Souboj slova a obrazu s mocn mi

Novin i a mèdia v PraûskÈm jaru 68 1 Souboj slova a obrazu s mocn mi 9 6 8 Praha 2013

StÈbla v tonutì NaÔa Komendov 18. X. 79 ñ Jsem unaven ñ povìd m ûidli. NeodpovÏdÏla. A taky sklìëen, nevìö proë? ñ povìd m konvici na vodu. NeodpovÏdÏla. Jsem sklìëen, protoûe jsem unaven ñ povìd m lampï. NeodpovÏdÏla. Jsem unaven, sklìëen a sama ñ odpovïdïla jsem si. Ale deprese, to tonutì, to nenì smutnïnì a skleslost p i öpatnèm poëasì. To jsou sny v bdïlèm stavu o jeskyni, ve kterè hynuli Ëernoöi p ed odvozem do otroctvì. O n jezdech cortèzovc do pal c Ink. O n jezdech k iû k do osad pohan. O vytetovan ch ËÌslech na ruëiëk ch ûidovsk ch dïtìö DalöÌ, co mï tr pì, proë si p ipad m jako Robinson bez P tka, jako vlk samot obëas vyjìcì po smeëce: Po p eûitì desìti let normalizace zpytuju, k jakè smeëce pat Ìm. A i kdyû jsem si Ìkala, jsi NIKDO, p ece jen hodnè, milè, ale prostomyslnè ûeny nebyly m smeëka. Zpytuju znovu Kunder v éert, äkvoreckèho LvÌËe a ZbabÏlce, Kant rkovè SmuteËnÌ slavnost, VaculÌkovu Sekeru. Ano. K takhle uvaûujìcìm lidem bych pat ila. Ale jsou mi p teli jen za sklem knihovny. Pat Ìm do smeëky tïch, kte Ì vzdorujì sovïtskè okupaci. Ale jsou rozpr öeni b hvì kde. Ale jedno stèblo tu bylo. Kol ûe. Pod vlivem vzpomìnek na kol ûe Karla Teige jsem si podvïdomï st dala v st iûky obr zk z novin. A vznikla kol û Vöude zav eno a Honba ha ËarodÏjnice, p i nichû jsem byla v duchu spolu s tïmi, kte Ì jako j nemohli najit pr ci po vyhozenì z novin, kterè normaliz to i pron sledovali, ötvali a öpinili. Tohle Ñodsmut- Úov nìì trvalo od roku 1974Ö NenÌ [jenom] pravda, kdyû jsem napsala, jakè byly mè prvnì kol ûeö M prvnì kol û vznikla asi v roce 1966: vkol ûovala jsem autoportrèt ke svèmu byvöìmu filmovèmu idolu Garry Cooperovi. Obr zek jsem po Ëase odnesla do Pragopressu s ozn menìm, ûe jsem se znovu vdala. D kaz: svatebnì fotografie. DÌvky nïco tuöily, p iöly v pr vodu s dary: na talì ku houska, jablìëkoö * * Komendov, N.: VzpomÌn nì a zpovìd nì. Praha, SamiNaK 2004 ñ Odstavec s bibliografick mi daji uv dì, ûe text Ñpsala autorka od roku 1981 do dubna 2004 s velk mi p est vkamiî, ûe jej vydala Ñv poëtu 4 kus ve vlastnìm n kladu prodavaëky, hereëky, ednice, tajemnice, v tvarnice, pìsa ky, sekret ky, vr tnè a redaktorkyî ñ neboù tìm vöìm NaÔa Komendov byla. V druhèm ûivotï novin PraûskÈho jara, jemuû bude vïnov n druh sbornìk, bude p Ìleûitost setkat se s v stavami Nadi KomendovÈ, kter mi ñ jako ty, co organizovala a nazvala Novin i po uz vïrce ñ vstoupila do obdobì p ed ËtvrtstoletÌm.

Souboj slova a obrazu s mocnými Novináři a média v Pražském jaru 68 Kolektivní monografie o novinách, rozhlasu a televizi, ale především o těch, kdo je vytvářeli v předjaří a jaru roku 1968, kdy jsme se mohli stejně jako lidé kolem nás opět nadechnout, a kdo zůstali ideálům té doby věrni nejen v srpnu, ale také po srpnu. Zpracovali členové Klubu novinářů Pražského jara 68 Redakční rada: Jindřich Beránek (ed.), Jarmila Cysařová a Miroslav Sígl Koláž: Na a Komendová Vychází s finanční podporou Syndikátu novinářů ČR jako příloha periodika Členský zpravodaj KNPJ 68, čís. 3. ročník XXIV. Praha 2013

... za poë tek PraûskÈho jara v mèdiìch lze oznaëit Ël nek Josefa SmrkovskÈho, OË dnes jde? z 21. ledna 1968, jìmû se otev el prostor pro ve ejnou diskusi. Naopak konec svobody slova byl ve znamenì prohl öenì Slovo do vlastnìch ad z 13. kvïtna 1969 (vyölo v RudÈm pr vu 17. kvïtna 1969), jìmû se na t i stovky novin p ihl - sily k Ñobnovovatel m po dkuì. Jiří Hoppe, Pražské jaro v médiích. Praha, Brno, 2004, s. 7 V n sledujìcìch dnech [po 21. srpnu] mèdia svojì bezv hradnï protiintervenënï zamï enou aktivitou v znamnï p ispïla ke sjednocenì postoj obyvatel a iniciovala, koordinovala a do znaënè mìry vedla celon rodnì odpor. Novin i na tyto dny vzpomìnajì jako na Ëas plnè jednoty a svobody. Jakub Končelík, Média za intervence. in: Pražské sociálně vědní studie Mediální řada MED 021, Praha 2011, s. 14 Místo editorialu Noviny se majì za den: napsat, p eëìst a zapomenout. Jan Herben, šéfredaktor Masarykových novin Čas 1886 1915 R d jsem tento bonmot opakoval ñ zejmèna v Ëase nïjakèho pr övihu. P ipomnïla mi to kolegynï, kdyû se s n mi louëila a stïhovala na druh konec»eskè socrepubliky ñ tady totiû nesmïla dïlat ani listonoöku. ÑVidÌö, je to uû sedm let, co jsme dïlali noviny, kterè n m po d nem ûou zapomenout.ì Ta kolegynï se jmenovala MÌla Tauerov a byla u novin od chvìle, kdy jsme mïli zase republiku. AniËka TuËkov (Anka, Dula ñ neboù pod tïmi jmèny v tèto kolektivnì monografii vystupuje) s nì Ëerpala na z mku, kter tehdy pat il novin m, vïdomosti pot ebnè pro tuto profesi. Charakterizovala MÌlu jako poöetilou okouzlenou duöi. äkoda, ûe uû to MÌla nemohla ËÌst, odch zela by s tïmito p Ìvlastky lehëeji. A potïöila by ji stejnï jako jejich (a jen ponïkud pozdïji i naöe) kantory tato vïta z AniËËin ch VzpomÌnek: MyslÌm, ûe celè studium mïlo znaën podìl na naöem polidötïnì: rozvìjelo n ö kritick rozum, uëilo n s v ûit si minulosti... Snad i dìky tomu jsme byli p ipraveni dïlat noviny, kterè se za den p eëtou a nezapomenou. (bek)

Děkujeme za spolupráci na monografii Souboj slova a obrazu s mocnými Mgr. Evě Ješutové, vedoucí Archivních a programových fondů ČRo, PhDr. Jiřímu Hoppe, PhD., pracovníku Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, PhDr. Jakubu Končelíkovi, PhD., děkanu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Redakční rada kolektivní monografie Klubu novinářů Pražského jara 68 PhDr. Jarmila Cysařová, Mgr. Jindřich Beránek, i jménem Miroslava Sígla Poznámka editora: Texty psané přímo pro tuto kolektivní monografii jsou vysázeny patkovým typem písma Toronto; naproti tomu Ël nky, p evzatè z jin ch publikacì, jsou vys zeny groteskov m pìsmem. Tyto stati jsou publikov ny v redakënì pravï textu [p iëemû drobnè stylistickè doplúky jsou uvedeny s pouûitìm hranat ch z vorek]. Poznámky obsahují bibliografické údaje o převzatých textech i poznámky jejich autorů; pokud obsahují poznámky další komentáře k uvedeným faktům, je u ní doplněna (autorská značka). Poznámky jsou umístěny v závěru publikace. Autorské značky použité v tomto sborníku: (jac) PhDr. Jarmila Cysařová, (fh) PhDr. František Helešic, (jh) PhDr. Jiří Hoppe, PhD., (jk) PhDr. Jakub Končelík, PhD., (kl) ing. Karel Lánský, (msg) Miroslav Sígl, (bek) resp. (ed.) Mgr. Jindřich Beránek. 3

Obsah kolektivní monografie Novináři a média v Pražském jaru 68 Stébla tonutí, Na a Komendová o tom, jak začala dělat koláže 1. Táním 60. let k Československému jaru Oč dnes jde?, Josef Smrkovský 7 Smrkovský dlouho mlčel, dopil kávu a řekl: Myslíš tedy, že to mám risknout?, Václav Kraus 8 Dubček dva týdny po své volbě (fh) 11 Svědectví o smysluplné práci v Práci, Pavel Vranovský 11 Koordinační výbor tvůrčích svazů vznikl jako obrana proti represím Odveta za sjezd spisovatelů, ale i Strahov 1967, Jarmila Cysařová 15 Jiří Lederer, muž, který tu chybí, Jan Svoboda 18 Dula Tučková ve vzpomínkách své kolegyně Zdeny Zajoncové Bylo to jaro, kdy jsme se mohli nadechnout (bek) 19 2. Cenzura zrušena, hurá HSTD aneb jak se cedily informace a omezovaly názory 21 Jiří Hoppe Vývoj novinářské organizace po lednu 1968, František Helešic 24 Národností Slovák, státním příslušenstvím Čech Medailon Vlado Kašpara, Kateřina Loucká 28 Reportér i rozhled a vtip Reportéra Medailon Jiřího Hochmana, 29 Miroslav Sígl 3. Noviny a novináři V dubnu 1968 ovládly veřejný diskurz tři hlavní tematické okruhy Noviny a časopisy Pražského jara 68 (jh); (fh) 30 Literárky, Kulturní tvorba a jiné časopisy, Jiří Hoppe, 31 František Helešic; (bek) Z jeviště a zákulisí české politiky, když se předjaří proměňovalo v jaro Vzbouření v Rudém právu, Zdislav Šulc 32 Snímek v kalendáři, entrefilet Olgy Šulcové 45 4. Rozhlas a televize Proměna rozhlasového programu, Eva Ješutová 47 Letos slaví Československá televize 60. výročí Střípky a ohlédnutí Heleny Pecharové 49 Československá televize První čtvrtina její existence léta 1953 1967, Jarmila Cysařová 51 Čas marných nadějí, Vysílání v roce 1968 do 21. srpna, Jiří Svejkovský 55 4

Nad knihou Já prostě nemohu žít jinak o Otce Bednářové Jedna z těch, kdo věrni zásadám, nemuseli odvolat nic, oč usilovali, a také neodvolali, Miroslav Sígl 58 Kdo má televizi, má i moc Rok šedesátý osmý dokončení 60 první čtvrtiny existence Čs. televize, Jarmila Cysařová 5. Reforma Oty Šika, ale i dalších Z jevište, kde se hrálo drama ekonomické reformy 62 Národohospodář Zdislav Šulc spoluvytvářel její letopisy Ekonomická revue a léta šedesátá, František Fojtík 67 Cenu informací ze světa hradila prosperita operací, které umožnily Dočkej času, četko, Vladimír Brabec 69 Vývoj a vznik Hospodářských novin Lucie Hrdličková 76 6. Pražské jaro nebylo jen v Praze Struktura tisku na severu Čech, Michaela Vinterová 79 Muž pro chvíle, kdy se rozhoduje Medailon Bohumila Marčáka, 82 Miroslav Sígl V Brně nebyli lvi (msg) 83 Dělníci tisku, Michaela Geussová o deníku Svoboda 84 Rok 1968 na Mladoboleslavsku, Luděk Beneš 85 České jaro v Čáslavi, Drahomíra Nováková 87 Deník Průboj v světle společenských reforem, Michaela Vinterová 89 7. Dva tisíce slov Zrod a důsledky nečekaně vlivného provolání, Jakub Končalík, 94 ze studie pro Soudobé dějiny se vzpomínkami šéfredaktora Práce Ladislava Velenského Dva tisíce slov a Dubček Střípek Heleny Pecharové 96 Dopisy s desítkami tisíc podpisů, Miroslav Jelínek 103 8. a šest a půl tisíc tanků Intervence a média, Jakub Končelík a Jiří Hoppe 105 Československý rozhlas a srpen 1968, Eva Ješutová 107 ČTK a 21. srpen 1968, Dušan Provazník 113 Mohl být ředitelem jen svobodné ČTK Medailon Jindřicha 116 Suka, Vladimír Brabec Havlova výzva do zahraničí zněla z Liberce, Luboš Příhoda 117 Československá televize ve dnech okupace, Jarmila Cysařová 119 Naděje se staly marnými, Jiří Svejkovský 120 Svobodné televizní studio SEVER, Miroslav Hladík 122 Nejlepší dni našeho života, Jindřich Beránek 126 5

Malé velké noviny, Milena Geussová 129 Týden po 21. srpnu patří k nejlepším tradicím Čs. rozhlasu Lidé, zapálení pro myšlenku, jsou schopní překonávat téměr nemožné prekážky, Jiří Dienstbier a Karel Lánský 130 Intervence a média. Novináři po srpnu 68, Jakub Končelík 132 9. My byli s vámi a zůstali sami V tzv. moskevském protokolu, Jiří Hoppe 133 Mnichovskou politiku neděláme sami od sebe, Karel Jezdinský 134 Od konsolidace k normalizaci Eva Ješutová 136 O žurnálu, který svým zaměřením, zrodem i koncem zosobnil osud celé generace českých novinářů (bek); (jh) 138 O časopise Politika, František Helešic 139 Intermezzo věnované osudům Černé knihy, Miroslav Sígl 141 S podzimem začala nejen zima, ale i konec nadějného roku I pro časopis Politika, František Helešic 144 Sbohem, generace Medailony Aloise Svobody, Anny Tučkové 146 a Miroslava Sígla, Olga Šulcová, Richard Seemann, Jindřich Beránek Koordinační výbor tvůrčích svazů vznikl jako obrana proti represím Jak k nám přitáhla dočasnost, která trvala 21 roků 149 Jarmila Cysařová Jeden a půl století máme tradici moderních demokratických novin ale trvá stále ještě? T. G. Masaryk: Jak krásné to zase budou doby, 152 až český novinář z Havlíčka bude hledat poučení, Marie L. Neudorflová Pasti české mediální krajiny historické i současné 157 podle Karla Hvíž aly Poznámky 162 K dočasné dohodě na poslední straně 180 6

1. Táním 60. let k Československému jaru Oč dnes jde? Josef Smrkovský...poslednÌ zased nì V KS» 1 velmi d raznï vyj d ilo, ûe nejde jen o person lnì z leûitosti, ale ûe jde o to vöechno, co zajìm a p lì kaûdèho komunistu a kaûdèho obëana. ÿeöenì person lnì na nejvyööì funkci je prvnì krok k tomu. OË jde zejmèna? V prvnì adï o to do d sledk odstranit z naöì strany i st tnì spr vy byrokratickè man ry a n nosy z minulosti, a to poëìnaje vrcholn mi org ny strany a st tu a pak ñ nebo radïji souëasnï ñ aû dol, aû na poslednì ves a na poslednì pracoviötï. Jde o to, aby jak ve stranï, tak ve st tï a vöude jinde ñ kde se to pat Ì ñ se rozhodovalo na z kladï demokratick ch princip a z sad, aù stranick ch Ëi st tnìch. Aby se nedala moûnost pro nadvl du ani jednotlivc, ani jakèkoliv administrativy nad lidem a jeho org ny. Administrativa musì b t vykonavatelem a pomocnìkem politickè v le lidu, n roda, strany ñ a ne obr cenï! Jde tedy o to, bychom to, co jsme zaëali ch pat a eöit ve sfè e hospod skè, ekonomickè, zaëali takè eöit i v oblasti strany a politiky, st tnì spr vy a veökerèho n rodnìho ûivota. K tomu, abychom si umïli udïlat i po dek v naöem myölenì, abychom pak mohli spr vnï jednat. A to aù jde o ot zky vztahu dïlnìk, rolnìk a inteligence,»ech a Slov k anebo t eba i obëana v Ëi st tu a naopak. VÏdÏt, co m b t a proë to m b t, mìt jasno teoreticky, mìt koncepci. A pak jednat a rozhodovat. Jednat tak, aby nebylo rozporu mezi naöimi slovy a naöimi Ëiny. A b t realisty. Neslibovat nesplnitelnè, Ìkat n rodu pravdu, aù je p Ìjemn nebo ne, a spolu s nìm pak vöe eöit. D t do po dku i vztahy mezi dïlnickou a inteligencì, vztahy k student m a mladè generaci v bec, k umïlc m a spisovatel m atd. Bez vöech tïchto kategoriì n roda, bez jejich aktivnì Ëasti na spoleëenskèm dïnì, bez respektov nì jejich stranick ch i stavnìch pr v nenì moûno hovo it o n stupu do Èry vïdeckotechnickè revoluce a budov nì socialistickè spoleënosti. Vz jemn d vïra a pevn svazek vöech kategoriì n roda s dïlnickou t Ìdou a rolnictvem je podmìnkou zdaru vöech z mïr a cìl socialistickè republiky ñ a strany.... Chceme si vyjasnit takè dnï vztah k tradicìm, k pokrokov m tradicìm naöì zemï. K naöì historii, v nìû jsou ko eny ûivota naöich n rod. Najdeme a odstranìme p ÌËiny lhostejnosti naöeho lidu k vïcem ve ejn m i k vïcem, kterè se t kajì kaûdèho jednotlivce. VÌme, ûe ten stav je a ûe musì b t zmïnïn. LidÈ opït musì zìskat vìru v Ëinnost naöich opat enì a usnesenì. Mezi naöimi slovy a Ëiny nesmì b t rozporu. Hl sit se k tomu, co velkèho jsme udïlali za dobu od osvobozenì ñ a toho nenì m lo (aë se dalo udïlat vìce), ovöem daleko vìce n s Ëek. Do d sledk korigovat, opravit a napravit deformace socialismu, jak k nim v minulosti doölo, a nedat moûnost vzniku nov ch. Rozporn stanoviska na eöenì problèm eöit demokratickou formou, jak to urëujì stanovy strany, a nep ipustit eöenì z pozic mocensk ch. Funkce nepovaûovat za doûivotnì. Vytvo it podmìnky pro Ëestn odchod z funkcì vysok ch i nejvyööìch i pro n vrat do takov ch funkcì podle stanov strany v ûivotï stranickèm a podle stavy republiky na poli st tnì spr vy. Usnadnit Ëestn a spoleëensky d stojn odchod star ch funkcion na zaslouûen odpoëinek. Vytvo it podmìnky, aby tïm, kdoû odeöli z aktivnì sluûby Ëi ze ûivota, byla zajiötïna cta mïrn tè, kterou si zaslouûili. Aby kulturnost naöich n rod byla Ñdomaì i v tèto sfè e naöeho spoleëenskèho ûivota. PoslednÌ zased nì st ednìho v boru strany se niëìm nepodobalo d ÌvÏjöÌm. P edevöìm v tom, ûe si ËlenovÈ V strany plnï ñ a moûno Ìci, ûe i spont nnï ñ uvïdomili svoji odpovïdnost i svoji pravomoc a vyj d ili v li Ëlensk ch mas, v li strany. Bylo d raznï eëeno, proë a jak demokratizovat ûivot strany, jak pracovat, aby byla obnovena d vïra lidì ke stranï a st tu. 7

Ve sfè e hospod skè d slednï pokraëovat v rozvìjenì ekonomickè reformy, v jejìm celku a ÑdotlaËitì jejì principy aû na kaûdè pracoviötï. Ve sfè e spoleëenskè obrodit demokratismus, atmosfèru pro v mïnu a st et v nì myölenek tak, aby ty nejhodnotnïjöì a nejprogresivnïjöì mohly vìtïzit proti konzervativnìm a p eûil m. A takè metody pr ce. PolitickÈ i ekonomickè a v robnì. V duchu n rodnìch demokratick ch tradic, dïlnickèho hnutì, leninsk ch norem a socialistick ch cìl. A tak vytv et jednotu. Ve stranï i ve st tï. Jednotu akce. Jednotu Ëinu. Jednotu dïlnìk, rolnìk a inteligence. Jednotu obou naöich n rod. Nastoupili jsme znovu na cestu vedoucì ke skuteënè n rodnì jednotï vöech, kdoû chtïjì socialismu, socialismus bez deformacì, kterè jsou cizì duchu naöeho lidu... Jde o to, aby cel n rod se znovu vzchopil k velkèmu rozmachu vöech tv rëìch sil, k rekonstrukci, rozvoji a v stavbï svèho socialistickèho lidovèho st tu, naöì»eskoslovenskè socialistickè republiky. 2 Smrkovský dlouho mlčel, dopil kávu a řekl: Myslíš tedy, že to mám risknout? Václav Kraus Poznal jsem Josefa Smrkovského koncem šedesátých let v souvislosti s některými publikovanými kritickými články z konkrétních případů z hospodářství v době, kdy jsem pracoval v ekonomickém oddělení Ládi Velenského. Redakce Práce měla tehdy silný tah na řešení situace nekvalitní práce podniků průmyslových, stavebních i zemědělských. Právě přes nějaký případ zemědělce (tuším na Berounsku), kterému hrozilo vězení za údajné neplnění dodávek, jsem se s J. Smrkovským seznámil. Byl v té době náměstkem přes zemědělství bez velkého vlivu Ministerstva lidové kontroly v Karlíně na Invalidovně, kde jsem mimo jiné také bydlel. Ten zemědělec ovšem měl rozepsané dodávky v takové výši, aby mohl být trestán, protože odolával nátlaku ke vstupu do JZD. Běžná věc. Řešil to pak tajemník ÚV KSČ jedním telefonátem s okresním tajemníkem v Berouně. Chodil jsem za Josefem Smrkovským, konzultovat později i jiné případy a jiné záležitosti... V těch nepravidelných setkáních jsem pak pokračoval i po přechodu do vnitropolitického oddělení redakce Práce, jež vedl Josef Vávra. Také to se věnovalo očistě politického života, jak se projevovaly ve špatném fungování národních výborů, administrativních orgánů okresů, krajů i ministerstev. Neuhýbalo ani od společenských orgánů a organizací. Ve všem naráželo na odpor stranických orgánů. Josef Vávra byl však naprosto nemilosrdný a dovedl nalézat spojence i v nespokojených samostatně myslících činitelích a funkcionářích i stranických. Ideovým centrem politického odporu proti byrokracii úřadů i KSČ bylo oddělení Jana Šterna a Pavla Vranovského i jejich externích spolupracovníků, k nimž patřily časem i špičky stranických funkcionářů liberálního charakteru. Takoví lidé byli ovšem skrytě zváni k diskusím i Josefem Smrkovským, když se později stal ministrem jak se říkalo vod a strání a sídlo měl v Opletalově ulici. Smrkovský mne volal stále častěji, aby informoval naši redakci a aby umožnil mou přítomnost, když měl překvapivě nenadálé a významné hosty. Bylo tomu tak, když ho navštívil generál Svoboda, jehož na funkci prezidenta kandidoval Antonín Novotný (a Moskva), ale také když se čekala návštěva Gustáva Husáka, tehdy již omilostněného Novotným do funkce náměstka ministra spravedlnosti Československé republiky. To byl ovšem průšvih, protože Smrkovský Husáka u Novotného objednal, a ten se měl pak zastavit u Smrkovského. Novotný ovšem (zřejmě pro vyzařující 8

Husákovu aroganci) ho nechal dvě hodiny v předsálí a nepřijal ho vůbec. Husák to bral ale jako spiknutí Smrkovského s Novotným. Z toho byl Josef dost neš astný stejně jako i z toho, že mu otevřeně zazlíváme podporu generála Svobody, když jsme byli názoru, že kandidovat by mohl i on sám, jako rozený lidový tribun. On ovšem věděl, že to by Moskva nikdy nepovolila. Tenkrát na jednom z předsednictev ÚV padl návrh, že přes jistou snahu o obrodu socialismu by měl Antonín Novotný podat demisi a měl by být navržen nový generální tajemník ÚV, který by zásadním způsobem pomohl obrodit stranu a prosadit politické a ekonomické reformy. Jistý vzor v této obrodě hledali reformní politici jednak v Jugoslávii, která po návštěvě Chruščova v Bělehradě, kde sovětský vůdce po vzájemném polibku s maršálem Titem řekl: Drahý soudruhu Tito... Jistá obleva v té době nastala i v Ma arsku, kde Kadárova smířlivější politika dovolovala rozvíjet malé živnosti. A tak se stalo, že na onom zasedání padala různá jména, například ze strany Novotného na ideologa Jiřího Hendrycha, ze strany reformistů zase například na Čestmíra Císaře anebo Otu Šika. Ale taky tam padlo jméno Josefa Smrkovského a to se Novotný rozzlobil: Tak toho jsem měl nechat navždy shnít v kriminále, vykřikl. Dopadlo to všechno tak, že nakonec dostal souhlas Alexandr Dubček, který řekněme si to přímo nikomu, ani stalinistům, ani reformátorům nijak nevadil. Byl to bezesporu hodný a slušný člověk, který žil pár let v Sovětském svaru, v Interhelpu, takže ani Moskvě tehdy nevadil. Inu, doneslo se to, co Novotný řekl o Smrkovském k nám a ode mne právě v ten historický den ke Smrkovskému, který mne právě volal. Události se kupily a vřely a on se chtěl poradit o tom či onom. V tom okamžiku mne však redakční rada vyslala za ministrem s úkolem: Je jedním z mála politiků, kteří mají důvěru, má charisma, je bohem nadaným lidovým tribunem. Byl tam i můj přítel ještě ze studií Věněk Šilhán. A tak jsem Smrkovskému sdělil, že právě redakci Práce by měl říci svoje jasné, zřetelné, neuhýbavé stanovisko. Ta diskuse nebyla čtvrthodinová, probírali jsme kdeco návštěvu L. Svobody, pozvání G. Husáka a jiné ne vždy příjemné děje, včetně historie, kdy J. Smrkovský v České národní radě odmítl možnost postupu americké armády až do Prahy. Smrkovský uhýbal, nechtělo se mu v složité a nervózní politické situaci takové stanovisko vyslovit. Věděl, že to je nebezpečné pro všechny účastné strany. Jak pro KSČ, tak pro Moskvu, jež nepochybně pozorně sleduje dění v Československu. Věděl ale také, že jeho slovo, jeho jméno v Československu opět něco znamená. Nebylo možné ho zlomit. Ale Novotný se zastal reforem, i reformy Oto Šika, řekl. Nakonec z něho vylezlo, že mu Novotný dal znát, že s ním počítá. A to by mu přece nemohl udělat, řekl tiše. Tak s tím si vůbec nedělej hlavu, řekl jsem mu. Ty zřejmě nevíš, co o tobě řekl na předsednictvu. A tak jsem mu to vyprávěl. To přece není možný, byli jsme spolu v neděli na Orlíku, procházeli jsme se tam, a on mi ukázal svůj zápisník a řekl: podívej, to je nové předsednictvo, tady je tvoje jméno... Byl to pro něho otřes. Volal pak několika lidem, z toho jednomu novému členovi předsednictva; a ten mu potvrdil, že Novotný byl doslova zděšen, když slyšel Smrkovského jméno. Položil telefon, měl jsem pocit, že je mu do pláče. Co mám dělat? Dlouho mlčel, dopil kávu a pak řekl: Myslíš tedy, že to mám risknout? Nejde jen o mě. Jde taky o rodinu. Moje žena se mnou prožívala to všechno špatný. Te mlčí víc než jindy. Jen já vím, jaký má ona instinkt. Bohužel, vždycky měla pravdu... Nehecoval jsem ho. Věděl jsem, co prožíval i prožil, včetně věznění, věděl jsem, že te jde o hodně. Ale sám jsem netušil, kam až to všechno může dojít. Tak dobře, já to tedy risknu. Tak to napiš... 9

Ale to musíš ty, to bude tvoje slovo do pranice, řekl jsem. Jaký tomu dáš titul, dělal, že mne neslyší. Mělo by to mít naprosto jednoduchý titul: O co dnes jde? Tak vidíš, ty víš dobře, o co jde. Tak to napiš. Chceš psát tady? Ne, vy tu máte elektrický stroj, na tom ani neumím, vyhrkl jsem. Věděl jsem, že to musím napsat, jinak nebyla naděje. Tak s tím pak přij na skleničku, řekl už klidně. Nebylo to poprvé, co jsme takhle něco společně psali. Psal jsem nejraději na prastaré remingtonce v redakci. Zhruba po dvou hodinách jsem to dal přečíst svému šéfovi, Josefu Vávrovi, a Honzovi Šternovi. Neměli připomínky. V sekretariátu ministra jsem pak při svačině a další kávě odpočíval a čekal, až to sekretářka přepíše. Pojednou jsem zaslechl hučení velkého krabicového magnetofonu, který ležel na stolku v rohu místnosti. Franto, to ty pořád zapínáš ten magne ák? obrátil jsem se na přítomného Františka Hanzlíka. No... Proč? Přece víš, že jsem tu tiskovej. Jo, ani jsem si to neuvědomil. A tak pořád ministrovi to zapínáš, když se o něčem mluví? A kdo ti to přikázal? Kdo by? Vím, co je má povinnost. Smrkovský do toho vpadl: Já ti ale nikdy nepřikazoval, co máš točit. Ani jsem si nevšiml, že točíš. Tak já to vypnu, řekl uraženě Franta Hanzlík a odešel z místnosti. A ty sis ho důvěrně vybral jako tiskového? ptal jsem se Josefa Smrkovského. Neměl jsem nikoho, on byl na ministerstvu zemědělství, a ještě mi ho doporučil někdo z tiskového na ÚV. Hned po příchodu bratrských vojsk se Franta Hanzlík stal stranickým sekretářem v Čs. rozhlase, kde dělal stranické prověrky a čistky. Dbal, aby nemohl publikovat nikdo, kdo se jakkoliv angažoval v pražském jaru. Pak za to dostal lepší trafiku Lidové nakladatelství, kde snad i zemřel. Úvodník vyšel v nedělní Práci. Byl to rozruch. Hned v pondělí ráno volal Smrkovský: Jaký to mělo ohlas? ptal se. Tak to nevím, ale už mi někdo volal, že to je bomba, řekl jsem. Tak tohle mi už včera řekla moje žena. Má starosti. A já taky. No tak ženy mají vždycky větší starosti, mají rády klid, to je normální. No, já nevím... Jenže tak asi za čtyřicet minut volal znovu. Ještě jsi doma? Co se děje? Ale, zrovna mi volal Švestka. No, a? řekl jsem pobouřeně. No, strašně mi vynadal. Josefe, když si necháš vynadat od Švestky, tak už nic neříkám. A si hlídá svoje Rudý právo, řekl jsem. 10

Ale on mi vynadal, proč jsem to nedal jemu, pro Rudé právo. To je teda dobrý, říkám. Jo, tak příští článek píšeme pro Švestku, co říkáš? Neříkal jsem nic, byl jsem šokován. A psali jsme. A byl z toho podval... Ale ten už nebyl tak autentický, jako O co dnes jde. Byla tam znát ruka cenzora. No nic. Dubček dva týdny po své volbě František Helešic... ve čtvrtek 18. ledna [přijal Alexander Dubček] delegace s gratulacemi Univerzity Karlovy v čele s rektorem O. Starým, Vysoké školy ekonomické s rektorem V. Kadlecem, SPB s předsedou J. Huškem, ÚV Svazu čs. novinářů vedenou A. Hradeckým. A také delegaci starých předválečných členů KSČ s dopisem 175 z nich. Setkání se konalo v zasedací síni Ústavu dějin KSČ a řídil je Poly Reiman. Na slova starých komunistů, které Dubčekovi předali M. Švermová, M. Trojanová, J. Václavková, J. Wagsteinová, M. Zápotocká, B. Biehal, J. Horn, O. Papež, J. Pavel, B. Rattinger, P. Reiman, A. Tyll, navázal Václav Slavík, člen ÚV KSČ (v té době ředitel jeho Ústavu pro politické vědy) rozsáhlým článkem Čas živé účasti, [který však vyšel až po dvanácti dnech]: Jako motto si vybral z dopisu požadavek Ñvytvo it ovzduöì d vïry, v nïmû kaûd komunista m ûe vyj d it sv j n zor. Bez toho nem ûe vzniknout pocit spolu Ëasti na eöenì a pocit spoluodpovïdnosti za to, co se ve stranï dïje.ì V další části se odvolává na první diskuse, z nichž cituje myšlenky: ÑBez podstatn ch informacì o ûivotï a problèmech strany a spoleënosti nem ûe b t pot ebn aktivita.ì ÑV û dnèm p ÌpadÏ n m nem ûe jìt o nïjakou slepou vìru lidì, kte Ì nejsou dostateënï informov ni, nemohou vyj d it sv j n zor, vnèst sv j podìl na eöenì vïci.ì ÑIdeologick ruch je tam, kde vöichni majì moûnost dostupu ke stejn m informacìm a na tomto z kladï vyv ejì sv j vztah k ud lostem, tvo Ì si sv j n zor.ì ÑNaslouchejme tomu, co mladì lidè skuteënï ÌkajÌ, a ne jen tomu, co od nich chceme slyöet, a podle toho orientujme svoji v chovnou pr ci. DisciplÌna, zaloûen na p Ìkazu, bere lidem svïdomì, Ëestnost, otev enost...ì 3 Článek Oč dnes jde? podepsaný Josefem Smrkovským, který prolomil hráz veřejného mlčení, vyšel v nedělní Práci hned třetí den po Dubčekově setkání s Marií Švermovou a jejími soudruhy. První článek Smrkovského v Rudém právu vyšel ovšem až 9. února [třebaže o zájmu o něj ze strany šéfredaktora RP Švestky se zmínil Smrkovský v rozhovoru s redaktorem Krausem už 22. ledna]. 4 Svědectví o smysluplné práci v Práci Pavel Vranovský V tisku se v listopadu 2012 objevily zajímavé úvahy nad tím, že se na listopad 1989 už díváme ze stejného časového odstupu 23 let jako v roce 1968 na osvobození. Čeká nás nový osmašedesátý? oslovil dne 16. listopadu 2012 čtenáře Lidových novin komentátor Zbyněk Petráček. Sám ujiš uje, že nový osmašedesátý nehrozí, ale je dobře, když už poněkud okoralá generace slyší hlas revolty. Naproti tomu 11

komentátor MF Dnes Karel Steigerwald přímo v titulku zas tvrdí, že Listopad odkaz nepřináší... Komentátor nezávislého Práva Petr Uhl se 19. listopadu 2012 vyslovuje takto: Nejsem příznivcem revolučních změn, které by rázně rozmetaly dnešní instituce a pořádky, by takový postoj považuji za možný. Jsem naopak stoupencem postupné by radikální nápravy současných poměrů... Takové myšlenky i mne někdejšího novináře aktéra Pražského jara jaksi vyvolávají na scénu. Od roku 1945 do roku 1968 to je 23 let; od roku 1989 do roku 2012 také 23 let. Stejná délka doby stejný časový prostor, v němž jeho subjekty lidské a společenské naplňují a tvoří své životy v rozpornosti vývoje. Asi má smysl pro dnešek tehdejší úlohu tisku připomenout. Deník Práce již v předjaří Ve faktograficky i analyticky bohaté knize Osm měsíců Jara 1968 kolektiv autorů pochybuje, zda na vysokou míru svobody byli tehdejší naši publicisté politicky zralí. Dobrá otázka odpově bez větších rozborů asi jak kteří. Ale je to složitější... Např. A. J. Liehm za pomoci historika Viléma Prečana sestavil a vydal roku 1988 reprezentativní antologii nejzávažnějších více než 130 textů, publikovaných během jara 1968. Knihu nazval Čítanka pro děti a mládež asi jako poučení novým generacím o době dospívání jejich rodičů. S profesionálními publicisty z redakcí novin se tu však téměř nesetkáme samý politik, spisovatel apod. Autoři jsou jednak časově omezení jen na roční období jara 1968, jednak úctyhodný seznam neobsahuje ani výběr umělců z let šedesátých, která mu předcházela. V tomto směru si ho lze doplnit např. publikaci Lidových novin Sladká šedesátá, která obsahuje mezi jiným 101 osobností šedesátých let i s fotografiemi. Popravdě napsáno: Historikové si zatím (až na několik čestných výjimek) nedali zvláštní práci na podílu profesionálních novinářů na PJ 68 včetně jeho předjaří. A protože po celé období Pražského jara 68 jsem byl komentátorem odborového deníku Práce, jehož materiály se objevovaly také v odborářském deníku Práce na Slovensku, snad přišel čas, abych leccos poodhalil z činnosti tohoto média. A to tím spíše, že místo elektronických médií (rozhlasu a televize), literatury a dalších druhů umění (bylo historiky téměř perfektně zpracováno (Karel Kaplan a další), zatím co tisku natož odborářskému se věnovala pozornost minimální... Začalo to česko-slovenským táním jako předjařím Z toho plyne otázka: Jakpak to, že právě deník Práce se najednou dne 21. ledna 1968 stal šlágrem pro všechny vrstvy obyvatelstva, instituce a organizace i pro ostatní tisk? První část odpovědi: Protože uveřejnil jako první článek mluvčího neoficiálního reformního křídla ÚV KSČ J. Smrkovského O co dnes jde? Autor v něm odhalil průběh a výsledky prosincového pléna ÚVKSČ a možné závěry, které za vedení nového generálního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka místo A. Novotného povedou k obrodě společnosti a její cesty k socialismu s lidskou tváří. Ostatní tisk včetně Rudého práva z Práce obsah tohoto sdělení opsal. Podobný obsah a ohlas měl na Slovensku článek Gustáva Husáka v časopise Kultúrny život 12. ledna 1968 ad. Navíc: Práce dne 23. března 1968 zveřejnila obsah osobní besedy komentátora Pavla Vranovského s dr. Husákem pod názvem Federace upevní republiku. Dva představitelé protifašistického odboje, paradoxně již v době budování socialismu odsouzení a později rehabilitovaní členové ÚV KSČ, prezentovali obyvatelstvu možnost a nutnost demokratizace. 12

Co však za tímto výběrem právě deníku Práce bylo? Podle výzkumu oblíbenosti novin vedla Práce 38 %, Rudé právo přes oficiální podporu jen 26 %. A další otázka: Jsou to opravdu první hlasy, ohlašující časový začátek Pražského jara? Anebo jde spíš o vyústění delšího časového období šedesátých let, v němž probíhalo společenské a umělecké tání... Pamě generace tento historicky prokázaný bohatý tvůrčí pohyb zejména uměleckých kruhů potvrzuje: Pražské jaro 68 začínalo společensko-politickým táním, předjařím šedesátých let. Proto i na Slovensku se právem hlásí k němu tím, že připomínají také slovenskú jar 60 rokov. Tedy jar jaro s předjařím. To slovenské jaro a jeho predjarie je výborně zmapované např. tematickým vydáním Kultúrného života z 6. března 1997 s tématy Konference o slovenské účasti na tomto Jaru s předjařím. Připomínají se v nich myšlenky a osobnosti slovenského uměleckého života, s nimiž se český čtenář mohl soustavně setkávat také na stránkách české Práce, která se vědomě a cíleně zapojovala do česko-slovenského předjaří šedesátých let. Kdy to tání začalo? Je už dávno čas k odtajnění impulzu: Byl to XX. sjezd KSSS, jeho odhalení stalinských totalitních deformací, které zasahovalo i politický a vůbec lidský život i v naší vlasti. V rámci všeobecné diskuse se již v březnu roku 1956 v redakci Práce z podnětu stranické a odborové organizace vytvořila neformální pracovní skupina a plán témat. Na jejich utváření a publikování postupně pracovali (za vedení redakce Zázvorka, později Velenský) redaktoři Štern, Cysař, Vávra, Vranovský, později Kraus, Vančura a další. Kolem redakce se vytvořil externí tým několik desítek vědeckých spolupracovníků, kteří plánovitě studovali nové problémy a angažovali se v jejich intepretaci pro noviny v novém žánru kulaté stoly Práce. Takže i vzhledem k celospolečenskému záběru publikovaných materiálů se redakce Práce může právem hlásit již k tvůrcům Předjaří PJ 68. Taková je naše širší odpově na otázku, proč si redakci Práce vybral Josef Smrkovský pro své veřejné vystoupení. Zbývá alespoň stručně, rámcově, dokumentovat úlohu Práce v letech šedesátých, od začátku Pražského jara 68 (včetně předjaří); jak to bylo součástí našeho života a práce v Práci. Tomuto hledání a alespoň ukázkového prezentování po mnoha letech a v nových podmínkách 23 let po listopadu 1989 chci věnovat svůj pohled do minulosti historického společenského jevu, který dostal jméno Pražské jaro 1968. (Mohu tak učinit i při nedostatku komplexního archívu této redakce, která skončila svou činnost rokem 1990, díky osobnímu archívu výstřižků z doby svého působení v této redakci do září 1968.) Noviny jako neustále zasedající parlament Na začátku šedesátých let byla v Práci i zjevná tendence být víc než jen úzce chápaným odborářským deníkem. Několik titulků: Nejsme jen mechanický nástroj; Veřejně o veřejném mínění; Noviny nástroj čí a jaký; O parlamentu, jehož členy jsme všichni; Noviny neustále zasedající parlament vstupte do tohoto parlamentu; Kde sídlí naše vláda. Ohlašování a anticipace jara ve smyslu politickém Objevovala se v titulcích a obsahu od roku 1956, např.: Naše jaro; Jarní úvahy; Svěží jarní vítr pokračuje atd. Odbory jako součást státně-politické moci Polemika s dogmatickými názory na odbory. Titulky: Ani šroubek, ani páka, ani pomocný nástroj; Anketa a připomínky k přípravě XIII. sjezdu KSČ (zveřejněno a odesláno na ÚV KSČ jako příspěvek k účasti na centru moci); Na kapitánském můstku vedle KSČ i odbory (inspirace a aplikace z projevu N. S. Chruščova v r. 1956 pro nové postavení odborů v souboru politické moci jako reprezentanta všech námezdně pracujících). Heslo Zaměstnaneckou samosprávu podniku patřilo po celá léta k nejfrekventovanějším tématům redakce Práce. Souborně byla tato iniciativa prezentována také 13

v ucelené studii komentátora deníku Pavla Vranovského v knize ROH při výstavbě socialismu (Praha 1965, ss. 172 217) a slovensky od téhož autora v knize Revolučné odborové hnutie pri výstavbe socializmu (Bratislava 1965). Zákon o závodních výborech ROH dostala pracovní skupina přes IV. všeodborový sjezd až do parlamentu; na sjezdu byla oceněna účast Práce. Zákon obsahoval práva ZV: na informace od vedení podniku, na spolurozhodování v důležitých otázkách a na kontrolu práce vedení. Kultura jako součást životního stylu V předjaří zejména odtehdy, kdy autor této stati převzal také vedení kulturní rubriky, došlo k podstatným změnám v jejím pojetí: kromě dosavadních informací a recenzí uměleckých děl se akční rádius rozšířil ve smyslu širšího pojetí kultury také na problematiku tvorby životního stylu. Např. v besedě u kulatého stolu Práce v rozsahu celé novinové na stránky besedovali vědci: ekonom R. Selucký, filosof V. Blažek, právník z PF UK F. Šamalík: O životním slohu, o úrovni, a vůbec o člověku a lidech. V návaznosti na široké pojetí životního stylu autor této stati jednotlivé myšlenky rozpracovával v Nedělních besedách, Sobotních glosách, Poznámkách ke dni atd. Další linií kultury v Práci byl požadavek decentralizace a zavedení prvků samosprávy v řízení kultury a jeho vládního resortu. V těchto otázkách byla pozoruhodná vstřícná aktivita ministra kultury M. Galušky v odpovědi na požadavky Práce. Podobně i vzhledem k ostatním deníkům byl prvkem nové kvality v Práci např. obsáhlý článek Čtyři strany světa a naše kulturní orientace (polemicky k čtenářským hlasům proti moderní kultuře ze zahraničí). Zvláštní pozornost začátkům předjaří redakce věnovala společenské zábavě kavárnám a různým klubům. Po sérii článků spolu s příslušnými odborovými svazy a ministerstvy svolala celostátní poradu, jejíž závěry zveřejnila. V podstatě bylo cílem: Po práci kulturní zábavu. Kritika zneužívaní moci Měla stálé místo v deníku jako příklad lze uvést názvy a charakteristiku obsahu některých kritických článků, které vzbudily mimořádnou pozornost také formou. Např. v příběhu ze Sokolovska Proč měl odejít inženýr Š. na novinářskou interpelaci Práce odpověděl ministr paliv pracovním příkazem k nápravě. Mimořádně sledovaná byla série článků na téma Zákon není gumová rukavice: lékař, který byl neprávem vyhozen ze zaměstnání s porušením presumpce neviny byl nakonec příslušnými nejvyššími orgány na základě intervence Práce na místo vrácen i s náhradou finanční újmy, atd. Takové a podobné články přispívaly také k růstu autority i nákladu Práce. Společenské oceňování Práce Vydavatel, Ústřední rada odborů, vysoce hodnotila činnost redakce: Předsednictvo ÚRO již 8. 7. 1964 v rozsáhlém usnesení konstatovalo, že se zvýšila účinnost listu a všestranněji se uplatňuje jeho organizátorská úloha. Dále ÚRO ocenilo uplatňování účinných forem masově politické práce, novinářskou účinnost a uplatňování působivých novinářských žánrů ad. V podstatě mezi orgány ROH a redakcí Práce bylo naprosté pochopení pro tematické okruhy, které razila redakce. Bylo to povzbuzení i pro úlohu v dalším období předjaří i přímo v roku 1968. 5 Ale: Po potlačení Pražského jara 68 až na VIII. všeodborovém sjezdu 12. 15. června 1972 tedy v období normalizace byly přijaty Závěry z krizového vývoje v ROH (kopie obdobného usnesení ÚV KSČ), v nichž se čtenář mohl dočíst, že všechno 14

je jinak i v redakci Práce: Podle toho Práce sehrála neblahou úlohu tím, že sehrála úlohu druhého centra v odborech atd. Následovala kádrová čistka, nucené odchody redaktorů. (Autor mezi nimi přímo není, protože již po srpnu 1968 odešel do nového týdeníku Politika jako vedoucí kulturní rubriky. I se svými tématy. Z deště pod okap, protože i ten nový časopis byl zastaven v březnu 1969. A jména účastníků tohoto vzestupu i sešupu zapadla do historie. Zapadla? Vstanou noví bojovníci? Pro nový Osmašedesátý? Někdy někde v některých novinách se zdá, že již vstávají... Nikoli podle historických čísel, ale podle faktické aktuální potřeby. Psáno prosinec 2012 Koordinační výbor tvůrčích svazů vznikl jako obrana proti represím Odveta za sjezd spisovatelů, ale i Strahov 1967 Jarmila Cysařová Koncem června 1967 se konal IV. sjezd Svazu československých spisovatelů, kde ve vystoupeních Ludvíka Vaculíka, Pavla Kohouta, Alexandra Klimenta, Milana Kundery a dalších zazněla dosud nejostřejší kritika současných poměrů v našem státě. Reakce moci jediné vládnoucí strany byla bezprecedentní. Spisovatelům bylo zastaveno vydávávání Literárních novin. 6 Zcela umlčeni však nebyli. Jejich útočištěm se staly Filmové a televizní noviny (FTN), které vydával FITES (Svaz československých filmových a televizních umělců). Jak vzpomínal v 90. letech publicista A. J. Liehm, Ludvík Vaculík tam psal fejetony pod značkou odmocnina a I, také další tam měli svou platformu. Vše, co se dalo, jsme odstěhovali do FTN a tam jsme v práci pokračovali. Prostě místo do Literárek jsem chodil do Filmových a televizních novin tak dlouho, dokud Literárky na jaře 1968 znovu nevznikly. Do té doby jsme se v tom malém krcálku scházeli, dělali si tam společné obědy, a jak byl podzim 1967 smutný stranickým pogromem, tak byl krásný solidaritou, která ve Filmových a televizních novinách vznikla. Pamatuji si, když nás vyloučili ze Svazu spisovatelů, z partaje, odevšad, byla schůze FITESu o nějakém filmu; tehdy jsem tam řekl: Podívejte se, to, co se stalo, není naše, ale jejich porážka a to bylo krásné, že existovala platforma, kde se tohle mohlo říct, krásný pocit, že nic nekončí... Propojení spisovatelů s filmovým a televizním svazem v dusné atmosféře onoho podzimu, kdy zlaté časy měla cenzura a svobodu omezující příkazy stranického centra, bylo prvním propojením svobodomyslných tvůrců. Kromě společných zájmů nemalou roli hrál fakt, že FITES v roce 1965 prosadili a založili reformní komunisté spolu s nestraníky a spory s mocí KSČ provázely svaz od jeho vzniku; prvním předsedou svazu byl krátce režisér Martin Frič, po jeho skonu až do zákazu FITESu na prahu roku 1970 režisér Elmar Klos, tajemníkem režisér Ladislav Helge, vedoucím sekretariátu svazu a duší FITESu neúnavný novinář a organizátor Ludvík Pacovský. Od 66. roku vydával svaz v nepravidelných intervalech informační bulletin Zprávy, které dokumentují obstrukce moci proti svazu i proti jeho záměru vydávat vlastní časopis, Filmové a televizní noviny. Jejich registrace byla ideologickým oddělením ÚV KSĆ povolena nikoli jako týdeník, jak svaz požadoval, ale jako čtrnáctideník teprve v roce 1967, poté, kdy se předsednictvo svazu rozhodlo v záporném případě podat demisi. V tomtéž roce se sekretariát ÚV KSČ zabýval záměrem zrušit renomovaný filmový měsíčník Film a doba. Na záchranu tohoto teoretického časopisu naší filmové kultury vznikla na sekretariátu FITES podpisová akce, jíž se účastnili i členové dal- 15

ších svazů; otevřený dopis s archy několika stovek podpisů byl předán do podatelny ÚV KSČ, jehož vedení jím bylo znepokojeno tím spíše, že celá aféra spadala do období zákazu Literárních novin. Časopis Film a doba zapovězen nebyl. Říjnový sjezd Svazu čs. novinářů se v říjnu onoho roku konal dle zavedených rituálů, v područí pokynů KSČ. Ale rovněž na podzim 1967 se sešli u profesora Adolfa Hoffmeistera představitelé tvůrčích svazů s původním záměrem projednat otázky autorských práv. Brzy se však dostali k ožehavějším tématům, k problémům s vedením KSČ a ke stanoviskům svazů ke kulturní politice. Spisovatel Jan Procházka tehdy navrhl, že by se z onoho soukromého shromáždění mohl stát ad hoc svolávaný orgán pro řešení problematiky, zajímající všechny svazy. Na první impuls se dalšího půl roku pozapomnělo, nepravidelně se scházeli podle problematiky někteří členové svazových předsednictev. Z podnětu předsednictva slovenské složky vydal FITES 21. října prohlášení ke kulturní politice vedení státu, které končí: Principy tvůrčí svobody se dostaly do ostrého rozporu s netrpělivosti autoritativních rozhodnutí. Zdá se, že tím skončilo období dialogu. Když čas oponou trhnul a na lednovém plénu ÚV KSČ bylo rozhodnuto o rozdělení funkcí prezidenta republiky a prvního tajemníka ÚV KSČ, jímž byl zvolen Alexandr Dubček, pozval ministr Karel Hoffmann zástupce tvůrčích svazů. Sondoval situaci v kulturní obci, hovořil o perspektivách hmotného zajištění. K jeho překvapení však představitelé tvůrčích svazů odmítli jednat o finančním zajištění; požadovali podrobné informace o průběhu jednání ve vrcholném orgánu politické moci. To byl ovšem požadavek, který ministr splnit nemohl. V dopisech, které vedení tvůrčích svazů adresovalo Dubčekovi, nebyly jen gratulace ke zvolení do čela ÚV KSČ, ale i informace o neřešených problémech, o ovlivňování tvorby nekompetentními lidmi, cenzurou. Občané zprvu vnímali změnu ve vedení komunistické strany laxně, jako důsledek sporů ve vrcholném orgánu KSČ. Do 21 ledna, kdy vyšel v deníku Práce článek Josefa Smrkovského Oč dnes jde? Poté se dala do pohybu lavina občanské aktivity. Publicisté rozhlasu posluchače informovali o skutečném významu posledního zasedání ÚV KSČ, požadovali přehodnocení sjezdu novinářů na podzim 1967, v televizi prosadili vysílání dosud trezorových pořadů, žádali nezávislost televize. Média informovala občany o vzniku Klubu angažovaných nestraníků (KAN), o organizaci bývalých politických vězňů K 231, což byl paragraf, podle něhož byli souzeni, o diskuzích občanů s politiky, o vzniku Slovenské organizace na obranu lidských práv v Bratislavě, o Společnosti pro lidská práva v českých zemích, o Klubu demokratické mládeže i o jeho požadavku ustavit opoziční politickou stranu, o organizaci katolického duchovenstva Dílo koncilové obnovy (předsedou byl pražský arcibiskup František Tomášek... Zrušení Ústřední publikační správy bylo 4. března formalitou v situaci, kdy si již novináři sami nárokovali právo na svobodu projevu. 7 25. března se v Ostravě konala ustavující schůze Akčního výboru uměleckých svazů a kulturních institucí. 4. května jednala v Moskvě delegace předsednictva ÚV KSČ a KSSS. O den později informoval francouzský Le Monde o Brežněvově prohlášení, že náš vývoj ohrožuje socialismus, šířila se informace o výroku generála Jepišova, že skupina československých komunistů požádá o pomoc Sovětský svaz a socialistické země. 6. května se ve Filmovém klubu v Praze sešli zástupci tvůrčích svazů spisovatelů, dramatických a rozhlasových, filmových a televizních umělců, výtvarníků, architektů, skladatelů, novinářů, vědců a ustavili Koordinační výbor tvůrčích svazů (KOO TS) s ambicí pohotově reagovat na společenský vývoj, podílet se na správě věcí veřejných. Dohodli se na koordinaci aktivit, na zastupování vůči Národní frontě a ministerstvu kultury a informací. Horizontální propojení KOO TS s dělníky na závodech, s vysokoškoláky, kontakty pražských aktivit s Koordinačními výbory v jiných městech (po 16

Ostravě v Olomouci, Šumperku, Plzni, Ústí n. L., kde KOO TS prosazoval např. udělení krajské ceny Josefu Jedličkovi za prózu Kde život náš je v půli se svou poutí), bylo základem občanské společnosti osm a šedesátého roku. Od Dělnických výborů na obranu svobody tisku ke Dvěma tisícům slov Prvním dochovaným dokladem KOO TS je dopis Alexandru Dubčekovi, datovaný 15. května 1968. Představitelé výboru ujistili Dubčeka, že nechtějí být pouhými pozorovateli, ale aktivními účastníky dění ve státě. Ohradili se proti jednostranné kritice médií, ptali se na význam jednání v Moskvě, žádali zveřejnit informace z nedávné porady okresních a krajských výborů KSČ, ale i přijetí zástupců tvůrčích svazů. Agendu KOO TS převzal FITES; vedoucím tajemníkem byl režisér Ladislav Helge, jeho zástupcem Luděk Pacovský. Byly to náročné, ale čestné funkce. Tenkrát se nikdo neptal: zač, ale proč. Svobodná média byla trnem v očích konzervativních sil. Na obranu novinářů proto přijal KOO TS obšírné stanovisko, z něhož vyjímám: Ñ Za nejv raznïjöì p Ìnos hromadn ch sdïlovacìch prost edk povaûujeme zejmèna: Pr bïûnï a od samotnèho poë tku obrodnèho procesu informovaly obëany o vöech v znamn ch ud lostech v naöem st tï... Po dlouhèm obdobì tèmï plnè obëanskè apatie pomohly bïhem kr tkè doby aktivizovat znaënou Ë st tohoto n roda, kter dok zal, ûe je mu vïc demokratickèho socialismu blìzk a ûe chce o ni usilovat. Jsme proto rozho Ëeni kampanì, kter se proti tisku, rozhlasu a zvl ötï televizi v poslednìch dnech rozpoutala... KonzervativnÌ sìly nemohou dnes ve ejnï vyhl sit svè cìle, neboù by narazily na odpor stranickè i öirokè ve ejnosti. Proto se pokouöejì znevaûovat pr ci sdïlovacìch prost edk a tak vzìt pokrokov m sil m moûnost obracet se k ve ejnosti. Kaûd pokus o administrativnì z sah proti tisku, rozhlasu nebo televizi je ve skuteënosti pokusem o tok proti svobodï tisku, proti socialistickè demokracii...ì Nedílnou aktivitou KOO TS byl kontakty s dělníky, besedy na závodech. Nejaktivnější byl v tomto směru publicista Jiří Lederer. Jezdil do závodů, zúčastňoval se jejich shromáždění, psal o nich do Reportéra, do Literárních listů, které rovněž publikovaly Dělnickou tribunu. Ze 76 dochovaných dopisů dělníků a jejich kolektivů bylo Literárkám adresováno 65, další osobně Jiřímu Ledererovi. V nejužším kontaktu byl s Federací lokomotivní čet. Už ani nevím, jak má spolupráce se železničáři začala, vzpomínal po letech. Snad mi z nich někdo zavolal, nebo jsem se odjinud o nich dozvěděl. Zašel jsem mezi ně a vlastně už jsem tam zůstal, stal jsem se jedním z nich... Cítil jsem se mezi svými. Byli to lidé, kteří myslili podobně jako já. A mne potřebovali jako novináře i jako funkcionáře různých organizací, které by federaci tak či onak mohli pomoci. Zásadní statí o významu federace a jejím sporu s Ústřední radou odborů o uznání Federace lokomotivních čet jako samostatné odborové byl v Reportéru Ledererův komentář Zkouška demokracie. Svůj nezávislý svaz železničáři neprosadili... Koordinační výbor se rovněž zasazoval o postavení pomníku prezidenta T. G. Masaryka, projednával transformaci kulturních fondů i postoje v NF, kam delegoval svého zástupce, spisovatele Miroslava Holuba, jehož vystřídal novinář Luděk Pacovský. Poslední dny prvního pololetí se konalo na našem území velitelsko-štábní cvičení vojsk Varšavského paktu a byl publikován manifest 2000 slov. Mezi signatáři manifestu byli představitelé tvůrčích svazů: za Svaz novinářů František Kaucký, Vlado Kašpar, Jiří Lederer, Jiří Ruml, Emil Šíp, Ludvík Veselý. Na vzrušenou situaci později vzpomínal Luděk Pacovský: Velmi tvrdě jsme museli tlačit na vedení KSČ, protože jsme byli na daleko více reformní pozici než Dubček. Velmi ostře jsme s ním jednali třeba o 2000 slovech, která původně odmítl. On se uměl přít, ale nikdy to nemělo osobní charakter, u něj to nebylo jako předtím a potom u jiných stranických papalášů. 8 Dokončení v 9. části této monografie. 17

Jiří Lederer, muž, který tu chybí Jan Svoboda Ji Ì Lederer, rod k z Orlick ch hor, po v lce, v nìû zaûil tot lnì nasazenì i skr v nì po tïku a ve kterè zahynula vïtöina jeho ûidovsk ch p Ìbuzn ch, vstoupil do soci lnì demokracie. Jako student sociologie a filozofie p ispìval do jejìch novin ñ kr lovèhradeckèho Hlasu a Pr va lidu, kde v lètï 1946 nastoupil do kulturnì rubriky. Byl p esvïdëen, ûe probìhajìcì socializaënì p emïny mohou b t sluëitelnè s masarykovskou humanitnì demokraciì. Tak interpretuje jeho nelehkè ûivotnì a profesnì osudy autorka stejnojmennè knihy Jarmila Cysa ov 9. Jako stoupenec ÑlevicovÈhoì n zorovèho proudu odeöel koncem roku 1947 po brnïnskèm sjezdu strany z Pr va lidu do novèho t denìku SmÏr, kter zaloûil Politick klub soci lnì demokracie. Toto sdruûenì ovöem bylo ñ jak prok zal historick v zkum, zvl ötï pr ce Karla Kaplana ñ manipulov no i financov no agenturou KS», i kdyû navenek proklamovalo podporu ÑdemokratickÈho v voje k socialismuì. 10 Zakr tko ale s m zaûil konflikt s nekontrolovatelnou mocì, zabavenì ËÌsla SmÏru, odvol nì z funkce a pak zruöenì Ëasopisu v r mci tzv. ÑslouËenÌì strany s KS». UrËitÈ v chodisko Ledererovi poskytlo (za p ispïnì p edsedy PolitickÈho klubu, profesora slavistiky na UK Julia Heydenreicha-DolanskÈho) roënì stipendium na univerzitï v KrakovÏ. To byl takè zaë tek jeho osudov ch kontakt s Polskem, kde se pozdïji takè oûenil. Po n vratu pracoval v Ëasopisech odbor. S cejchem trockisty Ale uû zjara 1951 zaûil postih za kritiku servilnì pr ce, kterou p ednesl na plen rce Svazu Ës. novin : Ñdostal cejch trockisty, postiûenèho soci ldemokratismem. Rozjel se obvykl mechanismus ñ kritika ve skupinï KS» ve SvÏtu pr ce, p edvol nì na tiskovè oddïlenì V KS», marn snaha vysvïtlit svè n zory; nïkte Ì kolegovè se mu vyh bali. Byl p e azen do ad kandid t KS», neû se ÑzocelÌì pracì mezi dïlnickou t Ìdou. V lètï 1951 nastoupil do»kd Stalingrad, kde se zauëil v pr ci na soustruhu. O rok pozdïji se Ñp ihl silì do Ostravy na roënì brig du do dol. V r. 1953 [se vr til] do»kd jako redaktor z vodnìho Ëasopisu. Zaûil tu protest dïlnìk proti mïnovè reformï a Ëastnil se procesu se zatëen mi dïlnìky,ì pìöe Cysa ov. Bez ohledu na toto ÑpouËenÌì nep estal kritizovat rozpory mezi hl san mi hesly a praxì zvl ötï po odhalenìch na XX. sjezdu sovïtsk ch komunist. P ed vyhazovem ze SvÏta sovït se uch lil do kulturnì rubriky VeËernÌ Prahy, kde 20. prosince 1958 vyöla jeho legend rnì recenze (jedin pozitivnì!) na äkvoreckèho rom n ZbabÏlci. Publicista obrodnèho procesu Tak zaëala dalöì Ñpolitick afèraì a nucen p esun Lederera jako technickèho redaktora do Technick ch novin. Mohl vöak alespoú externï ps t do ady periodik recenze a vahy o rozhlasovè a televiznì tvorbï. V r. 1962 se i dìky tomu poda ilo prosadit, aby Lederer nastoupil do StudijnÌho oddïlenì»s. rozhlasu. Pod jeho vedenìm se toto pracoviötï vyhraúovalo jako odbornï vyspïlè, myölenkovï otev enè st edisko medi lnìho v zkumu. V raznè bylo Ledererovo angaûm v myölenkovè a publicistickè p ÌpravÏ obrodnèho procesu V r. 1965 p i zast vce v Pa Ìûi se setkal s Pavlem Tigridem, sv m p ed norov m odp rcem, a zah jil dlouholetou utajenou spolupr ci se SvÏdectvÌm. V noru 1968 odeöel z rozhlasu do redakce Liter rnìch list. ÑNevystupoval na velk ch shrom ûdïnìch, ve vzm hajìcì se euforii obëanskèho hnutì se nestal tribunem lidu. Bez emocì kladl jasnï formulovanè poûadavky v tisku, ne navnï pracoval v obëansk ch aktivit ch.ì Neplul vöak s v vojem nekriticky. Stal se ñ i z historickèho odstupu ñ jednìm z nejpronikavïjöìch koment tor vzruöenè doby a jejich problèm. V Liter rk ch, Repor- 18