RODOVÉ POHŘEBIŠTĚ PÁNŮ Z KOLOWRAT V RYCHNOVĚ NAD KNĚŽNOU ( )

RODOVÉ POHŘEBIŠTĚ PÁNŮ Z KOLOWRAT V RYCHNOVĚ NAD KNĚŽNOU (1651-2012) Bakalářská práce Studijní program: Studijní obor: Autor práce: Vedoucí práce: B7106 Historická studia 7105R062 Kulturněhistorická a muzeologická studia Daniel Kalenda PhDr. Milan Svoboda, Ph.D. Liberec 2014

Prohlášení Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG. Datum: Podpis:

PODĚKOVÁNÍ Rád bych poděkoval především vedoucímu mé práce, PhDr. Mgr. Milanu Svobodovi, Ph.D., za cenné rady, vstřícnost a trpělivost. Dále chci poděkovat majiteli zámku a kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou Janu Egonovi Kolovratu-Krakovskému za umožnění badatelské činnosti v hrobce jeho předků, kastelánce zámku Rychnov nad Kněžnou ing. Zdeňce Dokoupilové za zprostředkování a pomoc při badatelské činnosti. Velký dík rovněž patří Václavu Kříčkovi vedoucímu Oddělení starých tisků Krajské vědecké knihovny v Liberci za spolupráci při dohledávání literatury a pramenů, Mgr. Jiřímu Bartoši Sturcovi za odbornou konzultaci a pomoc při zpracovávání tématu. Dík patří také pracovníkům Státního oblastního archivu Zámrsk a Státního okresního archivu Rychnov nad Kněžnou za vstřícný přístup při dohledávání pramenů. V neposlední řadě patří velké poděkování mé rodině za trpělivost, která je při psaní odborné práce nezbytná.

ANOTACE: Bakalářská práce se zabývá rodovou hrobkou šlechtického rodu Libštejnských z Kolovrat a Kolovratů-Krakovských v Rychnově nad Kněžnou. Pojednává o historii města Rychnov a rodu Kolovratů, kteří rychnovské panství vlastnili od roku 1640 do roku 1948 a opět od roku 1990. Práce popisuje rodovou hrobku a porovnává pohřebiště s dalšími významnými místy posledního odpočinku šlechtických rodů v České republice. V závěru práce je uveden seznam členů rodu Kolovratů pohřbených v rodové hrobce. Klíčová slova: Rychnov nad Kněžnou, Kolovratové, Libštejnský z Kolovrat, Kolovrat-Krakovský, šlechtic, hrabě, hraběnka, aristokracie, kostel Nejsvětější Trojice, zámek, pohřebiště, rakev, sarkofág, závěť, smrt, hrobka, ostatky

ABSTRACT: The bachelor thesis deals about tomb of the noble family Libštejnský of Kolovrat and Kolovrat-Krakovský in Rychnov nad Kněžnou. It is about history of the town Rychnov and the noble Kolovrat family that owns domain Rychnov from 1640 to 1948 and from 1990 again. This thesis describes family tomb and compares necropolis with other important burial grounds of the noble families in the Czech republic. There is the list of the members of Kolovrat family who are buried in the family tomb. Key words: Rychnov nad Kněžnou, Kolovrat family, Libštejnský of Kolovrat, Kolovrat-Krakovský, nobility, count, countess, aristocracy, the Holy Trinity Church, château, burial ground, coffin, sarcophagus, testament, death, tomb, relics

ANOTATION: Die Bakkalaureusarbeit beschäftigt sich mit der Familiengruft des Adelsgeschlechtes von Libštejnský von Kolovrat und Kolovrat-Krakovský in Rychnov nad Kněžnou. Sie behandelt die Geschichte der Stadt Rychnov und des Adelsgeschlechtes von Kolovrat, das die Herrschaft Rychnov seit dem Jahre 1640 bis 1948 und wieder seit dem Jahre 1990 besassen hat. Die Arbeit beschreibt die Adelsgruft und vergleicht diese Begräbnisstätte mit weiteren bedeutungsvollen Örtern der letzten Ruhestätten der Adelsgeschlechter in der Tschechischen Republik. Am Ende der Arbeit wird ein Verzeichnis der Mitglieder des Geschlechtes von Kolovrat, die in der Gruft begraben sind, eingegliedert. Hauptworte: Rychnov nad Kněžnou, die von Kolovrat, Libštejnský von Kolovrat, Kolovrat-Krakovský, Adeligen, Graf, Gräfin, Adel, die Kirche der Heiligen Dreifaltigkeit, Schloss, Grabstätte, Sarg, Sarkophag, Testament, Tod, Gruft, Überreste

ANNOTATION : Ce mémoire de licence à pour sujet la crypte des familles nobles Libštejnský de Kolovrat et Kolovrat-Krakovský à Rychnov nad Kněžnou.Il traite de l histoire de la ville de Rychnov nad Kněžnou et de celle de la famille Kolovrat qui a possédé ce domaine de 1640 à 1948, domaine qui lui a été restitué en 1990. Le mémoire décrit la crypte familiale et la compare à d autres sites funéraires importants des familles nobles de République Tchèque. A la fin de ce mémoire je présente la liste des membres de la famille Kolovrat enterrés dans la crypte familiale. Mots-clés: Rychnov nad Kněžnou, famille Kolovrat, Libštejnský de Kolovrat, Kolovrat-Krakovský, noble, comte, comtesse, aristocratie, église de la Sainte Trinité, château, nécropole, cercueil, sarcophage, testament, mort, crypte, dépouilles mortelles

OBSAH 1. ÚVOD... 15 2. DĚJINY MĚSTA RYCHNOV NAD KNĚŽNOU A RODU KOLOVRATŮ... 18 2.1. Od počátků města ke Kolovratům... 18 2.2. Kolovratové... 21 3. KOMPLEX KOLOVRATSKÉHO ZÁMKU A KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE... 26 3.1. Zámek... 26 3.2. Kostel Nejsvětější Trojice... 27 4. SMRT VE ŠLECHTICKÉ RODINĚ V NOVOVĚKU V ČESKÝCH ZEMÍCH... 31 4.1. O smrti... 31 4.2. Šlechtické testamenty... 32 4.3. Rituál posledního pomazání k dobré smrti... 33 4.4. Smrt v šlechtickém domě... 34 4.5. Šlechtický pohřeb v novověku... 34 4.6. Poslední spočinutí šlechticů... 35 4.7. Smrt a pohřeb v rodě Kolovratů... 36 5. RODOVÁ HROBKA KOLOVRATŮ... 37 5.1. Krypta pod Loretánskou kaplí v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou 37 5.1.1. Popis krypty... 37 5.1.2. Vnitřní prostor krypty... 38 5.2. Rodová hrobka Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou... 39 5.2.1. Popis hrobky... 40 5.3. Další rodová pohřebiště Kolovratů... 42 11

6. SEZNAM POHŘBENÝCH V KOSTELE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE... 44 6.1. Seznam pohřbených v rodové hrobce Kolovratů... 45 6.1.1. Identifikované ostatky... 45 Ludmila Sabina Libštejnská z Kolovrat... 46 František Karel Libštejnský z Kolovrat... 47 Johanna Magdalena Hrzánová z Harasova... 48 Marie Markéta Slavatová z Chlumu a Košumberka... 49 Vincenc Libštejnský z Kolovrat... 50 Růžena Kinská z Vchynic a Tetova... 52 František Antonín Libštejnský z Kolovrat... 54 Jan Nepomuk Karel Krakovský z Kolovrat, svobodný pán z Újezda... 56 Theodor Kolovrat-Krakovský... 58 Zdenko Kolovrat-Krakovský-Libštejnský... 60 Olga von Khevenhüller-Metsch... 62 Bohuslav Kolovrat-Krakovský-Libštejnský... 63 Zdeněk Kolovrat-Krakovský-Libštejnský... 64 František Antonín Kolovrat-Krakovský-Libštejnský... 65 Kryštof Jaroslav Kolovrat-Krakovský... 66 Marie Jana Laxová, rozená Kolovrat-Krakovská... 67 6.1.2. Neidentifikované ostatky... 68 Dvě velké dřevěné rakve z 90. let 20. století... 69 Dvě dětské rakve z 90. let 20. století... 70 Černá neoznačená rakev... 71 Neoznačené novodobé rakve z konce 20. století... 72 6.1.3. Neidentifikované předměty uložené v hrobce... 73 6.2. Pohřbení v druhé kryptě kostela Nejsvětější Trojice... 75 12

Renesanční sarkofág z první třetiny 17. století... 76 Torzo profilované rakve... 77 7. ŠLECHTICKÁ POHŘEBIŠTĚ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ... 78 7.1. Hrobka Schwarzenbergů v Domaníně... 78 7.2. Hrobka Metternichů v Plasích... 79 8. ZÁVĚR... 82 8.1. Zhodnocení stavu hrobek... 82 8.1.1. Krypta kostela Nejsvětější Trojice... 82 8.1.2. Rodová hrobka Kolovratů... 83 8.2. Celkové shrnutí... 83 PRAMENY A LITERATURA... 85 Prameny... 85 Literatura... 85 SEZNAM VYOBRAZENÍ... 88 SEZNAM PŘÍLOH... 89 13

SEZNAM ZKRATEK: c. a k. císařský a královský etc. et cetera, a tak dále G. F. Z. Generalfeldzeugmeister nejvyšší polní zbrojmistr J. M. Jeho Milost k. k. kaiserlich königlich KLP Koniasch Latin Press MěÚ Městský úřad Msgre. Monsignore NPÚ, ú. o. p. Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště OSB Ordo Sancti Benedicti Řád svatého Benedikta SOA Státní oblastní archiv SOkA Státní okresní archiv SRI Sanctae Romanae Imperii Svatá Říše římská v. v. ve výslužbě vdp. veledůstojný pán vsdp. vysoce důstojný pán 14

1. ÚVOD Cílem této bakalářské práce je vytvoření celistvého popisu rodového pohřebiště Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou a soupisu zde pochovaných od počátku jejího využívání až do roku 2014. Součástí bakalářské práce je aktualizovaný soupis pohřbených v kryptě s příslušnými technickými údaji a se stručnými životopisy členů rodu. Výsledky tohoto průzkumu jsou porovnány se stavy pohřebišť z 19. století jiných šlechtických rodů žijících na území současné České republiky. K práci je přiložena fotodokumentace pořízená při odborném výzkumu provedeném v kryptách kostela Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Dále přikládám technické nákresy krypty a jednotlivých hrobových míst. Motivací pro vznik této práce byl můj osobní vztah k městu, snaha lépe poznat jeho dějiny, zájem o historii rodu Kolovratů, zvláště pak rychnovské větve Kolovratů-Libštejnských a Kolovratů-Krakovských, která je s dějinami Rychnova nad Kněžnou a Podorlicka neodmyslitelně spjata. Kolovratové vlastnili Rychnov více než tři staletí, přesněji v letech 1640-1948 a s přestávkou v letech 1948-1990 ho vlastní dodnes. Za dobu, kdy Kolovratové rychnovské panství spravovali, doznal Rychnov značných změn. Rozvinul se z malého soukenického městečka v okresní město. Život v Rychnově v první polovině dvacátého století dokonale a barvitě popsal ve svých dílech Karel Poláček. Hlavním zdrojem archivních pramenů je soukromý Rodinný archiv Kolovratů, který uchovává písemnosti přibližně z let 1487-1953. Dokumenty uložené v rodinném archivu mají většinou osobní povahu. Jsou zde však velmi cenné úmrtní a křestní listy členů rodiny. Dále archiv uchovává korespondenci členů rodiny s významnými osobnostmi českého i rakouského kulturního a politického života. Přístupnost soukromých rodinných archivů je vždy velmi složitá. Záleží pouze na jejich vlastnících, zda budou ochotni spolupracovat a své archiválie pro badatelskou činnost poskytnou. Rodinné archivy většinou uchovávají písemnosti osobní povahy, tudíž je pochopitelné, že vlastníci nezpřístupní pro badatelské účely celý archiv. Stejně tomu tak bylo i v případě rodiny Kolovratů-Krakovských v Rychnově nad Kněžnou. I za tuto ochotu patří rodině Kolovratů-Krakovských moje poděkování. Další prameny je nutno hledat ve Státním okresním archivu v Zámrsku v archivním fondu Velkostatek Rychnov nad Kněžnou 1597-1949, který obsahuje písemnosti hospodářskosprávní povahy (korespondence s patronačními úřady, s královéhradeckou diecézí, technické nákresy objektů ve vlastnictví rodu atd.). 15

O pohřbech a úmrtích v rodině Kolovratů lze dohledat informace v matričních záznamech a v Pamětní knize fary církve římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou 1838-1944, uložené ve Státním okresním archivu v Rychnově nad Kněžnou. Pamětní kniha ve stručnosti informuje o úmrtí a průběhu pohřbů několika členů rychnovské větve Kolovratů. Z těchto záznamů vedených děkany místní fary zjistíme i to, kdo se jich účastnil či jak probíhaly. Velmi malé množství informací lze dohledat k samotné hrobce v kostele Nejsvětější Trojice. Je to dáno tím, že toto badatelské téma není zatím příliš prozkoumáno, a tudíž k danému tématu zatím nevyšla žádná publikace, která by komplexně po odborné stránce shrnula všechna významná pohřebiště české a moravské šlechty. Navíc k rychnovské hrobce se nedochovaly původní plány. Stejné je to s kostelem a zámkem. V roce 2010 proběhl v kostele Nejsvětější Trojice odborný průzkum, na jehož základě byly zhotoveny plány hrobky a sakristie kostela, které jsou v majetku rodu Kolovratů. Původní plány komplexu zámku a kostela v Rychnově nad Kněžnou, projektovaného zřejmě Janem Blažejem Santinim-Aichelem, se během staletí ztratily a zatím nebyly nalezeny. Proto není možné s jistotou říci, že stavitelem kostela a zámku byl Santini-Aichel, ale jeho autorství lze označit za pravděpodobné vzhledem k tomu, že v době vzniku staveb projektoval pro rod Kolovratů i další budovy. Primární literaturou pro zpracování tématu rodové hrobky Kolovratů je Rodopis pánů z Kolovrat vytvořený bývalým kastelánem rychnovského zámku Vlastimilem Borůvkou. V roce 2000 vyšel společně s publikací Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat. V rodopise jsou uvedeni všichni členové rodu Kolovratů. Důraz je kladen především na větev libštejnskou, která panství Rychnov vlastnila po dvě staletí, a větev krakovskou, která ho po vymření Libštejnských roku 1861 zdědila. Seznam Vlastimila Borůvky uvádí všechny členy rodu, kteří byli pochováni do hrobky v kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Nutno však poznamenat, že tento soupis je pouze informativní. Při průzkumu jsem zjistil, že v některých případech neodpovídá skutečnosti. Předmětem práce není zjišťovat osudy ostatků, které v hrobce nalezeny nebyly, i když by to jistě bylo z historického hlediska zajímavé. Toto téma se může stát námětem další badatelské činnosti. Součást bakalářské práce tvoří i kapitola Smrt ve šlechtické rodině v novověku v českých zemích, v níž popisuji rituály a pohřbívání ve šlechtických rodinách. Pro zpracování kapitoly jsem použil studie Václava Grubhoffera Mou nesmrtelnou duši poroučím milosrdenství jejího Stvořitele uveřejněnou v díle Schwarzenbergové v české středoevropské kulturní 16

historii, Poslední věci člověka v diskursu katolické církve v době předbřeznové. Rituál smrtelné postele mezi barokní zbožností a osvíceným rozumem, kterou autor publikoval ve sborníku Historie-Otázky-Problémy a Posvátné v profánním aneb Smrt a pohřeb šlechtice na samém konci dlouhého 19. století uveřejněnou ve sborníku Historie 2005 vydaném z Celostátní studentské konference konané v roce 2005 v Liberci. Dále byla použita monografie Pavla Krále Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku, která velmi dobře popisuje pohřební rituály v aristokratickém prostředí, a publikace zabývající se pohřbíváním v rodě Schwarzenbergů, zejména pak ty, které byly uveřejněny ve sborníku Fenomén smrti v české kultuře 19. století, jejichž autorem je Zdeněk Bezecný. Podkapitola Pohřeb v rodě Kolovratů byla z části zpracována za pomoci archivních záznamů ve výše zmíněné Pamětní knize fary římskokatolické v Rychnově nad Kněžnou z let 1838-1944 a částečně z periodika Posel z Podhoří, které detailně popisuje pohřeb Zdenka Kolovrata-Krakovského v roce 1892. K celistvosti práce bylo nutné také použít literaturu s regionální tematikou. V minulosti vzniklo jen málo děl o městě Rychnov. Za nejrozsáhlejší regionální publikaci lze považovat Sedláčkův Rychnov nad Kněžnou: pokus dějepisný, která pojednává o městě a částečně o rodu Kolovratů, a Dějiny Rychnova nad Kněžnou z roku 1924 od Tomáše Kouřila a Antonína Svobody, kteří ze Sedláčkova díla vycházejí. Je tomu tak i v případě současné regionální literatury. Ta však nové poznatky většinou nepřináší. V roce 2008 vyšla po dlouhých padesáti letech publikace Rychnov nad Kněžnou 1258-2008: 750 let od první písemné zmínky k výročí 750 let města Rychnova, která je zatím posledním rozsáhlým dílem o městě samotném. Za odbornou se však označit nedá. Stejně tak není možné považovat za odbornou publikaci Oldřicha Petráše z roku 1958 Rychnov nad Kněžnou k výročí 700 let existence města. Je značně poplatná době a čtenář se z ní mnoho nového nedozví. V roce 1993 vydal regionální historik PhDr. Rudolf Zrůbek publikaci Domus sancte, ve které se zabývá popisem sakrálních památek v Rychnově nad Kněžnou. Jedná se v podstatě o jednu z mála prací, které se zabývají dějinami a stavebním vývojem kostela Nejsvětější Trojice. V neposlední řadě lze informace o komplexu zámku a kostela dohledat v publikaci docenta Jakuba Pavla Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, která je de facto zkrácenou verzí jím provedeného stavebně historického průzkumu z přelomu padesátých a šedesátých letech 20. století. Z ní se dozvídáme velmi cenné informace o výstavbě celého zámeckého areálu, které mohou posloužit dále při zpracovávání tématu. 17

2. DĚJINY MĚSTA RYCHNOV NAD KNĚŽNOU A RODU KOLOVRATŮ 2.1. Od počátků města ke Kolovratům V místech, kde se horské bystřiny rozšiřují v říčky, vzniklo v raném středověku několik osad, které se staly základem Rychnova nad Kněžnou, Dobrušky, Vamberka, Solnice a s největší pravděpodobností i Opočna a Nového Města nad Metují. Tato městečka protínala stará obchodní stezka, zvaná kladská, vedoucí od Zemské brány moravské na východě k náchodské na severu z jižního Kladska. Na této cestě vznikla při brodu přes řeku Kněžnu osada považovaná za základ dnešního Rychnova nad Kněžnou. Opodál nad ní vévodil na výšině patrně již od poloviny 13. století rychnovský hrad nebo alespoň tvrz. 1 O tom, kdy samotné město vzniklo, nejsou žádné přesné záznamy. 2 Není jasné, zda tomu bylo skutečně v první polovině 13. století, avšak jedno datum přibližné stáří Rychnova dokládá. V listině krále Přemysla Otakara II. z 1. února 1258 se uvádí Heřman z Rychnova. Jedná se tak o první zmínku o městě Rychnov. V listině se píše: Otacherus, dom. regni Boemiae, ɔc., confirmat monasterio s. Floriani privilegium Leopoldi ducis VII datum a. d. M 0 CC 0 VII 0, 15 Oct. Testes: Bawarus, Jeroscius burchravius Pragensis, Zmilo de Lvchtenburch, Wocho de Rosenberch, Ratmirus de Pfrimberch, Schenko de Sitavia, Wilhelmus de Boydebrad, Vlricus Lepus, Andreas dapifer, Marquardus subcamerarius Hermannus de Richenawe, Paulik et frater suus Sdezlaus de Sternberch, Chunradus de Cekkinge, Vlricus de Lobenstain, Meinhardus Trostilo, Sigehardus Pibero et frater suus Rvdilo et alii quam plures. Dat. Wienne per manus magistri Arnoldi notarii, a. dominice incarnationis M 0 CC 0 VIII 0 kal. Feb. indictione secunda. 3 1 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou in: Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat, Praha, ONYX, 2000, s. 145. 2 Nevíme, kdy vzniklo, nevíme, jak vypadalo, nevíme vlastně přesně ani, kdy se stalo městem., in: Petráš, Oldřich: Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové, Krajský dům osvěty, 1958, s. 9. Petráš dále zmiňuje, že jediným opěrným bodem k tomu, jak určit přesný rok vzniku města je listina krále Přemysla Otakara II., kterou potvrzuje privilegium klášteru sv. Floriana Leopolda II., vévody rakouského z 15. října 1207, kterou signoval i králův dvořan Heřman z Rychnova, psaný také někdy jako Hermannus z Drnholce. 3 Emler, Josef (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, Pars II., annum 1253-1310, Pragae, 1882, s. 70. Český překlad: My tedy, kteří ze zbožné náklonnosti chceme býti poutáni k rozmnožení stavu kostelů a prospěšnosti zvelebování duchovních z onoho popudu, z jehož spravování věříme, že šťastně budeme žít, prosbám téhož probošta Ar. laskavě nakloněni, to privilegium slovo od slova s jednotlivými články za bedlivého vyjádření o vyjmutí častořečeného kostela ze světského soudu nařídili jsme vložit do této listiny jednotlivosti, které jsou v ní obsaženy. A aby toto naše obnovení a potvrzení získalo sílu pevnosti, tuto listinu nechali jsme označiti naší autentickou pečetí se svědky podepsanými: Bavor, Jaroš, purkrabí pražský, Smil z Lichtenburka, Vok z Rožmberka, Ratmír z Přimdy, Čeněk ze Žitavy, Vilém z Poděbrad, Oldřich Zajíc, Ondřej stolník, Markvart podkomoří, Heřman z Rychnova, Pavlík a jeho bratr Zdislav ze Šternberka, Konrád z Cekkinge, Oldřich z Úvalna, Meinhard Trostilo, Sigehardus Pibero a jeho bratr Rudilo a mnozí jiní. Dáno ve Vídni skrze ruce mistra Arnolda notáře, léta od vtělení Páně M o CC o L o VIII o, a kalendách únorových, indikce 18

Polovina 13. století je v oblasti Podorlicka charakterizována čilým obchodním ruchem. Jeho organizátory byli páni z jihomoravského Drnholce, rádcové Václava I. a pak i jeho syna Přemysla Otakara II. Výsada provádět novou kolonizaci kraje na systému lánovém jim byla udělena za vynikající služby prokázané královské moci, převážně v oboru správy hospodářské. 4 Páni z Drnholce začali zakládat dlouhé vsi, vesnice podélného půdorysu, táhnoucí se podél cest, a města, jejichž charakteristickým prvkem bylo čtvercové náměstí. Na rozdíl od zemědělských vesnic se městské obyvatelstvo zaměstnávalo převážně prací řemeslnou, organizovanou cechovně. Vládnoucí třída měšťanstva se těšila výsadám samosprávy hospodářské, politické a soudní, jejímiž orgány byly cechy, konšelé a rychtáři. 5 Stoupající vliv církve si vynutil výstavbu kostelů, hřbitovů, klášterů či špitálů, které byly do městské zástavby zakomponovány tak, že s ní během staletí takřka splynuly. Takto vzniklo Ústí nad Orlicí založené roku 1241 Vilémem z Drnholce. V poloze celkem podobné založil jeho syn Heřman na terénu mírně se svažujícím od hradu, ale zároveň o stupeň vyvýšeném nad brodem přes Kněžnu, město Rychnov. 6 Hlavním zdrojem obživy obyvatel Rychnova bylo soukenictví, a proto se také nazýval Soukenickým. A vskutku se může rychnovský soukenický cech vykázat i skvělou památkou písemnou - Ustaviem práva súkenničieho tak od chudých jako bohatým 7, kterým povolují Jetřich a Albrecht Rychnovští 8 rychnovským soukeníkům založení cechu. Tato listina vydaná 3. července 1378 9 je nejstarší písemnou památkou v regionu v českém jazyce. Její obsah dokazuje, že v době končící vlády císaře a krále Karla IV. byl Rychnov městem ryze českým a výroba sukna zde čile kvetla. Roku 1497 došlo ke změně majitele rychnovského panství. Tehdy ho koupil od Albrechta Rychnovského Vilém II. z Pernštejna a na Helfštejně, jeden z nejvlivnějších mužů tehdejší doby, magnát a mecenáš. Nedlouho před koupí Rychnova obohatil Vilém II. pernštejnský majetek o Pardubice s Kunětickou horou a další statky ve východních Čechách, které se pak staly hlavním rodovým sídlem. Hned následujícího roku daroval rychnovské obci pastviště Láň k pozdvižení a odměnění pilnosti v Rychnově panující, poněvadž takové lidi miluje. Tím byl položen základ k budování nových městských čtvrtí, rostoucích pak pozvolna kolem druhé. (Podle překladu PhDr. Z. Svitáka) in: Frýzek; Jiří, Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008: 750 let od první písemné zmínky, Nové Město nad Metují, Fotoateliér Imlauf, 2008, s. 97. 4 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 145. 5 Tamtéž, s. 145. 6 Tamtéž, s. 145. 7 Tamtéž, s. 145. 8 Frýzek, Jiří; Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008, s. 99. 9 Tamtéž, s. 99. 19

starého města. 10 Díky Vilémovu daru mohl vzniknout soubor malých dřevěných domků, dnes zvaných Chaloupky. Pernštejnové vlastnili Rychnov nad Kněžnou do roku 1556, kdy jej Jaroslav z Pernštejna společně s panstvím kladským, litickým a potštejnským prodal Arnoštu, falckraběti rýnskému, za 60 000 kop grošů českých. Po jeho smrti roku 1560 přešel Rychnov jako královská odúmrť pod přímou správu krále Ferdinanda I. Habsburského. Nového majitele se Rychnov dočkal až roku 1577, kdy jej císař Rudolf II. odprodal Burianu Trčkovi z Lípy a na Světlé. 11 Roku 1587 Burian Trčka prodal Rychnov Kryštofu staršímu Betenglovi z Neyenperku 12 na Borohrádku, pražskému patriciji a obchodníkovi za 33 750 kop grošů českých. Betengl nechal v brzké době vystavět kostel zasvěcený svatému Kryštofovi a jednopatrovou zvonici, do níž pořídil obrovský 140 centů 13 těžký zvon Kryštof, který je mistrovským dílem Jana Benešovského z Moravské Třebové a patří jak po stránce zvukové, tak výtvarné k nejlepším zvonům, jež vůbec máme. 14 Zvon Kryštof je třetím největším v Čechách. Betenglové byli původem švýcarský rod. Během reformace přijali věrouku Jeana Calvina, kterou vyznávali i za druhého stavovského povstání. Majetky jim však nebyly konfiskovány pro jejich luterskou víru, ale za finanční podporu 15 druhého stavovského odboje. Hlavním konfiskátem se stal Rychnov, jehož hodnota byla odhadnuta na 69 816 kop míšeňských a k němuž patřil zámek a město Rychnov s pivovarem a dvory poplužními ve Lhotce, Dobřínově a Dubně, městečko Rychmberk, vsi Dobřínov, Dubno, Dlouhá Ves, Jedlina, Lhotka, Lipovka, Lukavice, Habrová, Meziříčí, Javornice, Hláska, Proruba, Prorubka (zašlá), Kačerov, Rampuš, Bělá, Popelov, Rybná Nebeská a Kunčina Ves s mlýny, valchami, rybníky a lesy. 16 Po vyvlastnění majetku Betenglům se majitelé panství rychle střídali. Dne 22. června 1623 konfiskát zakoupil za 105 000 zlatých rýnských Vincenc Mueschinger z Gumpendorfu. 17 Již 10 Tamtéž, s. 148. 11 Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou: pokus dějepisný, Městská knihovna Rychnov nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou, 2004, s. 19. 12 Údaje o tom, jak psát jméno rodu Betenglů se různí. August Sedláček považuje za nejpravděpodobnější formu Betengl z Neyenperku. in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 20. Literatura však uvádí několik písemných variant, přičemž nejčastěji uváděné možnosti jsou Betengl z Neyenperku nebo Neuenperku, dále pak Bettengl nebo Bettengel. Lze také najít tvar Wetengel, Wettengel, či Wetengl. 13 140 centů = (78,4 q = 0,784 t) = 7 840 kg; viz http://www.rychnovsko.info/pamatky/cirkevni-pamatky/item/95-zvonkrystof.html (staženo 15. února 2014). 14 Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 148. 15 Hás, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku, Praha, ONYX, 2001, s. 11. 16 Frýzek, Jiří; Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008, s. 102. 17 Vincenc Mueschinger z Gumpendorfu byl císařský tajný rada, ředitel dvorské komory a majitel nemovitostí v Rakousku., in: Frýzek, Jiří; Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008, s. 102. 20

18. září 1629 18 postoupila Mueschingerova dcera Rychnov Vincenci Zukkonimu z Benevelli. 19 Jeho majetek zdědila královna Eleonora Mantovská, která určila správcem Kryštofa Kozla. 20 Trvalo ještě dalších pět let, než se rychnovské panství dostalo definitivně do rukou Kolovratů. Dne 6. dubna 1640 21 Eleonora Mantovská prodala Rychnov spolu se Zámrskem a Borohrádkem Albrechtovi Libštejnskému z Kolowrat za 190 000 zlatých rýnských. 22 Kolovratům pak Rychnov patřil víc než tři staletí, než jim byl roku 1948 vyvlastněn. Roku 1990 byl majetek v restituci navrácen Kryštofu Jaroslavovi Kolovratu- Krakovskému. 2.2. Kolovratové Kolowratové jsou jedním z mála rodů, které zůstaly vždy a za všech okolností věrny katolickému vyznání a byly vždy loajální trůnu. Naplnili tak heslo Věrně a stále 23, které mají na svém erbu. 24 Podle rodového znaku, kterým je stříbrno-červená orlice v modrém poli se zlatou korunkou kolem krku usuzujeme, že Kolovratové pocházejí z velkého rozrodu Janoviců, k němuž došlo zřejmě počátkem 14. století. Jednotliví příslušníci tohoto rodu hráli nejednou nemalé úlohy v našich dějinách (Hanuš a Bedřich, František Karel I. 25 a František Antonín Libštejnští, Leopold a Hanuš Krakovští z Kolovrat a další). 26 Rodové linie vzniklé dříve během staletí vymřely, a tak do dnešních 18 A poněvadž dotčený Muešinger ještě nebyl přijat stavy za obyvatele království, vloženy mu ty statky ve zvláštní kvatern tehdá pro cizince založeny. Měl on ještě znamenité statky v Rakousku (Horn, Garsch, Gumpendorf); po několika letech zemřel, načež dcera jeho Marie Kateřina spolu s manželem svým Petrem Ernestem z Mollartu, svob. pánem z Reineku a Drosendorfu a na Rožmberce a Gumpendorfu, postoupila 1629 úterý po sv. Ludmile (18. září) Rychnova s Bolehrádkem Vincencovi Zukkonovi, biskupovi Rosonskému, hraběti Benevellskému, proboštovi Vyšehradskému a JMC. radě., in: Sedláček, August; Rychnov nad Kněžnou, s. 24. 19 Vincenc Zukkoni byl zprostředkoval manželský sňatek mezi Ferdinandem II. a Eleonorou Kněžnou Mantovskou, jížto také panství Rychnovské odkázal. Zemřel r. 1635 a pohřben jest v kostele sv. Trojice, kdež se jeho náhrobek vprostřed kostela nacházel. Nápis na náhrobku latinský takto zní česky: Zde odpočívá ctihodný a vysoce urozený Vincenc Zuccones, hrabě Benevellský, biskup Rosanský, probošt Vyšehradský a JMC. rada a pán na Rychnově, jenž nákladem Římské císařové a Uherské a České královny Eleonory z vévod Mantovských a na rozkaz svůj vlastní v tomto chrámě byl pochován 5. září 1635. in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 26. Z toho lze usuzovat, že biskupství rosonské či rosanské je staré biskupství nacházející se v kalábrijském městě Rossano. 20 Frýzek, Jiří; Imlauf, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 1258-2008, s. 102. 21 Tamtéž, s. 102. 22 Tamtéž, s. 102. 23 Latinsky PRO FIDELITATE 24 Mašek, Petr: Modrá krev: minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v Českých zemích, Mladá fronta, Praha, 2010, s. 138. 25 František Karel I. patřil k nejvýznamnějším šlechticům té doby u nás. Roku 1658 byl povýšen do hraběcího stavu. V roce 1660 zprostředkoval mír mezi Švédskem a Polskem a v l. 1661-67 byl prezidentem apelačního soudu. Za svoje zásluhy získal Řád zlatého rouna. Po rozšíření svých statků o Černíkovice zřídil rodinný fideikomis. Zemřel roku 1700. Ze dvou manželství s Magdalenou z Oppersdorfu a Isabelou z Nogarelu měl celkem deset dětí. in: Hás, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku, s. 46. 26 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 6. 21

dnů přežila už jen mladší odnož prostřední krakovské větve, založená Františkem Xaverem Krakovským z Kolovrat. 27 Za praotce Kolovratů je považován Albrecht z Kolovrat, zemřelý roku 1391. Měl osm dětí, z nichž celkem čtyři synové založili sedm linií rodu. Mikuláš Kornhauzskou a Žehrovskou linii, Purkart Bezdružickou a Novohradskou a Herbort linii Mašťovskou. Poslední syn Aleš měl pouze dceru Dorotku. O nejstarším synovi Ješkovi víme velmi málo. Ješkova matka, Albrechtova první manželka paní z Hřivic, 28 zemřela roku 1362. Domnívám se, že při porodu syna Ješka, který zemřel v roce 1362 nebo 1363. 29 Linii Libštejnskou, která později vlastnila Rychnov, založil druhorozený Albrecht, označovaný jako Albrecht I. Roku 1383 se stal hejtmanem ve Vogtlandu, 30 v roce 1405 pak Loketského kraje, a poté roku 1392 přísedícím zemského soudu a zemského lenního soudu. Roku 1396 zakoupil hrad Libštejn, a proto se jím založená větev nazývá Libštejnská. Měl dva syny. Bedřicha a Hanuše. Mladší Hanuš vlastnil Krašov, Zbiroh a další statky. Starší Bedřich vlastnil Libštejn a stejné zástavní zboží s bratrem Hanušem. 31 Hanuš pojal za choť Annu ze Stráže, 32 s níž měl syna Hanuše II. Jemu se v roce 1521 narodila patrně jako levoboček dcera Kateřina, kterou Hanuš II. provdal za Zdeňka Dobrohosta z Ronšperka, 33 majitele panství Horšovský Týn. Albrechtův syn Bedřich se oženil s Kateřinou z Vartenberka, s níž zplodil syny Jindřicha a Beneše a dceru Alžbětu. Potomky měl pouze Beneš. Syn Hanuše II., Albrecht II., 34 zvolil kariéru královského úředníka a zemřel bez potomků. Majetky odkázal Janovi, synovi Beneše z Kolovrat. Jan Krakovský z Kolovrat měl jako jediný z Benešových synů potomky. Z manželství s Barborou ze Žďáru se roku 1487 narodil syn Jaroslav, který se oženil s Alžbětou z Vrtby 35 ( 1520), s níž měl syna Bedřicha a dcery Vracku 36 a Jitku. S druhou manželkou Marií 27 Tamtéž, s. 105. 28 Jméno první manželky Albrechta I. není známo. Je uváděno jako N. z Hřivic s vysvětlením, že v roce 1362 byla již zemřelá, in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 7. 29 Tamtéž, s. 7. 30 Vogtland, česky i Fojtland, je oblast v Německu západně od Chebu (severně od Aše) kolem Plavna (německy Plauen). 31 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 42. 32 Tamtéž, s. 43. 33 Tamtéž, s. 44. 34 Během svého nepříliš dlouhého života (zemřel roku 1510 ve věku třiceti let) byl nevyšším hofmistrem, purkrabím na Karlštejně, v letech 1503 10 zastával úřad nejvyššího kancléře Království českého. Oženil se s vdovou po Hynkovi z Valdštejna, která vlastnila Hradišťko. Později se domohl velkého majetku, patřil mu Libštejn, Pernštejn, Ostrý, Lovosice, Mělník, Kladruby a Krupka. in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 42. 35 Tamtéž, s. 44. 36 Vracka je starší forma jména Vratislava. 22

Žďárskou z Chrastu měl pak syny Albrechta III., Jaroslava a dceru Maruši 37. Jaroslav založil tzv. mladší větev na Petrohradě, která vymřela roku 1760 Norbertem Vincencem. 38 Albrecht III. se roku 1549 oženil s Benignou Welserovou, 39 s níž měl syny Jana (1550-1616), Jaroslava III. a Jana ( 1554). Z druhého manželství s Ludmilou ze Švamberka 40 se žádné dítě nenarodilo, avšak se třetí manželkou Alžbětou Kavkovou z Říčan měl syny Jindřicha (1570-1646), Heralta Václava (1581-1629) a Zdeňka Lva (1588-1640) a dcery Annu, Kateřinu a Marii Annu. 41 Nejstarší syn Jindřich měl syna Oldřicha Františka. Heralt Václav zemřel bez potomků, ač byl třikrát ženatý. Zdeněk Lev byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství uzavřeného roku 1609 s Helenou Berkovou z Dubé a Lipé 42 nevzešel potomek žádný. Z druhého, uzavřeného s Kateřinou z Vrtby, se narodili Václav a Polyxena. Prvorozený syn Albrechta III. Jan se roku 1580 oženil s Kateřinou svobodnou paní Boymudnovou z Payersbergu, 43 s níž měl syny Ferdinanda Viléma, Albrechta IV. a Ondřeje Karla a dceru Benignu Kateřinu, provdanou za Jana Kryštofa z Lobkovic. 44 Albrecht IV. koupil roku 1640 Rychnov, Borohrádek se Zámrskem a založil tzv. starší větev Libštejnských z Kolovrat na Rychnově. 45 Za manželku pojal Viktorii svobodnou paní z Wolkensteina a měl s ní jedenáct dětí, sedm synů 46 a čtyři dcery. Ferdinand Karel měl po otci Albrechtovi Rychnov, roku 1663 kupuje od Alžběty hr. z Valdštejna za 35 000 uh[erských]. zl[atých]. panství Chroustovice a v roce 1676 koupil od Ludmily z Lobkovic panství Černíkovice za 108 500 uh[erských]. zl[atých]. Byl rytířem řádu Zl[atého]. rouna a od roku 1667 až do své smrti ( 1700) zemským hejtmanem na Moravě, kde mu patřilo panství Líšeň. V závěti z 29. 6. 1697 zřídil provoz[ní]. svěřenectví, 47 a to z Rychnova, Černíkovic a Borohrádku. 48 Ferdinand Karel měl s manželkou Ludmilou z Oppersdorfu jedenáct dětí, z nichž jednoznačně nejvýznamnějším byl Norbert Leopold. 37 Maruše je starší forma jména Marie. 38 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 66. 39 Tamtéž, s. 45. 40 Tamtéž, s. 45. 41 To, kdy se Albrechtovy dcery narodily, není zcela známo. Rodopis uvádí u jejich jmen letopočet 1581, chybí však vysvětlení, zda jde o rok narození, či úmrtí. Všeobecně se ale dá předpokládat, že jde o rok smrti Albrechtových dcer. 42 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 47. 43 Tamtéž, s. 46. 44 Tamtéž, s. 50. 45 Tamtéž, s. 43. 46 František Karel, Ferdinand Ludvík, Jan Vilém a Leopold Oldřich byli 20. 7. 1658 povýšeni do říšského hraběcího stavu. in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 50. 47 Provozní svěřenectví = fideikomis 48 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 51. 23

Norbert Leopold pojal 28. října 1682 za manželku Johannu 49 Magdalenu hraběnku Hrzánovou z Harasova 50 a měl s ní syna Františka Karla II. Druhou Norbertovou ženou byla Marie Markéta hraběnka Slavatová z Chlumu a Košumberka, se kterou se oženil 12. listopadu 1691. 51 Z tohoto manželství se narodily dvě děti, Marie Markéta a Norbert Vincenc. V Rychnově byl přestavěn kostel Nejsvětější Trojice a postavena budova piaristického gymnázia, které Norbert Leopold založil v roce 1714. Všechny tyto stavby byly prováděny vynikajícím pražským architektem Janem Santinim. 52 Po smrti Norberta Leopolda zdědil panství prvorozený syn František Karel II. 53 Po vzoru svého otce pokračoval ve stavbě nového zámku, který byl definitivně dokončen kolem roku 1727. Po smrti Františka Karla II. zdědil panství František Josef I., 54 který zemřel roku 1758 jako čtyřicetiletý. Se svojí chotí Marií Karolínou, rozenou hraběnkou z Valdštejna 55 měl syny Františka Josefa, Vincence, Karla, Jana Nepomuka a Václava Františka a dcery Marii Annu, provdanou za Václava Josefa hraběte z Thun-Hohensteina, 56 a Marii Theklu, provdanou za Jindřicha, hraběte van der Nath. 57 Syn Vincenc zvolil vojenskou kariéru a nikdy se neoženil. Karel zemřel v dětském věku, stejně jako Václav František. Jan Nepomuk se oženil s Marií Annou Fröhlichovou von Freudenstein, 58 s níž měl dceru Barboru, která zemřela při porodu. Roku 1758 zdědil majetek František Josef II. Se svojí manželkou Kateřinou Krakovskou z Kolovrat zplodil dcery Marii ( 1855), Karolínu ( 1826) a Josefu ( 1782) 59 a jediného syna Františka Antonína 60 (1778-1861). František Antonín zemřel bez potomků, a tak fideikomis jak Libštejnských, tak Novohradských zdědila krakovská větev rodu Kolovratů. Po smrti Františka Antonína zdědil rychnovské panství Jan Nepomuk řečený Hanuš Krakovský z Kolovrat, svobodný pán z Újezda. Hanuš Krakovský z Kolovrat byl bezdětný, a tak fideikomis po Hanušově smrti zdědil jeho synovec Theodor Krakovský z Kolovrat. Ze dvou manželství vzešlo osm dětí, některé z nich se nedožily dospělosti. Potomky měl 49 Tamtéž, s. 55. 50 Tamtéž, s. 55. 51 Tamtéž, s. 55. 52 Tamtéž, s. 52. 53 Byl tajným radou a rytířem řádu svatého Václava. in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 52. 54 František Josef I. byl tajný rada, nejvyšší zemský komisař in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 52. 55 Tamtéž, s. 61. 56 Tamtéž, s. 63. 57 Tamtéž, s. 63. 58 Tamtéž, s. 63. 59 Tamtéž, s. 64-65. 60 Tento muž, velký osvícenec a vlastenec, nejvyšší purkrabí, se zasloužil spolu s jinými o zřízení Národního muzea v Praze, jemuž věnoval svoji knihovnu. in: Hás, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku, s. 46. 24

druhorozený syn Zdenko 61 ( 1892). Jako historik rodu se zasloužil o katalogizaci rodového archivu v Rychnově nad Kněžnou, byl čestným členem mnoha spolků a Královské české společnosti nauk. Rovněž byl poslancem českého zemského sněmu a od 9. ledna 1884 62 dědičným členem panské sněmovny. Celý titul pána rodu od té doby zněl hrabě Kolovrat- Krakovský-Libštejnský. Roku 1875 63 Zdenko pojal za manželku Olgu, rozenou hraběnku Khevenhüller-Metsch, 64 s níž měl osm synů a tři dcery. 65 Svěřenectví fideikomisu přešlo postupně na tři potomky, a to Bohuslava ( 1934), Zdeňka ml. ( 1941) a Otmara ( 1966). Otmar převzal majetek v zastoupení za nezletilého Kryštofa Jaroslava, jehož si strýc Zdeněk st. osvojil. Po Otmarově smrti se tedy stal již jako plnoletý dědicem celého majetku Kryštof Jaroslav ( 1999), syn Jana Krakovského z Kolovrat a Huberty von Wurmbrand-Stuppach. Jemu byl také majetek zkonfiskován, ale po roce 1989 opět vrácen. S manželkou Drahoslavou Jirouškovou zanechal syna Jana Egona, současného majitele a dceru Dagmar. 66 61 Byl poslancem českého zemského sněmu, dědičným členem panské sněmovny. Dne 20. 6. 1889 dostává nejvyšší povolení k užívání jména Libštejnský (Krakovský-Libštejnský). in: Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 106. 62 Tamtéž, s. 109. 63 Tamtéž, s. 109. 64 Tamtéž, s. 109. 65 Kouřil, Tomáš; Svoboda, Antonín: Dějiny Rychnova nad Kněžnou: Opíraje se o výpisky, jež z knih měšťanských a soudních učinil PhDr. Tomáš Kouřil gymn. profesor, a užívaje městského archivu, musea a jiných českých pramenů sepsal Antonín Svoboda ředitel měšťanského školy, Tiskem a nákladem Karla Rathouského v Rychnově n. Kn, 1924, s. 267. 66 Hás, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku, s. 47. 25

3. KOMPLEX KOLOVRATSKÉHO ZÁMKU A KOSTEL NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE 3.1. Zámek Kolovratský zámek a kostel Nejsvětější Trojice jsou neodmyslitelnou součástí komplexu rychnovských Hradčan. Dominantou Rychnova nad Kněžnou jsou již od poloviny 18. století. V této době docházelo ve městě a především v okolí zámku k nebývalému rozmachu stavební činnosti, způsobené budováním zámeckého komplexu. Výstavba začala pravděpodobně již dříve, než v uvedeném roce 1676. 67 První plány na přestavbu gotického hradu pocházejí z roku 1670, jelikož životní podmínky ve starém trčkovském zámku již nedostačovaly požadavkům barokní kavalírské šlechty. Byla odstraněna fara, škola a bez ohledu na osud chalupníků jistý 68 počet chalup stojících na tomto prostranství. 69 Řemeslníci byli přestěhováni do podzámčí, tzv. chaloupek, malých dřevěných dvojdomků, které dnes tvoří soubor zajímavých lidových staveb a roku 1990 byly vyhlášeny městskou památkovou zónou. Příkrá stráň pod zámkem a těsně nad těmito chaloupkami byla pak zabezpečena mocnou opěrnou zdí. 70 Stavebně historický průzkum provedený v roce 1975 prokázal, že opěrná zeď je podstatně staršího data a zřejmě byla součástí gotického hradu vybudovaného za vlády Rychnovských z Rychnova. Hlavním rysem barokní architektury je impozantnost a decentní zakomponování do okolní krajiny. Zámek je postaven na čtvercovém půdorysu. Vstupní bránu tvoří bosované pilastry se zalamovanou římsou. Od ní proniká od vrcholu polokruhového oblouku v kameni tesaný rodový znak Kolovratů dvouhlavá orlice, pod římsou pak po obou stranách klenáku nápis, jehož chronogram udává začátek zámecké stavby roku 1676. Protilehlá kašna druhého dvora má pak nápis s datem ukončení prvé stavby 1690. 71 Celkové pojetí stavby nasvědčuje tomu, že architektem byl Jan Blažej Santini-Aichel. Není však známo, do jaké míry on sám ovlivnil ráz stavby. Zda byl Santini skutečně architektem zámku a kostela, není zcela jasné. Do dnešních dnů se nedochovaly původní plány budov. 67 Frant. Karel z Kolovrat umínil si sídleti v Rychnově, kdež se mu však nedostávalo v starém zámku pohodlného bytu. I počal r. 1676 stavěti nový zámek v slohu vlaském o jednom poschodí a dokončil stavbu r. 1690., in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 62. 68 Přesný počet není nikde uváděn. 69 Pavel, Jakub: Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 149. 70 Tamtéž, s. 149. 71 Tamtéž, s. 149. 26

Kolem roku 1722 72 byl zámek rozšířen o dvůr na jihovýchodní straně a na severozápadě pak o francouzskou zahradu. Ve dvacátých letech 18. století bylo také rozšířeno průčelí zámku o dvě nárožní věžičky, které s hlavní budovou spojují nízká jednopatrová křídla. Budování zámeckého komplexu v Rychnově nad Kněžnou bylo cílevědomým dílem tří generací rodu Kolovratů. V roce 1676 stavbu započal František Karel I., syn Albrechta IV. Libštejnského z Kolovrat, druhý z rodu, který vlastnil Rychnov. Pokračoval v ní jeho syn, barokní kavalír, Norbert Leopold. Dokončil ji však až Františkův vnuk František Karel II. zřejmě kolem roku 1727. Usuzuji tak z toho, že v poslední budované stavbě, jízdárně, je tímto rokem datována nástropní malba s mytologickým tématem bitvy u Milvijského mostu přes Tiberu od Jiřího Viléma Neunhertze (1689-1749). Ze zakázek těchto tří generací rodu Kolovratů-Libštejnských vzniklo impozantní barokní sídlo, které architekt Santini mistrně zasadil do krajiny. Díky vhodnému terénnímu útvaru se stavba zámku dostala do dosti blízkého vztahu s městem. Tento vztah se po založení tzv. nového města s náměstím, sousedícím přímo se zámkem, stal zvláště těsným. 73 A tak městu vévodí zámecký komplex s kostelem, který je právem považován za nejhodnotnější dílo východočeské barokní architektury. 3.2. Kostel Nejsvětější Trojice Nedílnou součástí zámeckého komplexu je chrám Nejsvětější Trojice. Ke kostelu, postavenému kdysi Kryštofem Betenglem v tradičním slohu pozdně gotickém, byla později přistavěna jednak baroková fasáda Santiniho na západě (1713), jednak piaristická kolej na východě (1714). 74 Samotnou stavbu chrámu započal někdy mezi léty 1591 1593 Kryštof Betengl z Neyenperku a na Borohrádku. Kdo byl autorem původního návrhu kostela, není vůbec známo, jelikož se nedochovaly žádné plány. Zachovalo se pouze několik rytin a maleb, na nichž je kostel zachycen. Stejně tomu je s archiváliemi, které mají povahu spíše inventární. Doplňuje je Dvořákův 75 elaborát o pohřebištích a hřbitovech, o dislokaci hrobek. Už se ale nedozvídáme, jaký osud stihl ostatky pohřbených po dvou přestavbách kostela. 76 72 Tamtéž, s. 150. 73 Tamtéž, s. 153. 74 Tamtéž, s. 155. 75 Stanislav Dvořák (1904-1954) byl regionální historik a publicista zabývající se dějinami Rychnova nad Kněžnou a Podorlicka. 76 Zrůbek, Rudolf: Domus sancte: průvodce historií církevních staveb v Rychnově nad Kněžnou, Rychnov nad Kněžnou, MěÚ Rychnov nad Kněžnou 1993, s. 18. 27

Pravděpodobně nejstarším zobrazením kostela je nákres na Vischerově mapě Markrabství moravského (Moraviae Marchionatus) z roku 1692. Přesné datum dokončení původního zámeckého kostela není známo. Víme však, že chrám již stál v době, kdy byl majetek Betenglům konfiskován, jakožto finančním podporovatelům druhého stavovského odboje. Kryštof starší Betengl z Neyenperku, který se hlásil k bratrské víře, vystavěl původní kostel jako protestantský a nechal ho zasvětit svatému Kryštofovi. Protože se jednalo o bratrský chrám, byl roku 1622 77 opuštěn a zavřen. Brzy poté došlo ke zničení velké části vnitřního vybavení kostela. Inkvizice 78 v roce 1663 pod nátlakem donutila tehdejšího majitele panství Františka Karla I. Libštejnského z Kolovrat znovu vysvětit zvon Kryštof a přenést ostatky rodu Betenglů do hrobky ve středu kostela. Stavba byla 15. srpna 1666 79 slavnostně vysvěcena a zasvěcena Nejsvětější Trojici za účasti královéhradeckého biskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka. Na přání nového držitele panství hraběte Frant. Karla z Kolovrat byla pro ně zřízena samostatná hrobka v předsíni (asi v prostoru dřívější věže), ale při další přestavbě (1710 až 1715) byla přemístěna hrobka do severní části chrámové lodi. Místo její zatím neznáme. 80 Hrobku vysvětil 21. srpna 1669 81 biskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka. 82 Kolovratové získali majetek nekatolického rodu a luteránské 83 vyznání převažovalo i mezi jeho novými poddanými. O tom, jak vypadala rekatolizace Rychnovska, se zmiňuje August Sedláček ve svém díle Rychnov nad Kněžnou. 84 77 Tamtéž, s. 19. 78 Tamtéž, s. 19. 79 Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 61. 80 Zrůbek, Rudolf: Domus sancte, s. 19. 81 Tamtéž, s. 19. 82 Matyáš (Matouš) Ferdinand Sobek z Bílenberka, OSB (1618 1675) byl v letech 1649 1659 opatem benediktinského kláštera u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, od roku 1655 i kláštera u sv. Jana pod Skalou. Roku 1659 byl jmenován biskupem nově vznikající královéhradecké diecéze, úřad převzal až po jejím založení roku 1664. V čele diecéze stál do roku 1668, kdy byl jmenován nástupcem pražského arcibiskupa Jana Viléma Libštejnského z Kolovrat (1625 1668), bratra Františka Karla I. Libštejnského z Kolovrat, který jej v roce 1659 prosadil do funkce královéhradeckého biskupa. V čele diecéze stál Sobek až do své smrti v roce 1675. Přál si spočinout po boku svých bratří benediktinů v kryptě klášterního kostela sv. Vojtěcha v Broumově, kam jeho ostatky také převezli. Zde jejich stopa nadlouho končila. Až v roce 1994 byly identifikovány a slavnostně je pohřbil tehdejší pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk společně s královéhradeckým biskupem Mons. Karlem Otčenáškem. 83 Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 61. 84 Církevní poměry tehdejšího času prozrazují nám čilejší život, nežli záležitosti čistě obecní, neb hrabě Frant. Karel o vzmožení víry katolické velmi pečoval. V horách Rychnovských méně přístupných vždy ještě mnoho luteránů zůstávalo, ano i celé vsi k témuž vyznání se přiznávaly. Proto hrabě po míru Vestfálském (1648) dva jezovity po 3 léta držel, kteří srdce zatvrzelá těch lidí konečně obměkčili. V Rychnově v r. 1651-1654 obráceno 284 nekatolíků a 185 neobrácených uprchlo. R. 1662 již obyvatelstvo v okolí tak dalece se vzmohlo, že se mohla Nebeská Rybná od fary zdejší odděliti., in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 61. 28

V kostele se nacházely tři oltáře. Hlavní je zasvěcen Nejsvětější Trojici, do něhož byly vloženy ostatky sv. Emílie, sv. Flaviana, sv. Cirie mučedníkův, též jedním oltářem ke cti p. Marie na nebe vzetí, v nějž ostatky těchž svatých vloženy, a třetím na pravé straně ke cti sv. patronův Víta, Václava, Vojtěcha, Sigmunda, Prokopa, Benedikta s bratry, Norberta, Josefa a Lidmily. 85 V roce 1700 rychnovské panství zdědil Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat. Roku 1704 se rozhodl přestavět kostel v tehdy moderním barokním stylu. Práce na kostele probíhaly patrně až do roku 1713, jelikož na vstupní bráně oddělující kostelní areál od dnešní Kolowratské ulice jsou uvedena data 1704 a 1713, tedy počátek a konec stavebních prací. Bohužel neexistují žádné informace o tom, kdo byl architektem zámeckého komplexu. Zcela chybí původní plány kostela, nedochovala se ani žádná korespondence mezi architektem a zadavatelem, natož pak nějaké účty, které by dokazovaly, že byl stavitelem právě Santini. Na přání hraběte Norberta Leopolda Libštejnského z Kolovrat vytvořil architekt z torza kostela okázale impozantní barokní skvost s mohutným průčelím, které chrám uvedlo v soulad s osou průčelí zámku. Dominantou byla nová věž nad vstupní částí, nad hlavním vchodem. 86 Roku 1713 nechal hrabě Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat vystavět průčelí kostela ozdobené jónskými pilastry, které bylo při jeho opravě ve druhé polovině 19. století zachováno, ač k celkové koncepci jakoby nepatří. V pozorovateli to může navodit domněnku, že kostel není orientován tak jako většina západně, ale jižně. Díky ponechání původního průčelí nebyla narušena barokní koncepce a odkaz architekta Santiniho tak zůstal zachován. V podobě, kterou kostelu vtiskl Santini, zůstal až do roku 1798. Dne 17. května 1798, 87 byla stavba zasažena bleskem a následným požárem změněna v ruinu. O tom, co se dělo po požáru objektu, podává svědectví opět August Sedláček. 88 Trvalo dlouhých čtyřicet let, než došlo k opravě kostela. Stalo se tak zásluhou Růženy, rozené Kinské z Vchynic a Tetova, manželky konferenčního ministra Františka Antonína 85 Tamtéž, s. 61 62. 86 Zrůbek, Rudolf: Domus sancte, s. 20. 87 Sedláček, August; Rychnov nad Kněžnou, s. 82. 88 Následkem toho ohně sesulo se též klenutí kostelní, nejsouc chráněno proti dešti. Bohudík, že při spadnutí jeho neudálo se žádné neštěstí, neb kdyby se věc ta byla udála o den dříve, mohlo býti mnoho lidských životů obětováno. Neb téhož dne odbývány v kostele smuteční služby Boží za syna vrchního zemřelého. Den potom v kostele uslyšeno jest silné bouchnutí na spůsob velkého děla, pocházející od náhlého spadnutí klenby; nápotom se zde služby Boží odbývati nemohly, poněvadž vyvážení ssutin delšího času vyžadovalo. Po některém čase dostal kostel dřevěnou krytbu, hlavně přičiněním zdejšího občanstva, jež k tomu podnikal gym. profesor P. Paul. A tak aspoň nějaké přístřeší zjednáno bylo, než počali r. 1838 kostel znovu opravovati. in: Sedláček, August: Rychnov nad Kněžnou, s. 82. 29