E'', linie Romke 1204 Solo Xahira XXVI vraník, narozen 2002, rodina Xandra, linie Solo Další nabízení hřebci k plemenitbě, ale v cizím držení jsou: 1033 Rudolfo Curiosa V- bělouš, narozen 1999, rodina Cariera, linie Rudolfo, dal jednoho plemenného hřebce, a to Rudolfo Enamorada VI 825 Rudolfo Candia II bělouš, narozen 1991, rodina Cariera, linie Rudolfo, dal tři hřebce do chovu Rudolfo Curiosa V, Rudolfo Etna III, Rudolfo Ellenai IV dále to jsou například 942 Sacramoso Montana VII, 945 Sacramoso Rabia VIII, 1030 Generalissimus Ravella XLI, 833 Generalissimus Secondara XXXV 32
Zmrazenou inseminační dávku lze získat od hřebců: 822 Sacramoso Eroica XLIII, 286 Generalissimus Amadeus XXX, 821 Sacramoso Aboca XL, 829 Favory Rava XXI, 1033 Rudolfo Curiosa V, 1202 Sacramoso Espada XI, 2384 Solo Elveta XIII, 2426 Romke Catania VI, 837 Solo Bardana XVIII A v privátních chovech jsou k dispozici tito hřebci: 842 Generalissimus Santalina XXXVIII, 1423 Favory Falstra XXVI, 1065 Favory Falstra XXV, 843 Generale Espera L, 1122 Solo Elera XXV, 873 Siglavi P. Sára VII, 1199 Generale Rebecca VI, 834 Sacramoso Favina XLIX, 1551 Sacramoso Xantipa XIV, 825 Rudolfo Candia II, 833 Gss Secondara XXXV, 942 Sacramoso Montana VII, 1033 Rudolfo Curiosa V, 837 Solo Bardana XVIII, 990 Sacramoso Rosa IX, 1552 Generalissimus Rotula L, 945 Sacramoso Rabia VIII, 858 Generalissimus Ravella XLI, 1292 Solo Elida XXVII, 2916 Solo Sacura XXIII, 2940 Siglavi P.Matiza IX, 826 Sacramoso Energica L, 1422 Sacramoso Rosemary XIII, 2879 Solo Mirha XXI, 2789 Sacramoso Euridika II a 2850 Romke Rosinanta VIII. ( www.nhkladruby.cz/nabidkaplemennych-hrebcu-pripousteni, 2012). 3.4 Výkonnostní zkoušky 3.4.1 Úvod U koní spočívá těžiště upotřebení ve využití jejich fyzické síly k vykonávání práce. Užitkovost koně je tedy přímo závislá na jeho výkonnosti. (LERCHE, MICHAL, 1956) LERCHE a MICHAL (1956) dále uvádí, že výkonnostní zkoušky jsou nezbytným prostředkem k udržení a ke zvýšení výkonnosti chovaných plemen. Musí být přesně zaměřeny na praktické upotřebení plemene a musí být správně stanoveny normy. Jak píše ŠTRUPL A KOL. (1983) jsou koně tříděni podle státní normy. Prvním typem je kůň všestranně použitelný, jako je například český teplokrevník, slovenský teplokrevník, lipický kůň, starokladrubský kůň, arabský kůň, kůň horský a pony. Druhý typ je pak kůň jednostranně použitelný na dostihy a sport, sem řadíme například anglického plnokrevníka, anglického polokrevníka a klusáka. Třetím a posledním typem jsou koně také jednostranně použitelní ale tažní, u nás to jsou chladnokrevníci. 33
Podle DUŠKA (1979) stanovuje Řád plemenné knihy starokladrubských koní základní aspekty výkonnostních zkoušek. Ty jsou kritériem pro zařazení koní do chovu a také poskytují podklad pro odhad plemenné hodnoty rodičů podle výkonnosti jejich potomků. MISAŘ a JISKROVÁ (2001) říkají, že podstatou výkonnostní zkoušky je volba selekčních kriterií a stanovení úrovně těchto kritérií. Podle požadované podoby kritérií a požadavků na výkonnostní úroveň rozlišujeme tři druhy výkonnostních zkoušek, a to sportovní, speciální a všestranné. Sportovní výkonnostní zkoušky jsou vlastně oficiální jezdecké soutěže různých obtížností, u nichž požadavek výkonu není maximalizován. Speciální výkonnostní zkoušky mají jen jediné kritérium, a to vystupňovaným na maximální výkon. Může to být například maximální rychlost ve cvalu, maximální síla v tahu a podobně. Například sem patří rovinové dostihy. Všestranné výkonnostní zkoušky se zabývají větším množstvím požadovaných vlastností, jedná se o zkoušky mladých koní, testaci plemeníků a klisen. 3.4.2 Historie výkonnostních zkoušek DUŠEK (1970) říká, že první popsané výkonnostní zkoušky byly ve 14. století př. n. l., kdy jsou popsány nejen výcvikové zásady, ale i výběr koní, který je zkoušen v zátěžových testech. Až do středověku byl plemenný výběr zaměřen hlavně na hřebce. O jejich výběru vždy rozhodovala jen výkonnost, ať už se jednalo o výkonnost v tahu, v nošení břemen či v jezdectví. Způsob chovu koní v Orientu se odrazil i na chovu koní v Evropě, a to tak, že začal být kladen důraz na význam klisen jako matek příštích generací koní. U klisen se patrně výkonnost v této době vůbec neprověřovala. DUŠEK (1992) uvádí, že značným pokrokem bylo zřizování chovatelských svazů, které spolupracovaly se státními hřebčinci při prosazování chovných záměrů. Velmi pozitivní úlohu sehrály tyto chovatelské svazy i při zajišťování testace hřebců, tedy hodnocení jejich výkonnosti. Právě výkonnostní zkoušky hřebců byly významným kvalitativním pokrokem při zlepšování výkonnostního potenciálu chovných populací koní. Tyto výkonnostní zkoušky byly zpočátku velmi jednoduché a byly zaměřeny hlavně na hodnocení tažné síly. První výkonnostní zkoušky se konaly v hřebčíně Tlumačov a v Přerově v roce 1928. 34
MATOUŠEK (1976) uvádí, že starokladrubští hřebci se v poválečných letech vůbec nesedlali, zkoušky výkonnosti probíhaly pouze v tahu. 3.4.3 Všestranné výkonnostní zkoušky Principem všestranné výkonnostní zkoušky je větší počet prověřovaných vlastností dokumentujících výkonnost koní. Požadavky na úroveň žádné z nich nesmějí dosahovat hranice maximálního výkonu ani se mu přibližovat. (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001) MISAŘ a JISKROVÁ (2001) uvádějí, že všestranné výkonnostní zkoušky jsou v České republice čtyři: staniční test 3 a 4letých hřebců českého teplokrevníka před uvedením výběru do plemenitby staniční test 2letých belgických a norických hřebců před uvedením výběru do plemenitby Kriterium mladých koní (hřebců a klisen) českého teplokrevníka a pro nás podstatné všestranné výkonnostní zkoušky starokladrubských koní před zařazením do chovu. 3.4.3.1. Všestranné výkonnostní zkoušky starokladrubských koní Jak tvrdí DUŠEK (1990) musí nejméně čtyřletí starokladrubští koně (hřebci i klisny) před zapsáním do plemenné knihy absolvovat zkoušky výkonnosti. Podle názoru LERCHEHO a MICHALA (1956) se pro každého koně zařizují shodné podmínky, nicméně tato snaha zahrnuje mnoho činitelů, které nelze ovlivnit. Řád plemenné knihy starokladrubského koně (2012) uvádí, že kůň přihlášený do zkoušek výkonnosti musí být okován alespoň na hrudních končetinách. Pro zkoušky výkonnosti jsou předepsány: korektní jezdecký úbor a korektní uzdění, sedlání a postroj vhodné pro danou disciplínu. 35
3.4.3.1.1 Systém výkonnostních zkoušek starokladrubských koní Podle DUŠKA (1981) probíhají tyto zkoušky ve dvou dnech. Koně účastnící se těchto zkoušek musí být v daném roce nejméně čtyřletí, musí odpovídat požadavkům plemenné knihy a musí být zdraví bez vad a chorob. V Řádu plemenné knihy starokladrubského koně (2012) se píše, že v systému bodování jsou všechny znaky a vlastnosti hodnoceny desetibodovou stupnicí, kdy nedostatečný projev znaku nebo vlastnosti je vyjádřen 1-2 body, pak je vždy po dvou bodech projev podprůměrný, průměrný, nadprůměrný a vynikající. Tedy nejlepší známka je deset. Při výkonnostních zkouškách jsou hodnoceny: typ pohlavní výraz exteriér výkonnost. MISAŘ a JISKROVÁ (2001) uvádějí, že komise určuje, do jaké míry se předvedený kůň přibližuje ideálu stanovenému v chovném cíli daného plemene. Pohlavní výraz je určen dimorfismem, a pokud je zeslaben, je daný jedinec vyřazen z plemenitby. U typu se posuzuje tělesný rámec a vlastnosti koně. Dle Řádu plemenné knihy starokladrubského koně (2012) je komise nejméně pětičlenná, přičemž minimálně dva členové nejsou zástupci Národního hřebčína Kladruby. Nejlepšímu hodnocení odpovídá známka 10, nejhoršímu známka 1. Hodnocení ukazatelů je vyjádřeno následovně: nedostatečný (1-2 body), podprůměrný (3-4 body), průměrný (5-6 bodů), nadprůměrný (7-8 bodů), vynikající (9-10 bodů). V říjnu 2007 odsouhlasila rada PK starokladrubského koně hodnocení disciplín výkonnostních zkoušek na půlbody. Typ se posuzuje vzhledem k plemenné příslušnosti na základě charakteristiky plemene stanovené chovným cílem. Přihlíží se k typové diferenciaci podmíněné pohlavním dimorfismem. MISAŘ a JISKROVÁ (2001) dále uvádí, že do exteriéru se počítá hodnocení hlavy, krku, hřbetu, hrudníku, beder, zádi, končetin, kopyt a celkového souladu. Výkonnost hodnotíme na základě výcviku a v disciplínách zkoušek výkonnosti. Výcvik známkuje vedoucí výcviku v hřebčíně. Hodnocenými kritérii výkonnosti jsou přiježděnost, mechanika pohybu, ovladatelnost, distanční jízda a výkonnost v tahu. 36
Přiježděnost hodnotí se při předvedení drezurní úlohy pod jezdcem, neboli jak kůň reaguje na pobídky jezdce Mechanika pohybu se posuzuje ve všech chodech v zápřeži, podle DUŠKA (1981) se hodnotí takt, prostornost, pružnost, akce a kadence chodů Ovladatelnost jedná se o ovladatelnost spřežení při předvedení vozatajské drezurní úlohy a vozatajského parkuru, kdy jde o reakce koně na pomůcky kočího Distanční jízda neboli Maraton je jízda terénem v páru nebo jednospřeží Výkonnost v tahu podle DUŠKA (1990) se provádí v jednospřežných saních, na dráze dlouhé 100m, kdy kůň třikrát zastaví a třikrát zabere. Jak píše ŠANCOVÁ (2012), platí na výkonnostních zkouškách veterinární podmínky. Platí, že všichni koně musí mít veterinární osvědčení nebo platný průkaz koně. Doklady ověřují jejich totožnost a zdravotní stav a jsou vystaveny v místě původu koně. Musí v nich být uvedeno, že kůň byl vakcinován, byl laboratorně vyšetřen s negativním výsledkem na infekční anémii, nebyl 30 dnů před odběrem vzorku k laboratornímu vyšetření alergologicky vyšetřen, byl klinicky vyšetřen a nejeví příznaky onemocnění, dále že koně byli vyšetřeni na endoparazity s negativním výsledkem nebo odčerveni. ŠIŠKOVÁ (2007) píše, že podmínkou úspěšného absolvování zkoušek výkonnosti hřebců a klisen starokladrubského plemene je hodnocení minimálně pěti body u typu a exteriérových znaků a nejméně čtyřmi body u každého užitkového znaku. 4 NÁVRH METODIKY 4.1 Zhodnocení úspěšnosti chovu v závislosti na počtu koní zařazených do plemenitby Podklady mé práce se skládají z databáze koní, kteří absolvovali výkonnostní zkoušky a databáze počtu starokladrubských koní na našem území, které byly poskytnuty z archivu Národního hřebčína Kladruby nad Labem. 37
4.1.1 Vymezení srovnávací základny Skupina porovnávaných zvířat byla z Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem a ze soukromých chovů. Jednalo se o starokladrubské koně, kteří se zúčastnili výkonnostních zkoušek ve vybraných letech v rozmezí roků 1991 až 2011. 4.1.2 Zhodnocení výkonnostních zkoušek starokladrubských koní v letech 1991 až 2011 Základem zhodnocení výkonnostních zkoušek starokladrubských koní, v již uvedeném časovém rozmezí byla data získaná z archivu Národního hřebčína Kladruby nad Labem a ve Slatiňanech. Ta byla roztříděna podle místa konání výkonnostních zkoušek, podle roku absolvování, podle barvy, kmene, rodiny a pohlaví. Tab. 5: Souhrnné počty koní, kteří se zúčastnili výkonnostních zkoušek v rozmezí let 1991-2011 Počty koní NH Kladruby Slatiňany Celkem Klisny 190 254 444 Hřebci 133 54 187 Celkem 323 308 631 Výkonnostních zkoušek ve Slatiňanech a v Kladrubech nad Labem se v letech 1991 až 2011 zúčastnilo 631 koní. 38
Tab. 6: Počty zúčastněných koní na výkonnostních zkouškách v uvedených letech v Kladrubech nad Labem a ve Slatiňanech Kladruby nad Labem Slatiňany rok hřebci klisny hřebci klisny Celkem 1991 6 8 3 5 22 1992 0 9 2 12 23 1993 6 13 6 13 38 1994 4 6 4 7 21 1995 2 12 2 8 24 1996 2 6 3 12 23 1997 6 8 0 0 14 1998 2 4 2 7 15 1999 8 10 0 22 40 2000 10 12 4 10 36 2001 5 4 4 8 21 2002 4 2 2 8 16 2003 7 11 7 6 31 2004 8 10 0 20 38 2005 19 11 1 20 51 2006 10 15 0 16 41 2007 10 11 0 15 36 2008 2 4 6 20 32 2009 4 11 8 21 44 2010 5 14 0 14 33 2011 13 9 0 10 32 Celkem 133 190 54 254 631 Tabulka 6 ukazuje, že se výkonnostních zkoušek v daných letech zúčastnilo více klisen než hřebců. Celkově je skoro v každém roce na jednotlivých výkonnostních zkouškách počet zúčastněných hřebců menší než počet zúčastněných klisen, a to kromě let 2001, 2002 a 2011 v Kladrubech nad Labem a v roce 2003 ve Slatiňanech. Domnívám se, že je to z toho důvodu, že v chovu je postačující menší počet hřebců než klisen. Nejvíce koní se výkonnostních zkoušek zúčastnilo v roce 2005 a nejméně v roce 1997. 39
Tab. 7: Zastoupení barevných variant starokladrubských koní při výkonnostních zkouškách v letech 1991-2011 Hřebci Klisny Rok Bělouši Vraníci Ryzáci Bělky Vranky Hnědky Ryzky 1991 7 2 9 4 1992 2 10 11 1993 6 6 14 12 1994 6 2 8 5 1995 2 2 14 6 1996 3 2 11 7 1997 6 8 1998 2 2 4 7 1999 8 13 19 2000 10 4 13 9 2001 5 4 4 7 1 2002 4 2 2 8 2003 7 7 9 8 2004 5 3 12 18 2005 14 6 12 18 1 2006 4 6 16 15 2007 4 6 13 13 2008 2 6 14 10 2009 6 6 18 14 2010 3 1 1 14 13 1 2011 7 6 10 9 Celkem 111 75 1 228 213 2 1 Tabulka 7 uvádí počty koní v jednotlivých barvách u výkonnostních zkoušek v letech 1991 až 2011. Výsledky jsou takové, že až na dva koně barvy ryzé a dva koně barvy hnědé, byli všichni zúčastnění koně v různých odstínech bílého zbarvení nebo vraníci. Pouze jeden hřebec byl méně časté barvy. Byl to ryzák a výkonnostních zkoušek se zúčastnil v roce 2010. U klisen se vyskytla jak ryzá tak i hnědá varianta, ta dokonce i dvakrát. Bylo to v letech 2001 a 2010. Jediná ryzka se výkonnostních zkoušek zúčastnila v roce 2005. Za celé období počet běloušů podstatně převyšuje počet vraníků. Klisen je také více bělek, ale rozdíl mezi počtem bělek a vranek už není tak veliký jako u hřebců. 40
Graf 1: Počty vraných a bílých starokladrubských klisen na výkonnostních zkouškách v letech 1991-2011 (Archiv Národního hřebčína Kladruby nad Labem, 2012) Bělky Vranky 20 18 16 14 Počet klisen 12 10 8 6 4 2 0 /91 /92 /93 /94 /95 /96 /97 /98 /99 /00 /01 /02 /03 /04 /05 /06 /07 /08 /09 /10 /11 Rok Graf 1 ukazuje, že počet vraných klisen u výkonnostních zkoušek převyšoval počet bílých klisen v sedmi letech (1992, 1998, 1999, 2001, 2002, 2004, 2005). V roce 2007 byl počet zúčastněných bělek a vranek vyrovnaný. Největší rozdíl mezi zúčastněnými klisnami bílé a černé barvy byl v letech 1995 a 1997, a to ve prospěch klisen bílých. Graf dále ukazuje, že od roku 2004 je celkový počet zúčastněných klisen relativně stabilní a bez výkyvů, ke kterým docházelo před rokem 2004. Největší propady počtu zúčastněných klisen byly v letech 1994, 1998, 2001 a 2002. 41
Graf 2: Počty vraných a bílých starokladrubských hřebců na výkonnostních zkouškách v letech 1991-2011 (Archiv Národního hřebčína Kladruby nad Labem, 2012) Bělouši Vraníci 16 14 12 Počet hřebců 10 8 6 4 2 0 /91 /92 /93 /94 /95 /96 /97 /98 /99 /00 /01 /02 /03 /04 /05 /06 /07 /08 /09 /10 /11 Rok Graf 2 porovnává rozdíly v počtu běloušů a vraníků na výkonnostních zkouškách v letech 1991-2011. V letech 1991 (o pět), 1994 (o čtyři), 1997 (o šest), 1999 (o osm), 2000 (o šest) a 2005 (o osm) významně převyšoval počet zúčastněných bílých hřebců počet hřebců černých. Naopak to bylo významně jen v roce 2008, a to o čtyři jedince. Nejmenší počet zúčastněných hřebců byl v roce 1992 (dva vraní hřebci), v letech 1995 a 1998 (dva vraní a dva bílí hřebci) a v roce 2010 (tři bílí a jeden vraný hřebec). Od roku 1991 do roku 2002 významně kolísaly počty všech zúčastněných hřebců na výkonnostních zkouškách. V letech 2005 až 2009 byl konstantní počet (6) zúčastněných vraných hřebců, zatímco počet běloušů se tak jako v letech před tím každým rokem měnil. 42
Graf 3: Zastoupení jednotlivých kmenů starokladrubských koní na výkonnostních zkouškách hřebců v letech 1991-2011 (Archiv Národního hřebčína Kladruby nad Labem, 2012 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 Generalissimus Generale Sacramoso Solo Siglavi Pakra Favory Romke Rudolfo Podle zjištěných údajů v Grafu 3 bylo největší zastoupení hřebců na výkonnostních zkouškách z kmene Sacramoso (42) a poté Generalissimus (41). Následuje kmen Generale (28), Solo (23), Favory (17), Siglavi Pakra (16) a Rudolfo (11). Naopak nejméně hřebců bylo z kmene Romke (5). 43
Graf 4: Zastoupení jednotlivých rodin starokladrubských koní na výkonnostních zkouškách klisen v letech 1991-2011 (Archiv Národního hřebčína Kladruby nad Labem, 2012) 70 60 50 40 30 20 10 0 AF B Rrg SS SM AfM F C AC DP RM Rrv AE Aalb SN Ri M X AlM Ra G N D Aalu V Grafu 4 srovnáváme klisny podobným způsobem jako hřebce v Grafu 3, ale hlediskem je příslušnost k rodině. Nejvíce klisen je z rodiny Almerina-Egloga (63) následuje rodina Almerina-Albona (56) a na třetím místě v počtu klisen je rodina Bárta (44). Těsně za rodinou Bárta je s počtem 40 zúčastněných klisen nejblíže Afrika Maestosa. Dále jsou téměř vyrovnané rodiny Sardinia Septima (33) a Ragusa (34). Dvacet až třicet účastnic měly rodiny Ragusa-Ragusa (23), Cariera (21) a Xandra (22). Přes deset měly rodiny Almerina-Formosa (12), Sardinia-Magura (18), Deflorata- Plutona (10), Rava-Maga (10) a Sardinia-Neapolitana (10). Do deseti účastnic za celé období měly rodiny Favora (7), Almerina-Campanella (7), Ritorna (4), Madar VI Káča (6), Almerina-Maja (9), Narcis (8) a Almerina-Aluta (8). Nejméně účastnic bylo z rodin Rava-Ravana (1), Dana (2) a Gita (2). 44